# Utrpení křesťanů

> Sermon from 7 November 2021, 2K 12: 1-10, Miroslav Čížek (in Czech). Recording of the Sunday service of the Baptist church in Olomouc – listen online or as a podcast.

- **Date:** 7 November 2021
- **Preacher:** Miroslav Čížek
- **Bible passage:** 2K 12: 1-10
- **Duration:** 27:41
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2021-11-07-Utrpeni-krestanu-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2021-11-07-Utrpeni-krestanu-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Transcript (Czech)

*automatic, may contain errors*

[0:00] Dobré ráno vám všem. Dneska budu mluvit na téma utrpení křesťanů. Správný charizmatik by začal uzdravováním. Já budu mluvit o utrpení křesťanů, ale buďte v klidu, na téma uzdravování také dojde. Do konce tohoto roku to určitě mám v plánu. Ale dnes tedy o utrpení křesťanů a bude to druhý list korinským, 12. kapitola, od 1. do 10. verše. Druhý list korinským, 12. kapitola, od 1. do 10. verše a je to český studijní překlad. Musím se chlubit, ač mi to není kužitku. Přistoupím k viděním a zjevením od pána. Znám člověka v Kristu, který byl před 14 lety vytržen až do třetího nebe.

[1:05] Zda v těle, nevím. Nebo mimo tělo, nevím. Bůh to ví. A vím, že tento člověk, bylo-li to v těle, či bez těla, nevím, Bůh to ví, byl vytržen do ráje a uslyšel nevypravitelné věci. O nichž není člověku dovoleno promluvit. Takovým člověkem se budu chlubit, sám sebou se však chlubit nebudu, leda svými slabostmi. Kdybych se totiž chtěl pochlubit, nebyl bych nerozumný, vždyť bych mluvil pravdu. Nechám však toho, aby si někdo o mě nemyslel víc, než co na mě vidí nebo co ode mne slyší. A abych se mimořádností zjevení nepovyšoval, byl mi dán do těla trn, satanův anděl, aby mě políčkoval a já se nepovyšoval. Kvůli tomu jsem třikrát prosil pána, aby to ode mne odešlo. Ale on mi řekl, stačí ti má milost, neboť má moc se dokonává ve slabosti.

[2:11] Velmi rád se tedy budu chlubit spíše svými slabostmi, aby na mě spočinula moc Kristova. Proto mám zálibu v slabostech, v zlém zacházení, v tísních, v pronásledováních a úzkostech pro Krista. Neboť když jsem slabý, tehdy jsem mocný. Ale ještě než se pustíme do rozboru toho textu, tak je dobrý, je potřebný si alespoň několik vět říct o tom, proč tady Pavel mluví tak, jak mluví, o co se jedná, co s tím souvisí. Máme to v druhém listě korinským. A on, korinský zbor byl takový jako velmi specifický. Člověk by řekl takový odbojný zbor. A to vedlo Pavla třeba i k tomu, že od tohoto zboru nepřijímal podporu finanční. To si mohl dovolit jenom od těch zborů, kde ten postoj k němu přece jenom byl hladší, příznivější, nebo nebyl v nějakém nebezpečí ten vztah.

[3:24] Korinský zbor, to víte i z prvního listu do Korintu, to byl takový rozdělený zbor. Vůbec neměli problém se rozdělit na čtyři fankluby. Jeden fanklub byl pro Petra, jeden byl pro Apola, jeden byl pro Pavla a jeden, a to byli vůbec ti největší duchovní frajeři, tak ti byli Kristovi, že jo? Ti byli úplně nejvýš. Takže to byl takový velmi podivný odbojný zbor, se kterým si Pavel užil hodně těžkého. A mimochodem tady se jedná o to, že Korinský zbor se přikláněl k určitým falešným apoštolům. Apoštol Pavel je nazývá ironicky veleapoštoly. A toto je jeden z důvodů, proč mluví tak, jak mluví. Protože ten Korinský zbor právě se nechal jako i svést určitými určitými určitými. v určitými vůvozovkách vele a poštoly.

[4:25] Já si tady dovolím takovou ještě poznámku, že to, co bylo tehdy, jako v korenském sboru, tak i dnes to je podobné, že vždycky najdete v každé denominaci a církvi takový nějaký odbojný sbor, složitý sbor. Já jsem z hodou konosti včera byl na sjezdu delegátu, tak jsem mohl posuzovat a jeden nejmenovaný sbor, který jsem tam viděl, který bych zařadil do této kategorie, tak tam bych nešel, i kdyby mě chtěli odměnit ve zlatě. Takže a ještě tam poslali takovou osobnost, jako takovou agilní a angažovanou a skutečně jako jsem si vzpomněl včera na sjezdu, že i dnes se takové věci furt dějí v každé církvi, v každé denominaci, že nejsou vždycky jednoduché sbory, jednoduchá společenství. Víc to rozebírat nebudu. Tomáš, který tam byl se mnou, tak si myslím, že ví o čem mluvím.

[5:31] Asi jsem si teda neudal reklamu pro příště, kdyby někdo chtěl jedna sjezdu delegátu. Bylo tam spoustu pozitivních věcí a doufám, že o tom podáme tady svědectví. Ale zpátky k tomu našemu textu. Pavel tady velmi zdrženlivě, až opatrně, mluví o svých zkušenostech s pánem, o svých zjeveních a viděních a je k tomu vyprovokován a říká, že to je až jako nerozumné, jak tady mluví, právě tím, jak korinský sbor vzhlížel k takovým pochybným prostě osobnostem, které se chlubly k dečím. A pro Pavla bylo typické, že chtěl zůstávat u toho, co s ním zažijí, co na něm uvidí, co se skrze něj jako v moci boží projevuje. Ale přece jenom se tady odhodlal mluvit o záležitostech, které tak nějak jakoby profiluje do jiného člověka.

[6:38] Mluví, že zná člověka, který byl vlastně vtržen až do třetího nebe nebo do ráje a uslyšel nevybravitelné věci a má tak jako bázeň a zdrženlivost, aby narovinu řekl, že to je jeho osobní zkušenost. I když se podíváte potom na šestý verž, tak z toho tak jako docela vyplývá, docela jednoznačně, že mluví o sobě. Kdybych se totiž chtěl pochlubit, nebyl bych nerozumný. Vždyť bych mluvil pravdu. Nechám však toho, aby si někdo o mě nemyslel víc, než co na mě vidí a co o mě slyší. Díval jsem se i do jiných autorů a komentářů, jak to vidí, tak tady vám přečtu ještě citaci z Biblé kralické šestidílné s poznámkama, kde staří kraličtí to viděli stejně, tak jak jsem tady o tom mluvil, že se jedná o apoštola Pavla.

[7:47] A ten citát zní. Mluví pak o sobě, tak jako by o někom jiném mluvil. Pro ukázání své pokory a toho, že by raději o tom mlčel, než li vypravoval. Kdyby před těmi chlubnými kazateli pokoj měl a korinské k dověrnému sebe přijímání jinak přivést ti mohl. Tak tolik kraličti. A z celé té konstrukce větné tak je jasný, že Pavel skutečně jako mluví velmi zdrženlivě a ne úplně rád na toto téma. Nakonec to není to první, co korinským jakoby zvěstuje. Dokonce říká, že ví o člověku, který před čtrnácti lety a korinčti to nevěděli. Byla to pro ně nová informace. Tak to není něco, co na první dobu... lidem přinášel, o čem mluvil na první dobrou při setkání s lidmi.

[8:50] A kdyby nemusel, tak by o těchto zkušenostech ani nemluvil. Ale byl k tomu vyprovokován právě tou situací v Korintě, kde korintští právě na takovéto záležitosti docela dali a nekriticky přijímali kdejaké svědectví, kdejakého pseudoapoštola. V tom, jenom taková poznámka, v těch verších, kde mluví, že vlastně byl vytržen až do třetího nebe, zatím se mi prosím vás neptejte, co to je třetí nebe, ale o co tam jde, tak říká zda v těle nebo mimo tělo, nevím. Takže byly to takové zkušenosti, kde si dokonce ani neuvědomoval Pavel, jestli to bylo v těle nebo mimo tělo. Asi nějaká forma vytržení nějakého druhu, anebo takové mimořádné koncentrované boží moci, že nebyl schopen ani rozlišit, jestli to bylo v těle nebo ne.

[9:57] U toho druhého verše je podobně tak, že si nebyl jistý, jestli to je v těle nebo mimo tělo. Možná jako určitá pomoc nám může pomoct kniha Zjevení a to, co tam prožíval Apoštol Jan, tak to jsou také mimořádnosti, kde je otázka, jak přesně to bylo. A možná určitou pomocí tady si pomůžeme ze skutku Apoštolu z 12. kapitoli. Přečtu od 6. do 11. verše. A je to vlastně svědectví o vysvobození Petra z vězení, o zázračné vysvobození z vězení skrze Anděla, po té, co vlastně Apoštol Jakub byl popraven mečen, můčednicky. A následuje tenhle text. Noc předtím, než jej Herodes hodlal předvést, spal Petr mezi dvěma vojáky, spoután dvěma řetězy.

[11:01] Stráže přede dveřmi hlídali vězení. A hle, pánův Anděl se u něho postavil a vcele zazářilo světlo. Udeřil Petra do boku, vzbudil ho a řekl, rychle vstaň. A řetězí mu spadli z rukou. A Anděl mu řekl, opásej se a oboj si sandály. On tak učinil i říká mu, obleď si plášť a pojď za mnou. Vyšel a šel za ním, ale nevěděl, že to, co se skrz Anděla děje, je skutečné. Myslel si, že má vidění. Prošli přes první stráž, přes druhou stráž, přišli k železné bráně, která vedla do města, ta se jim sama od sebe otevřela. I vyšli, prošli jednou ulicí a náhle od něho Anděl odstoupil. Petr se vzpamatoval a řekl, teď opravdu vím, že pán vyslal svého Anděla a vysvobodil mě z Herodovy ruky a ze všeho, co židovský lid očekával.

[12:03] Tak právě jsme přečetli svědectví o mimořádné zázračné boží moci, kde Petr byl skrze Anděla zachráněn z vězení, před jistou smrtí. A jistě jste si všimli, že to byla tak podivná, zázračná, nadpřerozená událost, že Petr nebyl schopen ani rozeznat, jestli se jedná o skutečnost anebo vidění. Já jsem takovou zkušenost nikdy neměl, myslím si, že většina z nás nic takového neprožila, ale vidíte, že hospodin je mocen zasáhnout takovým způsobem, že člověk ani neví, jestli to je vidění nebo realita, jestli to je v těle nebo mimo tělo, to tady jasně je naznačeno. Takže to je určitá pomoc, jak rozumět tomu, co ten Pavel tady vlastně tak jako velmi opatrně naznačuje. Zkušenosti, které prožil s Bohem. Takže to je určitá pomoc.

[13:06] Někdy prostě asi bylo velmi těžký rozeznat realitu od vidění a od zjevení, anebo od snu. Jistě když pastevci tam, kde si v Izraeli zažili navštívení andělů a potom celých zástupů andělských, tak možná to mohlo být podobného druhu. Že člověk neví, jestli sní nebo bdí, jestli je to realita nebo jestli upadl do nějakého snu. A pro ty zkušenosti mimořádné, pro ta zjevení, kterých se Pavlovi dostalo, pro tu mimořádnost i služby, kterou Pavel měl, kterou sloužil, tak tedy čteme, že hospodin dopustil, aby do Pavlova těla byl dán jakýsi trn, Pavel to nazývá dokonce satanův anděl, aby ho políčkoval, aby se Pavel nepovyšoval, aby ho to drželo v pokoře, aby ho to drželo při zemi.

[14:26] Je to velmi zvláštní věc, že do těla trn satanův anděl, řekl, že to hospodin dopustil, že je něco takového vůbec možný. Minulý týden jsme mluvili o duchovním boji, mluvili jsme o boji proti tomu zlému, proti dělblu. A tady najednou máme v textu, že je možné, a v Pavlově případě to tak bylo, že až přímo do jeho těla byl vložen jakýsi trn, jakýsi osten, který Pavel nazývá vlastně satanůvým andělem. Jako nějakým nástrojem toho zlého, který ho obtěžoval, který mu ubližoval, který ho políčkoval. Políčkování to není nic příjemného. To bychom nikdy nepovažovali za požehnání. A důvod je, aby se nepovyšoval, aby byl v pokoře, aby někam neujel do nějaké píchy, do nějaké chlouby.

[15:27] A že to bylo nepříjemné, že to bylo něco, o co nestál, on to byl trn, že jo, on to byl nějaké takové osidlo, osina kdesi, prostě něco velmi nepříjemného. Tak tady čteme, že kvůli tomu jsem třikrát prosil pána, aby to ode mne odešlo. Pavel volá k Bohu, ke svému nebeskému otci, ke svému nebeskému tatínkovi, aby ho to zbavil, aby ho to neobtěžovalo, aby ho to netrápilo, aby bylo toho svobodný a volný. Bylo to velmi nepříjemné. A vidíte, že to byl proces, že to nebyla jedna modlitba, že to byl modliterní zápas. A chtělo by se říct, přece takovýmto způsobem Bůh se svým služebníkem nemůže jednat. A v některých moderních teologích bych řekl, že tento text je úplně jako přehlížen. Že by snad dobrý Bůh mohl takhle jednat.

[16:28] A co tedy hospodin, co tedy pán odpověděl Pavlovi po tom modliterním zápasu? To nebyla jedna modlitba. Stačí ti má milost, neboť má moc se dokonává ve slabosti. Máš dost milosti a tvoji modlitbu, nebo tvé modlitby v této záležitosti podle tvých představ nevyslyším. Pán odmítl naplnit modlitby podle Pavlových představ. I v našich životech to tak někdy může být, že za něco se modlíme, za něco prosíme, je to někdy modlitevní zápas, toužíme po vyslyšení a ejhle, ono se stane, že jsme vyslyšeni, ale možná jinak, než jsme si představovali. Možná jinak, než byly naše slova. Ďakujem.

[17:29] že hospodin má ještě jiný záměr v našich životech. Tak se to stalo v Pavlově životě. Nevíme přesně, o co se jedná. Nevíme přesně, co to bylo za osten, za trn. Ale mít osten v těle je hodně nepříjemný. To je něco bolavýho, to je něco, co při pohybu vás obtěžuje. Je tady řečeno slabost, nebo v slabosti se dokonává vlastně boží moc. Upozorňujeme na to, že to slovo slabost v řečtině asteneia může být i nemoc. Ale nevíme. To se dá přeložit jako slabost, dá se to přeložit jako nemoc. Většina těch našich českých překladů tak užívá slabost, kromě kralických. Kraličtí tam mají slovo nemoc. A tak nevíme. Dovedu si představit, že to mohla být nemoc, že to mohlo být něco týkající se těla. Je třeba upozornit, že tamto slovo tělo je řecké slovo sarx, což může být i nejenom tělo, ale také lidská přirozenost.

[18:40] Může to být i člověk ve své pozemskosti. To má širší význam. Řečtina má víc výrazů pro tělo. V té první části, jestli to bylo v tělo nebo mimo tělo, tak tam je řecké slovo soma. To známe ze somatologie. Tak to je skutečně to tělo, co vidíte. A tady to slovo sarx může být jak to lidské tělo, tak ta lidská přirozenost, tak pozemskost člověka. A to může mít víc významu. Takže může to být nemoc, ale může to být nějaká slabost jiného charakteru. Netroufám si úplně polemizovat nebo tady spekulovat, co přesně by to mohlo být. V každém případě Pavel toho chtěl být zbaven. A to se nestalo. A potom ten devátý verž dál, potom jeho modlitevním zápase, po té, co slyší boží řeč, že stačí boží milost, tak je tady řečeno, Pavel říká, vyznává, velmi rád se tedy budu chlubit spíše svými slabostmi, aby na mě spočinula moc Kristova.

[19:55] Dokonce říká desátý verž, proto mám zálibu v slabostech, v zlém zacházení, v tísních, v pronásledováních a úzkostech pro Krista. Neboť když jsem slabý, tehdy jsem mocný. Nejprve prosí, aby toho byl zbaven. Velký modlitevní zápas, pán k němu promluví, vysvětlí mu, o co se jedná, a něco se v jeho životě významného změnilo. Z těch proseb, aby toho byl zbaven, tak najednou říká Pavel, vyznává, a myslím si, že to nebyl krátký proces. Proto mám zálibu. Nebo velmi rád se tedy budu chlubit spíše svými slabostmi. Proto mám zálibu a v těch nepříjemných věcech. To způsobil hospodin v jeho životě. Toho pán naučil. To mu dal pochopit. Ve speciálním jednání s Pavlem.

[20:56] Já jsem přesvědčen, že tento text je nepřenosný. že ani tím, když teď o tom kážu, tak se to nemůžeme naučit. Tak jako Pavel se to nenaučil sám od sebe a byla to osobní péče, osobní výchova, osobní jednání pána s Pavlem. A Pavel něco pochopil, něco se naučil, něco se v něm změnilo a někam jakoby duchovně povyrostl. Žák v první třídě těžko může, vypočítat matematické výrazy někde z 8. a 9. třídy. Je mi jasný, že ani jedním kázáním se tohle naučit nemůžeme. Je to jenom takový rozhled, že hospodin někdy jedná i jinak, než my si sami představili. a že to, co je nám nepříjemné, nám může být k dobrému.

[21:56] Že i ta boží výchova, a to je list židům 12. kapitola, ještě tento biblický text přečtu, tak z kraje je krušná, ale pak přináší ovoce a je nám k dobrému. A my v dané chvíli to ani nemusíme chápat. Možná některé věci ani dlouho nepochopíme. Je dost možné, že některé ani na této zemi nepochopíme. List židům 12. kapitola od 5. verše A zapomněli jste na napomenutí, které vám praví jako synům? Můj synu, nepocenňuj pánovu výchovu, ani neochabuj, když si od něho kárál, neboť koho pán miluje, toho vychovával. A švihá každého, koho přijímá za syna. Snášejte to ke své výchově. Bůh s vámi zachází jako se syny. Nepoť je nějaký syn, jehož by otec nevychovával. Jste-li však bez výchovy, již se stali účastní všichni.

[23:00] Potom jste ne manželské děti a ne synové. Také v našich tělesných otcích jsme měli vychovatele a měli jsme je v úctě. Nebudeme mnohem více podání oci duchů, abychom žili? Vždyť oni v skutku na krátký čas vychovávali, jak jim připadalo správné. On však k užitku, abychom dostali podíl na jeho svatosti. Každá výchova se ovšem v tu chvíli nezdá být radostná, ale krušná. Potom však vydává pokojné ovoce spravedlnosti těm, kteří jsou ji vycvičeni. Žádná výchova, pokud se bavíme o správné biblické výchově, tak není vždy a za všech okolností příjemná. Ani výchova našich dětí. Já když si pamatuju na mé rodiče, tak ne vždycky to bylo příjemné, příjemné, ne vždycky to bylo milé. Jsem tam sem nějakou tu dostal. To byly ještě starý časy středověku, kde se používaly tyhle metody a v každém případě já můžu teda jako vyznat a přiznat, takže mě to jako úplně neuškodilo.

[24:11] Ještě v sedmnácti letech jsem vyběhl z domu Bosí před mým tátou, abych se vyhl konfrontaci. Takže ani v našich pozemských životech ne všechno, co se týká výchovy, je příjemné, ale zcela jistě se to týká i duchovního života. Pán nás někdy vede věcmi, které jsou těžké. Někdy musíme projít skutečně bitvou, někdy musíme projít těžkou výchovou, někdy musíme projít i útrpením. A těžko se mi to říká, těžko se to přijímá, ale já si uvědomuji, že je to téma, o kterém je třeba mluvit. V dnešní době obozvlášť, když někteří tohle téma úplně popírají. A já vím, když tady navštivuju některé z vás, bratry a sestry, takže jste si někteří prošli skutečně i těžkými věcmi v životě. A i útrpením. A je to realita a zkušenost i našich životů.

[25:14] A někdy nás pán provede těžkými věcmi. Ale věřím tomu, že stále je dobrý, že i těžké věci jsou nám k dobrému, že to má svůj význam, že to je jakási výchova, která přináší a přinese ovoce a užitek. I když je v první chvíli těžko přijatelná, Pavel se za to třikrát modlil. Nepřijímal to tak úplně jednoduše. Nebylo mu to milé. Byl to proces, byl to zápas. Než pochopil, než zaslechl, než přijal. Ale přinoslo to svůj užitek a svoje ovoce a byla to záležitost pro jeho ochranu, aby ho to chránilo před pádem. A tak jsem chtěl dnes přinést po vzbuzení. Že i tohle téma je realitou našich životů a že jsou věci, které, i když zůstávají nepříjemné, tak to neznamená, že Bůh není dobrotivý, že na nás zapomněl, že neslyší náš hlas, že s námi nejedná.

[26:23] Vzpomeňte si na Timotea, který měl nemocný žaludek a časté nemoci a Pavel, ačkoliv měl dár k uzdravování, tak nedošlo k uzdravení v jeho případě. A radí mu tam takové velmi pozemské věci. Mírně užívej vína. My všichni bychom čekali, že Pavel přece přijde, vloží ruku a Timoteus, jeho nejmilejší, jeho nejvěrnější učetník, tak bude zdrav. Poviskočí a okamžitě půjde ve zdraví a v síle. Nestalo se tak. Ne na všechno máme úplně jednoduchou odpověď. Není v Evangeliu úplně všechno tak jednoduchý. A přesto nás Pán miluje, i když nás někdy přísně vychovává. Naše potěšení může být v tom, že přijde čas, kdy nebude ani nemoci, ani bolesti, ani zranění, ani handikepu, ani slzy, ani pokušení, ani děla samotného. Ani žádného ostnu od děla, protože už děla nebude.

[27:24] Čekáme velké věci do budoucna. Ale na této zemi ještě někdy projdeme těžkými záležitostmi. Tak to je to dnešní téma o utrpení věřících, křesťanů. A slibuju, že do konce roku budu mluvit ještě o uzdravování. Amen.

[All sermons](https://baptisteolomouc.cz/en/sermons)

---

HTML version: https://baptisteolomouc.cz/en/sermons/20211107/utrpen-k-es-an · Last updated: 2026-10-15