# Dům Hospodinův a dům Davidův

> Sermon from 16 January 2022, 2 S 7:1-17, Miroslav Čížek (in Czech). Recording of the Sunday service of the Baptist church in Olomouc – listen online or as a podcast.

- **Date:** 16 January 2022
- **Preacher:** Miroslav Čížek
- **Bible passage:** 2 S 7:1-17
- **Duration:** 31:28
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2022-01-16-Dum-Hospodinuv-a-dum-Daviduv-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2022-01-16-Dum-Hospodinuv-a-dum-Daviduv-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Transcript (Czech)

*automatic, may contain errors*

[0:00] Dobrý ráno, bratři a sestry, zdravím také ty, kteří jsou doma u přijímačů, u počítačů, také na Jižní Moravu, do Mikulova, do Valtic. A jakmile se přežene Omikron, tak vás všechny vybízím, vy kdo jste doma, abyste přišli do společenství Božího lido. Dnes budu kázat na text z druhé Samuelovy, sedmá kapitola, druhá Samuelova, sedmá kapitola, od prvního do sedmnáctého verše. A kázání jsem nazval Dům hospodinův a dům Davidův.

[1:00] Takže druhá Samuelova, sedmá kapitola, prvních sedmnáct veršů. I stalo se, když král sídlil ve svém domě a hospodin mu dal odpočinek od všech jeho okolních nepřátel, že řekl král proroku Nátanovi, pohleď já sídlím v cedrovém domě a Boží truhla sídlí pod stanovou plachtou. Nátan králi odpověděl, jdi a učini vše, co máš na srdci, protože hospodin je s tebou. Oné noci se však stalo hospodinovo slovo k Nátanovi, jdi a řekni mému otroku Davidovi, toto pravý hospodin. Ty mi chceš postavit dům, abych v něm sídlil? Vždyť jsem nesídlil v domě ode dne, když jsem vyvedl Izraelce z Egypta až dodnes, ale přecházel jsem ve stanu jako příbytku.

[2:05] Ať jsem přecházel se všemi Izraelci kudikoli, řekl jsem snad některému z izraelských kmenů, kterému jsem přikázal pást můj lid Izrael, proč mě nepostavíte cedrový dům? A nyní toto pověz mému otroku Davidovi, toto pravý hospodin zástupu, vzal jsem tě z pastvin od chovu ovcí, abys byl vévodou nad mým lidem, nad Izraelem. Byl jsem s tebou, kamkoliv jsi šel a vyhleděl jsem před tebou všechny tvé nepřátelé. Učiním tvé jméno velké, jako je jméno velikánu na zemi. Nachystám pro svůj lid Izrael území, zasadím ho, bude bydlet na svém místě a nebude se již třást. Bídáci ho nebudou již pokořovat, jako na počátku. Ode dne, kdy jsem ustanovil soudce na svým lidem Izraelem. Dám ti odpočinek od všech tvých nepřátel. Hospodin ti oznamuje, že on postaví dům tobě.

[3:07] Až se naplní tvé dny a ulehneš se svými otci, dám po tobě povstat tvému potomku, který výjde ze tvých beder a upevním jeho království. On postaví dům pro mé jméno a upevním jeho království, jeho královský trůn na věky. Já budu jeho otcem a on bude mým synem. Když bude činit zlo, budu ho kárat lidskou holí a ranami lidských synů. Mé milosrdenství však od něj neodstoupí, jakož jsem je odňal od Saula, kterého jsem před tebou odstranil. Trvalý bude tvůj dům i tvé království na věky před tebou. Tvůj trůn bude na věky pevně stát. Nátan Davidovi pověděl všechna tato slova a celé toto vidění. Před čtrnácti dny jsme tady mluvili o Davidovi, kdy byl pomazán za krále.

[4:08] Petr tady četl také Davidu v žalm o Davidovi. A nyní se nacházíme v situaci, kdy David už je králem. dosáhl velkých vítězství. Porazil... okolní nepřátelé a přišla mu na mysl taková touha, takový plán, my tomu říkáme vize, postavit hospodinu chrám. Protože David už sídl v Jerozalémě, v domě, který byl z pevných materiálů a truhla sídlila stále ve stanu, pod plachtou. A tak mu přišel boholíbý plán na mysl. postavit hospodinu úžasný chrám. Přijal tuhle vizi a nezůstalo jenom u toho, o té vizi se také poradil.

[5:08] Jako schopný král, dobrý král, měl dobré rádce. Jedním z rádců byl Nátan, prorok a tak se s ním poradil. A Nátan mu odpověděl, jdi a učin vše, co máš na srdci, protože hospodin je s tebou. Skutečně to, do čeho šel David, tak mělo boží požehnání a skutečně hospodin byl s Davidem. A tak Nátan podle svého úsudku, ačkoliv to byl prorok, tak mu tu vizi schválil. byla to taková výroční schůze, takový svěst delegátů a dohodli se, sjednotili se na tom, odhlasovali si to. Byla to jejich vize. My o vizi také velmi často mluvíme.

[6:08] Já to slovo každému doporučuji, některé to slovo velmi dráždí. Já si myslím, že je velmi dobré, když každý člověk má ve svém vlastním životě vizi, že je moc dobře, když zbor hledá vizi a nachází a sjednocuje se nad vizí a přijíme vizi. Je dobře, když celá církev, když celý národ má vizi, takže rozhodně je to něco pozitivního v mých očích, ale je třeba vědět, že vize automaticky neznamená proroctví, že to je něco, co hledáme, co přijímáme, nad čem se sjednocujeme, co Bůh může naplnit a často naplní. Někdy se částečně nemusí naplnit vize a někdy dokonce vůbec. A to je případ právě toho, co jsme tady četli.

[7:09] Jinak já jsem člověk, který vždycky miloval vizi, vždycky jsem hledal vizi pro svůj život a kdyby se jenom polovina toho, co jsem měl a mám za vize, naplnila, tak by to bylo úžasný. Jenom polovina, 50% z toho, kdyby se naplnilo. V podstatě těch plánů a vizi je tolik, že bych potřeboval další 3-4 měroslavy vedle sebe, abych jim rozdělil úkoly. A to víc rozebírat nebudu, to někdy třeba v nějakém osobním rozhovoru. Ale přece jenom takovou jednou aspoň zajímavou záležitost z vizi, ať je to trochu i praktičtější. když jsem když jsem začal sloužit pánu naplno jako misijní pracovník, tak jsem přijal takovou vizi, že filmem Ježíš podle Lukášova Evangelia zasáhnu celý region. A tak jsem začal na tom pracovat, bylo to od toho roku 1999 a trvalo to mnoho let, než jsem s filmem naplnil od rakouských hranic až téměř pod Brno.

[8:20] Jako je ti Jaroslavice, Hevlín, Hrušovany nad Jevišovkou, to je úplně Spodek, Jižní Moravy, to je na rakouský hranici. A v podstatě celý pás až pod Brno. S některými jsme včera byli v Rosicích u Brna, tak i v Rosicích jsem promítal. Celý ohromný region, desítky a desítky měst a obcí. A prožil jsem o tom konec. Prožil jsem přitom úžasné momenty, Bůh se k tomu přiznal, někteří lidé tam uvěřili, někteří lidé, s těma jsem se seznámil a potom jsme spolupracovali na božím díle. V každém případě to byl vynikající projekt, vynikající vize, ale zažil jsem s tím filmem také i neuvěřitelné propadáky. To také. A jedno to místo si pamatuju, jmenuje se Moravský Krumlov, na Znojimsku, 30 kilometrů od Znojma a vždycky jsem tak trochu po tom městě pošelhával. Měl jsem ho hluboko v srdci a měl jsem takovou vizi, takovou chuť, takový plán v Moravském Krumlově zakládat zbor.

[9:32] A dokonce jsem v tom městě promítal ne jednou, ale dvakrát. Po několika letech jsem tam promítal s filmem Ježíš ještě jednou. A co se v tom městě stalo? Při prvním promítání v Moravském Krumlově, uprostřed promítání, uprostřed filmu, vypla v celém Krumlově elektrika. Najednou v sále temno, tma. Seděli jsme, diváci seděli, minuty ubíhali, tma. Po několika minutách to naštěstí naskočilo, nikdo neodešel tedy, ale možná to bylo z toho důvodu, že tam byla taková tma, že se báli odejít. To bylo první promítání v Moravském Krumlově. To se mi nikdy nestalo tady tohle. Druhý promítání v Moravském Krumlově, to město, které dodnes mám srdci. Po několika letech promítáme akce za mnoho tisíc korun a přišel tam přiopilý muž, sedl si do první řady, chvilku koukal a po pěti, po deseti minutách začal dělat rozruch.

[10:47] Lidi v kyně, začal rušit, začal tam vykřikovat, rozhazovat prostě rukama. Co s tím? Tak jsem ho šel napomenout. Napomenutí zabralo přesně na 30 sekund. Tak jsem ho šel po druhý napomenout, otučil se ke mně a odporným, agresivním slovem řekl, nebo tě zabiju. Co teďka s tím? Když tam začne nějaká pře, když ho začnu někde vytahovat, tak lidi odejdou, prostě úplně to naruší celý promítání. Tak jsem ho tam nechal, volal jsem 158. Je to 158? Volal jsem 158. Policisté nepřijeli. Řekl jsem jim, že vyhrožuje tady člověk zabitím na akci, na promítání filmu. Neříkal jsem, jaký film, neříkal jsem, kdo jsme, ale v Moravském Krumlově.

[11:47] Takže pomáhat a chránit. Nedojeli. Nedojeli ani nakonec. Nechali mě v tom. Samozřejmě to promítání jako velmi narušilo. Tak takhle to nakonec skončilo. Mělo to do hru, že jsem si vezl no jmě na ředitelstvu i byl stěžovat na policii. Ale jestli z toho něco bylo, nebo nebylo, nevím. Ztěšujte si na policii. Policii. Příslušník pokorně, jako říkal, že to bude řešit. Ten příslušník to byl ředitel přímo. Tak nevím, jak to dopadlo. Ale to už dávám stranu v tuhle chvíli. Dvakrát jsem promítal v tom městě a dvakrát to dopadlo takhle. Takže někdy ty naše vize, někdy ty naše touhy a ty naše plány. A skutečně opravdu furt mám touhu a plán pro Moravský Krumlov. Ale prostě se to nezrealizovalo, nenaplnilo. Byla tam opozice, je to velmi zvláštní, možná se vám to v životě také může stát, že po něčem toužíte, něco plánujete, máte vizi a je tam nějaký odpor, je tam nějaká opozice a ta vize se nenaplní.

[12:57] Zpátky do našeho textu. Takže David pojel vizi, že postaví chrán. Prorok mu to scházal. po lidsku vzato, ale ještě té noci k Nátanovi nastalo prorocké slovo, hospodin promluvil a hospodin k té vizi řekl, ne, ty to nebudeš, Davide, kdo mi postavíš chrám, já budu, kdo ti postavím dům, já z tebe vybuduji království a dynastii a rod, dům, který nebude mít konce, který bude královat na věky. A my víme, že to prorockství, které potom je tam někde 12. a 13. verš, takže směřuje do konce až ke Kristu. A tak jak Landon v pátek na Mládeži říkal, že většina starozákonních prorockství zaznívá tehdy a tam pro tu generaci, ten, který prorock mluvil, taky v tomto případě, pochopitelně, to, co ten Nátan říká, tak ta první rovina, ten první dosah toho prorockství je, my už tušíme, ke komu, Davidův syn, Šalomoun, který skutečně pak i ten chrám postavil, ale také vidíme, že Šalomoun nemohl naplnit dosah tohoto prorockství, že to sahá někam až úplně na věčnost.

[14:41] A také víme z historie, že vlastně hned po Šalomounovi se Davidovo království rozpadlo, rozštěpilo na dva celky, na dvě království. A také víme, že i když tam byly úžasné výjimky, jako byl Chyskijáš a Jošiáš, tak roku 586 nebo 587 př. Kristem dochází k zániku judského království, té linie toho Davidovského domu. A přichází babylonské zajetí. A po babylonském zajetí přichází naděje. Čteme o Zerubábelovi, což byl člověk, potomek z rodu Davidova. A tak přichází naděje, že by snad tady tenhle Zerubábel. Ale nedošlo ani k obnovení království.

[15:42] Byla to jenom provincie v rámci Perské říše. A pak se ten Davidův rod ztrácí z velkých dějin, neže by se ztrácel, ale z těch velkých dějin, ze světla reflektorů a potom až Páne Ježíš Kristus z rodu Davidova. Syn Davidův, který v plnosti a dokonale naplnil toto Nátanovo proroctví. A jeho království je skutečně na věky. A to je ta druhá rovina, to je ta druhá linie toho starozákonního Nátanova proroctví. Takže ten první aktuální dosah byl k Šalomounovi a taková ta druhá rovina, ta směřovala až ke Kristu. A u mnoha starozákonních proroctví to přesně takhle je, že má několik rovin.

[16:45] Jak na to reagoval David? Když jeho plán, jeho vize se nemohla naplnit. Když to hospodin nedovolil. Mohl zahořknout. Mohl se nazlobit. Tak, jak když dítěti vezmete hračku. Ne tak, David. Když se podíváte do první knihy Paralipomenon, do 22. kapitoly, od 5. do 11. verše, tak tady David mluví velmi smířlivě a smířeně. Se svým osudem, s tím, že on nebude ten, který naplní tu myšlenku, že on nebude ten budovatel, že on nebude stavitel chrámu a skutečně chrám v Jerozalémě přece známe jako Šalomónův chrám.

[17:50] Ale od toho pátého verše v té 22. kapitole první knihy Paralipomenon čteme. David si řekl, můj syn Šalomón je mladý a útlý a dům, který se má postavit hospodinou, musí být zvlášť veliký, aby byl vyhlasný a slavný po všech zemích. Musím pro něj udělat přípravy. A David připravil před svou smrtí množství materiálu. Potom zavolal svého syna Šalomóna a přikázal mu, aby postavil dům pro hospodina Boha Izraele. David řekl Šalomónovi, můj synu, měl jsem na srdci postavit dům pro jméno hospodina svého Boha. Ale stalo se ke mně hospodinovo slovo. Prolil si mnoho krve a vedl si velké války. Nestav dům pro mé jméno, neboť si prolil přede mnou mnoho krve na zem. Hle, narodí se ti syn, on bude můžem odpočinutí. Jemu dám odpočinek od všech jeho okolních nepřátel.

[18:52] Vždyť se bude jmenovat Šalomón. V jeho dnech dám Izraeli pokoj a klid. On postaví dům pro mé jméno, on bude mým synem a já mu budu jeho otcem. Jeho královský trůn nad Izraelem upevním na věky. Nyní můj synu, ať je hospodin s tebou, ať uspěješ a postavíš dům hospodinu svému Bohu, jak o tom promluvil. Tady nám David odhaluje i důvod, když k němu hospodin promluvil, proč on nebude ten, který nemůže postavit chrám, protože prolil mnoho krve, protože vedl velké bitvy, velké boje a v podstatě hospodin ho povolal k tomu, aby byl velký bojovník, aby vybojoval pro Izrael zemi, aby vybojoval pro Izrael mír a bezpečí. A je potřeba si uvědomit, že skutečně to byl až David, který naplnil hospodinovi plány, co se týká země zaslíbené.

[19:59] I když byl Jozuek, který uvedl Izrael do země zaslíbené, pak následovala doba soudců, poté království, král Saul, tak si uvědomme, že celá země nebyla vybojována pro Izraelca. Vždyť ani Jeruzalém ještě neexistoval. Jeruzalém vybojoval, dobil až David. To byl ten Jebus, kde sídlili Jebuzejci a to ani za Jozuva, ani v době soudců, ani za krále Saula nebylo dobyto. Saul nesídlil v Jeruzalémě. Jeruzalém jako takový ještě neexistoval, tak, jak ho známe. Ten dobil skutečně až David a učinil z toho sídlo, odkud vládl a kde plánoval, aby byl postaven hospodinu chrám.

[21:08] A porazil pelištejce, vybojoval bitvy s okolními národy, které utlačovali Izrael, jestli to byl Moab, Edom, Amon, Aramejci a další. a jeho úkol od hospodina byl právě tenhle, aby bojoval a vybojoval. A skutečně prolil mnoho krve. A boží plán pro Davida nebylo postavit chrám. To byla až další etapa, kdy bude mír, kdy bude pokoj a to skutečně nastalo za jeho syna Šalmouna, který žádné velké bitvy nevedl. který užíval vlastně těch výsledků jeho otce a dokonce i jméno Šalomón má v sobě to hebrejské Šalom, pokoj, pokojný. A David nijak nezahořkl a tak se spokojil s tím, že pro ten budoucí chrám, který se nebude jmenovat jeho jménem, udělá maximálně možné přípravy.

[22:21] A tak zhromáždil obrovské množství materiálu. Zlata, stříbra, mědi a železa, že to nebylo možné ani zvážit, drahých kamenů, mramoru, cedru. A dokonce i ze svého osobního mětku daroval velké množství. Dokonce i Šalmónovi předal plány, to je 28. kapitola, první paralipomenu od 11. do 13. verše. Mám za to, že těch pár veršů stojí za to, abych přečetl. David dal svému synu Šalmónovi plán přecíně. Jeho budov, jeho pokladnic, jeho horních místností, jeho vnitřních pokojů a domů pro slitovnici. Plán všeho, co měl na mysli. Nádvoří hospodinova domu, všechny okolní komory, pokladnice božího domu a pokladnice svatých věcí. Od díly kněží a levitu, všechnu práci služby hospodinova domu a všechny předměty služby hospodinova domu.

[23:30] Šalmónov chrán. David zhromážil poklady, majetky, dokonce byl architektem toho všeho. Plány, stavební plány předal svému synovi. Všechno tak, jak to měl na mysli. A dokonce pro celou tu vizi, pro ten plán, získal celý Izrael. Když se podíváte potom ještě do 29. kapitoli, 3. až 9. verš, tak tam čteme. Navíc, protože jsem si oblíbil dům svého boha, z osobního vlastnictví zlata a stříbra jsem dal pro dům svého boha, kromě všeho, co jsem připravil pro dům svatyně. 3 tisíce talentů zlata, zlata z ofíru, 7 tisíc talentů přečištěného stříbra pro potažení stěn domu, zlato na věci zlaté, stříbro na stříbrné a pro všechnu práci konanou přem řemeslníky.

[24:34] Kdo se dnes dobrovolně rozhodne otevřít ruku pro hospodina? Dobrovolně se rozhodli předáci rodů, velitele izraelských kmenů, velitele nad tisíci a nad cty a předáci nad prací pro krála. Pro službu božího domu dali 5 tisíc talentů zlata a 10 tisíc darejků, 10 tisíc talentů stříbra, 18 tisíc talentů bronzu a 100 tisíc talentů železa. Ten, kdo měl drahokamy, dal je do pokladu hospodinová domu do zprávy Gershonovce Jechiela. Lid se radoval z jejich dobrovolného rozhodnutí, neboť se rozhodli dát hospodinu dobrovolně a z celého srdce. Také král David se převelice radoval. Takže David nejenom, že sám připravil všechno pro to, aby Šalmón mohl stavět, ale dokonce daroval z osobního majetku, aby byl příkladem pro Izrael a dokázal svým nadšením získat, oslovit, natchnout i všechny ostatní předáky celý lid.

[25:47] A nazhromážděli obrovský majetek na budoucí stavbu chrám. Upozorňuji, ten ještě neexistoval. Ještě nezačali ani kopat, ještě nebyly základy, nebylo vůbec nic. A přesto to bylo dobrovolné. Tam je řečeno, rozhodli se dát hospodinu dobrovolně a z celého srdce. A lid se radoval. A také král David se převelice radoval. To bylo hnutí ducha. To bylo inspirované od samotného Boha. Přinášite, dáváte na něco, co se teprve stane, co ještě před vámi vůbec není. Je to předmět víry, možná představivosti, ale na tom kopci ještě se ani nekoplo. A už z toho máte radost. Už z toho máte nadšení.

[26:49] To bylo hnutí ducha. Hnutí ducha svatého. A upozornuju, že král David se toho nedožil. A dost možná, že velká část těch, kteří tady zhromažďovali, tak se toho nedožili. Ale prožívali radost z toho, že se můžou podílet na něčem velkém, co teprve bude. Velkých věcí božího království. I když jim, nebo konkrétně Davidovi, nebylo dáno, aby to naplnil. Nebyla to jeho vize. Nebyla to vize pro něj. Ale udělal všechno pro to, co mohl, aby další generace toho dosáhl. A tak to někdy je i s naší vizí. Tak to někdy je i s našimi plány. Že ne všechno, to, co máme na srdci, se odehraje.

[27:50] Ne všechno, to, co bychom si přáli, tak se stane realitou. Ale i kdybychom byli ta generace, která připravuje. Která nachystá všechno to, co potom další generace naplní. Koukám, že ta další generace je především tam nahoře, v zašívárně. Minulý týden jsem tam schválně seděl, abych tam trochu rozvířil prach. Takže to je slovo pro vás. I kdybychom my byli, ti, kteří teprve připravují něco, co vy dotáhnete, co vy naplníte, čeho vy budete účastníci. A to, co my jsme nedokázali, nebo to, co nám nebylo dáno. To, co my jsme neuměli. A hospodin vás povolá a převezmete ten štafetový kolík a posunete to o kus dál.

[28:52] A dosáhnete víc a naplníte větší věci než my. Tak jak král David se z toho chci radovat, chci být u příprav a zvu vás všechny. Nechtě to hnutí ducha svatého, nechtě z toho máme už teď radost z věcí, které se třeba teprve naplní. Na boží slávu, kež byste zažili probuzení z ducha svatého, kež by duch svatý zasáhl tuhle zemi, já si moc přeji, aby ještě moje generace byla u toho celý svůj duchovní život na točením přípravy. Ale pokud mi nebude dáno a pokud to budete vy, kteří u toho budete, tak z toho mám radost a rád budu konat přípravy, aby se tak stalo. Jestli dovolíte, tak já bych se ještě na závěr pomodlil.

[29:59] A děkujeme ti, pane, za to, že jsi pánem dějin historie, ale také současnosti a také budoucnosti, že máš všechno ve svých rukách, že ty znáš naše srdce, víš o našich vizích a plánech, znáš naše touhy. Děkujeme ti za tuto zemi, děkujeme ti za Olomouc, děkujeme ti za tento zbor a my toužíme potom, aby si dal probuzení v této zemi. Kdybychom toho nebyli svědky, pane, tak toužíme nést evangelium, přinášet dobrou zprávu lidem kolem nás, a kež by si požehnal i našim mladým, kteří sedí tam nahoře, aby si k ním mluvil, aby si je povolával, aby si jim zjevoval svoje plány, aby si je vedl, jejich životy, jejich studia, jejich zaměstnání budoucí, jejich partnerské a do budoucna manželské vztahy, jejich rodiny. O to tě prosíme.

[31:10] Děkujeme ti, že jsme tví a že ty seš nad tím vším. Děkujeme ti, že se můžeme nazývat tvými dětmi a za to, že si nám dal tu výsadu podílet se na tvém království, na službě tvému dílu. Děkujeme ti za to. Amen.

[All sermons](https://baptisteolomouc.cz/en/sermons)

---

HTML version: https://baptisteolomouc.cz/en/sermons/20220116/d-m-hospodin-v-a-d-m-david-v · Last updated: 2026-10-15