# Přiblížilo se království nebeské

> Sermon from 13 September 2020, Marek 1:9-20, Petr Coufal (in Czech). Recording of the Sunday service of the Baptist church in Olomouc – listen online or as a podcast.

- **Date:** 13 September 2020
- **Preacher:** Petr Coufal
- **Bible passage:** Marek 1:9-20
- **Duration:** 29:44
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2020-09-13-Priblizilo-se-kralovstvi-nebeske-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2020-09-13-Priblizilo-se-kralovstvi-nebeske-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Transcript (Czech)

*automatic, may contain errors*

[0:00] Dnes mám pro vás opravdu dobrou zprávu. Myslím, že v dnešní době to potřebujeme. Takové dobré zprávy. A ta dobrá zpráva zazněla před dvěma tisíci lety. Bylo to takové první prohlášení Ježíše na začátku jeho služby. A znělo, přiblížilo se království boží. Pojďme se na to podívat v Evangeliu podle Marka, které teď začínáme studovat. A budu číst od devátého verše. Marek 1, první kapitola, devátý až dvacátý verš. Ale nebudeme číst celý ten oddíl. V těch dnech přišel Ježís z Nazareta v Galiléji a byl v Jordánu od Jana pokřtěn. V tom, jak vystupoval z vody, uviděl nebesa rozevřená a ducha, který jako holubice, sestupuje na něj.

[1:06] A z nebe se ozval hlas. Ty jsi můj milovaný syn, tebe jsem si vyvolil. A hned ho duch vyvedl na poušť. Byl na poušti čtyřicet dní a Satan ho pokoušel. Byl mezi dravou zvěří a andělé ho obsluhovali. Když byl Jan uvězněn, přišel Ježíš do Galiléje a kázal boží evangelium. Naplnil se čas a přiblížilo se království boží. Čiňte pokání a věřte evangeliu. Když šel podel Galilejského moře, uviděl Šimona a jeho bratra Ondřeje, jak vrhají sí do moře. Byli totiž rybáři. Ježíš jim řekl, pojďte za mnou a učiním z vás rybáře lidí. I hned opustili sítě a šli za ním.

[2:11] O něco dále uviděl Jakuba Zebedova a jeho bratra Jana. Ti byli na lodi a zpravovali sítě. Hned je povolal. A zanechali na lodi své, svého otce Zebeda, spomocníky, a šli za ním. Tolik z božího slova. Žijeme v opravdu překotné době. Nevím, jak vy, ale možná v té záplavě změn informací a omezení a neustálých proměn v naší společnosti. Ale také díky tomu, že je tolik možností v dnešní době, co člověk může dělat, jsme někdy tak zahlceni a říkáme si, jak se v tom mám vyznat. Nikdo z nás nevíme, co bude sedít tento týden, co za měsíc, za rok.

[3:12] A do této doby nám zaznívá tato dobrá zpráva Ježíše Krista. Naplněl se čas a přiblížilo se Boží království. Když potom čteme o tom, jak Ježíš na počátku svojí služby v Galiléji kázal evangelium, tak mluvil o přiblížení se Božího království. Předtím byl Ježíš pokřtěn a tady v tom dnešním oddíle vlastně zaznívá trojiční zvěst, zpráva o hlasu otce, o krtu syna a o sestoupení ducha svatého. A poté, co takto triumfálně byl nebo zázračně byl Ježíš označen samotným hlasem z nebe, hlasem jeho otce, že to je Boží syn, poté následuje jeho pokušení na poušti.

[4:19] Ježíš se vrátí z pokušení a to první, co říká, je, že se přiblížilo Boží království. Tím říká, já jsem král, já jsem král králu a moje království začíná teď mezi vámi, tam, kde jsem já. My víme, že po té, co odešel, jeho království pokračuje, protože tady zanechal svého ducha svatého. A tak všude, kde se dnes zvěstuje ve jménu Ježíše Krista evangelium, tam je Boží království. Ale to je všechno jen částečné oproti tomu, co má jednou přijít v plnosti. Ještě než Ježíš toto oznámil, byl tu Jan Krstitel a pokud se tady byly minulou neděli, tak právě nad tím jsme se zamýšleli, jaké bylo poselství Jana Krstitele. Číňte pokání a dejte se pokřtít na odpuštění hříchů.

[5:24] Jan připravil cestu Mesiáši. Říká, přichází ten zaslíbený Mesiáš, ve kterém přijde Boží království mezi nás. Věřím v tomu, že tenkrát to očekávání bylo velké. Za Janem Krstitelem, tím poslem, tím ambasadorem Ježíše chodilo množství lidí. Ale měli špatná očekávání, mysleli si, že to království Boží přinese politickou změnu. Že svrhne nad vládu Římanů. Že na trůn se posadí potomek rodu Davidova a ten lidský trůn. A Abrahamovo požehnání přijde na všechny v plnosti. Nevím, jak je to dnes, nyní, ale setkal jsem se také s několika křesťany, kteří to Boží království v dnešní době vidí v té fyzické podobě.

[6:30] Když skutečně si Boží království představují tak, že prezidentem bude křesťan. Že politicky se změní situace tak, že křesťané budou mít ráj na zemi. Nikde v Bibli to ale nevidíme. Nikde nevidíme, že by evangelium mělo tuto politickou notu. Že by evangelium nám mělo zajistit blahobyt, prosperitu. To není jeho cílem. Bůh je stejný v historii, jako byl teď. Bůh je stejný ve své lásce, ve své milosti a ve svém požehnání. A dává svoji moc, svoji lásku i svoji milost ve všech dobách. V dnešní době, v době koronavirové, stejně tak, jako to bude později.

[7:30] Ale je to ten samý Bůh, který tady byl v době temna. Je to ten samý Bůh, který tady byl za světových válek. Bůh se nemění. A nemění se ani ona dobrá zpráva, evangelia, která je zprávou o Ježíši Kristu. Boží království je ti na blízku. Ježíš takto oznámí začátek svojí služby, takto triumfálně. A po něm se dostáváme do 16. verše. Kde to jakoby spadne? Když šel podel Galilejského moře, uviděl Šimona a jeho bratra Ondřeje, jak vrhají síť do moře. Byli totiž rybáři. To je velký skok. To je velký skok z božího království na jednou mezi chudé rybáře.

[8:30] Nespletl se s Marku? Proč tam jsou najednou obyčejní lidé? Marek nám ukazuje, že toto boží království je založeno na velmi neobvyklých základech. Nic velkolepého, žádné fanfáry. Setkáváme se se čtyřmi muži, kterým Ježíš říká Šimone, Ondřeji a později Jakube, Jane, pojďte za mnou, já z vás učiním rybáře lidí. Taková troufalá výzva. Troufalá výzva obyčejným lidem, která ale má okamžitou odpověď. Že ti to muži, prostí muži jsou ochotní všechno a všechny opustit a následovat tohoto neznámého člověka. Kdo má takovou autoritu, že může říct si slovo a ostatní změní kurz svého života?

[9:34] Není to nikdo jiný, než ten, v jehož životě máme vykoupení, v jehož smrti máme odpuštění hříchů. On je obraz Boha neviditelného, prdvorozený mezi vším stvořením. Neboť v něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi, svět viditelný i neviditelný. Jak nebeské trůny, tak i panstva, vlády a mocnosti. Všechno bylo stvořeno skrze něho a pro něho. To je vyznání v Koloským 1. Tento Ježíš a pán má autoritu promlouvat do srdcí mužů a žen a dát jim nový směr. Ježíš není jen jedna z cest k Bohu. On je jediný, kdo se kvalifikuje na tuto roli. On je Bůh. On má tu moc. Ano, používá si nás, nehodné lidi. Nás nádoby z hlíny k tomu, aby konal svoje úžasné dílo.

[10:44] A tak nakonec to není člověk, který zvěstuje. Nakonec to není člověk, který slouží. Člověk, který chválí Boha, ale Kristus skrze nás a v nás. Ano, Ježíš svěřil tak v zácnou zprávu Evangelia naprosto nemožné skupině lidí. To byly lidi, kteří si to celé popletli. Nechápali to. V jednu chvíli říkali, prosíme, teďka Ježíš začne kázat Evangelium. Odveďte ty děti, my je tady nepotřebujeme, oni by nás rušili. Cože? Pán řekl, že tady mají zůstat? No, tak dobře. Pak se vrátili ze služby a říkali, pane, byli jsme tady v některých vesnicích a oni to tam absolutně nechápou. Vůbec na to nereagovali. Myslíš, že bychom na ně mohli svolat nějaký oheň z nebes?

[11:46] A trochu to tam spálit? A Ježíš říká, no, možná ještě ne, počkejte s tím. Měl to opravdu těžký, když svěřil tak úžasný úkol takovým lidem. A ti, že mají nést evangelium do celého světa? Ano. Ježíš začal jasným poselstvím. Řekl, naplnil se čas a já ho ukáži v těchto prostých lidech. A potom čteme ve verši 21, že když přišli do Kafarnaum, tak hned v sobotu šel Ježíš do synagogi a učil je tam. Což je zajímavé. Ježíš, boží syn, měl ve zvyku dělat některé věci pravidelně. Takové to chození do synagogi. Šel tam a šel tam učit.

[12:49] A když učil, tak nikdo nespal. Všichni byli naprosto probuzení, protože on mluvil v autoritě. A tak žasli nad jeho učením. Protože učil jako ten, kdo má moc a ne jako znalci písma. A pak se stal něco, co je možná běžné, nevím, ale v synagoze byl právě člověk posedlý nečistým duchem. A tento člověk vykřikl, ach, co ti do nás, Ježíši Nazarecký, přišel jsi nás zničit? Vím, kdo jsi, ten svatý boží, zmlkni, okřikl ho Ježíš. Asi to řekl dále jako výrazněji, když okřikl. Já to nebudu používat, ten mikrofon, ten by vás tady ohlušil. A řekl, zmlkni a výjdi z něj. A nečistý duch tím mužem zalomcoval, hlasitě vykřikl a vyšel z něj.

[13:57] Není to zajímavé? Z těch všech lidí, které Ježíš potkává, je to právě posedlý, který rozpoznává, kým Ježíš je. Protože nebyl jen posedlý sám sebou, ale byly to zlí démoni, kteří byli v něm. Pokud je někdo posedlý, tak se to projeví v přítomnosti Ježíše. Jestliže vzýváme jméno Ježíše. Dňábel se bojí. A my to hned rozpoznáme, jestli tam je někdo posedlý. Marek nám podává tuto zprávu, že na začátku svojí služby byl Ježíš napaden satanem. Na poušti. A teď jde do synagogi a opět čelí dňáblově opozici.

[15:02] Ano. Ježíš přišel proto, aby zničil dílo dňábla. Aby ho zničil při vzkříšení. Aby přinesl boží království. Svou přítomností tehdy fyzicky a nyní prostřednictvím ducha svatého. Proto se ten muž ptá, přišel jsi nás zničit? On říká, já vím, kdo jsi, ten svatý boží. V listu Jakubově nám Jakub říká, že démoni věří. Že i démoni věří, ale mají strach. Oni vědí, kým je Ježíš. A toto se jim nelíbí. Když Bůh jedná, když Ježíš jedná ve své moci a ve své svatosti, bojí se ho a mají strach. Já jsem nedávno zhledl jeden díl takového populárního seriálu Satan.

[16:10] A nebudu ho celý komentovat, můžeme se o tom pobavit potom, pokud jste to viděli. Ale musím říct jednu věc. Tvůrci moc pěkně vykreslili, jo, Lucifer, Lucifer, panu. Děkuji. Já jsem zkoušel, kdo z vás to sleduje, no. Jedná se o tu tež osobu, jen jiné jméno. Ale v něm je ten nejvyšší anděl představen jako člověk, který se pohybuje mezi lidmi, protože už ho nebaví peklo. A dělá peklo na zemi. A když pominu všechny teologické nesmysly, které tam jsou, tak to, co je tam krásně zobrazeno, je, že se tento Lucifer nesmírně bojí Boha a jeho andělů.

[17:12] Že má před nimi respekt. Ano, je to karikatura satana, je to karikatura Boha. Je to jenom lidský pokus o zábavný průmysl. Ale pravda, že Bůh... Je mocnější, že jeho království nakonec zvítězí, ta tam zaznívá. I zde v našem příběhu se projevila boží moc, když Kristus řekl, zmlkni a vyjdi z něj. A nečistý duch tím mužem zalomocoval, hlasitě vykřikl a vyšel z něj. Všichni byli tak ohromeni a začali se ptát jeden druhého, co to má znamenat? Co je to za nové učení, že rozkazuje i nečistým duchům a poslouchají ho? Ježíš dělá zázraky. Dělá je na veřejnosti, vymítá démony.

[18:14] A hned následuje příklad toho, jak uzdravuje tchýni Šimonovu uvnitř domu vlastně. A začíná jeho úžasná služba. Úžasná služba, kdy Kristus tam, kam jde, přináší evangelium nejen slovy, ale také proměněnými životy svobodou v něm a novým začátkem. Ale co v tom všem vidíme, je, že Kristus je ten, který má neskutečné srdce pro potřeby druhých lidí. To, že uzdravuje nemocné, to, že vyhání mnoho démonů, značí jedno. Že Bůh má opravdový zájem o člověka. Ježíš nepřišel proto, aby ze všech lidí vymítal démony.

[19:16] On nepřišel proto, aby všechny lidi uzdravoval. Ale přišel proto, aby nám zvěstoval evangelium. Ta hlavní aplikace pro mě v tom je, zajímej se o lidi. Zajímej se o to, kde jsou na cestě za Bohem. Projev jim lásku, pomož jim prakticky. Ano, když to bude potřeba, modli se za ně. No, zase ho modlím vždycky, ale modli se i v tomto duchu za vyhánění démonů nebo za uzdravení. Ale to, k čemu je pán Bůh v Ježíši vedl, nebylo k proměně těla, ale jak uvidíme, k proměně vnitřní, proměně srdce. Víte, co je ještě zajímavé? Že Ježíš, když čtete tuto kapitolu, zažil neskutečný perný den.

[20:19] Uzdravoval, vyháněl démony. Dokonce to bylo tak, že lidi ještě večer přinášeli ke dveřím toho domu lidi nemocné a posedlé a Ježíš neřekl, mě už padla, ale dlouho do noci jim sloužil. Ale potom čteme to první věc, co udělal ráno, že šel a čerpal u svého otce. Šel trávit čas v rozhovoru se svým nebeským otcem. To je velice významné. Mohlo se vybrat cokoliv jiného, mohl říct, já si teď vezmu nějakou dovolenou nebo něco. Ale on šel čerpat sílu u Boha. Než zakončíme, ještě dovolte jednu lekci z tohoto úvodu k Kristově působení a k jeho zvěstování božího království.

[21:30] Když Ježíš odešel na toto pusté místo, aby se modlil, Šimon a jeho druhové se pustili za ním. 37. verš. Až když ho nalezli, řekli, všichni tě hledají. No ovšem. Jak by ne po včerejší noci, jak by ne po té, co dělali. veřejné zázraky, jak by ne poté, co se roznesla i ta zpráva, že uzdravil Šimonovu tchýní. Řekne jim, jo, to je skvělé, pojďme za nimi a budeme dneska zase uzdravovat a budeme dělat velké věci, budeme dělat zázraky. Ne, Ježíš jim řekne šokující zprávu. Všichni mě hledají, tak víte co, vypadneme odsud. Pojďte jinam do okolních městeček, abych i tam kázal, nebo proto jsem přišel.

[22:35] Po takovém skvělém úspěchu, to dnes musíme zopakovat. Pojď znovu za těmi zástupy. Ale ne. Ježíš dělá to, co dělá na několika místech v evangelích, když to pročítáme. Zbalí se a jde. A to je tehdy, když pozná, že lidé chtějí spíš to uzdravení, a lepší život, než jeho poselství. On přišel hledat a spasit to, co bylo zahynulo. A proto říká, pojďme kázat jinam. Jsou zázraky špatné? Je uzdravování špatné? Je špatné vymítat démony? Rozhodně ne. Ale ty zázraky mají vést ke slyšení Božího slova. Ne naopak. Když zázraky vedou od Božího slova, je něco v nepořádku.

[23:44] Já věřím tomu, že vnímáte Boží jednání v našem životě. Slyšeli jsme krásná svědectví dnešního dne. Bůh skutečně jedná. A není toho málo. Mohli bychom pokračovat ve svědectvích. A já doufám, že budeme pokračovat. Že se budeme takto povzbuzovat. Protože když si to necháme pro sebe, tak velice ochudíme celé společenství. A víru druhých. A skutečně ty skutky Boží jsou dány pro to, aby byla povzbuzena naše víra. Nebojíme se říkat o tom, co Bůh dělá v našem životě. Ale ten dnešní text nás varuje před opačným extrémem. A to je upnutí se na ty zázraky samotné. To také není správné. Bez hlubokého a opravdového naslouchání Božímu slovu můžeš skončit jenom u té tužby po senzaci.

[24:48] Znám několik přátel. Mých osobních přátel, kteří nezakotvili v žádném sboru. Protože cestují všude tam, kde se dělají nějaké zázraky. Tam, kde se něco děje, tam, kde se uzdravuje, tam, kde se vymítají démoni jak na drátku. Ale nezakotvili nikde ve sboru. A v tom je nebezpečí. Nebezpečí v tom, že takoví lidé chtějí hlavně vidět zázraky. Možná chtějí být nějak pozbuzeni, nabuzeni tím, ano, Bůh ještě stále jedna. Ale Ježíš sám vedl k tomu opačnému. Ježíš byl neustále zaměřený na Boží slovo. Na zvěstování Evangelia. O tom ušlo předně. Jeho cílem nebylo uzdravit co nejvíc lidí.

[25:50] Jeho cílem bylo rozšířit Evangelium tak, aby co nejvíce lidí uvěřilo a stali se součástí Božího království. Byl předně kazatelem a zvěstovatelem. Nepřišel proto, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a aby svůj život dal jako výkupné za mnohé. Přiblížilo se boží království. Zkuste si to představit v tomto zhrnutí. Představme si Krista, jak je ve společenství se svým otcem. Modlí se a potom jde se soucitem k lidem, kde ho potřebují. Vychází, aby zvěstoval evangelium a jeho poselství je jasné. Jeho poslání je očividné a jeho majestát je nesporný.

[26:52] Myslím, že to je velkou výzvou i pro mne, i pro tebe. Výzvou k tomu, abychom i my byli plní soucitu. Soucitu s lidmi, kteří jsou kolem nás. Výzvou k tomu, abychom opravdu jasně komunikovali oselství evangelia. Aby jsme byli připraveni na to, ho říct tak, že lidé budou chvápat. A aby jsme my sami byli také v neustálem spojení s Bohem Otcem. Tak jako náš vzor, Ježíš Kristus. Modleme se. Pane Bože, přicházíme i nyní k Tobě v modlitbě. A prosíme tě za příležitosti, které nám stavíš do cesty, za svědectví, které jsou před námi, za lidí, kteří potřebují osvobodit, za lidí, kteří potřebují slyšet tvoji dobrou zprávu.

[28:04] Prosíme za výzvy, které jsou před námi. Jsme někdy přemoženi tím, co se děje v naší zemi, v našem osobním životě. Ale chceme znovu vyjádřit to, že v tebe doufáme. Že ty jsi Mesiáš, syn Boha živého. A v tebe věříme. Ty jsi ten, který má veškerou moc na nebi i na zemi. A tak prosíme, dej, ať spoléháme na tvoji moc. Ať jdeme v tvojí autoritě. A dej, ať těžkosti nás vedou k tomu, abychom byli víc jako ty. Víc se tobě podobní. Prosíme, abys nám dal větší soucit s potřebami druhých. Jednotlivcům i jako společenství. Prosíme o schopnost dobře komunikovat jedni s druhými i s tímto světem, tu krásnou zvěst Evangelia.

[29:11] A prosíme o to spojení s tebou. Spojení, které je možné díky drahé oběti našeho pána Ježíše Krista. Pane, s tebou chceme hovořit. Prosíme tě, veď nás k modlitbám, veď nás do svého slova a promlouvej svým duchem k našemu duchu. My tě potřebujeme, pane. Amen.

[All sermons](https://baptisteolomouc.cz/en/sermons)

---

HTML version: https://baptisteolomouc.cz/en/sermons/20200913/p-ibl-ilo-se-kr-lovstv-nebesk · Last updated: 2026-10-15