# Jaká je tvoje víra?

> Sermon from 14 February 2021, Marek 9,14-30, Pavel Mečkovský (in Czech). Recording of the Sunday service of the Baptist church in Olomouc – listen online or as a podcast.

- **Date:** 14 February 2021
- **Preacher:** Pavel Mečkovský
- **Bible passage:** Marek 9,14-30
- **Duration:** 27:01
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2021-02-14-Jaka-je-tvoje-vira-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2021-02-14-Jaka-je-tvoje-vira-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Transcript (Czech)

*automatic, may contain errors*

[0:00] Já váš tak ještě jednou zdravím, přeji vám dobré ráno, přeji všem, kteří nás sledují, kteří se možná před chvilkou probudili, dává si to kafíčko nebo snídaní. Tak byl by rádi, že jste se probudili rychle, protože dneska máme velice závažné téma. A to téma se jmenuje, nebo jaká je moje víra, ten název tohle dnešního kázání. Jaká je moje víra? Dneska bylo jenom o víře. Něco, co je klíčové, důležité v našem životě. Já budem pokračovat v Markový 9. kapitole o 14. do 30. verze. A než to budeme číst, tak bych rád znova vás tak nějak tu pozornost zaměřil na to, jako přemýšlejte, jakou máte víru, jaká ta víra je. Jako dneska mezi věřícími i nevěřícími, všichni je, co věří.

[1:02] Je to fenomén. A zvlášť, že i křesťany to může být, vznikají různá učení, dají na to téma, možná různá hnutí. Hnutí víry, hnutí nevíry. Když máš víru, tak si přej cokoliv a budeš to mít. Stačí to vyslovit. A pak se to nestane. A lidé říká, jen tak, jsi měla určitě malou víru. Co vírá pochybnosti? Můžeme mít pochybnosti jako křesťané? Jaká má být naše víra? Stoprocentní, silná, velká, triumfální, bez pochybností. Není pochybnost hřích náhodou? Jak vypadá pravá víra? Co to znamená v praxi? Podívejme se na to. Podívejme se dneska do Markové evangelia, deváté kapitoly. Ale než to budeme ještě číst, tak jenom řeknu ten kontext, co se událo předtím. Takže učeníci s pánem Ježíšem šli nahoru pro měnění. Tři, byly tři, Petr, Jakub a ještě jeden, Ján.

[2:07] Tři vyvolení šli s Ježíšem nahoru pro měnění. Na té hoře se něco stalo zvláštního a tam se jim zjevili dva chlapíci. Jeden představitel zákona, Mojžíš, jeden představitel proroku Eliáš. Je zajímavé, mimochodem je zajímavé, že právě Mojžíš nevešel do zaslíbené země kvůli malé víře. Nebo kvůli neposlušnosti, spíše. Ale je tam, je v nebi. A potom dout z té hory, pravděpodobně to hora Hermon, se stupí do městečka, kde dole vidí obrovský zástup. Ne jak tady, ale je to velký zástup, plno. A nechybí tam zákonníci, farizeové, učedníci i prostý lid. Lidé, kteří věří, mě nevěří Mesiáše. A taky je tam jeden otec, který má syna, který je nemocný. A samozřejmě učedníci.

[3:08] Jaci? No těch zbytek, těch devět učedníků. A teďka je ten příběh. Takže budeme číst. Podíváme se na to. A jdeme číst od 14. verše do 30. verše. Večlivě pozorujte. Když přišli k ostatním učedníkům, těm zbytým, jo, těch devět, co tam zůstalo, spatřili kolem nich velký zástup a zákonníky, kteří se s nimi přeli. Hádali. A celý zástup, jakmile to uviděl, žaužasl. Přibíhali k němu, k Ježíši. A zdravili ho. A Ježíš se jí otázal, oč se s nimi přete. O co se tady hádáte? Jeden člověk ze zástup odpověděl, mistře, přivedli jsme k tobě svého syna, který má zlého ducha a nemůže mluvit. Kdykoliv se ho zmocní, povalí ho a má pěnu u úz, skřípe zuby a strne. Požádal jsem své učedníky, aby ducha vyhnali. Ale nedokázali to. Odpověděli jim pokolení nevěřící.

[4:09] Jak dlouho ještě budu s vámi? Jak dlouho vás ještě budu snášet? Přiveďte ho ke mně. I přivedli ho k němu. Když ten duch Ježíše spatřil, hned chlapce zkroutil k řečí. padl na zem, svíjel se a měl pěnu úst. Ježíš se zeptal je otce, od kdy to má? Odpovědě o dětství. A často je zlý duch srazil dokonce do ohně i do vody, aby ho zahubil. Ale můžeš-li, slituj se nad námi a pomoct nám. Ježíš mu řekl, můžeš-li? Všechno je možné tomu, kdo věří. A chlapců v otec rychle vykřikl, věřím. Pomoct mé nedověře. Když Ježíš viděl, že se zbíhá zástup, pohrozil nečistému duchu, duchu němý a hluchý a ti nařízou, vydí z něho a nikdy už do něho nevcházej. Duch vykřikl, silně je zalomcoval a vyšel. Chlapec zůstal jako mrtvý, takže mnozí říkali, že umřel.

[5:10] Ale Ježíš ho vzal za ruku, pozvedl ho a vstál. Když vešel do domu, jeho učedníci s ním byli sami a jeho učedníci s ním byli sami, ptali se ho, proč jsme ho nemohli vyhnat my. Řekl jim, takový duch nemůže výjít jinak než modlitbou a postem. Když ho tu vyšli, procházeli Galileou, Ježíš však nechtěl, aby se o tom vědělo. Stejná pasáž je Matouši v 17. kapitole. A ještě si přečteme to doplnění k tomu. Takže ten kontext, oni tam přichází a toto se stalo. Učedníci to nedokázali. Zpráva o uzdravování, vymítání duchů určitě se roznesla. Bylo pochopitelné, že lidi chtěli být uzdravení, očištění. Jenom chci připomenout, že je tady padlý duchovní svět. Jsou tady padlý andělé, kteří se zbouřili proti Bohu. Svádí lidi. A Ježíš přišel osvobodit jak lidi od duchovní, tak i té fyzické.

[6:12] Fyzických problémů, nemoci. A vysílá k tomu učeníku. Teď devět učeníků tam zůstává v tom městečku. A ty tři vyvolení jdou s Ježíšem nahoru. Nevím, jak byste se cítili, kdyby jste byli v té skupině dvanácti a tři by odešli, aby jste zůstali mezi těmi devítími. Proč já zrovna? Jak to, že nemůžu jít tam nahoru? Možná se cítili nedocenění. Proč tam zrovna oni nejdou? Co jsme udělali špatně? Jsme méně duchovní? A právě možná chtěli dokázat, že na to mají, že měli být tam nahoře. Možná, že oni taky měli být ty vybraní. A tak, když přivedou toho syna, tak ho chtějí uzdravit. Ale totální selhání. Následují úplně selhání. A my jsme nemohli. Nedokázali to. Ta otázka musíme si položit. Tak v čem byl problém? Jenom chci přečíst, co Ježíš, učeníkům vlastně, jak je pověřil. Já jenom budu čít některé verše.

[7:16] Učeníci všichni, všech dvanáct, jsou pověření, mají autoritu, zkušenosti, znači kázat, aby měli moce. Marek tři. Ustanovil jich dvanáct, aby byli s ním, posílal je kázat, aby měli moc vymítat zlé duchy. Marek šest. Zavolal dvanáct, vysílal je podvou, dávali moc nad nečistými duchy. Lukášovi je napsáno, neradujte se z toho, že vám se podrobují duchové, normální. Radujte se, že vaše jména jsou zapsána v nebesích. Tak jako v čem je problém? A následuje totální selhání. Nemohli, nedakázali to, nic se nezměnilo. A teďka je tam ten zástup. Uvědomte si, že tam je ten zástup. Teďka učeníci selhali a se jsou tady farizeové a zákoníci a hádají se. Přou se s nimi. O co se přou? No o to, že Ježíš přece není tak mocný, jak to sobě říká. Že to není ten Mesiáš. Tady je důkaz. Vy jste toho důkazem učeníci. Podívej, my jsme to říkali.

[8:17] Přece on to, kdyby byl, tak je to jasné, jak je hned uzdravený. Vy jste ten důkaz, že to tak nefunguje. O to se hádají, o to se přou. My na to nemáte. Pak Ježíš přichází a odpovídá i zástupům, i těm zákonníkům. Říká jim, pokolení nevěřící, jak dlouho ještě s vámi budu, jak dlouho vás budu snášet. Přiveďte ho ke mně. Přivedli, no vykládáte, A ten otec, který v podstatě už nemá na výběr, říká Ježíši, můžeš-li, slituj se nad námi, pomoct nám. Když si můžeš něco udělat, jenom trošku něco udělat, tak to udělej, prosím. Když řekl, můžeš-li, všechno je možné věřícímu, tomu, kdo věří. A ten otec rychle vykřikl, věřím, pomož mé nedověře. Ten otec nemocného syna neměl jinou možnost, je zklamán učeníky, s pochybněm zákoníky, zástupy, říká, to vůbec nemá cenu, nechoď už za ním.

[9:20] A poslední možnost je Ježíš. On jde a říká, můžeš-li, ono prosí, jenom aspoň něco s ním udělat, budu rád. Tady není žádné pozitivní nějaké nárokování, ať je uzdravený, nějaký přikaz, vyhlašuju, nárokuju, vyznávám. Vůbec nic. On říká, můžeš-li. Můžeš-li vůbec něco udělat, jenom trošičku něco. A Ježíš mu říká, a to je důležité, můžeš-li všechno. Já můžu všechno. Všechno je možné tomu, kdo věří. Já můžu všechno, já mám oznad démony. Můžu jí nemožné. Ale chci jenom jednu takovou věc. Musíš mě důvěřovat. Věříš mi? Důvěřuješ mi? A ten otec vykřikl. Věřím, pomoz mé nedověře. A toto je klíčový verš celé té pasáže. Věřím, pomoz mé nedověře. Vidíte to tam? To je strašně důležitá pasáž.

[10:22] To je, jo, když se na to zamyslíte, věřím, pomož mi věřit. Věřím, ale moc nevěřím. Výkřík srdce, který říká, já věřím. Ne, výkřík rozumu, říká, já věřím. Ale srdce říká, stoprocentně nemůžu věřit. Mám pochybnosti. Rozumáno? Srdce ne. Učeníci jsou na tom stejně. Možná těch spoustu reakcí. Jo, jako já vím, že by to tak mělo být. Ale tady to nejde. Je to mix víry a pochybnosti. Co je ta pravá víra? Může být pravá víra s pochybnostmi? Co je ta podstata? Jaké můžou být různé reakce právě na Ježíše, na Evangelium, mohleně víry? Pojďme se na to podívat. Tři takové reakce. Ta první reakce těchto zástupů. Jo, nemohu věřit, protože mám stále pochybnosti. Zástupy měly obrovské pochybnosti.

[11:23] A dneska to je to stejné. Někdo řekne, abych věřil, musím mít zodpovězený všechny otázky jasně. A srozumitelně. Na každou otázku musím mít jasnou odpověď. Můj rozum v tom musí mít jasno. Je důležité, abychom hledali odpovědi, ptali se, zkoumali věci. Bůh nechce, abychom zahodili rozum. Jak to učí některá hnutí. Někdo říká, miluji Pána Boha, dneska jsme o tom mluvili, celého srdce, silou i svou mysli, i s tím rozumem. Biblická víra není víra v pohádky, není to berlička. Je to opodstatněná, rozumná, prokázaná. Na druhé straně je tady obrovský prostor pro ty pochybnosti. Otázky, kterým nerozumíme. Co všechno víme z absolutní jistoto v našem životě? Život nefunguje podle pravidel, jedna plus jedna se rovná dvě v našem životě. Nelze to vypočítat. Co se stane za den, za dva, za týden, za měsíc? Koho si vezmu, co budu dělat, kde skončím?

[12:24] Nemáme ty odpovědi. Biblická víra je rozumná, je opodstatněná, ale není vypočítavá. Neexistuje žádný vzorec pro život. Ani to v Biblii není zaslíbené. Že když byl až to a to, stane se to a to. Pán Bůh dává důkazy o své existenci, lásce, dobrotě. A na nás je, aby jsme ty důkazy viděli a přijali. Vždycky budeme jít v životě otázky. Ty biblické otázky, jo. Třeba ohledně té trojice. My umíme vysvětlit teoreticky rozumem. Možná, ale vůbec nechápeme, jak to funguje. Co to je? To je nepředstavitelné. Takže nemohu věřit, protože mám pořád pochybnosti. Nemám všechno odpovězené, ale to není odpověď toho otce. Pak je druhá reakce na víru, nebo na Ježíše ohledně víry, a to je těch zákonníků. A ty zákonníci v podstatě říkali, nevěřím, přesvědčte mě. To byl pohled farizeu zákonníků, kteří chtěli znamení a zázraky, neustále.

[13:25] Víte, kolik jich viděli? Množství. Stejně to nepřesvědčilo. Viděli zkříšení Lazara. Pamatujte si, víra není otázkou zázraku. To není otázka množství zázraku. Lidi můžou vidět tolik zázraků a stejně neuvěří. Otázka zní jenom, jsem ochoten věřit předloženým důkazům zázrakům. Problem tady bývá v tom, že i když je toho tolik, těch zázraků, tak já mám předem určité přesvědčení, které je pro mě nepřijatelné. Není to podle mých představ, tak ani množství důkazů to nepřeváží. Prostě nevěřím. Ježíš nesplňoval představy farizeu a zákonníků. I přes všechny zázraky, znamení, které viděli, tak neuvěřili. Proč? Protože byl ten předsudek. Proč? Protože tam byla ta pícha. Musí to být podle mé představy. Dneska to můžeme přijde doma k tomu, že je mnoho lidí, mnoho vědců, které zkoumá stvoření přírodu, všechno.

[14:33] Důkazy ukazují, že může být zatím stvořitel. To se jim nechce přijmout. Proč? Protože to není podle jich představ. Museli připustit existenci Boha. Nebo jiné záležitosti. A tak raději nevěří. Raději tam pořád se snaží najít něco jiného. Nevěřím, přesvědčte mě. Množství důkazů, nebo víra není otázkou, množství důkazů. A pak je tady ta třetí odpověď. To je ten postoj toho otce. Říká, věřím. Pomoz mé nedověře. Nádherné vyznání. Úpřímné, čestné prohlášení. Rozdělené mysli a srdce. Člověk, který je zklamaný učeníky, zpochybňován, zákonníky. Možná ho lidé odsuzovali za ten výrok, ale já věřím, že toto je skutečná víra. To není super víra, která všechno ví, všechno zná, všechno si nárokuje. To je opravdová, upřímná, která si na nic nehraje, která vyjadřuje své pochybnosti.

[15:35] Ale věří. Má mnoho možná otázek, méně odpovědí, ale věří. Tento otec reagoval opravdově na Krista. A to je podstatný rozdíl oproti tomu prvnímu typu. Mám pochybnosti, ale nevěří. Ale on má pochybnosti a věří. Toto je důležité. Pamatujte si, pochybnosti v našem životě nejsou hříchem. Nejsou zlé. Když přijdeme do situací, kterým nerozumíme, budeme mít pochybnosti. Máme. A říkáme si, že je to neduchovní, nesmíme to připustit. Ale tady to čteme přesně opačně. Já věřím, pomož mé nedověře. Pomož mým pochybnostem. My tu neznáme všechny věci. Ani nebudeme nikdy. Ale to je důležité, co s tými pochybnostmi uděláme. Co udělal ten otec? On je vzal, ty pochybnosti, a přinasl Ježíši. Řekl, pomož mě. Pomož mě s tými mými pochybnostmi. A musíme ty pochybnosti vzít a dát Ježíši, říct, tady je mám.

[16:36] Jinak se můžou rozrůst a zadusit naši víru. Chtělím vám přečíst některý, jednu pasáž, právě z knihy, která se jmenuje Pochybnost. Od Oswalda Ginese a výborná kniha. On říká, pochybnost není opak víry. Tím je nevíra. Když lidé trvají na tom, že víra bez pochybnosti se dá považovat za pravou víru, špatně chápu, co je znalost a víra. Perfekcionismus těchto požadavků je pro pravou víru ničivější, než mohou být i ty nejhorší pochybnosti. To znamená ta umělá víra bez pochybnosti. To je ta robotická. To není pravá víra. To není lidská. To není z lidského srdce. To je robot. Musíme rozlišovat mezi nevírou a pochybnostmi. V našich životěch... Bude ho hodně těžké věci. Budeme pochybnosti dolegitimní. Nerozumíme mu těm věcem a budeme volat, bože, pomoz mi, dej mi odpověď.

[17:38] On to udělá. V té knižce, když se podíváme na ten, ještě to dáme dál, tak je takové sedm skupin pochybnosti. Nebudu o tom mluvit. Pochybnosti z nevděku. Pochybnosti pocházející ze špatného pohledu na Boha. Pochybnosti kvůli špatným základům. Pochybnosti z nedostatečné odevzdanosti. Pochybnosti z nedostatku růstu. Pochybnosti pocházející z neukázněných emoci anebo ze skrytých konfliktů. A jedna celá kapitola se jmenuje odvaha pochybovat. Je to přirozené, je to normální, je to naše součást. A ten otec to měl úplně stejně. Protože my nevidíme, my to neznáme. Spoustu věc. Otec to neznal, proč se to děje. Někdy ten život je takový, že představte si takový to puzzle pucle. Když byl náš Kuba malej, tak vždycky chtěl složit nějaký velký pucle. Množstovka, dvěstovky, pětset.

[18:40] A on se snažil, byl dobrý. A když mu to nešlo, tak se strašně rozčílil. Protože mu to tam jako nemohlo dát prostě ty věci. Ty malé součástky, ty jednotlivé kousíčky. Když si to představte, jo? Dítě a i my. Představte si to frustrovaného kluka z té skládačky. Je přesvědčen, že to tam jako nemůže pasovat. Podle té krabice. A když pochybujeme, jsme na tom stejně. A při každé pochybnosti máme pocit, že prostě je tam nějaký zádrhel. Že to tam prostě nepasuje do toho života. A že ten zádrhel je v tom obrázku. Že to je zádrhel u Pána Boha. A když ty kousky trošku zamícháme, trošku to poposuneme, trošku to přesuneme. Možná to dáme trochu jinam. Tak se všechno změní. Vidíme, že ty jednotlivé kousky zapadají. Že to dává smysl. Není to chyba té skládačky. Ani to obrázku.

[19:40] Je to možná naše představa. Že to tam nepatří. A máme i ze všemi pochybnostní k Pánu Bohu. Otec byl ochotný reagovat na výzvu od Pána Ježíše. On to pověděl česně. Toto je ten diametrální rozdíl mezi pochybnostní tohoto otce a zákoníky, kteří se posmívali, že neměli důkazy. To je hloupost. Ten muž říká, já to rozumem, chápu. Já věřím, že muže všechno. Ale uvnitř jsem opravdový a říkám, pomož mé nedověře. Pomůžeš mi? Že říká, ano, pomůžu. A na základě této slabé, ale úpřímné víry, Ježíš uzdravuje toho syna. To je to důležitý bod. Imi minimální opravdová víra je dostačující. Ještě se potom podíváme do toho Matouše, kde právě Ježíš jim říká, já to možná přečtu hned, když s ním byli učeníci, Matouš 17, sami přistoupil k ním a řekl, a oni mu řekli, proč jsme nemohli vyhnat ho my, těch devět učeníků.

[20:43] A oni Ježíš jim řekl, pro vaši malověrnost. Pak jim říká, amen praví vám, budete-li mít víru jako zrnohoštice, řeknete této hoře, přejdí o tuť tam a přejde. A nic vám nebude nemožné. Takový duch nevýjde jinak, než modlitbou a pustem. Není třeba velké víry pro vztah s Bohem, ale je důležité mít ten předmět víry. Ježíš je dostatečný a mocný. A je tím hlavným předmětem naší víry. Bez váhání, říká Osval Guinness, můžeme říct, že Bůh je odpovědí na všechny pochybnosti. A že největší pochybnosti pochází prostě z toho, že nevíme, nebo jsme to nezakusili, co Bůh řekl nebo dělá. Na druhé straně, můžeme být příliš duchovní a zaměřovat Boha se zbožnými řečmi. Bůh je odpovědí na pochybnosti, ale často teologicky správné odpovědi o Bohu nemusí být nutně to řešení.

[21:46] Nezaměňujeme Pána Boha jako předmět naší víry na nějaké zbožné frázy a řečí. Komu důvěřujeme, na koho spoleháme. A to jsou dvě teďka důležité věci. Buď na Krista, anebo na sebe, anebo na fráze, anebo na zkušenosti. Víra v sebe, nebo víra v Krista. Já si myslím, že toto byl velký otázník u těch učeníků. Pravděpodobně si říkali, my to zvládneme. A i bez toho Krista. My ho uzdravíme. Můžeme být v tomto pokušení jak učeníci. Že věřili víc v sebe, než v Krista. A věřili víc v ty schopnosti, zkušenosti, znalosti. To měla být rutina pro ně. Nebyla. A byli strašně naštvaní. Strašně naštvaní na Ježíša. Ptejí se, proč jsme ho nemohli vyhnat my? Ne proč to nešlo, ale proč my jsme ho nemohli vyhnat? Proč já jsem to nemohl udělat? Já si myslím, že oni jim víru měli. Ale ten předmět víry v této situaci pravděpodobně byl špatný.

[22:47] Věřili víc v sebe, než v Krista. A proto Ježíš říká, takový duch nejde vyhnat jinak, než modlitbou a pustem. Říká, víra a modlitba, to jsou dvě věci. Dvě klíčové věci. Učedníci zažili mnohou úspěchu, byli nadšení, jakým to jde, co všechno dokázali. Zajímavě Ježíš jim říká několikrát, vůbec se z toho neradujte, že se vám podrobují duchové. Radujte se, že vaše jména jsou zapsána v nebesích. Víte, k čemu to může vést a k tomu to vedlo i u těch učedníků? K tomu, k té nezávislosti. Nezávislosti na zdroji, my to zvládneme. Tak jako předtím, začali věřit možná v sebe, v své schopnosti. Úspěch je vedl k nezávislosti a nezávislosti, víte, k čemu vede? K píše. On říká, pro vaši malověrnost. A malá věra stačí. Malověrnost, protože nevěříte ve mně, jak byste měli. Věříte, ale věříte v sebe.

[23:48] Obdarování, schopnosti, znalosti nejsou dostatečné ke službě, pokud nejsme napojeni na ten správný zdor, zdroj. A to je Ježíš Kristus. Jak poznáme, že jsme tam napojeni? Pojďme se do Jana. Zůstaňte ve mně, říká Ježíš. A já ve vás. Jako ratoles nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstaneli při kmeni, tak ani vy nezůstanete-li při mně. Já jsem jiný kmen, vy jste ratolestí. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese ho jiné ovoce, neboť beze mě nemůžete učinit nic. Jak je hmatatelný důkaz našeho spojení, naší závislosti na Bohu a Kristu? Tady to je napsáno. Modlitevní život. Zkrze modlitbu a půst. To je ta závislost. Už na učetníci za jiné modlili předtím. Říkali, buď uzdravený. Nic se nestalo. Toto ukazuje na spojení s kmenem. Jaká je míra tvého spojení s kmenem? To se pozná na našem modlitemním životě, protože ta modlitba nás vede k tomu, že si uvědujeme závislost na tom zdroji.

[24:54] Pokud se nemodlíme, nehledáme Pana Boha, tak postoji říkám, Pane Bože, já to zvládnu. Já to mám, mám zkušenosti, znalosti, všechno. Ale modlitba vede k pokoře. Pokud jsme v těžké situaci a nevíme, jak dál, Biblia říká, modli se za moudrost. V Jakubově je napsáno, má lidi do z vás nedostatek moudrosti, ať prosí Boha, který dává všem bez výhrad a bez výčitek, bude mu dána. Říká, modli se. A poštol Pavel, který 20 let byl ve službě, byl aktivní borec, všechno znal, zkušený. Víte, co říká? Říká, modlete se za mě. V Efeským 6.18 je napsáno, v každém čase v duchu svaté modlete se pro steb, děte na modlitbách a vytrvalé se přimluvejte za všechny bratry i za mne, aby mi bylo dáno slovo, pravé slovo, kdykoliv promluvím, aby všichni to mohli rozumět. On může říct, tak to dělám pořád.

[25:54] Já mám 20 let, přece nemusím už nikoho žádat. Říká, modlete se i za mě, protože si uvědomuje, že pokud člověk není napojený na kmen, není tam to ovoce. Jaká je biblická víra? Jaká je pravá víra? Není velká. Mně stačí jako hoštišné zrno, ale je opravdová. A zahranují ty pochybnosti, protože je to součást nás, ale je upřímná. A to, co je klíčové, je, že má ten správný předmět. A tým správným předmětem Ježíš Kristus, ne my sami. Jak se pozná právě na našem oditemním životě? To musí myslit, co děláme, když nám teče do bod. Co děláme, když ty věci jdou dobře? Všechno by mělo ukazovat, že potřebujeme a jsme závisleni na Kristu. Nebojte se o velikost víry. Nebojte se o, jestli máte pochybnosti. Pánu to vidí. Buď to jako ten otec.

[26:55] Pane, já ti věřím, ale pomož mé nedověře. Amen. Amen.

[All sermons](https://baptisteolomouc.cz/en/sermons)

---

HTML version: https://baptisteolomouc.cz/en/sermons/20210214/jak-je-tvoje-v-ra · Last updated: 2026-10-15