# Uzdravení setníkova otroka

> Sermon from 12 December 2021, Lk 7:1-10, Miroslav Čížek (in Czech). Recording of the Sunday service of the Baptist church in Olomouc – listen online or as a podcast.

- **Date:** 12 December 2021
- **Preacher:** Miroslav Čížek
- **Bible passage:** Lk 7:1-10
- **Duration:** 26:37
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2021-12-12-Uzdraveni-setnikova-otroka-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2021-12-12-Uzdraveni-setnikova-otroka-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Transcript (Czech)

*automatic, may contain errors*

[0:00] Dobré ráno vám všem. Když tedy vidím svíčky zapálené, tak předpokládám, že zbor očekává adventní kázání, tak to vás jako zklamu velmi. Liturgie se se mnou moc nepotkala, nebo já z liturgií, a vzpomněl jsem si na znojemskou záležitost, když se mnou udělali rozhovor do znojemského plátku, ohledně Vánoc, bylo to před Vánocemi, a takový ten plátek, který jde do každé schránky, který dotuje radnice. A že to bude jako Vánoční rozhovor. A já jsem v jedné té otázce vysvětloval, že Vánoce nemám rád. A vysvětloval jsem, proč je nemám rád. V tom našem pojetí, v tom našem chápání. A pak jsem vysvětloval Evangelium. No a plátek vyšel a velký tučný nadpis, kde byla fotografie moje, Vánoce nemám rád.

[1:02] Do celého znojma. Do celého znojma. A pak jsem šel do Kauflandu a lidi na mě koukali. Dávali se se mnou do rozhovoru automaticky. Šel jsem vyzvednout oběd do jídelných u kluků. Kuchařky na mě koukali, dávali se do rozhovoru se mnou. Mělo to neskutečný dosah. Dokonce jedna televize se obrátila, že se mnou udělá rozhovor. Ten jsem teda odmítl. Ale mělo to neskutečný dosah. No říkám to z toho důvodu, abyste pochopili moji mentalitu, že některé záležitosti, já to tady v podstatě nevidím, tady přestoukazatelnou. Takže adventní kázání mít nebudu. Leda, že bych to vzal tak jako trochu oklikou. Budu kázat o uzdravení setníkova otroka. A tam také šlo o to, že pán Ježíš vlastně přicházel, ale do toho domu nedošel. Takže pokud si chcete najít, tak je to Lukášovu evangelium sedmá kapitola od prvního do desátého verše.

[2:10] Takže byl to Ježíšův příchod, který se ale nakonec neuskutečnil. Nebo neuskutečnil se v plný míře. Lukáš sedmá kapitola, prvních deset veršů. Uzdravení setníkova otroka. Když dokončil všechna svá slova klidu, vešel do kafarnou. Otrok nějakého setníka, který byl setníkovi vzácný, byl nasmrt nemocen. Když setník uslyšel o Ježíšovi, poslal k němu židovské starší a žádal ho, aby přišel a zachránil jeho otroka. Ti přišli k Ježíšovi a naléhavě ho prosili. Jeho den, abys mu to prokázal. Neboť miluje náš národ, i synagogu nám sám vystavil. Ježíš šel s nimi. Když již byl nedaleko od jeho domu, poslal k němu setník své přátelé, aby mu řekli.

[3:11] Pane, neobtěžuj se. Vždyť nejsem hoden, abys vešel pod mou střechu. Proto jsem se ani nepokládal zahodná k tobě přijít. Ale řekni slovo a můj sluha bude uzdraven. Vždyť i já jsem člověk podřízený autoritě a mám pod sebou vojáky. Řeknuli některému jdi, pak jde. Jinému přijď, pak přijde. A svému otroku udělej to, pak to udělá. Když to Ježíš uslyšel, užasel nad ním, obrátil se k zástupu, který ho doprovázel a řekl, pravím vám, ani v Izraeli jsem nenalezel tak velkou víru. Když se ti, kteří byli posláni, vrátili do domu, nalezli toho nemocného otroka zdravého. Tak máme za sebou úžasný text, úžasný příběh, kde je řeč o pohanském setníkovi.

[4:17] Není tady řečeno, jaké národnosti byl. Samozřejmě... sloužil římské moci, nebo zprostředkovaně římské moci, protože z největší pravděpodobností to byl vlastně žodnéř Heroda Antipy, Kafarnom to je Galilea, takže z největší pravděpodobností sloužil tomu Herodovi, ale Herodes Antipas nebyl žádný samostatný autonomní král, on nebyl ani král dokonce, to byl Tetrarcha a pochopitelně byl podřízený římské moci. Takže zprostředkovaně to byl stejně jako setník, který sloužil nakonec, v konačném důsledku římanům nebo římo. A byl to pohan, nevíme jaké národnosti. V každém případě z toho, co jsme četli, tak je naprosto jako jasné a zjevné, že to byl člověk, který měl úctu k Izraeli, k izraelskému v úvozovkách náboženství a k tomu, kdo je za Izraelem, to znamená k Bohu, stvořiteli.

[5:29] To je patrné z několika záležitostí. Když tomuhle člověku onemocněl ten sluha nebo ten otrok, tak vlastně židovští starší, což je unikátní záležitost, aby židovští starší se šli přimlouvat za nějakého pohana. Ale ono je to dané tím, že tady ten setník skutečně miloval izraelský národ a byl to velký mecenáž, byl to podporovatel té komunity v Kafarnaum, protože jim dokonce vystavěl synagogu. A to, že vystavěl synagogu, tak to samo o sobě ukazuje, že měl i respekt k židovské víře a k židovskému Bohu, nebo k Bohu Izraele. Protože on mohl postavit, dotovat, podporovat, sponzorovat úplně cokoliv jiného. Mohli jim tam postavit divadlo nebo akvadukt, nebo třeba veřejné záchodky.

[6:34] To byla velmi důležitá věc, jako v římském impériu. Na záchodcích se podpisovaly smlouvy a on tam nebyly žádný plenty, tam nebyly žádný zdí, tam seděli vedle sebe a tam se velmi důležité společenské události odehrávaly. Kromě jinýho tedy. Takže něco takového mohl pochopitelně zasponzorovat, ale byla to právě synagoga, kterou nechal postavit. Takže tenhle člověk evidentně vyjadřoval i respekt vidět k víře Izraele, k písmům, k bohu. A je to vidět skutečně i na těch starších, kteří normálně by pro pohanského vojáka nic takového nikdy neudělali. A oni mu dávají svědectví, nebo podávají svědectví o něm, že miluje izraelský národ, tady ten setník. Ještě jsem zapomněl říct, kdo to vlastně setník byl.

[7:34] Setník byl velitel, důstojník nad stovkou vojáků. Latinsky centurio. To znamená, nebyl to jenom obyčejný voják, zase to nebyl žádný generál, ale přece jenom už to byl výše postavený důstojník. Profesionální voják. To bylo jeho živobytí. A tady ten setník měl nemocného otroka. A celé je to o tom, že tady ohroduje, že tady se přimlouvá nebo snaží se řešit situaci svého vlastního otroka, který byl nasmrt nemocný, velmi vážně. Už to ukazuje na charakter na srdce tohodle setníka. Co to bylo za člověka? Tehdy to nebyl ani kapitalismus, ani feudalismus, ani socialismus. To byla otrokářská společnost. A v Izraeli, pokud žid měl otroka, tak přece jenom otrok měl určitá práva.

[8:39] Otroka určitě v Izraeli pro izraelského pána. Bylo nemyslitelné, aby otroka zlikvidoval, aby ho zabil, aby ho jako nepotřebného nechal prostě třeba zavraždit. Ale toto byl pohanský setník. A v římském impériu otroci, to jsme se učili na základní škole, byli je majetkem. Ti neměli žádná práva. A pokud se znelíbili svému pánu, tak klidně ten pán ho mohl nechat zlikvidovat. Doslova do písmene, fyzicky ho mohl zlikvidovat. Sice i v římském impériu to bylo považované za nemorální, ale nebyl na to žádný zákon. To znamená, pokud tak pán učinil, tak nebylo možné ho nijak trestat. Nedávno jsem četl článek, kde jeden krutý otrokář v Itálii, v Neapoli nebo u Neapole, tak otroky, kteří se mu znelíbili, stačila maličkost.

[9:49] Tak je zlikvidoval takovým způsobem, že tam měl nádrž nebo takový bazén, kde byly masožravé ryby a nechal je tam vhodit. Tímto způsobem je likvidoval. Pro maličkost, že třeba spadla nádobka z nějakého toho pohostiní. A jednou tam byl pozván císař Augustus do tohoto domu a byl svědkem toho, že tam něco upadlo a tady ten otrokář chtěl toho otroka tímto způsobem zlikvidovat, jak bylo zvykem a Augustus zasáhl a nechal donést z toho domu všechny nádoby a všechno to tam nechal rozmlátit před tím majitelem toho domu, který se mu chtěl tak nějak jako zalíbit císaři. Takže vidíte, že i v římském impériu to bylo považované za nemorální, ale nebyl na to žádný zákon. Takže zpátky k tomu našemu setníkovi.

[10:51] Takže tady vlastně pán otroka prosí za toho otroka. Ne za sebe, ne za svého syna, ne za své děti, ale za otroka. Už to ukazuje, jaký charakter, jakou povahu, jaký postoj tenhle setník měl. Že ho to pohnulo, aby opravdu řešil situaci nemocného otroka. Už jenom kdyby po lidsku vzato mu umožnil nějakou léčbu skrze lékaře, která by se potom třeba nepodařila a vystrojil by mu potom pohřeb, tak už to by byla velká věc, pokud by otrokář tohle udělal pro otroka. Ale vidíte, že tenhle setník šel neskutečně daleko ve své snaze, touze, aby tomuhle otrokovi, kterého měl za syna v podstatě, tak aby mu bylo pomoženo, aby jeho situace byla vyřešena.

[11:55] A tak se dozvěděl, že v okolí nebo v blízkosti je Ježíš, nebo přišel Ježíš do Kafarnom a dělá všechno pro to, aby tenhle Ježíš, o kterém slyšel, kterého oslovuje potom prostřednictvím svých služebníků pane, to znamená, že respektoval jeho duchovní autoritu, slyšel o něm, nějakým způsobem v něj věřil, nebo byl schopen ho takhle silným výrazem jako pane oslovovat a poslal tam tedy ty své služebníky. A jakmile se ti starší za toho setníka přimlouvali, lépe řečeno za jeho otroka, tak Ježíš beze všeho, bez jediného slova se zvedl a šel. Pohnulo to s ním. Tady možná jenom takovou drobnost, nechci tedy učit žádné záslužnictví katolické, nic takového, ale je zřejmé, že jsou postoje, jsou skutky, přesou.

[13:06] záležitosti v našich životech, které jsou pánu velmi milé, které jsou blízké jeho srdci. Všechno to, co je inspirované milosrdenstvím a milostí, tak je pánu velmi blízký. A když to Ježíš slyšel, tak se beze slova zvedl a šel. A tak se blíží k tomu domu, tohoto setníka, a setník vyslal své přátelé a ti v podstatě Ježíše zastavili, aby ani nevstupoval. Zase je tady vyjádřeno, je tady vyjádřená úcta, respekt k Ježíši. Ten setník skutečně byl pokorný člověk a nepovažoval se ani zahod na toho, aby Ježíš vstoupil do jeho obydlí. Pochopitelně znal i tu záležitost, že pro židy je problém vstoupit pod pohanský přístřešek, ale tady si myslím, že nešlo jen o nějakou obecnou židovskou pohanskou záležitost, ale že to byl opravdu respekt k němu jako k pánu, jako k božímu synu. Otázka, co všechno o Ježíši věděl.

[14:23] A ten setník tady vyjádřuje svoji víru. Říká vždyť, když to budu parafrázovat, vždyť stačí, když řekneš. Ty ani nemusíš vstoupit do mého domu. Stačí, když řekneš. Já jsem člověk pod autoritou, byl to voják. Jeho zkušenost mu zřejmě také velmi posloužila, protože tam, když padne rozkaz, tak služebník nebo podřízený voják musí rozkaz vykonat. Samozřejmě on sám byl také pod autoritou. Pokud nadřízený voják poručil jemu, tak musel splnit rozkaz. A v této mentalitě žil a byly mu tyhle souvislosti naprosto jasný. A Ježíše vnímal tak vysoko, že když ti řekneš, stačí, když řekneš. Nemusíš ani nikam vstupovat. Není potřeba ani tvé fyzické přítomnosti. Když řekneš do toho duchovního světa, v těch duchovních souvislostech, tak se stane. Pochopitelně ta zkušenost z armády mu pomohla.

[15:29] Nevím, jak je to v armádě dneska, koukám tady na Šimona a předpokládám, že ještě dnes platí v armádě rozkazy. Já, když se dívám na tu naši společnost takovou jako rozmazlenou, tak doufám, že aspoň v armádě ještě pořád platí, že když zazní rozkaz, tak musí být splněn. Je to tak, Šimone? Je to tak? Tak mě to těší. Tebe to možná netěší, ale mě to těší, že ještě svět je pořád normální. Že aspoň v tomhle se armáda nezměnila, že pořád to je ta stará dobrá armáda. Říkám to já, který jsem tedy na vojně nikdy tedy nebyl. Modrásek, modrásek nebo štát Skripl se nám říkalo. Takže, ale armáda má můj obdiv. Takže jemu pochopitelně ta zkušenost posloužila a takhle vyjádřil svoji víru, svoje přesvědčení směrem k Ježíši.

[16:30] Stačí, když řekneš. A stane se tak. A když to pán Ježíš slyšel, když slyšel tu jeho víru, kterou tady právě vyznal, vyslovil, tak ten devátý verž, tam je řečeno, když to Ježíš uslyšel, užasel nad ním. Užasel nad tou vírou. A pronesl, pravým vám, ani v Izraeli jsem nenalazal tak velkou víru. Ježíš, který sloužil v Izraeli, který se potkával s vírou, setkával se s vírou, ale tak velkou víru ani v Izraeli nenašel. A je tam to sloveso užaso nad ním. To je velmi emotivní sloveso. Ve skutečnosti to sloveso je směrem k pánu Ježíši výslovně v Novém zákoně pouze na dvou místech. Na tomhle a ještě ve své vlasti, kde už... Že já jsem nad nevěrou svých blízkých.

[17:32] Jenom dva výskyty tohoto slovesa jsou v Novém zákoně. Ale v tomto případě velmi pozitivně. Až emotivní sloveso, kdy Ježíš z toho, co slyšel, tak byl, jak tomu dneska říkáme, paf. Sedl si z toho na zadek. Byl z toho uvytržení. To, co slyšel, to, čeho byl teď svědek, tak bylo neuvěřitelné. Tak velká víra. Úžasovná tím. A všimněte si, že opravdu do domu ani nevstoupil. Že se advent neodehrál. Už ani není v centru pozornosti následek toho, o čem je celé to naše povídání. Vlastně ten nemocný otrok byl nalezen jako zdravý. Ale už tak nějak to jde jakoby dostracená.

[18:32] Takže to, o co byl Ježíš žádán, tak se skutečně odehrál. Ale centrum pozornosti, a řekl bych vyvrcholení celého toho příběhu, celé té události, tak je, kdy Ježíš užasl nad vírou tohoto setníka. Tohoto vojáka, pohanskýho vojáka. Já si moc přeji, abychom i my byli lidem víry, abychom pěstovali víru, aby to byla charakteristika našich životů. Vybavuji si jeden velmi silný příběh, který jsem četl před 20 lety, který vám tady chci doporučit. Pokud bych si měl vybavit nějakou osobnost v dějinách církve, kterou bych charakterizoval skutečně velkou vírou, tak to byl kazatel, otec sirotků Jiří Miller, George Miller, Němec, který sloužil v Anglii.

[19:47] Kniha se jmenuje A přece se Otec Nebeský o ně stará. Je to už více jak 20 let, co jsem tuhle knihu četl a skutečně mě vzala za srdce. Tu a tam i k Sazam. Přeba byl člověk, který kromě toho, že byl kazatelem, tak se postaral za svůj život o 10 tisíc sirotků. Člověk žijící v 19. století, jenom ať si ho trochu zařadíme, 1805 až 1898. Téměř 93 let se dožil. A byl to člověk, který měl srdce pro sirotky. A na tom by možná ještě nebylo nic tak zvláštního, protože sirotčince těch bylo celá řada. Mnoho lidí dělalo, mnoho sirotčinců. Jsou možná i známější jména, ale tady tenhle Jiří Miller to celé vybudoval na víře.

[20:51] A to tím způsobem, že on se rozhodl, že nikdy nepožádá ani jednoho jediného člověka o finanční podporu. Ten je obřetelný. To bylo jeho rozhodnutí. On udělal zkušenosti víry nejprve ve svém životě, jako kazatel a pro svou rodinu. A poté, co začal sloužit sirotkům, nejprve úplně v malém, tak skutečně přijal jako zásadu, že žádný marketing, žádné oznamování sbírek, žádné žádání konkrétních lidí, ale že bude žádat celý život jenom živého boha. Pochopitelně přijímal dary od lidí, ale nikdy jeho to nežádal. Žádnou formou, ani sekundární, ani nějakou skrytou. Celý to měl postavený na víře a na modlitbách. Proto ten název... A přece Otec Nebeský o ně se stará.

[21:54] A ta kniha je napsaná, nebo je to výtah tedy, z jeho denníku. A tam je mnohokrát, že večer měli poslední jídlo a ráno nevěděli v tom siročinci mnoho dětí, jestli budou mít snídani. To je jako neuvěřitelné čtení. A ráno snídani měli. Nějakým způsobem. Modlili se, modlili se a pak třeba úplně cizí člověk. Byl pohnut k tomu, že byl puzen, že musel přijít a něco přinesl. Úplně třeba cizí člověk. A to je pro mě skutečně jedna z osobností víry. Tady ten George Miller. O něm se tradovalo dokonce takové pořekadlo, že když se Jiří Miller modlí, tak nebe nedýchá. Nebe nedýchá. Že i v nebi byli v pozornosti, když se tento člověk modlil.

[22:55] A tak když bych chtěl o někom hovořit, jako o osobnosti víry, tak je to Jiří Miller. A myslím si, že to byl možná i dár Ducha Svatého. První korinským, 12. kapitola, jak je tam řeč o té víře. Tak myslím si, že to byl pro mě skutečně dár Ducha Svatého víry v akci. Nemyslím si, že ta zásada, kterou on zastával, že je provždy platná zásada pro všechny kazatele, pro všechny zbory, pro všechny syročince všech dob. Myslím si, že to byl skutečně dár Ducha Svatého víry. A Bůh se k němu celý život přiznával a tento člověk se postaral o desetisíc syrodků. Tak když budete mít o Vánocí dlouhou chvíli, což neočekávám, ale kdyby se tak stalo, tak tahle kniha, tahle publikace je skutečně jako na pozbuzení. A já bych si přál, abychom i my byli lidmi víry.

[23:55] Abychom pěstovali víru, abychom dělali zkušenosti s živým Bohem. S mocným Bohem. Když ti Pán něco zaslíbil. A teď nemyslím jenom taková ta obecná zaslíbení, které platí všemu božímu lidu. Ale když uslyšíš od Pána konkrétní řeč do svého srdce, něco, co dává přímo tobě, tak v jeho slovo věř. Drž zaslíbení, drž jeho slovo, neopouštěj je. Nepouštěj to ze zřetele. On je věrný. On věci, které zaslíbil, který ti řekl, tak naplní. Drobnou takovou ilustraci z mého života. Pamatuju si, když jsem kdysi prožil povolání do kazatelské služby, kdysi dávno. A začal jsem se na kazatelskou službu připravovat. A pak jsem žádal ve své domácí církvi o kazatelskou službu.

[24:55] a co se stalo, byl jsem odmítnut. A byl to těžký čas. Byla to těžká konfrontace. Jestli to, co jsem prožil, to, co jsem slyšel, jestli jsem si to vymyslel, nebo jestli to opravdu bylo boží slovo. A pamatuju si, že z toho grémia, které tehdy rozhodlo o tom, že budu odmítnout, tak jeden věřící bratr za mnou doběhl a řekl mi a utěšoval mě a povzbuzoval mě, že jestli ti to pán řekl, tak on to naplní. To řekl asi za zády toho grémia. Ale vyběhl za mnou a jestli je to boží slovo, tak se to v tvém životě naplní a drž se toho. A stalo se. Takže někdy to, co pán nám dá, to, co nám zaslíbí, to, co ti zjeví, to, co ti ukáže, to, co ti řekne, tak může mít překážky, může to být problematicky v čase, bude to vyžadovat víru, trpělivost, věrnost, ale je-li to slovo od pána, je-li to něco, co ti řekl, co ti zaslíbil, tak on má dostatek moci a možností, aby se tak stalo.

[26:09] Tak to jsem tady chtěl dneska sdělit a k tomu vás pozbudit. Abyste neklesali na mysli, drželi se božích zaslíbení i těch obecných, která se týkají celého božího lidu, ale i takové té osobní, konkrétní řeči, která byla čistě k tobě. Tak to drž, věř, buď trpělivý, věrný a pán se o svá zaslíbení, o svoje slovo postará a naplní se ty věci. Amen.

[All sermons](https://baptisteolomouc.cz/en/sermons)

---

HTML version: https://baptisteolomouc.cz/en/sermons/20211212/uzdraven-setn-kova-otroka · Last updated: 2026-10-15