# Dar chudé vdovy

> Sermon from 9 May 2021, Marek 12:38-34, Petr Coufal (in Czech). Recording of the Sunday service of the Baptist church in Olomouc – listen online or as a podcast.

- **Date:** 9 May 2021
- **Preacher:** Petr Coufal
- **Bible passage:** Marek 12:38-34
- **Duration:** 27:19
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2021-05-09-Dar-chude-vdovy-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2021-05-09-Dar-chude-vdovy-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Transcript (Czech)

*automatic, may contain errors*

[0:00] Dnes se spolu podíváme na dar chudé vdovy, tak jak nám jej zapsal evangelista Marek na konci 12. kapitoli. Ten děj se odehrává v chrámě v Jeruzalémě. Na základě toho, jak začíná 13. kapitola, tak víme, že to bylo to poslední, co tam Ježíš sděloval, potom odchází z chrámu. A je zajímavé, když to zasadíme do kontextu toho, co následuje. Těch kapitol už není mnoho, takže asi tušíte. Ano, následuje potom Ježíšovo zatčení, bytí, ukřižování a zmrtvých vstání. Ale o to víc je pozoruhodné, že v tomto závěrečném vyučování Ježíše Krista dvakrát je zmínka o ženách. Tato pozornost se ubírá na ženy a na to, jak obě svým způsobem vyjadřují odevzdanost Pánu Bohu, úctu a chválu Pánu Bohu.

[1:13] Každá svým způsobem jedná v té naší 12. kapitole, o druhé se dočteme ve 14. kapitole Markova Evangelia. A tak jsem rád, že to vychází právě na den matek, protože množství z nás máme také maminky, které jsou pro nás vzorem, které jsou vzorem právě v té oddanosti Pánu Bohu. A tak jim za to moc děkujeme. Podívejme se spolu na ten text. Marek 12, budu číst verše 38 až 44. Když učil, řekl, varujte se zákonníků, kteří se rádi procházejí v dlouhých řízách, stojí o pozdravy na ulicích, o přední sedadla v synagogách a přední místa na hostinách. Výdají domy vdov a dlouho se na oko modlí. Ty postihne tím přísnější soud.

[2:20] Potom Ježíš sedl naproti chrámové pokladnici a díval se, jak do ní lidé vhazují peníze. A mnozí bohatí dávali mnoho. Přišla také jedna chudá vdova a vhodila dvě drobné mince, dohromady čtyrák. Zavolal své učedníky a řekl jim, Amen pravím vám. Tato chudá vdova dala víc, než všichni ostatní, kteří dávali do pokladnice. Všichni totiž dávali ze svého nadbytku, ona však ze svého nedostatku. Dala, co měla všechno, z čeho měla být živa. Tolik z dnešního čtení. Ježíš zakončuje určitý blok učení v chrámu ve 12. kapitole a pokračuje dál za svými pronásledovateli.

[3:31] A mluví o vdově. Nevíme, jestli to byla matka, to by se hodilo ještě víc, ale byla to vdova, která byla příkladem svým jednáním. Ale abychom to pořádně pochopili, musíme to číst v souvislosti. Tady je pozoruhodná taková věc, že vztah mezi rodiči, jakkoliv je krásný, tak v učitém bodu dospěje do místa, kdy je zvláštní. Já vím, kdo z vás to už mohli zažít, ale v určitém bodu rodiče začnou dávat peníze dětem na to, aby Jím samotným byly koupeny dárky. Děti ještě nemají peníze a v určité době tady toto je takový zvláštní moment.

[4:35] A svým způsobem to vystihuje naše dávání Pánu Bohu. Protože nic z toho, co máme, nemáme sami od sebe. Všechno jsme dostali od něj. A Ježíš v tom dnešním textu se věnuje příkladu chudé vdovy, která dává na boží dílo a je si vědoma toho, že to, co má, má od samotného pána. Když Lukáš mluví o té samé události, tak říká, že Ježíš se zde obrací přímo ke svým učedníkům, i když tam byl celý zástup lidí. A dalo by se to zhrnout, že v této části má dva takové příkazy. Mějte se na pozoru a věnujte pozornost. Mějte se na pozoru a věnujte pozornost. Ježíš byl expert na to, aby to, co říkal, aby způsobovalo, že lidem to začalo šrotovat v hlavě.

[5:39] Když mluvil o principech božího království, šlo to úplně proti myšlení tehdejšího světa, ale i toho dnešního. Například, když Ježíš řekl, pokud chceš zachránit život, měl bys ho ztratit. A naopak. To není úplně běžné uvažování. Svým následovníkům řekl, velikost není v tom, že máte služebníky, ale že jste sami služebníky. A řekl, mnozí první budou poslední a poslední první. A v tomto duchu, překvapivém duchu, pokračuje i v dnešní lekci. Podívejme se na tyto dva příkazy. Mějte se na pozoru a věnujte pozornost. To první najdeme hned na začátku toho našeho čteného oddílu. Když učil, řekl, varujte se zákonníků.

[6:45] O zákonnících už jsme tady mluvili. To nebyly nějací liberálové. Naopak. Byly velmi konzervativní v tom, co učili. A ve vztahu k textům starého zákona, staré smlouvy, které vykládali, tak byly velmi fundamentální. Byly moudří. A proto, že šířili moudrost, měli velký vliv ve své komunitě. Ale jak víme, komu je mnoho dáno, od toho se mnoho požaduje. A Ježíš poukazoval na to, že neže by kritizoval to, co učí, ale to, jak žijí. Ukazoval na to, že tato skupina má ve skutečnosti mnoho problémů, i když to tak na první pohled nevypadá.

[7:45] Dokonce lidé to rozpoznali, když začal Ježíš vyučovat, že to je něco úplně jiného. Ježíš je poslouchali rádi, protože učil jako ten, který má autoritu, který má moc, dokládal to svým životem. Naproti tomu se dozvídáme, že když si to dali do kontrastu, jak učí Ježíš a jak učí farizeové, tak došli k tomu, ty kámo, já tomu rozumím. Na rozdíl od toho, co říkají farizeové. Ježíš učil tak, že to nebylo nudné, nezáživné, ale bylo to v boží autoritě podpořeno jeho životem. To se o nich říct nedalo. Ježíš tedy nekritizoval, co učí, ale jak jednají. Jak to uvádějí do praxe. Ježíš tedy, te mercy. Děkuji.

[8:46] A místo pokory, štědrosti a opravdovosti, Ježíš říká, že byli příliš zaměřeni na sebe. Byli označeni za pišnou a příliš ambiciozní skupinu lidí. Pokud byste chtěli slyšet Ježíšův plný výklad a plné odhalení této skupiny, doporučuji za domácí úkol si přečíst Matouše 23. kapitolu. Matouš 23, tam přesně ještě do většího detailu popisuje to, jak Ježíš viděl tuto skupinu. Co byl ten jejich problém, nebo ty jejich problémy. A říká, varujte se. Varujte se zejména tří věcí. Ono by toho bylo víc, ale v tomto oddíle najdeme jenom tři. To první, před čím Ježíš varuje jako velmi, velmi špatné, nepěkná věc, Varujte se zákonníků, kteří se rádi procházejí v dlouhých řízách, stojí o pozdravy na ulicích, o přední sedadla v synagogách a přední místa na hostinách.

[10:03] Nenosili žádný pracovní oděv. Oblékali se tak, aby bylo vidět, že jsou významní. Že jsou výjimeční. Oblíkali se tak, aby to působilo okázalé honosně. A jestliže ostatní bohatí nebo vlivní lidé měli barevné pláště, oni to vyřešili tím, že byli celé v bílém. Á, krásná, čistá, jako naše duše. A ještě si tam přidali takové třásně, které jim bimbali a možná, když šli, tak to tak nějak výřilo hezky prach. Prostě chodili jako pávy. Milovali to, když lidé na ulici žasli, jo, to jsou oni. A toužili potom se s nimi setkat, prohodit s nimi pár slov, pozdravit je. Mistře znal čest zákona, jak rád vás vidím, jaká je to čest vás dneska potkat.

[11:04] A stejně tak na bohoslužbách, v synagoze. Rádi se dávali na čestných místech. A to bylo speciální místo v synagoze, těsně před, nebo přímo před místem, kde by byly uloženy svitky, takže takové nejčestnější. A zároveň tam bylo dobře vidět na to, kdo přichází. A zároveň bylo dobře vidět na to, kdo tam sedí. O důvod víc pro člověka, který je pišný. Dneska bychom možná řekli, takové místo tady na poliu, taková židle, odkud by bylo vidět na všechno, na kazatelnu, na vás a hlavně na ně. Na hostinách, na svatbách, to bylo stejně tak. Nepotřebovaly jmenovky na stolech, bylo jasné, když přijdou, tak jim dáme to nejčestnější místo, které můžeme mít.

[12:12] Ale Ježíš předtím varuje. Varuje před touto píchou. Ale nejen to. Výjídají domy vdov. Jsou chamtiví. Rádi jsou obdarováni. Rádi dostávají, a to v hojnosti. A to zvláště tam, kde jsou lidé zranitelní. U vdov. To je přímo odporné. Byla to ta skupina, která byla smutná, nejzranitelnější. Možná to bylo nejsnadnější místo, kde se najíst. Nevím, jestli u vdovců by to bylo... Ještě snadnější, někdy mně přijde, že muži jsou ještě naivnější.

[13:15] Víte, zákonnici si nemohli nechat platit za své služby, za své vyučování. Měli mít nějakou živnost, měli přiložit ruku k dílu a živit se prací svých rukou. A tak to svádělo k tomu, že někdy stačilo možná prohodit pár slov a říct, vy jste tak hodná, ať vám pán Bůh požehná. A já se za vás budu modlit. A dlouho modlit. Nevím, možná to zní trošku úsměvně, ale když se podíváme do historie církve, tak bohužel musíme konstatovat, že takto nejednali úplně ojediněle. Víte, kdo já jsem? Víte, jakou mám autoritu, jakou mám moc postavení? A když já se za vás budu modlit, tak to bude něco znamenat.

[14:19] Toto postavení ve spojitosti s láskou k penězům vykonali své. Ale Ježíš nevaruje jenom před píchou a jejich chamtivostí, ale také před jejich pokrytectvím. A dlouho se na oko modlí. Budu se za vás modlit dlouho ve svůj prospěch. Sloužit lidem jenom na oko, jenom tak, aby to bylo vidět, ale zároveň, abych se nepředřel. To je nebezpečí. A varování pro všechny, kteří stojí v čele. Rabíni, pastoři, kazatelé, vedoucí, starší.

[15:21] Pozor na tyto ošklivé charakteristiky. Charakteristiky pícha, chamtivost a pokrytectví. Pozor na to. A ten, kdo si myslí, že vést někoho má tady tyto benefity, že to má vést k tomu, abych byl uctíván, abych měl blahobyt, tak se velmi mílí. A Ježíš předtím varuje a velmi přísně říká, ty postihne tím přísnější soud. To je v souladu s tím, co říká Jakub. Ve třetí kapitole, v prvním verši. Nechtějte všichni učit druhé, moji bratři. Vždyť víte, že my, kteří učíme, budeme souzeni s větší přísností. Být vedoucím v besídce, učit malé děti, učit dorost, učit mládež, dospělé.

[16:26] To je krásná věc. Zvlášť pro člověka, který k tomu má obdarování. Ale je to zodpovědnost. Jaké jsou mé motyvy? Dejme si pozor na to, s čím sloužíme. V nebi jsou totiž stupně, nejenom v tom, jak budeme odměněni, ale jak vidíme, tak jsou možná i nějaké stupně trestu v pekle. Mějte se na pozoru. A to druhé je, věnujte pozornost. Když přicházíme ke druhému příkazu pána Ježíše, je zajímavé, že to začíná, A sedl si, sedl si.

[17:32] On si prostě sedl. Ježíš, Bůh, si sedl. Možná bychom řekli, no zasloužil si to, když také už dlouhou dobu v chrámě vyučoval, byl asi unavený, odpovídal na mnohé otázky. Taky neď si odpočine. Ale to, že si Ježíš sedl právě tam, kde si sedl, i to mělo svůj význam. Naproti chrámové pokladnici. A díval se, jak do ní lidé vhazují peníze. Nevím, čemu to úplně připodobnit, ale možná, když si někdo dnes sedne v obchodním domě. A sleduje, jak se tam lidi motají a jak nakupují. Myslím, že dnes to má vypuknout. Dnes se mají, nebo zítra se mají otevřít obchody.

[18:34] Tak to bude něco, to bude podívaná. Ježíš si sedl, ale protože byl učitel, a učitel musí učit, tak poté, co krátce pozoruje, co se děje, učí i své učeníky. Na základě jednoduchého pozorování. Sleduje dění kolem sebe a uvědomí si, toto je velmi důležité. Proto tam zní ono, ámen, ámen. Pravím vám. Toto vám musím vysvětlit. To, co vám řeknu, má velkou důležitost. Svolá je a učí je. Od historiku víme, že v tomto místě v chrámu bylo třináct různých pokladnic. Měli podobu takové trumpety, jakoby hlásné trouby. A protože byli z kovu, tak kdykoliv tam někdo hodil nějaké peníze, tak to tak hezky zazvonilo.

[19:40] A tím se vlastně podle zvuku dalo usoudit, kolik tam dotyčný hodil. Ježíš poznal, že mnozí vhazují hodně peněz. A někteří právě proto tam házeli hodně peněz. Uvědomíme si, že nebyly žádné papírové, nebyly kreditky, nebyly převody. Takže to byl jediný způsob, jak dát do chrámu a kdo víc dal, víc chrastil. Na tom není nic špatného, že jo? Ježíš neříká, že je špatné, aby ti, kteří mají, aby dávali a dávali hojně. Tak o co mu jde? Opět jde mu o to, že lidé hodně přemýšlí na základě toho, co vidí nebo co slyší. Ale Bůh se dívá k srdci. To obvyklé pozorování znamenalo, ta chudá vdova ta toho moc nedala.

[20:41] Moc to nezazvonilo. To ti bohatí nadělali hodně hluku, protože hoděli hodně peněz do trumpety. Ona tam hoděla částku, která možná ani nebyla slyšet. Amen, amen, pravím vám. Tato chudá vdova dala víc, než všichni ostatní, kteří dávali do pokladnice. Všichni ostatní dávali ze svého nadbytku, ale ona ze svého nedostatku. Kolik tam vlastně dala? Nejsem si jistý. Přepočítejte si to, vy, kteří umíte matematiku. Jeden cent byl v Palestině nejmenší měnou. Víme, že tenkrát měli různá platidla ze zlata, stříbra, mědi, bronzu.

[21:44] Ale toto bylo to nejmenší haléř. který v Palestíně mohli použít. A měl hodnotu prý jednu šedesáti čtvrtinu denáru. O denáru víme, že to byla hodnota denní mzdy. A to už nám možná napoví. Opět se to bude lišit. Ale když si vezmeme nějakou průměrnou mzdu v České republice, tak vhodila možná 30 korun. A Ježíš to obrací úplně na ruby. Ti bohatí dali něco, co jim nebude chybět. Ale tato žena dala to, co si nemohla dovolit. Ona dala vše, co měla. Ostatní ze svého nadbytku, ona ze svého nedostatku.

[22:48] Dala vše, co měla, z čeho měla být živa. Někdo řekl, naše dávání by mělo být měřeno poměrem, ne přírustkem. To znamená, ta správná otázka není kolik dát, ale kolik mi zbyde. Prase a slepice se rozhodnou, že budou spolu podnikat. Prase se zeptá, no a co je teda, jako budeme dělat? Kůře navrhne, no budem prodávat slanu. Někteří nespí, tak to je dobře. Ale prase namítne, no moment, pro tebe by to byl přínos, ale pro mě by to byla oběť. tady to končí, nemá to hlubší smysl.

[23:54] Ale přemýšlejme, kolik nám zbyde. Nebo kdy naposledy jsem dal tolik, abych to skutečně pocítil. Naše dávání by mělo být o tom, kolik nám zůstane. Poměrem. A také by nemělo být měřeno množstvím, ale obětí. Množství, které dala tato vdova, nebylo množstvím srovnatelným s žádným z těchto darů. A víte co? Tak jako Ježíš dokonale viděl stav této ženy a její potřeby, její možnosti, Bůh vidí do našeho portfolia. On přesně ví, kolik máme na účtu. Jeho nemůžeme ohromit na rozdíl od lidí.

[25:03] Bůh si také nikdy neříká, jestli mi teď nepřispějí, tak nevím, co budu dělat. Protože jemu patří úplně všechno. Calvin řekl, když bohatý dá velkou částku, chudák, který dá málo, dá ze svého nedostatku daleko víc. A tak tedy pozor. Pozor na píchu, chamtivost a pokrytectví. Věnujme pozornost této výzvě. A když dáváme, dávěme štědře. A nakonec, když slyšíme o tom, že někdo dal a dal vše, co měl, co nám to připomíná? Nebo spíš koho? Bůh dal vše, co měl. Tak zakončím veršem s 2. korinským 8. kapitoli.

[26:08] znáte přece štědrost našeho pána Ježíše Krista. Byl bohatý, ale pro vás se stal chudým, abyste vy jeho chudobou zbohatli. Máme příklad v Pánu Ježíši Kristu. Držme se ho. Přemýšlejme nyní v tichu nad těmito dvěma výzvami. Řekněme Bohu, co jsme ochotni udělat. Prosme Boha, aby nám odpustil naši píchu, chamtivost a pokrytectví. Nedívejme se na ostatní kolem nás, ale hleďme, abychom my sami jednali podle této boží výzvy. A přemýšlejme nad naší obětí, nad naší obětavostí. Nad tím, co skutečně můžeme Pánu Bohu dát.

[27:14] Pane Bože, pomoct nám v tom. Amen.

[All sermons](https://baptisteolomouc.cz/en/sermons)

---

HTML version: https://baptisteolomouc.cz/en/sermons/20210509/dar-chud-vdovy · Last updated: 2026-10-15