# Evangelium je Boží moc

> Sermon from 1 May 2022, Ř 1:1-17, Miroslav Čížek (in Czech). Recording of the Sunday service of the Baptist church in Olomouc – listen online or as a podcast.

- **Date:** 1 May 2022
- **Preacher:** Miroslav Čížek
- **Bible passage:** Ř 1:1-17
- **Duration:** 35:14
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2022-05-01-Evangelium-je-Bozi-moc-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2022-05-01-Evangelium-je-Bozi-moc-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Transcript (Czech)

*automatic, may contain errors*

[0:00] Dobrý ráno, bratři a sestry. Dnes budeme otevírat list Římanům. Otevíráme tu sadu, kázání na pokračovální. Každý kazatel má před listem Římanům přirozený respekt. Půjdeme na hlubiny. Je to těžký list. Každý, kdo otevíráte nový zákon na Pavlové listy, tak víte, že zaprvé je dlouhý, má nějakých 16 kapitol. Takže tak dvě třetiny roku tady budeme probírat list Římanům. A to bude jenom z rychlíku. Protože list Římanům bychom klidně mohli rozebírat dva roky. A je to souhrn veškerého křesťanského učení těch základů, základů Evangelia. Je to dáno tím, že Pavel se chystal na cestu do Říma.

[1:04] Petr mě tady docela nahrál tím textem, který četl, tak tam bylo naprosto zřejmé, že toužil nebo chystal se do Říma. A ten sbor v Římě Pavel nezaložil. On byl zakladatel, takže potřeboval jim předložit svoje Evangelium, které káže. Ono totiž se také šířily mnohé pomluvy o Pavlovi. A potřeboval Pavel získat římské křesťany na svou stranu. Protože z pohledu té hedejší misie, tak město Řím nebo sbor v Římě byl vlastně na západě. A on měl vizi, plán, touhu, sen, dostat se až do Španělska, do Hispanie. A potřeboval takovou tu základnu pro tu misii do Španělska, do té hedejší Hispanie. A potřeboval získat na svou stranu Římský sbor, který by ho poté podporoval modlitevně, ale také finančně a materiálně.

[2:11] Něco málo ještě k tomu městu jako takovému. Tak díval jsem se na internet. Dnes má město Řím 2 872 800 obyvatel. Je to třetí největší město v Evropské unii. Pozor, v Evropské unii, nikoli v Evropě, ale v Evropské unii. Ale víte, co je zajímavé? Město Řím tehdy v prvním století po Kristu mělo podle některých odhadů 800 tisíc, podle některých odhadů až 2 miliony obyvatel. Tak z tohoto úhlu pohledu dnešní Řím nemá moc obyvatel. Od toho starověku narostl tak dvakrát až třikrát. V prvním století po Kristu Praha neexistovala, ve středověku měla pár desítet tisíc obyvatel a dneska má plus minus 1,2 milionu. Takže to je ohromný rozvoj a ten Řím přece jenom tak jako velmi pomáli.

[3:18] A vůbec, jako když jsme byli v Římě a v celé Itálii na dovolené s rodinou, tak jsem měl takový pocit, že je to tak trochu skanzen, celá Itálie. Není tady, prosím vás, nikdo z Itálie, že jo? Už je pozdě. Tak trochu skanzen. Někdy mám takový pocit, no a radši to nebudu rozvíjet. Kdyby náhodou, radši to nebudu rozvíjet. Ale i Benátky, ale i Florencie, všechno to tak vypadá jako trochu skanzen. Ale tehdy to bylo hlavní město Mohutné Říše, rozkvetlý město a Pavel měl v plánu se do tohoto města dostat s Evangeliem. A přečteme si první kapitolu prvních sedmnáct veršů. Vy zřímanů první kapitola prvních sedmnáct veršů budu číst.

[4:22] z Českého studijního překladu. Pavel, otrok Krista Ježíše, povolaný apoštol, oddělený pro boží evangelium, které Bůh předem zaslíbil skrze své proroky ve svatých písmech, evangelium o jeho synu, jenž povstal podle těla z potomstva Davidova a podle ducha svatosti byl vzkříšením zmrtvých ustanoven za syna božího v moci, evangelium o Ježíši Kristu našem Pánu. Skrze něho jsme přijali milost a apoštolské poslání k poslušnosti víry pro jeho jméno mezi všemi národy. Mezi nimi jste i vy, povolaní Ježíše Krista. Všem těm, kdo jsou v Římě milovaným božím, povolaným svatým. Milost vám a pokoj odbaha oce našeho a Pána Ježíše Krista. Především děkuji svému Bohu skrze Ježíše Krista za vás všechny, že se zvěst o vaší víře šíří po celém světě.

[5:25] Bůh, jemuž sloužím ve svém duchu v evangeliu Jeho syna, je mi světkem, že se o vás stále zmínili a vždy na svých modlitbách prosím, zda by se mi konečně jednou nepodařilo z boží vůle přijít k vám. Toužím vás spatřit, abych vám mohl udělit nějaký duchovní dar k vaší posile. To jest, abychom byli, až budu mezi vámi navzájem povzbuzení každý vírou toho druhého. Já vaší a vy mou. Nechci však, bratři, abyste nevěděli, že jsem se často rozhodl přijít k vám, ale až dosud mi bylo zabráněno, abych i mezi vámi sklidil nějaké ovoce, jako mezi ostatními národy. Jsem dlužníkem, řeku i barbarů, moudrých i nevědomých a tak, pokud to záleží na mě, toužím posloužit evangeliem i vám, kteří jste v říjně. Nestydím se za evangelium, neboť je to boží moc, k záchraně pro každého, kdo věří.

[6:29] Předně pro žida, ale i pro řeka. V něm se zjevuje boží spravedlnost zvíry k víře, jak je napsáno, spravedlivý zvíry bude živ. Tak to je první polovina té první kapitoly. Už když jsme to četli, tak jako vnímáte, vnímáme, že to je nabitý tématy, důležitými pojmy a určitě není možný rozebrat verš po verši. Prostě na to není čas a prostor. A já to vezmu z tohoto důvodu odzadu, protože to je úplně to nejtěžší. Nebo ne, to nejtěžší, to nejdůležitější. A potom postupně se budu dostávat možná k těm méně důležitým věcem, až mě to zůzka odmávne, že je konec. A tam někde zabrzdím. A chci začít odzadu, protože by se taky mohlo stát, že na to nedojde. A skutečně ten šestnáctý, sjedvnáctý verš nestydím se za evangelium, neboť je to boží moc k záchraně pro každého, kdo věří, předně pro žida i pro řeka.

[7:34] V něm se zjavuje boží spravedlnost z víry k víře, jak je napsáno, spravedlivý z víry bude živ. To jsou nesmírně důležité věty, to je nesmírně důležité vyznání, které pohlo dějinami církve. Mimo jiné jsou to verše, které pohli Martina Mluterem a způsobili reformaci, kde Martin Luther, jako ten římský katolík, nenacházel pokoj, nenacházel pokoj pro svou duši, nenacházel pokoj s Bohem a trpěl depresemi a těžkými vnitřními stavy, až mu Duch Svatý skutečně jako zjevil, že spravedlnost před Bohem je z víry, skrze milost. Ne pro skutky, ne pro zásluhy, že si to člověk nemůže žádným způsobem zasloužit, že si nemůže spravedlnost před Bohem koupit, že je vydobitá dílem Pána Ježíše Krista jeho oběti na kříži a na člověku je jediná věc uvěřit, přijmout vírou to, co Ježíš Kristus vydoběl.

[8:44] Nic víc k tomu nemůžeme přidat. A žádná jiná cesta neexistuje. Pokud chceme před Božím soudem jednou obstát, tak jediná možnost je věřit v Evangelium. Evangelium je dobrá zpráva o záchraně pro každého, kdo věří. Je jediná možnost. Je totiž zjeveno jediné místo, jedinej jméno pod nebem na světě, skrze které můžeme být spasení, a to je Ježíš Kristus. To jméno, které pro mnohé z nás přináši radost, mnohé lidi kolem nás dráždí a irituje. Aniž by vůbec tušili, proč. Aniž by se vůbec o Ježíše někdy zajímali. Když se podíváte na ten text, který jsme četli, tak jméno Ježíš Kristus je tam změněno pětkrát. Protože to je ten základ. Jeho jméno, jeho osobnost, jeho dílo, jeho oběd na kříži, to je základ Evangelia.

[9:51] Bez něj bychom všichni byli odsouzeni k věčné smrti. A tohle Duch Svatý znovu objevil, nebo dal znovu objevit Martinovi Luterovi, neže by to byla nějaká nová nauka. Vidíte, že to už je dávné Evangelium. Dokonce čteme, že zaslíbené proroky. Takže píše tady Pavel, ale Pavel Evangelium nevymyslel. Pavel Evangelium přijal od živého Boha. Ale začalo to ještě mnohem dřív. Už ve staré smlouvě je Evangelium zaslíbeno proroky. Mimo jiné, když se podíváte do našeho textu, tak ta věta spravedlivý zvíry bude živ. To nevímyslel o Pavel. To je citát. Dneska budu mít citát jenom ve vší slušnosti a počestnosti. To je citát ze starého zákona.

[10:51] Je to prorok Abakuk. Druhá kapitola, čtvrtý verž. Nevím, jestli si pravidelně čtete v prorokovi Abakukovi. Obávám se, že jak je rok dlouhý, tak do něj nesáhnem. Ale takhle důležitá věta je právě v tomto prorokovi. Mimo jiné, ještě je citována v Galackým, třetí kapitola, jedenáctý verž. A pokud si trochu vzpomenete, tak list Římanům a list Galackým jsou si v mnohem podobné. Řeší podobnou záležitost. Spasení z milosti. Skrze víru. Akorát, že list Galackým je tak trochu koncentrovanější a reaguje na konkrétní problém v Galackých zborech. Ale je tam mnoho styčných bodů mezi listem Římanům a listem Galackým. Pokud byste tedy, Petr tady dělal rozcvičku z Biblii, tak pokud byste náhodou si chtěli najít toho Abakuka, druhého kapitolu, čtvrtý verž, tak je to tam alespoň tedy v ekumenickém překladu malinko jinak, tak aby vás to nepřekvapilo.

[12:03] Je to teda ta druhá část toho čtvrtého verše, té druhé kapitoly a je tam řečeno, spravedlivý bude žít pro svou věrnost. Ale upozornuji, že slovo věrnost a víra je jedno slovo. I v hebrejštině, i v řečtině. A vždycky je otázka, jak překladatel to dané slovo přeloží. Jestli se přikloní k věrnosti, anebo k víře. Ano, svým způsobem, když se nad tím zamyslíte, tak víra z věrnosti souvisí. Je to velmi blízko. Takže je to citát z proroka Abakuka. Mimochodem, těch zaslíbení směrem k evangeliu ve Starem zákoně najdete celou řadu. Třeba prorok Jeremiáš prorokuje o Nové smlouvě. A je to, nebo prorok Izajáš o tom trpícím služebníkovi 53. kapitola. A je to neuvěřitelné, když dneska ta zaslíbení, ta proroctví čtete ve Staré smlouvě, směřující ke Žiši, směřující k evangeliu.

[13:07] Tak mám dojem, že někdy ti proroci ani netušili, jak daleko sáhlé a jak úžasné věci jako prorokují. Že jejich vědomí to až přesahuje. Myslím si, že až nám dnes, jakoby ex post, z pozice novosmluvní církve, tak nám dochází ty záležitosti, které proroci prorokovali. A myslím, že to přesahovalo jejich představivost, jejich vědomí, jejich schopnosti, jejich možnosti. Tím, že Duch Svatý Martinovi Luterovi dal znovu objevit spasení z milosti, tak skutečně přišla radost do jeho života, skončily ty deprese z toho neustáleho výkonu, z té neustále snahy se nějak zachránit, vykoupit, nějak si to zasloužit.

[14:07] A tak jestli někdo tady v tomhle společenství trpí něčím podobným jako Martin Luther, že si nejste jistí, jestli vás Bůh miluje a jestli si zasloužíte jeho milost a žijete v nejistotě, tak vás chci ubezpečit, že Evangelium je dobrá zpráva o záchraně Ježíše Kristu pro každého, kdo věří. Bez ohledu na národnosti, jestli Žid, Čech nebo Ital, bez ohledu na, nebo to obrátím, vždycky ta národnost musí v tom součtu některá být na konci, tak teda Čech na konci. Jestli jste bohatí nebo chudí, jestli jste vzdělaní nebo prostí, pro každého platí jasná dobrá zpráva, že kdo věří v Pána Ježíše, je zachráněn, nepodlehá soudu, nepodlehá soudu směrem k tomu věčnému zatracení.

[15:13] Tak to myslím. Je vytržen z moci dňábla, to je úžasná zvěst. Jsme vytrženi z moci dňábla. Nepodleháme mu. Nemá na nás žádný právo. Patříme Ježíši Kristu. Byli jsme přenesení ze smrti do života, byli jsme přenesení z království tenmrty do království požadnaného syna. Byli jsme vytrženi z moci hříchu, že nemusíme hřešit, nemusíme otročit, nemusíme padat pořád ve stejných záležitostech. To neznamená, že už nejsme hříšnici, jsme omilostnění hříšnici, ale nemusíme otročit. Protože evangelium je také, kromě jiného, je tady řečeno, je to boží moc. Evangelium je boží moc. Je to boží moc k tomu, abychom opravdu byli vyslobozeni z moci dňábla, ale i z moci hříchu.

[16:15] Z moci smrti. Tam není řečeno, že evangelium má moc, není tam řečeno, že je doprovázené mocí, ale že evangelium je moc. Jsou to takové niance, drobné, ale je to úžasná zvěst, že evangelium je boží moci. A tak, kdo věří v evangelium, v dobrou zprávu o záchraně v Ježiši, kdo ho žije, kdo ho přijímá, tak boží moc je součástí jeho života. Je součástí mého a tvého života. A pokud je to rozhodnutí ještě před tebou, tak to udělej. Udělej to co nejdřív. Neváhej. Neodkládej to nejdůležitější v životě. Je to úžasná nabídka. Ještě dnes je čas milosti. Je to nabídka božího syna, Pána Ježíše Krista. Je to to nejvíc, co v tomto světě můžeme získat.

[17:17] A kdo nevěří v evangelium, tak je ve skutečnosti chudák a žebrák. A kdo věří v evangelium, tak i kdyby byl chudák a žebrák. Tak je bohatý. Tak je před Bohem bohatý. A obstojí na tomto světě včasnosti a obstojí i na věčnosti. Protože spravedlnost Ježíše Krista je mu připočtená. Protože živý Bůh se na tebe dívá jako na spravedlivýho. Skrze oběť Ježíše Krista. Jsme při odění do spravedlnosti. Naše cáry, naše hadry nám byly vzaty, skončeny na kříži. A ten plášť spravedlnosti božího syna, do toho jsem byl při oděn. A skutečně evangelium je boží moc. My nevěříme jenom v nějakou nauku. Jenom v nějaký názor. Jenom v nějaké učení. Samozřejmě, že součástí zvěstování církve je učení.

[18:21] Je světonázor. Ale to je hrozně málo. Skutečně evangelium je boží moc. A my, kdo jsme se rozhodli pro pána Ježíše, kdo jsme uvěřili v evangelium, přijali jsme jeho nabídku, tak boží moc prochází našim životem. A tak z lidí plných závistí, nenávistí jsou dneska svobodné bytosti. Násilnici jsou dneska beránci. Lidé, kteří zápasili s alkoholem, tak jsou svobodní. A ty svědectví máme. Lidé, kteří otročili nikotinu a nevěděli si rady těch svědectví a kolem nás. Tak dneska jsou svobodní a nemusí. S boží milosti nemusí. S boží moci nemusí. A tak by se dalo pokračovat. To je pro osobní život. Ale ještě současně k tomu také řeknu, že my boží děti, kteří jsme se rozhodli, že si evangelium nenecháme jenom sami pro sebe, ale že ho také poneseme dál.

[19:28] Že ho budeme zvěstovat dalším. Tak skrze našu službu, skrze naše zvěstování opravdu prochází boží moc. Člověk, který si žije pro sebe, tak se s boží mocí moc nesetká. Člověk, který slouží pánu, zvěstuje evangelium a je úplně jedno, jestli na celých stadionech nebo od člověka k člověku. V zaměstnání, v rodině, mezi sousedy. Od člověka k člověku. Leží ti na srdci lidi, kteří jsou kolem tebe. Chceš je získat pro pána Ježíše Krista. Chceš jim přinést dobrou zprávu evangelium. Tak boží moc prochází tvým životem a tvou službou. A to někdy skutečně až skrze zázraky a nadpřirozeně. Můžu vám říct, že když jsme měli dovolené, ve smyslu, že jsme v rámci dovolené jako skupinka šli s evangeliem, že jsme to pojeli jako vander, kde jsme zvěstovali evangelium, tak jsme byli účastníky skutečných zázraků.

[20:42] Když jsme byli nadovolené, kde jsme se jenom vyvalili někde u moře nebo u rybníka, tak moc zázraku jsme moc nezažili. To znamená, když jsme šli ve službě, tak boží moc šla s námi. Když jsme chtěli odpočinoute, tak je dobře, prosím vás, nic proti tomu. A každému z vás to přeju. Tak ale těch divů a zázraků a té boží moci jsme tam tolik nezažili. Dávám jeden konkrétní příklad. A to byla pro mě tehdy velká věc. Bylo mi nějakých 19-20 let a ještě v Mikulově jsme bydlili. Ještě jsme nebyli spolu a ještě ani jiskra nepřeskočila. To ještě bylo až za pár let. A měli jsme tam stanové evangelizace. To byl ten kraj těch 90. let, kdy jsme se snažili oslovit celé město. A tak jsme vytiskli takové evangelizační noviny, které jsme roznesli všem obyvatelům města Mikulov do všech schránek.

[21:48] A bylo tam vysvětlené evangelizace. Byli tam svědectví a bylo tam na té zadní stránce pozvání na tu stanovou evangelizaci s konkrétním programem pro děti a prostě několik dnů tam bylo programu na té pozvánce. Mělo to začít v neděli, ale nám nedošla jedna taková maličkost. Ten misijní tým, který přivezel kamionem ten velký stan, takový, to co mývají ty cirkusy, takový ten ohromný stan, tak jeli z Německa přes Rakouska a v neděli kamiony přes hranici nesmí. A my jsme měli pozvaný celý město na evangelizaci do stanu v neděli a Mikulově hraniční město a prostě kamion stát před celnici Rakouskou. A nemohli jsme si pomoct, takové jsou předpisy, takové jsou zákony.

[22:50] Mně bylo tehdy nějakých 19-20 let. Byl jsem na tom s Němčinou o trochu líp než teď. A měl jsem asi i odvahu, snad to bylo i vedení Duchem Svatým, nevím. Dodnes si myslím, že ano. A tak jsem půjčil od taťky auto, žádné jsem nevlastnil, a jel jsem na celnici vyjednávat. 19-letý smrad. Přijel jsem na Českou celnici, to byl někde rok 1992-1993, to byly ještě ty staré struktury, to byly ti celňáci ještě z minulého režimu. A tak jsem jim tam řekl naší situaci, ti nám je koukali, nevěděli, co se mnou, a pak alibisticky prohlásili, no, když vás pustí, Rakušáci, my vás pustíme. Tak jsem zlal auto, popojil jsem kilometr na rakovskou celnici, a tehdyž Němčinou jsem se snažil domluvit s celňáky, Rakušáky, ti nám je koukali nejprve, jak kdyby spadl z Marzu, a pak se stalo takový moment, že jeden promluvil s druhým a řekli ano.

[24:02] Proti všem předpisu, proti všem zákonu. A kamion prostě přejel na českou celnici. Čeští celňáci, protože to pronesli, že když mě pustí Rakušáci, tak nás pustili. A bez jediného razítka jsme projeli obyma celnicemi, postavili jsme stan a do večera byl stan postavený. A byly to evangelizace, kdy ještě opravdu lidé chodili ve velkém. Ty stany byly třeba i plné tehdy ještě. A když přišla výzva, kdo přijme Ježíše Krista, tak se lidi zvedli a šli dopředu. A tam narostl to naše společenstvo Mikulovské. Tehdy. Dodnes to považuji, že to byl projev boží moci a boží milosti. Ani nahoru mě nemůže napadnout, že ten devatenáctiletý smrat, že si to nějak jako... Ani nahoru. To byla boží milost a boží moc. A skutečně ten, kdo slouží evangeliu, tak se potkává s boží milostí a s boží moci.

[25:05] Protože je účastníkem jeho díla. Jeho království. A tak i dnes to platí. Pokud někdo chcete se potkávat s boží milostí a s boží moci, nesme evangelium, zvěstujme evangelium. A znovu říkám, není podstatný, jestli na stadionech nebo konkrétním lidem od člověka k člověku. Protože evangelium je boží moc. K záchraně pro každého, kdo věří. Tak proto jsem začal od konce, protože to je to nejdůležitější. Zuzka ještě nemávala, tak ještě budu pokračovat. Tak, je tam řeč v jedenáctém verši. Toužím vás patřit, abych vám mohl udělit nějaký duchovní dar k vaší posile. To je docela překvapující verš, kdy Pavel vlastně mluví o duchovním daru a skutečně v řeckém textu je charisma a je tam i ten přívlastek.

[26:12] přívlastek duchovní a charizma to není nějaký dárek, to je skutečně dar mělosti. A on říká, abych vám mohl udělat. To celá překvapující. My, když dneska budeme mluvit o duchovních darech, tak hodně mluvíme o duchu svatém, hodně mluvíme o Bohu a je velmi překvapující, když někdo pronese, že vám nějaký duchovní dar udělí. Kdyby to nebylo na tomto místě, tak bychom skoro řekli, že to je úlet, že to je hereze. Ale je překvapující, jak prostě Pavel a první církev si uvědomovala, že ty dary jsou od Boha, jsou to dary ducha svatého, ale jakoby prochází a přichází skrze skutečné lidi. Že pán těm, které povolává do služby, dává svou autoritu. Že jí dává jako tak nějak úplně bytostně i tomu konkrétnímu člověku.

[27:14] Vzpomeňte si na to, co řekl Petr tomu ochrnutému. Zlato a stříbero nemá, ale co mám, to ti dám. Vymenujiš Krista Nazareckého vstaň a choď. Říkal, co mám, to ti dám. Co mám, to ti dám. Takže to taková drobnost a překvapující, kterou jsem tady chtěl zmínit, že my jsme jako velmi duchovní a kdokoliv by nastínil, že by snad nějaké požehnání mohlo jít skrze člověka, tak by nás to skoro uráželo. Ale vidíte, že to boží požehnání a ta boží moc jde skrze skutečné lidi. Konkrétně, obdarované, Bohem povolené a Bohem vystrojené. Tak to je jen taková drobnost. Druhá taková drobnost, kterou ještě chci stihnout v limitu, tak tam někde bylo, že vlastně ty věci jsou, o kterých tady Pavel mluví, pro vzdělané i prosté.

[28:18] Někde moudré a nemoudré. A o tom jsem tady chtěl říct aspoň pár vět. My jsme společenství poměrně velmi vzdělaných lidí. A já to považuji za přednost. Jako díky Bohu za to. Ale evangelium je i prosté. A naše služba a naše společenství musí být otevřené i prostým lidem. A prostí lidé mezi námi nesmí prožívat něco jako odmítnutí, něco jako, že jsou občané a lidé druhé kategorie. A skutečně si na toto dejme pozor. Ve společenství, ve vztazích, v rozhovorech, aby zažívali všichni lidé mezi námi lásku. Vzdělání je hodnota. Ale nesmí to být předmět naší píchy, povýšenosti, ješitnosti a nadřazenosti.

[29:22] A na to si dejme pozor. A nejednou jsem mluvil s lidmi, kteří ve společenství křesťanů prožívali těžký čas, právě proto, že se cítili jako vyčlenění, jako méněcení. A skutečně pozorná slova, pozorná gesta. Pamatují si mládež, kde skoro všichni byli z gymnázia, chytrý děcka, talentovaný. A když na tu mládež potom přišel někdo, kdo tak talentovaný nebyl, tak prožíval těžký čas. Když nerozuměl nějakému pojmu. Když mu chyběly některé informace, tak takový ten úsměv, takový ten pošklebek. Tak pozorná to. Pokud nám pán něco dal, díky Bohu za to, je to jeho přednost, je to jeho milost. A skutečně je pravda, že kdo uvěří a přijde do božího lidu, tak stejně většinou stoupá.

[30:29] Jestli mě rozumíte. Že jakoby neklesá. To znamená, pán nás pozvedá. oblasti vzdělání, moudrosti, ale je to jeho milost a buďme si toho vědomi. Dusko, ještě můžu? Tak popojedeme jako kousek dál. Pavel tam ještě předtím vlastně sděluje svůj modlitevní zápas, že skutečně se za bratry a sestry, které ani ji neznal, protože v tom městě nikdy nebyl, že se za ně pravidelně modlí, intenzivně modlí, ani si nedovedu představit, jak jeho modlitevní život vypadal, ale protože a kde jsou modlitby za ty zbory, které znal? Asi to byl život velmi intenzivní modlitby v životě Pavla. Možná takové, že nám to ani nedochází. A bylo by dobře, kdybychom i rostli v osobním modlitevním životě, bylo by dobře, kdybychom rostli i jako společenství, dohromady v modlitevním životě.

[31:31] Protože vidíte, a Petr o tom mluvil z té 15. kapitoly, vidíte, jak to pro Pavla a pro písmo, jak je to důležitý. Modlitba. Je tam řečeno také, že vlastně už mnohokrát plánoval, nebo toužil, chtěl, byla to jeho vize, jeho sen, cestovat do Říma. A bylo mu v tom zabráněno. Hospodin to nedovolil. A to je také dobré vědět, že máme sny, máme plány, máme touhy, máme vize a ne všechny se naplní. A nebo ne všechny se naplní tak, jak my si představujeme. On ten Pavel se tam nakonec do Říma také dostal. Ale jak Petr říkal, jako vězeň. A modlil se a vyzýval v Římsky, aby se modlili, aby byl vysvobozen od nevěřicích v Jucku. A ta modlitba se naplnila i nenaplnila. Nenaplnila se určitě podle Pavlových představ, protože tam byl zajat.

[32:34] A protože tam šlo o jeho život. A současně se naplnila, protože byl zachráněn a protože ty úklady odporné se nenaplnily. A byl zachráněn právě skrze římské vojsko. To je zajímavý. Někdy je náš život plný paradoxů. Římaní ho zachránili. A dostal se do Říma jako vězeň. A potom ještě jednou se do Říma dostal jako vězeň už těžkého žaláře. A to už jsme v listě Pavla družili z Pavlu v Timoteovi. To už je těžký žalář a tam už je připraven na smrt. A za císaře Nera zřejmě roku 67, tak došlo k tomu, že Pavel umřel mu četnickou smrtí a byl stět. To je z tradice nikoliv z písma. A je to zřejmě nějakých deset let poté, co píše tenhle list Římanu. Ještě Pavlovi zbývalo nějakých deset let života. Takže ne všechny plány, ne všechny vize. My také hledáme vizi i jako sbor.

[33:36] Ne všechny vize se naplní a ne všechny vize se naplní podle našich představ. Ale to není nic proti tomu, abychom vize nehledali. Abychom neměli sny, abychom neměli plány. Abychom se nemodlili. Ale my nejsme sami svoji. Hospodin je suverénní a my patříme jemu. A tak Pavlovi v tom bylo zabráněno. Když bylo zabráněno, tak zabráněno hospodin. Konec. Tak jak to nějak jako rozumě ukončit? Nedostalo se na všechny verše, na všechny pojmy, ale tak jenom připomenul to, že evangelium je boží moc ke spasení každému, kdo věří. Nejprve pro tvůj vlastní život, abys byl vytržen z moci dňádla, hříchu, smrti, odsouzení. A pak, aby skrze tebe v rámci zvěstování evangelia šla boží moc, která bude doprovázet jeho slovo skrze ducha svatého.

[34:43] On nás neposílá jako jenom ze svých sil, jako žebráky a bídáky, kteří žijí jenom ze svých vlastních zdrojů. Je to boží slovo krále a on ho doprovází. svojí mocí. Slovo moc v řeční je dynamis, doprovázaný jeho dynamitem, jeho prostě dynamiku. Já bych na tomhle místě skončil a asi nechám na Petra, jak bude pokračovat.

[All sermons](https://baptisteolomouc.cz/en/sermons)

---

HTML version: https://baptisteolomouc.cz/en/sermons/20220501/evangelium-je-bo-moc · Last updated: 2026-10-15