# Ztráta nebo dobrý skutek?

> Sermon from 20 June 2021, Marek 14:1-11, Petr Coufal (in Czech). Recording of the Sunday service of the Baptist church in Olomouc – listen online or as a podcast.

- **Date:** 20 June 2021
- **Preacher:** Petr Coufal
- **Bible passage:** Marek 14:1-11
- **Duration:** 25:56
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2021-06-20-Ztrata-nebo-dobry-skutek-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2021-06-20-Ztrata-nebo-dobry-skutek-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Transcript (Czech)

*automatic, may contain errors*

[0:00] Dnešní kázání jsem nazval stráta, nebo stráta, a nebo dobrý skutek. Je to z Markové evangelia ze 14. kapitoli, prvních 11 veršů. Pokud máte Bible, můžete si to najít. Marek, 14. kapitola. Je dobré, když to sledujete se mnou, můžete mě opravovat, případně to srovnávat s jinými částmi, protože ten náš příběh je zaznamenán ve všech čtyřech evangelích. Je pozoruhodné, že je tam vždycky zaznamenán s určitými odchylkami, a tak se teologové dohadují, jestli Ježíš, který tam byl pomazán olejem, jestli byl pomazán vícekrát, anebo jestli je to ten samý příběh, ale z různých uhlů pohledu. Z toho, co jsem vysledoval já, tak si myslím, že je to ten samý příběh, že Ježíš byl pomazán jednou a bylo to kompletně.

[1:07] Někde máme hlavu, někde máme nohy, máme různá místa, různě konkrétní osoby, někde obecně, jako například u Marka, se mluví obecně o nějaké ženě. Podívejme se na to. Marek 14. kapitola od prvního verše. Bylo dva dny před velikonocemi svátkem nekvašených chlebů. Velekněží a zákoníci přemýšleli, jak by se Ježíše lstí zmocnili a zabili ho. Říkali, jen ne při svátečním zhromáždění, aby se lid nevzbouřil. Když byl Ježíš v Betánii v domě Šimona Malomocného a seděl u stolu, přišla žena, která měla alabastrovou nádobku pravého vzácného oleje z nardu.

[2:10] Rozbila ji a olej vylila na jeho hlavu. Někteří se hněvali. Nač ta ztráta oleje? Mohl se prodat za víc než třista denárů a ty se mohli dát chudým a osopili se na ní. Ježíš však řekl, nechte jí. Proč jí trápíte? Vykonala na mě dobrý skutek. Vždyť chudé máte stále kolem sebe a kdykoliv chcete, můžete jim činit dobře. Mne však nemáte stále. Ona učinila, co měla. Už napřed pomazala mé tělo k pohřbu. Amen pravím vám. Všude po celém světě, i v Olomouci, kde bude kázáno Evangelium, bude se mluvit na její památku také o tom, co ona učinila.

[3:16] Jidáš Iškariotský, jeden z dvanácti, odešel k velkněžím, aby jim ho zradil. Ti se zaradovali, když to slyšeli a slíbili mu peníze. I hledal vhodnou příležitost, jak by jim ho vydal. Tolik z božího slova. Minulé dvě neděle, když ví mu kázání, bertera kazatele Číška, jsme přemýšleli nad třináctou kapitolou Markova Evangelia. Přišla žena, podala mu Číši vody. Ne, pomazala olej. Já nevím, proč se nemažeme olejem, když takhle... Ne, není to běžné, že bychom se takhle něčím pomazali, hlavu, nohy. A úplně ne, no. Nikdo tady takový není dneska.

[4:16] Mě nikdo nepomazal, ale děkuji. Je zajímavé, že když jsme... Když se bavili v té třinácté kapitole o druhém Ježíšově příchodu, tak tento, toto povídání je zastřešeno dvěma osobami, dvěma ženami, kdy předchozí kapitola končí a tato naše začíná příběhem dvou žen. Ve dvanácté kapitole je to vdova, která štědře dala do chrámové pokladnice. A Ježíš řekl, že dala víc než ti, co dali daleko víc než ona, jak je to možné. Ježíš tak ukázal, že míra obětí je to důležité, ne množství. Pak je úsměvné, že oni vyšli z chrámu na začátku třinácté kapitoly a jeden z učetníků, nevím, jestli chtěl odvést pozornost od toho, co jim právě bylo řečeno, ale chtěl Ježíše, Ježíšovi pozornost zaměřit na úžasné budovy a chrámy, které jsou okolo.

[5:30] Teď šlo o to podstatné, co máme dávat Bohu. Šlo to k srdci a najednou oni se obrací, nebo aspoň jeden z těch učetníků se obrací k tomu, co je vidět okolo. Říká, pohled mistře, jaké kameny, jaké stavby. Hned, jak výjde z bohoslužby, mluví o něčem jiném, to mě něco připomíná. A nyní, když Ježíš skončí tu promluvu o tom, co má přijít, přijde žena, která přišla pomazat Ježíše. Je to příběh nesmírné oběti. Tato žena měla alabastrovou nádobku pravého vzácného oleje z nardu. A stručně řečeno, tato nádoba a její obsah, to nebylo něco, co by běžně žena nosila v kabelce. Cena tohoto vzácného oleje mohla představovat výši ročního platu.

[6:33] Nevím, jestli je tu nějaký muž, který někdy koupil své manželce takto drahý parfém. Jestli jo, máme tady i doktory, mohli by se na vás podívat. Tato žena skutečně dala něco neskutečně vzácného. Přišla, měla alabastrovou nádobu pravého vzácného oleje z nardu. Taková nádoba s alabastrovým olejem, to byla vzácnost celé domácnosti. Často se schovávala pro slavnostní příležitosti. Teď máme takovou dramatickou hudbu k tomu. Bylo to někdy věno, anebo právě při příležitosti pohřbu, jako voná mast pro zesnulého.

[7:44] A Marek nám tady představuje ženu, která toto své bohatství, v podstatě svojí budoucnost, své plány předává Ježíši Kristu. I za cenu toho, že to třeba nebude pochopeno, přijato. A určitě to bylo sociálně nepřijatelné. A nejen, že z ní něco odlila, něco málo. Četli jsme, že celou tu nádobu, která sama o sobě mohla být vzácná, rozbila a celý ten obsah vypotřebovala. Pro něco takového, pro takovou oběť se musela dobře rozmyslet. Musela to vzít z domu, to znamená nějakou cestu určitě. Ale ještě předtím věděla, toto je vzácnost, ale já půjdu, rozbiju to a pomažu Mesiáše. Dva evangelisté uvádějí, že byla...

[8:44] že mu pomazala nohy, dva uvádějí, že hlavu. A jak jsem říkal na začátku, kromě toho, že by to mohly být dvě události, myslím si, že pomazala jak hlavu, tak nohy. U Lukáše v 7. kapitole máme ve verši 46 Ježíšův výrok, nepomazala si mou hlavu, to říká tomu majiteli nebo tomu hostiteli, nepomazal si mou hlavu olejem, tedy to bylo něco, co bylo běžné, vyjádření úcty vzácnému hostu. Ona však vzácným olejem pomazala mé nohy. To bylo zase úděl otroků, kteří umývali nohy těm hostům, kteří přišli se zaprášenýma nohama. Ona nejenom vodou, ale vzácným olejem umývá Ježíšovi i nohy.

[9:44] Ohromné vyjádření úcty. V Bibli má olej a mazání hlavy olejem veliký význam. A je docela možné, že když Ježíš zažil tady toto setkání, tak si v hlavě přemítal ten žálm, který jsme četli na začátku. Připravuješ mi stůl před zraky mých nepřátel. Mažeš mi hlavu olejem, můj kalich přetéká. On byl skutečně uprostřed nepřátel. Četli jsme to na začátku i na konci toho našeho dnešního textu. Byli tam farizeové, kteří se ho chtěli zbavit, kteří ho chtěli zničit. Byl tam jidáš, který ho brzy zradí a sedí s ním u stolu.

[10:51] A právě v kontrastu s touto zradou, s lidmi, kteří chtějí majetek, peníze, Je zde příběh ženy, která nemá absolutně toho zbohatnout. Ženy, která dává jedinečný, promyšlený dar. Dává štědře. A jak vidíme, dává v ten nejlepší možný čas. Pak ale přichází výtka. Čteme, že někteří se hněvali, osopili se na ní. Učeníci a nejen jidáš. Jen jidáš byl ten, který to možná formuloval, jak čteme u Jana. Ale všichni se rozhněvali. Připadalo jim to rozhazovačné, extravagantní.

[11:51] Říkali si, ona mrhá prostředky. Nač ta ztráta oleje mohla se prodat za více než 300 denárů. A ty mohly by dát dány chudým. To vytáhli vysokou kartu, že? Chtěli tím ospravlnit své rozhořčení. Ale ve skutečnosti opět ukázali, že nechápou hodnoty Božího království. Nechápají výjimečnost tohoto okamžiku. A toho, že Ježíš jim říkal, já budu obětován. Já jsem ten beránek Boží, který se za vás brzy obětuje. Proto jim Ježíš říká později v horní místnosti. Je dobré, abych odešel, protože když odejdu, přijde utěšitel Duch Svatý, který vám připomene vše, co jsem vám říkal. Můžeme říct, on vám připomene vše, co teď nechápete.

[12:55] Roky se jim věnoval a teď, když je má opustit, nechápou, co žena právě vykonala. Nechápali Ježíšovi výrok, o jeho utrpení, o jeho oběti a proto se za pár dní rozutečou. Ale ruku na srdce, přátelé, není náš svět a možná i my někdy úplně stejní. I dnes, když darujete filantropicky nějakou velkou částku na medicínu, na ekologii, na umění, na vakcíny, tak jste ve všech zprávách nejobdivovanější osoba. Letí to, každý chce být podobný těm nejbohatším, kteří si to mohou dovolit. Ale když přijde někdo a řekne, já se zbavuji všeho toho, co mám a dávám to pro boží království, to se to děje, on se snad zbláznil.

[14:09] Když někdo přijde a řekne, já chci zasvětit svůj život službě pánu bohu, kašlu na kariéru, jdu do služby naplno. Co to s ním je? On to snad asi nemá v hlavě v pořádku. Takový je svět, ale hodnoty božího království jsou zcela jiné. A tato rozbitá nádoba a pronikává vůně, která se nesla celým domem, ta světšila proti kalkulu a pragmatismu učedníků. Kdyby se podařilo učedníkům jí to nějak rozmluvit, už bychom o ní dnes neslyšeli. A snesla jejich pohrdání, jejich výtky, pochopila, že následování Ježíše je o tom, kolik mu dám.

[15:19] Na rozdíl od jedáše. Není to o tom, kolik z toho budu mít já. Je mnoho misijních pracovníků, kteří v historii už vydali svědectví o tom, že i v dnešní době, i v současnosti je možné jít tímto způsobem. Například Charles Thomas Stutt, to byl britský misionář, který se mimochodem v roce, kdy se postavila tato budova, oženil se svojí manželkou a zdědil veliké množství, veliké bohatství, ohromné bohatství. A on se rozhodl tu svojí část věnovat na misií v Číně. A neřekl o tom své manželce. Tak když se o tom dozvěděla, tak řekla, no počkej, to teda ne. Ta moje část dědictví půjde taky na misií.

[16:26] A tento člověk řekl jeden zajímavý výrok. Jestliže byl Ježíš Bohem a zemřel za mne, potom žádná moje oběť jemu nemůže být příliš velká. Jestliže vím, co Kristus udělal pro mě, není absolutně nic, co já bych mohl udělat pro to, abych trumfl, abych zvětšil ten dar, který On mi dal. Jen to, co bylo vykonáno pro Krista, bude mít trvání. Máme jenom jeden život. Jedny prostředky v jednu dobu. Co s nimi uděláme? Ta logika Božího království říká, i kdyby to všichni ostatní považovali za ztrátu, jestliže se rozhodneš dát štědře na Boží tílo, to je to nejlepší, co můžeš udělat. Ukládáš poklady v nebi.

[17:29] A Ježíš tuto ztrátu v očích lidí nazval dobrým skutkem. Nechte jí, proč ji trápíte, vykonala dobrý skutek pro mě. Učinila, co měla. Už napřed mě pomazala mé tělo k pohřbu. Podle židovského zákona pro ochudé bylo vždycky postaráno. Pán Bůh to úžasně vymyslel a ten příběh známe třeba z knihy Růd, příběh Noémy Boáze, kdy podle zákona ti, kteří měli pole, tak neměli sklízet celé to pole, měli nechat okraje toho pole, aby všichni, kteří mají nouzy, kteří mají potřebu, mohli kdykoliv přijít a sklidit si část úrody, která nebyla jejich. A tím být, tím nestrádat. Tou větou, chudé budete mít stále mezi sebou, Ježíš nezhazuje chudé, ale říká, ta potřeba tu bude stále a vy máte stále příležitost být štědří, ale říká, mě mezi sebou mít nebudete.

[18:53] Tak proč ji napomínáte? Udělejte něco dobrého, nádherného, štědrého, nezapomenutelného. Ona udělala dobrý skutek, který je víc než dobrým skutkem. Pomazala mé tělo k pohřbu. A to je něco, co opět vyžadoval židovský zákon, aby ten, kdo byl pohřben, aby měl možnost být pomazán, což u Ježíše by jinak nestihli, vzhledem k tomu, co následovalo. A tak se Ježíšovi dostalo pomazání na velmi zajímavém místě u Šimona Malomocného. Já nevím, jestli to ta žena věděla. Jestli si byla vědoma toho, jak úžasný skutek vykonává. Možná to byla náhoda, ale je také možné, že ten Duch Svatý, který mluvil k učeníkům, který inspiroval pysatele Nového zákona, že tento Duch Svatý řekl této ženě, toto je jedinečná příležitost, jak ukázat na to, že Kristus je skutečně Mesiáš.

[20:04] Ten pomazání Boží. A tak se naplňalo toho, co Ježíš řekl i dnes, že všude, kde se po celém světě káže Evangelium, mluví se na památku také o této ženě. Její příběh je připomínán, je krásný, je důležitý, načasovaný. Někdo řekl, cestou k trvalé úctě je úcta Krista. Tam to začíná. O tom to všechno je, to je náš cíl, to je to, co budeme jednou dělat v nebi. Ona mu dala, co měla. Přišla, odevzdala jedinečný, promyšlený, štědře darovaný, v pravý čas poskytnutý dár. A to všechno byla příprava na tu největší událost v dějinách lidstva.

[21:09] Já bych vám tu rád něco ilustroval. Předte si, že tento drát je náš život. Někde začal a končí v nekonečnu. My víme, že končí tady v té reprobědně, ale kdyby to byl náš život. Jestliže věříme, že budeme žít věčně a písma nám to říká, tak si představte, že nekončí. Je to ilustrace, kterou jste možná už ode mě viděli nebo slyšeli nebo někde na internetu, ale často to vypadá tak, že lidé se soustředí na svůj život, který představuje tak málo z věčnosti. Kdyby toto představoval náš život.

[22:10] Lidé se soustředí na to, aby se tady měli strašně dobře, udělají neskutečné oběti pro to, aby tady ke konci života si to mohli užívat a nemít žádné starosti. A úplně zapomenou na ten zbytek, který je nekurečný. Tohle to může být možná 70-80 let, když máme štěstí a boží dar. A my se snažíme, snažíme, aby jsme se tady měli nezračně dobře. A pak přijde konec. Ne. Pak přijde všechno to ostatní. A písmo nám říká, že to, jak strávíme tento kousek, ovlivní celý ten zbytek. A vzpomněl jsem si na to právě při příběhu této ženy. Ona dala vše, co měla. Obětovala se pro Ježíše.

[23:12] Nehleděla na to, že přichází o velké bohatství tady na zemi. Vykonala, co měla. A tak bych nám to chtěl připomenout. Na co se soustředím ve svém životě. Jak vypadá moje oběť Pánu Ježíši Kristu. Na co dávám důraz. Do čeho investuji. Jaké mám priority. Možná je to něco, co v očích tohoto světa je povážováno za ztrátu. Ale věřte mi. Na konci se uvidí, že to je přesně naopak. Kež nám tato žena je inspirací k tomu, abychom následovali Krista. Ať to stojí, co to stojí. I kdyby se nám lidé posmívali. Ona udělala to, co měla. A tím budu končit.

[24:14] Až my dojdeme jednou před Boží tvář. Až se setkáme s Ježíšem osobně. Na co se strašně těšíme. Tak na konci toho všeho nebude důležité, co řekneme my. Nebude důležité, co řeknou ani naši blízci. Ale to důležité bude, co řekne pán. Kež na konci řekne to dobře. Služebníku dobrý a věrný. Pane Ježíši Kriste, my ti děkujeme za příklad této ženy. Za její jednoduchou, ale silnou ilustraci. Za její oběť. Za to, že vidíme, že její život už tenkrát byl proměněn tebou.

[25:16] Prosíme tě, aby naše životy, náš život, tam, kde jsme, to, co teď prožíváme, abychom mohli i my svůj čas, svoji energii, své úsilí dát jako oběť na oltář tobě. Protože věříme, pane, že jedině to, co vykonáme pro tebe, má smysl. Prosíme tě, pomoct nám rozpoznat ty podstatné věci. Toho, co ty a tvé slovo považuje za ztrátu. Dej nám milost v tom vytrvat. Amen.

[All sermons](https://baptisteolomouc.cz/en/sermons)

---

HTML version: https://baptisteolomouc.cz/en/sermons/20210620/ztr-ta-nebo-dobr-skutek · Last updated: 2026-10-15