# Večeře Páně

> Sermon from 24 April 2022, 1 K 11:17-34., Miroslav Čížek (in Czech). Recording of the Sunday service of the Baptist church in Olomouc – listen online or as a podcast.

- **Date:** 24 April 2022
- **Preacher:** Miroslav Čížek
- **Bible passage:** 1 K 11:17-34.
- **Duration:** 35:55
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2022-04-24-Vecere-Pane-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2022-04-24-Vecere-Pane-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Transcript (Czech)

*automatic, may contain errors*

[0:00] Dobré ráno vám všem. Je pravda, že jsem netušil od samého začátku, jak zhromáždění bude vypadat, včetně chval, včetně hudby. Tak trochu budu flexibilní, aspoň doufám. Tak první, co řeknu, tak příští týden budeme mít sbírku určenou na podporu toho, co tady bylo dneska slyšeno. Takže příští týden, kdo budete chtít podpořit tu práci, která se děje pod střechou B je B, jak bylo řečeno, tak to můžeme s B je B podpořit. Takže to je první věc. Druhá věc, když tady hrála dneska, zpívala kapela mladých, tak jsem si uvědomil, že to je nová generace, která přichází.

[1:01] A já jsem za to nesmírně vděčný. Věříme, věříte, že živý Bůh působí v jejich životech, že to je boží dílo, co se v jejich životech děje a co se ještě bude dít. Takový starý strejda, který sem přijde, tak by se dalo očekávat, že bude lamentovat, nebo se různě vymezovat, nebo kritizovat, nebo třeba nějakým způsobem posuzovat, ne-li odsuzovat, ale je mi to naprosto cizí. Vzpomněl jsem si na dobu, kdy mě bylo 17 let a když jsem na gymnázium v roce 1991 přišel ostříhaný úplně do hola a pamatuju si vždycky na ty šoky, my jsme tehdy ještě vstávali ve třídě, když přišel učitel, postavili jsme se a pamatoval jsem si na ty šoky vždycky, když ten učitel přišel a teď se koukl a viděl tu moji hlavu.

[2:06] Na jeho obličeji bylo vidět, co si myslí a co se děje. Takže každá generace má svoje, ale díky Bohu s každou generací pán pracuje a dělá svoje dílo a oni jsou ti, kteří přebírají a budou přebírat štafetu. A mimochodem, včera jsem byl na sjezdu delegátů a bratr Tomáš Beneš nemohl být se mnou na sjezdu pro zdravotní problémy, které měli v rodině, nebo mají v rodině, tak jsem vlastně v pátek se snažil narychlo někoho sehnat, kdo pojede jako delegát za náš sbor do Prahy. A moc jsem tomu teda nedával, ale tak pokusil jsem se tady jako oslovit mládež prostřednictvím Veroniky. A mladý Honza Chmelař, Honzo, jsi tady někde?

[3:08] Honza Chmelař se přihlásil a jel se mnou do Prahy. Myslím, že to byla pro nás dobrá zkušenost, že Honzo? Jako na obě strany, i plus, i minus. Ale tak to tak patří, když mladá generace vstupuje do reality těch starých strejců a toho, co se na sjezdu někdy děje. Ale je fakt, že Honza byl tak trochu tatínkem svým předpřipraveným, který tam v minulosti na sjezdu byl, takže byl vyzbrojený, co se všechno může dít. A tak Honzo, jsem ti moc věčný, že jsi se mnou jel a že jsi vlastně i tímto způsobem zaštítil nebo prostě pomohl našemu společenství. Tak si toho velmi cením. Takže to je dneska trochu o mladé generaci. Ale abyste si vy mladí byli vědomi, jednou taky budete starší strejcové za pár desítek let a taky budete koukat na tu mladou generaci, a budete přemýšlet, Nevím, co to bude za dobu, možná, že už nějaký jeviště nebo stupínek nebude ani existovat a že kapela bude tak nějak ve vzduchu nebo něco podobného.

[4:36] Já už toho asi světkem nebudu, ale vůbec netušíme, co se bude dít. Ale to podstatné je, aby náš pán, který je pořád stejný včera, dnes i zítra, i když ten vnější plášť se mění a za 20 let je to už staré všechno, tak aby náš pán působil v životech lidí, nás starších i mladších. Takže dneska to bylo pro mě potěšení tady vidět mladé, tak jako včera bylo pro mě potěšení jít s Honzou. Tak, to byl takový úvod a ještě zareaguju přece jenom na Roberta, protože já dneska chci mluvit o Večeři páně. Bude to tedy jenom takový úvod k Večeři páně, protože to je velmi náročný, složitý téma, které si myslím, že otevřeme ještě na podzim.

[5:36] Ale když tady mluvil o židovské sobotě a o křesťanské neděli, tak jsem si vzpomněl na skutky 20. kapitolu od 7. verše, kde vlastně je řečeno následující. První den v týdnu jsme se sešli k lámání chleba a Pavel promluvil ke zhromáždění, protože chtěl na druhý den odcestovat. Protáhl řeč až do půlnoci. A tak dále. První den v týdnu. No to je právě ta naše neděla. Protože sedmý den v týdnu to byla sobota židovská a tady vidíte ten první přerod, kdy křesťané se začaly scházet nikoli v sobotu, ale v neděli, jako ten hlavní bohoslužebný den. První den po sobotě na znamení a na památku toho, že Páne Ježíš vstal z mrtvých.

[6:46] Velký pátek a pak ten první den po sobotě vzkříšení Pána Ježíše. Slyšeli jsme tady o službě Ukrajincům v ruštině. Víte, jak se řekne neděla? Vzkreseně. Vzkříšení. Takže ruský jazyk to přímo má v tom dní jako takovém. Takže to je ten přerod, kdy se křesťané na znamení toho, že Páne Ježíš vstal z mrtvých, tak začaly scházet vlastně v tu naši neděli. Ale nechápejme, že ta naše neděla je náhrada za sobotu, tak to úplně není. A je tady řečeno, že je vlastně také lámalý chléb. A lámaní chleba to je ta naše večeře Páně. Mimochodem, když se podíváte na skutky a poštolů, což je vlastně svědectví o životě první církve, tak tam nenajdete nikde večeři Páně pod tímto pojmem.

[7:56] Tam nikde večeře Páně pod pojmem večeře Páně není. Ale přesto se tam pochopitelně večeře Páně děla. A když se podíváte na druhou kapitolu skutku, kde byly letnice, byl seslán duch svatý. A vlastně poté, kdy se obrátilo na tři tisíce židů a byly pokřtěni, tak je tam určitá charakteristika toho, jak ta první církev, ta čerstvá první církev, jako žila, jak vypadalo jejich společenství. A čtyřicáty šestý verž říká, Každého dne pobývali svorně v chrámu, po domech lámali chleb a dělili se o jídlo s radostí. s upřímným srdcem, chválili Boha a byli všemu lidu milí. Takže tady už čteme právě tu charakteristiku toho, jak ten život vypadal a je tam řečeno, že lámali chleb.

[9:00] Součástí toho lámání chleba byla ta naše večeře páně. Ona sice vypadala jinak, formálně jinak, než jak to máme dnes, to skutečně bylo i jídlo, se všim všudy, kde tam byl i ten rozměr praktický, společenský, kde spolu také jako jedli, kde vzájemně se dělili o jídlo, kde bohačí pomohli a zajistili právě ty chučí. Tehdy to byla otrokářská doba, i otroci uvěřili, nebo chudí lidé, takže se círka vzcházela a skutečně měla společenství u stolu a nebyl to jenom takový nějaký ten kousek chleba a doušek vína. A já už se dnes budu dostávat tedy k tomu textu, který chci otevřít, a to je první list do Korintu, 11. kapitola od 17. verše.

[10:05] To se už trošku přenášíme v čase z toho jeruzalemského zboru do zboru, který vlastně vznikl na pohanské půdě, který založila poštol Pavel, ale i tady je naprosto zřejmé, že ta večeře páně tehdy byla spojená i s normálního stěnu, kde církev skutečně jako i jedla a tak od 17. verše, prosím. 11. kapitola od 17. verše. Když už vás napomínám, nemohu také pochválit, že se zhromaždujete spíše ke škodě než k prospěchu. Předně slyším, že jsou mezi vámi roztržky, když se v církvi zhromaždujete. A jsem nakloněn tomu věřit, neboť musí mezi vámi být i různé skupiny, aby se ukázalo, kdo z vás se osvědčí.

[11:09] Když vy se však zhromaždujete, není to už společenství večeře páně. Každý se dá hned do své večeře. A jeden má hlad, druhý se opěh. Což nemáte své domácnosti, kde byste jedli a byli, či snad pohrdáte církví boží a chcete zahambit ty, kteří nic nemají? Co vám mám říci? Mám vás snad pochválit? Za to vás nechválím. Já jsem přijal od pána, co jsem vám také odevzdal. Pán Ježíš v tu noc, kdy byl zrazen, vzal chleb, vzdal díky, lámal jej a řekl, toto je mé tělo, které se za vás vydává. Točíňte na mou památku. Stejně vzal po večeři i kalich a řekl, tento kalich je nová smlouva, spečetěná mou krví, točíňte, kdykoliv budete píti na mou památku. Když tedy jíte tento chleb a pijete tento kalich, zvěstujete smrt páně, dokud on nepřijde.

[12:13] Kdo by tedy jedl tento chleb a pěl kalich páně nehodně, proviní se proti tělu a krvi páně. Nechť každý sám sebe zkoumá, než tento chleb jí a z tohoto kalicha pije. Kdo jí a pije a nerozpoznává, že jde o tělo páně, jí a pije sám sobě odsouzení. Proto je mezi vámi tolik slabých a nemocných a mnozí umírají. Kdybychom soudili sami sebe, nebyli bychom souzeni. Když nás však soudí pán, je to k naší nápravě, abychom nebyli odsouzeni spolu se světem. A tak, bratři moji, když se zhromaždujete k společnému stolu, čekejte jeden na druhého. Kdo má hlad, ať se nají doma, abyste se nezhromaždovali k odsouzení. Ostatní věci zařídím, až přijdu. Tak vidíte, že ten korinský zbor, to korinské společenství bylo velmi zvláštní.

[13:14] Je to pro nás až jako nepředstavitelné, že bychom udělali večeři páně a že by se tady někteří opili. Ale mám to zachované v písmu, takže vidíte, že tam byl skutečně jako neřád, ačkoliv to byl zbor, který v mnoha ohledech byl velmi obdarovaný, tak v některých věcech tam panoval nepořádek, chaos, zmatek a to až do takhle velkých extrémních problémů, které se tam vyskytovaly. A Pavel je za to tady kára a chce to dát celé do pořádku. Někteří tam hodovali ve velkém, někteří tam neměli co jíst, někteří začali v jiný čas a i z hlediska časového v tom byl nepořádek a tak Pavel má za to, že celou tu záležitost musí v tom korinském zboru dát do pořádku a díky tomu ten text tady máme a i my ho používáme při večeři páně, především tedy potom od toho 23. verše.

[14:23] Chtěl bych něco málo říct k té podstatě večeře páně, když přijímáme chléb a víno. Vlastně večeře páně je jedna ze dvou svátostí, kterou my jako protestanté nebo ten evangelický tábor přijímáme, jako platné, jako důležité, na rozdíl od římskokatolické církve, která má svátostí kolik? Sedm svátostí. Sedm svátostí. Když se doma na to podíváte a přečtete si to, tak zjistíte, že žádný člověk nemá všech sedm svátostí, protože buď jste kněz, anebo máte manželství, jedno i druhý dohromady nejde, takže to je taková jenom perlička. Ale proč my držíme křest a večeři páně jako dvě jediné svátosti pro nás platné? Protože je nařídil sám pán.

[15:26] Protože on nás k tomu vybídl, abychom tak konali, abychom křtili a abychom slavili večeři páně. Je to přímý pokyn našeho pána. A z tohoto důvodu my zachováváme křest a večeři páně. Ne, že by tyhle svátosti byly sami o sobě jako spasitelné. To už dneska takhle nevidíme. Byla doba, kdy církev v tom neměla úplně jasno. Já teď čtu a studuji husický hnutí, které je mi v mnoha ohledech velmi blízké. Ale oni skutečně měli za to, že bez přijímání pod obojí, tak nemůže být člověk spasen. A byla to pro ně tak zásadní věc, že kvůli svému chápání večeře páně byli ochotní skutečně nasadit život, položit život a také bojovod.

[16:32] Nechci říct, že úplně všechno z husickýho hnutí je mi jako sympatický. Ale rád ho studuji. A skutečně jako to byla doba, kdy šlo ohodně. Kdyby nebyli ochotní prostě i ze zbraní v ruce se bránit, tak by byli vyhlazeni. Tak to skutečně bylo. V roce 2022 se to těžko posuzuje. V klídečku a v teplíčku a pohodlí domova. Ale tam šlo o život. Ale skutečně pro ně to byla záležitost jako věčného života. Kdo nebude přijímat podoboji, tak vlastně nemá nárok na věčný život. Takhle my to dneska nevidíme. Pro nás jako ani křest, ani večeře páně nejsou spasitelné. Proto loter na kříži... Je prostě v božím království, ačkoliv nikdy nemohl být pokřtěn a ačkoliv nikdy večeři páně nemohl přijmout.

[17:38] Ale na druhou stranu, tím teď nechci snížit ani křest, ani večeři páně. Náš pán nám to neřídil a je to součást poslušnosti. Takže pokud mohu, tak prostě budu zachovávat poslušnost a nechám se pokřtít na vyznání věry a budu přijímat večeři páně. Pokud mohu. Pokud někdo na smrtelné posteli se rozhoduje pro pána Ježíše a díky pánu i tak se děje, s boží milosti, no tak nevím, jestli člověka z ára jako povezu někde prostě do řeky nebo do rybníka, abych ho pokřtěl. Takže rozumíme si, prostě není to spasitelný, ale pokud mohu, tak budu zachovávat poslušnost. Proto večeře páně, kterou i ve sboru přijímáme, o nějakých sto let později od těch husitů, tak nastaly další problémy, jak chápat večeři páně a mimochodem protestanté se z velké části rozdělili právě na chápání večeře páně.

[18:51] Když se podíváte na Martina Lutera, mám tady jeden citát, tak ten se vymezil vůči pochopitelně římské katolické církvy, ale přece jenom záležitost vlastně těla a krve v rámci večeře páně chápe tak jako docela reálně ten chleb a to víno ve smyslu těla a krve pána Ježíše Krista. Tak tady přečtu citát z velkého katechismu Martina Lutera. Skutečné tělo a krev našeho pána Ježíše Krista jsou skrze jeho slovo ustanoveny a dány nám, křesťanům, abychom je jedli a pili v podobě chleba a vína. Tak já mám Martina Lutera velmi rád, ale nevím, jestli byste souhlasili s tímhle citátem z jeho velkého katechismu.

[19:56] On se postavil proti katolickému chápání, které držel ještě i náš Jan Hus, kde přece v rámci Eucharistie katolické má docházet k takzvanému přepodstatnění chleba a vína, tím proměňováním skrze kněze na skutečné tělo a na skutečnou krev Ježíše Krista, což my pochopitelně jednoznačně odmítáme, odmítal to už i Martin Luther, ale například ještě Mr. Jan Hus tak věřil, tak jenom, abyste tomu rozuměli, že se odkazujeme na mistra Jana Husa, nesmírně si ho vážím, ale to světlo, které máme dneska my, tak on ještě neměl. V té temnotě, která tehdy v tom středověku byla všude na všech stranách, tak on měl jenom drobný světýlko a my už dneska máme z boží minulosti velký světlo.

[21:04] Přečtu tady jenom pro úplnost, to jsem doma studoval, katolický katechismus, tak aspoň teda jeden citát, abyste věděli, že si nevymýšlím, jak to římská církev chápe. Je to strana 362, pro z vás, kdo jste pilní, taková ta modrá, bychlé. A tam je řečeno, skrze proměňování nastává přepodstatnění chleba a vína v tělo a krev Krista. Pod posvěcenými způsobami chleba a vína je přítomen sám Kristus, živý a oslavený, opravdu skutečně a podstatně. Jeho tělo a Jeho krev z Jeho duší a z Jeho důství. Jeho božstvím. Takže až takhle. Přece jenom to, co přináší Lutér, je už trochu někde jinde. On tu záležitost přepodstatnění, říká se tomu transubstanciace, takový filozofický pojem, tak proti tomu se postavil.

[22:13] A Martin Luther vůbec jako tu záležitost filozofie, která se vkrádala do teologie, tak bytostně nesnášel. Nemáme tady děti, tak si můžu dovolit jeden jeho citát k filozofii. Martin Luther řekl, že filozofie je děvka teologie. Martin Luther, nikoliv Mirek Čížek. Takže přece jenom jako Martin Luther se jednoznačně posunul od té katolické a v mnohem filozoficky zanášené teologie, ale švýcarská reformace, Cvingly, hlavní představitel, tak se proti Lutherovu postojí skutečně jako vyhradila. A Cvingly ve Čeři páně chápal velmi symbolicky.

[23:13] Tam, kde je řečeno, že to je tělo páně, že to je krev páně, tak on vlastně to sloveso je vykládá jakože symbolizuje. To znamená, že vlastně jde jenom o symboliku, ne o nějakou reálnou Kristovu přítomnost, ale že to je naznamení, že to je symbolický. A zdá se mi, že to přepískl na rozdíl od Martina Lutera až na druhou stranu extrému. Mám tady jeden jeho citát. Reálné Kristovo tělo je přítomno v myšlení víry, avšak tvrzení, že ve večeři je přítomno jeho fyzické tělo, které požíváme svými ústy, označujeme důrazně za oměl odporující božímu slovo. Kalvín později měl takový postoj kompromisní mezi Luterem a Zwinglím a právě na večeři páně, na chápání večeře páně se rozdělila reformace a už nikdy se nespojila.

[24:19] Ne, že by to byl jediný rozdíl, ale byl to dost podstatný rozdíl a byla i snaha, upřímná snaha, aby se protestanté spojili a právě na večeři páně se nespojili a rozdělili se. Ještě zajímavý přístup k večeři páně a právě v tom konfliktu reformačním měla naše stará jednota bratrská a já v tom vidím takový specifický přístup jako Čechů a oni říkali, že páně je skutečně přítomen při večeři páně, ale neskoumejme jak. A mně se to hodně líbí, to, co jednota bratrská přinesla. Je to taková jednoduchá teologie, není to moc složitý, moc filozofii tam neřeší, neskoumejme jak. A byla to taková ta snaha prostě se zorientovat i v tom konfliktu a světové reformace.

[25:23] Tak ani se nedivím, že v českém prostředí, jako jsme přišli se Švejkem a s Jároucím Rmanem a podobně. Ale v tomhle směru se mi to skutečně líbí. Takže já si staré jednoty bratrské nesmírně vážím. Mám za to, že my tomu dneska rozumíme tak, že skutečně se nejedná jenom o symboliku, že skutečně jako při Večeři páně je vzkříšený pán přítomén a neskoumejme jak. Není to tak, že chléb se stává tělem v tom smyslu, že kdyby náhodou spadl na zem, nebo kdyby náhodou se nám vylil kalicht. Tak, že máme neodpustitelný hřích, to se mě v uherském hradišti jednou stalo při večeři páně, že jsem se tam točil tak neobratně, že výnoska lichku prostě jako vystříklo a postříkalo prostě i bratry a sestry a byl to současně i křest a hned jsme museli praktikovat i odpuštění, takže to jsem jednou zažijel a tak prosím vás, kdyby se něco podobného stalo, to se stát může, tak ten chleb a víno je chleb a víno.

[26:53] Pokud spadne na zem nebo se vylije, tak o tom to není. Pán je mezi námi přitomen v duchu svatém a my skrze víru máme s ním společenství. A tyhle symboly, které jsou nám dány, tak jsou nám dány pro naše jako i pro naši slabost, pro naše omezení, abychom nějakým způsobem se mohli potvrzovat i viditelně. Vždyť i ten křest, kdy jdeš do vody a z vody vycházíš, tak si pamatuješ celý život a slouží to naši víře. A mnohdy se stane, že už si třeba některé detaily ze svého obrácení, znovuzrození, jako ani neuvědomuješ a možná zapomeneš a možná už pak i o něčem pochybuješ, ale ten křest je jasný. Ten si každý z nás pamatuje a k tomu se každý z nás odkazuje.

[27:56] A je to pro pomoc naší víře, ale ta víra je to podstatný. Jsme spaseni skrze víru, že jo? Boží milosti. V žádném případě to není tak, že je to jen symbolická záležitost. Že si tady prostě rozdáme kousek chleba a trochu vína a že to je jenom nějaký takový církevní folkor. V žádném případě to tak není. Skutečně jsme v jednotě před pánem. On je mezi námi přítomen. Skutečně je to tak, že ve víře k němu přistupujeme a bereme užitek a ty účinky jsou prostě na nás jako patrné. A když přistupujeme správným způsobem, hodně, nikoliv nehodně, tak z toho bereme skutečně užitek. Tady Pavel varuje, že existuje i nehodný přístup.

[28:56] A upozornuje na to, že když se přistupuje nehodně, tak že to má taky důsledky. To schválně tady přečtu. Nechť každý sám sebe zkoumá, než tento chleb jí a z tohoto kalicha pije. Kdo jí a pije a nerozpoznává, že jde o tělo páně, jí a pije sám sobě odsouzení. Proto je mezi vámi tolik slabých a nemocných a mnozí umírají. Tak v žádném případě nejde jen o symboliku. Je to skutečně přistupování před živého Boha a je třeba přistupovat hodně. Co to znamená hodně? No hodně neznamená, že přistupuješ svatě. Protože svatí sami o sobě nikdy nebudeme. A čekat, že až se budu cítit jako svatý a pak můžu přistupovat, tak to je úplně milný přístup. Je to asi tak, jako kdyby si nesl do čistírny čisté prádlo. A že ho doma vypereš, vyželíš, vymandluješ, tak teprve půjdu s tím do čistírny.

[30:02] To je přece úplný nesmysl. Do čistírny jdu se špinavým prádlem. To znamená, my jsme o milostnění hříšníci a právě proto, že potřebujeme odpuštění, potřebujeme boží milost, proto přistupujeme k večeři páně. Ale je třeba přistupovat v postoji pokání. Není to jenom divadlo. Nějaký. Prostě je to záležitost, kdy přistupujeme před pána a je třeba si uvědomovat svoje rozpovedání. ...dávat prostor Duchu Svatému, aby obvinoval, abych mohl dát do pořádku všechno to, co je třeba. Je-li třeba něco vyznat, tak to před pánem vyznat jako hřích. Je-li třeba i skutečně a fyzicky něco dát do pořádku, třeba se někomu omluvit, s někým se smířit, někomu odpustit, tak to udělat.

[31:04] A někdy se i zbalit a dát skutečně věci do pořádku. Já jsem zažil situaci ještě kdysi dávno v Mikulově, že jsem byl tak usvědčený Duchem Svatým před večeři páně, že jsem k večeři páně už ani nešel. Odešel jsem ze zromáždění a šel jsem dva lidi poprosit za odpuštění. Protože jsem věděl, že to musím udělat. Tak to na mě lehlo. Takže skutečně se jedná o to, abychom dali prostor Duchu Svatému, našemu pánu, aby obvinoval, aby nám poukázal, na to, z čeho je třeba činit pokání a je třeba přistupovat s pokáním. Pochopitelně s vírou. A potom ve víře odpuštění přijmout. Ten hodný přístup je tedy přístup s pokáním. Proto třeba i praktikujeme v Bratrské jednotě Baptistů kázeň, kterou považujeme tedy za milostivou kázeň.

[32:16] A když skutečně, jako někdo, mezi námi vede život nehodný Kristová Evangelia a v tomto postoji se trvává, tak napomínáme. A může to přistoupit až do té fáze, že ten Bratr nebo ta sestra můžou být vyloučení od večeře páně. Protože nechceme, aby právě k večeři páně bylo přistupováno nehodným způsobem. A máme to v řádech. A pokud by se tak někdy stalo, tak to prosím vás vždycky chápejte, jako milostivou kázeň, že to je konáno proto, aby věci se daly do pořádku. A aby co nejdřív ten dotyčný mohl zase přistupovat k večeři páně. Ale aby si věci dal do pořádku. A máme to v řádech z tohoto důvodu. Abychom se vyvarovali i těch negativních následků, o kterých tady Pavel mluví.

[33:23] A je to slovo boží. A máme to tady a čteme to tady. Neříkáme, že všemu rozumíme. Je to tak trochu záhadný, ale je třeba večeři páně brát z vážností. Tak jako i ke křtu nepřicházíme jenom s takovým nějakým povrchním přístupem. Mimochodem, svátosti, a tady se budu už chýlit ke konci, znovu říkám, berte to pouze jako úvod, myslím si, že se tomu budeme věnovat ještě velmi přesně a podrobně na podzim, tak svátosti ukazují na to, že je důležitá i církev. Celou dobu jsem mluvil o víře v Pána Ježíše, že to je mezi člověkem a Bohem, ale ukazuje to také na společenství církve, na bratry a sestry. Protože křest a večeři páně si nevysloužíš sám. Jako nejdeš pod vodu, že křtím se a tak dále.

[34:27] A doma, že by si zdal u televize sám večeři páně. Aspoň teda doufám, prosím vás, bratři a sestry, že tak nikdo nekonáte. Takže už na tom je naprosto zřejmění, že potřebujeme církev. Potřebujeme společenství. Je jenom na nás, jak si to tady uspořádáme. A proto každý zbor to má trochu jinak. Určitě stojíme o to, aby ty nejpodstatnější věci mezi námi byly, mezi křesťany, jako zajedno. Detaily, jestli se scházíme do kola nebo jinak a jestli to máme svobodný nebo jestli u toho klekáme, jsou nepodstatný záležitosti, ale bez církve to nejde. A já jsem moc rád, že i v tomhle směru svátosti ukazují na důležitost církve. A platí to obzvlášť dnes, kdy máme internet, kdy pěstujeme internetovou církev, kdy jsem už zaznamenal i internetové pastory, tak skutečně jako proti tomu mám velkou výtku a církev místní společenství je nesměrně důležitý a je úžasný, že se můžeme scházet, je úžasný, že můžeme slavit společně i večeři páně.

[35:48] A že od pána nám tenhle prostředek milosti byl dán a že ho můžeme zachovávat. Amen.

[All sermons](https://baptisteolomouc.cz/en/sermons)

---

HTML version: https://baptisteolomouc.cz/en/sermons/20220424/ve-e-e-p-n · Last updated: 2026-10-15