# Buďte naplňováni Duchem ...

> Sermon from 3 October 2021, Ef 5:18-21, Miroslav Čížek (in Czech). Recording of the Sunday service of the Baptist church in Olomouc – listen online or as a podcast.

- **Date:** 3 October 2021
- **Preacher:** Miroslav Čížek
- **Bible passage:** Ef 5:18-21
- **Duration:** 36:42
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2021-10-03-Budte-naplnovani-Duchem-.-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2021-10-03-Budte-naplnovani-Duchem-.-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Transcript (Czech)

*automatic, may contain errors*

[0:00] Dobré ráno, bratři a sestry, sešli jsme se tady na slávu boží. Předpokládám, že tady nejste z povinnosti, ani z tradice, ani ze zvyku, ale na prvním místě kvůli pro setkání s živým bohem. Že věříme, a nejenom, že věříme, ale skutečně to tak je, že živý bůh je mezi námi přítomen. Tam, kde dva nebo tři se sejdou v jeho jménu, tak skutečně je přítomen v duchu svatém. A to je naše výsada. To je naše zaslíbení, úžasná příležitost, proto jsme na tomto místě, abychom ctili živýho boha, abychom s ním měli společenství, abychom ho chválili, abychom od něj také něco přijali a abychom také jim byli naplňováni.

[1:02] Kdyby tomu tak nebylo, tak jsme velmi bídné společenství. Byli bychom tak na úrovni nějakého muzejního spolku. Nebo něčeho podobného. Ale já jsem přesvědčen, že tomu tak není. Že skutečně je mezi námi pán přítomen, že na tom můžeme spolehat, je to naše víra, je to také naše zkušenost. Je to naše zkušenost? Není nahodou slovo zkušenost v bratrské jednotě baptistů zakázané slovo, ale my počítáme s boží přítomností. Někdy dramaticky, někdy možná hlas tichý a jemný. On je Bohem, jak on ráčí. To není na nás. Ale můžeme zakoušet živého Boha. Dnešní slovo jsem, nebo dnešní kázání jsem nazval buďte naplňování duchem.

[2:07] Myšlenou duchem svatým. Buďte naplňování duchem. Budeme vycházet z listu Efeským 5. kapitola od 18. verše do 21. verše. Efeským 5. 18 až 21. Nejprve přečtu ten nejznámější překlad, to je ekumenický, abych se pak v zápětí od něj odpoutal, šel do studijního překladu. A neopíjejte se vínem, což je prostopášnost. Ale plní ducha zpívejte společně žalmy, chvalozpěvy a duchovní písně, zpívejte pánu, chvalte ho z celého srdce a vždycky za všecko vzdávejte díky Bohu a Otci ve jménu našeho pána Ježíše Krista. V poddanosti Kristu se podřizujte jedni druhým.

[3:09] Tak tolik z dnešního textu. Pokud jste sledovali ten český studijní překlad, který tady byl promítán, tak jste si všimli, že je to trochu jinak. Možná, že vás překvapím, že celé to, co jsem teď četl, je jedna věta, jedno souvětí v originálním textu. Není to několik vět, je to jedna věta, jedno souvětí a dokonce i ten jeden dvacátý verš podřizujte se jeden druhému v bázni před Kristem, který v našich překladech je úplně oddělený do jiného oddílku, do jiné perikopy. Úplně od toho jako odtažen. Tak i to patří do toho textu a je to součástí té jedné věty. Tady trochu odbočím, když už jsme u těch textových záležitostech. Je třeba si uvědomit, že dělení písma na oddílky, na perikopy, tak není žádná součást původního originálního textu.

[4:20] Že to je pomocná záležitost. A někdy velmi pomáhá, v tomto případě spíš škodí. Protože rozdělila souvětí větu úplně to od sebe odtrhla. Tak tady máte příklad, kdy ty oddílky dokonce škodí. Je potřeba si uvědomit, že dokonce dělení písma na kapitoli a na verše není součást originálního textu. Když ten Pavel psal list efeským, tak žádný čísilka tam nepsal. To byl jeden celý list a dělení na kapitoli a na verše velká pomoc pro nás, taky až pozdější záležitost středověku nebo dokonce novověku. A tudíž to není inspirované Duchem Svatým, tak jako ani nadpisy těch perikop nejsou inspirované Duchem Svatým a jsou pouze pomocí, většinou pomocí, někdy ke škodě. Tak jako v našem textu, v našem případě.

[5:27] Podíváme se na první část toho, co jsme četli a neopíjejte se vínem. Tak to vyřešíme asi velmi rychle. Olmouc není výnerský kraj, to se týká spíš nás, tam na Znojensku a na Mikulovsku, odkud pocházím. Tam jsme víno sosali, popíjeli, někdy se i opíjeli. A skutečně je pravda, to vím z vlastní zkušenosti, že ve víně není pravda, jak říkali latiníci, in vino veritas, tak nic takového jsem ve víně nikdy jako nepoznal. U taťky ve sklepě jsem nikdy žádnou pravdu jako nenašel, to vám říkám naprosto zodpovědně. Soudků tam byla celá řada, ale nikde žádná pravda netekla, ani se nevznášela, ani jsem se s pravdou nikdy nesetkal. Většinou v tom opojení z vína skutečně byla prostopášnost a ještě mnohem horší věci. Ale to tady úplně rozebírat nebudu. Ale myslím si, že je to pro vás pochopitelný a srozumitelný.

[6:31] Je třeba si uvědomit, že v té době apoštolské tak existovaly různé kulty a jeden kult Dionyzovský tak vyloženě využíval opojení vínem v rámci kultu jako takový prostředek setkávání s božstvem. A to byl docela rozšířený kult. Takže dokonce to opojení bylo považované snad za vůvozovkách, za bohoslužbu, pochopitelně za modloslužbu. Zřejmě i v Efezu a v té oblasti tenhle kult měl široké rozšíření. Takže ve víně, i když je to boží dar, to ve starém zákoně jasně jako vidíme, i když je to prostředek, který užíváme k večeri páně, tak v opíjení se skrze víno tam je opravdu prostopášnost. Takže užívejte klidně vína, jak říká poštel Pavel Timoteovi, mírně jako lék.

[7:37] Pro muže na Moravě doporučená dávka do dvou deci, ale žádné opíjení se vínem. Tak pojďme od vína pryč, to určitě není olomoucká záležitost, i když vlastně, když jsem tady šel teďka v týdnu, na dolním náměstí, tak co jsem to tam viděl? Olomoucké vinařské slavnosti. A těch stánků tam bylo, takže vlastně je to docela aktuální. Pokud někdo půjdete z bohoslužby, tak dvě deci víc ne. Včetně burčáku. Tak ale pojďme od toho, to je to méně podstatný. Ale je tam řečeno dál. Ale naplňujte se duchem. A to je to nejdůležitější, co má dnes na srdci. Naplňujte se duchem, má ten studijní, ale dokonce ani ten není přesný. Kdo máte studijní v ruce, tak tam máte poznámku T15 a dole pod čarou máte už daleko přesnější překlad.

[8:45] Gramaticky přesný překlad. Buďte naplňování v duchu. Buďte naplňování v duchu. Chvilku se u toho slovesa zastavíme a několik závěrů z toho vyvodíme. Buďte naplňování, to je rozkaz, rozkazovací způsob. Z toho plyne, že to není výsada jenom pro některé křesťany, snad výlučně pro letniční a charizmatické křesťany. Nic takového. Buďte naplňování duchem. Všichni křesťané. Od největšího po nejmenšího a obráceně, pokud vůbec nějaké takové dělení existuje. Já mám za to, že neexistuje. Pro všechny boží děti patří tohle zaslíbení. Buďte naplňování duchem. Není to jenom pro velké kazatele. Historicky John Wesley, moderně Billy Graham. Je to pro každého z nás. A v tom je právě ten rozdíl, že proto jsme božím lidem, proto nejsme muzejním spolkem.

[9:51] Že všichni máme tu výsadu, tu možnost, ten otevřený přístup k Bohu, abychom všichni byli naplňování duchem. A protože to je možný, protože tahle výsada je daná celému božímu lidu, proto tady Pavel směle může říct, skutečně rozkázat. Buďte naplňování duchem. A to úplně všichni. Další záležitost, dost podstatná, která z té gramatiky vyplývá, není tam naplnění, ale naplňování. Je tam rozkazovací způsob a v češtině tomu říkáme vid nedokonavý, nedokonavý, jestli si to pamatujete ze základní školy. Vid nedokonavý. A z toho plyne, že se to opakuje. Že to není ukončená činnost. To znamená naplnění duchem svatým není jednou, provždy a konec.

[10:54] Není to jako křest vodou, který se odehrá jednou a víckrát už nikdy. Je to zkušenost, která se má stále opakovat. A ani ne dvakrát za život. Stále. Každého dne. Proto jsme na tomto místě dnes, abychom i tady byli naplnění duchem svatým. Samozřejmě naplnění duchem svatým jednou je poprvé. Když si uvěřil, když si dal život pánu Ježíši, když si se znovu zrodil, tak tam někde na počátku většinou, neříkám, že to je úplně pravidlo, tak člověk prožije svou první zkušenost s duchem svatým. Ale to, že to bylo před 20 lety, před 50 lety, z toho už se neohřeješ. To už je minulá zkušenost, zavátá prostě sněhem nebo popelem. Buďte naplňováni duchem. Dnes potřebujeme novou zkušenost, nové naplnění duchem svatým. Každého dne, já to řeknu jinak, každého rána, když se probudíš, tak potřebuješ plnost ducha svatého.

[12:04] To vyplývá z toho vidu nedokonového, že to není jednou a pak už víckrátné. Abych to prosím vás potvrdil, abyste si nemysleli, že tady kážu nějaké novinky, tak si to ověříme v písmu. Kdy byl seslán duch svatý? Kdysi dávno. Nahlas. Na letnice. O letnicích byl seslán duch svatý. Tam na Apoštoly, ale i na další, kteří toho byli účastní, přišel mocně duch svatý. Byla to jediná zkušenost Apoštolu s duchem svatým? Nebo měli i další zkušenosti? Když se podíváte do skutků čtvrté kapitoly, tak Petr a Jan byli před radou, kde rada jim poté zakázala, nebo přikázala, aby Ježíš Ježíšovo jméno vůbec nerozhlašovali a o něm neučili.

[13:13] Petr a Jan jim odpověděli, posuďte sami, zda je před Bohem správné, abychom poslouchali vás a ne jeho. A pak 23. verš, Petr s Janem se vrací mezi své, vrací se do sboru, do církve, a teď budu číst. Když byli Petr a Jan propuštěni, vrátili se mezi své a oznámili, co jim řekli velekněží a starší. Když to bratři uslyšeli, pozdvihli jednomyslně hlas k Bohu a řekli Pane, který si učinil nebe i zemi i moře a všecko, co je v nich, ty jsi skrze ducha svatého ústy našeho oce Davida svého služebníka řekl Proč zuří pohané hněvem a národy osnují marná spiknutí? Povstávají králové země a vládeři se srocují proti jeho spodinu a jeho mesiáši. Opravdu se srotili v tomto městě Herodes a Poncius Pilát. Spolu s Pohany je s národem izraelským proti tvému svatému služebníku Ježíšovi, kterého jsi posvětil.

[14:15] A vykonali, co tvá ruka, tvá vůle předem určila. Pohleď tedy, pane, na jejich hrozby a dej svým služebníkům, aby s odvahou a odhodlaně mluvili tvé slovo. A vztahuj svou ruku k uzdravování, činí znamení a zázraky skrze jméno svého svatého služebníka Ježíše. Když se pomodlili, otřáslo se místo, kde byli zhromážděni a všichni byli naplněni duchem svatým a s odvahou mluvili slovo Boží. Tak vidíte, že nezůstalo pouze u letnic. Samozřejmě ty letnice tehdy v Jeruzalémě jsou neopakovatelná záležitost. To bylo poprvé, tam byl seslán duch svatý, tam vznikla církev, ale vidíte, že i apoštolové a vůbec první církev potřebovali další naplnění, další naplňování duchem svatým. Po té, co se pomodlili, tak je řečeno, že se místo otřáslo.

[15:20] To není tak podstatný, tenhle projev. A všichni byli naplněni duchem svatým. Zahrnujíc Petra a Jana a všechny ostatní, zcela jistě někteří z nich prožili naplněni duchem svatým u letnicích. A tak by se dalo pokračovat, já myslím, že pro tuhle chvíli stačí tyhle dvě místa, že církev nemůže žít ze svých vlastních sil. Nemůže žít jenom ze svých vlastních možností. Církev potřebovala a i potřebuje, a i my dnes v Olomouci potřebujeme, já potřebuji, vy to potřebujete, plnost ducha svatého. Vždyť duch svatý je Bůh. On je třetí osoba Boží trojce. Tady se nejedná, prosím vás, jenom o nějaký vliv, jenom o nějakou náladu, jenom o nějaké citové vytržení. Tady se nejedná jenom o nějaké fluidum.

[16:22] On je Bůh. On je osoba. Je z té Boží trojce možná nejtajemnější, ale je Bohem. A má všechny atributy Boha. Jako je všudy přítomnost, vševědoucnost, jako je všemocnost. Má atributy osobnosti. Ducha svatého můžete zarmoutit. Duchu svatému je možné lhát. Ale na první místě, a to se nás týká, s ním můžeme mít společenství. Jemu se otevírat. Jeho plnost přijímat. Další věc, která vyplývá z toho slovesa ještě, buďte naplňování duchem. Tak zase gramaticky, základní škola, česky tomu říkáme trpný rod. Pasivum. To znamená, ty nejseš aktérem té události.

[17:24] Ty nejseš činitelem. Ty seš ten, kdo přijímá. Není to činný rod, ale je to trpný rod. Teologicky se tomu říká pasivum divinum, božské pasivum, česky božský trpný rod. A všude, kde to v písmu je, tak to odkazuje na Boha. Všude, kde je tenhle gramatický tvár, nebo většinu, v naprostý většině, tak to ukazuje, že za tou činností, nebo za tím fenoménem, za tou událostí je živý Bůh. My jsme příjemci. Bůh je ten, který dává svého ducha, který posílá svého ducha svatého. Na nás je přijímat, na nás je žádat, prosit, hledat, být otevřený směrem k našemu pánu. Tak to jsme všechno vyrozuměli z toho jednoho slovesa.

[18:30] Možná ještě jedna věc, a teď už ne gramatika, ale spíš jako obsah. Naplňování. Sloveso naplnit, že jo? Naplňovat. Tak představte si, tak když jsme byli třeba u toho vína, tak představte si číši, kterou naplníte celou až po okraj tím dobrým mukem. Tak to znamená naplnit. Někdy se používá termín křest v duchu svatém, nebo křest v duchu svatém. Zase, prosím vás, křest to je až vývojově náš náboženský pojem. My jako baptisté víme, že křest je ve skutečnosti ponoření. Že to není žádný náboženský termín. Původně tedy. Z řečtiny. Když vezmete prostě doma nádoby a ponoříte ho do umývadla, tak to je to slovo. To není žádný svatý náboženský pojem. Původně.

[19:31] To až vývojem jsme si z toho udělali křest. Jan křtitel není původně křtitel, ale ponořovač. Tak naprosto funkčně. Prostě ponořovač. Křtitel, že jsme si z toho udělali slovo křest. Jako zvláštní speciální výraz. Co tím chci říct? Ponoření do Ducha Svatého. Představte si rybník, kde jdeš pod vodu. Nebo prostě nádobu, bazén, do kterého jdeš a jdeš pod vodu. Ponoření do Ducha Svatého. Nic nezbývá nahoře. Všechno je, celá bytost je prostě ponořena do Ducha Svatého. Je to jiný obraz pro tuto zkušenost. Prostě celý člověk je prostoupen Duchem Svatým. Jestli jím naplněn nebo do něj ponořen, není podstatný. Je to pořád ten stejný obraz. Až takhle můžeme zakoušet Boha. Až takovou to výsadu máme. Že nejenom někde po kotničky, nejenom po kolena, ale celý.

[20:38] A to je přece úžasné zaslíbení. První církev využívala tuhle výsadu. Já doporučuji i pro nás, pro sebe, pro tebe. Každý, kdo slouží. Tak využívejme tuhle výsadu božích dětí. Plnosti Ducha Svatého. Co s tím totiž souvisí? Když se podíváte skutky první kapitola, tak je tam řečeno vlastně, pán Ježíš jim řekl, ale dostanete sílu Ducha Svatého, který na vás se stoupí. A budete mi svědky v Jerozalémě a v celém Jucku, Samarsku, až na sám konec země. Dostanete sílu, nebo teda moc, Ducha Svatého. Za jakým účelem? Abyste byli svědky. Moc Ducha Svatého, aby naše svědectví bylo účinné, efektivní, požehnané.

[21:41] Aby to nebyly jenom lidská slova. Aby to nebylo jenom pozvání do muzejního spolku. Aby to nebylo jenom pozvání do muzejí do nápům získánu. Konec. Ale aby to bylo pozvání k Bohu a aby to, co říkáme, aby do těch lidí zapadalo skutečně jako svědectví o Pánu Ježíši a aby ještě někdo jiný o tom svědčil. A to je právě Duchsvatý. A je to úžasný, když takhle můžeme sloužit, že jsme nástroji našeho Pána, ale ještě někdo jiný, neviditelný, potvrzuje Evangelion, potvrzuje moje a tvoje svědectví. Ježíš, jestli na dorostu, jestli na mládeži, v besídce, při zhromážení, ale také mezi čtyřma očima, v zaměstnání, mezi kolegy, ve škole. Jak je úžasný, když nezní jenom tvoje slovo, ale také svědectví Ducha Svatého, kterého nevidíme, kterého neslyšíme, ale on má moc se dotýkat lidských srdcí a má moc zasáhnout člověka.

[22:51] Další záležitost vyplývající z plnosti Ducha Svatého. Co třeba ovoce Ducha Svatého? Galackým 5, 21, 22, jestli se nepletu. Galackým určitě. Pátá kapitola také určitě. To jsou právě ty čísilka, které nejsou inspirované. Tak mě dělají trochu problém. 22, ano. Ovoce Božího Ducha však je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání. Tohle je ovoce Ducha Božího. Tohle jsou vlastnosti, které, když jsme plní Ducha Svatého, tak v nás působí Duch Svatý. V našem charakteru. Které přirozený člověk v sobě nenachází.

[23:52] A nebo nenachází v té míře, o které tady čteme. Jinak ještě upozornuju, že to ovoce Božího Ducha, to nejsou ta ovoce, jako množné číslo, ale to je jedno ovoce. Představte si hrozen, jeden, který má několik bobulek, ale je to jedno ovoce. To znamená, není možné říct, já mám lásku, ale nemám pokoj a trpělivost. Buď máš všechno, nebo nemáš nic. To je jedno ovoce. A to ovoce Božího Ducha, a v tom je snad dobrá zpráva, nemusíme hledat v sobě někde to duševně v sobě vyškrábat. Nevyškrábal bych nic v sobě, nebo teda vím, co bych vyškrábal, ale ovoce Božího Ducha by to nebylo. Právě to víno potom projevilo, co bylo ve mně. Ale ovoce Božího Ducha, to jsou úžasné vlastnosti, které jsou vonavé, které jsou blahodárné, po kterých toužíme. A je tady ta vysada, že skutečně, když se jemu otevíráme, tak on to v nás ve všech působí.

[24:58] Bez ohledu na temperamenty. Jestli jsi sangviny, cholerik, jsem cholerik, není podstatný. Když se otevírám Duchu Svatému, vzbuzuje, působí lásku, dobrotu, trpělivost. On je mocen to s člověkem udělat. To je ovoce Ducha Svatého. Co dál? Co třeba takhle dary Ducha Svatého? Letniční charizmatici by tím asi začaly. Dary Ducha Svatého, 1. Korinským, 12. kapitola. Když přichází Duch Svatý, dává svému lidu své dary. A jak moc to potřebujeme. Jak bychom si mohli vzájemně vůbec sloužit, kdybychom neměli dary Ducha Svatého. Jak moc potřebujeme jeho obdarování, jeho vystrojení z výsosti. Zase dobrá zpráva pro každého z nás, když se otevíráš Páno, když se otevíráš Duchu Svatému.

[26:02] On obdarová, obdarová, má s tebou své záměry, má s tebou své plány, má skutečně moc do tvého života vložit věci, které budou užitečné. pro jeho království, každému jinak. Ne všichni máme všechno, nikdo nemá všechno. Vzájemně se potřebujeme. Předcházející kazatel Petr Coufal měl obdarování, která já nemám. Stoprocentně nemám. I kdybych se rozkrájel. A vážím si těch obdarování. Každý z nás máme něco. A dohromady to potom tvoří celek. A dohromady ta obdarování Ducha Svatého tvoří v rámci těla Kristova tu plnost, tu celost, tu akceschopnost, kterou potřebujeme. Co dál? Ještě něco? Duch Svatý. Přívlastek Svatý.

[27:02] Svatost. Jak chceš jinak dospět k posvěcení, ke svatosti v osobním životě, než skrze Ducha Svatého? Jinak to ani nejde. Svými sílami, ze svých možností, ze svých zdrojů? Nejde to. Posvěcení. Osobní svatost způsobuje Duch Svatý v našich životech. Vede ke svatosti. K čemu jinýmu by taky vedl, když je svatý. A tak se z toho starého Mirka může postupně posvěcováním tady rodit nový Mirek. Takhle si to můžeš říct sám, sám o sobě, každý z vás. Jsme o spravedlnění skrze prolitou krev Pána Ježíše Krista, že hospodina nás kouká jako na spravedlivé. To je velmi důležitá záležitost, podstatná. To je věc spásy.

[28:02] ale nemusí zůstat u toho. My z Jeho milosti, z moci Ducha Svatého dokonce můžeme i být proměňováni. Staré věci jsou pryč, jsou tady nové v našich životech a můžou být a mají být. K tomu vede plnost Ducha Svatého. Tak myslím, že to je docela dost věcí lákavých, vonavých, atraktivních. Snad se mi to podařilo i předat takhle, aby to bylo lákavé, atraktivní, které Duch Svatý nabízí a které v něm máme. Je blahodárné každého dne ráno, ráno prostě otevřít svůj život Duchu Svatý naplň mě, vystroj mě, ať tím dnem můžu projít. Ať můžu být tvým světkem, ať můžu sloužit. Ať můžu jít ve tvé svatosti, ať nemusím padat, ať nemusím někde hřešit. Samozřejmě, že hřešíme. Ale jsou nám neuvěřitelné zdroje, boží zdroje otevřené.

[29:05] A na nás záleží, jako na příjemcích, jestli se otevíráme nebo neotevíráme. Jestli tu příležitost využíváme nebo zanedbáváme. A věřte mi, že v tom je rozdíl. Že to není konstantní, že ať děláš, co děláš, jestli se pánu otevíráš, nebo na něj zapomínáš, nebo ho zanedbáváš, že to je furt stejný. Věřte mi, že mezi tím je rozdíl. Pak je tady řečeno dál. A když se podíváte na ten studijní překlad, který tady snad někde byl za mnou na tabuli, tak všechno to, co následuje, zatím buďte naplňování duchem, ten 19., 20. a 21. verž, tak v tom studijním překladu, na rozdíl od ekumenického, tak máme v originálním textu participia přítomná, český příčesti přítomné.

[30:06] To je to mluvíce, zpívajíce, velebíce, děkujíce, a pak ten odříznutý 21. verž, tady sice podřizujte se, ale poznámka té 19., podřizujíce se. A v závorce vše se vztahuje k naplňování duchem. Takže oni to překladatele studijního překladu dobře vědí, dali to do poznámky, ale stejně, si neodpustili to, že ten 21. verš odřízli od zbytku. Všechna ta slovesa jsou v příčestí přítomném. Co tím chci říct? Že se velmi úzce vztahují k tomu hlavnímu slovesu buďte naplňování duchem. To znamená, když seš naplňován duchem, tak všechno to, co čteme dál, 19 až 21, se v tvém životě automaticky děje.

[31:07] Prostě to v sobě nacházíš, prostě to z tebe vychází. Když seš naplňován duchem, tak skutečně chválíš pána, skutečně velebíš, zpíváš, mluvíš Boží slovo, za všechno děkuješ a dokonce se podřizuješ ve společenství. Přirozeně nedělá to problémy, nedrhne to, protože tomu rozumíš duchovně, že jsme tělo. Že to je k tvému prospěchu se podřizovat ve společenství, pro mě i pro tebe. Aby jsi neujel, aby jsi někde neusnul, aby jsi někde nezaspal. Jezdí na dálnici, pravidelně, každý týden. Hrozí člověku usnout za volantem. To je potom tragédie. Jaké je požehnání, když to náhodou se začne dít a nějaký kolega tě protroubí nebo světlama prosvítí, probereš se a možná zachrání život?

[32:12] Takhle je to ve společenství. Když usínám, když usínáš, druhý pomůže. V tom je to podřízení v těle Kristově, ve společenství blahodárné. Ale přirozeně chválíme pána. Ve chvalospěvech tam je doslova v žalmech. V oslavných zpěvech tam je doslova v hymnách. A v duchovních písních. A úplně přirozeně a s radostí a naplňujícím způsobem to z tebe plyne. Měli jsme tady úžasné chvály. Co by byly chvály bez Ducha Svatého? Tam bychom asi potom potřebovali to víno nebo něco. Nějaký pomocný prostředek. Tak, jako ve světě se tak děje.

[33:12] Ale jestliže chválíme s radostí, v naplnění, to je skutečně dár Ducha Svatého. To je výsledek jeho působení, jeho jednání v našich životech. Takže tohle všechno je vlastně výsledek naplnění Duchem Svatým. A obráceně. Tohle všechno vede k tomu, že budeš naplňován Duchem Svatým. Ta šipka je obou stranou. Je to výsledek, to je takové tajemství. To je výsledek plnosti Ducha Svatého. A současně, obráceně, když tohle konáš, když tohle konáme, tak Duch Svatý přichází. Tímto způsobem se otevíráme Pánu. A jeho přítomnosti. Já myslím, že už bych skončil. A chtěl bych teďka dát každému z nás příležitost, abychom se před Pánem stišili, abychom se otevírali Duchu Svatému, našemu Pánu.

[34:23] Nečekejme, že se otřese tahle modlitebna. Snad by to ani nebylo žádoucí pokoloudaci. A nečekejme žádný vnější projevy, ty nejsou podstatný. On je Bohem. Když dá, dá. Když nedá, nedá. Není podstatný. Ale v tichosti srdce. se otevřeme Duchu Svatému a volejme k Pánu. A kdo to tak máte na srdci, tak vás i zvu, abyste i pozvedli hlas v modlitbách. A já bych to pak zakončil modlitbou. Drahý pane Ježíši, děkujeme tě za svět. Pasení, děkujeme ti také za to, že jsi dal Ducha Svatého jako jiného přímluvce, jako utěšitele, že jsi nás nenechal jako sirotky, ale že jsi umužnil, abychom měli společenství s tebou, abychom měli společenství s Bohem. Děkujeme ti, pane, za to. Chválíme tě za to, že jsi otevřel ty pokladnice, ta neuvěřitelná bohatství.

[35:32] Děkuji ti, že pro každého z nás máš svá obdarování, svoje záměry, plány s každým z nás, že jsme součástí jedné církve, jednoho těla, tvého těla. Děkuji ti, že každého dne můžeme jít v tvé plnosti. Jestli je nám dobře nebo zlé, jestli jsme zdraví nebo nemocní, staří nebo mladí, zesláblí unavení nebo plní energie, děkuji ti, že každého dne se ti můžeme otevírat. Že máš dostatek moci pro to, aby se zpřiznával ke každému z nás a používal si nás a zbohacoval nás. Děkuji ti, pane, za to. Víme, Duchosvatý, že ty oslavuješ Pána Ježíše, ale tak přebývej mezi námi, oslav Pána Ježíše, oslav Otce, dej tu milost, aby mnohá svědectví byla mocná a dotýkala se jiných lidí kolem nás, aby v našich rodinách, na našich pracovištích, ve školách, aby další lidé slyšeli o tobě a zažili tvoje dílo.

[36:39] Chvála tobě, Ježíši. Amen.

[All sermons](https://baptisteolomouc.cz/en/sermons)

---

HTML version: https://baptisteolomouc.cz/en/sermons/20211003/bu-te-napl-ov-ni-duchem · Last updated: 2026-10-15