# Prorokyně Anna

> Sermon from 12 September 2021, Lukáš 2:36-38, Miroslav Čížek (in Czech). Recording of the Sunday service of the Baptist church in Olomouc – listen online or as a podcast.

- **Date:** 12 September 2021
- **Preacher:** Miroslav Čížek
- **Bible passage:** Lukáš 2:36-38
- **Duration:** 28:20
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2021-09-12-Prorokyne-Anna-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2021-09-12-Prorokyne-Anna-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Transcript (Czech)

*automatic, may contain errors*

[0:00] Dobré ráno, milí sourozenci, budu dnes číst z Lukášova Evangelia 2. kapitola od 36. do 38. verše. Je to tak trochu vytrženo z kontextu, tak jedná se vlastně o záležitost, kdy malý Ježíš, který po osmi dnech byl v chrámě obřezán, tak přistoupil Simeon, prorok, a poté přistoupila také prorokyně Ana. Takže dnes budu číst o prorokyni Aně a budu číst z ekumenického překladu. Žila tu i prorokyně Ana, dcera Fanuelova, z pokolení Ašerova.

[1:00] Byla již pokročilého věku, když se jako dívka provdala. Žila se svým mužem sedm let a pak byla vdovou až do svého 84. roku. Nevycházela z chrámu, ale dnem i nocí sloužila bohu posty i modlitbami. A v tu chvíli k ním přistoupila, chválila Boha a mluvila o tom dítěti všem, kteří očekávali vykoupení Jeruzaléma. Tak právě jsme přečetli tři verše. Není to rozsáhlý text. Žádnou větší zmínku o této zajímavé ženě v písmu už nemáme. Ale výjdeme alespoň z těch informací, které tady jsou. Samo o sobě už je zajímavý, že tato Ana je označená jako prorokyně.

[2:02] To je velmi zajímavý fakt, fenomén. Prorokyn moc ve starém zákoně nebylo. Protože jich bylo tak málo, tak je tady alespoň zmíním. První žena, o které výslovně máme v písmu řečeno, že byla prorokyně, tak byla Miriam. Kniha Exodus, sestra Mojžíšova. Druhá prorokyně, která výslovně je označená termínem prorokyně, tak je Debora, kniha soudců. Třetí prorokyně, kniha královská, druhá kniha královská, a to je prorokyně Hulda. Čtvrtá prorokyně, její jméno ani neznáme, tak je manželka proroka Izajáše. Ta je označená také jako prorokyně.

[3:04] A pátá prorokyně, to je pouze jedna větička, jenom zmínka v Nehemiášovi, a to byla jakási Noadia. Je označená jako prorokyně, ale její role v knize Nehemiáš je poměrně neblahá. Takže těžko říct, jestli její ovoce bylo dobré nebo špatné. Z dlouhodobého hlediska. Ale je označená jako prorokyně. A to je všechno, co se týká Starého zákona. Moc jich nebylo, ale samo o sobě je to velmi zvláštní, že skutečně hospodin povolával i ženy jako prorokyně. Co nový zákon? Tak máme tady zmínku o Aně. Ale pozor, jsme ještě ve starozákonní době. Zmiňuje jí nový zákon, ale pořád se nacházíme ještě ve starozákonní době. Pán Ježíš je na světě.

[4:04] Ona prorokovala už před Kristem. A novozákonní doba nám začíná, kdy čím? Ukřižování a vzkříšení, seslání Ducha Svatého, vznik církve. Tak pořád ještě jsme ve starozákonní. ačkoliv o ní svědčí nová smlouva. Ještě nějaká prorokyně v Novém zákoně. Zapadla zmínka ve skutcích apoštolů čtyři neprovdané dcery Filipa. Nikoliv apoštola Filipa, ale toho evangelisty nebo toho diakona. Evangelista diakon v jedné osobě Filip. Měl čtyři neprovdané dcery, žil v Cezareji a byly to prorokyně. A to je všechno. Starý nový zákon. Není jich moc.

[5:05] Samozřejmě mnohem větší zástup proroků je mužů. Je to pochopitelný, obzvlášť ve starozákonní době. Přece jenom je to společnost patriarchální. Prorokyně ženy hrály až, řeknu to velmi lidově, druhý housle ve starozákonní době. A o to cenější, alespoň pro mě, je, že přece jenom hospodin tu a tam prorokyně povolá. A mezi nimi je prorokyně Ana. A já si ji nesmírně vážím. Když jsme četli, tak jsme se dověděli několik důležitých informací. Je tam řeč o věku 84 let. Nevíme přesně, jak to chápat, jestli to znamená v momentě, kdy Lukáš psal svoje evangelium, nebo lépe řečeno teda vzpomínka zpětně v té době narození pána Ježíše, nebo jestli to znamená, že se dožila 84 let, nebo dokonce jestli to znamená, že 84 let sloužila jako prorokyně.

[6:18] Není to úplně podstatný, abychom to tady rozřešili. V každém případě byla to žena tak jako tak, která se dožila vysokého věku. Čteme, že se provdala, ale to manželství trvalo velmi krátce. Pouhých sedm let. Manžel umřel. To znamená velmi smutný příběh. Velmi bolavý život. Člověk by řekl, rána přišla do jejího života. A člověk by se vůbec nedivil, kdyby taková žena v lepším případě se znovu provdala. Je to naprosto pochopitelný. Boží slovo to jasně dovoluje, je to logický. Zvlášť v té době, kdy neexistoval žádný státem organizovaný sociální systém. A vdova se dostávala úplně na okraj společenského žebříčku.

[7:25] Nebyla nějak zajištěna, obozvlášť pokud neměla děti, dospělé děti. V horším případě mohla zahořknout, nosit si v sobě bolest. A i proto mám určitý pochopení. Není to nic nenormálního, že člověk je raněn, že má bolest, že to trápení s člověkem skutečně zacvičí a někdy takovým způsobem, že ho úplně paralyzuje. Jsem dalek toho si myslet, že boží děti jsou sami terminátoři, supermani, že se nás vůbec nic nedotýká. Tahle žena, Anna, se rozhodla velmi zvláštným způsobem naplnit zbytek svého života. Rozhodla se, že tu poslední etapu svého života, zřejmě nejdelší, naplní modlitbami a půstem.

[8:32] Četli jsme, že nevycházela z chrámu. Neustále trávila čas před Bohem, sloužila mu modlitbami a půstem. Ale všimněte si jedné věci, nebo je třeba si uvědomit jednu věc. Z vnějšího pohledu ta její služba byla na okraj zájmu. Byla zanedbatelná, lidsky viděno. Proč to tak tvrdím? Vzpomeňte si na chrám, vzpomeňte si, jak chrám vypadal, kam až žena mohla vstoupit v chrámu. Připomenu, když člověk vstupoval do jerozálemského chrámu, tak první, co bylo, tak bylo nádvoří pohanu. To bylo místo, kam mohli vstoupit i pohané. Tam byl potom plot, nebo plotek, ohradník a za ten už žádný pohan nesměl vstoupit.

[9:37] Pod hrozbou trestu smrti. Další nádvoří bylo právě nádvoří žen. Tam mohli vstoupit ženy a muži z Izraela. Ale ženy už dál nesměly. Další nádvoří bylo nádvoří mužů. Tam mohli vstoupit svobodně všichni izraeliští muži. Další nádvoří bylo nádvoří kněží. Tam už mohli pouze kněží, ani neizraeliští muži. Pak byla svatyně, zase jenom pro kněze, a pak byla svatyně svatých. A tam pouze velekněz, jednou za rok. Takže prorokyně Anna z logických důvodů mohla vstoupit pouze na nádvoří žen. Dál vstoupit nesměla. To znamená, že ta její služba, to její rozhodnutí, to její celoživotní poslání, o kterém tady čteme, tak svým způsobem bylo na okraj zájmu.

[10:46] Po lidsku viděno. Z hlediska božího srdce tomu takhle nebylo. Udělala něco velmi vzácného, něco nesmírně důležitýho, co je milé božímu slovu, proto tady ty řádky máme zaznamenané. A já si myslím, že tak nějak podobně je to i dnes. Že služba modliteb a půstu je tak trochu na okraji zájmu, na okraji pozornosti, podobně jako tehdy. Ale přitom z hlediska božího je to jedna vůbec z nejdůležitějších služeb, jaká je. To je to nejdůležitější, to nejlepší, jak může člověk naplnit svůj život. A tak bych dneska rád povzbudil k modlitbám, k modlitebnímu životu.

[11:48] Nevím, jakou máte zkušenost tady ve společenství, jaké tady byly modlitební hodiny nebo modlitební setkání, jak vypadá modlitební život. Viděl jsem na stolku rozpis k modlitbám, tak jsem přesvědčen, že nějaký modlitební život mezi námi je. Ale v jaké úrovni, v jaké hloubce, v jaké kvalitě nedokážu v tuhle chvíli posoudit, ale můžu vycházet ze svého života. Jsem křesťanem božím dítětem od roku 1991. Vždycky jsem věděl, chápal, tušil, že modlit by je něco nesmírně důležitýho. A tak jsem to bral tak, že je třeba se modlit. Tak jsem se modlil. Ale byl to takový modlitební život, určitě ne vždy, určitě to bylo v různých vlnách, ale byl to takový modlitební život, možná spíše z povinnosti, možná jsem příliš kriticky sám na sebe, ale takového druhu, že by se mělo, že se má, že je to správné, že o tom Biblia učí, že to je Bohu libé, tak teda v tom budu stát, tak v tom stojím.

[13:05] Ale nebyla to, Úplně až taková ta nezbytnost, kdy člověk nemůže jinak. Asi to souviselo s mládím, souviselo to s tím, že člověk byl zdravý, relativně úspěšný, nic moc mě nebolelo, nic moc mě netrápilo, v celku hezký život. Zřejmě to souviselo i s tím. Ale pak přijdou do života těžší věci. Zkoušky, zdraví se pokazí, v rodině můžou nastat problémy a přijdou takové třeba i rány, jako v případě Anny, kdy nemůžeš jinak, kdy modlitba není jenom pětiminutovka před hospodinem, ale kdy člověk nepočítá čas, kdy najednou jdou stranou i formy, kdy nejenom, že voláš, někdy řveš k hospodinu.

[14:08] Zažil jsi někdy takové modlitby, že jsi volal, řval k hospodinu v slzách, čas čel stranou, potřeboval jsi, aby tě pán vyslyšel, aby něco v tvém životě udělal, aby něco způsobil. Já se přiznám, že takové modlitby z dřívejšího svého života jsem neznal. Myslím si, že možná i doba covidová nás tak trochu naučila se modlit, alespoň z kraje, kdy jsme všichni byli vylekaní, nevěděli jsme, co se děje, jestli se blíží příchod páně, jestli to bude rána, která nás pročísne půl na půl, nebo co se stane. Tak alespoň v mém případě rozhodně to bylo něco, co mě vypůdělo k modlitbám. A poprvé v životě jsem se modlil jmenovitě za všechny blízké široko daleko. Ve sboru, v rodině jmenovitě.

[15:11] Dokonce za mé nájemníky. V životě jsem se za ně nemodlil. Ani jedno. Jmenovitě jsem se za ně modlil, protože jsem si uvědomoval, ten a ten má takový a takový věk, takový a takový zdravotní prostě problém. I za nájemníky jsem se modlil. Poprvé v životě. A říkám to jako osobní svědectví, že jsou modlitby a modlitby. V osobním životě i ve sborovém životě. A tak vidíme, že ten život Ani a její služba v modlitbách a v půstu byla někde na okraji, na okraji chrámu. Rozhodně to nebylo v centru pozornosti. Ale vidíte, že ta její služba je oceněná už tím, že je zaznamenaná v písmu a že se ve svém vysokém stáří neminula a setkala se s právě nebo několik dnů narozeným mesiášem, spasitelem světa, božím synem.

[16:21] Neminula se. Byla toho svědkem. Zažila to tváři v tvář. Hospodin ji takhle požehnal. A také dosvědčila, že toto dítě je ten, který má přijít. Společně se Simeonem. Jsem rád, že tohle svědectví písmo zachovává i kvůli tomu, že to byla žena. Je to pozbúzení pro sestry ve sboru, že služba žen je důležitá, písmo s ní počítá, pán povolává ženy ke službě. Je to možná zvláštní, že to zní z mých úst. Já, který jsem nebyl ordinován v metodistické církvi ze dvou důvodů. První důvod, že jsem odmítal křes nemluvňat. A druhý důvod, že jsem odmítal službu žen jako farářek v evangelické církvi metodistické. Tak to jsou důvody, proč jsem nebyl před deseti lety, nebo kdy to bylo ordinován u metodistu.

[17:25] A teď já tady říkám, že jsem vděčný za službu. zbožen v církvi. Nikoliv v rovině z odpovědných farářek za zbory kazatelek, ale v každém případě pán se ženami počítá. A potvrdil to jednoznačně, že i tuhle anu obdařil prorockým obdarováním. A zajímavý je, že ve svém životě, co si tak vybavuji, tak největší modlitebnice je to jenom zkušenost. To není učení písma, to, co teď říkám. Tak byly ženy. Snad si vybavuji jenom jednoho muže, o kterém bych mohl říct, že to je výrazný, že to byl výrazný modlitebník, ale většinou to byly ženy. Tak to je trochu na hambu nás mužů. Tím nechci říct, že to je nějaké mimořádné obdarování pro ženy. To je na hambu nás mužů, pokud nejsme modlitebníci.

[18:27] Možná to je zrovna svědectví, říct, že ženy jsou v mnoha ohledech věrnější než mimoži. Ale sponě v ohledu modlitebník. Všimněte si, co pán Ježíš říká potom v podobenství o soudci a vdově. Zase to je žena, vdova, která přichází k soudci a nenachází zastání a je tak doťarná, až ten nedobrý, nespravedlivý soudce řekne umoří mě a zastal se té vdově. A pán Ježíš k tomu říká, všimněte si, co praví ten nespravedlivý soudce, což teprve Bůh nezjedná on právo svým vyvoleným, kteří k němu dnem i nocí volejí, i když jim s pomocí prodlevá. Je tam řečeno, kteří k němu dnem i nocí volejí.

[19:28] To je docela zvláštní. Máš zkušenost s modlitbou v noci? Máš zkušenost s voláním k hospodinu ve dne v noci? Říká to tady Páne Ježíš. Všimněte si, kolik v písmu je zaslíbení pro modlitby. To vůbec není okrajová záležitost. To vůbec není okrajová služba. Služba přímluvy. Velmi podstatná a důležitá záležitost. Dnem i nocí volejí. Pokud je nad námi hospodin a stvořitel a my věříme, že ano. Pokud je Bible inspirované boží slovo a my věříme, že ano. Pokud v písmu máme tolik zaslíbení ohledně modlitev a my věříme v ta zaslíbení, pak se ptám, proč tato zaslíbení nevyužíváme daleko víc.

[20:33] Ve skutečnosti není nic moc důležitějšího na tomto světě, než je modlitba a přímluva. Pokud modlitbou můžeme ovlivnit běh svého života. Pokud modlitbou můžu ovlivnit běh své rodiny. V záležitosti města Olomouce. V záležitosti tohoto národa. Pokud to tak je, pokud písmo o tom svědčí a my v písmu věříme, tak není nic moc důležitějšího, než co dělala ta prorokyně Anna. Služba kněží v chrámu byla důležitá, ale tahle služba nebyla o nic méně důležitá. I když byla kdesi jenom v zapadlém koutě, na nádvoři žen. Ještě něco málo ze svědectví, církve, z historie a pak ještě jednu současnou zkušenost.

[21:38] byla období v dějinách církve, kdy věřící bratři a sestry rozuměli důležitosti modlitby. Možná znáte, příběh obnovené jednoty bretrské v Ochranově, Hernhut, začátek 18. století, probuzení pietistické, ve kterém se hrály roli i naši exulanti, odsud z Čech a z Moravy. A sestoupil tam skutečně duch svatý, dal tam velké požehnání v Ochranově, zástupy lidí byli zasaženi a vzniklo z toho mimořádné misijní úsilí, misijní projekt, kde Ochranovští šli s Evangeliem skutečně až na sám konec světa a vnímali tu potřebu, nechali se zasáhnout pánem, že je třeba se modlit.

[22:43] A vytvořili tam něco jako to, co nazýváme dneska modlitevní stráž. Byly to modlitby ve dne v noci. Představte si, že si rozdělíte den na 24 hodin a oni pokryli každou hodinu v tom, během toho dne i během té noci, aby každá hodina byla pokrytá nějakým modlitevníkem nebo vícero modlitevníky, modlitevníků. A zajistili takhle každý den, každý týden, každý měsíc, každý rok. Tadle modlitevní stráž trvala 100 let. Neuvěřitelný modlitevní dílo. Neuvěřitelný. No člověk se pak nediví, že ochranovští zasáhali evangeliem téměř celý svět. Člověk se pak nediví, že na 50 členů ochranovských byl jeden misionář.

[23:46] Ačkoliv ve stejné době v jiných evangelických církvích na 5 tisíc věřících byl jeden misionář. V ochranově na 50 věřících byl jeden misionář. Druhý příběh, ať to neprotahuji, tak řeknu ze současnosti. Ten se mě velmi intenzivně dotýká, hlubo se mě zasahuje, nesměrně si ho vážím. My jsme v roce 1999 se Zuzkou, s manželkou, nastoupili jako misijní pracovníci v Ivančicích pod Brnem. Kde jsme od nuly zakládali sbor, zakládali společenství. A sloužili jsme tam pět let do roku 2004. A v té době takovým podivuhodným způsobem uvěřila jedna sestra, dneska už je ve věku seniorů.

[24:47] A byl by to zajímavý příběh, někdy bych o něm mohl povídat. Ale tahle sestra, která byla modlitevnící a je modlitevnící, tak když jsme my potom odešli z Ivančic a ztratili jsme už takový ten blízký pravidelný kontakt, neboť jsem sloužil pak na jiném místě ve Znojmě a v jiné církvi, tak se rozhodla, že se za mě jako za kazatelé, nebo za nás, jako za kazatelský pár, bude modlit. A nedávno jsme se s ní setkali, nebo lépe řečeno moje žena, já jen tak mezi dveřma, a dozvěděl jsem se, že tahle Maruška, řeknu její jméno, protože si toho nesmírně cením, se za nás modlí každý den do dnes. Spadla mě z toho brada. Nesmírně si té služby cením.

[25:50] Že za člověka, se kterým už není v pravidelném kontaktu, který už není jejím kazatelem, celou tu dobu, každý den se za nás modlí. Nesmírně si toho cením a vím, že to má duchovní váhu. Neříkám to jenom po lidsku, že si toho lidsky cením. Má to duchovní váhu. Jsem o tom přesvědčen. že modlitby jsou boží nástroj. Vzpomeňte si v knize zjevení, pátá kapitola, když před trůnem stojí těch čtyři a dvacet starců, tak co drží v ruce? Hudební nástroj, ekumenický překlad říká loutna, a v druhý ruce jakousi zlatou nádobu a v té vůni kadidla, což jsou? Modlitby božího lido, až takový to má význam před božím trůnem, až takovou to má váhou, až takový to má nadpřirozený dosah mimočas a prostor.

[27:00] Vůně kadidla v nádobách 24 starců, ani pořádně nevíme, kdo to je, ale je tam řečeno, že ta vůně kadidla jsou modlitby božího lido. A už budu končit. A tak bych vyslovil snad jenom jedno přání. Moc bych si přál, a řeknu teď velmi smělou vizi a myšlenku, přál bych si dožít toho, že na Moravě, nechci říct jenom molomoc, na Moravě, vznikne, bude existovat modlitevní straž, kde bude pokryto 24 hodin, 7 dní v týdnu, každý měsíc a každý rok. Jsem si vědom, že to je velmi smělá myšlenka, odvážná, třeba se nenaplní. Moje přání je, aby se naplněla. Rád bych u toho byl a rád bych se na tom podílal.

[28:04] Zřejmě to chce několik stovek modlitevníků. Rád bych se toho ještě dožil. Třeba to někoho z vás dneska inspirovalo a povzbudilo. Amen.

[All sermons](https://baptisteolomouc.cz/en/sermons)

---

HTML version: https://baptisteolomouc.cz/en/sermons/20210912/prorokyn-anna · Last updated: 2026-10-15