# Mějme zájem jeden o druhého

> Sermon from 6 March 2022, Židům 10:19-25, Miroslav Čížek (in Czech). Recording of the Sunday service of the Baptist church in Olomouc – listen online or as a podcast.

- **Date:** 6 March 2022
- **Preacher:** Miroslav Čížek
- **Bible passage:** Židům 10:19-25
- **Duration:** 30:51
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2022-03-06-Mejme-zajem-jeden-o-druheho-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2022-03-06-Mejme-zajem-jeden-o-druheho-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Transcript (Czech)

*automatic, may contain errors*

[0:00] Dobré ráno vám všem. Ještě než se pustíme do Slova Božího, tak nejprve bych chtěl také pozdravit ty, kteří jsou u přijímačů. Dnes třeba do Kijova. Zdravím. A ještě než se pustíme do čtení, tak jestli dovolíte, já bych začal modlitbou, protože zcela jistě všichni vnímáme situaci ve světě zahumny na Ukrajině. A naše společenství není odkázané jenom samo na sebe. My nejsme jenom nějaká komunita, která žije svůj vlastní život sám pro sebe a o sobě, ale jsme boží lid, jsme církev.

[1:01] Máme nad sebou pána živého Boha, máme k němu přístup, máme k němu neuvěřitelný přístup, pravidelný, každodenní, neustálý. Můžeme se modlit v každý čas, v každý vhodný čas, v každou příhodnou chvíli. Tak já bych teď využil tu příležitost a jestli dovolíte, tak se za tu situaci pomodlím. Drahý pane, my ti děkujeme za to, že jsme tvým lidem a že v tuto chvíli jsme tady před tvojí tváří. Že tady nejsme jenom jako nějaký spolek, že tady nejsme jenom jako nějaký společenství, ale že máme otevřený přístup k tobě do nebe. a že se můžeme přimlouvat, že se můžeme modlit, že to je neuvěřitelný dar, že jsi nám dal Ducha Svatého a my tě, pane, tak prosíme ve tvé jménu za lid ukrajinský, za válku, která tam je, aby utichla, pane, prosíme tě o tento zázrak, to, co je pro nás lidsky nepředstavitelné, tak, aby došlo k utišení zbraní.

[2:17] Ty seš mocen zasáhnout, pane, chceme tě prosit za mocné muže tohoto světa, ať už prezidenta Putina, prezidenta Zelenskýho, ale také mocné muže z našeho světa, za prezidenta Bidena, za mocné muže Evropy a i další a prosíme tě, pane, aby si k ním mluvil, aby si s ním je jednal, aby si jim dal také moudrost, aby se mohli dohodnout na příměří. Prosíme tě o tento zázrak. Prosíme tě také za boží lid na Ukrajině a také za boží lid v Rusku. Prosíme tě za bratry a sestry, aby si je vedl, aby si k ním mluvil, aby si jim žehnal svým pokojem, svojí moudrostí, aby věděli také, co mají dělat. Jsme v tom odkázání na tebe a do tvých ruků se tak svěřujeme. Pane, požehnej i nás, naše možnosti, a to je modlitba a to jsou finanční dary, případně ještě i jiná pomoc.

[3:20] Tak nás v tom veď. Amen. Dnes nám začíná festival měsíční konečně společně a když jsem přemýšlel, o čem budu kázat, tak na tom plagátku, který tady už mnohokrát byl promítán, tak je jeden biblický verš. Tak já bych poprosil Vítu, jestli mě tam promítne ten plagátek. A na tom plagátku je verš z listu židům, desátá kapitole, dvacátý, čtvrtý verš z ekumenického překledu. a ten zní. Mějme zájem jeden o druhého a povzbuzujme se k lásce a k dobrým skutkům.

[4:22] Tak tenhle verš jsem nevybral já, byla to společná práce týmu, který připravoval celý ten měsíc a po společné dohodě tenhle verš je takové moto pro celý ten měsíc, pro celou tu akci toho festivalu. A je to něco, co nás má tak nějak do toho měsíce jako uvádět. A tak já jsem si řekl, že asi není nic jednoduššího, než tímhle veršem začít. A když si vzpomenete, tak minulý týden tady Pavel kázal na téma církev jako rodina. A to je něco, co se k tomu vlastně velmi hodí, k tomuhle verši. Protože v každé rodině, pokud ta rodina je funkční, pokud středem té rodiny je skutečně jako láska a vzájemná úcta a péče, tak skutečně si projevujeme v každé takové rodině zájem jeden od druhýho, prostě péčujeme jeden od druhýho a je to základ, základ jakoby každé rodiny.

[5:33] A je to něco, co vyznačuje jako i to naše společenství. Ale když jsem potom přemýšlel, jak to pojmout dál, tak jsem si přečetl ten verš v celém svém kontextu, v celém tom svém oddílku a najednou jsem byl tedy jako mimořádně překvapený. Jak tam všechno souvisí se vším. Totiž, když se podíváte o kousek dál, a to je hned ten 25. verš, tak tam v ekumenickém tedy je nadepsáno, nezanedbávejte společná zhromáždění, jak to někteří mají ve zvyku, ale napomínejte se tím více, čím více vidíte, že se blíží den Kristův. A v ekumenickém překladu je ten 25. verš vlastně jako by úplně samostatná oddělená věta. Jakoby další pokyn, který nutně nemusí souviset s tím 24. veršem, který jsme před chvíli čatli.

[6:37] No jo, ale když se podíváte do originálního textu, tak zjistíte, že to vůbec není pravda, že ten 25. verš je úplně propojen, gramaticky propojen s tím 24. veršem. To znamená, když jsme ten 24. verš vzali, tak jsme ho tak nějak jako by očasali, uřízli a vytrhli z kontextu. Aby bylo zřejmé, o čem mluvím, tak já přečtu ty dva verše v Biblii kralické, což se bude hodit potom pro ten třetí týden, protože to bude výlet za poznáním Biblii kralické. A ten text Biblii kralické je tak jako nejbližší z těch všech překladů, které jsem doma měl, tak je nejbližší tomu řeckému jako původnímu textu. A šetřme jedni druhých k rozněcování se v lásce a dobrých skutcích, neopouštějíce společného zhromáždění svého, jako někteří obyčej mají, ale napomáhajíce se a tím více, čímž více vidíte, že se ten den přibližuje.

[7:54] Napomínajíce se. Tak, pardon. O co mi teďka jde? V tom 25. verši, v tom kralickém, je neopouštějíce a napomínajíce. Už z toho, tady z těch příčestí, je naprosto zřejmé, že souvisí s tím slovesem, které předchází v tom 24. verši. To znamená, že ten 25. verš je úplně gramaticky propojený s tím 24. A když se nad tím zamyslíte teď nejen gramaticky, to, co jsem právě přečetl, ale i naprosto jako věcně, tak je to úplně jasný. Jako pokud máme pečovat jedni o druhé, pokud, jak je to v tom ekumenicky, Pokud máme projevovat zájem nebo mít zájem jeden od druhýho, no tak přece je potřeba pravidelně být jako ve společenství.

[8:58] Jako od monitorů někde v obyváku těžko můžeš projevovat jako dlouhodobě prostě jako zájem péči jeden od druhýho. To znamená to neopouštějte společného zromáždění, je úplně jako jasná logická souvislost s tím 24. veršem. A vidíte, že už tehdy, už v první církvi, někteří měli ve zvyku opouštět zromáždění, nebýt ve zromáždění, neúčastnit se bohoslužeb, neúčastnit se zborového života. A dokonce, že to byl zvyk pro některé. Že to je záležitost jako obyčeje. Jsou obyčeje a zvyky dobré, jsou obyčeje a zvyky zlé. Toto je jeden z těch zvyků a obyčejů zlý, kdy člověk prostě přestane se účastnit zborového života, přestane navštěvovat bohoslužby, přestane tím pádem, ale potom také projevovat zájem jeden od druhýho, péčí jeden od druhýho, službu jeden druhému. Také jsme tady předtím mluvili o těle.

[10:09] Církev je jako tělo. Pokud to tělo jakoby rasekáte na kousky a to tělo prostě někde odložíte, tak je to naprosto nefunkční, je to mrtvý tělo. A když to takhle řeknu, tak je to naprosto jasný. Ta ruka někde odložená nemůže sloužit tomu tělu. A prostě chybí. Ten zrak, který je někde odložený, no tak tomu tělu chybí. Takže je to naprosto logický, že pokud máme projevovat zájem jeden druhýmu, sloužit jeden druhýmu, péčovat jeden od druhýho, tak je potřeba se prostě jako scházet. Potkávat se. Být spolu. Tvořit společenství. Tvořit skutečně jako rodinu. Už tehdy byly důvody k tomu nenavštěvovat církev, nenavštěvovat společenství, bohoslužby. Nevím, jaké k tomu měly důvody tehdy, možná to bylo třeba i pro následování, možná to byly velmi závažné důvody. My v dnešní době, ale sponě tady v těch našich zeměpisných šířkách a délkách, tím myslím tady v České republice, tak takové důvody rozhodně nemáme, jako nějaké pro následování, že by nám to nějak mělo ublížit na životě nebo na zdraví. Spíš to budou nějaké jiné zvyky, které překáží a brání, abychom pravidelně se účastnili zborového života.

[11:32] Já, abych se nenavážel do nikoho z vás, abyste si nemysleli, že jsem doma přemýšlel a tak, jako jsem se modlil a tak jsem si představoval některé z vás, do čeho se teď navést, tak se navézu do svého vlastního života. A jestli v tom někdo uvidíte nakonec sami sebe, tak za to já už nemůžu, to už je dílo Ducha Svatého. Takže já se budu navážet teď sám do sebe. Hrával jsem volejbal, sport, no neděle dopoledne je úplně ideální čas na to, kdy hráte jako volejbal. Já mám čas, kolegové mají čas, není lepší den, než v neděli dopoledne na volejbal. Já jsem rybář. Není lepší den na chytání ryb, než je neděle dopoledne. Já mám čas, ryby mají čas.

[12:36] Neexistuje lepší čas na chytání ryb, než v neděli dopoledne. Já myslím, že to by mohlo stačit. Měl jsem i spoustu jiných zájmů a koníčků, ale tak tady nebudu odhalovat celý svůj život. Já myslím, že docela chápete, kam směřuji. Prostě máme spoustu i třeba hezkých, i třeba jako někdy i boholibých důvodů, proč se neúčastnit jako zhromáždění. Titulky vytvořil JohnyX Ale pokud se nescházíme, pokud se nepotkáváme, pokud prostě netvoříme jako to společenství tváři v tvář, tak jak si můžeme projevovat službu, jak si můžeme projevovat zájem jeden od druhýho? Jako je to nemyslitelná záležitost. A teď ještě pořád mluvím jenom o společenství, jenom o církvi. Ale možná vás překvapím, že ty verše, které jsem do posud otevíral, tak gramaticky souvisí nejen s těmi verši, které následují po 24., ale i s těmi, které jsou před.

[13:53] A my dokonce musíme jít až do 19. verše. Takže já teď přečtu z listu židům 10. kapitolu od 19. verše až do 25. verše celý ten oddílek. A už předem naznačuji, ačkoliv v našich překladech to nebude zřejmé, že to je celé jedno souvětí, jedno řecké souvětí, kde všechno souvisí se všim. A je to tak v nabité souvětí, že nemám ani čas, ani prostor, abych všechno to, co tam je, tady dneska řešil. Ale je to jedna rozvitá věta. Když tedy, bratři, máme smělou důvěru, že smíme vstoupit do svatyně Ježíšovou krví, cestou novou a živou, kterou nám otevřel skrze oponu, to je skrze své tělo, když máme velikého kněze, nad domem božím, přistupujme s opravdovým srdcem a v plnosti víry, se srdcem očištěným od zlého svědomí a s tělem obmytým čistou vodou.

[15:03] Neochvěně držme své vyznání, naděje, neboť ten, který dal slib, je věrný. Buďme pozorní jedni k druhým, abychom se rozněcovali v lásce a dobrých skucích, nezanedbávejme své společné zhromáždování, jak mají někteří ve zvyku. Nejbrž pozbuzujme se a to tím více, čím více vidíte, že se ten den přibližuje. Celý to, co jsem teďka četl, celý ten oddílek je jedno velké souvětí. Úplně krásně gramaticky provázané, tím vás tedy teď nebudu trápit, to by bylo pro fančmekry, pro jazyko zpětce, to bychom si mohli rozebrat slovo od slova, včera jsem se tím doma trápil, je to úplně neuvěřitelný. Ale celý to je jedna věta a to, co předchází, ty duchovní pravdy, úžasné, nádherné, tak jsou předpokladem potom toho společenství mezi bratřími a sestrami.

[16:04] A bez toho duchovního, to, co tady máme od toho devatenáctého verše, tak vlastně žádné naše společenství, žádné naše pečování jeden od druhýho, žádné scházení se, abychom nezanedbávali zhromaždování, nic z toho nemá význam. Musí předcházet to, co jsme tady četli ty verše předtím. A když tedy jsme božím lidem a máme tu výsadu, že máme přístup, k našemu pánu do svatyně. A to proto, že pán Ježíš se stal tou smírčí obětí, že prolil svou drahocenou krev na kříži za odpuštění našich vin, hříchu, pádu a selhání. A že díky nebo prostřednictvím jeho prolité krvi se vůbec můžeme nazývat božími dětmi, že jsme přijati za syny a za dcery boží, že jsme božím lidem a že díky tomu máme ten přístup do svatyně.

[17:09] A dokonce pravidelný přístup, protože tady máme výzvu, rozkaz, nebo je to rozkazovací způsob. Přistupujme pravidelně, stále, pořád. Jak? Jakým způsobem? No, co se stále? Tou novou a živou, kterou nám otevřel skrze oponu. No Pán Ježíš Kristus nám otevřel vstup do té svatyně. Vzpomeňte si, je to lidsdžidům, je to psáno židům, vzpomeňte si na starý zákon. Jak to bylo ve starém zákoně, v přístupu do svatyně? Písmáci víte, jak to je. Jednou za rok, jeden den, jediný, pouze velekněs, z krví nějakého dobyčete, a to je všechno. Nikdo jiný do svatyně svatých. A my jako boží lid, díky prolité krvi Pána Ježíše, který se stal tím veleknězem pro nás, ale také současně tou oběti za nás, tak máme ten přístup každého dne, každou chvíli, tou cestou novou a živou.

[18:28] Můžeme až do té svatyně svatých. Až před boží trůn, až před našeho Pána. I teď v tuto chvíli a tady v Holomouci. Ve starém zákoně nemyslitelný. My bychom se nedostali vůbec ani do chrámu. My, kdo jsme pohanského původu. Ženy by nevstoupily dál, než na nádvoři žen. Muži by vstoupily pouze na nádvoři mužů. A teprve dál mužou kněží. A velkně si jednou za rok do svatyně svatých. Nic víc. Pod hrozbou prostě smrti. Takovou máme výsadu, jako novosmluvní lid. Že jsme božími dětmi, boží synové a boží dcery. A můžeme na audienci ke králi králu, k pánu, který je stvořitelem všeho a také bude soudcem všeho. A můžeme tam jít v plné jistotě víry, můžeme tam jít v pokoji, můžeme tam jít v bezpečí.

[19:31] A to každou chvíli. Že tam je řečeno, přistupujme. Neustále, znovu, opakovaně, pořád, každou chvíli. Popustme teď trochu prostor naší představivosti. Představte si někoho, koho si nesmírně vážíte ze současnosti nebo z minulosti. Největší Čech třeba. Nemyslím tedy jako já, Rucimrvana, ale mám za to, že to byl Karel IV., jestli se nepletu, kdo tak nějak v té ankete zvítězil. Tak si představte, že by Karel IV. dorazil do slovutného města Olomouce a pozval tě na audienci. Tebe konkrétně. Tebe konkrétně. Teď v neděli. Na radnici. Budu mít setkání jenom s tebou. Umožňuji ti osobní audienci. Dobrá, možná pro někoho z vás, ne jak Karel IV., tak nevím, mistr Jan Hus, nebo Jan Amos Komenský, nebo prezident první, Tomáš Garik Masaryk.

[20:39] Nevím, koho si tam můžete dosadit vy, kdo je pro vás takhle jako ceněnou osobností. Kdyby si dostal pozvání, jedno jediné pozvání, dnes tady na radnici, jenom pro tebe. Šel bys na ryby? Šel bys na volejbal? Takovéto pozvání máme od pána pánu, od stvořitele, od soudce, od našeho tatínka, od toho, kdo je nadevším, bez kterého se ani nenadechneme, ani nevydechneme. Každá sekunda mého života je závislá na něm, ale nejenom, že je závislá. On to se mnou myslí dobře, on mě miluje, on dal svého syna na kříž, pro mě i pro tebe, dal to nejcennější, co mohl, dal úplně všechno. Nenechal si žádnou rezervu, tak jako Ruská banka, nebo Ruské banky. Žádná rezerva, žádný schovaný rezerv, dal všechno, co mohl, dal svého syna.

[21:43] a tento milující pán, tento náš nebeský otec, dět pro měli záží, na nebo, Co to, který se vydal úplně zcela pro nás, tak ji nabízí každou chvíli, ale i teď právě v tento čas. Společenství, audienci, přístup k němu pro prolitou krev Pána Ježíše. A i zítra, a i příště neděli. A každého dne přistupujme do Jeho nádvoří, přistupujme do té svatyně svatých, tou cestou novou, tou cestou živou. Vždyť máme velkého kněze. Ježíš Kristus se stal pro nás velk knězem, přimlouvá se za nás. Neustále nás bere v patrnosti, ve dne, v noci. V síle i ve slabosti, ve zdraví i v nemoci, v hojnosti i v nedostatku.

[22:46] V dobrých časech i v těžkých časech. Nevím, jaký máš teď čas zrovna. Ale můžeme si být jistí, že máme velikého kněze nad celým božím domem. A že nám otevřel skutečně cestu do té nebeské svatyně. A že tu oponu, která oddělovala lid Izraele od té svatyně svatých, takže, že nám tam skrze tu oponu, to je vlastně obětováním sebe sama, otevřel cestu. Vzpomeňte si, že když byl pán Ježíš ukřižován, tak co se stalo s oponou podle Lukášova Evangelia? Co se stalo s oponou? Roztrhla se. I tímto způsobem nadpřirozeným, co pak se opona může sama od sebe nějak jako roztrhnout, i tímto způsobem nadpřirozeným a navýsost symbolickým, dal hospodě najevo, že oběti pána Ježíše se ta cesta, ty dveře do Božího království pro nás otevírají.

[24:07] Právě oběti pána Ježíše Krista na kříži. Přistupujme s opravdovým srdcem v plnosti víry, se srdcem očištěným od zlého svědomí. Pochopitelně při každé audienci je potřeba přicházet jako nějak jako vybaven. Jako člověk nemůže přistupovat v nějaké lhostejnosti se srdcem pokryteckým, rozdvojeným či roztrojeným, v nedostatku víry, se srdcem pošpiněným, znečištěným hříchem a se svědomím, které je prostě plné jako rozpolcenosti a prostě se zlým svědomím. Tak takhle rozhodně jako není možné přicházet k pánu. Je možné takhle přistupovat k němu, ale jediným způsobem a to je v pokání.

[25:08] Pokud si uvědomuješ u sebe nedostatek víry, pokud si uvědomuješ, že tvé srdce není opravdové a celé, ale nějaké rozpolcené, pokud si uvědomuješ, že svědomí není jako dobré, že na tobě něco vysí, že Duch Svatý usvědčuje z konkrétních jako věcí a hříchů, tak ani to neznamená pro nás jako pro boží lid konec. Můžeme přistupovat v pokání k pánu. A naprosto otevřeně konkrétně to, kde vidíme ty nedostatky, tak mu vyznávat. Soukromně nebo třeba i veřejně. Neochvěně držme své vyznání naděje, nebo ten, který dal slib, je věrný. Ten, který nám dal zaslíbení, to je náš pán, tak nás ujišťuje o své věrnosti a my máme držet ne neochvějně, ale neochvějné věcí.

[26:13] Vyznání, tady to jako docela špatně přeložili, to není o tom, že my máme držet neochvějně, ale že máme držet to vyznání, které je neochvějné. To slovo se vztahuje až k tomu slovo vyznání. To vyznání je neochvějné a my ho máme držet. I v dobrých časech, i ve zlých časech máme držet neochvějné vyznání. Vyznání o tom všem, to, co předchází, to, co jsme tady do posud rozebírali, o těch duchovních realitách. To jsou duchovní reality, které nejsou závislé na našich pocitech. To není závislé na našich emocích. To není závislé na našem prožívání. To jsou duchovní reality, které drží sami o sobě, jako objektivní fakta. A my máme držet neochvějné vyznání, i když ti zrovna není dobře. I když zrovna přichází i pochybnosti. I když máš těžký čas, tak máš držet to neochvějné vyznání toho všeho, to, co předchází. Že pán Ježíš se obětoval, že skutečně nám otevřel dveře do svatyně svatých, že skutečně jsme přijímáni na základě milosti do boží blízkosti, že můžeme neustále přistupovat. A to i ve špatných emocích, a to i v pochybnostech, a to i v nějakém vnitřním rozhladění, v nějakém nepokoji, ve všech těchto stavech, subjektivních stavech, můžeme přistupovat k pánu. A můžeme si být jistí tím vším, co předchází.

[27:44] A teprve, když tohle všechno máme, tak následuje ten 24. verš. V ekumenickém. Držme se, pardon, mějme zájem jeden o druhého a povzbuzujme se k lásce a k dobrým skutkům. Teprve, když jsme sami takhle duchovně jako zaštítěni, naplněni, zbohaceni, vystrojeni, tak můžeme sloužit i druhým. Můžeme projevovat zájem. Můžeme si být prospešní. Můžeme si být vzájemně požehnáním. A máme to projevovat. A máme se setkávat. Máme tvořit rodinu. V tváři v tvář. Na blízku. Ještě bych připomněl jedno slovo, které si myslím, že stojí za to připomenout. A to je slovo řecky výraz parésia, který znamená důvěra nebo oprávnění.

[28:59] Je to tam hned z kraje, kde je řečeno, když tedy, bratři, máme smělou důvěru, tak to slovo, které jsem teď právě vyslovil, tak v řecké demokratické společnosti znamenalo garantované právo mluvit svobodně na vřejnosti. Každá svobodná bytost v řecké demokratické společnosti tak měla právo kdykoliv svobodně prostě promluvit, vyjevovat jakoby svoje názory, beztrestně bavíme se o svobodných občanech, nikoliv o otrocích. A tohle slovo, které v té tehdejší společnosti bylo tak významné, tak je použité v tom 19. verši. My máme takhle smělou důvěru, že můžeme přistupovat do boží blízkosti. Že i v tuhle chvíli, když v zápěti bude modlitevní chvíle, tak máme takhle skutečně jistou půdu, že přistupujeme až k němu.

[30:04] Že se můžeme modlit, že můžeme se přimilovat. Za malý věci i za velký věci. Za malý věci v našich životech, za velký věci dějného světového charakteru. A v tom všem můžeme prospět. Proto jsme se sešli dnes i ráno k modlitbám za Ukrajinu, proto se můžeme modlit i v tuhle chvíli, proto se můžeš modlit i doma v Komurce, proto i při dalších setkáních, jako jsou skupinky, biblické bohoslužby, nebo i... jiné spontánní setkání, tak můžeme využívat tu příležitost, že máme smělou důvěru, že přistupujeme až k nebeskému trunu. Tak to využijíme, využijíme to i v tuhle chvíli.

[All sermons](https://baptisteolomouc.cz/en/sermons)

---

HTML version: https://baptisteolomouc.cz/en/sermons/20220306/m-jme-z-jem-jeden-o-druh-ho · Last updated: 2026-10-15