# Povzbuzování a napomínání

> Sermon from 13 March 2022, Pavel Mečkovský (in Czech). Recording of the Sunday service of the Baptist church in Olomouc – listen online or as a podcast.

- **Date:** 13 March 2022
- **Preacher:** Pavel Mečkovský
- **Duration:** 29:06
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2022-03-13-Povzbuzovani-a-napominani-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2022-03-13-Povzbuzovani-a-napominani-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Transcript (Czech)

*automatic, may contain errors*

[0:00] Dobré ráno, ještě jednou vám přejišem. Tento měsíc probíhá vlastně v měsíc společenství, v měsíc různých aktivit. Mě zajímalo, kdo měl minulý týden ten guláš. Zvedněte ruku, kdo měl guláš. Kdo jedl, jedl. Samozřejmě ne kdo vařil, to bylo jenom tady šest lidí, ale kdo jedl. Tomáši, přiznají se, ty jsi jedl. Takže velká část jste mohli zažít ten guláš. Dneska odpoledne guláš nebude. Takže dneska budou jiné zážitky. Zapojíme všechny smysly, které máme. Takže jste zváně na odpoledne, ještě k tomu bude připomínka. Odpoledne v lutíně, zážitkové odpoledne. A ten celý měsíc je vlastně o různých tématech, které se týkají společenství. Význam společenství, důležitost společenství.

[1:02] A já bych chtěl dneska mluvit o jednom tématu, o kterém spisovatel a teolog Charles Windle říká, je to věc, která nám jako křesťanům chybí. Ale nejsme od ní daleko. Je to něco, co může hodně změnit atmosféru sboru, společenství i rodiny. Něco, co je znakem zdravého společenství. Co je to téma? A já už to můžeme promítnout, pokud to tam jako mají ty kluci. A to téma je pozbuzování a napomínání. Je to zajímavé, že v Bibli je to jedno slovo. Jedno slovo, které je jak pro pozbuzení, pozbuzování, tak pro napomínání. Zkuste přemýšlet o tom, kdo vás naposled pozbudil. Možná záměrně. Cíleně. Co vás pozbudilo, možná těch věcí je víc, ale kdo vás pozbudil, kdo za vám až přišel.

[2:08] A možná něco těžšího, kdo vás napomenul. Kdo vás usměrnil. Kdo vás posunul v něčem. Jsem minulý týden dostal na pomenutí, že mám velký vroubek. Na staršostu jsme taky dostali napomenutí a náš kazatel říká, skoro po každém kázání někdo za mnou přijde a dá mi sprchu. A ono není jednoduché tady kázat. Ale je to dobře. Když to napomenutí nebo po pozbuzení to posunutí je dobré, tak je to fajn, je to potřeba. Umíme to. Co je k tomu potřeba? Může to dělat každej, nebo jenom nějaký vyvolený počet lidí, starší a kazatel a tak dále. Jak to dělat? Čeho se vyvarovat? Mě tady někdo nepotřebuje pozbuzení? Napomenutí? Takže o tom bych chtěl dneska mluvit.

[3:08] O důležitosti, významu, jak to dělat a chtěl bych mluvit o obou těchto slovech, o pozbuzování a napomínání. Takže proč je to důležité? Podívejme se na několik veršů. První verš je z Tesalonickým, pátá kapitola, desátý verš, kde je napsáno, On za nás zemřel, abychom my, ať živí, či zemřeli, žili spolu s ním. Proto se navzájem pozbuzujte a buďte jeden druhému oporou tak, jak už činíte. Proto se navzájem pozbuzujte a buďte jeden druhému oporou, jak činíte. Ta první věc je, je to znak zdravého společenství. Oni to dělali, Tesalonice. Navzájem se pozbuzujte a poštol pánem říká, tak jak to činíte? Má to být součást. Biblia říká, buďte pravdivý v lásce. I v tom pozbuzení, v tom napomínání.

[4:09] Takže je to něco, co je znakem zdravého společenství. Ta druhá věc je, že to je příkaz, že to je výzva. Se podíváte na Židům, 10. kapitola, 24-25. Mějte zájem jeden od druhého, pozbuzujme se k lásce, vlastně to pozbuzení tam je, a k dobrým skutkům. Nezanedbávejte společná zromáždění, jak někteří mají ve zvyku, ale napomínejte se tím více, čím více vidíte, že se blíží den Kristův. Je to výzva, přímo je to rozkaz. Pozbuzujte se a napomínejte se. Máme to dělat. A další, proč je to důležité, dělal to Pán Ježíš. Pán Ježíš pozbuzoval učeníky, několikrát jim řekl, neboj se, udělej to. A taky napomínal. Koho napomínal například? Vzpomínáte si toho Petra, že jo? A další. Dělal to proto, aby ho zničil? Ne, aby ho posunul.

[5:14] Takže, když se podíváme na ten řecký originál toho slova, to je nečasně, jestli se používá slovo parakaleo, což znamená potěšit, napomenout, domluvit, modlit se na léhavě, prosit za někoho, anebo pozbudit. A je to zajímavé. Je to fakt zajímavé, že většinou se to překládá v kontextu toho celého. Někdo je, když máte dva překlady, vezmete, tak někdy oni to přiloží jako napomenout, někdo je jako pozbudit, protože to jsou jako kdyby dvě strany jedné mince. Pozbuzení napomenutí, to je součást. Je to spojeno, provázáno. Tak pojďme se podívat dál, kdo, co, jak. Tak, pojďme se například Barnabáše. Ve skuci, ve čtvrté kapitole, třicátý, šestý verž. Koho pozbudit, kdo může pozbuzovat, jak to udělat. Takže teďka celé téma bude, ten první část bude pozbuzování, ta druhá část bude o napomínání.

[6:21] Také Jozef, který byl apoštolí, nazván Barnabáš, což v překladu znamená syn potěšení. Lévita, rodem z Kypru. A tento Barnabáš, když si budeme číst o něm, si někdy vyhledejte, ale pak se na to podíváme, pozbuzoval druhé. Prakticky pomáhal druhým. Pozbuzoval druhé ve finanční tísni, prodal svoje pole. Ujal se Saula Starzu, to byl ten stejný Barnabáš. Poje obrácený a stala se jeho přítelem. Později mu předává místo vedoucího a stahuje se a podporuje Pavla. Právě ho pozbuzuje skrze osobní příklad. Taky se ujíma Jana Marka, který selhal. Ale Barnabáš se ujal, protože Barnabáš byl syn pozbuzení. Ujal se toho Marka navzdory, že ten Marek selhal. Takže to je příklad Barnabáše. Z koho pozbuzoval? Skutky 11.23. Když tam Barnabáš přišel a spatřil, co se z milosti boží děje, měl radost a pozbuzoval všechny, aby ve svém rozhodnutí se trvali a zůstali pánů věrní.

[7:35] Pozbuzoval všechny. Toto je strašně důležité suvědomit, že Barnabáš pozbuzuje všechno, nedělá rozdíly. Ten vypadá dobře, ten je hodně duchovní, ten je pěkně oblečený, ten přijel Mercedesem, ten žádný pozbuzení nepotřebuje. Ten je hodně duchovní, ten kazatel, ten už vůbec to nepozbuzujme. Všichni to potřebují. Všichni potřebují pozbuzení. A Barnabáš, když to viděl, tak je napsáno, pozbuzoval všechny. Bez rozdílu. Nemyslíme si, že někdo vypadá, že je happy a že se mu všechno daří, že nepotřebuje pozbuzení. Všichni to potřebujeme. My se potřebujeme jenom přemýšlet, dívat se, pozorovat. Kdo může pozbuzovat? První tesalonickým 5.10. To jsme už četli a ten verš v 11. Proto se navzájem pozbuzujte a buďte jeden druhému oporou. Co tam je napsáno v tom verši?

[8:37] Proto se navzájem pozbuzujte. Kdo může pozbuzovat? Je to pro vypadá. Volené? Jsou nějaké omezení? Ne. Tam je napsáno, proto se navzájem pozbuzujte, buďte jeden druhému oporou. To nezáleží na tvém duchovním dospělosti, zralosti, jestli jsi dlouho ve sboru, krátce ve sboru. Nejde to otázkou staršostva, kazatele nebo nějakou vyvolené elity. Navzájem se pozbuzujte, jeden druhého. Všichni to můžeme dělat bez rozdílu. Tak jak všichni potřebujeme pozbuzení, tak všichni toto můžeme dávat. Jak to můžeme dělat? Jak způsobuje celá řada? Pán Bůh nás pozbuzuje skrze slova, skrze Biblii, skrze zkušenosti a my to můžeme dělat podobně.

[9:37] Co můžeme dělat? Když ho přemýšlíte, můžeme jít a říct to někomu. Líbí se mi, jak jste tady zpívali, jak jste tady hráli, líbí se mi tvé svědectví. Potěšilo mě to, co jsi mi říkal. Můžeme říct, ten guláš byl výborný. I když si nevyhrál, bylo to chutné. Sám bych to líbne svedl. A to bych neřekl, protože každý umí líbňu jít guláš než já, protože já nevím žádnej. To by asi nebylo velikové pozbuzení. Ale můžeme být konkrétní, konkrétně to říct. Můžeme taky pozbudit skrze svoji zkušenost. Lidé mají různé těžkosti a můžu říct, já ti rozumím, protože jsem zažil to a to, ten a ten příběh. Můžeme pozbudit modlitbou. Modlitbou. A to jsem se naučil poslední dobou, možné poslední roky je, už jako neslibuju, budu se za tebe modlit. Protože realita je taková, že zapomenu. Ale když řeknu, budu se modlit, tak řeknu, můžeme se modlit hned.

[10:40] A na tom místě se můžeme modlit. Můžeme se modlit po telefonu. To je pozbuzení, ten člověk odchází, říká, děkuji, to jsem právě potřeboval. Skrze slova, skrze svoji zkušenost, své svědectví, skrze modlitbu. Tady a teď. Můžeme pozbuzovat druhé, skrze praktickou pomoc. Teďka těch praktických pomocí a možností máme hodně, díky té situaci, co se děje. Ale já spíš přemýšlím o tom našem společenství. Praktický pomoc. Když někdo vidí, že něco potřebuje zmalování, potřebuje pohlídá dětska, potřebuje to a to. Stačí jenom pozorovat. Těch příležitostí je hodně. Můžeme pozbudit SMS-kou, e-mailem. Dneska ráno jsem dostal pozbuzení. Bylo napsáno, Pavel, modlím se za tvé kázání, aby to přineslo ovoce. Ten daný člověk věděl, že budu mít o pozbuzování, tak vlastně nebylo tak úplně z hůry.

[11:45] Ale potěšilo mě to. Potěšilo mě to a píšte to, je to dobré. E-mail, SMS-kou, jako cokoliv. To je prostě něco, co... Tam nejsou hranice. Ten způsob, jak můžu někoho pozbudit, je jich hodně těch věcí. Co je důležité? Buďme konkrétní. Nestačí říct, bylo to dobrý, bylo to fajn. Co mě oslovilo? Co mě potěšilo? Za co tě chci pozbudit? Ta další věc je, neodkládejme to na jindy. Když vidíš, že máš příležitost někomu něco říct, někomu pomoct, někoho pozbudit, poslat tu SMS-ku. Udělej to. Když se naučil, že když tě napadne něco dobrého, něco, co člověka může potěšit, pozbudit, udělej to hned.

[12:54] Že pak na to zapomneš. A možná právě v té chvíli pámuch ti říká, teďka to udělej. Ten druhý to potřebuje. A pozbuzujme, ménou ve světě. ale doma v rodině, navzájem, pozbuzujeme naše děti, pozbuzujeme se jako manželé. A možná ještě jednu věc konkrétní tady k tomu chci říct, jako oceňujeme pokrok. My někdy jsme zaměřeni na ten výsledek, to bylo výborné, to jste dobře zahráli, to bylo dobrý to kázání, nebo to byl dobrý nějaký výstup, nebo dobře jsi to udělal. Ne, ale vidím to zlepšení, vidím ten posun, vidím tu odvahu, že jsi tam vůbec vylezl tady dopředu. Jako přemýšlejte o tom pokroku, možná víc než výsledek. Já si říkám, proces je víc než výsledek. Když člověk něco zkouší, něco se posluje, nejde to úplně dokonalé, ale právě ten člověk potřebuje to pozbuzení, aby to ještě jednou zkusil.

[13:59] Zaměřme se na pokrok, na proces. Víc než na ten výsledek. A ještě jedna taková odbočka. Jak je to důležité pro nás jako muže, chlapy, ocenění právě od manželky. My jako chlapy z toho žijeme. Uznání, pozbuzení, ocenění. Si pamatuju, jak Don Smith, mě to znáte, manželský poradce, říká ten svůj příběh. Říká, jedno v našem sousedství se pokazila klimatizace. A ta zoufalá žena prostě mi zavolala. Tak jsem, přestože tomu vůbec nerozumím, tak jsem tam prostě zašel, abych ji nějak jako potěšil. A tak jsem přišel a začal jsem kontrolovat ty základní věci, co mě napadly pojistky a jestli to je v zásuvce. Takže ona se na mě koukala, že tam něco dělám, pak odešla telefonovat. Za chvíli jsem tam stál a už nic z ního nenapadlo, říká Don.

[15:01] A tak jsem prostě jediná, co mi napadlo, že do toho bouchnu. Tak jsem do toho praštil a samozřejmě se to rozjelo, že jo. Najednou to začalo fungovat. Pak ta sousedka se vrátila a když viděla, že to jede, tak říká, vy jste tak šikovný, takového muže bych si přála mít doma. Ten Don říká, odcházel jsem prostě jako velký borec tady z toho domu a přišel jsem domů. A mezi tím ta manželka už, ta paní jako telefonoval manželce a už moje žena říká, že už věděla o mému zpěchu. Protože chtěla poděkovat, jak jsem výborný muž. A když jsem přišel domů, tak žena otevřela a víte, co mě řekla? Když taky už konečně, co zpravíš doma? Co ty kapající kohoutky? A on říká, to mě hodně pozbudilo.

[16:07] To mě hodně nakopla, abych pokračoval v těch kohoutkách. Říká, to byla sprcha, to byla sprcha strašná pro mě. To jsem nečekal, ale měla pravdu jako, ty kohoutky kapaly už dlouho. Jenom to chci říct, že i tady to ocenění pozbuzení, zvlášť jako ve vztahu, je klíčové důležité. Samozřejmě to navzájem to platí, ale pro toho muže je to ocenění jedna ze základních jeho potřeb. Pozbuzujme, ocenujme, přemýšlejme o tom, jak můžeme toho druhého pozbudit. Neberme to jako samozřejmost. A jedna taková ještě poznámka rodiče a děti. Jako rodiče máme obrovskou moc, jak mluvíme se svými dětmi, jak je pozbuzujeme, nebo zrážíme naopak. Ta kritika, zhazování, konstatování, že je úplně k ničemu, to znáte, že jo, celé je to špatně a tak dále, jako ničemu nepomůže.

[17:13] Ale co možná ještě jako, jo, to si myslím, že jako známe, neděláme, ale to, co je důležité, je, dejme si pozor na náš hněv. Hněv zabijí pozbuzování. V knize Pět jazyků lásky, který Čepmem říká, největší nepřítelem pozbuzování dětí je hněv. Čím více hněvu v sobě má rodič, tím více si ho bude vybíjet na dětech. Výsledkem budou děti zaměřené jak proti autoritě, tak proti rodičům. Z toho přirozeně vyplývá, že moudrý rodič udělá všechno proto, aby svůj hněv zmírnil. Aby je omezil na minimum, anebo aby s ním zacházel zhrálým způsobem. A při sloví říká, vlídná odpověď odvrací rozhořčení. To on hlasuje jako důležitý a klíčový.

[18:19] Takže pracují mě s hněvem. Bible říká, otcové nedrážděte, neponižujte své děti, aby nemalomyslněli. Koloským 3.21. Poslední tady k tomu věc, k pozbuzení je, umíme přijímat pozbuzení. My to neumíme moc přijímat. Umíme přijímat ocenění, když někdo nám to řekne, dneska to bylo pěkné, jak jsi mluvil. Ale ne, to bylo moc dlouhý. Dobře jsi to uvařila. A to říkáš, protože máš hlad. Jo? Děkuju, stačí říct děkuju. Děkuju. Nemusíme to pořád okecávat, jako, jo, to, to, to, já to tady, to, to, to, to, to, to, to. Ne, díky za pozbuzení.

[19:19] Děkuju, přijímám. Učme se přijímat pozbuzení. Protože když to se naučíme přijímat, tak bude jako i pro ty druhé. Je to radosné nám to říkat. Jak začít? Jenom se dívej. To není složit, jenom pozoruj. Ovidíš tolik věcí, co můžeš udělat dneska, zítra, celý ten týden, že nebudeš lidé kam dřív skočit. Tak, to bylo pozbuzení. A pojďme se podívat na napomínání. Je to pořád stejné slovo. Stejné slovo. A je to ta druhá strana mince. Co není biblické napomínání? Začneme tím, co není. Není to postoj jako učitel, učí žáku. Seď rovně, nevyrušuj, nemlaskej. Vypni ten mobil. Polovina lidí teďka vypla, že jo. To není, učel není někoho za něco spérovat.

[20:23] Není to v rozčílení něco vyhrknout. Není to ani pomsta, ani to kritika, zhodit někoho. Zpěkně zbavrál, už to radši vůbec neříkej. Cílem napomínání je tady toto. Je budování. Z vašich úst, ať nevychází žádné špatné slovo, nejbrž jen takové, které je dobré k potřebnému budování, aby dalo milost těm, kdo je slyší. Jako mým cílem je pomoc tomu člověku, posunout ho dál, budovat ho. To není srazího na kolena, zdeptat ho. Poštel Pavel, první korinským píše, nepíši tu proto, aby vás zahambil, ale abych vás, jako své milované děti, napomenul. Jako mým cílem vás není zničit, zahambit. Abych vás napomenul, protože vás mám rád.

[21:23] Takže ta definice toho napomínání jsou to moudrá slova proti nesprávným činům a názorům za účelem budování toho daného člověka. Jsou to moudrá slova. To musíme tady profiltrovat, přemýšlet. Proti nesprávným činům nebo názorům za účelem budování. Jak to dělat? Pravidla pro to napomínání. motivace. si musí být láska, ne zákonnictví. Pošlovala říká, proto buďte bdělí a mějte na pamětí, že se vás po tři roky, dnem i nocí, nepřestával se slzami napomínat každého z vás. To nebylo prostě v nějakém hněvu, to bylo ze slzami. Protože mně šlo o to, aby ty lidi se posunuli. Nikdyž ten člověk nepřijal, nerozumí tomu. Já musím vidět toho daného člověka víc než tu danou věc.

[22:25] To je ten zájem, porozumět situaci, ptát se. Máme všechny informace, jak to mám dělat. Říká, dnem i nocí, po tři roky, jsem se slzami napomínal každého z vás, říká poštol Pavel. Aby byly mluví na pravdé toho druhého v duchu mírnosti. Mě tam láska, chci posunout toho druhého člověka. S to učím, nejde to jednoduché. Člověk někdy řekne víc věcí, než by chtěl, někdy neřekne tolik. Učíme se to, ale nebojíme se to, je tam láska. Ta druhá věc je tam moudrost. To není nic unáhleného. To není, že když to tobě vře to v tobě, tak hned tam jako skočíš a hned to uděláš. Ne, ty musíš přemýšlet, ty musíš filtrovat ty věci. Se musíš ptát, mám všechny informace. Pomůže to, co mám říct z toho všeho.

[23:26] V Koloským 3.16 je napsáno, nech ve vás přebývá slovo Kristo v celém svém bohatství. A teďka se vším moudrostí se navzájem učte a napomínejte. Se vším moudrostí. Co mám říct, co ne. Jakým způsobem to mám udělat. Nejde to jednoduché, je to těžké vůbec jít se, brat se a riskovat. Když něco řeknu, co není prostě takové, co se mu může nelíbit. To poslední věci, dělat to strpělivosti. Hlásej boží slova, ať přijdeš v hočiné vhod. Usvědčuj, domlouvaj, napomínej v trpělivém vyučování. A poštor Pavel to dělal tři roky. To možná se nikdy nezmění. Možná budete odpinkutit hned. Nevidíte žádný výsledek. Někteří lidi chují na staršostvo několikrát nám říkat, co by jsme mohli vyjadat jinak.

[24:28] A jsou trpěliví. Mají naději, že se to někdy změní třeba. A je to dobře. Člověk jako ne vždycky hned vás pochopí. Hned prostě to zkousne. Hned jako pochopí, kde vy jste. Chce to čas. A buďte vytrvali. Jestli máte zájem o toho člověka. Jestli chcete, aby se někam posunul. Může být malé skupince. To může být doma. To může být vaši přátel nejbližší. Chcete mu něco říct, o čem hodně přemýšlíte. Dělejte to. Jak přijímat napomenutí? Už se blížíme na konec. Jak se nám to líbí, když nás někdo napomene? To je radost, co? Jako většinou máme takový, ta první naši reakce je ta ochrana. Moc se nám to nelíbí. Možná tam ješitnost, pícha. Co si to věc dovoluje?

[25:29] Ale řeknu vám jednu důležitou věc. Buďte za ně vděční, za tyto lidi. Víte, kolik je to stálo odvahy se sebrat a říct vám to? Kolik vás by to stálo, kdybyste toto měli udělat? Na něco upozornit. Tak jsou lidi, kteří pořád na něco upozornují. To je jiný příklad. Ale i když se nám to nelíbí, i když se nás to dotkne, zraní to naši možná píchu, ješitnost, cokoliv. Tak zkuste přemýšlet, jestli to není pravda. Jestli aspoň něco, co ten člověk chtěl říct, nám nemůže pomoci se posunout. Mně se taky nelíbí ty věci z počátku, ale 90% mají pravdu ty lidi a může mi to pomoct v růstu. Krásné verše, ten prostřední je můj oblíbený.

[26:31] Kazatel Šalamón říká, lepší je nuzný moudrý chlapec, než starý král, ale hloupý, který nedovede přímo poučení. Lepší je slyšet dudku od moudrého, než poslouchat opěvování od lupáku. Takové laciné komplimenty, to je jako, to není tak těžké, ale je lepší je slyšet tu dudku od moudrého, než poslouchat opěvování od lupáku. Kdo miluje napomenutí, miluje poznání, kdežto kdo domluví nenávidí, je tupec. Však nechce být tupec, že jo? A někdy takový jsme. Pár věcí napomínej v soukromí. Nemusí to vědět půl zboru.

[27:32] Ta druhá věc je, neodkládejte to. Jestliže Pán Bůh tě vede něco, k něčemu, co máš říct, i když je to těžké, nechce se ti, běž a řekni to. Ale musíme neustále být na paměti, že to má vést k budování těla Krista, ne k zdeptání toho daného člověka. A to tvoje napomenutí by mělo obsahovat i pozbuzení a očekávání, že se to někam posune. Takže kdybych to zhrnul celé, celý závěr, všechno to má vést k budování těla Kristova. Jak pozbuzení, tak napomínání. Abychom byli zdravější, aby náš zbor byl zdravější. A ten zbor bude tak zdravý, jako jsou zdraví ty jednotlivé údy. Je to cesta k tomu, abychom rostli. Je to znak zdravého společenství. A když o tom mluvíme, máme měsíc společenství, tak oboj je tam potřeba. Jak pozbuzovat, tak napomínat.

[28:37] A na závěr přečevte ten verš, který tady je. Dobře se na něho podívejte, možná se vám bude hodit. Mějte zájem jeden od druhého. Pozbuzujme se k lásce a k dobrým skutkům. Nezanedbávejme společná zromáždění, jak to někteří mají ve zvyku, ale napomínejte se tím více, čím vidíte, že se blíží den Kristův. Amen. www.hradeckralove.org

[All sermons](https://baptisteolomouc.cz/en/sermons)

---

HTML version: https://baptisteolomouc.cz/en/sermons/20220313/povzbuzov-n-a-napom-n-n · Last updated: 2026-10-15