# Evangelium Ježíše Krista

> Sermon from 6 September 2020, Marek 1:1-8, Petr Coufal (in Czech). Recording of the Sunday service of the Baptist church in Olomouc – listen online or as a podcast.

- **Date:** 6 September 2020
- **Preacher:** Petr Coufal
- **Bible passage:** Marek 1:1-8
- **Duration:** 30:58
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2020-09-06-Evangelium-Jezise-Krista-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2020-09-06-Evangelium-Jezise-Krista-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Transcript (Czech)

*automatic, may contain errors*

[0:00] Tak jak jsme zpívali, ty mi říkáš pravdu svou, tak i v tuto chvíli chceme naši pozornost zaměřit na pravdu Evangelia. Pravdu, tak jak ji máme zapsánou v Markově Evangeliu. A budeme číst z Evangelia Markova prvních osm veršů z první kapitoly. Začíná počátek Evangelia Ježíše Krista, tak jsem nazval i to dnešní kázání. Tedy budu číst podle ekumenického překladu. Počátek Evangelia Ježíše Krista, Syna Božího. Je psáno u proroka Izajáše. Hle, já posílám posla před tvou tváří, aby ti připravil cestu. Hlas volajícího na poušti. Připravte cestu páně, vyrovnejte mu z tesky.

[1:02] To se stalo, když Jan Krtitel vystoupil na poušti a kázal. Čiňte pokání a dejte se pokřtít na odpuštění hříchů. Celá judská krajina i všichni z Jeruzaléma vycházeli k němu, vyznávali své hříchy a dávali se od něho krtít v řece Jordánu. Jan byl oděn velbloudí srstí, měl kožený pás kolem boku, jedl kobylky a met divokých včel. A kázal, za mnou přichází někdo silnější než jsem já. Nejsem hoden, abych se sklonil a rozvázal řemínek jeho obuvy. Já jsem vás křtil vodou. On vás bude křtít duchem svatým.

[2:04] Tolik z čtení dnešního textu z Evangelia. V roce 1975 známý teolog John Stott napsal Nic nebrání šíření evangelizace víc, než tolik rozšířená ztráta důvěry v pravdivost, důležitost a moc Evangelia. Přečtu to ještě jednou. Nic nebrání šíření evangelizace víc, než tolik rozšířená ztráta důvěry v pravdivost, důležitost a moc Evangelia. Nezačínáme novou sérii kázání právě z Evangelia Marka, což je nejranější evangelium, zároveň nejkratší z těch všech čtyř a s jasným důrazem. A to je právě moc Evangelia. To, že evangeliu o Ježíši Kristu můžeme důvěřovat, že je pravdivé a že je mocné.

[3:14] Markovo evangelium se zhoduje v těch zásadních oblastech s ostatními evangelisty. Tedy Matoušem, Lukášem, Janem. A to je věc jako život Ježíše Krista. Smrt, vzkříšení, na nebe vstoupení a jeho druhý příchod. To je jádro Evangelia, to je dobré zvěsti. Evangelium, řecky Evangelion, znamená dobrá zpráva. A skutečně je to dobrá zpráva o tom, že Ježíš Kristus před dvěma tisíci lety přišel jako Bůh na tento svět. Že tady žil, že zemřel, ale také vstal z mrtvých a žije a jednou si přijde pro nás a přijde soudit celý svět. A tato dobrá zpráva je v tom, že jeho oběť je dostatečná. Že jeho vykoupení má takovou moc, že může měnit lidské životy.

[4:18] Je to něco, co někteří z vás jste prožili minulý týden. den. Boží moc proměňuje naše životy. A tak věřím, že toto evangelium, jak ho budeme probírat postupně, i když ono není úplně tak postupné, není chronologicky popsáno, to se dělo s Ježíšem za jeho působení zde na zemi. Věřím, že tyto příběhy podobenství, příběhy o boží moci, že vás budou inspirovat. Vás, kteří jste dlouhodobě věřící, a vy, kteří věříte opravdu krátkou dobu, tak i pro vás toto seznámení s evangeliem podle Marka bude výbornou výpravou, dobrodružstvím na té cestě za pánem. Je zajímavé, že historikové se shodují v tom, že toto evangelium bylo napsáno úplně jako první. A shodují se na tom církevní otcové, kteří vlastně měli nejblíž časově tady od doby k sepsání těchto evangelí.

[5:32] A shodují se v tom, že tuto zprávu napsal Marek a shodují se v tom, že byl jedním z prvních. Takže představte si to tak, že on si řekl tak, já to nějak sepíšu. To, co jsem slyšel, co jsem možná zažil. A jak to asi napíšu? Nedepíšu to dobrou zprávou. Jo. A lidi se ho ptali, prosím tě, co to píšeš? No to je evangelium? Hm, zajímavý. To je úplně první a věděl, že nemá cenu psát biografii, nemá cenu psát o sobě, ale tím hlavním, jak říká hnedka v první větě, je, že chce mluvit o evangeliu Ježíše Krista, božího syna. A skutečně o něm je toto evangelium. Dokonce jedna třetina z tohoto evangelia pokrývá poslední týdny Ježíšova života před jeho ukřižováním.

[6:41] Já bych se rád podíval na takové tři oblasti, protože je to začátek naší pouti. Tak v prvé řadě obecně o evangelích. Potom bych chtěl mluvit o tomto konkrétním evangeliu Marka, autorovi. A nakonec podívat se na tyto zahajovací verše. Jedna až osm. Tedy to prvé. Obecně můžeme říct o evangelii, že byly napsány úplně obyčejnými lidmi. To nebyly žádní profíci ve psaní. Byly to obyčejní lidé, kteří ale měli neobyčejnou zvěst. Neobyčejné události, které chtěli popsat. Které buď sami zažili, anebo v případě Marka o nich slyšeli. Marek sám nebyl jedním z učetníků, ale měl to z dobrého zdroje. A pošlova Petra. Čerpal všechny tady tyto věci.

[7:42] A vypadá to tak, že mu naslouchal, byl pod jeho kazatelnou, poslouchal Petrovi příběhy. A pak v jednom bodě si řekl, hm, to by bylo dobré. Jestli jednou budu psát, tak tyhle ty příběhy bych chtěl zapsat. Evangelia jsou zapsána podle těchto očitých světků. Očitých světků událostí. A zhodují se v tom, že všichni viděli Krista jako Boha. A uctívali ho takto. On byl tím, kým sám o sobě říkal, že je, že je božím synem. A tak to je to první vyznání. On je boží syn. To další, v čem se zhodují, je, že ho nazývali mesiášem.

[8:44] tím zaslíbeným, který byl zaslíben v proroctví ve starém zákoně, spasitelem světa. A konečně zhodují se v tom, že byl zabit v Judsku za vlády Pontia Piláta. A to tomu dodává historici tu zasazení v historii, kde i z mimobiblických zdrojů víme, že tento Pontius Pilát byl, žil, kdy žil. Ale co je pro mě úplně nejzásadnější na evangelích, tak to je to, že všechna byla zapsána do 30 let od toho, kdy se tyto události staly. A to znamená jednu velmi důležitou věc. To znamená, že tyto příběhy jsou pravdivé, protože vrstevníci mohli potvrdit, že se to skutečně stalo.

[9:45] A nebo to mohli popřít. Ale to, že nemáme důkazy o tom, že by to někdo popíral, že nejsou záznamy o tom, že by někdo popíral tady tyto skutečnosti, to vypovídá o důvěryhodnosti evangelí. Pokud by žili světkové, mohli by to vyvrátit. Mohl by tam být nějaký člověk a řekl, jeho ten lévý, ten výběrčí daní, on byl pěkný kvítko. Až do konce života. On se nezměnil. A ten Zacheus, ten malej, jeho život vůbec neodpovídal tomu, co se tady píše v těchto evangelích. A nebo mohli říct, a tamhle, tam byla nějaká žena u studny, která prý hovořila s Ježíšem. No, my jsme navštívili to její město, Sichar. A není pravda, že polovina z těch lidí uvěřili a že jejich životy byly změněny. Oni žijou úplně normálním životem, bez Ježíše a jsou naprosto v pohodě.

[10:49] Nic takového nemáme zaznamenáno. A to, že nemáme tyto zprávy, to je pro nás velmi významné. Evangelia jsou plná historických odkazů na známé krále, vládce. Nehrají si na něco a to je další věc. Oni pravdivě popisují zápasy i těch učeníků, jejich pochybnosti, jejich selhání. Kdyby to někdo chtěl spochybnit, nebo kdyby naopak chtěl tam něco přidávat a přikrášlovat, měl příležitost, ale ty příběhy jsou pravdivé. My tam vidíme Petra, který naprosto selhal, když zrazuje Krista třikrát. A co je úžasné, že dnešní kritické zkoumání literatury nám dodává tolik důkazů. My nemáme stovky fragmentů, stovky manuskriptů Evangelii. To jsou tisíce.

[11:50] Tisíce fragmentů, které kdo chce, může spochybnit. Ale je zajímavé, že je spoustu nebiblických zdrojů, spoustu historických postav, které nikdo nespochybnuje. A přitom ty fragmenty, které máme z jiných zdrojů, tak jsou nejdřív z roku 800 našeho letopočtu. Na rozdíl od toho, jaké poklady my máme v podobě části písma, nového i starého zákona. Bible je prostě důvěryhodná kniha. Jestli chcete si o tom popovídat, můžeme více, můžeme osobně, můžeme na biblické hodině. To, co máme v rukou, to, co studujeme, to, proč tolik mluvíme o Biblii v našem společenství, je to, že je to opravdu, opravdu důvěryhodný zdroj.

[12:53] A tak je dobré si to připomenout už na začátku roku. Evangelia jsou pravdivá. A to, že mnozí byli ochotni položit za tuto pravdu, a to, že mnozí byli, svůj život. Toto mu dodává onu třešničku na dortu. Jaké bylo Markou Evangelium, nebo Marek sám? A jaké je? Je zvláštní, že Marek se nikde nepodepsal, tak jako o to máme v jiných dopisech nebo epištolách, že by tam bylo napsáno, toto píšu já, Marek, vlastní rukou. Jeho jméno tam nikde není, ale podle církevních otců to skutečně sepsal on. A poté, co to hodně prodiskutoval s Apoštolem Petrem, my to vidíme například, když byste přečetli druhou Petrovu první kapitolu, tak tam je napsáno Apoštolem Petrem Nedali jsme se vést vymyšlenými bájemi, ale zvěstovali jsme vám slavný příchod našeho pána Ježíše Krista, jako očití světkové jeho velebnosti.

[14:11] My jsme se nedali vést něčím lidským, lidskými bájemi, ale zvěstovali jsme slavný příchod našeho pána Ježíše Krista, jako světkové jeho velebnosti. Jinými slovy, my jsme tam byli. My to můžeme dosvědčit. Bylo to velkolepé, ukazovalo to na jeho velikost. A když toto Marek slýchával od Petra, tak si řekl, ano, já napíšu evangelium, které bude dosvědčovat věrohodnost těchto slov. Nebudu si vymýšlet nějaké zkazky, proto když čtete Markovo evangelium, tak on vynechal spoustu příběhů, která vidíte v těch jiných evangelích, ale drží se slavného příchodu Ježíše Krista jeho velebnosti. To je přesně ono. Můžete si dát takový domácí úkol.

[15:14] Co se dozvídáme o tomto Markovi? Zde několik tipů. Najdete v evangelích, že žil v Jeruzalémě, že žil ve velkém domě. Jeho dům byl tak velký, že tam mohly mít velká modlitevní zhromáždění. To je to místo, kde se stala ta krásná věc, když zatkli a poštala Petra. Vzpomenete si, jak Petr byl vyveden andělem z vězení a přišel právě k domu Marka, kde se křesťané usilovně modlili. Pane Bože, dej, ať se ten Petr zachrání, ať je zachráněn z vězení. A když potom přišel, zaklepal a představil se, tak oni mu nevěřili. Je to, co se nám často děje, když se modlíme, že? Pán Bůh jedná a mi říká, cože? Byl to, Marek byl člověk, jehož bratranec, byl velmi bohatý.

[16:19] Byl to Barnabáš, který spolu s Pavlem a s ním šli na misijní cestu. Také můžete najít ta místa, kde se rozdělili s Apoštolem Pavlem a potom Barnabá šel na jednu stranu, Pavel se silasem na druhou, ale nakonec, a to si taky můžete najít, schválně, kde to bude, nakonec Apoštol Pavel někde píše právě o Markovi, aby mu ho přivedli za ním, protože mi ve službě tolik pomohl. Tento Marek je autor našeho Evangelia. A tak je zajímavé, že Pán Bůh si používá úplně obyčejného člověka k neobyčejné zvěsti. Kdyby bylo na mě, já bych si vybral nějakého učeného, nějakého studovaného teologa, vzdělaného dobrého znalce jazyka, což jeho řečtina tomu neudpovídá.

[17:27] taková jednoduchá. Ale Bůh dobře ví, co dělá. On věděl, že proto, aby byl položen dobrý základ zvěstí Evangelia pro církev pro dalších minimálně 2000 let, tak bude lepší, když ten první pysatel nebude nějaký květnatý řečník, ale dá fakta. Jednoduchou řečtinou to, co se stalo a jak Bůh jednal. Vůbec nešlo o to, aby Marek byl dokonalý. Ale aby byl pečlivý, aby to správně, přesně zapsal a aby, jsem přesvědčen, aby byl zaměřen na to hlavní, a to je víra v Ježíše Krista. Že Ježíš Kristus je opravdu boží syn a že je mocný. Jakoby říkal, já jsem uslyšel a potkal jsem tohoto Ježíše a on změnil můj život.

[18:35] Já vás zvu k tomu, abyste se s ním setkali také. On změní i váš život, protože je mocný. A začíná právě tím. Počátek Evangelia Ježíše Krista, syna božího. Wow. Když si představíme, kdy to bylo napsáno, to bylo napsáno po té, co boží lid nedostal absolutně žádné zjevění od Boha. Po třista let. Předtím byli zvyklí na proroky, na krále, na soudce. A potom třista let ani slovo od Boha. Bůh se odmlčel. A do této situace zazní to první, co Mare chce říct. Toto je počátek dobré zprávy.

[19:35] Wow. Dobrou zprávu po třista letech, to chci slyšet. A tak Marek se zaměří ne na nějaký historický předmět, ale na to, že Ježíš je skutečný Bůh. A říká, on nepřišel neoznámený. On nepřišel bez toho, aniž by Bůh připravil cestu. To je to zvěstí. Je to jako, když dneska někam má jet prezident, tak tam někdy nejdřív do nějaké země pošlou velvyslance, který tam připraví tu cestu. Nebo nějaké podnikatele, kteří tam připraví cestu. Opravdu poslal super podnikatele. Jan Kstitel byl úžasný v tom, jak dokázal strhnout lidi a prodat evangelium. Prodat tu dobrou zvěst o tom, že to hlavní, co teď je potřeba, je připravit se na to, co má přijít.

[20:38] Připravit se na toho, který má přijít. On nepřišel jako neznámý, ale ještě než začal mluvit, už zde byl hlas na poušti, hlas Jana Kstitele, který připravil srdce lidí. A tak opět vidíme, že Bůh si používá prosté lidi k tomu, aby skrze jejich jazyk, skrze tenkrát mluvené slovo, dnes i psané slovo, promlouval do lidských životů. A to je, bratři a sestry, milí přátelé, to nejúžasnější, co se v dějinách mohlo stát. Tady nejde o to, kdo to napsal, ani moc, jak to napsal, ale o pravdu, která mění lidské životy. Jakým způsobem tento hlas volající na poušti tento Jan Kstitele udělal?

[21:39] Udělal to velmi prostě. A to věřím, že je pro nás inspirací. Aspoň pro mě. V tomto úvodu k evangeliu Marek říká, Marek říká, že pro zvěstování dobré zprávy je potřeba několik věcí. To první, co si můžeme všimnout na Janu Krtitel je, že mu vůbec nejde o něj. Mu vůbec nešlo o to, jak vypadá, jaké má postavení. Neměl ani dům a říkal, já nejsem důležitý. Za mnou přichází někdo silnější, než jsem já. A tím myslel Ježíše. A říká, já vás křtím pouze vodou, což je symbol. My zde budeme mít dále pán za měsíc také křest. A někteří z vás vyznají ve křtu, že věří v Ježíše Krista.

[22:41] Ale to je pouhý symbol toho, co se odehrálo už ve vašem mětru. Toho, co vám nikdo nevezme. A to je křest Duchem Svatým. Proto říká, já vás křtím vodou, ale on vás bude křtít Duchem Svatým. Já nejsem důležitý, já jsem jenom symbol. Ale až bude vylit Duch Svatý, to bude ta pravá realita, to bude ta pravá proměna. A nejenom, že není důležitý. On říká, on žije to, co říká a říká to, co žije. Jeho život byl životem integrity. Co řekl, to platilo. Jeho život byl životem pokorným. Víme a četli jsme, jak byl chudý. Neupozorňoval na sebe, říkal, já jsem pouhý hlas.

[23:43] Nebo jinde, já jsem takový prst, který ukazuje na božího beránka. Já jsem malé světýlko, já jsem malá baterka, takové jenom mihotavé světýlko oproti tomu světlu, které má přijít. A to je významné. To je známka pokory. Jeho řeč byla říkána v boží autoritě. On měl jasné poslání, to poslání bylo od Boha. Proto i Jan říká o Janu křtíteli ve svém evangeliu. Od Boha byl poslán člověk jménem Jan. On byl skutečně poslán od Boha. To nebyl, on si to nevycucal z prstu. On si neřekl, tak já myslím, že tady přijde někdo velkej, tak teďka budu něco já říkat ze sebe. Ne, on měl boží autoritu. A navíc jeho učení bylo jasné. Číňte pokání.

[24:44] Spamatujte se. Možná za ním přicházeli lidi a řekli, ty brdějo, ty máš takový davy za sebou. Prosím tě, přijď tady k nám na naší univerzitu, na naší synagogi a pořádně to tam roztoč. Vyučuj nás nějakým hlubokým věcem. Ne. On se držel úplně jednoduché pravdy. Číňte pokání a věřte evangelium, protože se přiblížil království boží. Číňte pokání. Šup, šup. A pokřtěl je. Pokud činili pokání. Množí se odvrátili, množí řekli, tak to není pro mě. Já nepotřebuji nějaký pokání. A poslední věc. Jeho poselství bylo naléhavé. Jeho poselství bylo naléhavé. Když jdete lovit ryby, jak odpovíte na otázku, když nic neulovíte.

[25:45] Možná vám někdo řekne. Tak co, jaký byl úlovek? Asi neřeknete, no, nic jsem nechytil, ale hodně těch ryb jsem ovlivnil. To by nebyl asi úplně uspokojivý výsledek. A tady se dostáváme k tomu, s jakou horlivostí a naléhavostí Jan mluvil. Když prodáváte střechu a přijdete za mnou a řeknete, víš, nabízím tuhletu střešní krytinu, je to asi dobrý, nevím moc o tom, nevím, ale prodávám to. Tak asi byste mě úplně nepřesvědčili. A proti tomu, kdybyste přišli a řekli, mám tady takovou bezvadnou krytinu, je to úplně novej materiál, je to senzační, sám to mám na svým domě a neměnil bych. Je to úžasná věc a co víc, tady Franta to má už taky, Jařka taky a prostě je to bomba.

[26:53] Podívej se, tady to mám vyfocený na mobilu, no nevypadá to nádherně? Jo, beru. Přátelé, to je rozdíl a to je možná důvod, proč lidi dneska přicházejí do církve, přijdou a odejdou a řeknou, pš, tohle není pro mě. Ten, kdo tam mluvil a ti lidi, co tam jako spali, tak ti vůbec nevypadali, že by byli přesvědčení o tom, že ta zpráva je dobrá, že je naléhavá, že má nějakou autoritu. To vůbec nevypadalo jako, že by byli pokorní, nebo že by mluvili o tom, co opravdu žijí, že by to bylo pro ně důležité. A už vůbec to nebylo jasné, bylo to jakési zmatené. Já jsem tam ničím nerozuměl. To je realita, to je důvod, proč možná dnes, určitě lidé dnes nevidí potřebu Evangelia.

[27:57] Kež si nás, pán Bůh použije, tak jako si použil Markovo Evangelium, kež si nás použije, tak jako si použil prostého Jana Krstitele, k tomu, aby tak jako změnil náš život, aby proměnil životy dalších. O tom to je. Já jsem se setkal s Ježíšem a on změnil můj život. Pojď, on změní i tvůj. Na tom není nic složitého. Bratři a sestry, kež nás následující série kázání k tomuto povzbudí, zapálí, promění, rožhaví, aby jsme šli za Ježíšem, aby jsme pochopili, jaké bohatství v něm máme a aby jsme si byli vědomi moci Evangelia Ježíše Krista, Božího Syna. Modleme se.

[29:01] Pane Ježíši Kriste, děkujeme ti za tvé slovo, děkujeme ti za to, že tak jasně mluví o tom, kým jsi byl, proč jsi přišel a že žiješ a mění životy i dnes. Děkujeme ti za změněné životy, které jsme mohli vnímat za poslední měsíce. Lidí, kteří přicházejí k tobě a u tebe nacházejí pomoc, naději, radost, pokoj. A moc tě prosíme za to, abychom i my tě takto vnímali. Ty jsi Bůh, který používáš náš lidský hlas, mluvené i psané slovo. A tak, jak budeme přemýšlet o tvém poselství, prosíme tě, proměň nás. Dej, ať stejně tak jako tenkrát i my jsme ochotni činit pokání. Ať jsme ochotni nedat pokoj, dokud nedajdeme k odpuštění.

[30:02] Ano, ať se necháme pokřtít. Prosíme tě za ty, kteří jdou ke křtu, aby si jim požehnal toto vyznání toho, co se odhrál v jejich vnitru. A prosíme tě za vyznání víry každého z nás, vyznání v tebe, beránka božího, který má moc zbavit svět jeho hříchu. Prosíme tě o milost, aby láska Ježíše Krista nás přitáhla blíž k tobě. Prosíme o radost Ježíše, aby naplněla naše... srdce, abychom jí přetékali, bez ohledu na to, co zrovna prožíváme. A prosíme tě, Duchu Boží, o pokoj Ježíše Krista, našeho Pána, který má moc chránit naše srdce i naši mysl. Amen.

[All sermons](https://baptisteolomouc.cz/en/sermons)

---

HTML version: https://baptisteolomouc.cz/en/sermons/20200906/evangelium-je-e-krista · Last updated: 2026-10-15