# Co Bůh spojil

> Sermon from 21 February 2021, Marek 10,1-12, Petr Coufal (in Czech). Recording of the Sunday service of the Baptist church in Olomouc – listen online or as a podcast.

- **Date:** 21 February 2021
- **Preacher:** Petr Coufal
- **Bible passage:** Marek 10,1-12
- **Duration:** 23:17
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2021-02-21-Co-Buh-spojil-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2021-02-21-Co-Buh-spojil-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Transcript (Czech)

*automatic, may contain errors*

[0:00] Vidět ve videu, jak se mládeš volně schází a zpívá, mě až dojalo. Vzpomínka na to, že byly doby, kdy jsme nemuseli řešit nic z toho, co teď řešíme a mohli jsme se scházet a možná jsme to brali jako samozřejmost. Tak to je síla. Dnes se podíváme společně na další pokračování z naší série kázání z Markova Evangelia a dnes má název Co Bůh spojil. Přečteme si text z desáté kapitoli prvních dvanáct veršů. Marek deset od prvního verše. Potom vstal, odešel odtud přes krajinu za Jordánem, přišel do judské země.

[1:00] Tedy Ježíš. Tam se k němu znovu sešly zástupy a on je podle svého zvyku opět učil. Tehdy k němu přišli farizeové a pokoušeli ho otázkou. Smí muž zapudit manželku? Co vám přikázal Mojžíš? Řekl jim na to. Mojžíš nám dovolil napsat rozlukový list a zapudit ji. To přikázání vám napsal kvůli tvrdosti vašeho srdce, řekl jim to na to Ježíš. Od počátku stvoření je ale Bůh učinil jako muže a ženu. Proto člověk opustí svého otce i matku, přijel neke své manželce a ti dva budou jedno tělo. A tak už nejsou dva, ale jedno tělo, co Bůh spojil, ať člověk nerozlučuje. Tolik z božího slova. Tento týden jsem měl velké pokušení. Víte, jaké pokušení mývá kazatel? Pokušení tento text přeskočit.

[2:06] Protože probíráme Markovo evangelium a upřímně je toho tolik i v tom nejkratším evangeliu, že to nestíhneme probrat i s naším plánem do konce školního roku, kdybychom šli a probírali všechny pasáže. Takže asi byste mi to nemohli vyčítat, ale nemohl jsem. Bylo několik indicí, které mě řeklo, drž se tohoto textu. Těch prvních dvanáct veršů patří mezi čtení, které se buď to moc neopakuje v církvi a nebo víří emoce. Nevšichni ho chápou stejně a ani já neříkám, že to moje chápání je to správné. Proto máte, věřím, v rukou Biblii a budete to moci studovat dál. Protože je to téma rozvodu a je to téma těžké v naší zemi velmi, velmi časté. Podívejme se spolu na tento nesnadný text.

[3:09] Ježíš je opět v situaci, do kterého dostávají farizeové, protože znovu čteme, že ho chtěli nachytat. A tak přišli s tímto kontroverzním tématem. A Ježíš neodpovídá na jejich otázku, to je první pozoruhodná věc. Místo toho, aby jim dal nějaká pravidla, co se teda ještě smí, co se nesmí, to máme rádi někteří více, někteří méně, tak Ježíš odpovídá otázkou. A tak místo dlouhé debaty před něj staví ideál. Tak, jak tomu je, ano, rozvody jsou, tak tomu nebylo vždycky. A klade před něj ten ideál toho, že co Bůh spojil v manželství, nejenom v křesťanském manželství, v muslimském, hinduistickém, v jakémkoliv jiném manželství, ateistickém, co Bůh spojil, člověk nerozlučuj.

[4:10] A to, co zde zaznívá, když čteme tento text vícekrát, tak to jsou tři znaky, které Ježíš vyzdvihuje. Manželství je heterosexuální. Heterosexuální, monogamní vztah, který je na celý život. Heterosexuální, monogamní a celoživotní závazek. To je velice důležité, abychom si připomínali, abychom to připomínali našim dětem. Abychom jim připomínali, že sex patří do manželství. Sex je úžasná věc, je to Bohem stvořená věc, ale patří na určité místo, v určitý čas, potom přináší opravdové požehnání. A Bůh spojuje právě za těchto okolností. Vztah mezi mužem a ženou, vztah, který je monogamní, to je ten, který Bůh od počátku stanovil, i když, jak víme z písma, toleroval výjimky, ale hlavně také je to celoživotní závazek, smlouva mezi mužem a ženou.

[5:17] Písmo říká, že věřící člověk by měl vstoupit do manželství jen s člověkem, který je také věřící. Můžete si to přečíst ve 2. Korinským 6. Můžete se tam podívat jako domácí úkol. A co je ale důležité zmínit, že písmo mluví i o výjimkách, které mohou nastat. A my víme o mnohých výjimkách i v církvi. Ale co je důležité zmínit je, že právě to, když se ohledneme zpátky, tak vidíme, že pán Bůh sice může požehnat i smíšené, tímto způsobem smíšené manželství a požehnal, ale daleko, daleko, daleko častější jsou případy, kdy nevěřící partner slibuje hory doli předtím, než se vezmete. Slibuje, že bude naslouchat, že bude číst Biblii, že nebude klást dětem překážky v tom, aby chodili do společenství církve.

[6:19] Ale bohužel to jsou často jenom sliby do doby, než partner dostane druhého tam, kam chce. A někdy takové vztahy nemají dlouhého trvání. V Markové evangeliu v 10. kapitole 11. verši čteme, že Ježíš říká, kdo by propustil svou manželku a oženil se s jinou, cizoloží vůčení. A jestliže by ona propustila svého muže a provdala se za jiného, cizoloží. Ježíš věděl, že toto učení je zásadní pro tehdejší společnost, pro jakoukoliv společnost, otázka manželství je zásadní. A také, že to je strašně důležité pro to, abychom správně a radostně užívali právě dar intimního vztahu. V proroctví Malachiášově ve starém zákuně Bůh výslovně říká, že nenávidí rozvod. Tím nemyslí ten proces, ale to, že k rozvodu vedou hříchy lidí a když se lidé rozvedou, vede to k dalším hříchům.

[7:20] A proto zde Ježíš zdůraznuje, že máme usilovat o udržení manželství, ne o jeho rozklad. Opět říká ideální stav. Ale my víme, že i v písmu jsou určité výjimky. A tak je důležité se podívat i jinam. V našem případě, když se podíváme už do Matoušova Evangelia na úplně stejný příběh, tak vidíme jednu první výjimku v devatenácté kapitole. Je zajímavé, že ji nenajdeme v Markově Evangeliu nebo v Lukášově Evangeliu. Ale já se domnívám, že to není proto, abychom špekulovali, proč to tak je, ale že to je naprosto jednoduché, protože se to předpokládalo. V Matoušově Evangeliu v devatenácté kapitole, v devátém verši čteme Ježíšova slova jako dodatek k tomuto. Pravím vám, kdo propustí svou manželku z jiného důvodu než prosmilstvo a vezme si jinou cizoloží.

[8:25] Nevěrou je narušena důvěra, je narušena jednota, těchto dvou, kteří dva se staly v jedno. Jednota a důvěra, kterou dal Bůh, ztratí se radost z intimního života v manželství a přiznejme si, to je veliká škola. Ale když dojde takto k porušení této smlouvy skrze nemorální jednání, pán Bůh umožňuje, skutečně umožňuje rozvod. Skrze Mojžíše řekl, to je pro tvrdost vašeho srdce. Ale tady je důležité toho slovo umožnilo. Tady není příkaz, není to ani doporučováno. Protože když už k něčemu takovému dojde, my víme, a díky Bohu i ze zkušeností, že skrze pokání, skrze pokoru obou partnerů, skrze ducha obnovy a smíření je možné vést i páry s rozbitým vztahem ke smíření a obnově. A obnova vztahu, to je skutečně to nejlepší řešení manželské krize.

[9:30] Není to snadné, ale je to ta nejlepší cesta. Další výjimku, kterou uvádí nový zákon, tak tu o té mluví a poštol Pavel v listu Římanum, ne, pardon, v listu Korinským v šesté kapitole, kde mluví o odchodu nevěřícího partnera ze svazku manželství. A tady je potřeba zmínit, že jde o situaci, kdy oba manžele vstoupili do manželství jako nevěřící, poté jeden z nich uvěří a říká, ten nevěřící říká, pojď se, já už to nechci poslouchat, ty tvoje keci o Ježíši. A to, že pořád, ty jsi vlastně vzal tu církev, kolik času trávíš v té církvi, končím s tebou, končím s tím tvým pambíčkem. V takovém případě, říká poštol Pavel, se křesťan může, nebo může svolit k tomu rozvodu, o který žádá nevěřící člověk, ne, že by to měl být křesťan, který je v tom aktivní, ale křesťan je potom svobodný k tomu, aby se znovu oženil nebo vdal.

[10:37] Takže když to zhrneme, máme tu Ježíšovo kategorické prohlášení v Markově Evangeliu, kde je to napětí. Ježíš tam nepřidává nic z těch dalších výjimek, protože zvěstuje ideál. A pak tu máme tu výjimku, že v případě sexuální nemorálnosti, nebo v případě vztahu s nevěřícím manželem nebo manželkou, kteří chtějí odejít, je možné dojít k odluce. Nebo k rozvodu. Musím říct, že ne všichni, kteří mají rádi písmo, ne všichni, kteří mají rádi Pána Ježíše, mají tento pohled. A já vám ho také necpu. Studujte to sami. Udělejte si obrázek o tom, jak to má být. Proto studujeme tyto texty a je na každém z nás, abychom zkoumali, jak to Pán Bůh zamýšlel. Ale to, že Ježíš nechává toto jednoduché prohlášení takto vyset ve vzduchu, tu skutečnost nemůžeme jen tak přejít.

[11:45] Mávnout nad tím rukou. Skutečnost, že rozvod bez těchto dvou výjimek vede k cizoložství. Jak říká, kdo by propustil svou ženu a oženil se s jinou, cizoloží vůči ní. A jestli, že by ona propustila svého muže a provdala se za jiného, cizoloží. Je to neskutečně těžká věc. Složitá. A určitě vás i už teď napadají různé otázky a problémy, které s tím souvisí. A skutečně každý takový případ je potřeba, abychom i v církvi řešili individuálně. Mluvit o tématu manželských krizí, nevěře, rozvodech v manželství, o tom se prostě nedá mluvit během 20 minut nebo 30 v kázání. Je to příliš složité. A někteří z vás máte zkušenosti z vlastního života. Někteří procházíte možná něčím takovým těžkým nebo prošli jste určitou manželskou krizí a i v našem zboru jsou některé příběhy, které jsou pozitivní a chválíme Pána Boha za to.

[12:52] A některé, které nedopadly dobře. Ale to Ježíšovo vyzdvižení ideálů nesmíme rychle překrýt a zastínit našimi zkušenostmi nebo zkušeností nebo zklamáními z našich rodin v našich vlastních vztazích. Další věc je ale, jak přistupujeme k lidem, kteří tímto, touto situací prochází. V Janovi Evangeliu máme příklad Ježíšův a ten je opravdu úžasný. V Janovi Evangeliu tam přijde opět skupina farizeů a lidí, kteří chtějí Ježíše nachytat a tak, jak mají ve zvyku, buď to vezmou někoho nemocného, choromého nebo někoho, koho zrovna přistihli při cidoložství a přivedou ho k Ježíši a znovu čteme, že to bylo kvůli tomu, že ho chtěli dostat, protože věděli, že otázka, kterou dávají, má vždycky minimálně dvě strany mince.

[13:56] Přijdou za Ježíšem a ptají se, co máme udělat s touto ženou, kterou jsme přistihli při cidoložství a Ježíš se skloní a začne si tam něco malovat do písku. A když nedají, tak najkonec jim řekne, pokud je z vás někdo bez hříchu, tak první hoď kamenem. Je zajímavé, že ti starší, věkově starší, odcházejí jako první, protože ti už to mají zažité, že to není úplně tak jednoduché a výnačem jsou sami. A když tam Ježíš zůstává s touto ženou sám, tak se ptá, kde jsou ti, kteří tě obvinili, to už tady žádný není. On řekla, ne, ani já tě neobvinuju, ani já tě nesoudím. Čiň pokání a věř dobré zprávě. Podřiď se pod mojí vládu, jdi a nehřeš víc. Je těžká otázka, co s lidmi, kteří poruší tato Ježíšova přikázání.

[14:57] Kteří třeba i vstoupí znovu do takového svazku. Poruší Ježíšův příkaz. Zůstávají v cizoložství po celý život. Je to velice těžké. Ale myslím, že by nebylo správné nahlížet na jejich vztah takto. Je třeba o tom přemýšlet. A domnívám se, když už vstoupí do tohoto svazku, tak je potřeba ten svazek považovat za finální. A stejně tak je potřeba jej dál chránit. Mějme otevřené oči, když čteme písmo. A my sami potom, když čteme písmo, tak docházíme na oblasti, které děláme a víme, že nejsou správné. Možná čtete písmo a není to třeba tato oblast, ale výneč oblasti vám Duch Svatý ukáže, tady nejednáš dobře. A možná je to jenom proto, že si prostě nevěděl, že si do něčeho šel hlava, nehlava a nepřemýšlel si o tom, co je správné nebo není.

[16:04] Možná něco děláme a pak čteme písmo, čteme Ježíšova slova a zjistíme, ano, já vím, že bych neměl dělat, ale už je pozdě. Copak? Já věřím tomu, že máme postupovat podle Ježíšova návodu. A to je činit pokání. Vyznat to. Vím, že jsem vstoupil do nerovného vztahu. Vím, že jsem porušil tvá slova, tvá přikázání. Prosím, pane, odpust mi to. Vyznat své hříchy před pánem, ale také být si vědom a počítat s jeho odpuštěním. Stejně tak, jako to děláme v jakékoliv jiné oblasti. Ano, čas nevrátíme. Nevrátíme ani následky mnohých našich rozhodnutí. Ale to, co máme dělat i v této oblasti, je důvěřovat Bohu a vzít Ho za slovo. Pokorně vyznat svoje provinění. Ať se to týká čehokoliv. A spolehnout se plně na Jeho odpuštění. Možná jste tady a říkáte si, já bych rád některé věci ve svém životě vrátil zpět.

[17:04] Ale ono to už nejde. Kdyby to šlo, udělám to jinak. Ale víte co? I vás chci povzbudit, abyste šli ke kříži. Abyste vyznali Kristu svá přestoupení. Písmo říká, že když jsme ještě byli hříšní, Kristus za nás zemřel podle písem. A tak když činím pokání a věřím dobré zprávy o tom, že Kristova krev je dostatečná, a že ono... Odpouští všechno dokonale, mohu jít dál. V Kristu jsem nové stvoření a Ježíš mi skutečně odpustil. Já myslím, že jeden z důvodů, proč v Matoušově Evangeliu máme uveden rodokmen Pána Ježíše hned na začátku, je právě proto, abychom si uvědomili, že Pán Bůh může změnit člověka, může změnit i osudy, které si nějak tak táhneme kvůli našim přestoupením. Když vidíme lidi, kteří jsou v rodokmenu Pána Ježíše, tak si říkáme, jak tahle osoba se tam mohla dostat?

[18:06] Jak tam mohl dát tady tuhletu ženu, tady toho tomu, že podle toho, jak se chovali, oni by neměli být v rodokmenu Ježíše. Ale právě v tom vidíme obrovskou boží milost. To, že Bůh dokáže použít i naše zklamání, i naše pády, dokonce i naše vzpoury vůči němu. A my nejsme zmítání osudem a nemusíme žít v minulosti, můžeme se dívat vpřed. Bůh jedná v našich životech, jedná v tom čase, ve kterém žijeme, a to i tehdy, když my sami to nevidíme. Nenakládá s námi podle našich přestoupení, nejedná s námi podle toho, jak bychom si zasloužili, ale vysvobozuje náš život z temnoty. On je milostivý. On jediný je důvod, proč někteří z nás nezapadáme do té smutné statistik rozvodovosti a rozpadlých vztahů v našich vztazích. Protože to je boží milost, že Bůh ti dává vítěz v nějaké oblasti.

[19:06] Boží milost, že ti požehnal, že máš krásný a Bohem požehnaný vztah. V Žalmu 73 je napsáno, a však moje nohy málem odbočily. Moje kroky téměř sešly z cesty. Já však chci být ústavičně s tebou. Uchopil jsi mě zapravit si. Chápeš tento boží přístup ve tvém životě? Pokud ano, pomůže ti to v tom setkání s ženou hříšnící. Pomůže ti to při jednání s lidmi ve tvém okolí i ve tvém vlastním srabu. Když žiješ denně a možná s výčitkami, pomůže ti to, abys nebyl jako farizej. Ani k sobě, ani k druhým. Pro nás je někdy snažší odpustit druhým lidem, ale horší je to odpustit sám sobě. Ale můžeme vyznat s apoštolem Pavlem, jen díky boží milosti jsem to, co jsem. Je to boží milost, která zachraňuje, smyřuje, odpouští a obnovuje i to, co by se zdálo neobnovitelné.

[20:14] Chtěl bych zakončit veršem z Judy. Jestliže patříš pánu Ježíši Kristu, tvůj život je ukryt v božích rukou. Víte, jak když čteme životopisy lidí, čteme o tom, jak někteří křesťané upadli do hříchu, odešli od pána, zbloudili jako ta ovce nebo odešli jako marnotratný syn. Vidíme, že Bůh obnovil někdy jejich životy a jeho milost je ochránila od nenávratného pádu. A v judově je napsáno toto. On má moc vás zachovat bez klopítnutí a postavit bezuhonné s veselým před svou slávu. Bůh má tu moc. Ať se dělo cokoliv ve tvém životě a stane se cokoliv ve tvém životě. Jak je to možné? Jenom díky životě a díle pána Ježíše Krista. Jenom díky jeho milosti tu smíme stát a počítat s jeho odpuštěním.

[21:18] Být očištění, být bez uhoní před ním. Co je potřeba udělat? Utíkat k němu, utíkat do jeho rukou. A zároveň utíkat od všeho a všech, kteří mě svádí, kteří mě odvádí od Boha. A jestli jsem zapřažen ve jihu s nevěřícím, pevně se držet jeho a vytrvat. Jestli jsi někdy neutíkal ke Kristu, začni. A jestliže jsi běžel a běžíš s ním a... a své zápasy upínáš k němu, svou ruku natahuješ k jeho, raduj se z jeho odpuštění. Děkuji mu za jeho milost a žij v jeho dokonalé svobodě a odpuštění. On neobvinuje. Amen. Modleme se. Milující Bože, uč nás, co to znamená, vzít toto napomenutí tvého slova vážně.

[22:20] Ty nás znáš a víš, jak odoláváme nebo neodoláváme pokušení. Vedeš nás svým svatým duchem k pokání, ale také znáš to obvinování našeho vlastního těla nebo obvinování toho zlého satana, který často vytahuje viny z naší minulosti, které už jsme vyznali a ty si je smazal, dokonale odpustil. Tak, Pane Ježíši Kriste, chceme spočinout ve tvé náruči. Chceme plně prožít tvé odpuštění, spolehnout se na tvé slovo. Chválíme tě, Pane Ježíši Kriste, za tvé vysvobození, za tvojí dokonalou oběť na kříži, za to, že všechny naše hříchy si vzal sebou na kříž, do hrobu, a že si vstal a žiješ. Ve tvém jménu se takto modlíme. Amen.

[All sermons](https://baptisteolomouc.cz/en/sermons)

---

HTML version: https://baptisteolomouc.cz/en/sermons/20210221/co-b-h-spojil · Last updated: 2026-10-15