# Dva spory

> Sermon from 11 April 2021, Marek 11,27-12,17, Pavel Mečkovský (in Czech). Recording of the Sunday service of the Baptist church in Olomouc – listen online or as a podcast.

- **Date:** 11 April 2021
- **Preacher:** Pavel Mečkovský
- **Bible passage:** Marek 11,27-12,17
- **Duration:** 31:53
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2021-04-11-Dva-spory-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2021-04-11-Dva-spory-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Transcript (Czech)

*automatic, may contain errors*

[0:00] Taky vám přeji dobré ráno. Já si to tady tak ještě přizpůsobím a jsem rád, že vás tady můžu vidět. Je taky fajn, že tolik lidí vidí mě. V tom smyslu ne, že vidí mě, ale že vůbec vidí tady tu bohoslužbu díky těmto technologiím. Dnešní text je z Markové evangelia z jedenácté kapitoli a nazval jsem to Dva spory. A ještě než si to budeme číst, než o tom budeme mluvit, tak bych rád vysvětlil ten kontext, kdy se to odehrává. Protože musíme se vrátit v čase zpět trošku. A velikonoce proběhly, ukřižování, vzkříšení, všechno máme za sebou, my tady, v tom našem kalendáři. Nicméně ten text, o kterém budeme mluvit v jedenácté kapitoli, se vrát si ještě před to.

[1:02] Takže, Ježíš učeníky vyždí do Jeruzaléma, provolávají slávu, hosana, pak jde do chrámu, jde o vyčištění chrámu a tam velekněží a zákonicí se ho snaží prostě zničit. Jenomže se bojí lidi, mají strach, v jedenácté kapitole do osmnáctý verž. A začínají tvrdě utočit na pána Ježíša, aby ho odstavili, aby ho veřejně usvědčili, aby ho zničili, aby všichni lidé v tom chrámu slyšeli, že on není ten Mesiáš, za který se ho prohlašuje. A tady se láme chleba, tady je prostě klíčová věc. A to už není možnost zůstat neutrální. A proto jdou k Ježíši a chcou ho diskreditovat. Chcou jasně ukázat z toho, že prostě musíme odstranit. A mají takové dvě klíčové otázky.

[2:05] Dva spory jsou tam, kde ho chtějí zničit. A podstatě, když o toto budeme číst a přemýšlet, tak ať by Ježíš odpověděl na to otázku jakýmkoliv způsobem, podle jich představ, tak se lhalo. Tak ho usvědčí. Ale dřív, než to ještě budu číst, tak co bychom porozuměli jedné věci. Nevím, jestli jsme to někdy probírali, možná někdy kdysi dávno. Ale aby jsme si to představili, proč je to důležité, jak to všechno bude, tak jsou tam skupiny lidí. A jak jika poprosili, jsme to posunuli. Skupiny lidí. Tak, farizeové, saduceové, herodiání, zákoníci. Aby jsme porozuměli, proč se ptají, na co se ptají a kdo jsou, tak bych chtěl krátce o každé své skupině zmínit. Protože to je velmi důležité tomu porozumět. Takže se na to podíme. Farizeové, jejich asi šest tisíc v té době, jsou to lajci. Takový starší zboru v podstatě našeho.

[3:06] Samí lajci to jsou. Učí Tóru, to znamená pětkých Mojžíšových, proroci spisy, celý starý zákon a rozvinuli ten výklad starého zákona. A to jsou lidi, kteří ovládají synagogu. Synagoga zdroj vyučování. Jsou to lajci, znova říkáme. Oďány profíci jsou obyčejní borci. Pak jsou tam saduceové. A to je druhá nejvlivnější skupina. A tady ty saduceové ovládají chrám. Nejvyšší kněz je od nich. A pak je tam taková rada, která se jmenuje synedrin, jenom to, jo. A oni v tom synedrinu, v té hlavní radě, mají prostě nejvyšší zastoupení. Co dělají saduceové? Odmítají proroky a hlavně odmítají vzkříšení zmrtvých. Život po smrti a příchod Mesiáše. Proto ten text, který bude pak následovat, tady po tomto textu, který budeme čít, se právě týká saduceovů.

[4:09] Pak je tam jedna strana politická, herodiáni, kteří známoženství nemají společného, ale ty podporují krále Heroda a chtějí být prostě s ním za dobře. A pak jsou tam zákonníci. A to byly profíci. ti profesionálně opisovali písmo, tak jeho vykládali a vyučovali. A ti zákonnici jsou jak s těmi saducemi a farizeji, a taky samozřejmě byli v té radě synedrinu. Tak, a teďka tady ty skupiny v podstatě chtějí dělat jenom jednu věc, chtějí zdiskreditovat Ježíše. A teď budeme číst. Teď jdeme na to. To jsou dvě otázky klíčové. Marek 11.27 až 12.17. To je delší text, ale je důležitý. Takže znovu přišli do Jeruzaléma. A když procházeli chrámem, přišli k němu velekněži, zákonnici a starší.

[5:13] A řekli mu, a to je ta první věc, první otázka. Jakou moci to činíš? Kdo ti dal moc, abys to činil? Ježíš jim řekl, já vám položím jednu otázku. Odpovězte mě a já vám taky odpovím, jakou moci to činím. Odkud měl Ján pověření křtít? Z nebe či od lidí? Odpovězte mi. Jidohavdovali se mezi sebou. Řekneme-li z nebe. On nám namítne, proč jste tomu neuvěřili. Řekneme-li však od lidí. A to se válí zástupu. Neboť všichni měli za to, že Ján byl opravdu prorok. Odpověděli tedy, že ještě nevíme. Ježíš jim řekl, ani já vám nepovím, jakou moci to činím. Ale odpověděli jim. A začal mluvit s podobenství. Jeden člověk vysadil vinici, obhnal jí zdí, vykopal nádrž k listu, vystavil strážní věž a pak jí pronejal vinařům a odcestoval.

[6:14] Stanovený čas poslal k vinařům služebníka, aby od nich vybral podíl z výnosu vinice. Ale oni ho chytili, zbyli, poslali zpět s prázdnou. Opět ním poslal jiného služebníka, toho spolíčkovali, zneuctili. Poslal dalšího, toho zabili. A mnoho jiných, jedný zbyli, jiné zbyli. Měl ještě jednoho, svého milovaného syna. Toho k ním poslal nakonec a říkal si, na mého syna budou mít přece ohled. Ale ty vinaři si mezi sebou řekli, to je dědic, pojďme zabijme ho a dědictví bude naše. Chytili ho, zabili ho, vyhodili ho z vinice. Co udělá pán vinice? Přijde, zahubí vinaře a vinici dá jiným. Nečetli jste v písmu slovo, kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kamenem uhelným? Hospod ním to učinil. A je to podivuhodné. V našich očích nepřátelé se chtěli ještě zmocnit.

[7:20] a se chtěli Ježíše zmocnit. Neboť poznali, že to podobenství řekl proti ním. Ale báli se lidu. A nechali ho, aby odešli. Poslali k němu některé z farizeů a herodiánů, aby ho chytili za slovo. Ty šli a řekli, mistře, my víme, že jsi pravdivý, že se na nikoho neohlížíš. Ty přece nebereš ohlédy na postavení člověka, nejbrž učíš čestě boží podle pravdy. Je dovoleno dávat daň císaři, nebo ne? Máme dávat, nebo nemáme? On však prohlédl jejich úsouk a řekl jim, co mě pokoušíte? Ukažte mi denár. Když mu je podali, zeptal se jich, či je to obraz a nápis. Odpověděli císařův. Ježíš jim řekl, co je císařovo, dejte císaři a co je božího bohu. Velice se nad tím podivili. Takže máme tady ty dva spory.

[8:23] Dvě otázky. Otázka autority, kdo za tebou stojí? A otázka daní. Smrt a daně jsou věčné, že ho někdo říká? A tady máme autoritu a daně. Přišli tam velekněží, zákoníci a starší. Jo, takže zase velekněži, zase skupina, kdo to byl, to jsou profíci, kteří slouží v chrámu, jsou placení v chrámových peněz. Zákonníci jsou ty učitele, o kterých jsme mluvili, opisovači starého zákona a pak jsou tam starší lajci. Dneska, kdyby přišli kazatelé, učitelé a starší za ním. A tyto skupiny setkají s Ježíšem a ten první spor je, jakou mocí to činíš. Kdo ti dal moc, abys to činil. A teďka já chce, bychom dobře pochopili, proč takhle zautočili na něho.

[9:25] Co za tím stojí? Jinými slovy, oni se ptají, my jsme tady autorita. My v chrámu jsme autorita. Nic se neděje bez našeho svolení. A nevíme o tom, že bychom ti dali nějaké svolení. My prostě za tebou nestojíme. Já chci, aby to všichni v tom chrámu slyšeli. My tě nepodporujeme. Takže my za tebou nejsme. Ta druhá možnost, jaké, co bys mohl říct, to si tak říkali, co bys mohl říct, že to dělá zboží autority. Ale takových už tady bylo. A vždycky vyšlo nájevo, že to je podvrh. Že ten člověk není žádný mesiáš, že se rouhá. Oni to věděli. A říkali si, když Ježíš bude přehlížet jej autoritu a bude jedna zboží autority, tak to bude hodně pro ně nebezpečné, protože se prohlášuje za krále. Bude se vydat mesiáši. A to znamená, že pro říjmaný to bude rebel.

[10:25] Že se bude rouhat. Takže představitelé té rady chtěli ho chytit. Říkali, když řekne to, my za ním nestojíme, když řekne, že je z Boha, tak budeme mít problémy s říjmaným. A o to nám jde. Musíme ho tam vydat. Takže podle nich Ježíš nemá na výběr. Každá odpověď je špatně. To dělá Ježíš. Oni vůbec neodpovídá. On jim na to otázku odpovídá otázkou. A to je první věc, co se můžeme učit. Nemusíme vždycky odpovídat. Pokud se nás zeptá někdo na různé věci, nemusíme dávat odpověď. Víte proč? Protože lidi často nehledají odpovědi. Nejsou férovi a seriózní. Já si pamatuju, když jsme chodili, ještě jsem pracovala ze studenty a chodili jsme na ty vysokoškolské koleje, tak mnohokrát jsem si uvědomil, že jako lidé nehledají odpovědi, aby se dostali dál.

[11:26] Jenom se chtějí často utvrdit v tom svém názoru. A já jsem se jich ptal těch studentů, kdybych ti odpověděl na to, na to otázku. Pomohlo by ti to dál ve vztahu k Bohu? Buď upřímný. Někteří studenti řekli, ne. Někteří ano, pak jsme mohli pokračovat. Takže nemusíme odpovídat na každou otázku. Nemusíme dávat odpovědi. Protože je moudrost v tom. A Ježíš jim říkal, já vám taky toto neodpovím, ale položí vám otázku. A to je strašně důležitá otázka. Vy jste ji pochopili. Říkal, odkud měl Ján pověření křtít? Z nebe nebo od lidí? Proč to říká? Proč do toho míchá Jana? Proč do toho míchá křes? To je velice důležité, jako ho si pochopit. Co to má společného? Je to otázka autority. Tak. A teďka si uvědomte jednu věc. Jakým způsobem lidem mohly být odpuštěné hříchy?

[12:27] Jak to bylo oficiálně? Co museli udělat, aby jim byly odpuštěné hříchy? Dneska se pomodlíme, řekne, pane Ježíš, odpust mě hříchy. Je to to. Ježíš tam nebyl v té době. Nebyla tady tato možnost, nestala se ještě zmrtvých, nebyl duch svatý. Jak se to dělalo? Přes chrám. Přinášli oběti do chrámu. Takže museli potřebovat i kněží. Prostředníka mezi člověkem a Bohem. Kněz. Přišli do chrámu, obětovali za hřích a potřebovali toho prostředníka. Takže odpuštění, jedině odpuštění bylo a potřebovali za hřích pod autorytou chrámu. Takže jestli chtěl být odpuštěný, musel z toho vzít přes chrám a přes kněži. Jenomže tam přišel ten Ján. A co dělá Ján? Krští lidi na odpuštění hříchu v Jordánu. Úplně mimo chrám. Vůbec nedbal autorytu chrámu, kašle na ní.

[13:28] A to není všechno. Dokonce Malachiáši, poslední prorok, který všichni znali, je napsáno hle, posílám svého posla, aby připravil přede mnou cestu. Vystoupí nenadále do svého chrámu. Pán, kterého hledáte, posel smlouvi. Po němž toužíte. Opravdu přijde pravý hospodín zástupu. Tam je napsáno, hle, posílám svého posla. Jestliže je Ján, a to všichni věřili, že Ján je ten posel, je ten prorok, tak potom Ježíš musí být ten pán, který vejde do toho chrámu. To znamená, Ježíš musí být Mesiáš. A je to otázka autority. Jestliže Ján je prorok a dovolil si křtít na odpuštění říchu mimo chrám, to znamená, že je poslán od Boha a je ten posel, tak Ježíš je tím Mesiášem. A oni to moc dobře věděli. Je to otázka autority.

[14:31] Ta aplikace pro nás může být, jaké autoritě já sloužím? Boží nebo lidské? Kdo za mnou stojí? Ta boží autorita, když se projevuje ne tím, že dělám velké věci, ale postojem pokory, poslušnosti, hlavně ovoce, charakteru. Kdo za mnou stojí? Kdybyste přemýšleli o Janovi, Janu křtiteli, tak to byl blázen z pohledu lidí. Byl na pouště, jedl kobylky, chodil divně oblečení a byl proti všem. Pámuk byl s ním, byl poslušný, byl bokorný, dělal věci, které dělat má. Já si myslím, a co jsem se setkal s lidmi, kteří pámuk vede, tak to pro mě klíče lidský charakter toho člověka, ovoce.

[15:31] Když za mnou stojí Bůh, když jsme spojení s Kristem, tak se to pozná na ovoci. To ovoce je znát, to je ta moc. A pámuk si to používá. Když jim to Ježíš takhle řekl, tak ti chlapíci se dohadovali mezi sebou a říkali, řekneme-li z nebe namítne, proč jste mu tedy neuvěřili. Řekneme-li od lidí, co se zase báli zástupu, protože všichni věděli, že Ján je opravdový prorok. A teďka začíná to politikaření. A už to není otázka pravdy. Když je to z nebe, když Ján je z nebe, měli bychom mu věřit. Když ne, je to nesmysl, protože se báli lidi. Lidi náš ušlapou. A Ježíš jim říká, nevím, taky vám nepovím, nic vám neřeknu, jakou mocí, co činím.

[16:34] To byla obrovská moudrost. A tady tu těžkou otázku. A jako já si myslím, že i dneska my budeme a jsme postaveni do podobných situací. A potřebujeme obrovskou moudrost. Jak odpovídat různým výzvám, situacím. Jenom se podívejte na noviny, na internetový, jo, a dvě témata. Rasismus a menšiny. Zkuste něco napsat, zkuste něco říct k tomu negativního, nebo pravdivého. Zkuste říct něco pravdivého. Vás vynesou v zubech. Zkuste být objektivní, pravdiví a jste považovat za netolerantního. Zkuste říct, že manželství je muž a žena. Zkuste to napsat. Vás ničí. Potřebujeme obrovskou moudrost, protože v dnešní době ty biblické standardy jsou úplně zesměšňovány a povážovány za staralé.

[17:39] Jenom je Ježíš to říká, on nás varuje, on říká, posílám vás jako ovce mezi vlky, buďte obezřetní jako hadi a bezelsní jako holubice. Nezaločujeme pravdu, ale podávejme ji z moudrosti, protože je to těžké, je těžké dneska bránit prostě rodinu, tradiční rodinu, manželství, to je trašně těžká věc. Kdykoliv něco řeknete, tak to vždycky plno lidí otočí. Ale Ježíš to nenechává bez odpovědi, on ní dává podobenství. On jim říká to podobenství o vinnici, vinařích, služebnících a jeho synu. To podobenství jste tam slyšeli. A víte, co je zajímavé?

[18:41] Založí vinnici, pronajme ji majitelům, přichází prozísk, posílá jednoho služebníka, druhého, zabití, zabití, pak pošle svého syna, toho taky zabijí. Úplně jasný obraz. Bůh, vinica Izrael, majitel je Bůh, vinaří náboženští vůdci, služebníci, proroci. Pak majitel posílá posledního syna. A víte, co je zajímavé? Že potom Ježíš cituje žálm 118, starý zákon, právě tady těm skupinám. Ty skupiny to strašně, ty ví, o co jde. A ten žálm je o Davidovi. David je odmítnutý náboženskými vůdcí, saulem v čele, nakonec pámu ho ustanovi jako krále, nejem jeho i celou dynastii. A z té dynastie pochází Ježíš. A tam je napsáno, David je ten zavržený kámen. A pak se stává základním kamenem pro dcery Izraela.

[19:43] A nyní je tady Ježíš. A říká, to jsem já. V textu je napsáno ve 12. verši. Oni přesně věděli, že to je o nich. Oni věděli, že Ježíš k ním mluvil. A to je jako další aplikace, důležitá. A problém není v tom, že pán Bůh nemluví. I k nám osobně. Teďka na té páteční bohoslužbě, to byl hlavní téma. Přítomnost s pánem Bohem. On k nulví. On je s námi. Ale co je otázka? Jestli my jsme ochotní naslouchat. Jestli jsme otevření. Jestli nejsme zahlcení svými vlastními představami a předsudky. Protože evidentně tady ty skupiny, o kterých jsme mluvili, byly.

[20:45] Ale oni věděli, že to je o nich. Ale byli uzavření pánu Bohu. Takže to není v tom, jestli pán Bůh mluví nebo ne. On mluví. Ale jestli jsme my ochotní naslouchat. Takže to je ten první spor. Spor o autoritě. A teďka jsou ty prachy. Jsou ty daně. Tak, jsou tam dvě skupiny. Herodiáni, politici a Farizeové. Obě dvě skupiny nenávidí Řím. Herodiáni stojí za Herodesem. Pardon. Znova. Obě dvě skupiny se nenávidí navzájem. Farizeové jsou proti Římu. Herodiáni to jsou politici. Ty chtěli udržet Římem za dobře. Navzájem se nenávidí. A na čem se zhodnou tady ty nenávidí se skupiny je Ježíše hrozba.

[21:49] Musíme odstranit. Abyste viděli, pro farize vlastně znamenalo to, že dávat daň, to je takové vypalné mafii. Daň byly tam pro všechny a podstatě daň se týkala všech lidí a byl to nejpádnější důkaz římské nadvlády. Doplati daň je uznává řím. Pro farize je absolutně nemorální. Herodiáni s tím souhlasili s tou daní. Říkal, jasně, budeme platit daň, ať to nějak jde. Nějaký to politikaření. Nechceme si rozhněvat řím. To znamená zase past. Když Ježíš bude proti i pro, tak si buď rozhádá Izrael, sloupence, nebo si rozhádá řím. Farize ho označí za to, že není věrný národu, že se o ně nestará. A zajímavé je, že to začíná, a poslali některé s farizou Herodiánu, aby ho chytili za slovo.

[22:55] Takže ten spor v podstatě říká, je dovoleno platit daně, nebo ne? Máme dávat, nebo nemáme? A to známe tady, to podobenství, nebo ten, co Ježíš dělá, vezme ten denár a říká, můžeme se na to podívat, tam je ten denár. Je povoleno dávat, nebo ne? Máme platit, nebo ne? Na tom denáru je Tiberius Cezar, syn božského Augusta. Nejvyšší kněz je tam napsáno. To je něco pro ty farizeje, co? Nejvyšší kněz. Provokace největšího kalibru. A Ježíš řekne, či je to obraz? Co je císařovo? Dejte císaři. A Herodiáni? Tleskají. A pak říká, leď se božího, dejte bohu. A zase tleskají farizeové.

[23:56] Kdo vyhrál? Farizeové nebo Herodiáni? Nikdo. Ježíš vyhrál. Ježíš není ani proti Římu, ani proti Izraeli. Dejte obojímu. A co ukázal? Jsou dvě takové důležité aplikace tady z toho. Jedna věc ukázal, že jsou dvě sféry. Vžijeme ve dvou království, vžijeme ve dvou zřízení. Boží a lidské zřízení. A každé to zřízení má své nároky. Žijeme všichni ve společnosti. V práci, ve škole, máme nějaké práva, povinnosti. Které máme respektovat. I když se nám to třeba nelíbí. A nemůžeme jít bez toho, že bychom nenesli odpovědnost a důsledky toho našeho jednání. Ale dokonce my to máme využívat, tyto věci. A poštol Pavel, když ho chtěli zbýt, zbičovat bez soudu, tak řekl, stop hoši, já jsem římský občan. Já jsem římský občan, já mám právo na soud.

[24:59] A pak nebyl spokojen se soudem, s výsledkem řekl, ne, ne, odvalávám se k císaři. Všechno to využil. My to máme využít, protože jsme občani tady. Bylo to zřízení. Máme to respektovat a taky využívat. Já si pamatuju, když jsem byl na kurzu v Rakousku, tak tam byli lidi z Uzbekistánu. A tam je ilegální círke, bylo to asi před deseti lety, kde se schází po domech. Já jsem byl na kurzu s člověkem, který jsem měl na Genia, byl vedoucí toho společenství, kterého měl asi 150 lidí. A zrovna, když jsme byli na tom kurzu, protože celá ta zem je muslimská, tak on mi říkal, že mají 20 vedoucích různých těch skupin. A když jsme tam byli, tak jsme se dozvěděli, že dva z nich zavřeli a vyslýchali a mučili je. Strašně, dokonce jim trhali nechty. Aby prozladili, kdo je vede.

[25:59] A víte, co říkali všichni svorně? Kdo je vede? Kdo je Kristus, ano. Takže měli smůlu ty vyšetřovatele. Ale byl tam jeden člověk, který studoval, práva. A ten člověk, ten právník, vlastně začal je vysekávat z toho. Začal jim pomáhat jako advokát při soudek při těchto procesech. Využíval všechny ty dostupné prostředky, aby ty lidi osvobodili. Spoustu se toho podařilo. Takže jsme občaní tohoto zřízení, máme to respektovat. Máme již to moudří, na jako ovce, ale tam je to respekt. A potom jsme občaní zároveň Božího království. A když je tam ten konflikt mezi lidským zřízením a tým Božím zřízením, by byla jasná. Zavolali ve skuci Apoštolů, je napsáno, zavolají Apoštoli, přikázali a v jménu Ježíšovo vůbec nerozlašovali, o něm neučili. Ale Petr a Ján řekl, posuďte sami, to je před Bohem správné, abychom poslouchali vás a ne jeho.

[27:19] Pokud v momentě jde to lidské zřízení proti Božímu zřízení, že jsme omezeni v tom, co máme dělat, tak se nebojím říct, následujme Biblii, následujme Pána Boha. Díky Bohu my nemáme tady ten problém, ani tady v tomto, když máme takové omezení, pořád máme obrovskou svobodu. Ale ta další aplikace, co je hodně důležitá, možná ještě důležitější, on říká, či je to obraz? A ta otázka je, či obraz my neseme jako lidé. Pán Bůh stvořil člověka ke svému obrazu. Každý z nás nese Boží obraz, co patří, jo?

[28:20] Či to je? Co je Božího, dejte Bohu. Co máme od Pána Boha? Máme všechno. Dáváme Pánu Bohu, toto si zaslouží? My neseme Boží obraz, já nesu Boží obraz. Každý z nás ho neseme. Sloužíme mu tím, co máme? Vším říká, dejte mu, co je Božího. Co je Božího, patří Bohu. Své obdarování, peníze, čas, energii, ochotu, pomoc jeden druhému. Co je Božího, dejte Bohu. Pán Boh to nepotřebuje, ty naše věci. Ale my to potřebujeme. My potřebujeme dávat, nabízet a my potřebujeme fungovat zdravě jako tělo. My máme jednat jako občaní Nebeského království. To je na nás.

[29:20] A poštol Pavel říká v Říjmanům 12. Vybízím vás, bratři, pro Boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou a bohumilou oběť. To ať je pravá bohoslužba. Sami sebe. Protože či obraz neseme? Petr ještě píše, služte si navzájem, jako dobrí zprávci rozličné Boží milosti. Jako občaniny Nebeského království máme respektovat, co to pámůj po násce. Co je Božího, dejte Bohu. Co je císařovo, dejte císaři. To není o penězích tady, to je o respektování. Takže kdybych já to zhrnul, ty dva spory, jsou tady v podstatě čtyři pro nás aplikace. Ta první věc, co se týká našich odpovědí, je buďte obezřetní jako hadí a bezelsní jako holubice.

[30:23] Prostě obrovskou moudrost. Není to jednoduchá, zvlášť dnešní době. Není to jen cokoliv říct a nám nebo napsat. Pane Bože, dej nám moudrost a vychom mi... Věděli, jak odpovídat. Ta druhá věc je, jaké moci sloužím, jaké autoritě. Je to moje rozhodnutí, nebo někdo mu vede pán Bůh? Jako prosme o boží zmocnění, protože po ovoci je poznáte. To ovoce tam je, když to pán Bůh vede. Třetí věc je, respektujme zákony a zodpovědnosti, které máme. I když se nám spoustu věcí nemusí líbit, pokud to nejde proti božímu slovu, respektujme to. A máme zatím velkou svobodu a pohodu. Ta čtvrtá věc je, dejme Bohu, co mu patří. Co je božího, dejme Bohu?

[31:25] Protože každý z nás neseme boží obraz. Každý z nás jsme stvoření k jeho obrazu a patříme mu celé. Naše obdarování, čas, finance, energie, k pomoci a tak dále. Nám pán mu v tom pomáhá. Amen. Konec. Konec.

[All sermons](https://baptisteolomouc.cz/en/sermons)

---

HTML version: https://baptisteolomouc.cz/en/sermons/20210411/dva-spory · Last updated: 2026-10-15