# Zvláštní čas - 2020

> Sermon from 27 December 2020, Kazatel 3, Petr Coufal (in Czech). Recording of the Sunday service of the Baptist church in Olomouc – listen online or as a podcast.

- **Date:** 27 December 2020
- **Preacher:** Petr Coufal
- **Bible passage:** Kazatel 3
- **Duration:** 29:12
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2020-12-27-Zvlastni-cas-2020-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2020-12-27-Zvlastni-cas-2020-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Transcript (Czech)

*automatic, may contain errors*

[0:00] Je to zvláštní čas a byl to zvláštní rok, na který určitě budeme dlouho vzpomínat. Dnes se trochu ohledneme za tím, co jsme zažili v rámci našeho společenství a věřím tomu, že nám to pomůže, boží slovo, že nám pomůže zasadit ty události a to, co jsme prožili, naše přemítání osobní i zborové do kontextu toho, jak Bůh jedná. Prožili jsme výjimečný rok. Svědčí o tom právě i zmiňovaná událost. To, jak jsem říkal na začátku, že došlo ke spojení planet, konjukci planet, tedy těsného přiblížení Jupitera a Saturna. Nevím, jestli to tam vidíte.

[1:02] Ale toto je fotka z Kalifornie. U nás to vidět nebylo, to byste museli se podívat jinde. Ale opravdu něco výjimečného, protože to, že ne, že by ty planety byly tak blízko, oni stále byly 700 milionů kilometrů vzdáleny od sebe, ale byly v takovém úhlu na naší obloze, že se zdálo, že jsou velice blízko. A to, co je pozoruhodné, že astronomové říkají, že je to nejpravděpodobnější vysvětlení o té astronomické části, vysvětlení betlémské hvězdy. Jak to mohlo nastat? No, spočítali, že sedm let před naším letopočtem došlo k podobnému jevu. A tenkrát to bylo o to jasnější, že došlo ke spojení tří světel na obloze.

[2:03] Jestli to bylo skutečně ono, nebo jestli si pán Bůh použil jinou metodu na to, aby navigoval mudrce, to nevíme. Ale každopádně výjimečný rok. Když jsem přemýšlel a díval jsem se do fotoarchivu našeho sboru, co jsme všechno zažili, tak tam je, přátelé, úplně všechno. Podívejte se. Narození dětí, svatby, bohužel i odchody. Jedna sestra z našeho společenství, ale mnoho z nás máme v okolí lidí, kteří odešli na věčnost. Zažili jsme úžasný křest deseti sester a bratří.

[3:04] To bylo něco velice povzbudivého. Bohužel zažili jsme i odchod. Naštěstí ne na věčnost, ale odchod do zpátky domů pro Rajenovi. Pán Bůh nám dal prožít krásné léto. Vše, co jsme si naplánovali, tak jsme mohli zrealizovat. A to je něco, za co jsme Pánu Bůhu velice vděční. Tady vidíte fotku z dětského tábora. Následuje fotka z English Campu, kde vidíte ty roušky, možná na tvářích lidí. Úžasný tábor mládeže, kontakt kemp, na kterém také uvěřilo mnoho mladých lidí. A po něm uvěřili ještě další. Zažili jsme rozjezd Fusionu, i když jenom nakrátko.

[4:08] Zažili jsme hned na začátku roku, poznáte, co to je, koncert skupiny, první koncert skupiny D. XM, pokud nevíte, tak si je vyhledajte na internetu. A úplně v závěru jsme prožili něco, co jsme také v životě neprožili, nemohli prožít. A to bylo projevení štědrosti v míře, jakou jsme nikdy nezažili. A to v podobě balíčku pro lidi bez domova. A potom, když jsme nesli balíčky a taková přáníčka a perničky na pět různých oddělení ve fakultní nemocnici. Někteří se do toho zapojili finančně jiní svou prací.

[5:11] Ale to, co asi bude tento rok poznamenávat nejvíc i v rámci společenství, tak to jsou změny, že jsme se jako církev přesunuli online. Že nás, kteří jsme tady teď, kdy nyní se může scházet 10% kapacity sálu, tak je tady minimum. Ale už to je pokrok, protože, vzpomeňte, byla doba, kdy se nemohl scházet nikdo, respektive dva lidé. A to znamenalo, že jsme se přesunuli úplně online na Zoom a na YouTube. Začali jsme vysílat bohoslužby. Ale díky tomu jsme mohli oslovit úplně nové lidi. Srdečně zdravím vás, kteří jste normálně do Lípy Olomouc nechodili a teď jste s námi někteří pravidelně. Máme zprávy o tom, že někteří, kteří jste třeba nikdy sem nezavítali nebo dokonce nejste ani místní, tak jste s námi ve spojení a posloucháte Boží slovo.

[6:23] Víte, já jsem velice pozitivní člověk a tak rychle zapomínám na ty negativa. Ale samozřejmě, že se nás to všech velice dotýká. A nemohou si pomoct, ale to, co mě napadlo nejvíce, když jsem přemýšlel nad uplynulým rokem, tak to byl text z knihy Kazatel. Ze třetí kapitoly, který vyjadřuje právě ty smíšené pocity, které máme. To, že vždycky jsou v životě věci dobré, ale také věci zlé, špatné. Každá věc pod nebem má svůj čas. Dovolte mi přečíst z knihy Kazatel, třetí kapitoly od prvního verše do osmého. Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas.

[7:25] Je čas rození i čas umírání, čas sázet i čas trhat. Je čas zabíjet i čas léčit, čas bořit i čas budovat. Je čas plakat i čas smát se. Čas truchlit i čas poskakovat. Je čas kameny rozhazovat i čas kameny zbírat. Čas objímat i objímání zanechat. Je čas hledat i čas ztrácet. Čas opatrovat i čas odhazovat. Je čas roztrhávat i čas se šívat. Čas mlčet i čas mluvit. Je čas milovat i čas nenávidět. Čas boje i čas pokoje.

[8:28] Náš čas plyne. A i když plyne stejně, každému člověku úplně stejně, někdy jakoby se vleče. Někdy jakoby nám rychle utíká. A i když plyne stejně, Časem se najdeme všichni v kleče, někdy čas ve zdejší do věčnosti proniká. Rád bych naši pozornost obrátil na dvě události v Bibli, které také zmiňují zvláštní čas. Čas, konkrétně čas rození a čas umírání. A protože jsou Vánoce, tak jsem záměrně vybral text, který souvisí s Ježíšem, s jeho narozením, ale také s důvodem, proč přišel.

[9:33] Totiž obě tyto události, jeho narození i jeho smrt, jsou označeny v písmu jako speciálně Bohem zamýšlený čas. Zvláštní čas. Ten první text najdeme v Galackým 4. kapitole 4. verši a ten další v prvním listu Tymoteovi 2.6. Podívíme se na ten první. Galackým 4.4. Když se však naplnil stanovený čas, poslal Bůh svého syna narozeného z ženy, tak abychom byli přijati za syny. Když se naplnil stanovený čas. O Vánocích jsme to si připomínali mnohokrát.

[10:34] Bůh poslal svého jediného syna Ježíše Krista na náš svět. Poslal ho proto, abychom s ním měli osobní vztah. A ten vztah Ježíš i Apoštole svorně označují jako blízký vztah s Bohem. Jako vztah dítěte s nebeským otcem. V tom textu se dokonce mluví o tom, že díky Duchu Svatému v nás voláme Abba, tatínku, otče. Ano, máme a můžeme mít opravdový vztah se stvořitelem a pánem Bohem. My jsme byli stvořeni k tomu, abychom měli blízký vztah s naším milujícím pánem. A pysatel Listu Galackým upřesňuje, že ve skutečnosti jsme to nebyli my, kdo hledali Boha, ale je to Bůh, který se nám dával, dal poznat.

[11:36] Ne my hledali Jeho, ale On hledal nás, proto poslal svého syna na svět. Jen z veliké boží milosti můžeme prohlédnout, a vidět, že tu nejsme náhodou. Že Bůh má s každým z nás velké plány. Že nás miloval už před stvořením světa. Že dokázal svoji lásku k tobě právě tím, že Kristus zemřel zástupnou smrtí na tvém místě. Díky duchu svatému můžeme prohlédnout. Jak písmo říká, může nám být odejmut ten závoj, který máme na svém srdci, abychom svým vnitřním zrakem viděli boží slávu, abychom vnitřním zrakem rozpoznali svoji nedostatečnost a jeho velikou milost. A tak skrze pokání přijímáme nezasloužený boží dar.

[12:39] A tím je především dokonalé boží odpuštění. Od tomto čase, od čase příchodu Ježíše, máme napsáno, že se naplnil čas. Tak jako proroci zaslibovali, tak jako andělé zpívali a zvěstovali, tak jako mudrci vyjádřili svými dary, když přišli do Betléma. A nebo tak, jako zpívali Zachariáš, Maria, Ana, Simeon, ti všichni prohlédli. A tenkrát v Betlémě rozpoznali, že došlo k výjimečné události. Že nastal ten dlouho očekávaný čas, kdy se narodil zachránce světa. Je zajímavé, že i ti mudrci z východu, i kteří nepatřili do božího lidu, ať už to viděli jako úkaz na nebi, kterým dokážeme vysvětlit, anebo Bůh použil jakýkoliv nadpřirozený jev na nebi.

[13:56] I ti to pohané jsou nám dobrou zvěstí, že on se narodil skutečně pro všechny. Protože ti to pohané to pochopili a tomuto dítěti se klaní a dávají mu dary. Rozpoznali, že to je výjimečné dítě, že je to boží syn, král králu a pán pánů. Naplnil se stanovený čas pro jeho příchod. A díky Bohu, že my dnes víme, že to není jenom nějaká historická událost. Že tento král králu se chce a má narodit v našem vnitru. A písmo říká, že dokud se to nestane, jsme od roky Bohů. Přímo v tomto textu se mluví o tom, že to jsou ti malí bohové s malým B, kteří ve skutečnosti bohy ani nejsou.

[15:05] Ale ano, dokud nedáme svůj život Kristu, otročíme božstvům. Otročíme modlám, které jsme si vytvořili, ať úmyslně nebo neúmyslně, protože v nás je touha po Bohu, po něčem, co nás převyšuje a tak se to snažíme nějak zaplácnout. Ale pokud, nebo dokud, stejně jako pastýři a mudrci, nepoklekneme před Ježíšem, nevyznáme své viny a nepozveme ho do našeho nitra, žijeme v otrodství hříchu. Pokud ale činíme pokání, pokud uvěříme v Ježíše božího syna, stáváme se sami syny a dcerami Boha. A z jeho veliké moci také dědici všeho nebeského požehnání.

[16:09] Verše 7 až 8. To je něco vzácného. Něco velice důležitého. Něco, co by si neměl odkládat na poslední dobu svého života. Až jednou. Až nastane ten čas, až budu starý. Teď si musím užívat. Nemáš jistotu toho, že ve svém stáří budeš schopný vnímat naplno tento boží dár. A tak využij ten dnešní čas. Dnes je den z pásy. Dnes se možná právě pro tebe naplněl ten čas, kdy Bůh poslílá svého syna do tvého života, do tvého nitra. To proto, aby tě přijal za syna a dceru.

[17:14] Přátelé, to je ten největší dar a to je ta největší událost, která se může stát ještě letos ve tvém životě. Ale stejně tak, jako jsme četli na začátku z knihy Kazatel, tak i v Ježíšově pozemském životě nacházíme nejenom zrození, ale také umírání. A o tom mluví náš druhý text, který hovoří o tom, že jeho smrt, stejně jako jeho narození, to nebyla žádná náhoda. Ani to načasování nebyla náhoda. V první tlumotově 2.6 je napsáno, je totiž jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš, který dál sám sebe jako výkupné za všechny.

[18:21] Jako svědectví v určený čas. A tak přišel Bohem určený čas. O 33 let později dal Ježíš svůj život jako výkupné za všechny. Tak jak předpověděli andělé, Bůh vykoupil celý svět a to znamená, že zaplatil za hříchy každého člověka. Ano, i mě, i tebe. A opět to bylo v době, kterou Bůh předem naplánoval, kde, když čteme ty události, tak vidíme, že to sedí s proroctvími starého písma ze zákona, s proroctvími stovky let starými, když se toto všechno naplnilo v trpícím služebníku Ježíši Kristu, který vzešel jako proutek z Pařezu Izrael, z toho postaletí už mrtvého stromu, z toho místa, který všichni už považovali za dávno, umřelý, z území okupovaného Římany, služovaného mnohými válkami v předešlých letech, na místě, kde už nebyla naděje, tak tam přichází Kristus.

[20:02] V ten správný čas. Stoprocentní Bůh a stoprocentní člověk, dokonalý a bezhříšný beránek, se obětuje na našem místě. Spravedlivý za nespravedlivé. A to bylo to největší svědectví o tom, jak Bůh tě miluje. Jeho čas umírání, to bylo vyjádřením té největší lásky. Jak říká známý verš Jan 3,16, neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl věčný život. Ano, tento Kristus v tomto speciálním čase nejenom položil svůj život, nejenom, že se obětoval, on také vstal z mrtvých a žije.

[21:11] My ten příběh většinou známe. A já bych chtěl, abychom si dnes odnesli právě onou zmínku a důraz na boží čas. Prožili jsme toho každý hodně tento rok. A víme, že nic z toho nebyla náhoda, že nic z toho nebylo něco, co by se Bohu vymklo z rukou. Bůh je stále na trůnu. Kristus stále vládne. On je stále mocný pán a jednou přijde a vezme si nás k sobě. Ale jednou přijde a vezme si nás k sobě. Důležité vnímat, že i ty těžkosti si Pán Bůh používá. I to, co se nám jevilo jako nepohodlné, co nás bolelo, co nás zarmoutilo, každá zkouška, každé utrpení, kterým jsme prošli, nic z toho nebylo nadarmo.

[22:17] Každá věc, samozřejmě i ta radostná, to se nám přijímá vždycky lépe, ale i ta těžká má místo v našem životě. Určitě bychom rádi měli stále ty dobré dny. Moje dcera dostala troje ponožky. A jedny jsou pro skvělý den, jedny jsou pro dobrý den a jedny jsou pro špatný den. A tak to je dobrá připomínka toho, že ne každý den je dobrý. Opravdu žijeme v tomto padlem světě, kde vládne hřích, kde vládne smrt, kde vládnou mocnosti, kde dňábel se snaží všemožně nám ten život zpestřit a hlavně nás odradit od Boha. Žijeme ve světě, kde jsou zlí lidé, kteří nám ubližují. Ano, žijeme na místě, kde jsou bolesti, jsou trápení, kde je smrt.

[23:26] Ale ta dobrá zpráva je, že jako boží děti jsme občané nebeského království. Patří nám veškeré boží dědictví. Patří nám boží království. Naše občanství je v nebi. A proto, i když přicházejí těžkosti, které se božím dětem nevyhýbají, máme za kým jít. A když procházíme údolími, víme, že Bůh je s námi, protože jeho jméno je Immanuel, to znamená, Bůh je s námi. A také víme úžasnou věc, že Bůh je pánem i v našich okolnostech, které prožíváme. A často si používá i ty nečekané chvíle, nečekaná setkání, proto, aby uskutečnil své cíle.

[24:34] Pracuje uprostřed nás i prostřednictvím těžkých chvil a zkušeností. A tak jsem si jistý, že i když možná si připadáš, že tě opustil, možná si připadáš, že toto už je opravdu moc, Bůh jedná. Bůh jedná i ve tvém životě. A chce takto jednat i v roce příštím. Možná to tak teď nevidíš, ale důvěruj. Zkus mu důvěřovat. A jestli nemáš odvahu ani důvěřovat, řekni mu to. Řekni, Ježíši, ten život je tak těžký, že nemám odvahu ani říct, že ti důvěřuji. A jsem si jistý. On tomu rozumí. On sám prožil, co to je být zkušován, pokoušen ďáblem, pokoušen hříchem.

[25:45] On sám na svém těle nesl nemoci, bolesti, trápení. A hlavně nesl naše viny. Viny, které ho úplně odloučili od jeho nebeského otce. A potom na kříži volá, Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? On ví, on ví, On má pochopení, ale také ví, že vítězství je na jeho straně. Je to zvláštní čas, ale úžasné na tom je, že nejsme v něm sami a že i v tuto chvíli, v tento čas, poslední neděli v roce, můžeme s důvěrou odevzdávat své životy jemu do rukou.

[26:49] Modleme se. Pane Bože, my jsme se v tomto roce dostali do velmi těžkých situací. Některé jsme nezvládli, některými jsme prošli různě potlučení, zklamání, zbolestí. Zažili jsme spousty nejistoty, ale chceme, pane, důvěřovat Tobě. Nechceme důvěřovat v lidské síly, v lidské možnosti, v lidskou moc, protože stejně to všechno dáváš Ty. Ale důvěřujeme v Tobě, v Tebe, který vedeš naše životy a chceš, abychom rostli v poznávání Tvojí moci v našem životě.

[27:50] Abychom rostli v důvěře ve Tvojí bezpodmínečnou lásku. Ty jsi prokázal, že nás miluješ a jakou máš moc, když jsi přišel na tento svět, obětoval ses za nás a vstal si z mrtvých a žiješ. Pomoz nám, pane, vstát z naší duchovní smrti. Pomoz nám, pokud jsme Ti ještě nesvěřili své životy, volat v důvěře v Tebe, ve Tvé odpuštění, ve Tvojí spásu. A prosíme Ti, aby si nám pomohl v našich trápeních, opuštění, bolestech tělesných nebo bolestech naší duše. Přijď, pane, a změň náš smutek na radost.

[28:52] Naše truchlení v čas poskakování. Čas bez objímání v čas objímání. Čas boje prosíme proměň v čas pokoje. Amen.

[All sermons](https://baptisteolomouc.cz/en/sermons)

---

HTML version: https://baptisteolomouc.cz/en/sermons/20201227/zvl-tn-as-2020 · Last updated: 2026-10-15