# Hlubší potřeba

> Sermon from 20 September 2020, Marek 1:1-12, Pavel Mečkovský (in Czech). Recording of the Sunday service of the Baptist church in Olomouc – listen online or as a podcast.

- **Date:** 20 September 2020
- **Preacher:** Pavel Mečkovský
- **Bible passage:** Marek 1:1-12
- **Duration:** 29:41
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2020-09-20-Hlubsi-potreba-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2020-09-20-Hlubsi-potreba-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Transcript (Czech)

*automatic, may contain errors*

[0:00] Bude dopoledne, protože ráno už není, už je dopoledne. Výhoda být tady vpředu je, že nemusíte mít tu roušku, to je fakt, přál bych vám, abyste všichni kázali, protože to je náročné tam sedět. Ta píseň, která teďka zazněla, je výborně se hodit k tomu tématu, o kterém dneska budeme mluvit. A budeme pokračovat Markovi, ale než se podíváme do Marka, tak bych chtěl připomenout jeden takový příběh, který možná znáte. A to je příběh Johnny Ericksonu. Slyšeli jste někdo o Johnny Ericksonu? Vedněte ruku. Jo, tak to je skoro málo. Takže to je dobře, že o tom můžeme tady mluvit. Johnny. Johnny absolvovala střední školu a byla zvolena nejlepší atletkou. Ve třídě byla výborná plavkyně, zručná teniska, a chtěla se věnovat kariéře v atletice.

[1:03] A měsíc po dokončení střední školy, že bylo sedmnáct let, tak v zálivu Chase Peak skočila do mělké vody a narazila hlavou na dno. Johnny si poškodila páteř a ochrnula. A píše ve své knize, kterou určitě máme v knihovně. Byla jsem křesťanka tehdy, ale můj, že o tomu neodpovídal. A po této nehodě jsem začala pořádně studovat Biblii. A doufala jsem, že Ježíš mi vrátí všechno zpět, co jsem ztratila. Chtěla jsem, aby to všechno bylo zpátky, všechny mé schopnosti. A narazila jsem na příběh Biblii, který dneska budeme číst, jak Ježíš uzdravil ochrnutého z Markoji 2. kapitoli. A tak plná naděje jsem uvěřila, že Pán Bůh může uzdravit z mého ochrnutí stejným způsobem, jak se o tom píše. A tak píše dál.

[2:03] Začala jsem našťovat místní uzdravující služby. Následovala jsem všechny příkazy Biblii, které jsou, které by se mohly klasifikovat k tomu fyzickému uzdravení. Starší se za mě modlili, mazali mě olejem. Já jsem vyznávala tolik hříchů, víc, než jsem si věc dokázala vzpomenout. Po dvou náštěvách uzdravujících taženích, které vedli Catherine Kulmanová, Benny Hyn a další, jsem upadla do zousvalství. Moje paže nohy nereagovaly. Nevěděl Pán Bůh, že jsem ztracená bez toho? Cítila jsem se naprosto zmatená a ztracená. Moje sestra po té třetí velké kampaní uzdravující mě odvezla domů na naší farmu. To píše Johnny po 50 letech. Ale ten příběh pokračuje. Já ho přečtu dokončím na konci. Pojďme teďka společně se podívat do Marka 2. kapitoli na příběh ochrnutého.

[3:05] Pojďme se na to podívat. A já jsem ten příběh nazval Hlubší potřeba. Budeme si číst Marek 2. kapitola, prvník 12 veršů. Dobře to poslouchejte, dobře se na to dívejte. Když po několika dnech se vrátil do Kafarnau, proslechlo se, že je doma. Sešlo se tolik lidí, že už ani přede dveřmi nebylo k hnutí. A mluvil k ním. Tu k němu přišli s ochrnutým. Štyři ho nesli, protože se pro zástup nemohli k němu dostat. Odkryli střechu tam, kde byl Ježíš. Prorazili otvor a spustili dolů nocítka, na kterých ochrnutý ležel. Když Ježíš viděl jejich víru, řekl ochrnutému, synu, odpouštěj se ti hříchy. Sedli tam někteří ze zákonníků a v duchu uvažovali, co to ten člověk říká. Rouhá se, kdo jiný může odpouštět hříchy než Bůh?

[4:09] Ježíš hned svým duchem poznal, o čem přemýšlejí a řekl jim, jak to, že tak to uvažujete? Ježíš ta snadnější říct si ochrnutému, odpouštěj se ti hříchy, anebo říct si, staň, vezmi své loži a chodí. Pojď, abyste však věděli, že syn člověka má moc na zemi odpouštět hříchy, řekne ochrnutému, pravím ti, staň, vezmi své lože a jdi domů. On vstál, vzal hned své lože a vyšel před očima všech. Takže všichni žasli a chválili Boha. Něco takového jsme ještě nikdy neviděli. Minulé jsme mluvili o tom, že Ježíš je v kafarnou. Je s kafarnou, pak se tam vrací, nebo vrací se respektive do tohoto městečka, kde získá popularitu díky tomu, že učí, uzdravuje, vyhání démony. Pravděpodobně je v domě Šimona.

[5:09] A když se tam opět zromáždil, tak se tam sešel obrovský dav. Všichni ho chtěli vidět, všichni ho chtěli slyšet. A najednou čtyři chlapíci nesou na nosítkách ochronutého muže. A viděli, že se nemají šanci tam dostat. A pravděpodobně ty líst tam sešly, protože když tam byl Ježíš naposledy, v kafarnou, tak víte, jak tam dlouho byl? Jeden den. Jeden den a pak odešel. Takže nikdo nevěděl, jak tam dlouho ještě bude, tak všichni se tam sešli. A ty čtyři chlapíci, kteří nesli toho ochronutého, nevěděli, jak se tam dostat. Co udělali? Vylezli na střechu. Tenkrát ty střechy byly nejené dneska, byly vlastně tam takové větve, nebo tenké kmeny, nahoře na tom byla sláma, bláto. Je to trošku jiné než tady.

[6:10] A nebylo tak těžké to rozebrat. Jedný problém byl, že když jste seděli zrovna pod tím, tak na vás to bláto a ta hlína, ta sláma začala padat. Pravděpodobně ta sprška zasála nějaký lidí, Ježíš přerušil kázání a říká, ta jejich víra na mě velice působí. A teďka je zajímavé, co se děje dál. Text nám vysloveně neříká, proč ten ochrannutý přišel, nebo proč ho tam donesli. Ale z 99,9% byl přinesen proto, aby ho uzdravili. Protože se to rozneslo. Ježíš uzdravuje, vyhání démony, má výborné učení. Ale víte, čím Ježíš jako začíná, to je celý skandál. On začíná jednoduchou větou a říká, synu, pátý verš, tvé hřichy jsou ti odpuštěny.

[7:17] Proč je to překvapivé? První věc je, protože všichni očekávají, že prostě řekne, buď zdrav, vstáň, odejdi. A ne, že bude mluvit o odpuštění. To je první zvínka, kde Ježíš mluví o odpuštění hřichu. Předtím vůbec o tom nemluvil, předtím mu zdravoval. Dosud v Kafarnau nikomu neřekl, odpouštěj se ti hřichy. To je ta první překvapivá věc. Ta druhá překvapivá věc je, že kdyby tento muž přišel, aby mu byly odpuštěné hřichy, nebo chtěl, aby mu byly odpuštěné hřichy, tak by musel dělat úplně něco jiného. A toto je důležité se uvědomit. Když člověk chtěl mít odpuštěné hřichy, víte, jaký byl systém, co musel udělat? Musel jít do chrámu, musel předložit oběť za hřich a odpuštění mu bylo dáno skrze velekněze, který provedl tuto oběť.

[8:22] A veleknězí bylo dovoleno poskytnou milost, poskytnou odpuštění. Prostřední s tím obětí v chrámu. Když Ježíš vyslovil, tvé hřichy jsou ti odpuštěný, a nebyl v chrámu, nebyl velekněz, nebyla tam žádná oběť, a nebyla v chrámu, nebyla v nůžeme. Tak je to hodně skandální. V podstatě se rouhal. A toto přesně zákonníci mají v té hlavě. V tom sedmém verši je napsáno, co to ten člověk říká. On se rouhá. Kdo jiný může odpuštět říchy než Bůh? To je skandál. Mimochodem zarouhání ve starém zákoně vám hrozila smrt. Teďka nastává to pobouření. Ty zákonníci jsou pobouření ze dvou důvodů. V podstatě Ježíš tvrdí, že je Bůh a kašle na chrám.

[9:27] Pohrdá chrámem, pohrdá celý tím systémem. Zaprvé Ježíš se rouhá tím, protože kdo jiný může odpuštět říchy než Bůh? Nikdo jiný. A Ježíš mu řekne, říchy jsou ti odpuštěny. To znamená, Ježíš říká, já mám božskou autoritu. On se staví na místo samotného Bůha, protože nikdo jiný nemůže odpuštět říchy než Bůh. A ta druhá věc, proč jsou pobouření ti zákonníci, je, že oznamuje odpuštění mimo chrám, mimo kněze a mimo oběti. Tak to tam bylo, tak to bylo zapsané, takový byl systém. Proč to Ježíš říká? To souvisí s tím, co potom Ježíš učí. A to je důležité, abychom je pochopili. Ježíš učí, že jeho tělo je nový chrám. Ježíš jim odpověděl těm farizům, zničte tento chrám a za tří dny já ho postavím.

[10:33] Mluvil o sobě. Židé řekli, postavení toho chrámu trvalo 46 let a ty je vybudeš za tří dny. On mluvil o svém těle, o chrámu svého těla. Kniha Židů mluví, že Ježíš je nový velekněz. A mluvil, že on je toho obětí za hřích. Toho poslední obětí, která nás ho čistí od hříchu. Ježíš je ten beránek světa, který snímá hřích světa. Chrám, kněží a ten obětní systém, to byl jenom stín toho, co přinesl Kristus. A přišel tyto věci splnit, naplnit. Proto Ježíš může mimo chrám, mluví systém, vyslovat odpuštění. Ale zákoní se toho uražení. Říká, jak to, že tento muž tvrdí, že dělá něco, co může jenom Bůh. On se rouhá. A Ježíš samozřejmě to vidí.

[11:34] A v tom osmém verši, když se na to podíváte, je napsáno, Ježíš svým duchem poznal, o čem přemýšlí. A řekl jim, jak to, že tak uvažujete. A teďka přichází tady k tomu. Říká, je snadnější říct si ochranutému odpouštění těch hříchy, anebo mu říct si, vstaň, vezmi s mé loži a choď. Co je snadnější? Ježíš se s toho mohl nějak vykroutit. A řekl, počkejte, já si jako netvrdím, že jsem roven Bohu. Nebo tady to, vy jste to špatně pochopili. Protože on jasně věděl, že to je rouhání. Kdokoliv tvrdí o sobě, že bude schopen odpouštět hříchy, se rouhá, protože se staví na roveň Boha. A kdyby to Ježíš nebyl schopný, by to obyčejný člověk řekl, tak je jasně ukamenovaný. Ale Ježíš jde ještě dál, všimněte si toho. Jak chce Ježíš dokázat, že není obyčejný člověk?

[12:34] Jak chce dokážet, že má boží autoritu? Jak chce dokázat, že je mesiáš? Co udělal proto, aby ty lidé viděli jeho božství? Právě ten zázrak. Všimněte si té posloupnosti, tady přichází ten zázrak. Takže teďka přichází ten devátý verš. On říká, jestli na nější říci ochronutému odpuštějí se ti hříchy, nebo říci vstaň, vezmi své ložá, choď. Jaká je odpověď? Co je snadně? No říct, odpouštěj se ti hříchy. Proč? No, protože to není vidět. Ale uzdravení je vidět. Buď vstane, nebo nevstane. Kdokoliv může říct si, odpouštěj se ti hříchy. Protože neexistuje žádná data, která by prokázala, nebo to vyvrátila. A Ježíš v podstatě říká tady tu věc. Říká, jestliže já můžu udělat z toho, že ten člověk se uzdraví.

[13:39] Pak to slouží jako důkaz toho, že jsem skutečně Bůh. Jestliže já můžu odpustit hříchy, to co nelze ověřit, tak se teďka podívejte na tu věc, kterou lze ověřit. A to je to uzdravení. A pak v desátém verše říká Ježíš, tak, abyste věděli, že syn člověka vám moc na zemi odpouštět hříchy. Řekne tomu ochrnutému, pravím ti, vstaň, vezmi své lože a jdi domů. On vstal, vzal své lože a vyšel před očíma všech. Všichni ochválili Boha. Co tím Ježíš se ukázat? Že má moc odpouštět hříchy. Co tím demonstruje? Demonstruje to, že není pouhý člověk. Že má boží autoritu. Že je mesiáš. Že je ten duchem svatý, naplněný mesiáš, který přišel ohrašovat boží království.

[14:40] Toto je strašně důležité. Ten celý ten zázrak. Zázraky v životě Ježíše vedli k tomu, aby potvrzoval jeho autoritu, kým on je. Když Jan Chrtitel pochyboval, jestli Ježíš je mesiáš a vysílá posly, tak je napsáno, víte co, zeptejte se toho Ježíše. Jsi to ten, který má přijít? Nebo abychom čekali někoho jiného. Víte, co Ježíš říká? Když jim odpověděl, jděte a řekněte Janovi, co slyšíte a vidíte. Slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očištění, hluší slyší, mrdví jsou zkříšení. Chudým se káže dobrá zpráva. Všechny ty zázraky měly jeden cíl. Měly podpořit autoritu mesiáše, že Ježíš je Bůh. Že měly podpořit příchod Božího království. Když apostol Petr o letnicích káže, ve skucík 2. kapitolu je to zapsáno, tak říká, muži zraelští, slyšte tato slova.

[15:47] Ježíše nazareckého Bůh potvrdil před vašimi zraky čím? Mocnými činy. Divy a znameními, která mezi vámi skrzeňa učinil, jak sami víte. Z jejich zázračné skutky, které Ježíš dělal, byly potvrzením jeho poslání. Aby to svědčilo o skutečnosti, kým on je, za koho se vydává. Jinými slovy, ta uzdravení nebyla cílem sama o sobě. To nebylo ochrnutý, že se měl uzdravit a tečka. Ne. Ale sloužila tomu konečnému účelu, jeho potvrzení toho, kým on byl, jeho autority. A prokázání moci Božího království. Minulý týden jsme o tom mluvili. Ježíš mohlo dalších stovky lidí uzdravit. A on řekl, jdeme dál, jdeme do dalšího města. Proč? Protože potřebuje ukázat evangelium. Evangelium je víc než zázraky. Ježíš opouští město, protože byla velká potřeba ukázat evangelium v jiném městě.

[16:52] Proč? Protože všichni lidé, které Ježíš fyzicky uzdravil, jednoho dne zemřou. A pokud neuvěřili, bude konec. Ale ti, kdo uvěřili o slovu, budou mít život věčný. Ježíšové zázraky slouží k potvrzení o slova, k prokázání, že Boží království přišlo. Moci. A jsou taky závdavek pro nás. Pro nové stvoření. Co se z toho máme naučit? Z toho příběhu. Zkusme několik věcí tady je důležitých. a průběh. První věc je, že Ježíš nám pomáhá s naší nejhlubší potřebou. Víte, která to je? To je odpuštění. Ježíš zemřel za nás, zaplatil účet bez ohledu na to, jestli moje víra je slabá, nejistá, jakkoliv zmítaná. Účet byl zaplacen.

[17:56] Ta druhá věc je, toto je skutečně, druhá věc je, že Ježíšův primární zájem není o fyzické uzdravení toho muže, ale odpuštění hříchu. Možná ty lidé, kteří ho tam přinesli, byli zklamaní, že první věc, co slyšeli, je syn odpuštění hříchy. Říká, proto jsme nejpřece nepřišli. Protože, jako představte si toho člověka, ten člověk v tehdejší době ochornutý, ta nebyla žádná záchrana, síť, nějaký sociální systém, zdravotní péče, nějaký výhody pro postižené, prostě nemohl si jít pracovat na loj, na tržiště, nemohl si jíst. Byly vydáni na milost, nemilost, žili z darů od rodiny, jiných lidí. Jak se mohlo pohybovat, jedně, že ho někdo někam přinesl. Ten člověk byl v zoufalé situaci. A přesto Ježíš, jako první věc, mu říká, odpouštěj se ti hříchy.

[19:03] Vůbec nereaguje na jeho ochornutí. Potom se budu věnovat jiným věcem. To je ten hlavní problém odpuštění hříchu. Chtěl bych něco vyjasnit, objasnit. Každý křesťán, každý člověk, který věří v Ježíše Krista, bude jednou zcela úplně uzdraven ze všech fyzických slabostí. Pokud jste v Kristu, budete uzdraveni. Ježíšový zázraky jsou projevem právě boží moci odstranit účinky a prokletí hříchu v našich tělech. Ale je tady jeden důležitý aspekt. V Novém zákoně nemáme nikde žádný verž, že křesťanům je slíbeno, že se to stane v tomto životě, že budou fyzicky uzdraveni. Může Bůh zázračně uzdravit naše tělo? Samozřejmě, že může. Je Bohem, může si dělat, co se mu zlíbí. Je nám někde slíbeno, že pokud budeme mít dostatečně velkou víru, Bůh nás uzdraví v tomto životě?

[20:08] Ne. Nikde to tam nemáte napsané. Najděte si to, dejte si nemoci. Ve skutečnosti nám řečeno úplně něco jiného. Ve skutečnosti nám je řečeno, abychom očekávali, že naše těla se postupně rozpadnou. Druhé korinský, máte to tam napsáno, proto se nevzdáváme, ačkoliv totiž navenek podléháme zkáze. Uvnitř se obnovujeme den za dnem. Naše, toto naše lehoučké soužení trvá jenom chvilku, ale vytváří nám s ničím nesrovatelné břemeno slávy, které trvá věčně. Říká, zvyšuje to naši radost a touhu po nebi, protože tam nebude nemoc, nářek, bolest. A v tomto je ta naše naděje, v tomto to spočívá, naše naděje v důvěra v uzdravení. Když projdeme závojem smrti, necháme nemoc, bolest a všechno za sebou a stoupíme do boží slávy.

[21:12] Proto je to stoprocentní, že to přijde. Tomu musíme věřit. Když se podíváme do Bible, byli věřící vždycky uzdravení, nový zákon mluví o mnoha lidé, kteří byli naplněni duchem svatým a byli stále nemocní. Epafras byl nemocen na smrt. Trofim, Trofima Pavla zanechal nemocného v milétu. Tymotovi říká, pokud častým nemocem, ber si lék, sám Pavel v Galácii je nemocen. Uzdravení, proto v žádném případě není něco automatického. Není to součást našeho lidé. všeho spasení, ale je to svrchované na boží milost. Na to člověk nemá nárok. Pro rozšíření, aby jsme to dokreslili, tak se pěváme, co můžeme s tím dělat. Nemoc může být několik příčin. To je důležité si uvědomit.

[22:15] Není to všechno, ale zkusujeme se vidět ten komplex. První věc je, jsme součásti padlého světa. Je tady hřích a ty těla degradují. Ta druhá věc je, někdy to je výsled našeho špatného rozhodnutí. Kašleme na nějaké věci, kašleme na život o zprávu, kašleme na to, budeme nemocní. Může to být taky důsledek našeho hříchu. Různé starosti, hněv, hořkost, bylo to mluví. Se to odráží na našem těle. Někdy to působí satan a pámůk to dopouští. V případě Joba, čteme o tom v korinském. Někdy je to proto, aby to přineslo Bohu slávu. V Janoví učeníci se ptají, kdo zřešil, že tento člověk je slepý? Jeho rodiče nebo on? Ježíš říká, nikdo nezřešil. To je proto, aby se ukázala Boží sláva. My musíme mít celý ten komplex na mysli.

[23:15] Máme odmítat uzdravení? Naprosto ne. Biblia jasně říká, co máme dělat. Máme se modlit za nemocné. Máme je mazat oleje. Máme volat starší. A uzdravení vždycky bude nadpřirozený zázrak. To, co dělá Bůh. A je to plně na jeho milosti. My máme jediný příkad z Bibli, co máme dělat. V Jakubově je to napsáno. Je z vás někdo nemocen? A zavolá starší církve. Ať se nad ním modlí. Ať ho potírají olejem ve jménu páně. Modlitba výry zachrání nemocného. Páně pozdvíhne a dopustili se říchu, budeme odpuštěno. Zase se podívejte. Znova je to spojeno s naší největší potřebou. A to je odpuštění říchu. Co od Boha nejvíc potřebujeme? Když máte zlomenou nohu, možná si nevíte o tom, že to máte, tak možná si říkáte, Pane Bože, jde mě víc na plastí. A my potřebujeme, aby ta noha srostla.

[24:20] Co když nám pán Bůh nedává určité věci právě proto, abychom si uvědomili, že je tady mnohem něco závažnějšího? Vraťme se k té Johnny. Johnny v sedmnácti letech se jí dostalo. Říkala, já jsem tam ležela v té pusteli, úplně zoufalá. Říkala, já už nemůžu, Bože, jsem ztracena. Bože, ukaž mi, jak mám žít. Pak Johnny začala číst Biblii a říká, můžete si to potom přečíst. Znovu se vrátila tady k tomu příběhu, Marek, druhá kapitola. A všimla si, že se Ježíš soustředil na odpuštění hříchu toho muže a jako sekundárně bylo uzdravení. Ona píše, dozvěděla jsem se znova, že jádrem Kristova plánu nás osvobodí od hříchu. Naše fyzické bolesti, rozbité vztahy nejsou jeho konečním záměrem. On se o tyto věci hluboce zajímá, ale jsou to jenom příznaky toho hlavního problému, který v padlém světě je.

[25:21] Božím cílem není, abychom se cítili vždycky pohodlně. Chce nás naučit, abychom nenáviděli náš řích, naše přestupky. Chce nás naučit, abychom rostli v jeho lásce, ve své lásce k němu. Uzdravuje Bůh zázračně, píše Johnny. Jasně, že ano. Ale v tomto rozbitém světě je to stále výjimka, ne pravidlo. Ne. Odpověď na mou žádost bylo ne, říká Johnny. Nestalo se to. Ale to, že jsem nebyla uzdravená, mě vedlo k tomu, že jsem byla očištěna od hříchu. Že jsem najednou nalezla lásku ke ztraceným lidem. Že jsem měla větší soucit. Že jsem měla novou naději. Že jsem měla radost milosti. Že rostla má víra. Měl jsem touhu poném. Měl jsem touhu sloužit dalším lidem. Měl jsem potěšení z modlitby a hlad po božím slově.

[26:23] Není to zajímavé, jak pán Buk si použil tuto situaci v životě Johnny? Kuste o tom přemýšlet. Kdyby ten muž nebyl ochrnutý, přišel by mu někdy za Ježíšem? Možná by tam vůbec nepřišel. Přišel by za ním, aby mu byly odpuštěné hříchy? Vůbec by se tam nedostal. Možná zkouška, kterou procházíme, je tam možná právě věc, která možná otřásá naší vírou. Je možná věc, kterou pán Buk dovolil, aby nás přivedl blíž k sobě. Aby nás zachránil ještě před něčím hlubším. To je smíření s Bohem. To je pokání. A to je růst ve svátosti. Pán Buk se dívá hlouběji do našeho srdce. Kdybych to zhrnul, to, co chci, aby jsme si zapamatovali. Záme tam ten poslední slajd.

[27:24] To první věc je, že naše největší potřeba není uzdravení. Naše největší potřeba je odpuštění říchu. Ta druhá věc je, ty Ježišový zázraky uzdravení, to nebyl cílem samého sobě. Všechny tady tyto věci měly sloužit potvrzením toho, že Bůh, že On je Bůh. Prokázání moci Božího království. Ta víra těch chlapíků, kterou Ježiš obdivoval, se projevila činem. Oni museli něco udělat. V Novém zákoně máme jasné verše, co my máme udělat. Jak se naše víra má projevit. A to znova přečtu. Toto je aktivita. Zavolej starší. Je to jednoduché zavolat starší? To vyžaduje hodně pokory. Ať přijdou a mažou tě olejem. Potom se píše, co máme dělat. Modlete se jedni za druhé a vyznávejte si hříchy, abyste byli uzdravení.

[28:29] To je čin, to vyžaduje taky pokoru. Toto máme dělat. Vyznávejte hříchy jeden druhému. Modlete se jeden za druhého, abyste byli uzdraveni. Velkou moc má vroucí modlitba spravedlivého. Toto máme dělat. Toto je příkaz Biblii pro každého z nás. Modlete se jedni za druhé. Vyznávejte hříchy, pokud něco. Volejte starší. Ať se za vás modlí, mažou vás olejem. Toto je něco, k čemu nás pámuk vybízí. A toto je víra v praxi. Toto je ten čin. Toto je to, že jdu na tu střechu, odházím to. A udělám něco, co možná není jednoduché, ale něco, k čemu nás pám Bůh a boží slovo vybízí. Pám Bůh je mocný Bůh. Dělá velké věci v našich životech. A bude dělat.

[29:30] Ale držme se božího slova. Zůstávejme v něm. A studujme ho. Aby naše víra mohla růst správným způsobem. Amen.

[All sermons](https://baptisteolomouc.cz/en/sermons)

---

HTML version: https://baptisteolomouc.cz/en/sermons/20200920/hlub-pot-eba · Last updated: 2026-10-15