# Pokušení na poušti

> Sermon from 3 April 2022, Matouš 4:1-11, Miroslav Čížek (in Czech). Recording of the Sunday service of the Baptist church in Olomouc – listen online or as a podcast.

- **Date:** 3 April 2022
- **Preacher:** Miroslav Čížek
- **Bible passage:** Matouš 4:1-11
- **Duration:** 36:59
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2022-04-03-Pokuseni-na-pousti-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2022-04-03-Pokuseni-na-pousti-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Transcript (Czech)

*automatic, may contain errors*

[0:00] Dobré ráno, bratři a sestry, jsem moc rád, že tady můžu být s vámi naživo, po té, co mě covid na sedm tní vyřadil, ale tak s boží milostí už jsem tady v celý parádě. A dnes budu kázat z Matoušova Evangelia, čtvrtá kapitola, od prvního do jedenáctého verše a výjimečně budu číst z ekumenického překladu. Takže Matouš, čtvrtá kapitola, první až jedenácty verš a je to nadepsáno pokušení na poušti. Tehdy byl Ježíš duchem vyveden na poušť, aby byl pokoušen od děábla. Postil se čtyřicet dní a čtyřicet nocí, až nakonec vyhladovil. Tu přistoupil pokušitel a řekl mu, sil, syn boží, řekni, ať z těchto kamenů jsou chleby.

[1:06] On však odpověděl, je psáno, nejenom chlebem bude člověk živ, ale každým slovem, které vychází z božích úst. Tu ho vezme dňábel do svatého města, postaví ho na vrchole k chrámu a řekne mu, sil, syn boží, vrhni se dolů, vždyť bylo psáno. Svým andělům dá příkaz a na ruce tě vezmou, abys nenarazil nohou na kámen. Ježíš mu pravil, je také psáno, nebudeš pokoušet hospodě na boha svého. Pak ho dňábel vezme na velmi vysokou horu, ukáže mu všechna království světa i jejich slávu a řekne mu, toto všechno ti dám, padneš-li přede mnou a budeš se mi klanět. Tomu Ježíš odpoví, vždy z cesty satané, nebo tě psáno, hospodinu bohu svému se budeš klanět a jeho jediného uctívat.

[2:07] V té chvíli ho dňábel opustil a hle, anděle přistoupili a obsluhovali ho. Tak tolik k biblickému textu a je to velmi známý text, který tady zcela jistě už mnohokrát byl kázán. Je to poté, co pán Ježíš byl vlastně Janem pokřtěn a ujel se své mesiářské veřejné služby. My pochopitelně víme a vyznáváme, že Ježíš Kristus byl a je božím synem, plným božím synem. Druhá osoba boží trojce vyznáváme v rámci věrouky, ale také víme, že byl úplným celým člověkem se všim všudy, kromě hříchu. Ale také víme, že skutečně do té mesiářské služby vstoupil až po křtu, když ho Jan křtitel pokřtil a duch svatý na něj se vstoupil.

[3:19] A ta služba podle tradice se tak odehrávala plus minus tři roky. A hned poté, co byl pokřtěn a naplněn duchem, tak čteme, že první, co se odehrálo, tak tehdy byl Ježíš duchem vyveden, duchem myšleno, duchem svatým, božím duchem, na poušť. A je velmi překvapující, za jakým účelem. Když prožiješ plnost ducha svatého, anebo když vůbec jako toužíš po duchu svatém, tak zcela jistě očekáváš, že budeš v boží blízkosti, v boží přítomnosti. Že ti bude dobře. Možná očekáváš duchovní dary, někdo si vzpomene na ovoce ducha, nějaké vystrojení ke službě. V každém případě očekáváme samé dobré věci.

[4:22] Mínám by nás přece Duch Svatý mohl vést. A všimněte si, že tady ho Duch Svatý vyvedl na poušť, za jakým účelem, aby byl pokoušen od děla. Překvapující. Možná až šokující. Upozorním jenom na to, když už teda mám před sebou ten ekumenický překlad, že tam je slovo děla s malým písmenem na začátku. Já si myslím, že by tam mělo být velké písmeno na začátku, že skutečně se jedná o bytost, o skutečnou existující postavu, záhadnou, ale přesto reálnou, jako původ se zla, hříchu, veškerého pokoušení, všeho nedobrého, s čím se lidstvo na tomto světě potkává a setkává. A tudíž se nejedná jenom o nějaký zlý princip, něco takového, ale je to opravdu osoba.

[5:29] To zlo je koncentrované a personifikované. A chtěj nechtěj, tak jsme na porušeném světě, ještě nejsme v ráji a s touto duchovní bytostí se každý člověk setkává. A to dokonce i my, jako křesťané. A vidíte, že první kam duch svatý vedl pána Ježíše tak na poušť, aby byl pokoušen. Za účelem, aby byl pokoušen. Ještě taková věc, o které jsem tady už jistě mluvil, ale stojí za připomenutí, že sloveso pokoušet v řečtině pejradzejin znamená také zkoušet. Že to je jedno i druhý. Že se to dá přeložit jak pokoušet, tak zkoušet. A my trochu máme při překladu problém. Protože přece víme, že hospodin nemůže nikoho pokoušet ke zlému. Takže v tomhle smyslu, když je tam něco ke zlému, tak je jasný, že tam nebude slovo pokoušet a podstat jméno hospodin, že to nepřichází v úvahu.

[6:38] Ale na druhou stranu, zkouška od hospodina existuje. Zkoušet může. Vzpomněte si na Joba, který byl od hospodina zkoušen a současně od satana pokoušen. Je to ten stejný proces, jenom dva pohledy, nebo dva úhly pohledu. A je docela zajímavý a úžasný, že to řecké sloveso vlastně obsahuje obojí. Zkoušet i pokoušet. Že hospodin zkouší, duch svatý vyvedl na poušť, aby pán Ježíš byl pokoušen. Možná se ptáme, proč hospodin vůbec zkouší, k čemu to je dobrý. Nejraději bychom se každé zkoušce vyhli, alespoň teda já. Ale je to vychová, jsme vychovávání. Jako i ve škole, procházíme zkouškama. Můj druhý mladší syn, čeká ho teď maturita, tak jsme ho právě teď po cestě, když jsme jeli sem autem, tak jsme ho litovali, že nastupuje ten čas právě duben, tak už se to blíží.

[7:49] Taková ta zkouška dospělosti, jak se o tom mluví, ale musí to být. Možná by někdo teda polemizoval o tom našem školství, ale je to v podstatě jedno, jestli nějaká maturita nebo něco jiného. Ale zkoušky musí být. Jako musíme procházet zkouškama. Chtěj, nechtěj. Nikdo to nemá rád, nikdo potom netouží. Co já jsem už prožil a prodělal zkoušek, myslím teď v té oblasti školství. Pořád mě někdo někde chtěl zkoušet. jsou to nepříjemný věci, ale jsou nutný, aby byl člověk prověřen, aby mohl postoupit o krok dál, do dalšího pomyslnýho ročníku. Aby někde nezakrněl. Aby se něco naučil. Aby něco probojoval a vybojoval. Aby pán mohl na člověka potom třeba i větší zodpovědnost naložit. Prostě je to výchova. A výchova, a v ten daný okamžik není příjemná, je krušná.

[8:50] Takže to je ten důvod, proč hospodin na nás dopouští i zkoušky. Ale dobrý si uvědomit, že žádná zkouška od pána není nad naše síly, že žádným záměrem žádné zkoušky není likvidace. Ale s každou zkouškou nám přece přináší východisko. A tak vždycky, když přichází těžký čas na tebe, tak si to uvědom a připomeň. A rozlížej se. Ve víře a vlaději. Někde je východisko. Někde musí být východisko. Hospodin nedává zkoušku, abych tady zakalil. Abych tady zahynul. Aby mě zničil. Nic takovýho. A právě během toho procesu zkoušení někdy je dopuštěno, abychom byli i pokoušeni. A to je situace, kterou podstoupil i pán Ježíš. Protože byl úplně stejně jako my.

[9:51] Z hlediska těla byl úplně stejně jako my. Kromě hříchu, říkala písma. Ale byl zkoušen nebo pokoušen všemi možnými pokušeními, na které si můžete vzpomenout. Všechno na něho přicházelo. Ale s tím rozdílem proti nám, že nikdy neslhal. Nikdy to nepřijal za své a nikdy se tou cestou nevydal. Vždycky se dělá blb vzapřel. A v té dané zkoušce i v tom daném pokušení zvítězil. Čteme tady, že během toho procesu na té poušti se posítil 40 dní a 40 nocí. Tak nevím, jakou, kdo máte zkušenost s půstem. Já znám i některé kolegy, kteří to zkusili i 40 dní a 40 nocí. Tak to není moje zkušenost. A dnes už ani nemůže být.

[10:53] Mám to lékařský zakázaný. Ale tak jako tři dny tu zkušenost mám. A byl to jako zajímavý čas. Někdy třeba o půstu můžeme mluvit. Myslím si, že půst má svoje místo v křesťanském životě. A že jsou časy a jsou situace, kdy je půst i jako vhodný. Dovedu si představit, že teď na Ukrajině i celá řada křesťanů se možná postí. Dovedu si to představit. Páne Ježíš 40 dní a 40 nocí. Není to úplně jako výjimečná záležitost z hlediska písma. Určitě byste si vzpomněli, že tu zkušenost i ve staré smlouvě někdo měl. Tak vzpomenete si možná na Mojžíše. Když byl nahoře u hospodina, tak tam byl 40 dní a 40 nocí a zřejmě tam kuchyně teda nebyla, předpokládám. Zrovna tak Eliáš, jestli si vzpomínáte.

[11:56] A v síle toho pokromu šel, když utíkal před Izábel a bylo to 40 dní, že jo. Takže jak Mojžíš, tak Eliáš měli tu zkušenost a v tomto případě Páne Ježíš. Nakonec přece jenom vyhledověl. A tu přistoupil pokušitel. Ještě tady není ani jmenován jménem. Nejprve teda pouze pokušitel. A to tak někdy bývá, že pokušitel přichází tehdy a v těch oblastech našeho života, tam, kde jsme slabí. Tam, kde jsme oslabení. Až vyhledověl. A zkusil to na Ježíše. Sili syn boží, řekni, ať z těchto kamenů jsou chleby. Sili syn boží. Pochybnosti. Jak si li syn boží? On byl syn boží.

[12:58] Jaký zkoušení, jestli jsi syn boží? Jako on z toho důvodu přišel na svět. a je synem božím, byl synem božím. Ale vidíte, vyhladověl určitá slabost a tak to zkouší, pochybnost. Zpochybnit jeho identitu. Jestli ty jsi vůbec syn boží, tak to nějak dokáž. A třeba tady ty šutry, ať se stanovoch chlebem. A vyřeší si tak svůj problém přece. Udělej zázrak, dokáž to. Jestli na to máš. Zpochybňování jeho identity. A tak i na nás, na křesťany, na boží děti, přichází sility křesťan, sility boží dítě. Zpochybňování identity. Kdyby jsi byl boží dítě, tak tohle přece ne.

[13:58] A kdyby jsi byl boží dítě, tak tohle určitě ano. Zpochybňování identity. Ale ty jsi boží dítě. Když jsi uvěřil v pána Ježíše, tak máš svědectví Ducha Svatého, že seš boží dítě. A nenech si spochybňovat svoji identitu. Ani v momentě slabosti. Ani v momentě těžkých časů. Právě tehdy přichází pokušitel a zkouší to. A na každého z nás nějak jinak. A jiným způsobem. Každý z nás je slabý trochu někde jinde. A on je vychytralý válečník. A on ví, že tam, kde jsou pevný hradby v tvojím životě a pořádný bašty, takže to nemá smysl to tam zkoušet. On obhlídne ty hradby toho města. A tam, kde to je takový tenký, kde je šance nějaká taková, tak tam to bude. Tam napře svoji sílu.

[14:58] Tam to zkusí. Nepůjde čelem proti zdi, proti nějaký pevnosti. A ta slabá stránka našich osobností, našich životů, u každého z nás je někde jinde. A tak ve slabosti a přesně v těch slabých momentech přichází. A buďme si toho vědomí, dokud jsme na tomto světě, ještě nejsme v ráji, tak jsme v duchovní bitvě a zlý přichází a pokouší a zkouší to. Až budeme jednou upána a bude to slavná věčnost, tam děvla nebude a když tam děvla nebude, tak tam nebude ani pokušení žádné. A už tam nebudou ani žádné zkoušky. A vlastně se máme na co těšit. Nedovedeme si to úplně představit, je to mimo naší zkušenost, ale máme se na co těšit. Ale tady jsme na místě boje.

[15:59] Kromě toho, že zpochybňoval identitu, tak možná mohl nabízet Ježíšovi i alternativní plán mesiářství. Chleby. Svět potřebuje nakrmit. Tam se vrhni a tam svou pozornost dej. Do této černé díry se investuji. Co nějaký spasení. Krmit hladové. Církev, ať se vrhne na krmení hladových, ať zapomene na evangelizaci. Rozumějte mi správně, máme krmit hladový. Ale nesmíme zapomenout na evangelizaci. On však odpověděl, je psáno, nejenom chlebem bude člověk živ, ale každým slovem, které vychází z božích úst. Tady si všimněte, jak ten duchovní boj probíhá. Pán Ježíš na to reaguje božím slovem. Ne nějakým zázrakem, ne nějakou demonstrací, ale božím slovem.

[17:04] Starozákonní výrok. Dobře mířený. Božím slovem. A tak boží slovo je naše zbrání přece. Když se podíváte, když si vzpomenete list efeským, šestá kapitola, tak tam máme meč a ten meč je ten meč je boží slovo. To je ta jediná zbrání, která je vlastně i k útoku. Boží slovo, boží výroky. A vidíte, tady máte úplně krásný prakticky příklad, jak pán Ježíš používal boží slovo. A musel ho tedy znát. Do té doby, než k tomuto zápasu došlo, tak musel nabrat znalost božího slova. A tak nezanedbávejme boží slovo. Koukám nahoře na Lendna. Mělo to nedávno kázání. A velmi dobrý. Pět prstů tam bylo? Pět prstů tam bylo. Jestli si to dobře pamatuju.

[18:05] Znát boží slovo. Studovat, meditovat a tak dále. Moje žena nesnáší to sloveso meditovat, ale my máme tu nejlepší meditaci. Křesťanem máme tu nejlepší meditaci. Všechny bych zvol na naši meditaci. Pochopitelně ubožího slova. Rozjímání tomu říkáme časky. To už tě tak nedráždí, že jo? Znát boží slovo. Studujme boží slovo. Celé boží slovo. Abychom měli nabroušenou zbraň proti tomu zlému. Tu ho vezme dňábel do svatého města, postaví ho na vrcholek chrámu a řekne mu, sily syn boží, vrhni se dolů, vždy tě psáno. Svým andělům dá příkaz na ruce a na ruce tě vezmou, abys nenarazil nohou na kámen. Tak, tady už se ten zlý demaskuje, už nejen pokušitel, ale dňábel už je odhalen.

[19:12] A všimněte si, kam Ježíše vede. Tušili byste, že dňábel povede Ježíše do chrámu, do kostela, do sborového domu, do Lípy. Nic mu v tomhle směru není svaté, žádná překážka. To jsou jenom naše představy. Že kostel a světce návoda, nevím co. Vůbec žádný problém. Přímo do chrámu. Nahoru. Na vrcholech chrámu. Sili syn boží zase zpochybňuje jeho identitu. Zase ho zpochybňuje. Vrhni se dolu. A tady už jde do tuhýho. Vrhni se dolu. Jak tomu dneska říkáme v psychiatrii. Sebevražedné sklony a myšlenky. Kdyby pomysleně za to, pán Ježíš s tímhle přišel dneska do ambulance psychiatra, tak bude diagnoza, psychiatrická diagnoza sebevražedné myšlenky a sklony.

[20:26] A něco slyší. Nějaké hlasy. A pilulka. A na furt pilulky. Nemám nic proti psychiatru. Ne, vážně. To není ironie. Já si vážím lékařů i psychiatru. Nemám nic proti tomu. Ale vidíte, že i sám boží syn prožíval takovýto zápas. A je možná dobrý to tady i dneska zmínit. Že ani tahle oblast není žádné tabu. A i dnes mají lidé až někdy sebevraždné myšlenky. Až někdy taková pokušení přichází. A nemyslíme si, že to je nějaký tabu. Znám kolegu, dokonce kazatele, který se pokusil o sebevraždu, ale nedokonal. S boží milosti. Díky pánu.

[21:27] Znám kolegu, měl jsem ho velmi rád. Velmi jsem si ho vážil. A ten sebevraždu dokonal. Není to žádný tabu. Tyhle pokušení a tyhle útoky a tyhle snahy toho zlého, taky odkud jdnout by to bylo, než od zlého? k tomu nikdy hospodě nevede, tak i dnes tyhle myšlenky přichází. A na mě tahle oblast teda nepřichází. Já jsem milovníkem života, miluji život, ale vím, že tyhle věci přichází a že i dnes celá řada tím je napadána a vzepřete se vůči tomu. Hospodě má pro tebe, pro nás, pro každého úžasné plány a ty plány jsou o životě a o plném životě a i když někdy nějaké pokušení tohoto druhu prostě přichází, tak zaraz to ve jménu Ježíše, postav se proti tomu, odmitej to.

[22:43] Byla tady snaha toho zlého pána Ježíše doslova a dopísmené fyzicky zlikvidovat. A všimněte si, co k tomu ještě tam pronáší. On dokáže k tomu dokonce citovat a zneužít Boží slovo. Ten zlý dokonce zná Boží slovo. A dokáže ho citovat a zneužít. O to víc my musíme znát Boží slovo. A opravdu být ponoření v Božím slově a užívat Boží slovo ke své vlastní i obraně. Protože podívejte, náš nepřítel zná Boží slovo a zneužil ho. Když se podíváte dolů do poznámek, v ekumenickém překladu, tak cituje 91. žálm. Nebo část 91. žálmu.

[23:44] A je to tam od 11. verše. cituje. On svým andělům vydal o tobě příkaz, aby tě chránili na všech tvých cestách, na rukou tě budou nosit, aby jsi o kámen nohu neporanil. A tady končí s citátem. Ale žálm pokračuje. A hned poté 13. verš, který už necituje, říká, po lvu a pozmí šlapat budeš, pošlapeš lvíče i draka. To už necituje. To už je o něm. A je to hned verš vedle. Tady vidíte falešný výklad písma, kde si použil jenom to, co chce. A hned vedlejší verš zamlčel. Který byl přímo proti němu. Takže i když někdy přijde něco, jakoby rádoby z písma, tak to může být od děla.

[24:47] Falešné proroctví, falešné učení, falešné myšlenky. Ani tomu není svaté. Proto je třeba znát boží slovo a pochopitelně potřebujeme, aby naše známost božího slova by byla vedena, inspirovaná, požehnaná duchem svatým. Nemůžeme být v božím slově jenom se svým rozumem. Rozum je úžasný, potřebujeme ho, ale zrovna tak potřebujeme i inspiraci ducha svatého, nebo osvícení, nebo prostě požehnání, kdy o nás vede duch svatý. Kdy on nám otevírá boží slovo. Zjevení tomu říkáme, to je to nejlepší slovo. Potřebujeme zjevení, aby on nám otevíral boží slovo. A zase Pán Ježíš odpovídá božím slovem, nebudeš pokoušet hospodina boha svého. A takto dňábel zkusí potřetí, vezme Ježíše na velmi vysokou horu, ukáže mu všechná království světa, jejich slávu a řekne mu, toto všechno ti dám, padneš-li přede mnou a budeš se mi klanět.

[26:03] Ukázal mu veškerou slávu světa a pokoušel ho, přichází myšlenka, klaň se mi. Kdyby toto někoho z nás přišlo, tak se z toho úplně hrůzou otřepeme. Co to je za myšlenku? Pán Ježíš se s ní setkal. Klaň se mi. Ten zlý velmi touží po tom, aby se mu lidé klaněli. A také se mu zástupy klaní, vědomě nebo nevědomě. A snažil se přijmět Ježíše, aby se mu klaněl. A dostaneš za to veškerou slávu. Upiš se mi. Tak jak ten Faust, upiš se mi. A já ti za to dám. A všechny ty království, veškerá sláva se mu ukázala. No nemyslím si, že se mu ukázala nějakou úplně fyzicky. A tady se možná dotknu ještě toho, že ta pokušení se můžou týkat myšlení, přichází myšlenky.

[27:10] Ale může přicházet pokušení i do oblasti fantazie, představivosti. Klidně i snů, sny. Proto sny nesnáším. A jsem děčný, že tuhle oblast mám v celku vyřešenou. Takže jsou oblasti v našem životě, kde on to zkouší. Může to být myšlení, může to být fantazie, můžou to být sny. Může to být, a kdo vít, co ještě všechno. Dost možná, že v tomto případě to šlo skrze fantazii. A Ježíš mu na to odpověděl, jdi z cesty satana. Neboť je psáno, hospodinu bohu svému se budeš klanět a jeho jediného uctívat. Zase používá boží slovo, ale jasně se vymezil a postavil satanovi. Ježíš cesty, odstup. Ještě takové několik drobností.

[28:11] Když se díváte na ta pokušení, tak si všimněte, že to není jenom sekunda. My bychom si moc přáli, aby to trvalo třeba jenom sekundu. Nebo dvě sekundy. Okamžik to pokušení. Ale on je to proces. On je to i dlouhý čas. Dokonce nás tam až jako překvapuje, že je řečeno, že ho dňábel vzal, že ho dňábel vyvedl. Jako jak, jako vzal, vyvedl Ježíše. Jako co to bylo? No někdy je to skutečně proces. A někdy to je jako dlouhodobý zápas. Ale dokud je to pokušení, tak to není tvůj hřích. A to je potřeba tady jasně říct. Ježíš byl pokoušen a vidíte, že je docela jako ostře. Vidíte, že to byl jako dlouhodobý i zápas. Až mě nad tím rozum stojí, co to je, že ho vzal. Jako jak, že ho vzal. Jako dňábel vzal božího syna.

[29:14] Ale on nezřešil. Nepřekročil tu hranici, kdyby to vzal za své a stalo se to jeho hříchem. A tady je pro nás poučení to, že když přichází pokušení, a může to být cokoliv, může to být pěkný hnus, ale to ještě není tvůj hřích. To je jeho hnus. A ono, když pak člověk jako i odolá a odolává, tak ale přichází sekundárně, když náhodou na to neskočíš, tak přichází z boku sekundárně. Co to je za hnus v tobě? Co to je za představu, za myšlenku, za fantazii? Jak to tak může být v tobě vůbec? To jsi pěkný špinavec, to je hnus. To je jeho hnus. To je jeho pokoušení. A dokud prostě stojíš proti tomu a nepřijímáš to jako svůj životní program, tak to není tvůj hřích. Mám za to, že Martin Luther někde řekl, že nemůžeš zabránit, aby ptáci lítali nad tvou hlavou.

[30:20] Ale můžeš zabránit, aby si tam udělali hnízdo. Aby pěkný čáp se snesl a udělal si tady čapý hnízdo. Sedl a dal tam vajíčka a teď to tam vyrostlo, i zobáky. tak tomu skutečně můžeš zabránit. Ale že lítají a že krouží, tak za to my nemůžeme. Docela trefné přirovnání. Ale uvědomte si to, že když to pak přichází, tak my, když jsme oslabeni, přichází zápas, sám o sobě ten zápas je hnus, no a když nahodou obstojíš, tak potom, a kde se to vyjde jako vzala ta myšlenka? To se nemůže stát přece, křesťané. Takový pohled a nebo taková myšlenka, nebo prostě takový impuls, poput. A chce nás trápit ale spolň nějakou vinou, že se to někde jako v tobě urodilo vůbec. Každý z nás to má někde jinde, každý z nás je slabý někde jinde.

[31:21] I ta hranice je tenká, ta linie mezi rozeznáním, pokušení a kde už, jako člověk opravdu hřeší a kde už padá. Není to úplně vždycky jednoduchý? Možná, ať nemluvím jenom teoreticky, tak možná nějaké pokušení tady i naznačím z mé oblasti. Jsou pokušení, za které se stydím, které bych tady jako vůbec neotevřel. To si dovedete představit, každý z nás. Ale třeba jsem slabý v oblasti, jako já jsem takový jako impulzivní. To už jsem tady několikrát naznačil. A v některých momentech, jako jsem rychlý do některých záležitostí. A tak tam jsem pokušen, a řekl bych, že jsem v této oblasti pokušen každý den. A tak jsem si vybavil, když jsem právě přemýšlel o tomhle textu, tak jsem si vybavil jeden takový moment ve znojmě, takový pokušení, a hospodin mě teda jako ochránil.

[32:23] Díky jemu za to. Protože kdyby se to dotáhlo a dokončilo, tak by to mohla být tragédie. Kdyby pak někde v plátku bylo, že místní farář se poroval s řidičem autobusu. A u nás ve znojmě to je tradice. Tam jeden můj kolega vyfackoval toho pohřebáka. A pak to šlo po médiích, jako všude možně. A prostě pohřebák si v kostele pravoslavném dovoloval a vstupoval kam neměl. A byl upozorněn nejprve slovně. A ono to nějak nezafungovalo. Tak pak mu to vysvětlil fyzicky, přímo v kostele. Takže u nás je to taková tradice. A tak já si na to dávám pozor, abych taky takovým nějakým plátkem nebyl vláčen. Ale jednou se mi stalo takhle ve znojmě. Už je to třeba 15 let zpátky. A stál jsem na přechodu a teď, že zelena.

[33:26] A tam nějaké babičky, nějaké děti. Taková docela jako frekventovaná silnice a zelena. A teď jsme chtěli jako vstoupit na zelenou a najednou takhle jako zhlavní na vedlejší odbočový autobus. A jel. Samozřejmě měl nám dát přednost, ne? Rozumíme si. Když je zelená, tak oni musí dát přednost. Až mi přejdeme, tak může jet. A on prostě jel. A já jsem viděl, že stačilo fakt málo. Stačila sekunda a někdo mohl pod tím autobusem skončit. A nevím, co to do mě vělo. A on ten autobus byl poměrně dlouhý. Tak jsem stihl do něho kopnout do autobusu. A kopl jsem do autobusu. Autobus se zastavil. Otevřeli se dveře. A tak jsem slušně, ale jako nahlas, razantně, řidiče vyzval, ať jde ven. Díky bohu to neudělal.

[34:28] Dveře se zavřeli a autobus odjel. Pak jsem doma byl vděčný, že to dopadlo takhle. Protože co kdyby náhodou vyšel ven? Kdo je, jak by to dopadlo? Takže to jsou určitá pokušení. A v tomto případě dokonce mě hospodin úplně zachránil, abych nebyl někde vláčen. Každý z nás má jiné slabosti. Já nemám jenom tuto jedinou. Jsou jiné, ale tak říkám, to bych se i styděl tady o tom mluvit. Každý z nás je pokoušen. I Boží syn byl pokoušen. A je potřeba říct jasně zlému odstup satane. Boží slovo počítá skutečně s tím, že v tom zápase jsme. A list Jakubův, čtvrtá kapitola, sedmý verž, říká Podřiďte se tedy Bohu, vzepřete se dňáblu a uteče od vás. Přibližte se k Bohu a přibliží se k vám. Hned o další list vedle, první list Petrův, pátá kapitola, osmý až desátý verž.

[35:35] Buďte střízliví, buďte bdělí, váš protivník, dňábel, obchází jako lev hřvoucí a hledá, koho by pohltil. Vzepřete se mu zakotveni ve víře a pamatujte, že vaši bratři všude ve světě procházejí týmž utrpením jako vy. A Bůh veškeré milosti, který vás povolal ke své věčné slávě, v Kristu, pokrátkem utrpení vás obnoví, utvrdí a postaví na pevný základ. Takže jsme v zápase, ty zkoušky přichází, pokušení nutně musí přijít, říká písmo. Používejme boží slovo, buďme v božím slově a proti dňáblu se vzepřeme, tak jako Ježíš, odstup dňáble, ústup, odejdi ve jménu Ježíše, zakotveni ve víře a vyhlížejme východisko z každé zkoušky, protože hospodin nám v každé zkoušce dává východisko, protože žádná není proto, abychom zahynuli, žádná z nich není nad naše síly a hospodin skutečně nám dává východisko.

[36:57] Amen.

[All sermons](https://baptisteolomouc.cz/en/sermons)

---

HTML version: https://baptisteolomouc.cz/en/sermons/20220403/poku-en-na-pou-ti · Last updated: 2026-10-15