# List do Laodikeje

> Sermon from 23 January 2022, Zj 3:14-22, Miroslav Čížek (in Czech). Recording of the Sunday service of the Baptist church in Olomouc – listen online or as a podcast.

- **Date:** 23 January 2022
- **Preacher:** Miroslav Čížek
- **Bible passage:** Zj 3:14-22
- **Duration:** 30:02
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2022-01-23-List-do-Laodikeje-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2022-01-23-List-do-Laodikeje-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Transcript (Czech)

*automatic, may contain errors*

[0:00] Dobré ráno, bratři a sestry, zdravím také ty, kteří jsou u přijímačů, dneska speciálně třeba ve Velkých Bílovicích, tak vás všechny zdravím. Budeme být dnes kázání z knihy Zjevení a Novo, třetí kapitola, od čtrnáctého do dvacátého druhého verše z českého studijního překladu. Takže kniha Zjevení a Novo, třetí kapitola, od čtrnáctého do dvá dvacátého verše. Ale ještě než budu číst, nebo než společně budeme číst, tak pár vět ke kázání v tomto zboru jako takovému. Snad se můžete těšit na to, že od Dubna budou, tak jak tady bylo zvykem, série. Začneme list Římanům probírat.

[1:06] Doposud mám volná kázání na konkrétní texty. Byla to dohoda se staršími. Vybral jsem dnes tenhle text, pokud se někdo bude ptát, proč zrovna tenhle text. Jednoduchá odpověď. Modlil jsem se a bylo mi to takhle dáno. Ale když říkám, že jednoduchá odpověď, ona to úplně tak jednoduchý není. Totiž najít to, co mluvit v neděli k božímu lidu, je pro mě mnohdy to nejtěžší a nejnáročnější. Těžší než jakákoliv potom další příprava. Jako najít od pána jeho aktuální slovo pro to, které společenství. Mnohdy je to modlitevní zápas a hledání a také nejistota. Snad jenom jednou nebo dvakrát v životě se mi stalo, že mi to bylo dáno ve snu.

[2:09] Jinak je to tak skoro vždycky jako docela těžký zápas najít. A z toho pramení také problémy pro chváliče. Že někdy ve čtvrtek, někdy v pátek, snad ještě ne v sobotu teda, ale oznamuji, co bude jako kázáno. Není to nějaká lenivost ani liknavost, je to výsledek těch zápasů. A tak vám všem chváličům za to děkuji. Děkuji vám za vaši službu, za vaše chvály a i za tu trpělivost. Oddubna to bude mnohem, mnohem snažší. Bude-li s Římanům a budete dopředu vědět, pokud nepřijde nějaký sen, ale stalo se mně to maximálně dvakrát za život. Jednou se mi to stalo v Ureským hradišti, že jsem měl nachystaný kázání a v neděli ráno jsem se probudil a věděl jsem na základě snu, že kázání bude jiný. Ale to bylo jenom jedno.

[3:13] Takže do našeho textu. Andělu zboru v Laodikeji napiš. Toto pravý amen, svědek věrný a pravý, původ božího stvoření. Znám tvé skutky, nejsi studený ani horký. Kež bys byl studený nebo horký. Takto však, že jsi vlažný a nejsi studený ani horký, vyvrhnu tě ze svých úst. Neboť říkáš, jsem bohatý, zbohatl jsem a nic nepotřebuji. A nevíš, že jsi ubohý, politování hodný a chudý, slepý a nahý. Radím ti, abys ode mne koupil zlato v ohni pročištěné. A tak zbohatl bílé šaty, aby ses oblékl a neukázala se hamba tvé nahoty. A mast k pomazání svých očí, abys viděl. Já usvědčuji a kárám ty, které miluji. Buď tedy horlivý a učiň pokání.

[4:15] Hle, stojím u dveří a tluču. Kdo by uslyšel můj hlas a otevřel dveře, k tomu vejdu a budu... s ním večeřet a on se mnou. Kdo vítězí, tomu dám usednout se mnou na můj trůn. Jako i já jsem zvítězil a usedl jsem se svým ocem na jeho trůn. Kdo má uši, slyš, co duch pravý zboru. Tak jistě jste slyšeli kázání na tento text. Na začátku knihy zjevení Janovo je vlastně sedm listů do sedmi zborů. Všech těch sedm zborů se nachází v Malé Ázii, dnešní Turecko, azijská část, turecká víceméně na západě té azijské části. A ten zbor, ke kterému tady pán mluví, tak je v Laodicei.

[5:18] Myslím si, že by bylo velmi přínosné, že je přínosný a vhodný, abychom si řekli několik reálí k tomu městu a snad i k tomu zboru, aby se nám celá ta souvislost té duchovní situace a nejenom duchovní situace tak nějak jako plasticky před očima znázornila. Takže to město Laodicea bylo postaveno, nebo spíš vzniklo, bylo založeno ve třetím století před Kristem, králem Antiochem II. a ten vlastně pojmenoval to město na počest své manželky, která se jmenovala Laodice. Takže nechci říct, že ženy vládnou světu, ale mnoha inspirace souvisí se ženami a v tomto případě stoprocentně to město bylo pojmenované podle manželky toho krále.

[6:25] Už jsem se nedočetl, jestli to bylo z lásky, ze zamilovanosti nebo jestli to byl nějaký manželský obchod, to úplně nevím, ale toto tam bylo v těch reálích zapsáno, takže na počest jeho ženy. To město bylo velmi bohaté, bylo to centrum obchodu, protože se nacházelo na křižovace obchodních cest a když nějaké město je na křižovace obchodních cest, tak je bohaté, takže bylo proslulé bankovnictvím, obchodem, také textilním průmyslem, to slovo průmysl berte s rezervou, ale bylo slavné, proslavené vlastně látkami z kvalitní černé vlny, také bylo to město známé očním lékařstvím, významné oční lékařství, už v té době, už v době prvního století pokrystu, oční lékařství, inspirace pro některé z nás tady, ve sboru, kteří se očnímu lékařství věnují nebo budou věnovat.

[7:47] To město mělo ale jeden nedostatek. Nemělo zdroj kvalitní pitné vody, nebo vody obecně. Tak jako poblíž město Kolosi, mělo občerstvující, dosažitelnou občerstvující vodu, tak nějak jako z hor přicházející, nebo město Hierapolis, které bylo nedaleko, tak mělo horké léčivé prameny, tak Laudicea vlastně neměla vodu a vodovodem vedla vodu až kdesi právě z té Hierapole. Jenomže ta voda, než dotekla do Laudicee, tak už byla vlažná. A to je něco, na co tady naráží, jako Náš pán, když mluví k tomuto zboru, používá reálie toho daného města.

[8:50] A ta voda, která přitékala do Laodice, tak nebyla osvěžující, ale už nebyla ani horká a léčivá. Byla pouze vlažná. A vlažné vody se tehdy užívalo jako dávidlo. Ve středověku to byl takový jako klacík, na tom bylo pírko, a to se používalo jako dávidlo, aby člověk se mohl vyzvrcet. Ale tehdy, v té době, mám to z chytré literatury, mám to ověřený z více rozdrojů, nedovedu si to představit, ale prostě vlažná voda, nechutná, odporná, se používala právě k vyvrnutí, jako dávidlo. Takže to byl jeden velký nedostatek tohoto města. A na to všechno tady pán právě v tom svém slově k tomuto zboru naráží. A používá si těch reálií jako takových. Teď něco ke sboru, ke společenství v tomhle městě.

[9:56] Tak dopis, který tady máme před sebou, tak jako celá kniha zjevění, tak byl napsán někde mezi rokem 90-100 po Kristu, konec prvního století. To už je vlastně poapoštolská doba, už žije jeden jediný stařičký Apoštol z dvanáctky. A to byl Apoštol Jan, který byl na sklunku svého života už. Ale ten sbor v Laodicei byl založen mnohem dřív. A máme nějakou zprávu v listě Koloským od Apoštola Pavla. Takže už v době Apoštola Pavla, dejme tomu někde v 50. letech, ten sbor existoval nebo vznikal. To jsou počátky toho zboru. A když se podíváte do listu Koloským, tak čtvrtá kapitola, dvanáctý verš, kde čteme.

[11:02] Pozdravuje vás Epafras, který je od vás, otrok Krista Ježíše. On za vás ustavičně zápasí na modlitbách, abyste byli postaveni zralí úplní v celé boží vůli. Dosvědčuji mu, že pro vás a pro ty, kdo jsou v Laodiceji a v Hierapoli, vynakládá mnoho namáhavé práce. Pozdravuje vás milovaný lékař Lukáš a Démas. Pozdravujte bratry v Laodiceji i nymfu a církev, která je v jeho domě. A až bude u vás tento dopis přečten, zařiďte, aby byl přečten také v Laodicejském zboru. A abyste i vy přečetli dopis Laodicejským. Tak máme tady několik věd, které nám poukazují na počátky založení zboru v Laodiceji.

[12:04] Je tady řeč o bratrovi Epafrovi, který byl zřejmě jeden ze zakladatelů toho zboru, jeden ze spolupracovníků a poštola Pavla. Čteme, že to byl člověk, který ústavičně na modlitbách zápasí za tyhle církve, za tyhle zbory. Čteme tady pozorhodnou informaci, že dokonce existoval dopis, který napsal a poštol Pavel Laodicejským. Někteří mají za to, že list efeským je ve skutečnosti dopis Laodicejským. To dejme stranou. To dávám pouze jako myšlenku a informaci, kterou v některých komentářích se dočtete. Já si to nemyslím. A tudíž máme za to, že ten dopis je ztracen. Takže je to důkaz toho, že a poštol Pavel...

[13:06] Toho napsal víc, než to, co máme v Novém zákoně a že něco se ztratilo. Na biblické už jsem naznačoval myšlenku, že by bylo zajímavé, kdyby ho archeologové našli. Co s tím? Do písma už bychom ho zaředit nemohli a já myslím, že se to už ani nestane. A tak trochu vás tady teď dráždím v tuhle chvíli. Ale existoval prostě dopis, který v písmu nemáme, který apoštol Pavel napsal a byl to právě dopis do Laudiceje. A měli se postarat o to, aby potom došlo k výměně těch listů, aby list koloským byl čten v Laudiceji a list laudicejským byl čten v Kolosách. A jsme někde v 50. letech. Ještě jedna zajímavá informace, docela důležitá. Z těch reálí my víme od historika Tacita, že roku 60 v Laudiceji nastalo velké země třesení, které to město úplně srovnalo se zemí.

[14:22] To je docela zajímavá informace. Jak pro to město, ale také pro ten sbor. Vznikne zbor, bratři a sestry se schází, modlí, slouží, misijně slouží ve městě a v okolí. Mají svoje plány, mají svoje vize. My máme také svoje plány, máme svoje vize. A pár let na to přijde země třesení, které totálně zničí to město. A mám za to, nebyl jsem tam přitomen, ale že se to dotklo i těch věřících. Že to asi nebylo, že dům toho věřícího a tamtoho a tamtoho a tamtoho byl zachován. Že se to dotklo věřících i nevěřících. Asi tak, jak když byly tady záplavy, tak se to dotklo věřících i nevěřících. Jsme v roce 60. To město bylo tak bohaté, to je také dobré říct, že když císař Nero nabídl městu pomoc, všimněte si, že už tehdy existovala solidarita, abychom si nemysleli, že jenom naše generace je ta nejmorálnější a nejlepší, a že naši staří otcové to byly sami hlupáci, nemorální, tak už tehdy císař Nero nabídl pomoc tomu zničenému městu a město Laodicea tu pomoc odmítlo, protože si vystačili sami, protože to bylo bohaté město.

[15:59] Měli na to. A skutečně za pár let to město bylo obnoveno. V 60. letech. A teď střih a zase skok zpátky. Jsme rok 90 až 100. To máte od toho zemětřesení více jak jednu generaci, skoro dvě generace, uplynulo mnoho času. A máme tady sondu, i duchovní sondu do daného společenství, do daného sboru. A ten dopis je značně kritický. Těch sedm sborů, které tam máme, těch sedm listů, které v knize zjevení jsou, tak ne všechny ty listy jsou negativní. Dokonce tam je i nějaký pozitivní. A některé jsou tak jako něco mezi. Něco chválihodného, něco tam je kritizované. A pak tam máte takové, které jsou kritizované a jeden už je dokonce mrtvý.

[17:09] Znám tvé skutky, nejsi studený ani horký. Kež bys byl studený nebo horký. Jistě jste si všimli, že to je narážka právě na situaci s pitnou vodou? Že náš pán použil tu situaci toho daného města, aby... Velmi jasně, pochopitelně, srozumitelně, transparentně zboru věřícím vysvětlil, co je jejich problém. Mimochodem pán Ježíš ve svých podobenstvích velmi často mluví podobným způsobem, že používá to, co je srozumitelné, jasné ze zemědělství, z jiných oblastí, aby ta řeč byla úplně každému srozumitelná a jasná. Dřív, když jsem to četl, tak jsem tomu neúplně rozuměl, neříkám, že úplně všemu v tuhle chvíli rozumím, ale vždycky mě jako zaráželo, že vlastně být vlažný přece není tak jako nejhorší.

[18:13] Když bych dal tu škálu, tak si myslím, že být studený je to nejhorší. Být vlažný, to je přece ještě pořád jako docela dobré. Když bych řekl, že jsem vlažný, tak duchovně vlažný, tak nejsou to ty výšiny, ale tak není to úplně duchovní smrt, ještě pořád je to jakž takže jako dobrý. Vidíte, že pohled našeho pána je ale v tomhle případě jiný. Že vlažnost je něco, z čeho jemu, a já to řeknu velmi jadrně, nabriti. Protože skutečně to sloveso znamená to, co jsem právě teď řekl, velmi jako jadrně a expresivně. Je to něco, co je pánu velmi protivné. Vlažnost. Totiž, jak taková vlažnost jako vypadá? Vlažnost velmi často a obvyklé vypadá tak, že se vytratil vztah k pánu, nebo že se vytrácí vztah k pánu a zůstávají jenom vnější formy zbožnosti.

[19:22] A já bych řekl, že to je největší riziko pro nás. Málo kdy se stane, že věřící člověk naprosto a zcela i viditelně jako odpadne. To se málo kdy stane. Stává se to, ale daleko častější a nebezpečnější případ je, že zůstává vnější forma zbožnosti rovná se vnější mrtvé náboženství, ale vytratil se vztah. Vztah k pánu. Společenství s ním. Že to první přikázání nejdůležitější, které známe, miluj hospodina Boha svého z celého srdce, z celé své síly, z celé své mysli už je dávno pryč a zůstávají jenom vnější formy. A tak je člověk na venek obílený hrob, ale uvnitř je to plné kostí. To vyčítal pán Ježíš komu?

[20:25] Matouš 23. kapitol a farizeum. Mimořádná hodlivost ve vnějších věcech, ale uvnitř to je plné mrtvolné nečistoty. Říkáš, že jsem bohatý, zbohatl jsem a nic nepotřebuji. Možná je to narážka právě na tu laudiceu, která odmítla pomoc, která si pomohla sama, která je soběstačná. Možná to ovlivnilo i věřící v tom daném zboru. Totiž to, v jaké společnosti žijeme, tak ovlivňuje i církev. A my si na to musíme dát velký pozor, aby to, v čem žijeme vnějšně, aby nás neovlivňovalo a úplně neproměnilo i uvnitř v církve. Aby se ten svět kolem nepropsal až do našich srdcí, až do našich niter.

[21:29] A vidíte, že pán na to říká, vlastně tu jejich falešnou domněnku jim vyvrací a říká jim a nevíš, že jsi ubohý, politováníhodný a chudý a slepý a nahý. že duchovní realita byla úplně jiná, než co si namlouvali. Mysleli si, že jsou bohatí a ve skutečnosti byli chudí a nazí. Nevím, jestli si vybavujete a připomínáte takové to literární dílo Císařovi nové šaty. Myslím si, že velmi použitelná literatura, která odhaluje tu nahotu toho císaře. Slepí je tady. Když je někdo slepý, tak nerozeznává svět kolem sebe, ale pokud někdo byl slepý od narození, tak ve skutečnosti ani neví, jak sám vypadá.

[22:36] Sám sebe nikdy v životě neviděl. A žije možná jenom v nějaké představě, jak sám vypadá. A tak pán tady nabízí, jako naber vem u mě toho zlata, které bylo v ohni pročištěné, a abys tak se stal bohatým, protože bohatý nejsi, jsi ve skutečnosti chudý. Bílé šaty, je to narážka na ty šaty, které se vyráběly v Laodicei, které byly černé, z černé vlny, kvalitní. Tak tady ale v tomto případě vem u mě bílé šaty, to je znázornění čistoty a ospravedlnění, aby ses oblékl a neukázala se hamba tvé nahoty. A mast k pomazání svých očí, aby jsi viděl. To je narážka právě zase na to oční lékařství. V kralické máte, místo toho slova mast k pomazání, tak tam máte výraz kolirium.

[23:38] Já usvědčuji a káram ty, které miluji, buď tedy horlivý a učiň pokání. Cesta z toho všeho je činit pokání, učinit pokání. Pokání je změna smýšlení. Není cestou přidej ve formálních náboženských projevech. Choď ještě víc do zromáždění, ještě víc k večeři páně, ještě víc si tady vem nějakou službu, ještě víc se zapojuj. To jsou všechno vnější projevy a já proti ním nemluvím. Ale pokání je změna smýšlení. Tam je potřeba ve své hlavě dospět ke změně. A ta změna smýšlení se pak pochopitelně projeví i na venek. Ale cestou není uprav nebo zaktivní vnější formy. Cestou je opravdu změna vnitřního nastavení.

[24:40] Opustit staré náhledy, opustit staré způsoby, staré smýšlení a přiklonit se k pánu, přiklonit se k jeho slovu. Nechat se proměnit uvnitř, jeho slovem, jeho duchem. A buď horlivý. Ten dvacátý verš, který tady máme, tak je nádherný. Využíváme ho při evangelizacích i v osobních evangelizacích. Hle stojí u dveří a tluču. Kdo by uslyšel můj hlas a otevřel dveře, k tomu vejdu a budu s ním večeřet a on se mnou. Nádherný verš, možná ho někteří máte podtržený, no ale když si uvědomíte tu souvislost celého toho listu, tak je to docela hruza. Pán církve stojí za dveřmi. Není uvnitř, není ve zboru, není v církvi.

[25:42] Je mimozbor? Lukáš se na začátku ptal, proč chodíme do společenství. Může být tisíc důvodů. Ale já věřím, že většina z nás bychom vyznali kvůli pánu, kvůli němu. Přišel jsem ho tady oslavit, přišel jsem mu tady vyjádřit vděčnost, vyjádřit lásku, mít s ním společenství. Apoj opitróní. také s ostatními bratřími a sestrami, navzájem. No jo, ale pokud je zbor, kde uprostřed není pán, kde stojí předvraty na třídy svornosti, není uprostřed. To je politování hodné. To je velmi smutné. Církev, kde Kristus není uprostřed. Tak co tam je?

[26:43] Tak o čem to scházení je? Tak co se tam teda děje? A pokání spočívá v tom, že tady pán zve, stojí mu dveři a tluču. Já se nikam nebudu násilím vmáhat. Nebudu rozrážet vrata, nebudu rozrážet dveře. Čekám na to, až otevřeš. Až se mi otevřeš. Jak zbor, tak tvůj osobní a můj osobní život. A když to učiníme, tak on vstoupí a vstoupí rád. S ohromnou nabídkou. Pozvání k večeři. Tam nejde jenom to jídlo. Tam jde na prvním místě o to společenství. Na Blízkém východě hostina je velmi intimní vyjádření společenství, vztahu.

[27:47] Pochopitelně se jí, ale má to daleko hlubší dosah. Nabízí ji pán svůj vztah. Klepe a čeká, jestli otevřem. Jestli ty otevřeš. Jestli ho pozveš. Jestli i dnes mu vyjádří vztah. Jestli i dnes Duch Svatý může vstoupit do mého a tvého života. A já k tomu vás všechny zvu. Protože je tragédie na základě listu do Laodiceje, že je možné, že existuje varianta, kde se schází církev a Kristus na něj uprostřed. Kdo vítězí, tomu dám usednout se mnou na můj trůn. Jako i já jsem zvítězil a usedl se svým otcem na jeho trůn. Kdo má uši, slyš, co Duch praví zboru.

[28:48] A já už bych se na tomto místě jenom pomodlil. Drahý pane Ježíši, my toužíme po společenství s tebou. Tak jak tady zazněla na začátku otázka, proč jsme se sešli, tak jsme tady kvůli tobě Ježíši. My toužíme po tom, aby jsi byl v našich životech, aby jsi byl v našem středu, v Olmouci, ve zboru tady. My se nechceme scházet bez tvé přítomnosti. Bez tvé přítomnosti naše scházení nemá vůbec žádný smysl. A je marné a prázdné a zbytečné a k ničemu. My toužíme po tvé přítomnosti, Duchu Svatý. Otče, buď tady oslaven mezi námi a konej tady svoje dílo, pane, a my tě tady vítáme. Děkujeme ti za tu výsadu, že můžeme patřit do tvého lido, že můžeme patřit mezi tvůj zástup, že můžeme být na straně vítěze, že můžeme být mezi zachráněnými.

[29:59] Chvála Tobě, Ježiši. Amen.

[All sermons](https://baptisteolomouc.cz/en/sermons)

---

HTML version: https://baptisteolomouc.cz/en/sermons/20220123/list-do-laodikeje · Last updated: 2026-10-15