# Církev jako armáda ...

> Sermon from 20 February 2022, 2 Tm 2:1-7, Miroslav Čížek (in Czech). Recording of the Sunday service of the Baptist church in Olomouc – listen online or as a podcast.

- **Date:** 20 February 2022
- **Preacher:** Miroslav Čížek
- **Bible passage:** 2 Tm 2:1-7
- **Duration:** 30:38
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2022-02-20-Cirkev-jako-armada-.-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2022-02-20-Cirkev-jako-armada-.-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Transcript (Czech)

*automatic, may contain errors*

[0:00] Pavel mi to zkomplikoval hned na začátek, velmi výrazně, takže hlavním generálem je pán Jižíš a my jsme maximálně nějaké ty nížší šarže, ale hodně, hodně nízko, ale generálem máme úplně někoho jiného. Ale já začnu ještě trochu jinak. Totiž, tak jak nás tady Nikola alias Nikča, správně Niki, vyzvala ke chválám a k tomu, abychom se připojili, i my jako společenství, tak na to chci ještě trochu reagovat. My se scházíme takhle v neděli a je to bohoslužba, tak to nazýváme, je to bohoslužba. Což znamená, že sloužíme Bohu. Že jsme tady pro něj, kvůli němu, Pavel o tom také mluvil.

[1:05] A ta výzva byla naprosto správně. Já jsem tady včera měl základy křesťanské víry, takovou tu přípravku ke křtu a mluvili jsme o modlitbách, o modlitbě. A to slovo modlitba je takové neúplně nejhežtší, ale on je to rozhovor s Bohem, on je to společenství s Bohem. Kam patří to, že ho také chválíme, že mu předkládáme svoje starosti, trápení, že se také přimluváme jeden za druhýho a za věci kolem nás. A ta neděle je příležitost, abychom se setkali s ním. Pokud tohle by chybilo v mém a v tvém životě, tak je docela marnost tady téměř být. A po lidskup za to asi buďte jistí, že ti, kteří nás vedou ve chvalách, tak dělají to dobře, ale chyby budou.

[2:07] Buďte si jistí, že ten, kdo tady teď mluví jako kazatel, tak chyby budou. Najisto. A jsem tam někdo kázání pochválí, jsem tam někdo kázání skritizuje, sto lidí z toho názoru, tak to prostě je. Buďte si jistí, že i já sám jsem velmi sebekritický. Kázání před čtrnácti dny jsem tak ohodnotil na čtverku. Ale někdy jednou za rok třeba i jednička nějaká přijde. Tím chci říct, že jsem si dobře vědom chyb. Myslím si, že i ti, kteří vedou, jsou si vědomi svých nedostatků. A tak je to celé zhromáždění. Jsme jenom lidé, kteří dělají chyby. Někdy je to po lidsku za to lepší, někdy je to po lidsku za to horší. Ale kdyby tady nebyl náš generál, ale radši náš spasitel a milující Bůh, tak je to všechno úplně jako docela marmnost.

[3:10] Ještě před bohoslužbou jsem nesl dopis. Ještě tady paní sousedce, snad nás neslyší. Paní sousedce, protože byl v naší schránce a tak jsem ji probudil a asi z nějakých důvodů prostě dospávala. Možná z pracovních, to je v pořádku naprosto. Kdyby jsme tady nebyli kvůli našemu pánu, tak je lepší opravdu si přispat. To nemá smysl se někdy jako v neděli prostě scházet, pokud by tady nebyl živý Bůh. Ale my jsme přesvědčení a víme, že je mezi námi, že máme příležitost s ním mít společenství, že ho můžeme chválit, že to není jenom koncert, ale že můžeme mít s ním společenství ve chvalách, že můžeme v modlitbě, v rozhovoru s ním, mu předkládat všechny své starosti, trápení, přimluvat se jeden za druhýho, tu v tichosti, tu nahlas, i když je to v duchu, on nás slyší, on je vše vědoucí, on zná nás lépe než my sami sebe, tak si buďte jistí, že to tak jako je.

[4:18] Dokonce modlitbou můžeme ovlivňovat úplně neskutečný věc. To nám ani nedochází, jak velké věci můžeme ovlivnit. Jak velkou výsadu jako boží lid máme, že k němu můžeme přistupovat a že přímluvou modlitbou můžeme ovlivňovat dění světa. Tím nechci říct, že každá modlitba je vyslyšená, protože někdy se modlíme tak, že kdyby to hospodin měl vyslyšet, tak si ublížíme a uškodíme. A žádný rodič neposlechne každou žádost svého dítěte, pokud by to bylo ke škodě tomu dítěti. Takže tak to někdy je, ale máme neskutočné možnosti a příležitosti přistupovat k živému bohu, ke stvořiteli, k tomu, kdo bude jednou soudit celý svět. A můžeme si být jistí, že nás miluje, že se za nás obětoval ve svém synu, že jsme na bezpečné půdě jeho lásky, jeho dobroty. Tak jsem si vědom, že jsem si zkrátil prostor pro kázání o círku jako armáda, ale měl jsem takovou potřebu to říct a tedy takhle jako vyznat.

[5:26] A ještě než budu číst z božího slova, tak jsme u baptistů a tam se někdy vyřizují pozdravy, tak byl jsem na návštěvě u mých rodičů a můj taťka mě kladl na srdce, ať ve sboru pozdravuju. Tak to dělám, nevím, jestli vysíláme. Pokud vysíláme, tak to slyší, tak vyřizuju pozdrav. Druhý list Timoteovi, kdo si chcete najít? Druhý list Timoteovi, druhá kapitola, prvních sedm veršů. Druhý list Timoteovi, druhá kapitola, prvních sedm veršů. Tentokrát budu číst z ekumenického překladu a téma už byla naznačeno, že církev jako armáda. A ty, můj synu, buď silný milosti Krista Ježíše a co jsi ode mne slyšel před mnoha svědky, svěř to věrným lidem, kteří budou schopni učit zase jiné.

[6:34] Snášej se mnou všechno zlé jako řádný voják Krista Ježíše. Kdo se dá na vojnu, nezapletá se do záležitosti obyčejného života. Chce obstát před tím, kdo mu velí. A kdo závodí, nedostane cenu, nezávodili podle pravidel. Také rolník musí nejprve těžce pracovat, než sklidí úrodu. Uvažuj o tom, co říkám. Pán ti dá, abys všechno pochopil. Tak vybral jsem tenhle text jako základ pro kázání církev jako armáda, církev jako armáda, nějaký obraz přímo armády, tam úplně jednoznačně nenajdete v písmu. Církev jako tělo je jednoznačnější, církev jako chrám je jednoznačnější. S tou armádou si musíme trochu pomoct určitými výrazy nebo verši, které mluví o boji. Máme tam třeba o duchovním boji, efeským 6. kapitola, že nevedeme boj proti lidem, ale proti duchovním mocnostem.

[7:41] Takže tam máte ten boj a tam máte potom i ten obraz toho římského bojovníka nebo vojáka, který má tu výstroj a ve skutečnosti ta jediná zbráň útočná je tam meč, což je slovo boží. Tak toto je jedno z míst, kde bychom mohli vycházet. Ale vybral jsem tenhle zapadlý text, který se tak často úplně jako necituje. A jsem si vědom toho, že to je dneska trochu těžká práce pro nás. Protože představa vojny, armády, vojska, být voják, to je velmi neatraktivní. Kdybych jenom trochu mohl, říkal jsem minule, tak bych to dal až na čtvrté místo. To znamená, ta rodina by byla před armádou, ale protože máme nějaký systém a o rodině církev jako rodina bude mluvit Pavel, protože to je jeho velké téma, tak přece jenom teď na třetím místě teda mluvím o té armádě. V naší generaci vojny jsme se lekali.

[8:44] Skoro všichni kluci jako. Každý se tomu chtěl vyhnout, každý hledal cestu, jak to oddálit, každý hledal možnost, jak to uhrát na tu modrou knížku. Já patřím mezi ty šťastné, kteří to nakonec uhráli. Ne na hlavu, ale na pilovou alergii, ale hledali se nejrůznější cesty, takže pro nás to skutečně nebylo atraktivní, jako vojna a armáda, strávit někde dva roky, prostě ztratit dva roky svého života. Dneska vidíme, že samozřejmě to mělo i svoje výhody, které zase těm mladým jako docela chybí v určitých ohledech. Takže je to náročný téma, nevím, jestli bude atraktivní. Já začnu od toho čtvrtého, nebo od toho třetího čtvrtého verše. Snášej se mnou všechno zlé jako řádný voják rysta Ježíše. Kdo se dá na vojnu, nezaplétá se do záležitostí obyčejného života. Chce obstát před tím, kdo mu velí. Tady Pavel říká Timoteovi svému synu ve víře, učedníkovi, který postupně dorůstal, a myslím duchovně dorůstal, a zrál ve víře a druhý list Timoteovi, to už je v podstatě Pavluv testament, to už je těžký žalář a to už je rozlučka Pavla se životem.

[10:10] Pavel tam vyznává, že už se blíží jeho konec a že dobrý boj bojoval. Všimněte si zase slovo bojoval. Bych dokončil, víru zachoval. Počítá s tím, že je čas odchodu. A tenhle list je taková rozlučka, takové poslední pokeny Timoteovi, který poté už má přebírat tu štafetu. Už toho, kdo bude stát v podstatě v čele. Jako ta další generace. A tady mu Pavel říká slovo, aby byl jako řádný voják Krista Ježíše. Já nevím, jestli o sobě někdy smýšlíte, jako boží děti, jako křesťané, že jste vojáci pána Ježíše. My si rozhodně chceme odpočinout, my rozhodně chceme přijímat všechno dobro, týkající se božího království. Ale řekl bych to, ten příměr vojáka, na ten bychom zapomněli, anebo bychom ho ho dali hodně až dozadu.

[11:16] A přesto je potřeba říct, že v rámci toho testamentu, tady Pavel jasně říká Timoteovi, by byl jako řádný voják pána Ježíše. My víme, že Pavel vedl život jako řádný voják, který skutečně prošel těžkými bitvami, nenechal se odradit. Vzpomněte si, kolikrát byl trestán holý, kolikrát byl byčován, jednou byl kamenován, kolikrát byl v žaláři, kolikrát na cestách pro Evangelium stroskotal. To skutečně byla řehole. Služba pánů není spojená jenom s příjemnými záležitostmi. V tomhle slova smyslu skutečně se služebník Kristův musí podřizovat disciplině, sebekázně, jinak neobstojí, z dlouhodobého hlediska rozhodně neobstojí a už vůbec není schopen dlouhodobě přinášet nějaké ovoce ve službě, pokud nebude, i tenhle ohled ve svém životě jako pěstovat.

[12:19] To je poslušnost pána a skutečně až jako voják pána Ježíše. Co je předmětem nebo co je posláním toho vojenství nebo toho vojáka? V listě efeským tam jde o duchovní boj. Na tomto místě se jedná o trochu jinou záležitost, i když je to taky velmi blízko. Když se podíváme do toho textu, tak musíme ten druhý verž zohlednit. A co jsi ode mne slyšel před mnoha svědky, to svěř věrným lidem, kteří budou schopni učit zase jiné. To je náplň. Té armády. Kristovi. Té církve. Nést evangelium, nést boží slovo, předávat ho z generace na generaci a skutečně evangeliem poselstvím o záchraně v Pánu Ježíši naplnit celý svět. Od Jeruzaléma přes Samasko až na konec světa.

[13:24] A toho církev není schopná, pokud nebude pěstovat i to, že jsme jako armáda. Že je třeba vzít to poslání a v poslušnosti ho naplnit a postupovat skutečně jako věrně v jednotě pod vedením toho generála, o kterém tady byla řeč a skutečně to naplnit až do samého konce tohoto světa. Naším cílem není to, aby jenom tahle modlite byna se zaplnila. Naším cílem není to, aby jsme tady měli 100, 200 bratří a sestr. Naším úkolem, naším posláním, nejenom našim, i dalších křesťanům, pochopitelně v tomhle městě, je přinést evangelium celé Olomouci, celému Olomouckému kraji, celé naší zemi. A času není na zbyt. Deset let uteče jako voda. A pokud nebudeme v tomhle stát skutečně jako věrní vojáci, tak to poslání nikdy nenaplníme.

[14:35] To, co vidíme na Pavlovi, to, co tady Pavel předává Timoteovi, tak i v 21. století je třeba takto stát. Máme tady dokonce vojenskou strategii. To, co si ode mne slyšel před mnoha svědky, tak předej věrným lidem, kteří budou schopni učit zase jiné. Když si to znázorníte, tak to máte Apoštola Pavla, další stupeň Timoteus, další stupeň věrní lidé, kteří budou schopni zase učit další, čtvrtý stupeň. Tady máte strategii a náplň toho vojenství, té armády, toho poslání. Když je tady řeč, svěř to věrným lidem, tak vy, kdo chodíte na biblické hodiny, tak víte, že to slovo věrný je možné přeložit také jako věřící. Tam je slovo pistost, to jednou znamená věrný, jednou to znamená věřící. V tomto případě já bych řekl, že skutečně jde o věrnost, o věrné služebníky, o věrné křesťany.

[15:41] A v tomhle smyslu je dobré si připomenout, že věrnost je naprosto zásadní a klíčová vlastnost. Kdo je věrný v malých věcech, bude věrný i ve velkém. A kdo není věrný v malých věcech, nebude věrný ani ve velkých věcech. Je třeba být věrný ve službě pánů, ale také v církvi, ve společenství, i v těch nejmenších věcech. A tam, když se člověk osvědčí, tam, když prokáže věrnost, tak mu bude od pána svěřeno. A věřím tomu, že i ve sboru to rozpoznáme. Že věrnost je rozpoznatelná. A můžu vám říct, že vždycky, když se potkávám s věrností, tak je toto nejúžasnější. Timoteus si myslím, že nebyl nejobdarovanější člověk. Myslím si, že to nebyl nejvíc, jak my dneska říkáme, charizmatická osobnost. Ale byl věrný. A jistě tam byly možná charizmatičtější, možná i výraznější osobnosti, ale mnozí z nich také odpadly.

[16:47] A v některých těch verších, když si vzpomenete, tak to Pavel i z bolesti připomíná. A směrem k Timoteovi říká, že nemá nikoho, jako je on. A ta hodnota, ta kvalita, která byla u Timotea, který bojoval s mnohýma záležitostma, tak byla věrnost. A on se osvědčil. A když se podíváte do listu Židům, tak nakonec tam máme zprávu, že i Timoteus byl vězněn a obstál. Že skutečně to byl věrný člověk, věrný služebník. Takže ta věrnost je důležitá, ta osvědčenost. A také je potřeba hledat a vyhledávat ty, kteří jsou schopni učit. Jsou schopni předávat evangelium srozumitelně a jasně. A jsou schopni to předat tak, aby lidé přijali i ty základy, které jsou nezbytné a důležité.

[17:50] To neznamená, že to musí být každý z nich teolog. Že musí rozumět každému hebrejskému slovíčku. Každému hebrejskému slovíčku. Aby byl schopen předat ty základní věci, které jsou nezbytné pro život křesťana. V tomhle smyslu, aby byl schopný učit. No, aby si byl schopný učit, tak musíš znát boží slova. To je jako první předpoklad. Takže tady je rovnou i výzva. Čtěme boží slova. Čtěme písma. Vážně, poctivě, dohloubky. V tomto buď mi věrní. Protože pokud neznáš písmo, nejseš nasycen ani sám, nemůžeš být ani sám nasycen a už vůbec nebudeš mi co předat. A je ostudou, pokud někdo se hlásí ke křesťanství, že je 30-40 let křesťanem a za celý život nepřečetl Bibli.

[18:55] Za celý život nepřečetl nový zákon. Co se do něj může vepsat? Co můžeš brát? Co v tobě může být? Co s tebem může jít? Co můžeš předávat? Pokud neznáš slovo boží. Pokud neznáš Bibli. Takže tady by to možná mohlo začínat. Nahoru se takhle jako podívám a mladé bych chtěl povzbudit, aby nestráceli čas. A řeknu vám takovou věc, která nám posloužila s Jezuskou, když jsme spolu začali chodit, kdy se dá spojit příjemné s užitečným. Tak my, když jsme začali spolu chodit, tak jsme spolu začali číst Bibli. Začali jsme spolu číst nový zákon. Jistě, že jsme četli do té doby. Ale využili jsme i tu příležitost, že spolu my dva budeme číst nahlas, že budeme kapitolu po kapitole číst nového zákona a budeme se o tom sdílet, budeme o tom mluvit.

[20:01] Ono nás to bude, ta komunikace, jako by spojovat, sjednocovat, bude to dobrý čas před pánem. A myslím si, že to byl takový dobrý základ, na kterém jsme stavili. A tak jsme spolu přečetli několik překladů nového zákona. Postupně. Když jsme začali spolu chodit a potom, když jsme po 8, 9, 10 měsících se vzali. Buďte v klidu, nedělali jsme pochopitelně jenom to, že jsme četli Bibli, ale to by bylo na jinou přednášku. Ale dneska mluvím o božím slově. Tak skutečně jsme každý den spolu prostě jednu kapitulu četli. A tak jsme přečetli nový zákon studijního překladu. A tak jsme přečetli Hejčnův překlad. Překlad Petru. A Žilkův překlad. Ono, že to je dávno. Ještě něco? Já myslím, že tak 4-5 nových zákonů jsme přečetli od začátku do konce spolu. A byl to výborný čas. Tak to berte jako o inspiraci, kde kromě vodění za ruku, kromě letmého polipku, tak je dobrý, a nebudu pokračovat dál, tak je dobrý začít spolu jako dvě i duchovní bytosti, jako boží děti, také božím slovem.

[21:26] Platí to do vztahu, ale platí to samozřejmě i do osobního života, do osobního budování. Číst, studovat boží slovo. Pokud nebudeš znát boží slovo, jako jak můžeš předávat. Máme tam ještě dva obrazy, o kterých dneska tolik mluvit nechci, jenom možná pár poznámek. Je tam také řeč o... Otletovi o tom, kdo závodí, takže nedostane cenu, nezávodil ji podle pravidel. To podle pravidel, prosím vás, tady nejde o nějakou hru fair play, na to není myšleno. Tady je myšleno podle pravidel trenéra, podle pravidel životosprávy. A skutečně, jestliže Jaromír Jáger ještě v 50 letech, které teď oslavil, je schopen hrát Českou první ligu, tak to znamená životosprávu, tak to znamená tvrdý odříkání a tvrdý trénink. A bez toho prostě není úspěchu. To Apoštol Pavel dobře věděl i z toho řadského světa, kde byly olimpijské hry a jiné hry a kde skutečně se sport pěstoval.

[22:33] A je to také o tom odříkání, je to skutečně také o té životosprávě. A pak je tam ještě řeč o tom rolníkovi, který pokud tvrdě nepracuje, tak skutečně se nemůže dočkat úrody. Takže lenost skutečně v ožím království nemá místa a dalo by se tedy citovat celá řada veršů z knihy Příslovy, kde je řeč proti lenosti. Já bych chtěl ještě říct jednu takovou věc směrem k nám, baptistům, kterou si uvědomuji, asi se vám to nebude úplně líbit. Tak jak začít? Tak začnu pozitivními věcmi. Na nás, baptistech, je toho hodně dobrého. A jako můžu zkusit třeba cvičně vyjmenovat pět takových věcí, které si uvědomuji, ale tak zkrátím to, tak aspoň dvě nebo tři.

[23:36] Ať začnu pozitivně. Vždycky na nějakou kritiku, na nějaké napomenutí je potřeba ale aspoň dvě, tři věci pozitivní. Takže čeho si nesmírně vážím na nás, baptistech, tak je to, že důsledně držíme a pěstujeme všeobecné kněžství křesťanu. Že si tady nehrajeme na duchovního a lajky. Panáček, který by byl o nějakém taláru s nějakým kolárkem a zbytek. Takový ten duchovník, který snad jako něčím ještě něco způsobuje, jako nějakými svými rituály, který tady je oddělený. No, abych to zrušil, klidně bych teďka šel mezi vás. To tady nepěstujeme. A opravdu důsledně držíme to, co přinesl Martin Luther a to je všeobecné kněžství věřících. Že všichni máme přístup k pánu, že všichni jsme si jako před pánem jako rovni v hodnotě a v přístupu k němu. Tak to je jako na nás úžasný.

[24:37] Druhá taková věc, abych pochválil ještě, abych pochválil, abych si připravil půjdu, tak to, co si nesmírně vážím na baptistech, tak je to společenství, je to církev, která velmi prospěla evangeliem této zemi za celé století, za celých stolet zpátky. Věrně i v době za minulého režimu, za komunistů. Jako je to společenství, které neslo evangelium v každých časech a skutečně jednoznačně prostě vedlo ke spasení lidi, aby přijeli evangelium, aby přijeli spasení skrze víru na základě milosti. A to je něco, co máme jako až v genetickém kódu a díky Bohu za to. A opravdu jako tohle společenství baptistů v této zemi prospělo, této zemi ve velkém. A díky páno za to. Tak to jsou dvě věci, možná bych mohl ještě pokračovat.

[25:38] Ale teď k tomu tématu armáda, tak jedna taková neřest, která je mezi námi baptisty. A to je to, že u baptistů chce být každý velitel. Nikdo nechce být vojákem. Jsem si vědom, že to je zkratka, že to je zjednodušení to, co teď říkám. Ale prostě naším problémem je, že každý by chtěl poroučet, každý by chtěl velet, každý by chtěl vyjadřovat svůj názor doleva nebo doprava, takhle to má být nebo jinak to má být. ...má být, ale málo kdo chce poslouchat. Tak to je takový náš problém, baptistický, na který si musíme dát pozor. A tohle opravdu se neslučuje jako s armádou. Máme nejvyššího velitele, jsme Kristoví vojáci Pána Ježíše, on velí a zařídil to v církvi tak, že i do církvy dává lidské autority.

[26:42] A ještě tak, jako poslouchat Pána, to nám problém nečiní. Ale že hospodin dává do církve i autoritu, lidskou, a v písmu o tom máme celou řadu veršu, je tam řeč o vedoucích, je tam řeč o představených, tak to se u nás, u baptistů, úplně nenosí. Tak na to jsem tady chtěl upozornit, uvědomuji si, že to taky může být můj konec v tomhle zboru, právě proto, že tady se o kazatelích hlasuje a je možný kdykoliv tohle jednání vyvolat, ale já jsem si dneska dovolil zarizkovat, protože mám za to, že to odpovídá božímu slovu, že skutečně máme být i armádou, že skutečně pokud máme naplnit boží záměr a jeho poslání, tak i tenhle ohled církve je pro nás jako důležitý, abychom ho měli před očima.

[27:43] Nejsme jenom chrámem, nejsme jenom tělem, nejsme jenom rodinou, ale jsme také armádou. A na to nesmíme zapomenout. A poslušnost to je něco, co v božím království je velmi ceněno. Vzpomíňte si na krále Saula, který pro svou neposlušnost nakonec byl odstaven. A ta neposlušnost je tam Samuelem potom velmi kritizována. Že to je jako čarodějnictví. Že to je jako okultismus. Neposlušnost. Takže pozor na neposlušnost. A na závěr, abyste si nemysleli, že je to tak dneska jako jednoduchý a neteologický, tak aspoň nějakou takovou prličku. Ve starém zákoně se náš pán nazývá hospodin zástupů. Tam máte slovo hebrejské, cava, nebo v množném čísle cevaot, zástupů, ale ono se to dá přeložit jako armád.

[28:51] Nebo vojsk. Hospodin má svoje armády, má svoje vojska. pochopitelně andělské, pochopitelně služební duchové, ale také lidské. Izrael, jeho lid, byl veden někdy do hospodinových válek. Jestli se nám to líbí nebo ne, tak to je realita ve starém zákoně. A my dnes jako boží lid jsme jeho duchovní armáda. Už nejsme vedeni do válek skutečných, toho si to úplně nepochopili. na druhou stranu je skutečností, že se bránili, ale to teď nechci rozebírat. Ale nejsme vedeni k skutečnému fyzickému boji, ale duchovní boj, to je něco, co nám nová smlouva jednoznačně ukazuje a skutečně i co se týká nesení evangelia božího slova, tak v tomhle jsme hospodinovou armádou.

[29:52] On je hospodin zástupů, hospodin armád. Tak tím bych skončil a přece jenom ještě teda poslední myšlanka a to je ten sedmý verš. Uvažuji o tom, co ti říkám, pán ti dá, abys to všechno pochopil. Tak uvědomuji si, že to, co jsem tady dneska říkal, není všechno úplně příjemné, něco může být i dráždivý a já vás chci vyzvat, tak jako Pavel, uvažujte o tom, co jsem dneska říkal a snad dá pán, abychom to pochopili. I tuhle oblast poslušnosti armády, být jako voják Pána Ježíše, tak on dá skrze Ducha Svatého, abychom tomu porozili. Uvažujeme nad tím. Amen.

[All sermons](https://baptisteolomouc.cz/en/sermons)

---

HTML version: https://baptisteolomouc.cz/en/sermons/20220220/c-rkev-jako-arm-da · Last updated: 2026-10-15