# Církev jako chrám

> Sermon from 13 February 2022, Efezským 2:19-22, Miroslav Čížek (in Czech). Recording of the Sunday service of the Baptist church in Olomouc – listen online or as a podcast.

- **Date:** 13 February 2022
- **Preacher:** Miroslav Čížek
- **Bible passage:** Efezským 2:19-22
- **Duration:** 29:48
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2022-02-13-Cirkev-jako-chram-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2022-02-13-Cirkev-jako-chram-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Transcript (Czech)

*automatic, may contain errors*

[0:00] Dobré ráno, bratři, sestry, nevím, jestli se těšíte všichni. U mě je to tak smíšený, ty pocity, ale můj mladší syn k tomu něco říká, k těm pocitům. Ale je to neopakovatelný, to tedy nemůžu prozradit, co říká k pocitům. Je to takové moravské řečení. Ne tenhle, ale ten druhý, ten mladší. A zdravím všechny posluchače, dneska budu zdravit do Kijova, posluchače v Kijově. Tak dnes máme téma Církev jako chrám. Takže kdo si chcete najít v Bibli, tak je to list efeským, druhá kapitola, od 19. do 22. verše.

[1:08] A budu číst ze studijního překladu, český studijní překlad. List do efesu, druhá kapitola, od 19. do 22. verše. Proto již nejste cizinci a přistěhovalci, nejbrž spoluobčané svatých a patříte do boží rodiny. Byli jste vybudováni na základě apoštolů a proroků, kde je úhelným kamenem sám Kristus Ježíš. V němž se celá stavba spojuje dohromady a roste ve svatou svatyní v Pánu. V něm jste i vy všichni spolubudováni v boží příbitek v duchu. Je to jeden z mála textů, kde je Pán Ježíš přirovnán k úhelnému kameni. A tak já začnu tak jako zlehka.

[2:10] Sice ten text je hluboký a bohatý, ale začnu tak jako narozjezd takovou rozcvičku zlehka. Pamatuji si na jednoho slovutného kazatele z České republiky, aniž bych ho tedy jmenoval. Když začínal s kazatelstvím o trochu dřív než já, tak na základě tohoto textu postavil kázání, kde přirovnával Pána Ježíše ke kvalitnímu ostravskému černému uhlí. Tak tady písmáci a ználci, tak jako víte, že to neúplně sedí, že úhelný kamen skutečně není o uhlí. Od té doby ten kazatel značně vyrostl a skutečně je to slovutný muž dneska. Ale na tom bych přece jenom ukázal jednu takovou maličkost. Mu se ten základ toho jeho kázání skutečně nepovedl, protože kázal o nesmyslech.

[3:15] Ale to kázání bylo velmi dobré tehdy. A někdo si řekne, jak je to možný. Totiž jedna věc je udělat kázání precizní, exegetické, nabité informacemi. A já jsem se o to dneska pokusil, takže jako já tady skutečně jsem dělal poctivou exegezii, sám jsem si to přeložil, studoval jsem to ve všech možných českých překladech, na které si vzpomenete, můžu je tady vyjmenovat. Ale to je jedna stránka mince. Ovšem, kázat boží slovo je naprosto závislé na tom, jestli se k tomu přizná Duch Svatý. A k tomu kázání tehdy se Duch Svatý přiznal. To je zvláštně tajemství. Že i když postavíte kázání neúplně nejlépe a mluvíte prostě o ostravských dolech, tak boží lid byl požehnán a Duch Svatý se k tomu přiznal.

[4:21] Titulky vytvořil JohnyX. Ne k tomu omyl. A může se obráceně stát, že máte kvalitní kázání exegeticky, řemeslně a Duch Svatý se k tomu nepřizná. A to také známe. A tak si moc přejeme, aby opravdu v božím lidu, v církvi, bylo kázáno kvalitní boží slovo, jistě, ze správnou, exegezí, nabité informacemi, ale ještě víc, aby se k tomu přiznával Duch Svatý. Ale když se k tomu přidá ještě také to, že dokonce kazatel má dobrou retoriku, což není můj případ, tak to je úplně značka ideál. Přiznám se, že takové kazatele za celý svůj život jsem zažil asi jenom dva, kteří měli obsah, ke kterým se přiznával Duch Svatý a ještě měli retoriku. Tak možná je to pozbuzení, abyste se modlili za kazatele, za ty, kteří slouží slovem.

[5:26] A jinak já se velmi těším z toho, že v našem sboru víc a víc lidí se chystá a bude vstupovat do služby slovem. Tak moc mě to těší. A užívám si to. Tak to byla taková rozstvíčka na začátek. Když se podíváme do toho 19. verše, tak je to krapítko vytrženo z kontextu, kde vlastně je řeč o efeských křesťanách, kteří většinou byli pohanského původu, nikoliv židovského. A vlastně o tady těch bývalých pohanech, dneska božích dětech, Pavle prohlašuje, proto již nejste cizinci ani přestěhovalci, nejbrž spolu občané svatých a patříte do boží rodiny. Je potřeba si uvědomit, že předtím předchází vlastně takový ten chvalospěv, kdy Pavel vlastně ukazuje na oběť pána Ježíše, kde v něm, nebo v té oběti a v pánu Ježíši vlastně je nám darován pokoj, mír, kde vlastně oba ty světy, ten židovský i ten pohanský spojil v jedno a zbořil zeď, která rozděluje a působí svár.

[6:45] A vlastně z nás, ze všech, kteří patříme pánu Ježíši, ať kdo má židovský původ nebo původ pohanský, tak stvořil jeden boží lid a z milosti prostě se můžeme nazývat božími dětmi. Patříme do boží rodiny, jak je tady řečeno. A máme práva spolu občanů svatých. A všichni, kdo vydali život pánu Ježíši, nejenom tehdy v Efezu, ale i tady v Holomouci, kdo máte pán Ježíše jako spasitele svého, tak opravdu jste spolu občané boží rodiny, patříte mezi svaté a je to všechno z milosti. Na nás bylo pouze skrze víru, abychom přijali tenhle dar. Nijak jsme si ho nezasloužili. Nic jsme k tomu nemohli přidat. Nijak jsme si boží milost nemohli koupit. Když se podíváte na ten 20. verš, tak je tam řečeno, byli jste vybudováni na základě apoštolů a proroků, kde je úhelným kamenem sám Kristus Ježíš.

[7:58] Tak z té poctivé exegeze upozorním alespoň teda na jednu maličkost, která stojí za to, aby tady zazněla. V tom studijní máte, byli jste vybudováni, když se podíváte do ekumenického, tak v ekumenickém překladu stojí jisté stavbou. Já mám ekumenický překlad naposlouchaný, je do mě zařezaný, takže automaticky ve mě zní s té stavbou. A nesedí to. Nesedí to, tam není žádný podstatný jméno, tam je skutečně sloveso, byli jste vybudováni a to ještě v takovém zvláštním gramatickém tvaru. v participium aorista pasiva v řečtině, což znamená, že to sloveso nebo ten slovesný tvár je časově předcházející tomu devatenáctému verši.

[9:00] Ještě jedno to zopakuji. To sloveso toho dvacátého verše jednoznačně z řecké gramatiky ukazuje na to, že to, že jsme byli vybudováni na tom základě, tak předchází tomu devatenáctému verši. Já tady teď nebudu vysvětlovat řeckou gramatiku, ale prostě vemte to jako fakt. Tudíž byli jsme postaveni na základ Apoštulu a proroků a ten základ je vyměřen, rozměřen na základě pána Ježíše, který je úhelným kamenem a na základě toho jsme těmi spoloupčany. A na základě toho patříme do té boží rodiny. Na základě toho jsme součástí božího domu, chrámu, svatyně, protože on to pro nás udělal. Nikoliv nedůležité je to, že to sloveso je v trpném rodě.

[10:04] Byli jsme vybudováni. Ne, že jsme se vybudovali. Ne, že jsi to nějak odpracoval. Že jsi to něco udělal. Že jsi to odmakal. Byli jsme vybudováni. A tam, kde je trpný rod, tak většinou to znamená, že tím hybatelem, tím konatelem, činitelem je sám pán. On to s námi udělal. On nás postavil na ten základ. On nás začlenil do té duchovní stavby. A je to ohromná sláva, že, a díky Bohu za to, že i my, i ty, i já, můžeme být součástí jeho domu, jeho svatyně. A můžeme tvořit ten chrám, o kterém je tady řeč. Kterým je církev. A ty jsi jeden z těch kamenů. Na základě apoštolů a proroků.

[11:05] Tak apoštolové to víme, kdo jsou, ale teď ti proroci. To je docela zajímavá záležitost. Na první dobrou by se nabízelo, že se jedná o starozákonní proroky. Ale chronologicky to nesedí. Je tady na základě apoštolů a proroků. A tak jsem si tuhle myšlenku ověřoval ve všech možných komentářích. Mám minimálně tři, možná čtyři, k listu efeským. A všichni se zhodovali na tom, že těch proroků, o kterých je tady řeč, nebo ti prorocí, o kterých tady je řeč, že to jsou novozákonní proroci. Kdyby to byly starozákonní proroci, tak by to muselo zřejmě chronologicky předcházet na základě proroků a poštolů. A ještě další věc. Málo kdy máte proroků a nic k tomu. Bývá zákon na proroci, nebo zákon proroci a spisy.

[12:07] Ale málo kdy je samo o sobě proroci. Takže jsem si to ověřil i jiných autoryt, tak skutečně mají za to, že se jedná o novozákonní proroky. A to je možná trochu překvapení, že Pavel takhle vysoce hodnotí i proroky. Novozákonní proroky. To, že tam jsou apoštolové, to nás nepřekvapí. A teď, kdo to vlastně vůbec byli ti proroci novozákonní? Tak jenom pár poznámek. Nejznámějšího možná, nebo takovýho jako ve skucích, když budete prolistovávat, tak jmenujte nějaké jméno. Proroka. Novozákonního proroka. Filipovi dcery. Filipovi dcery, to jsem jelaž naposled. To měla být gradace.

[13:08] I prorokyně, přesně tak, Filipovi, čtyři neprovdané dcery Filipa, nikoliv Apoštola Filipa, ale diakona, evangelisty Filipa. Tak ještě, ale to je taková nepatrná poznámka. Takový jako známější prorok, kterému tam je venováno víc. Ve skucích, nás, Agabus, tak, to je ten, který předpověděl, že přijde hlad, na celý obydlený svět přišel, že jo, za císaře Klaudia. Takže Agabus, kdo dal? V Antiochy byli učitele a proroci. Je tam pět mužů jmenováno. Mezi nimi taky Barnabáš, mezi nimi také Saul Starzu, pozdější Apoštol. Takže i Saul Starzu, ještě než se stal Apoštolem, tak byl prorokem. Takhle vysoce jsou hodnocení proroci a prorokyně.

[14:11] A já si tady udělám reklamu na biblickou hodinu. Kdo chcete se mnou přemýšlet o prorocké službě, tak přijďte na biblickou hodinu. Mluvili jsme o pastířské službě, tak budeme pokračovat s prorockou službou. Když jsem tady viděl ty proroky, tak jsem si říkal, a budeme pokračovat, prorocká služba. Tak přijďte na biblickou hodinu. Úhelný kámen. Tím úhelným kamenem je sám Kristus Ježíš. Už jsme si řekli, že to teda není uhlí, ani to ostravský. Ale co to vlastně je ten úhelný kámen? Tak existují dvě vykladačské linie, roviny, jak se k tomu úhelnému kameně stavět. Ta první, tu možná znáte. Vlastně, když máte klenbu, tak takový ten kámen, nebo třeba pálená cihla, která je v klenbě úplně na vrcholu, jako by na koruně té klenby, tak ten kámen, nebo ta cihla, tak to se říká klenák.

[15:27] A když si představíte klenbu, tak celá ta váha té klenby, případně mnoha tun, která je potom na té klenbě, tak tlačí z obou stran na tu cihlu, která je úplně nejvýš, nebo na ten kámen, který je úplně nejvýš. A teď si vemte, že klenby od antiky dodnes drží. A drží to a nese to ohromný tuny. Takže to je jedna výkladová rovina, že ten úhelný kámen by snad mohl být ten klenák v té klenbě. Já si to ale nemyslím. A druhá výkladová rovina je, že ten úhelný kámen ve skutečnosti je kámen v základech a je to kámen v rohu těch základů. A zaprvé je to šutr, od kterého se rozměřuje vzdálenosti a úhly.

[16:27] A samozřejmě také z hlediska statiky, tak to musí být místo, kde máte ty dvě stěny provázané, svázané, tak tam je ohromná tíha a ten základ v tom rohu je velmi důležitý. Myslete na to, že se tehdy dělali základy jinak než dnes? Že dneska uděláme díru a vylijeme to betonem a tehdy to bylo tak, že se to vyskládalo kameny, ty základy. A provázalo se to vzájemně. To znamená, že je to kámen, který nesel velkou váhu, ale od něho se rozměřovali a propočítávali úhly stavby. Tady si dovolím také takovou jako malou roztvičku. Když jsme stavili dům, novostavbu, tak přijel pan Bagrista, aby vykopal základy, pan Stehlík, přijel s Bagříkem a já jsem měl prostě v ruce.

[17:29] ...plány té stavby a on se mě zeptal, tak a kde to budeme kopat? Máte pozemek, máte plány, ale tak kde začneme kopat? Trošku si mě jako vychutnával. Mě jakým pláka, že jo, on řemeslník. Tak pak mě vysvětlil, že pokud nemám laser, abych vyměřil a určil pravé úhly, takže na to existuje jedna taková vychytávka, jak pravý úhel na pozemku prostě stanovit, odměřit. Kdo to ví? Jeden, dva, ještě někdo, tři, ještě někdo, čtyři, ještě někdo. Může se vám to hodit při stavbě domů, může se vám to hodit, když si budete lineovat volejbalové hřiště nebo fotbalové. Tak mě vysvětlil, mě, Gimplákovi, přiznávám bez mučení, že jsem v matematice na gymnáziu chrápal a že jsem se spokojil s trojkou za nic, kvůli mému příjmení, které bylo docela známé v Mikulově, takže jsem dostával trojku za nic z matematiky a ještě z toho důvodu, že jsem chodil do šachového kroužku.

[18:42] Takže za spaní, za spořič obrazovky jsem měl trojku v matematice. Takže jsem tohle nepostřehl, že existuje něco jako trojhelník, kde máte poměry 3 ku 4 ku 5, to znamená, když vzměte tři kolíky, uděláte si provázek 3 metry, 4 metry, 5 metrů, zaboucháte kolík, dáte 3 metry, 4 metry a mezi tím dáte tu nejdelší stranu trojhelníku 5 metrů, dohlídnete na to, aby všechno bylo krásně našponované, tak máte pravý úhel. A nepotřebujete laser. Takže pan Bagrista Stehlík udělal tuhle vychytávku a kopali jsme základy. A já jsem na to koukal, jak z jara. Takže takhle se dá vyměřit pravý úhel. Pokud byste chtěli někdo s trojhelníčkem někoho běhat a měřit tam pravý úhel, tak to by úplně nedopadlo dobře a pokud byste to chtěli měřit podle cihly nebo podle něčeho, taky by to nedopadlo dobře. Takže tím úhelným kamenem je Ježíš Kristus, který nese a od kterého celá ta stavba Božího domu je rozměřena.

[19:55] A v něm se celá stavba spojuje dohromady a roste ve svatou svatyní v pánu. Z toho časového hlediska, kde jsem říkal, že ten dvacátý verš časově předchází ten devatenáctý verš, tak ten dvacátý první a dvacátý druhý verš se zase vrací už zpátky do přítomnosti. To znamená, že ta stavba se spojuje a roste, tudíž ještě není ukončená. Ten chrám ještě není skolou do vlny, ještě to stále roste. Základy jsou jasně položený, k tomu nemůžeme nic přidat, ani od toho nic ubrat, ale stavba stále roste, stále se vyvíjí. Mě úplně fascinuje dodnes, když vidím někde rozestavené stavby. Ve znovi mě u Kauflandu teďka banka staví jako velký developerský projekt, tak vždycky, když jedu kolem, tak koukám a mám problémy, abych to vůbec správně odřídil tu ulici, protože mě to fascinuje.

[21:06] Nebo v Brně, když vidím některé ty výškové domy a kdy člověk přejde za 14 dní a další dvě patra už jsou vystavené, tak mě to fascinuje. Tak církev jako boží dům, jako chrám je takhle rozestavěná budova. Není to nic statickýho, je to dynamický, je to stále roztoucí a tudíž z toho vyplývá, že i naše společenství, náš zbor, ale i tvůj vlastní život se stále vyvíjí. Stále prostě se počítá s růstem, do počtu i do kvality. A to je přece ale dobrá zpráva, že když se takhle na nás podíváte, jeden na druhýho, takhle. Tak za rok, za dva, za deset let to společenství, ta církev z boží milosti, z moci Ducha Svatého, může být úplně někde jinde než teď. Nejsme účastní církevi Kristovi jako něčeho statickýho, ukončenýho. A já se těším na růst.

[22:15] A tak se může stát v tvém vlastním životě, že to, co dnes máš, tak v budoucnu může být zbohacené, rozšířené. Tak, jak jsem říkal, že ten Saul Starzů byl prorokem, ještě nebyl apoštolem. Právě v té 13. kapitole skutku byl Duchem Svatým s Barnabášem vyslán. Tam se stalo apoštolem. Ale do té doby ještě ne. V jeho životě nastalo něco novýho. Duch Svatý dal do jeho života něco novýho. Zrealizoval něco novýho. A tak to může být i v mém, i v tvém životě. Naše životy nejsou u konce. Ani naše společenstvě není u konce. Já bych to doplnil velmi podobným místem z prvního listu Petrova, kde v 2. kapitole přečtu od 4. do 8. verše. Možná budete překvapení, že ten text, ačkoliv je z listu Petrova, tak je velmi podobný. Nebo má společného jmenovatele s tím, co jsme četli v listu Efeským.

[23:23] První list Petru v 2. kapitole 4. až 8. verš. Když přicházíte k němu, kamení živému, jenž byl od lidí zavržen, ale před Bohem je vyvolený a vzácný, i vy sami, jako živé kameny, jste budování jako duchovní dům ve svaté kněžstvo, abyste přinášeli duchovní oběti, příjemné Bohu skrze Ježíše Krista. Proto stojí v písmu, hle kladu na Sionu kamen úhelný, vyvolený a vzácný. Kdo v něj věří, jistě nebude zahamben. Vám tedy, kteří věříte, je vzácností, ale nevěřícím je to kámen, který stavitelé zavrhli. Ten se stal kamenem úhelným. Kamenem úrazu a skalou pohoršení. Ti narážejí, protože jsou neposlušní slova. K tomu také byli určeni. Tak tady je pán Ježíš zase označen jako úhelný kamen a je o něm řečeno, že je kamen živý a je o nás řečeno, abychom i my jako živé kameny jsme byli budování jako duchovní dům.

[24:37] Tady Petr mluví o tom, že jednotliví věřící, kteří patří pánu Ježíši, mají být živé kameny té stavby. Je to možná trochu protimluv, jak může být kamen jako živý. V prvouce, v první třídě nás učili, že kamen patří do neživé přírody. Tak úplně přesně jako nevím, jak se k tomu stavět, ale přiznávám, že mýma rukama prošly tuny kamenů a pravdou je, že každý ten kamen, který sice na první pohled vypadal jako stejně, jako druhý, tak každý ten kamen je originál. A je to jako úžasný. Kdo jste pracovali s kamenem, tak je to úžasná práce. Každý kamen je jiný, každý je originál. A ten kameník prostě bere do ruky ten kamen a přemýšlí, kam ho vloží, na které místo, kam by se hodil do té stěny nebo do té podlahy.

[25:37] Přemýšlí nad tím skutečně i z estetického hlediska, i z praktického hlediska a tak nějak si to představuji, že je to i s námi. Že pán nás staví do té stěny toho chrámu svého, té duchovní stavby, přesně na to místo, kam pasujeme. Podle naší osobnosti, podle našich darů, podle naší originality, že jsme vloženi přesně tam, kde máme být v tom duchovním domě. Protože ten dům je budování. Pán Duchem Svatým, to je nakonec ten 22. verš, že spolubudování v boží příbytek v duchu. Duch Svatý je tím řemeslníkem, tím projektantem, tím, kdo celou tu stavbu dává dohromady a vkládá nás, mě a tebe přesně na to místo, kam pasujeme.

[26:39] On nás zná lépe, než my známe sami sebe. Takže buďme těmi kameny živými. Ještě taková maličkost. Jistě, že každý z nás je originál, jistě, že každý z nás má svou osobnost, má své dary, má svůj temperament, má svou zkušenost, ale to neznamená, že se v Bohu hodí do té stavby kdejaký balvan a kdejaký neotesanec. Takže s každým z nás si pán dá i takovou práci, že nás trochu otesá, že nás případně trochu jako zarovná, že nám ta originalita zůstane. Když se pak na tu stěnu podíváte, skutečně každý ten kamen je originální, ale že by mohl použít jakýkoliv balvan a otesanec, to skutečně jako ne. Takže v církvi potřebujeme, aby nás pán opracovával, abychom se hodili přesně tam, kde nás chce mít.

[27:40] A to je dílo Ducha Svatého. To ani žádný kazatel, ani žádné staršostvo není schopné zorganizovat. My jsme boží dům, kde Duch Svatý koná svoje dílo. A v tom jsme na něm závislí. Já už se pomaly chýlím ke konci, ale mám takovou ještě drobnost. Ještě se tak nestalo, co jsem tady v Olomouci. X dnů mám na srdci takovou jednu výzvu. A když jsem tady byl na mládeží v pátek se podívat, tak se mě to tak nějak jako znovu a znovu připomínalo, že bych to měl udělat. Tak chci vyzvat společenství vás. Pokud je tady někdo, kdo hledá svoje místo v tom božím domě, v té stavbě, v tom chrámu, a ještě pořádně nevíš, kde je tvoje místo, ale přesto máš touhu patřit do té stavby.

[28:45] Chceš být užitečný pánu. Chceš být součástí té duchovní stavby. A pokud hledáš a přemýšlíš a modlíš se a nevíš, tak moje výzva je právě teď pro tebe. Je-li tady někdo takový, tak pojď do předo. Já se za tebe budu modlit. To je tak asi všechno, co pro to můžu udělat. Tím projektantem, tím architektem, tím řemeslníkem je sám pán. Ale myslím si, že i taková výzva může být smyslplná. A jestli ti to hraje v srdci, jestli se tě to dotýká, jestli hledáš svoje místo pod sluncem, jestli hledáš svoje místo v církvi v božím lidu, jestli hledáš svoji službu, kde bys byl prospěšný, užitečný našemu pánu, pojď do předu. Bude to jednoduchý, jenom se za tebe pomodlím.

[29:46] Nic víc u toho nebude.

[All sermons](https://baptisteolomouc.cz/en/sermons)

---

HTML version: https://baptisteolomouc.cz/en/sermons/20220213/c-rkev-jako-chr-m · Last updated: 2026-10-15