# Hrob je prázdný, Kristus vstal!

> Sermon from 4 April 2021, Petr Coufal (in Czech). Recording of the Sunday service of the Baptist church in Olomouc – listen online or as a podcast.

- **Date:** 4 April 2021
- **Preacher:** Petr Coufal
- **Duration:** 20:25
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2021-04-04-Hrob-je-prazdny-Kristus-vstal-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2021-04-04-Hrob-je-prazdny-Kristus-vstal-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Transcript (Czech)

*automatic, may contain errors*

[0:00] S boží milosti jsme se setkali i toto ráno k tomu, abychom oslavili našeho vzkříšeného pána, abychom si připomněli prázdný hrob, připomněli si to, že Kristus vstal a také se zamysleli nad tím, co to znamená pro nás, co to může znamenat pro nás, ať už s Bohem chodíme dlouho, anebo možná poprvé slyšíme tento příběh o Kristově vzkříšení. Dovolte mi krátkou modlitbu před slovem. Pane, prosíme tě, aby si stišil naši mysl, naše srdce a prosíme tě, aby tvoje slovo promluvilo do hloubky našich niter, našich myslí a přineslo ten správný užitek. Amen. Pokud máte Bible, můžete si otevřít v Markově Evangeliu v 16. kapitole.

[1:02] Budeme číst prvních osm veršů. Marek 16, prvních osm veršů. Když uplynula sobota, Marie z Magdali, Marie, matka Jakubova a Salome nakoupili vonné masti, aby ho šli pomazat. Brzy ráno, prvního dne po sobotě, sotva vyšlo slunce, šli k hrobu. Říkali si mezi sebou, kdo nám odvalí kámen od vchodu do hrobu? A když se hlédli, viděli, že kámen je odvalen. A byl veliký, velmi veliký. Vstoupili do hrobu a uviděli mládence, který seděl po pravé straně a měl na sobě bílé roucho. A zděsili se. Řekl jim, neděste se. Hledáte Ježíše, toho Nazareckého, který byl ukřižován.

[2:03] Byl vzkříšen, není zde. Hle, místo, kam ho položili. Ale jděte. Řekněte učedníkům, zvláště Petrovi, jde před vámi do Galiléje. Tam ho spatříte, jak vám řekl. Ženy šly a utíkaly od hrobu, protože na ně padla hrůza a úžas. A nikomu nic neřekli, neboť se báli. Tolik se čtení Božího slova. Hrob je prázdný. A my si dnes připomínáme události, které se staly před zhruba dvěma tisíci lety. A máme o nich záznamy ve čtyřech evangelích, které jsou různé. Nekaždý to popisuje stejně. Nekaždý dává stejný důraz. Ale co je důležité pochopit, že to, že výpovědi čtyř různých světků jsou různé, jenom podtrhuje věrohodnost této výpovědi.

[3:09] Že to není něco, co si někdo vymyslel, proto aby podpořil svoji myšlenku. Ale je to autentické. Ale to, co je na tom úžasné, že se shodují v podstatném. A to je právě to, že hrob byl prázdný a že Kristus skutečně vstal. Marek popisuje to, že ženy nakoupili masti a měli skvělý plán. Plán jít ke hrobu. A i když trošku později, možná kvůli tomu, že předtím byla sobota, kdy nemohli chodit na velké vzdálenosti, trošku později, ale přicházejí nakonec ke hrobu. Nakonec Ježíš byl mrtev, ne? O tom nebylo pochyb. Jinak by nesli květiny. Ale oni nesli voné masti. Očekávali, jak jsme četli v 15. kapitole 40. verši, že Ježíš byl mrtev.

[4:12] Oni byli u toho, když Ježíš vysel na kříži. Byli u toho, když ho dávali do hrobu. Schválně se šli podívat, kam ho uloží. A nyní... Nemějme jim za to, že přišli později, protože muži ty tam vůbec nejsou. Muži nedorazili, jak typické, ale víme, co dělali muži. Rozprchli se, dostali strach, už ve čtvrtek v Getsemane. Následně Petr ho zapírá a možná by ho zapřeli i další, ale neměli odvahu přijít tak blízko. V Lukášově evangeliu se dozvídáme, že když ženy přišly za muži a oznámili jim, že hrob je prázdný a že Kristus žije, muži jim neduvěřovali, dokonce považovali to, co jim ženy zvěstují za nesmysl. A nakonec, jak jsme četli v úvodu, dva učedníci na cestě do Emmaus, ti tam říkají Ježíši, aniž by ho poznali.

[5:16] No, doufali jsme, že ten Mesiáš, ten Ježíš je ten Mesiáš, který vykoupí Izrael. Rozprchli se, zapřeli ho, neduvěřovali mu a dokonce ani v něj nedoufali. Nedoufali v to, že by mohl vstát z mrtvých. Jaký je to ostrý kontrast proti tomu, co čteme o pár kapitol dál v knize Skutku, kde ti samý lidé, ti samý mužové dostanou obrovskou odvahu. A s odvahou na těch samých nádvořích, kde předtím Krista zapírali, vyznávají, on je Mesiáš. My jsme ho viděli, my jsme se s ním setkali, my jsme se ho dotýkali, my jsme s ním jedli, my jsme ho poslouchali. Jak je to možné, že je tam takový velký kontrast? Co se stalo? Jeden muž přišel za psychiatrem a řekl, pane doktore, já jsem mrtvý. No to asi ne, když jste přišel ke mně po schodech, říká doktor.

[6:21] Ano, já jsem mrtvý, mrtvý můžou chodit i po schodech. No dobře, ale tak teď se se mnou bavíte. že mrtvý se přece nedokážou bavit, že... Ale ano, já se bavím a zároveň se mrtvý. Psychiatr ztrácal nervy, jak říkal, tak to musím teda nějak přitvrdit. Říká, může muž, nebo může živý člověk krvácet? No to nemůže, říká pacient. Doktor vzal skalpel a řízel do prstu. Tak vidíte, jste živý. A muž odpověděl, tak mrtví můžou taky krvácet. To je normální porucha, to je diagnostikováno dneska už. Ale někteří lidé si myslí, že učetníci podvedli všechny okolo, že sfalšovali ty dokumenty, sfalšovali všechny ty příběhy o tom, co se stalo, ovlivnili stovky, možná tisíce světků pro to, aby dali dohromady nějaký kompaktní příběh o tom, jak to teda s tím vzkříšením bylo.

[7:31] Já myslím, že každý, kdo čte Evangelium, musí dojít k závěru, že to bylo jinak. Že, jak jsem říkal na začátku, to, že každý z těchto lidí podává tuto skutečnost po svém, osobitě a s konkrétními detaily, svědčí o tom, že to vymýšlené není. Že to jsou dopisy, které kolovali v době, kdy lidé si to mohli dohledat a zjistit, ano, ten člověk skutečně, co říká, to platí. A ten proměněný člověk, ano, já ho znám, on v tom Jiruzálemě skutečně bydlí. To byla skutečnost. Ale zhodují se v tom základním. Kristus vstal. Ale co je pro mě ještě důležitější důkaz, je to, že tyto lidé, kteří byli ochotni zvěstovat nám tyto pravdy, byli ochotni kvůli tomu i trpět. Položit svůj život. A to i do bodu, kdy to bylo jenom o tom, jestli vyznají, že Krista viděli nebo ne, že Kristus je živý nebo ne.

[8:35] Oni to dotvrdili. Chodili s ním a dotýkali se ho. Projďme se k našim ženám v příběhu. Tyto ženy svým příchodem k hrobu vyjádřili obrovskou lásku k pánu Ježíši. Měli jasno v tom, že musí vyjádřit poslední úctu zemřelému a tak přijdou k jeho hrobu a si to úplně nepromysleli a možná to bylo dobře, možná by ani nepřišli, možná muži právě proto nepřišli, řekli, jela tam je velký kámen, to nemáme šanci odvalit. Jsou tam vojáci, to je bez šance. A tyto ženy, čteme, že přišli a cestou teprve se radili, co budeme dělat, kdo nám ten kámen odvalí. A čtvrtý verš nám říká, ale když zhlédli, viděli, že kámen je odvalen a byl velmi velký. Vstoupili do hrobu a viděli mládence. Ten mládec je nápadně popisán jako speciálně oblečený.

[9:39] Vypadal jako anděl. A z jiných evangelií se právě dozvídáme, jako by z jiného úhlu kamery na ten samý příběh. To byl anděl, který se jim zjevil, který k ním promluvil. A oni, když ho uviděli, tak zavolali, jo, Kristus vstal. A on odpověděl, skutečně vstal. Ne, tak to nečteme. Když ho uviděli, byli vyděšeni. Hlavou se jim honilo všechno možné, jenom ne to, že Kristus vstal. A anděl jim říká, neděste se. Hledáte Ježíše, toho Nazareckého, který byl ukřižován. Byl vzkříšen, není zde. Hle, místo, kam ho položili. V jiných evangelích je popsáno, že to místo bylo speciální v tom, že ten způsob, jaký byl složen Ježíšu všat, svědčil o něčem nadpřirozeném.

[10:43] Ale to by nás nemělo překvapovat. Všechno na tomto příběhu je nadpřirozené. Opět zázrak. Bůh jedná podivu hodně. Bůh, stvořitel vesmíru, právě zachránil lidi od věčného zahynutí. Jak by cokoliv na tomto příběhu mohlo být normálního. A ženy dostanou úžasný úkol. Úkol, který, kdyby to dělal nějaký tehdejší myslitel, tak určitě nezadá ženám. Jejich svědectví u soubdu neznamenalo vůbec nic. Ale ženy dostávají úkol říct učedníkům zvláště Petrovi, co se tady stalo. Ježíš jde před vámi do Galiléje. Tam ho spatříte, jak vám řekl. Začíná jim to do sebe zapadat. To není náhoda. Od počátku to byl boží plán.

[11:45] A Kristus nás na to celou dobu připravoval. Jen my jsme to nechápali. Čteme, že v tu chvíli ženy nikomu nic neřekly. Ale naštěstí to netrvalo dlouho, protože kdyby to tak bylo, tak bychom nevěděli, co se tam vlastně stalo. A přišli bychom o to slavné Ježíšovo vzkříšení. Ježíš žije a ženy to dosvědčili, zvěstovali to Petrovi i ostatním apoštolům. To poselství je jasné. Dostávají ujištění o tom, že Kristus vstal a že se jim ukáže. Kristus vstal. Je to dnes vůbec potřebné opakovat. Nepatří tato zpráva někam do muzea? Je to vůbec pravdivé a relevantní pro nás po dvou tisíci letech? Hrob je prázdný. Kristus vstal. Ale má to pro mě nějaký význam? Ona víra v Kristovo vzkříšení je pro křesťany zásadní.

[12:48] Ono to je zásadní pro všechny lidi. Ale pokud bychom z poselství velikonoční neděle vymazali, co se stalo, křesťanské poselství nebude křesťanské. Ono vzkříšení je totiž jádrem naší víry. Krásně to vyjádřil. Štol Pavel, Saul, vzpomínáte na jeho příběh z knihy Skutků, byl to člověk, který byl přesvědčený o tom, že Ježíš je mrtev. A všechny ty, kteří tvrdili cokoliv jiného, chtěl zničit. Chtěl je zabít, usmrtit, pronásledovat, uvrhl je do žaláře, mučil je. A tento člověk se s Ježíšem setkává na cestě do Damašku. A Ježíš ho povolává za zvěstovatele Evangelia mezi pohany. A byl to úžasný učitel. Dokázal dobře formulovat věci. A stejně tak tuto záležitost ohledně zmrtvých vstání, máme ji zapsáno v 1. korinským v 15. kapitole.

[13:50] Odevzdal jsem vám především, co jsem sám přijal, že Kristus zemřel za naše hříchy podle písem a byl pohřben. Byl vzkříšen třetího dne podle písem a ukázal se. Aby vysvětluje, kolika zástupům se ukázal. Pokud Kristus nevstal, pokračuje, potom není naděje ani na naše vzkříšení. A pokud nemáme naději na to, že naše těla budou jednou vzkříšena jako Kristovo, naše zvěst je lživá, to, co říkáme. A vaše víra je falešná. Není naděje na odpuštění hříchů, na věčný život. A to znamená, že všechno, co tady říkáme, tak to je pouhé tlachání, nebo si něco namlouváme. A falešně jsme uvěřili, a dokonce i všichni ti, kteří už nás předešli na věčnost. A zakončuje známou větou. Máme-li naději v Kristu jen pro tento život, jsme nejubožejší ze všech lidí.

[14:56] Křesťanství bez vzkříšení Ježíše Krista není křesťanstvím bez poslední kapitoly. To není žádné křesťanství. Co s tím uděláme my? Jsme konfrontováni s tím, že náš život má jednu velkou jistotu. A to je, že všichni zemřeme. To je jistota nad jistoty. Přesvědčil se o tom i 56-letý nejbohatší Čech tento týden. Ona smrt je tu na světě kvůli našemu hříchu. Proto přišel Ježíš, aby nás zachránil z tohoto prokletí hříchu. Nejenom, že máme všichni jistou naději na smrt, tu tělesnou. Ale díky Kristu a díky tomu, že On vstal, víme, že to smrtí nekončí. A že my máme naději na věčný život. Že se nemusíme bát toho, co bude po smrti. Že se nemusíme bát pekla, které je reálné.

[16:01] A že se ani nemusíme bát toho, že by nebylo vůbec nic. Jak se někteří také bojí. Co když jsem jenom prach, který tady poletuje ve vesmíru a všechno to skončí. To znamená, že já nemám absolutně žádné vysvětlení mého původu, ani opravdového smyslu mého života. Ne. V kontastu tady k této bezmoci máme v Biblii mnoho očitých světků, od kterých se dozvídáme, že Ježíš žil, zemřel, ale také nyní žije. A touží naplnit i naše nejhlubší volání našeho srdce. Už nemusíme mít jenom tu perspektivu. Ráno vstanu, jdu do práce, vydělám peníze, koupím si jídlo, jdu domů. Vstanu, jdu do práce, získám peníze, koupím jídlo, jdu domů. Já mám cenu. Velkou cenu. Láska boží to dokazuje.

[17:03] On tě stvořil proto, aby jsi měl s ním vztah. On se obětoval proto, aby jsi měl cíl v životě. Ježíš řekl, kdo věří ve mně, i kdyby umřel, bude žít. A kdo žije a věří ve mně, nikdy nezemře. Ta tělesná smrt, ta čeká všechny. Ale život, který nás čeká po našem vzkříšení, je život věčný, který... Nenabízí nikdo jiný, než zmrtvých vstalý pán. Věříš tomu? Do začátku 15. století Evropani věřili, že za břehy Portugalska už není vůbec nic. A v Lisamboru byl takový nápis na břehu Non plus Ultra. To znamená, dál už nic není. Ale potom se objevil Kolumbus. A on objevil nové světy. A tak museli změnit tento nápis na břehu tím, že odebrali ten zápor na začátku.

[18:03] A zůstal tam nápis více dále. To znamená, je toho víc. Je tam toho víc. Přátelé, jaký máme my epitaph? Je to ono Non plus Ultra? Žijeme jenom pro dnešek? Jenom jako by nebylo nic dalšího? Já věřím, že ne. Věřím, že protože jste tady. A proto nás sledujete vy, kteří jste online. Protože víte, anebo aspoň tušíte, že je něco více. A možná si taky kladete otázku, co prázdný hrob znamená pro mě. Co znamená to, že Kristus žije pro můj každodenní život. Chci vás pozbudit. Čekejme víc. Očekávejme víc od Krista, než to, co jsme si doposud dokázali představit. Důvěřujme mu, protože jemu se dá věřit. Ježíš Kristus vyšel z hrobu. On opravdu vstal.

[19:04] A tak se nespokojme s tím, že by to byl jenom nějaký lidumil, dobrý učenec nebo prorok. Bůh, který může přijmout každého a chce přijmout každého, který tak miloval svět, že dal sám sebe, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Tento Ježíš Kristus tě miluje. On to dokázal svoji obětí na kříži. A dnes tě chce přijmout, možná znovu přijmout u svého stolu. Pozvedá tě. Mluví k tobě. On žije. On porazil i smrt. Pane Ježíši Kristé, jestli je někdo, kdo může dát smysl našemu životu, jsi to ty. Prosíme tě, dej nám znovu prožít v plnosti tu radost z tého vzkříšení.

[20:07] A pokud je tu někdo, kdo tebe ještě nepoznal jako svého pána a spasitele, prosím tě, zjev se mu. Ukaž se mu. Promluv k němu. A dej smysl života. Amen. Amen.

[All sermons](https://baptisteolomouc.cz/en/sermons)

---

HTML version: https://baptisteolomouc.cz/en/sermons/20210404/hrob-je-pr-zdn-kristus-vstal · Last updated: 2026-10-17