# Vánoční poselství

> Sermon from 19 December 2021, Lukáš 2:1-20, Miroslav Čížek (in Czech). Recording of the Sunday service of the Baptist church in Olomouc – listen online or as a podcast.

- **Date:** 19 December 2021
- **Preacher:** Miroslav Čížek
- **Bible passage:** Lukáš 2:1-20
- **Duration:** 27:13
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2021-12-19-Vanocni-poselstvi-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2021-12-19-Vanocni-poselstvi-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Transcript (Czech)

*automatic, may contain errors*

[0:00] Dobré ráno, bratři a sestry, máme dneska vánoční zhromáždění, vánoční bohoslužbu. Při této příležitosti tady kážu poprvé, tak to mám ještě poměrně jednoduchý s výběrem textu. Mám za to, že pokud tady se trvám tři roky, už to bude složitější, protože jak víte, tak texty, které se zabývají narozením našeho pána Ježíše, tak je pouze Matoušovo evangelium a Lukášovo evangelium. Takže dneska budu číst tedy z Lukáše 2. kapitola 1. 20 veršů. Lukášovo evangelium 2. kapitola 1. 20 veršů. Ale ještě než budeme číst, tak se pochlubím. Já jsem tady minule naznačoval, jaký mám vztah k Vánocům, a pak jsem tady slíbil, že přece jenom jako vánoční zhromáždění bude.

[1:01] Tak stromeček, co tady vidíte, tak to je moje dílo, tak se chci pochlubit. Takže vidíte, že přece jenom jsem tady získal vřelý vztah k Vánocům. Tak kdo chcete, tak si prosím najděte tedy Lukáše 2. kapitola 1. 20 veršů a budu číst z českého studijního překladu. Stalo se v oněch dnech, že vyšlo nařízení od císaře Augusta, aby byl po celém obydleném světě proveden soupis obyvatelstva. Tento soupis se konal před tím soupisem, který byl proveden, když v Sýrii vládl Quirinius. I šli všichni dát se zapsat, každý do svého města. Taky Jozef vyšel z Galiléje z města Nazareta do Jucka do města Davidova, které se nazývá Betlem. Neboť byl z domu a rodu Davidova, aby se dal zapsat s Marii svou snoubenkou, která byla těhotná.

[2:08] Stalo se, když tam byli, že se naplnili dny, aby porodila. I porodila svého syna, toho prvorozeného, zavinula ho do plenek a položila do jeslí. Protože pro ně nebylo místo v útulku pro podcestné. V téže krajině byli pastýři, kteří pobývali venku a v noci drželi hlídky nad svým stádem. A hle, postavil se k ním pánův anděl a pánova sláva je ozářila. I zmocnil se jich veliký strach. Anděl jim řekl, nebojte se, ale zvěstují vám dobrou zprávu o veliké radosti, která bude pro všechen lid. Že se vám dnes narodil zachránce, který je Kristus pán v městě Davidově. Toto vám bude znamením. Naleznete děťátko, zavinuté do plenek a ležící v jeslích. A náhle se s andělem objevilo množství nebeského vojska, chválícího Boha a říkajícího.

[3:08] Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi Božího zalíbení. A stalo se, že jakmile od nich anděle odešli do nebe, začali si pastýři mezi sebou říkat, pojďme tedy až do Betléma a podívejme se na to, co se tam stalo. Co nám pán oznámil? Pospíšili si tam a nalezli Marii, Jozefa a děťátko, které leželo v jeslích. Když je spatřili, oznámili slovo, které jim bylo o tom dítěti řečeno. A všichni, kdo to uslyšeli, užasli nad tím, co jim pastýři řekli. Marie však toto všechno uchovávala ve svém srdci a rozvažovala o tom. Pastýři se pak navrátili, oslavujíce a chválíce Boha za všechno, co uslyšeli a uviděli, jak jim to bylo řečeno. Tak tolik známý text, na který tady zcela jistě v historii už bylo několikrát kázáno.

[4:12] A tak rozhodně nebudu se zabývat všemi těmi 20 verši. Rozhodně nepůjdeme větu od věty, ale budou to... Spíš jenom určitý poznámky k tomu textu, to dnešní kázání. Začnu hned z kraje, kde je řečeno a stalo se v oněch dnech, že vyšlo nařízení od císaře Augusta, aby byl po celém ubydleném světě proveden soupis obyvatelstva. A o kousek dál je dokonce jmenován nějaký Quirinius. Tak trochu historie. To, co vyznáváme, že Ježíš Kristus je naším spasitelem, zachráncem, že přišel na tento svět, že přišel na tento svět proto, aby přinesl spásu každému, kdo v něj věří, tak to není žádná legenda. To není jenom nějaký mítus. Vidíte, že celý ten příběh, celá ta historie, tady je jasně uvedená, orámovaná, zařazená do historických souvislostí, je tady řeč o císaři Augustovi, je tedy jmenován jakýsi Quirinius.

[5:30] To znamená, že evangelista Lukáš velmi stál o to, aby všechno to, co tady je řečeno, a vůbec v celém jeho evangeliu, tak aby bylo jasno, že to jsou historické události, které se reálně, reálně staly. Že nevěříme jenom v nějaké legendy, v nějaké mýty. Je tady řeč o Augustovi, tak Augustus to byl první císař, Octavianus Augustus, vládl v letech 27 př. Kr. a 14 po Kr. jeho vláda skončila. Byl to první císař, byla to zlatá doba římského impéria. Proč to celý říkám? Hospodin se rozhodl, že pošle svého syna v pravý čas, v ten správný čas. Protože za tohoto císaře, velmi schopného panovníka, svým způsobem moudrého politika, tak opravdu nastalo zlaté období říše, kde začíná něco takového, jako říká se tomu odborně Pax Romana, to znamená období míru, které začalo právě tajtím císařem Octavianem Augustem a končilo až Markem Aureliem.

[6:54] Až ten jeho neslavný syn Komodus, kdo jste viděli, film Gladiator, tak tamto období končí, tím Komodem, velmi neslavným císařem. A právě to období zahajil tenhle císař, tady ten Octavianus Augustus. A znamenalo to, že v říši byl mír, říše byla vlastně celé středozemní moře, sice probíhali sem tam nějaké války, ale na hranicích, nikoli v říši. V říši byla stabilita v impériu, podařilo se vymítit i třeba piráctví, ve středozemní moři. Řecká kultura, kterou římané převzali, tak se rozšířila po celém tehdy známém světě. Nazýváme to helenismus. Řecký jazyk se stal světovým jazykem, jako dneska angličtina. Proč to celé říkám? Všechno tohle byla příprava na to, aby mohla zanedlouho proběhnout světová misie, aby misionáři se jménem Ježíš, aby ti, kteří dali dohromady nový zákon a kteří nesli jméno Ježíšovo, tak aby měli hladkou cestu k šíření evangelia.

[8:09] A také zanedlouho, pár desítek let na to, tak se křesťanství rozšířilo po celé říši. A byly k tomu i ty vnější podmínky připravené. Suverenní Bůh, který je nad dějinami, tak skutečně dal svého syna do tohoto období a bylo to nejlepší období, jaké vůbec mohlo být na příchod pána Ježíša. A na případnou potom následnou misii, kterou čteme v tom druhém díle v Lukášova dvojdíla a to jsou skutky a poštolu. Tenhle císař a další vybudovali ohromnou síť silnic, cesty. Některé evropské cesty dodnes jsou postaveny na základě těch římských cest. Takže z toho důvodu o tom mluvím. Není tady jmenován ještě jeden velmi důležitý, jedna důležitá postava, kterou máme například potom v Matoušově evangeliu, a to je Herodes Veliký, židovský král, který vládl v letech 37 až 4 př. Kristem.

[9:20] Tak z toho vyplývá, že pán Ježíš se narodil nejpozději 4 př. Kristem. Tak to je taková jako záhada historická. Ale skutečně ty data, jako víme, že ten Herodes Veliký umřel roku 4 př. Kristem, takže pán Ježíš se narodil nejpozději toho roku 4 př. Kristem. Ale co se týká přesného data, co se týká i přesného jakoby dne a měsíce, tak o tom nic nevíme. Nemáme data, dokonce i to sčítání lidů, které tady je uvedeno, tak z mimo biblických pramenů o tom nic nevíme. Takže letopočet, ani měsíc, ani den nemůžeme zarámovat. No ale protože nemůžeme, tak asi není žádný problém, abychom slavili Vánoce právě v tento čas. Abychom si připomínali skutečně příchod pána Ježíše na tento svět. Takže některé věci nevíme, ale některé věci jsou naprosto jasný z toho zarámování, které nám tady Lukáš zanechal.

[10:29] A je z toho naprosto zjevné, že záležitosti našeho pána, jeho narození, jeho příchodu na tento svět, tak jsou historickou událostí. O tom není pochyb. Druhá poznámka, kterou bych tady k tomu textu měl, tak je vlastně, že pány Ježíš se narodil jako novorozený človíček, kde si v Betlémě sekulární události přinutili Jozefa z Marii, aby ve vysokém těhotenství Marie tak putovali kamsi až do Jucka, do Betléma, aby se naplnilo proroctví. To nebylo něco, že by Jozef s Marii měli nějakou vizi, že by to takhle plánovali, že by to byl jejich program. To bylo něco, co se mělo stát podle starozákonních proroctví.

[11:33] Vzpomeňte si na proroctví Micháše. A hospodin svým souverenním způsobem zajistil, aby se tak stalo. Aby se to proroctví naplnilo. Vidíte, že skutečně náš pán je vládcem nad dějinami, je vládcem i nad pohanskými vládci, nad pohanskými národy, nad velmocemi, nad říšemi. A z toho usuzují, že je tomu taky dnes. Že i v současnosti to, co žijeme, to, co se děje kolem nás, tak se nijak nevymknulo z božích rukou, z jeho suverenní vlády. A že má svoje plány, záměry s tím, co se děje dnes, i to, co se děje s námi v našich životech. Byť by i někdy jsme vnějšně byli k něčemu donuceni, tak tady máte příklad toho, že i to bylo v boží režii. A bylo to k dobrému nakonec. Další záležitost, kterou bych tady rád zmínil, tak ta už je spíš ne historická, ale teologická, že přišel boží syn.

[12:43] My jsme tady četli apoštolské vyznání víry před chvíli, kde byla řeč o trojediném bohu. A tady čteme vlastně příběh, kdy sám Bůh, boží syn, který byl od věku a je na věky, tak přijal lidský tělo. Stal se člověkem. V podobě, je dítěte. A boží syn, druhá osoba, boží trojce, ten věčný, ten, který byl ve slávě, ten, který měl veškerý podíl na bohu a na božských atributech, tak se rozhodl z lásky k člověku, z lásky k nám, k tobě i mně, aby přišel v podobě člověka. Teologicky to nazýváme inkarnace v tělení, kde boží syn přišel v lidským těle, jako ten Ježí z Nazareta, a už samotné narození, kde si v Betlémě, v jesličkách, my tady čteme, ale ono, to je velmi jako takové slovo, jako tradičně nějakým způsobem přejímané, a my známe ty Betlémky a takový ty jesličky na slámě, zpíváme to, no to žádné jesličky nebyly, on to byl normální prachobyčejný žlab.

[14:09] Koryto pro dobyčata. Když se podíváte český studijní překlad, poznámka T8 dole, v závorce žlab. Ale do textu, pochopitelně z tradičních důvodů, překladatelé dali do jeslí. Je to romantická představa, pěkně na slámě v jesličkách, zřejmě taková představa spíš z našich končin, než někde z toho Blízkého východu. Takže Boží syn přichází, kde si v Zapadákově v Betlémě, v jakémsi stavení pro pocestné, a ani tam nebyl prostor, nakonec v maštali ve žlabě, v korytě. To nic slavného není. Už samotné narození je ve skutečnosti velké ponížení. Když jsem mluvil o císaři Augustovi, no tak sláva, lidská sláva byla v Římě.

[15:14] Možná odvozená sláva, tak jako odmocněná v Jeruzalémě. Ale tady o žádné lidské slávě nic nečteme, právě naopak. Ponížení. Od samotného začátku je to služba, je to ponížení. Já v této souvislosti bych přečetl list Filipským, 2. kapitolu, od 6. verše. To je to slavné vlastně jako vyznání, které tam zanechal apoštol Pavel. A tam je řečeno. Ačkoliv byl ve způsobu božím, nelpěl na tom, že je roven Bohu. Je řeč o Ježíši Kristu. Nýbrž sám sebe zmařil. Vzal na sebe způsob otroka a stal se podobným lidem. A když se ukázal v podobě člověka, ponížil se, stal se poslušným až k smrti. A to smrti na kříži. Čteme o tom, že byl roven Bohu ve způsobu božím, ale nelpěl na tom, z lásky k nám se rozhodl pro ponížení, dokonce tady je slovo, sloveso zmařil sám sebe.

[16:28] Rozhodl se pro zmaření sebe samého a vzal na sebe způsob, zase my uvádíme, služebníka, ono doslova a do písmene otroka. A přijal podobu člověka. Stal se tím Ježíšem z Nazareta. Ten věčný, který byl od věku a je na věky, tak se stal Ježíšem z Nazareta. Podobný nám ve všech slabostech, v lidském utrpení, kromě hříchu. Podstoupil všemožná pokušení, znal bolest, znal hlad, žízeň, únavu, znal lidský pronásledování, pohrdání, plivání a nakonec až smrt na kříži. Ale to bude směřovat až k velikonocu. A z boží lásky se boží syn rozhodl stát si člověkem. Nebyla to žádná nutnost.

[17:28] Bylo to jeho dobrovolné rozhodnutí pro nás, aby na sobě vzal veškeré viny a hříchy celého světa a vlastně celé to dílo toho služebníka, toho zmaření, dovedl až ke kříži, až ku křižování. Taková zajímavá záležitost, nevím, jestli jste nad tím někdy přemýšleli, ale z lásky se spojil plný Bůh s plným člověkem. My vyznáváme Ježíše z Nazareta, Ježíše Krista jako plného Boha a plného člověka. To se právě tady odehrálo, nebo tedy početím a potom narozením. A z lásky k nám udělal něco, že přijal lidské tělo, tak se spojil s člověčenstvím, že už je to na věky. Na kříži umřel za nás, třetího dne vstal z mrtvých, přijal oslavené tělo, ale oslavené tělo jaké?

[18:35] Už na věky je sám Bůh, druhá osoba Boží trojice, Boží syn, spojen s člověkem. To je neuvěřitelný tajemství. A proč to udělal? Jenom z lásky kvůli nám. On to pro sebe nepotřeboval. My jsme to nutně potřebovali. Aby přišel, aby přijal lidské tělo, aby přišel v podobě Ježíše z Nazareta, aby na sebe vzal všechno to, co by jinak na nás zůstalo a znamenalo by to, že by jsme skončili ve věčném zatracení. A pro něj to znamenalo, že se odvtělení na furt spojuje s člověkem. To je Boží láska. Nekompromisní, dokonalá a plná. Bez žádných zadních vrátek. Bez žádnýho druhého nějakého ještě programu. Tak to bylo trochu teologie.

[19:42] A třetí záležitost, které bych se chtěl chvíli věnovat, tak to byly ti pastýři. To narození samotné se nenarodilo s žádnou velkou slávou. To je opravdu lidský ponížení. Ale Boží sláva se projevila tam u těch pastýřů, kde anděle zvestovali ty úžasné zprávy, o kterých jsme tady četli. Opravdu to je evangelium, to, co tady zvestují. To je dobrá zvěst o záchraně. A je to provázený Boží mocí a Boží slávou, protože anděle to zvestovali. Anděl to zvestoval a poté celé zástupy andělské, nebo těch Božích zástupů toho světa, do kterého nevidíme, těch služebných duchů hospodinových, tak tady oslavují našeho pána. A dostalo se tohoto zjevění těm pastýřům.

[20:44] A to, co je úžasné na tom, že když se tuhle zvěst dozvěděli pastýři, tak nelenili a okamžitě jednali. Hospodiny navštivil, dostalo se jim zjevení a oni neměli žádnou dlouhou chvíli. Oni byli v práci, normálně pracovali. Tam měli rozděleny hlídky, měli hlídat, střežit svoje stáda. Dalo by se říct, byli zaneprázněni. Ale v té chvíli tohle šlo úplně stranou. Dostalo se jim božího navštívení, zjevení. Sám stvořitel k ním promluvil skrze anděla. A oni okamžitě reagují a jdou se podívat. Jdou do Betléma a zvěstují tam to, co jim bylo řečeno. A využili té příležitosti. Nelenili. Neodkládali to. A toho si nesmírně na nich vážím.

[21:47] Víte, hospodin mluví i dnes. Možná neskrzean dělá možná jiným způsobem, to není úplně podstatný. Ale pokud k tobě mluví, pokud k tobě mluví třeba i dnes, nebo v tento čas, pokud prožíváš jeho řeč ve svém nitru, ať už je to ten tichý hlas, o kterém víš jenom ty, ať už je to třeba i dramatičtější, že s tebou Bůh jedná způsobem, který je i nějak jako patrný navenek, ale v každém případě jde o jeho řeč, o jeho zjevení, o jeho volání, o jeho klepání, o jeho dotek, tak pak neváhej. Po způsobu tady těch pastýřů, když pán mluví, když navštěvuje svůj lid, když tě navštívil, když tě zjevil, tak okamžitě reaguj. Neodkládej to. Zaměstnání, nezaměstnání, koníček, nekoníček.

[22:50] Televize, netelevize, divadlo, nedivadlo. Vem a konej. Reaguj na Boží slovo, reaguj na Boží pozvání. Když se tvoje srdce, tvoje nitro rozehřívá dotékem Ducha Svatého, tak ber to vážně a neodkládej to. Je to to nejvíc a je to to nejdůležitější vůbec v lidském životě. O nic jiného tady na tomto světě skutečně nekráčí. Pro mladé lidi to možná zní trochu abstraktně, to, co teď říkám, ale já už dobře vím, co to je, když uplyne deset let. A už dobře vím, co to je, když uplyne dvacet let. Jak lusknutím prstu. A čas jako utíká a nenech si čas protéct mezi prsty. Boží příležitosti, jeho řeč, jeho zjevění, jeho slovo k tobě. A tak to přijmejte jako pozvání. Já si pamatuju, když jsem uvěřil v těch sedmnácti letech svých, tak když jsem byl na jednom církevním pobytě, nebo jak to říct nějak civilněji, zborová dovolená, tak si velmi dobře pamatuju a nesmírně mě to oslovilo tehdy.

[24:08] Možná jsem tady už o tom mluvil, a pokud jsem o tom mluvil, tak mi to odpuste, že to opakuju. To byl takový tábor v lese v Jižní Čechách, kde to byl rok 92, kde to nebylo ještě všechno tak, jak dnes. A tam elektrika byla skrze generátor. Nebyly tam dráty přivedený, bylo to takový ještě hodně spartianský ten pobyt. A nebyla tam ani koupelna, a byly tam latrýny, a umývalo se v řece a pěla se voda ze studánky. A elektrika byla pouze generátor a pochopitelně z finančních důvodů a přišla nějaká hodina, dejme tomu devět večer, a generátor se vypnul. A tma. Lesní tma. A to byl tehdy čas probuzení, to bylo po revolucii, a mnoho mladých lidí hledalo o Boží království. A já jsem tam byl na pobytu s jedním zborem v mé domácí církvi, ve které jsem vyrostl kdysi dávno. A to byl zbor, který narostl v těch devadesátých letech, ještě i předtím za komunistů, ke konci komunistického režimu, tak narostl z pěti babiček na pětset lidí.

[25:18] Bylo to v Plzni. A to bylo takové mini probuzení v Plzni na Plzeňsku. A já jsem se dostal takovou zvláštní, jako náhodou, náhodou, hospodiny nad dějinami, nad dějinami i našich osobních životů, já jsem se dostal na tenhle pobyt a teď tam zhasel ten generátor, elektrika, lidi zapálili svíčky, to byly jenom takový plamínky, trošinku světla a četli Bibli. Prostě četli Bibli. Já jsem na to koukal, ale jsem tomu nevěřil, jsem to nechápal, kde jsem se to ocitl. To bylo opravdu probuzení v té Plzni. A oni četli Bibli. Při těch svíčkách. Do noci četli Bibli. To byly lidé, kteří zareagovali na boží povolání, že k ním promluvil a nechtěli tehdy ani minutu promrhat nějakými nesmysly. Dneska bychom koukali nevím na co, když by nám zaslala elektrika, nebo co bychom dělali, ale oni tehdy fakt četli Biblii a já jsem toho byl světkem.

[26:23] A nesmírně se mi to dotklo. A něco to způsobilo v mém životě. Takže to berte jenom jako takovou ilustraci, takové svědectví, že když hospodin se dotýká tvého srdce, mého srdce, tak je třeba na to okamžitě reagovat a neodkládat to. Mít to jako prioritu. A to bych vám chtěl dnes předat. A pokud využijete i tento vánoční čas, tohoto roku 2021, že se ponoříte do boží blízkosti, že se ponoříte do písma, do Bible, do modlite, do společenství, do chval, tak je to zhruba to nejlepší, co v životě vůbec můžeme udělat. A ty vnější věci nejsou tak důležitý. Amen.

[All sermons](https://baptisteolomouc.cz/en/sermons)

---

HTML version: https://baptisteolomouc.cz/en/sermons/20211219/v-no-n-poselstv · Last updated: 2026-10-15