# Moc ( síla) služby

> Sermon from 14 March 2021, Marek 10,32-45, Pavel Mečkovský (in Czech). Recording of the Sunday service of the Baptist church in Olomouc – listen online or as a podcast.

- **Date:** 14 March 2021
- **Preacher:** Pavel Mečkovský
- **Bible passage:** Marek 10,32-45
- **Duration:** 25:01
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2021-03-14-Moc-sila-sluzby-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2021-03-14-Moc-sila-sluzby-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Transcript (Czech)

*automatic, may contain errors*

[0:00] Bude ráno všem, tady i doma, je to dobré mít ty různé technologie, když někdy to zlobí, ale je to dobrá věc. Jak jsme slyšeli na začátku v tom úvodu od bratra Coufala, tak se blíží Velikonoce. Přiznám se, že jsem si to ani moc neuvědomil, kdyby to nebylo řečeno, protože se za všechno stírá ty věci. Nicméně, text, o který dneska budeme mluvit, je zapsaný právě Markovi 10. kapitole, Marek 10. kapitola, a je to právě před Velikonocemi. A já jsem nazval to svoje kázání moc nebo síla služby. Chcete být velcí, chcete být mocní, chcete mít vliv na druhé lidi, dneska se o tom dozvíte, jak to udělat. Takže budeme číst Marek 10. kapitola, 32 až 45.

[1:00] Byli na cestě do Jeruzaléma a Ježíš šel před nimi. Představte si, jsou těsně před tím Jeruzalémem. Už tam vidí ty hradby. Byli zaraženi a ti, kteří šli za ním, se báli. Vzal k sobě opět svých dvanáct a řečal mluvit o tom, co ho má potkat. Hle, jdeme do Jeruzaléma, syn člověka bude vydán velekněžím zákonníkům, odsoudí ho na smrt a vydají pohanům. Budou se mu posmívat, poplývají ho, zbičují a zabijí. A po třech dnech i vstane. Přistoupili k němu Jakub a Ján, synové ze Bedeově a řekli mu, mistře, chtěli bychom, abys nám učinil, odště požádáme. Řekl jim, co chcete, abych vám učinil. Oni mu řekli, dej nám, abychom měli místo jeden po tvé pravici, druhý po tvé levici, v tvé slávě. Ale Ježíš jim řekl, nevíte, co chcete, což odžádáte. Můžete pít kaly, který já píjí, a být pokřtění křtem, kterým já jsem křtěn?

[2:04] Odpověděli, můžem. Ježíš jim řekl, kaly, který já píjí, budete pít, a křtem, který jak, jsem křtěn, budete pokřtění. Ale udělovat místa po pravici či levici není má věc. Ta místa patří těm, jim jsou připravena. Když to uslyšelo ostatních deset, začaly se hněvat na Jakuba a Jana. Ježíš je zavolal k sobě a řekl jim, Víte, že ti, kdo platí u národu za první, nad nimi panují, a kdo jsou u nich velcí, utlačují je? Netak bude mezi vámi. Ale kdo se chce mezi vámi stát velkým, buď vaším služebníkem. A kdo chce být mezi vámi první, buď otrokem všech. Že ani syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé. Tak to je dneska, ne dnešní text. Moc služby. A já ho na začátku takový kvíz pro vás. Tak, kdo to je? Ještě to neříkejte, jo. Je to žena, to poznáte.

[3:07] Je to asi největší osobnost 20. století. Jedna z největších osobností, ne největší. Jedna z největších osobností, kterou lidi milovali, obdivovali, jak křesťané, tak vyznavači všech ostatních náboženství, tak lidé, kteří nevěří v Boha. A tato žena se setkala, nebo Billy Graham, největší zasek těch evangelikálních kazatelů, největší evangelista se s ní setkává. A popisuje to setkání s ní takto. Říká, tahle něžná vrázčíta tvář drobné ženy byla z nejzářivějších světel v temnotě. A tento evangelizátor, Billy Graham, který už uzemřel, říká tady o ní toto. Popisuje zážitek, jak se s ní setkal. Říká, když nás představili, sloužila právě umírajícímu a držala ho v náruči. Počkal jsem, dokud mu nepomohla přijmout smrt.

[4:07] Když zemřel, potichu se pomodlila, je mě uložila zpět na lůžko a pak se na mě obrátila, aby mě přivítala. Že velký evangelista stála, čekala. A tato žena... Tato žena proná Vyškla mnoho věcí, mnoho citátů. Já jsem si vzal tady dva její, kde říká, nestačí říct miluji. Je potřeba tuto lásku vložit do konkrétních skutků. Je potřeba milovat, až to bolí. A nebo ještě jeden, který se mi líbil, neměli bychom si namlouvat, že musíme činit obrovské věci. Stačí malé, ale s obrovskou láskou. Kdo to byl? Takhle už ji poznáváte, že jo? Přesně, Matka Tereza. Nebo Donikáza, nebojte se. Ale Matka Tereza je příkladem toho, o čem se tady dneska mluví. Chci ukázat na jim životě právě, nebo uvědomit si tu moc, sílu, služby.

[5:09] Respektovaná, uznávaná po celém světě. Žena bez bohatství, bez nějaké pozice, bez nějaké velké organizace nebo politické moci. Známá, uznávaná právě pro tu její službu. Takže pojďme se teďka konkrétně podívat na ten text. A rozdíl jsem to na tři pasáže. Pojďme se podívat prvně na tu situace v zástupu. Na tyto verše. Jaká tam je ta situace? Takže představte si Ježíš v čele, za ním dlouho nic, za ním učeníci a pak zástupy. Lidé, kteří se bojí, mají strach, jsou zaraženi. Představte si jako velitel, pak ty důstojníci těch dvanáct zapoštolů a pak ty pěšáci. A Ježíš se zastaví. Zastaví ten celý průvod. Učeníci ho dojdou a jasný, že jim chce něco říct. A ty ostatní asi zůstávají v nějaké úctivé vzdálenosti. A Ježíš jim říká, co čteme, jdeme do Jeruzaléma, syn člověka bude vynán k pelekněžím, zákonníkům, odsoudí ho, vydají pohanům, budou se posmívat, poplývají ho, zbičují, zabijí a potřek nestane.

[6:21] Ty zástupy ani tam nedošly, tam nechtěli dojít, oni se už báli. A učeníci to slyší, co se bude dít. A přesto, že to slyší už po třetí, pořád nechápou. Tak většinou bývá, že ty pěšáci, to stojí vzadu, tak ví o té válce nejvíc. Ví, že to bude drsné. Když to pěšáci myslí na smrt, když to ty důstojníci, ty hlavně myslí na slávu. A to se tady odehrává. Během té cesty do Jeruzaléma, Ježíš těm dvanácti učeníkům třikrát oznamuje své utrpení, smrt a zkříšení. Marek 8, Marek 9 a teďka Marek 10. Ani jednoho nepochopili. Když se stalo poprvé na to připomenu, tak vystoupí Petra a říká, v žádném případě, co nestane. Ježíš říká, jdi za mnou, satane. Napomíná Petra. Po druhé, když jim to Ježíš oznámil, tak ti chlapíci říkali, ale kdo z nás je ten největší?

[7:24] Kdo je ten největší borec? To byla jejich hlavní myšlenka. Tak Ježíš postaví to dítě do prostřed a říká, buďte jako děti, už jsme o tom slyšeli. Dneska v tom textu je, když jim to řekl, takže se dva chlapíci přemýšlí, dej nám, dej nám ty trůny místo po levici po pravici. Ale víte, co je zajímavé? Že v každém tom oznámení Ježíš mluví o zkříšení. A aby mohl být zkříšen, tak ho musí čekat smrt. Jako kdyby to úplně ignorovali, úplně vypustili. My vůbec o tom nechceme slyšet. Oni slyší tu slávu, ale ne tu smrt. Co je zajímavé? Že Ježíš moc dobře věděl, do čeho jde. Jsou tam detaily. Nevím na časování, ale věděl, že bude vydán kněžím, zákonníkům, skončiv rukou Římanů, odsouzem k smrti. A tady v tom, to je něco zvláštního, že jsou takové tři podrobnosti. Tam je napsáno, a to předtím není, že se budou posmívat, poplývají ho a zbičují ho.

[8:27] Jak to Ježíš věděl? Nějaké zjevení? Ne. To bylo všechno v evangelích. Teda všechno ve starém zákoně. Všechno v Biblii. V Lukáši je napsáno, vzal je k sobě a řekl jim, hle, jdeme do Jeruzalema a na synu člověka se naplní všechno, co je věděl. psánou proroků. To nebylo nic nového. Izajáš, když budeme Izajáše a v žálmech to je. Takže čtěme Biblii. Tam je všechno, co potřebujeme. Přemýšlejme o ní. A když se toto všechno slyší, tak přichází ti chlapíci, ti dva a mají speciální takový ambiciozní požadavek. Podíváme se na tu druhou část. Žádají opozice. Žádají o moc, o autoritu. Podívejte se na ty verše. Přemýšlejte o tom, Ježíš je blízko smrti. A reakce těch dva učeníků je taková. Říká mistře, byl bych rádi, bys nám splnil oče, požádáme. Dej nám, ať ve tvé slávě zasedneme jeden po levici, druhé po pravici.

[9:31] Když se pojíváme do Evangelia Matouše, tak nám říká, že to byl nápad matky. Jakuba a Jana. Těch dvou bratrů. Ale podstatě pravděpodobně tak, že chlapíci se na tom domluvili. Jakub a Jana jenom řekli, mamce, ať to řekne. Protože Ježíš odpovídá přímo jim. Protože to byl jejich nápad. Věděl, že ta žádost přišla od nich. A tak jim odpovídá. Víte, co je zajímavé? Jak na to přišli? Kde to prostě vzali, že by chtěli sedět jeden po levici a druhý po pravici na těch trůnek? Kde to vzali? Jo, protože přece jenom asi nebyli tak studovaní, že by to všechno nějak někde vyčetli v těch proroků. Je to jednoduché. Ježíš jim o tom říkal. V Matouši 19. kapitole je tam psáno toto. Ježíš jim řekl Amen pravím vám, že se syn člověka při obnovení všeho posadí na trůn své slávy a tedy i vy, kteří mě následujete, usadnete na dvanáct trůnů a budete soudit dvanáct pokolení Izraele.

[10:35] Ježíš jim to řekl. A až se posadí na trůn ve své slávě, tak bude dvanáct trůnů, každej bude mít jeden. Takže učeníci to slyšeli. Slyšeli tu slávu, slyšeli ty trůny a jejich představa, jdeme do Jeruzaléma, tam se to stane. Takže čeká mi ná sláva. Co podstatě žádají, když žádají o ty trůny, žádají o výsadný postavení, takovou nadřazenost, autoritu, chtějí sedět, mít tu čest, mít tu slávu, to představuje trůn, to jim bylo zaslíbeno. Potom ale chtějí, aby byli jeden po levici, druhy po pravici, chtějí tu blízkost. Učeníci věděli, že tam je dvanáct trůnů, už o tom dvakrát diskutovali, kdo z nich je největší, kdo kam si sedne a chtěli být Ježíši nejblíž. Pravděpodobně, že tam je větší moc, nebo měli s ním větší kontakt, větší přízeň. A jestli jste si všimli, tak Ježíš měl takové tři oblíbené učeníky, kteří byli v tom vnitřním kruhu, který byli nahoře pro měnění.

[11:39] Tam byl Jakub, Jan a ještě tam byl Petr, protože trůny jsou dva. Takže říkal, musíme toho Petra nějak vyšachovat, čím dřív, tím líp. Takže se domluvíme levý, pravý. zamluvili, takže chtěli být co nejblíž, chtěli mít tu přízeň. No a chtěli tu autoritu, to potvrzení. Je to zaslíbené, my chceme mít ty trůny. Jak reaguje Ježíš? Všimněte si, co Ježíš neříká. To je strašně důležitý. Oni neříká, co blbnete, co se s vámi děje, proč jste tak pišní, necitliví. Vůbec jim to neříká. Říká, možná to je dobrá myšlenka. Chcete být blízko, chcete mít autoritu, chcete mít moc. On to nespochybňuje, to ambici. Ale ve skutečnosti říká, hoši, vy nevíte, o co jde. Děláte to úplně špatně. Tím se dostávám k té odpovědi. On říká, nevíte, oč žádáte. Můžete pít kalich, který já pijí, nebo pít pokřtění křtem, který já jsem pokřtěn.

[12:41] Říká, potiš je v tom, že žádáte, že není potiš v tom, že žádáte o tyto věci. Potiš je v tom, že vůbec nechápete, o co jde. Nevíte, na co se ptáte. Nevíte, co chcete. Neznáte tu cenu, kterou to bude stát. A říká, já jdu po té cestě. Já vím, co mě čeká. To je cesta ke slávě. Ale ta cesta má obrovskou cenu. Já jsou představit. Jsem ochoten zaplatit. Jste ochotní zaplatit? Ježíš jim říká, tomu vykresluje tu perspektivu, křest, kalich, to je perspektiva násilné smrti. Jenom přemýšlejte o tom, jak se Ježíš modlí, Getsemane, kdy mluví o tom poháru. Říká, oče, chceš-li odejmí ode mě tento kalich? Kalich hořkosti, trápení, utrpení, ale nemá, nebo tvávu, lese, stáň, to je ten kalich, to tam vidí. A mluví o tom spektru, utrpení, úzkosti, bolesti, odmítnutí, vysměchu, plivání. A pak jim mluví o křtu, tom ponoření do té smrti. A v Lukášově napsáno, křtem mám být pokřtěn, říká Ježíš, ale je mi úzko, dokud se to nedokoná. Měl křes spojený s úzkostí.

[13:55] Pohár, prolítá krev, křes ponoření do té smrti. A říká, toto tam bude. Dokáže si to zaplatit. A ti učetníci, to je jako ti, mně připadá, jako takoví ti boxeři, nebo ti zápasníci, se tak handrokují, mají ty výzvy mezi sebou, předtím než jste do toho ringu. Říká, jasně, není problém, cokoliv, jdeme do toho, bereme to. My jsme prostě borci, my na to máme. A Ježíš je vůbec nevysvětluje ani ťuk. On jim vůbec nevysvětluje, co to všechno bude znamenat. To nechává na později. A bere je za slovo. A řekne, dobře, pokud chceš pít z mého kalika a být pokřtěn mým křtem, tak budeš. Učeníci vůbec nevěděli, co žádají. A někdy možná ani my nevíme, co žádáme. Ale Boh to dává, Boh to slyší. Pokud by učeníci věděli, co to znamená, tak by do toho nikdy nešli.

[14:55] Nikdy by to nechtěli. Znamenalo to, že oni půjdou trpět s Ježíšem a ne z tu potupu, hambu, úzkost a utrpení. A víte, co je zajímavé? Tak se to stalo. Jakub byl úplně první za poštolů, kdo byl zabit. Byl stěhat Herodesem ve skucí 20. kapitola. První mučedník, který byl umučen. Jan? Jakub první. Jan byl úplně poslední. Nevíme, někdo říká, jak byl usmrcen, některé z pisy říkají, že byl vařen v oleji, tak zemřel, jiní říkají, že umřel přirozenou smrtí. Nicméně byl vyhnán na ostrov, pat mos a postoupil mnoho utrpení a hanby a trestu. Právě pro Ježíše. Ježíš jim vyhověl. Stalo se to. Ale pak jim ještě říká, ne v tom 40. verši, říká Hoši, ale udělovat místa po levici nebo po pravici, není má věc. Ta místa už jsou připravena. To má nastrov s můj otec. Ten si vybírá muže nebo lidi, kteří tam mají být.

[15:58] A když tady to slyšeli, tady tu diskuzi, těch bylých deset učetníků, tak jsou strašně naštvaní. Říkají, když to uslyšel těch deset, začaly se hněvané jako Baiana. Proč se začaly hněvat? No, protože už je to obsazený. Dvě místa jsou, co zbyle pro ně. Jsou naštvaní, že někdo předběhl. Že se nedostali jako první. Že někdo na to přišel, dřív než oni. Dokud se napsali, že začaly hněvat. A to je někdy příčina i našeho hněvu, že nedostaneme, co chceme. Někdo nás předběhne. A je to po letěch našich představ. Někdo to vymyslel dřív. A teďka je vrchol tady toho, to je pasáže. Ta nejdůležitější část. A to je, co znamená skutečná moc. Odkud pochází ta autorita. Co to znamená? Chcete být velci? Chcete být mocní? Chcete být autoritu? Jsou klíčová slova, která Ježíš pronesl. A někdo řekl, že jsou jedinou takovou ústavou křesťanského společenství, křesťanského komunity.

[17:00] On říká, zavoluje k sobě a víte, že tí, kdo platí u národů za první, nad nimi panují. A kdo jsou u nich velcí, utlačují je. Ne tak, to bude mezi vámi. Úplně jasně to říká. Ne tak, to bude mezi vámi. Musí to být úplně jiné. A pak říká, co Ježíš dělá. Tomu se ještě vrátíme. Něco radikálního. Ne tak, to bude mezi vámi. Církev nesmí být taková. Tam by nemělo být nastaveno nějakou hry. Hierarchie moci, jako v politice, vládě, či v nějaké firmě. Tam pozice nesmí být spojená s moci. Je třeba mít rozdělené úkoly z odpovědnosti, ale všichni tvoříme jedno tělo, její hlavou je Kristus. Každý má službu v tom těle. Nikdo není soupeřem pro toho druhého. Nikdo by se neměl dívat zvrchu na toho druhého. My si nemusíme závidět. Oko nemůže říct z ruce, nepotřebuj tě, protože nejsem v ruka, nepatřím k tělu, říká Bible.

[18:00] My se potřebujeme navzájem, nikdo není víc nebo míň. Všichni jsme údy jednoho těla, říká Bible. Nejsme víc než ostatní. Nemáme žádnou moc nad druhými. Ježíš říká, nenechávejte si říkat mistře, váš jediný je mistr, všichni jste bratři, všichni jsme na stejné úrovni. Nikdo a niko nemůže utlačovat. A Ježíš dává klíč, jestli chcete mít skutečnou autoritu, chcete skutečnou moc, tak jenom jedna věc, jak to můžete dostáhnout. A to je sloužit. Služba druhým lidem. Služba k naplněním potřeb druhých lidí. Svět je plný panování nad druhými a dokazování moci. Všichni chtějí vládnout. A Ježíš říká, je to přesně opačně. Netak to má být mezi vámi. Mluví o službě. K tomu se chci zastavit. A služba je klíč. Ježíš se ptá, jsi ochoten investovat svůj čas, energii do naplnění potřeb druhých lidí?

[19:02] Pokud to uděláš, tak se stane něco pozoruhodného. Ani když byste to chtěli, vytváří se k vaší osobě nový vztah, jestliže někomu sloužíte. Jejich přístup k vám se začne měnit. Oni vám taky chtějí něco udělat na oplátku. Nemusí to udělat, ale oni chtějí. Nutí je to nějakým způsobem reagovat na to, co děláte vy. A to je princi Božího království. Tak vzniká autorita. Autoritu mají lidé, ti, které slouží druhým lidem. A lidé začnou respektovat a ctít právě na základě toho, že jim sloužili. Začnou si jich vážit. To je úplně jako něco jiného, než když někde je dosazený do nějaké pozice. Takhle vzniká autorita. Takhle vzniká moc. Ta správná moc, které lidi touží. Služba druhým lidem. Ježíš neměl žádné postavení. Žádnou oficiální moc. Neměl ani titul, ani slávu. Ani nebyl hlavou žádného státu.

[20:03] Nezaložil žádnou organizaci, synagogu. Ani se nepřipojil nějaké náboženské straně nebo politické. Nebyl nikdy nazývan knězem, pastorem, prezidentem, králem, ani neměl doktorát. Prostě nazývají ho rabi. Co znamená učitel. Obecný termín pro učitele, protože nevěděli, co mu mají říkat. Nejenže neměl žádnou moc, ale učil, že sila je v tichosti. Veliko zdemonstroval na tom dítěti. Autoritu na službě. Chcete být velcí? Služte. Chceš být největší? Služ všem, říká Ježíš. Proč se nám nechce sloužit? Třebu tu roveň. Od dětství jsme vychováváni k tomu prostě, že máme porouče. Kdo poroučí, znamená víc, než těm, co jsou pod ním. Máme mi nějaké postavení. Nebo my máme strach, že pak ze života nic nebudeme mít, když někomu sloužíme. Nebo že nás někdo zneužije. Máme špatné zkušenosti s pomocí.

[21:04] A to je zase druhý extrém, že nemáme ty hranice. My si musíme uvědomit, že služba je o postoji. Že všichni následovníci Krista musí dělat to, co on dělal. Až ji říká, jestliže já jsem vám umyl nohy, já pán mistr, tak taky vy máte jeden druhému umývat nohy, dělat tu obyčejnou službu. Služba není jednorázová věc. Služba je životní styl. Křesťan neslouží Bohu tím, že něco udělá a pak to skončí. Dokud žijeme na této zemi, tak sloužíme. Galackým je napsáno, byli jste povoláni ke svobodě, bratři, jenom nemějte svobodu za příležitost prosazování sebe, ale služte v lásce jední druhé. Druhým, to není, že mám vyníkat někde, prosazovat sám sebe. Mám napsáno, služte v lásci jedním druhým. Ta služba musí vycházet z lásky ke Kristu. Služba bez lásky druhým je opravdu mizérie.

[22:06] A člověk hledá cestu, jak se tomu vyhnout. Vím jako křesťan, že mám sloužit, ale zároveň hledám důvody, jak k tomu zboru naznačit, že už je dost, že už tady končím, že už nebudu dělat nic. Už nemůžu sloužit, protože. A to je jedno, co dělám. Nemusím to dělat. Můžu měnit služby, dělat prostě cokoliv jiného, malé, větší, viditelné, neviditelné. Ale je to ten postoj služby. Ale abychom to mohli dělat radosně, říká tento verš, tak musíme milovat druhé. Abychom mohli milovat druhé, což na to nemáme, musíme milovat Pána Boha. Protože Pán Bůh způsobí tuto lásku. Jestliže chceme radosně sloužit, musíme usilovat o blízko s Pánem Bohem. A modlit se o lásku těm ostatním lidem. Matka Teresa právě říká, nestačí říct miluji. Je třeba tuto lásku vložit do konkrétních skutků.

[23:07] Je potřeba milovat, až to bolí. Nemusíme dělat velké věci. Stačí malé, ale s láskou. A to všechno vychází z mého vztahu s Bohem. Abych radostně sloužil, milová lidi, tak musím usilovat o blízko s Pánem Bohem, který to dává. V našem zboru bude obrovská příležitost, po odchodu kazatelé, obrovská příležitost, abychom mohli se zapojit. hodně nových věcí, uplatnění v obdarování. Každý z vás, kdo je tady, kdo mě slyší, kdo je součástí tohoto těla, má obrovskou příležitost. Není náhoda, že jsme tady. Není náhoda, že patříme do tohoto zboru. Není náhoda, že máte obdarování, jaké máte. Ježíšce, abychom sloužili. Chcete být velcí? Služte. Nabídněte své obdarování. Nebo nabídněte sami sebe, svůj čas, svůj energii, cokoliv.

[24:07] Protože dokud žijeme na této zemi, pak sloužíme. A skrze službu můžeme růst. Právě k té zralosti. Nejvíc respektovaní lidé jsou právě ti, kteří slouží. Protože oni si tu svoji autoritu, moc, úctu nebudují tím, že rozkazují, ale že dávají. Že přemýšlí o druhých lidech. Být velký, mít autoritu je v pořádku. Jděte do toho. Ježí se tomu nebrání. Ale ta skutečná moc autorita nepochází z toho, kolik lidí je pod tebou. Ale kolika lidem sloužíš. A je říká, ne tak bude mezi vámi, ale kdo chce se stát velkým, buď vaším služebníkem. Ale kdo chce být první, buď služebníkem všech. To je ta výzva. Amen.

[All sermons](https://baptisteolomouc.cz/en/sermons)

---

HTML version: https://baptisteolomouc.cz/en/sermons/20210314/moc-s-la-slu-by · Last updated: 2026-10-15