# Zrno a půda - Podobenství o rozsévači

> Sermon from 25 October 2020, Marek 4:1-20, Petr Coufal (in Czech). Recording of the Sunday service of the Baptist church in Olomouc – listen online or as a podcast.

- **Date:** 25 October 2020
- **Preacher:** Petr Coufal
- **Bible passage:** Marek 4:1-20
- **Duration:** 23:05
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2020-10-25-Zrno-a-puda-Podobenstvi-o-rozsevaci-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2020-10-25-Zrno-a-puda-Podobenstvi-o-rozsevaci-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Transcript (Czech)

*automatic, may contain errors*

[0:00] Zpívali jsme společně, i když každý zvlášť, o Boží blízkosti. Díky Bože za to, že Ty jsi nám na blízku. Navzdory tomu, čím procházíme, navzdory našemu rozdělení, oddělení, víme, že Ty jsi s námi. Ten dnešní text začíná velice intenzivní fyzickou blízkostí, která je možná něco, po čem bychom nyní toužili. Podívejme se na příběh z Markova Evangelia ze čtvrté kapitoli, kde je napsáno to známé podobenství o rozsévači, nebo o zrnu a půdě. Já budu číst prvních devět veršů z této čtvrté kapitoli Markova Evangelia.

[1:08] Opět začal učit u moře. Zhromáždil se k němu tak veliký zástup, že musel vstoupit na loď na moři. Posadil se v ní a celý zástup byl na břehu. Učil je mnohému v podobenstvích. Ve svém učení jim řekl, Slyšte, vyšel rozsévač rozsívat. Když rozsíval, padlo některé zrno podél cesty a přiletěli ptáci a se zobali je. Jiné padlo na skalnatou půdu, kde nemělo dost země a hned vzešlo, protože nebylo hluboko v zemi. Ale když vyšlo slunce, spálilo je. A protože nemělo kořen, uschlo. Jiné zase padlo do trní. Trní vzrostlo, udusilo je a zrno nevydalo úrodu.

[2:10] A jiná zemá padla do dobré země. A vzcházela, rostla, dávala úrodu a přinášela užitek i třicetinásobný, i šedesátinásobný, i stonásobný. Tolik z dnešního čtení. To byla úplně jiná doba, co? Žádné social distancing. Lidi se mohli na sebe přitulit. Až toho bylo moc. Čteme, že Ježíš vlastně udělal poprvé takový pokus, protože svoji kazatelnu přesunul na loď. Už to nebylo poprvé. Na začátku Markové evangelia už na to přišel jednou. a tak se posadil, nebo postavil na loď a mluvil k zástupu, který byl na břehu.

[3:11] Lidé sice neprožívali takové napětí, jako máme teď. Ale napětí tam bylo silné. Jak jsme studovali minulou neděli, to, čemu Ježíš čelil a co vnímali určitě i všichni ti, kteří ho následovali, bylo to, že jeho vlastní rodina ho nepřijímala. Nebyl pochopen, považovali ho za blázna. Chtěli ho uklidit. Ale také jsme viděli, že tam byly učitelé zákona, kteří Ježíše odmítali. A házeli ho do jednoho pytle se satanem. Nemohli zpochybnit to, co Ježíš dělal. Nemohli zpochybnit jeho moudrost při učení, jeho moc při zázracích, při vymítání démonů, při uzdravování lidí. A tak zde rostlo takové napětí. Ale neodradilo to lidi předtím, aby šli a poslouchali tohoto úžasného řečníka.

[4:20] A také jsme viděli. Bína, Mesiáše, byli v úžasu nad tím, co říkal, protože předtím 400 let v Izraeli nebyl nikdo, kdo by, skrze kterého by Bůh mluvil ke svému lidu. Žádní proroci, mlčení a najednou se objeví tento týpek, který mluví s autoritou Božího syna, muž z Nazareta. A Ježíš se tento den rozhodl rozvířit jejich diskuze příběhem. Příběhem o tom, že nestačí jeho slova jen poslouchat. Je to podobenství, ve kterém můžeme vnímat tři otázky.

[5:25] Ta první, to je otázka učetníků k Ježíšovi. Po té, co slyšeli tento příběh a jsou sami na odlehlém místě. Pak je zde otázka Ježíše k těmto učetníkům a nakonec otázka pro nás. Proč ten náře dnes? Pojďme k té první otázce. Otázka učetníků. Pokud máte Bible, tak si je otevřte. Můžete dokonce i na naší stránce live.lipaolomou.cz kliknout dole na Bibli a tam si to najít. Ale není nad to, když ji máte v rukou a můžete to spolu se mnou sledovat a dávat pozor, jestli to tam opravdu tak je.

[6:27] Desátý verš. A když byl o samotě, vyptávali se ho ti, kdo byli s ním, co znamenají podobenství. Učetníci mu položili zvláštní otázku. Místo, aby se zeptali, co znamená toto konkrétní podobenství, tak se ptají obecně. Co znamenají ta podobenství? Je to stejná otázka, kterou najdeme v Evangeliu Matouše ve třinácté kapitole desátém verši a dál, kde se podobně ptají Ježíše, prosím tě, proč mluvíš k zástupům v podobenstvích? A Ježíš jim tam odpovídá, protože vám je dáno znáti tajemství království nebeského, jim však není dáno. Jakoby Ježíš naznačoval, ty příběhy chápete vy.

[7:30] Vy jste mě totiž přijali vírou. Kdo nevěří, tak je možné, že ty příběhy v podstatě nepochopí, že ho dokonca mohou oddálit od Boha. Kdo nevěří, že Ježíš je Boží syn, kdo se před ním nepokořil, nepochopí opravdový význam jeho slov. Význam toho, že Bůh přišel mezi ně, podobně jako dnes. I tenkrát byli mnozí, kteří raději věřili různým svým představám, bájím, než dobré zprávy o tom, že tento Ježíš Nazareta je muž, kterému se dá věřit. A že je potřeba udělat krok víry k tomu, že on je Mesiáš.

[8:32] Ježíš zde cituje starozákonního proroka, aby ukázal, že jsou jen dvě možnosti v přístupu k němu, a k jeho slovu. Buď to jsi in, anebo jsi out. Význam, kteří raději v přístupu k tomu, kteří raději v přístupu k tomu, kteří raději v přístupu k tomu. Titulky vytvořil JohnyX. Půjtoš si in a tedy věříš, že boží království skutečně přišlo v Ježíši Kristu? Slyšíš, rozumíš, co říká a jednáš podle toho? A nebo jsi out? A i když slyšíš tato slova Ježíše, podobně jako ty mnohé zástupy, nechápeš jejich pravý význam. Na tuto otázku Ježíš obrací pozornost k tomuto konkrétnímu příběhu a říká ve 13. verši, vy nerozumíte tomuto podobenství.

[9:35] Vy nechápete toto konkrétní podobenství, jak můžete pochopit ty ostatní. Rozsévač rozsévá slovo. To zrno je slovem, které vychází z mých úst. Mluví zde o farmáři, rozsévači, který rozsévá. A když si spojíme toto, že je to Bůh, který mluví, hned nám začnou naskakovat místa jako genézy z první kapitola. Bůh řekl svým slovem a stalo se. Bůh řekl a bylo světlo. Nebo jak v listu židům je napsáno, mnohokrát a mnohými způsoby Bůh mluvíval ústy proroků.

[10:35] Nyní promluvil ve svém synu. A Jan píše na začátku svého evangelia, slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. A myslí tím Ježíše, božího syna. On se stal jedním z nás. On byl to slovo, které přišlo na svět. Slova mají velkou moc. I když žijeme ve společnosti, která je zhazuje. Která jimi plítvá. Na druhou stranu, kdybych teď deset minut tady mlčel, asi byste odešli od monitoru. Protože byste nevěděli, co se mi honí hlavou. Podobně Bůh se chtěl zjevit, chtěl promluvit, chtěl zjevit své myšlenky, své záměry s námi prostřednictvím božího syna.

[11:39] Proto ho poslal na svět, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. A my toto slovo smíme číst. Máme Bibli, kde je přesně zapsáno, co potřebujeme vědět ke spásek víře v něj. Kde jinde bychom se dozvěděli o tom, že jsme stvořeni k jeho obrazu. Že Bůh má s námi velké plány. Kde jinde bychom se dozvěděli, že jsme jako lidé naletěli dňáblovi. A zřešili jsme proti Bohu, šli jsme vlastní cestou a nyní žijeme v totální spouře bez Boha. Odkud jinud bychom měli čerpat jistotu, že díky Pánu Ježíši Kristu smíme mít odpuštěné hříchy a naději na věčný život. Je to právě ze slyšení Božího slova.

[12:39] Ježíš se tady ale zaměřuje ne na to slovo samotné, ale na nás příjemce. Používá tu známou ilustraci, na které vysvětluje, jaké jsou různé přístupy při poslouchání Božího slova. V tom patnáctém verši mluví o ptácích, kteří rychle přijde a se zobou zrno, které padlo na cestu, na tvrdou půdu. To jsou reakce lidí na boží slovo, které, když ho slyší, hned odmítají. Možná řeknou, jo, proč ten Ježíš nezůstal jen u těch pěkných věcí? Proč nezůstal u toho, co tak nějak potěší, poblaží, co mluví o pokoji, o lásce, o naději? Proč tam cpal to pokání?

[13:44] Nemohl nás jen pozvat na ten grill a my všichni bychom byli boží děti a všichni bychom měli jasný vstup do nebe? Určitě jste to také slyšeli. Tu výtku, proč mluvíš o pokání? Ale Ježíš řekl toto hned na začátku v tom manifestu, proč vlastně přišel. On přišel hledat to, co bylo zahynulo. On přišel zachránit lidi od věčného zahynutí. To má prioritu. Ježíš nás nenechává na pochybách o tom, že je to duchovní bitva. Že je tu dňábel, který se snaží o 106 zničit to, co padne na tvrdou půdu. Tím, že to okamžitě se zobne.

[14:45] Po ptáčcích na cestě mluví o skalnaté půdě, verš 16. A tím myslí lidi, kteří slyší slovo, zaradojí se, ale nemají kořeny. A tak, když přijde tíseň pro následování, odpadají. Možná tam patří ti, kteří třeba nějak emocionálně přijmou Ježíše Krista, zvednou ruku, slyší krásnou píseň, možná se i modlí nějakou modlitbu, ale vlastně netuší a nehledají dál, nejdou do hloubky po tom, co to znamená následovat Krista. Reagují na momentální nabídku, na momentální reklamu, ale že to znamená nést svůj kříž a následovat ho, číst písmo, modlit se, zůstávat ve společenství božích lidí, na to už nemají myšlenky, nemají čas.

[16:00] Vyprchá radost a vrátí se tam, kde byli. Je to asi tak, jako kdybych, já řekl, já jsem ženatý, mám tady papír. A přitom jste mě neviděli s mojí manželkou, co je rok dlouhý. Ta prvé manželka po mém boku, a já bych spíš dodal spokojená manželka po mém boku, je důkazem toho, že jsem skutečně ženatý. Že se máme rádi, že ji miluji. Pokud je to jenom nějaké jednorázové vzplanutí, nevydržíš. Slovo, které jsi slyšel, v tobě nezakoření. Prše 18 a 19 popisují trní, které slovo zadusí. My víme, že život je složitý.

[17:02] A je mnoho věcí, které dokážou boží slovo dusit v našem životě. Ježíš tady uvádí některé a říká bohatství je jedním z nich. A ostatní věci, po kterých toužíš ve vztazích k věcem, k lidem, to všem může boží slovo zadusit. Například, když ti kluk řekne se kterým chodíš. Já tě miluju, ale toho Ježíše ne. Buď já nebo on. Není to ojedinělé. Ale bohužel je smutné i to, že množství radši řeknou Dobře, tak já toho Ježíše dám stranou. Zůstanu radši s tebou. Je smutné, že i někteří z těch, kteří dojdou v církvi ke křtu, nechají zadusit boží slovo věcmi, vztahy nebo biznisem.

[18:11] Nebudeme zde zabředávat do diskuze o tom, jestli takový člověk je opravdu spasen nebo ne. Zvu vás na diskuzi na Zoomu hned po skončení bohoslužby. Ale podívejme se ještě na tu poslední dobrou půdu ve verši 20. Když začneš důvěřovat Ježíši jako svému pánu, když Ježíš je na trůnu tvého života, už tam nejsi ty, kdo rozhoduje tvé ego, ale je to on. To znamená, že i když přijdou těžkosti, tvůj život nese ovoce. I když přijdou nemoci, může přijít i covid. To není tak, že když je člověk křesťan, tak je ochráněn od všeho špatného v tomto světě. Žijeme v padlém světě. Porušeném světě. Proto se tak těšíme na nebe. Ale jestli, že jsi v Kristu, jestli, že posloucháš jeho slovo, jestli se jím živíš, jestli podle něj žiješ, Ježíš tě dává krásné zaslíbení.

[19:23] Tvůj život ponese úrodu mnohonásobnou. Takovou, jakou si ani nedokážeš představit. Navzdory okolnostem. A tady se dostáváme, přátelé, k poslední otázce. A to je otázka pro nás, kteří toto, tento příběh čteme. Čím je boží slovo pro tebe? Jsou dvě možnosti. Boží slovo tě buď posílí, anebo vysílí. Co tím myslím? Naše víra, to je jako sval. Sval. Když necvičíš, sval ochabne. Když cvičíš, on roste. Stejně tak naše víra. Pokud věříš a pokud tvá víra se projeví tím, že posloucháš Ježíšova slova, budeš sílit.

[20:25] Porosteš. Naopak, i kdyby jsi chodil do kostela, i kdyby jsi poslouchal ta nejlepší kázání, která si na internetu můžeš neskajít, jestliže zůstane jenom uslyšení, jestliže ti to přehluší dňábel, jestliže ti to přeruší kameny ve tvém životě, nebo trní ve tvém životě, nevydržíš. A dokonce tě to vysílí. Budeš slyšet jako mnozí všechno to, co bys měl, všechno to, co Bůh ti nabízí. A přesto řekneš, to není pro mě. Já jsem se možná kdysi dávno radoval, možná jsem někdy i uvěřil, možná někdy jsem i chodil do společenství, církve, ale teď? Teď mám tady kariéru, mám rodinu, musím se starat o svůj život a boží slovo budeš dusit.

[21:38] Naopak, když se slyšeným slovem necháš proměňovat, poneseš úrodu a budeme Pánu Bohu Pánu Bohu Pánu Bohu Pánu Bohu Pánu Bohu A jeho království nesmírně užiteční. Tak je tu poslední otázka. Přemýšlej. Modli se. Jaké je tvoje srdce? Kež můžeme vyznat, radostně vyznat, třeba i ve slovech následující písně. Ano, pane, já chci růst. Já toužím potom, aby tvoje slovo ve mně rostlo. Pane, pomoz nám. Pomoz nám, ať ten zlý, ani starosti, ani pronásledování, ani nepohodlí způsobené touto dobou, ani to, že se nám třeba daří v podnikání, ve vztazích, ať nic z toho nás neodvede od slyšení a poslechnutí tvého slova.

[23:01] Smiluji se, pane. Amen.

[All sermons](https://baptisteolomouc.cz/en/sermons)

---

HTML version: https://baptisteolomouc.cz/en/sermons/20201025/zrno-a-p-da-podobenstv-o-rozs-va-i · Last updated: 2026-10-15