# Promluva o manželství

> Sermon from 30 January 2022, Genesis 2:18-25, Miroslav Čížek (in Czech). Recording of the Sunday service of the Baptist church in Olomouc – listen online or as a podcast.

- **Date:** 30 January 2022
- **Preacher:** Miroslav Čížek
- **Bible passage:** Genesis 2:18-25
- **Duration:** 32:43
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2022-01-30-Promluva-o-manzelstvi-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2022-01-30-Promluva-o-manzelstvi-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Transcript (Czech)

*automatic, may contain errors*

[0:00] Zdravím vás, dobrý ráno, bratři a sestry. Tomáš mluvil o trémě, o nervozitě, tak můžu vás ubezpečit, že i po 20 letech službyslovem, kterém pořád existuje. A někdy se to projeví tak, že člověk má dokonce okno a tak mě někdy zachraňuje moje žena Zuzka. Jednou mě tady zachránila Anička, jednou mě tady zachránil, mám za to, že ještě tady jeden bratr. Takže je to docela normální věc. A vy, kteří budete vstupovat do služeb, tak se nenechte odradit. Tréma nemůže být ten důvod, který vás odradí od vstupu do služby. Nakonec scházíme se tady jako rodina, jako bratři a sestry. Jako boží lid. A ta člověčina k tomu prostě patří.

[1:03] A my na to ani nespoleháme. My spoleháme na přítomnost Pána Ježíše, na přítomnost Ducha Svatého, že je tady přítomen, že když ho zveme, tak přichází do svého lidu. A kdyby tomu tak nebylo, tak jsme v koncích. A nepomůže nám sebe lepší retorický výkon. Čímž jako retorickým výkonem jako nepohrdám. Jsou to dary od Boha a díky Bohu za to, že to někteří, ne z nás, ale z vás, že to někteří máte. Takže to na úvod. Druhá věc na úvod. My budeme směřovat pomaly k našemu festivalu. Konečně, společně. Vlastně už únor, který je za dveřmi, tak témata, která budou, tak budou směřovat pomalu k tomu našemu březnu. A je tam taková drobnost, že v únoru je mezinárodní týden manželství.

[2:09] A z toho důvodu na kázání o manželství v únoru nedojde. A proto jsem dostal zadané téma manželství teď. Takže dnes, na konci ledna, budu kázat o manželství. Ne, že bych byl nějaký odborník na manželství. Na to tady máme jiné odborníky. A díky Bohu za to. Ale na druhou stranu, letos budeme slavit 25 let výročí. Tomu se říká stříbrná svadva. Tak něco už máme za sebou. A něco málo snad k tomu dokážu říct. Takže dnes to bude o manželství. A když jsem hledal nějaký odborný text, tak mě napadlo to nejlepší řešení pro tuhle chvíli a pro mě, tak je Genesis 2. kapitola od 18. do 25. verše. A to je vlastně text ze stvoření.

[3:13] Jak to všechno bylo nebo mělo být na počátku. A z toho nějakým způsobem výjdu. Mimochodem, alespoň část těch veršů je vhodná i případně na svadební zhromáždění. Měl jsem jenom jednou tu příležitost oddávat, neboť sloužím v malých společenstvích, nebo sloužil jsem v malých společenstvích, ale na to bych to úplně nesváděl. Když se podíváte na můj zjev a na můj projev, tak já úplně nejsem vhodný na svadby. Jsem spíš vhodný jako na pohřby. Těch jsem už několik měl. Ale mám za to, že držím jako světový rekord, byť to byla jedna svadba, držím světový rekord kazatelský v krátkosti svadebního zhromáždění. Mám za to, že to bylo 17 minut i s vypouštěním holubů na závěr.

[4:15] Ale domnívám se, že držím i světový rekord, co se týká jako pohřebního zhromáždění. Tam to bylo 15 minut. Takže vás odrazuji, nezvěte mě, zvěte lepší kazatele, kteří jsou v okolí, kteří mají dát a řeči a také umí vytvořit atmosféru, co se týká té svatby, takže taková drobnost. A právě jsem použil ten text, který máme před sebou. Takže Genesis, druhá kapitola od 18. do 25. verše a bude to z toho českého studijního překladu. I řekl hospodin Bůh, není dobré, aby byl člověk samoten. Učiní mu pomoc jako jeho protějšek. Hospodin Bůh vytvořil ze země všechnu polní zvěř a všechno nebeské ptactvo. A přivedl je k člověku, aby viděl, jak je nazve. A jak člověk každou živou duši nazval, takové bylo její jméno.

[5:18] A člověk pojmenoval všechny dobytek a nebeské ptactvo i všechnu polní zvěř, ale pro člověka se nenalezla pomoc jako jeho protějšek. Hospodin Bůh tedy uvrhl na člověka hluboký spánek. Zatímco spal, vzal jedno z jeho žeber a to místo uzavřel masem. A hospodin Bůh vybudoval z žebra, které vzal z člověka ženu a přivedl ji k člověku. Člověk řekl, teď je to kost z mých kostí a maso z mého masa. Bude se nazývat ženou, protože byla vzata z muže. Proto muž opustí svého otce i svou matku a přijelne ke své ženě a budou jedno tělo. A oba člověk i jeho žena byli nazý a nestyděli se. Tak tolik biblický text. Je tam celá řada zajímavých věcí, ale také složitých a těžkých.

[6:21] A asi by stálo za to na začátek pár vět jako úvod. Je tady řeč člověk, v některých překladech máte vlastní jméno Adam a ty překlady se v tom jako úplně nezhodují, kdy jak překládat to hebrejské Adam. Tak jenom taková drobnost, to slovo, česky tedy řečeno Adam, kromě vlastního jména, které vlastně tady máme i v našem zboru, teď pohledem nedokážu najít, ano, ano. A je tady víc Adamů, vlastně si uvědomuji. Tak kromě toho vlastního jména, které máme i v češtině, tak to znamená také člověk, znamená to také ale jako i lidstvo jako takové. Proto ty překlady mají tak velký problém, jak to překládat. A to slovo Adam je odvozené od hebrejského slova Adama, což je půda, hlína.

[7:29] Takže dalo by se říct, že Adam je taky takový jako zemák. Nechtěl jsem říct zeman, zemák. Ten, který je spojený s půdou, s hroudou. Takže tahle souvislost v tom také je. A možná vám tam hned se navozuje ta představa, že vlastně člověk byl stvořen z čeho. Takže ta souvislost je tam úplně jako jasná s tou hlínou a s tou půdou. S tou hroudou. A odtud ty problémy, jak které překládejí. Pak ještě taková drobnost. Jistě jste si všimli, že to, co jsme četli, je až druhá zpráva stvoření člověka, nebo vůbec jako stvoření jako takového. Že tu první máte v první kapitole. A trochu se odchýlují, lépe řečeno, doplňují se vzájemně.

[8:31] Že v té první kapitole je stvoření člověka, muže a ženy jako by v jednom čase. A ta druhá zpráva, ta to přece jenom odděluje, že nejprve... muž, poté teprve stvoření ženy. Ty zprávy se liší i tím, jak označují nebo oslovují hospoděná Boha a z toho se vyvinuly nejrůznější teorie, jak k tomu došlo a z kolika zpráv a z kolika tradic a z kolika pramenů je vlastně složená kniha Genesis nebo vůbec celý zákon, prvních pět knih Mojžíšových. A tak, když jsem se já něco učil a mezi tím se to vyvíjí, jsou to teorie, jsou to hypotézy, tím vás tady teď trápit nebudu, některé už jsou překonané, názory, teorie, hypotézy existují, vyvíjejí se, některé odpadají, ale boží slovo zůstává.

[9:32] Takže zůstaňme pouze u toho, že to je boží slovo a pojďme do toho našeho textu tedy. Tady hospodin prohlašuje, že není dobré, aby člověk byl samotný, osamocený. Vlastně každý z nás má zkušenost ze samotou. A my jsme s Bohem stvoření jako člověk ke společenství. Ke společenství v rodině, ale teď trochu předběhnu, nezapomeňme na duchovní rodinu, na církev. Že skutečně jsme postaveni do společenství. Nejsme jenom individuality a samotáři. A to je něco, co dnes je trochu moderní v církvích, kde si člověk žije sám po svém a církev nepotřebuje. Trochu předbíhám.

[10:33] Ale skutečně to není boží plán. Vidíte už ze stvoření, že člověk je tady hospoděnen postaven, aby nebyl sám, aby nebyl samotný, protože to pro něj není dobrý. Moje osobní zkušenost je taková, že do svých 22 let jsem byl přesvědčen, že se nebudu ženit. Možná tu zkušenost tady má vícero, bratří, možná i sester. Že se nebudu ženit, že se nebudu zdržovat manželstvím. Když zůstanu svobodný mož, tak jako misionář přece jenom pro pána udělám daleko větší a slavnější dílo. No až někdy ve 22 letech jsem jako dospěl k tomu, že přece jenom to asi není cesta pro mě. A tak jsem se rozhodl, že se ožením. A v zápětí poté jsem oslovil moji ženu Zuzku.

[11:35] Ona nazývá, že to oslovení, že to bylo jak obchodní jednání, když jsem přišel. Ale o tom by vám mohla povyprávět spíš ona. Jako je fakt, že jsem ji oslovil a oslovil jsem ji ne jenom pro chození, ale okamžitě a rovnou, že si ji chci vzít. Tak to byl pro ní jako docela šok. Takže když se pro něco rozhodnu, tak to myslím vážně. Takže to měla hned jako dva v jednom, nebo jak to říct. Bylo to naprosto vážné rozhodnutí i pro ní. A jinak pro naše mladé to vřele doporučuji. Myslet skutečně jako už vážně i směrem ke svatbě a v těch mezilidských vztazích si jakoby nezahrávat. Takže možná to bylo jako obchodní jednání, ale bylo to k dobrému, na tom si trvám jako. Nakonec dělal jsem to jenom jednou, že jo. Takže to bylo poprvé a naposled.

[12:39] Přesně tak. No a můžu říct, že jsem za to bohu vděčný, že jsem to rozhodnutí udělal, že je mi dobře v manželství, je mi dobře v rodině. A že to je dobré boží jako rozhodnutí na řízení, dobrý boží plán, který vřele doporučuji. Jsem si dobře vědom toho, že ale každý člověk jako nežije v manželství. říct. To možná ani není pro každého cesta, že existuje i dar od hospodina skutečně být sám, tak jako Apoštol Pavel nebo Barnabáš. A nebo jsou i jiné důvody, které prostě v životě člověka nastávají, že k manželství nedošlo nebo nedochází. A to je potřeba mít taky na paměti. A jsem přesvědčen, že i tak je pro člověka dobře, aby nebyl samotný. A tady je právě místo pro společnosti, pro církev, pro boží lid, pro službu Bohu.

[13:42] A ještě takovou malou poznámku, než špatný manželství, tak radši žádný. To říkám taky, jako s plnou vážností. Takže hospodin Bůh vytvořil člověka ze země, všechnu polní zvěř a přivedl vlastně před člověka, aby člověk pojmenoval. To pojmenování, prosím vás, chápejte, jako i vyjádření, jako autority a vlády nad zemí. A v tomhle smyslu znovu trochu přeskočím. Potom, když dojde ke stvoření ženy, tak ženu muž nepojmenoval. Protože skutečně, jako ve starozákonním chápání, to pojmenování někoho znamená vyjádřením autority nad ním. Že má tu moc ho pojmenovat. Že má tu moc ho takhle oslovovat. A všimněte si, že skutečně před pádem člověka muž ženu nepojmenoval jménem.

[14:53] A všimněte si, že až třetí kapitola, dvacátý verš, to je možná pro některé z vás překvapením, že teprve tam dochází k pojmenování ženy. A to už je ale popádu, popádu člověka. To už je situace hříchu. A člověk svou ženu pojmenoval Eva, protože ona se stala matkou všech živých. Byla pojmenována mužem, žena jako Eva, až popádu. To znamená to vyjádření nadřezenosti muže nad ženou, to je až popádu. Předtím, když znovu trochu přeskočím, když muž o té, co se probral z mrákoty, nebo co to vlastně bylo, z narkózy hospodinovi, nebo z nějaký extáze, chcete-li, protože to slovo figuruje právě i v situaci, když třeba prorok přijímal boží slovo, tak je tam to stejný slovo. Takže to bylo nějaké takové vytržení, nějaká taková extáze, chcete-li, boží narkóza, tak když se muž probral z toho stavu a najednou vidí před sebou ženou, tak tam vyznává, konečně je, ne to, ale tato, tam má být správně, tato kost z mých kostí a maso z mého masa, a bude se nazývat ženou, protože byla vzata z muže.

[16:22] Tím, že říká, bude se nazývat ženou, tak vlastně jí nejmenuje jako vlastním jménem, ale vyjadřuje tam její jakoby rovnocenost vůči muži, neboť nakonec to byl i boží plán. Tam je řečeno, že vlastně hospodin stvoří člověku, v ekumenickém máte pomoc jemu rovnou, ale ten studijní překlad tam má pomoc jako jeho protišek, jako rovnocená bytost, která s ním bude tvořit rovnocený vztah. A když se vrátím zpátky k tomu, k tomu, že ji označil nebo oslovil jako ženu, že bude se nazývat ženou, ono v češtině nám to nevyzní. A mnohé ty české překlady, tak se snaží to vyjádřit, ale většinou jsou z toho strašný zkomoleniny.

[17:25] Totiž v hebrejštině Muž se řekne iš a žena se řekne iša, takže vlastně tam je stejný kořen, jenom taková ta přípona na závěr toho slova, přípona do ženského rodu, z toho slova dělá jakoby ženu, ale je to totež slovo, ten týž kořen, takže už to slovo naznačuje, že jde o stejnou bytost, co se týká hodnoty, co se týká úcty a vlastně jenom ta přípona řeší jakoby pohlaví. Ne nějaké postavení společenské, nic takového. A některé ty překlady se snaží to jako tu hebrejskou slovní hříčku vyjádřit, ale jsou to docela nešťastné jako výrazy. Když se podíváte do ekumenického, tak tam je slavné zvolání, radostné, ať muženou se nazývá, tak to nevyvolává u nás úplně jako příjemné konotace, že jo?

[18:31] Ať muženou se nazývá. Nevím, kdybych s něčím takovým přišel za Zuzkou, jestli by to potěšilo. Kralická je na tom ještě hůř, tato sloutí bude mužatka, tak to je ještě horší. Tady vidíte, že s tou Kralickou bydět to úžasný překlad, tak už si dneska úplně nepomůžeme. Je to pro interní studium někde doma, ale abychom to používali jako bohoslužebný jazyk. Teď si představte, že bych to tady jako přečetl a šlo to po všech médiích, po republice a mužatka, tak to už jsme skutečně někde úplně jinde v tom 21. století. Když říkám 21. století, tak překlad 21. století se snažilo z toho vybruslit, ale vybruslil úplně špatně. Bude se nazývat manželkou, neboť je vzata z manžela. To je úplně špatně. Iš a iša to není o stavu, jako svobodný manžel, nic takovýho.

[19:32] To je skutečně o pohlavního, to znamená, to je úplně jako mimo ten překlad. Snažili se to přeložit jako civilně, ale taky to není povedený. Takže proč to nepřeložit úplně jednoduše, tak jak to má ten studijní. A bude se nazývat ženou a dolů do poznámky uvést ty souvislosti. Ještě jeden takový překlad je docela zajímavý v poznámce dole. Jeruzalemská Bible si hraje s pojmem člověčice. Tak to taky asi není úplně šťastný, ale natolik byli ohledu plní a vkusní, že to dali dolů do poznámky, že to nedali do biblického textu. Asi by ženy z člověčice taky nebyly nadšené. Takže skutečně jako ten hebrejský výraz vyjadřuje rovnocenost v hodnotě a v úctě muže a ženy. A muž, když ženu uviděl, jsme ještě před pádem, tak byl nadšený. Jako i my dnes říkáme, že to je ale kost, ale myslíme to trochu v jiný souvislosti.

[20:35] Mám za to, že to je trochu inspirované spíš jiným oborem. Spíš to bude asi erotika, nikoli v jako biblický prostředí. Ale to nadšení tady skutečně může bylo. Další takový důraz, o kterém bych chtěl hovořit, je, že od samého začátku až do konce toho našeho textu, tak poměrně jako důležitou roli hraje hospodin jako stvořitel, který zasahuje do toho vztahu mezi mužem a ženou. Který zasahuje do manželství. Že to je jeho řád, že to je jeho plán pro člověka. A tak darvinisté, anebo další evolucionisté, ať si říkají, co chcou, buďte si jistí, že to odráží boží plány, boží záměry. Že to je pro člověka velmi dobrá instituce. A všechno to, co různí progresivisté dneska přinášejí jako náhrady a alternativy, tak je ke zlému. Je ke zlému pro člověka.

[21:40] A tak i dnes, když chci říct, že tehdy hospodin vstupoval do toho vztahu, tak i my, když vstupujeme do manželství, ale také se. Stojíme v manželství i po 25 letech, někdo po 50 letech, tak neustále počítejme s hospodinem. Ať je neustále mezi námi přítomé. Ať je tím prostředníkem toho vztahu. Ať je tím, kdo nás chrání, kdo nám žehná ve vztahu, ať nás vede, ať nás vyučuje a vychovává. A mimochodem jeden kazatel, nebo také vlastně otec mého původního kazatelé, byl to taky pan Farář, kdyžsi dávno, tak říká ale, že manželství je nejlepší boží škola pro člověka. A že člověk, který nevstoupí do manželství, tak svým způsobem je o tu školu ukrácen. A moje žena říká, já si to teda už nepamatuju, ale že náš první rok manželství byl ten nejhorší.

[22:48] Že to bylo to nejhorší. Já si to vybavuju trochu jinak, ale ona říká, že to tak bylo, že to bylo největší, kde to drhlo, a kde jsme se otesávali, a kde skutečně to bylo velmi náročné. V tomhle smyslu určitě po 25 letech jsme úplně někde jinde. A jestli někde na internetech čtete, že vztah mezi mužem a ženou po 20 letech snad nemůže ani existovat, tak je to lež, to diabelská lež. Jako naše manželství je určitě lepší, než bylo na počátku. A je nám spolu dobře. Takže v tomhle jako nekoukejme na takzvané celebrity a do tohoto světa a neposlouchejme tyhle rádoby moudré řeči. Boží plán je jiný a je možný a je reálný. S boží moci je to reálné, je to možné. Prožít spolu prostě krásný vztah a dlouhodobý vztah.

[23:51] Ale je důležitý, aby hospodin byl mezi námi. Aby on byl garantem, aby on byl ten, který nás provází životem. Aby nás učil, vyučoval, aby nás obrušoval, aby nás formoval, aby nás půděl k tomu, co je třeba, jako je třeba odpuštění, jako je třeba i tolerance, jako je třeba i unášení a snášení. Jakože moje žena má co snášet. Můj cholerický temperament, který už taky není, co býval, ale tu a tam se ještě projeví. A tak je to obou straně pochopitelně. Další, co bych chtěl vzpomenout, tak nezlobte se, že trošku přeskakuji, ale já tam nechci úplně řešit to pojmenovávání té zvěře. Chci se věnovat spíše tomu, co se týká tedy manželství. Tak ten 24. verš, který vlastně ukazuje, jak to bylo na počátku a co je důležitý pro manželství jako takové.

[25:01] Proto muž opustí svého oce i svou matku a přilné ke své ženě a budou jedno tělo. Takže muž, když oslovuje a potom vstupuje do vztahu a do manželství, tak skutečně to je odříznutí z té biologické rodiny. Je to nutné, aby to nastalo. Je potřeba, abychom i my jako rodiče tomu rozuměli a chápali to. Může to být také trochu bolavé, ale je to blahodárné. A můj kazatel, když jsme byli mládežníci, říkal, že to chce se stěhovat alespoň 100 kilometrů od rodičů. Tak my jsme to úplně neudělali a pak jsme měli teda jenom 50 kilometrů. Ale to berte jenom jako nadsázku. Ale je dobře, když skutečně dojde k odříznutí od těch biologických rodin a kdy ti dva začnou stavět něco novýho a úžasného úplně jako od základu. A vidíte, že to odpovídá božímu slohu.

[26:03] Myslete na to ale, že když je tady řečeno, muž opustí svého oce i svou matku, tak to neodpovídá realitě Izraela. Tam to bylo... Takže spíš skutečně jako muž si vzal svou nastávající vlastně do toho rodného domu, takže příklad Izraele úplně v tomhle případě jako nesedí a chápejme to spíše v té mentální rovině. A když se to projeví a stane se to realitou i v tom fyzickém, tak i tak dobře, ale hlavně mentálně k tomu musí dojít. Že ten synáček už nemůže být takovým tím, jak se tomu dneska říká, mamánkem své maminky, nesmí tam být ta prodloužená ruka do toho manželství přes maminku neboli tchyni a obráceně zase vlastně u té nastávající, tak z té druhé strany rodiny, že je potřeba skutečně, aby došlo k tomu oddělení, k tomu porodu, kde ta půpeční šňůra skutečně bude ustřižena.

[27:12] A teď si vybavuji, že jsem stříhal půpeční šňůra. Už jsem taky na to zapomněl. Je to důležité, aby to nastalo. A je tam řečeno, přilhne ke své ženě a budou jedno tělo. Je to až tajemství, podivohodné tajemství pro manželství, že skutečně dojde k tomu přilnutí a to nemůže být jenom lidská záležitost. Tam je nezbytně nutný, aby opravdu mezi těma dvěma byl hospodin a ten to spojil, ten svazek a on to dělá. A to sloveso přilnout je až skoro přilepit. Je to hodně jako silný výraz, jak když slepíte dvě nějaké hmoty nebo dva nějaké objekty lepidlem jako k sobě. A to takovým způsobem, že když byste to pak chtěli odlepit, tak už se vám to nikdy nepodaří do toho původního stavu.

[28:14] Já si pamatuju, teď použiju trošku ze stavebnictví takový příklad. Stavil jsem s jedním zedníkem, jmenuje se Petr, dva domy. Já jsem docela řemeselně levý, takže jsem dělal pouze helfra a on dělal tu odbornou práci, já umíchačky, já nosil jsem materiál a podobně. A používali jsme lepidlo na cementové bázi. A tak jsem kolikrát o těch odborných věcech s ním mluvil, někdy polemizoval a on mě ujišťoval, že to je lepidlo na cementové bázi, které se používá dneska ve stavebnictví hodně, že je tak pevné, že když ty dvě cihly skutečně tím lepidlem slepíte dohromady a zaschnete, že už je nikdy od sebe do toho původního stavu nedostanete. Že když vyvinete úsíly, aby to prasklo, tak to nepraskne v tom místě toho slepení, ale praskne to jako jiným způsobem, že z každé té strany té cihly jako kus bude chybět. A potrhá se to, ten materiál.

[29:15] Co tím chci říct, myslím, že to je docela dobrý obraz jako do manželství, když pak dojde k rozvodu, jakože dnes hodně dějí rozvody a to nebezpečí je i v církvi, že rozvody jsou i mezi námi, tak skutečně to nejde jakoby rozlepit do původního stavu to, co bylo kdysi. Skutečně tam dojde k tomu, že ty dvě bytosti jsou potrhané, že ta lidská srdce jsou potrhaná, poškozená, že tam dojde k ublížení, že tam dojde prostě k nenávratným poškozením. Takže je potřeba k manželství přistupovat s veškerou vážností a znovu použijí moudrost předcházejících kazatelů, kde jsem vyrůstal, říkal bratr kazatel, že po rozhodnutí pro Ježíše je to to druhé nejdůležitější a nejvážnější rozhodnutí pro život. Že už nic není jakoby výš. Jakýkoliv stěhování, jakékoliv zaměstnání, jakékoliv studium, všechno to jsou zanedbatelné záležitosti je proti na prvním místě samozřejmě vydat život pánu Ježíši.

[30:25] Pak dlouho nic a pak je na druhém místě rozhodnutí jako pro manželství, pro toho, kterého. A to je hodně vysoko a pak už hodně dlouho zase nic. Takže potřebujeme moudrost, potřebujeme boží vedení, potřebujeme v tom mít samy vážnost a inspiraci z božího slova nikoli ze světa kolem nás. A já myslím, že už bych se mohl pomaly chýlit ke konci, sice tady mám ještě nějaké poznámky, ale to případně na jindy, možná by to mohla být inspirace i na setkání mládeže, kde to je velmi aktuální téma a na závěr bych se tedy pomodlil. Drahý pane, my ti děkujeme za to, že jsi nás stvořil jako bytosti, abychom nežili o samocení a v samotě.

[31:25] Děkujeme ti za dár manželství, děkujeme ti za stvoření takové, jaké je, za muže, za ženy. Děkujeme ti za to, že nám tvé slovo ukazuje rovnost v úctě a v hodnotě. Děkujeme ti, pane, za to, že můžeme počítat s tím, že ty máš dostatek moci, aby si nás provedl životem, aby si nás provedl i manželstvím od jeho počátku až do konce. Že máš pro nás velká požehnání a také výchovu. Prosíme tě za naši mladou generaci, aby naši mladí měli moudrost a tvoje vedení a tvoje inspiraci pro tyhle důležitý kroky a aby to bylo ve tvé režii a pod tvojou chranou. A prosím tě, pane, aby si v našem sboru chránil manželství, aby si chránil naše rodiny proti tlakům, které přichází od toho zlého, proti tlakům, které přichází zvenčí ze světa.

[32:27] Dyná milost, pane, abychom se inspirovali tvým slovem a abychom rozuměli tomu, co je trpělivost, co je odpuštění, co je láska, která se obětuje. Abychom rozuměli tomu všemu, co potřebujeme, abychom prošli vítězně životem. Chvále tobě, Ježíši. Amen.

[All sermons](https://baptisteolomouc.cz/en/sermons)

---

HTML version: https://baptisteolomouc.cz/en/sermons/20220130/promluva-o-man-elstv · Last updated: 2026-10-15