# Samsonův pád a triumf

> Sermon from 3 July 2022, Sd 16,25-31, Miroslav Čížek (in Czech). Recording of the Sunday service of the Baptist church in Olomouc – listen online or as a podcast.

- **Date:** 3 July 2022
- **Preacher:** Miroslav Čížek
- **Bible passage:** Sd 16,25-31
- **Duration:** 40:31
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2022-07-03-Samsonuv-pad-a-triumf-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2022-07-03-Samsonuv-pad-a-triumf-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Transcript (Czech)

*automatic, may contain errors*

[0:00] Dobré ráno, bratři a sestry, máme prázdniny a tak jako Žižkov v Praze má svoje zvyklosti, tak, anebo třeba Ostrava má svoje zvyklosti, tak i Olomouc má svoje zvyklosti a k těm zvyklostem patří, že o prázdninách se káže na volná témata. Takže to jsem já nevymyslel, to je tady místní zvyklost, já se ji budu držet, takže list Římanům odkládáme a list Římanům pojedeme až po prázdninách. Takže teď dva měsíce volná témata. Tušil jsem, že dnes nebude besídka, tak jsem vzal takové besídkové téma, tak jsem vzal takové besídkové téma, nevím, jestli jste někdy slyšeli kázání na Samsona.

[1:02] Takže dnes budu mluvit o Samsonovi, o jeho pádu a o jeho vítězství. Takže Samson, kdo jste prošli besídkou, tak víte, že to je oblíbený téma, obzvláště pro kluky. Víte proč, že jo? Protože byl to ohromný silák. Pro mého mladšího syna byl Samson a Goliáš, dvě postavy. Tak toho Goliáša jsme vždycky se snažili nějak jako vytěsnit a hráli jsme to na toho Samsona. Ale i tak, když se podíváte na Samsona, tak velmi zajímavá postava. Ono to vypadá, že to je velmi jako jednoduchý, že to bude odpočinkové téma, ale když se podíváte na věci historické, které se týkají knihy soudců, tak to tak odpočinkové až úplně není. Protože pokud si chcete alespoň trochu tu knihu zařadit historicky, nevím, jestli jste to někdy dělali, tak se dostaneme do určitých problémů.

[2:10] Tak malinko se toho tady dotknu na začátek, aby to nebyla úplná besídka tedy. Tak, totiž o co se jedná? Kdy vlastně vůbec bylo období soudců? A to je hned první problém, na který narážíme. Protože to souvisí s tím, kdy vlastně Izrael vyšel, nebo Izraelci vyšli z Egypta a kdy byl postaven chrám v Jerozalémě. A když se podíváte, prosím vás, do ekumenického překladu Bible, tak tam v rámci té chronologie, co máte na začátku, tak narazíte na to, že je tam uvedeno, že kolem roku 1200 př. Kr. dejme tomu 12. století př. Kr., tak pronikaly izraelské kmeny do Palestiny. V závorce Jozue. To je jako citát z ekumenického překladu.

[3:11] A o kousek dál uvidíte, že tam je napsáno, že stavba chrámu za Šalomouna proběhla někde kolem roku 960 př. Kr. No a když se na to podíváte, tak zjistíte, že vlastně od Jozue po dobu královskou, před Šalomounem máte ještě krále Davida a ještě krále Saula, tak vlastně podle těchto propočtů, které máte v ekumenickém překladu, zjistíte, že doba soudců by netrvala ani 200 let. Mimochodem, pokud byste sáhli do nového biblického slovníku, to je ta velká publikace, vydaná z Navratu domů, kterou docela přijímáme, je to takový spíš evangelikální postoj k teologii, tak tam nacházíte, že doba soudců trvala někde mezi 1220 až 1050 př. Kr. Takže velmi podobně jako ekumenický překlad.

[4:13] Tak do posud to vypadá velmi harmonicky. Já to malinko zkomplikuju. Nečekejte, že vám tady dnes... Dám řešení, to by bylo spíš na nějakou biblickou hodinu, než na kázání, ale alespoň malinko to zkomplikují. Když se podíváte do první královské, šestá kapitola, kde máte první verž, vlastně to je kapitola, která popisuje stavbu chrámu, takže první královská, šestá kapitola, první verž, tak tam je řečeno. 480 let po výjítí Izraelců z egyptské země, čtvrtého roku svého králování nad Izraelem v měsíci zývu, což je druhý měsíc, začal Šalmoun budovat dům hospodinu. Upozorňuje na tu číslovku 480 let po výjítí Izraelců. A už, když se nad tím zamyslíte, tak najednou v té chronologii je, nastává problém. Že v tom případě to nebylo někde kolem roku 1200, ale muselo to být jako jiný letopočet, alespoň podle této informace.

[5:18] Ještě to potvrdím jednou informací jedním biblickým veršem a sáhnu do knihy soudců, kde v 11. kapitole 26. verš soudce jí vtáh říká následující. Izrael sídlí v Hežbónu a jeho vesnicích, v Arojeru a jeho vesnicích i ve všech městech při Arnonu již 300 let. Proč jste je za tu dobu nezabrali? Zase upozorňuji na tu číslovku. Za jí vtáh říká, že vlastně Izrael sídlí v těch končinách, které tam jako jmenuje, už 300 let. Takže vypadá to, že to, co tady ten jí vtáh vyznává, že se blíží spíše tomu verši z 1. královské 6. kapitoly, než tomu, co uváděli ty materiály, které jsem četl předtím.

[6:22] Z toho by tedy vyplývalo, že ta doba soudců, vlastně ta epizoda mezi Mojžíšem a Jozuem a dobou královskou trvala mnohem déle než nějakých 200 let. Pro počty, kalkulačku a tohle všechno dostanete za domácí úkol. Můžete to doma zkoumat, můžete porovnávat ještě další literaturu. Já tady řešení v tuhle chvíli jakoby nedám, to je opravdu na nějakou spíš biblickou přednášku, ale alespoň tolik na začátek jsem chtěl říct, abychom věděli, v jaké době se nacházíme. A jenom alespoň naznačím, že se přikláním k tomu, co říká vlastně první královská, co říká tady ten jiftách. Tudíž mám za to, že vlastně vyjítí Izraelců z Egypta bylo mnohem dřív než někde kolem roku 1200. Tak to jenom na okraj na začátek.

[7:23] A pokud se chceme zabývat Samsonem, tak ještě dobré si říct pár realií. Když se podíváte na ten příběh, tak si možná vzpomenete, proti komu vlastně ten Samson bojoval. Který národ to byl pohanský. Tak nebudu vás tady zkoušet, tak byli to pelištejci. K těm pelištejcům je potřeba říct pár informací. To byl vlastně národ, který do Izraele přišel námořní cestou. Pelištejci patřili mezi mořské národy a přicházeli kdesi z Egejské oblasti. Egejská oblast, to je dnešní řecko. A přicházeli někde kolem roku 1200. Taková ta hlavní vlna. Oni přicházeli ve vícerovlnách, ale kolem roku 1200.

[8:23] A zabrali vlastně takovou tu, když se podíváte na mapu Izraele, tak tu přímořskou rovinu, kde bylo pět hlavních pelištejských měst. To byla taková knižectví, nebo chcete-li městské státy. A mezi ně patří Gaza a Škola. Kalon, Aždot, Ekron a Gat. Každé to město je určitý pojem. A to bylo takovéto centrum těch pelištejců. Dobrý je si také ještě uvědomit, že podle pelištejců vznikl název Palestina. Když mluvíme o té oblasti, kterou jako nějak geograficky označujeme, jako Izrael nebo někdy jako Palestina, tak to je od pelištejců. Nikoliv od současných palestinců. Současní palestinci mají název od Palestiny a neobráceně. A ten původní název je od pelištejců. Současní palestinci, jestli se nemýlím, tak jsou spíše arabové.

[9:28] Tak ještě co se týká civilizačně, tak pelištejci v té době byli na vyšší úrovni než Izraelci. Proto byli nesmírně těžký jako soupeř, protivník Izraela. A v podstatě Izrael sám o sobě ze svých sil neměl nároky porazit. A pokud došlo nakonec k porážce pelištejců, takovou tu zásadní ránu uštědřil pelištejcům až později král David, tak to bylo jenom z toho důvodu, že byli pod božím požehnáním, že hospodin prostě vedl tyhle boje, ne proto, že by pelištejci byli tak slabí a Izrael, že by byl tak vynikající. Z hlediska vojenství. Právě naopak, pelištejci, dejme tomu v období krále Saula, tak už ovládali technologie železa, tam končí ta bronzová doba, nastupuje železná doba a Izraelci ještě pořád byli jakoby pospátku a pelištejci měli tyhle technologie.

[10:40] No a kdo vládne železem, tak vládne vojensky. Prostě to byl pokrok a oni byli civilizačně skutečně jako na výši. Ale tady u toho Samsona jsme ještě o kousek dřív, protože jak jistě víte, tak Samsona, když potom zajali ti pelištejci, tak ho spoutali řetězem nebo dvěma řetězy a ty řetězy byly písmáci bronzové, takže ještě jsme o kousek dřív, ještě v té době bronzové. Tak to je k těm pelištejcům a myslím si, že už se můžeme pomaly věnovat tomu příběhu samotného Samsona. I když, ještě jednu informaci, ještě jednu informaci. Vůbec kniha Soudcu jako taková. Když se na ní zamyslíte, když se na ní podíváte, tak v podstatě to je duchovně doba úpadku. Jako Jozue, dejme tomu, že to máte duchovní výšiny, království potom za Davida, tak jsou zase duchovní výšiny a to mezi tím, to období Soudcu je doba spíše úpadku.

[11:57] Není centralizovaný ani kult, ani jako svatyně jedna jediná, která by platila pro celý Izrael. Neexistoval král, nebylo jednotné vedení. Ty jednotlivé kmeny si žili tak nějak sami pro sebe. Byla to spíš nějaká volná, taková ani ne federace, spíš konfederace kmenů. a spolupracovali ty jednotlivé kmeny, jenom když bylo nějaké ohrožení, tak se spojovali proti nepříteli. Ale jinak si žili sami pro sebe. A když čtete ty jednotlivé příběhy, tak máte takový pocit, jako kdyby snad ani nebylo Možišova zákona. Jakoby snad ani nebylo, jako poznání Možišova zákona. Skutečně takový úpadek, taková doba temna. Duchovně to bylo velmi zlé období. A velmi často kniha soudců, když se na ní podíváte, tak vlastně Izraelci upadají do modlářství, do pohanství, urážejí svého boha, hospodina, neposlouchají jeho zákonu, jeho řády.

[13:06] A přichází boží trest, velmi často v podobě útlaku, tu jednou skrze pelištejce, tam skrze Amonce, Moabce, Midiance a podobně, skrze ty okolní, jako pohanské národy. A v tu chvíli, kdy Izrael trpí pod útlakem, tak co dělá? Tak trochu je to podobné i nám, když je nám zle, tak co děláme? Tak voláme gospodinu, jako já si dobře pamatuju na hodiny matematiky na gymnáziu. Tam jsem s modlitbou neměl problém, když nás paní učitelka zkoušela a ona zkoušela celou hodinu, jednu hodinu nám vysvětlovala látku a pak tři, čtyři hodiny v tom týdnu zkoušela a dávala jenom za jedna nebo za pět, nic jiného neexistovalo. Tak to byla pro mě hodina náboženství, to byla hodina modliteb. Když je člověku zlé, tak volá k hospodinu.

[14:11] Tak v tom jsme trochu podobní Izraeli. Izraeli bylo zlé, tak volal k hospodinu. A Bůh se smiloval a poslal nějakého vysvoboditele. Ono ti soudcové byly spíš vysvoboditele, než kdo vě, jak soudcové. A přišlo vítězství, přišla úleva, Izrael zvítězil a měl úlevu a co začali Izraelici dělat? Zase upadali do pohanství, modlářství a pořád ten stejný příběh, jak kole vrátek. A celá kniha soudců je vlastně tento jeden příběh. Vidíte, že naše lidská povaha je stále stejná. Takže toto je duchovní atmosféra knihy soudců. A teď tady máme právě jednoho z těch soudců, vysvoboditelů, který sám o sobě je teda jako velmi zvláštní postava. A tady ten Samson byl dokonce, ještě než se narodil, tak byl zaslíben rodičů.

[15:17] Vzpomněte si, že jeho rodiče, pocházející z pokolení Dan, Danovci to byli, tak vlastně Samsonová maminka byla neplodná. Nemohli mít děti, neměli děti těchto rodiče. A tak se stalo jednoho dne, že boží posel, anděl, vlastně přistoupil k této ženě, ona tam není ani uvedená jménem, my neznáme jejich jména. A vlastně ji oznámil, že se ji narodí syn a že to bude vlastně už od narození zasvěcenec. Takže z tohoto hlediska ten jakoby nástup, nebo ten příchod Samsona je úplně neuvěřitelný. Jako snese srovnání snad jenom jako příběh Izákův, nebo Jana Krtitele, nebo snad samotného Ježíše. Že ještě ani nedošlo k početí, protože to nebylo ani možné, rodiče neměli děti, byla tam neplodnost a přichází boží posel, anděl a vlastně zaslibuje narození a ještě člověk není ani na světě a už říká, že to bude významná postava izraelských dějin a že to bude prostě zasvěcenec a že bude vysvobozovat Izrael od toho pelištejského útlaku.

[16:37] Takže vlastně něco úžasného. Už ta maminka dostala pokyn, aby se nedotýkala ničeho, co je znesvěcující, to znamená opojný nápoj, alkohol, víno. Další záležitost může být třeba jako styk s něčím mrtvým nebo v případě zvířat, no taky mrtvý, nebudu to rozvádět dál, prostě s něčím mrtvým. A tady ten Samson měl být vlastně od narození zasvěcenec. U těch zasvěcenců, vlastně když si podíváte na Mojžišův zákon, tam je řád nazorejců, to byli zasvěcenci, tak tam bylo většinou myšleno na to, že to je jenom na určitý období. Jenom na ohraničený období, krátký. Když to u tohoto Samsona... měla být celoživotní záležitost. A kromě toho, že se neměly dotýkat vlastně ničeho nečistého, tak jako toho alkoholu třeba i, tak jejich hlava neměla být ostříhána.

[17:44] Břitva se neměla dotknout jejich hlavy. Koukám, jestli tady někde vidím Ondru, nevidím. Takže prostě vlasy, růst vlasů, byl takovým symbolem těch zasvěcenců. A právě v tomhle tkvělo i určitý tajemství toho Samsona, že jemu hospodin dával své požehnání, svoji moc, svoji autoritu takovým zvláštním způsobem, kterou jako v písmu mockrát jako nenacházíme, a to je prostřednictvím fyzické síly. Nebyl sám tedy. Pamatujete si ještě na někoho, kdo měl od Boha mimořádnou jakoby možná ne sílu, ale musel mít sílu nakonec. Kdo se vypořádal neuvěřitelným způsobem s nepřítelem a případně i zdravými šelmami.

[18:46] Vzpomenete si. No, jestli někdo dokáže jako holýma rukama zlikvidovat medvěda nebo lva, tak tam musela být boží síla. My jsme zvedou okolností včera byli v zoologické zahradě tady úžasný, na kopečku, a tady máte lva, tak jsme si tam přečetli, že až 250 kilogramů. Sice teda na druhý místě, tygr usurijský ještě větší, ten má až 300, ale přece jenom jako 250 kilogramů, jako to holýma rukama člověk nemá nárok, ani nahodu. Takže ještě vlastně mladý David zlikvidoval i lva, i medvěda. A tady máme Samsona, který skutečně měl od hospodě na sílu, mimořádnou sílu, a to tak, že dokázal v jednom případě dokonce lva holýma rukama zlikvidovat. No, jsme v rovině nad přirozené boží moci, jinak to jako není vůbec možný, to je tohle. Takže tady ten Samson vyrůstal a vlastně, když se podíváte do 13. kapitoli, 24. a 25. verš, ani nemusíte hledat, to jsou jenom dva verše, já je přečtu.

[19:56] Tak tam je řečeno, že maminka i porodila ta žena syna a dala mu jméno Samson. Chlapec vyrostl a hospodin mu žehnal. A duch hospodinů ho začal ponoukat v danovském táboře mezi Soreou a Eštaolem. Tak vidíme, že skutečně na chlapci spočívalo boží požehnání, že hospodin mu žehnal a že ho duch svatý, nebo že ho prostě hospodinův duch, jak je tady řečeno, ve storozákonním jakoby chápání, tak ho začal ponoukat, začal ho nějak inspirovat, začal ho vést. Když se podíváte na Samsona, na celý jeho život, tak na jednu stranu ohromný nástup, zaslíbený skrze anděla, velmi záhy, boží požehnání na něm, duch svatý ho vedl, začala se projevovat síla při něm. Na druhou stranu, tenhle soudce tak nějak jako vedl takový docela podivný jako život.

[21:02] Jako soudce, ani bych neřekl, že byl soudce, ale byl soudce, prostě písmo o tom takhle mluví, ale když se podíváte na ten jeho život, tak on žil jako solitér. On nedokázal spolupracovat. On nedokázal spolupracovat ani se svým národem, ani se svými nejbližšími. On všude figuroval jako docela sám. Dovoloval si věci, které by si v podstatě vůbec jako zasvěcenec neměl dovolit. Když tam zlikvidoval toho lva, tak potom, když šel kolem ještě jednou, zase směrem jako k pelištejcům, tak jen tak pro zajímavost se šel podívat k té mršině, jak to teda jako dopadlo s tím lvem a dobře si pamat, Matujete, o co se tam jednalo, tak v té mršině se zahnízdili včely. Tam bylo včelstvo. A měli tam med. A co toho Samsona napadlo? Prostě sáhl do mršiny a vzal si med.

[22:07] Zasvěcenec. Od mládí měl být zasvěcen. Neměl se dotýkat ničeho, co znesvěcuje, ničeho, co je nečisté. Takže jako velmi zvláštní přístup. Vidíte, že už od mládí a i dál jeho život je provázen své voli. Výraznou své voli. Pak měl ještě další slabost, kterou všichni známe. A na to v podstatě dojel, když to takhle lidově řeknu. On měl takové sklony nezřízené v oblasti sexuality. miloval až jako nepříměřeně ženy. A nějak moc nerozlišoval, jestli izraelská žena nebo prostě pohanská žena. Takže s tím to tak nějak moc se nepáral a dokonce nebyl dalek ani od toho, aby navštívil prostě prostitutku a podobně.

[23:08] Takže to byla další jeho taková slabost, na kterou skutečně potom doplatil a doplácal. Protože ty ženy se k němu nechovaly vždycky úplně jako ferově. Tak jako ani on se k ním nechoval ferově. Já když bych charakterizoval tohoto Samsona, přestože je to boží člověk, je to člověk, na kterém spočívalo boží požehnání, tak ale já bych ho charakterizoval jako takového typického bohema. To je prostě bohemský člověk mezi postavami starého zákona. Ta jeho síla se projevovala i takovou zvláštní manifestací. Člověk si skoro říká, že to nebylo ani třeba. Když v jednom tom městě na něho líčili takovou lest, že ho ráno zajmou a zlikvidují, tak on když od té jedné ženy vyšel, tak vyšel o půlnoci a ty vrata toho města normálně vyvrátil i s veřejemi a vynesel to jako na kopec.

[24:20] Tak jako evidentně nejenom bohem, ale také smysl pro humor. Ale jako člověk si říká, k čemu to je. Nedával hospodin tomuto člověku sílu a svoje požehnání a jako k něčemu jinému, než k tomu, aby někde vynášel vrata na kopec a aby někde řešil jenom nějaké šarvátky o desítkách lidí a maximálně tedy v jednom případě zasáhl, kde zlikvidoval tedy tisíc lidí. Vzbuzuje to obdiv na besídkách v každém případě. Ale přece jenom jako neměl hospodin se Samsonem ještě úplně jiný záměry. V podstatě ta největší bitva, kterou a zase sám, zase sám jako solitér vybojoval, tak bylo, že oslití čelistí zlikvidoval tisíc mužů. Jako ohromný obdiv, když to takhle řekneme. Ale jako co z toho, co z toho. Hluboce zůstával jako za svým očekáváním na to, že to byl člověk, na kterém spočívalo boží požehnání a na to, že to byl člověk, který byl zaslíben dokonce ještě před narozením.

[25:34] Když se podíváte potom na ten jeho pát, tak zas nebudu to úplně číst, protože by to bylo nadlouho. Jinak vřele doporučuji si ty čtyři nebo kolik je to kapitol přečíst doma. Je to mimořádně čtivý a poutavý, ale také velmi inspirativní. Tak ta 16. kapitola vlastně ukazuje na to, jak přece jenom ho jednatá žena jménem Delíla dostala a Samson padl. Nechal se takovým způsobem jako od ní... Ani nevím, jaký slovo se k tomu teď použít. Vlastně takovým způsobem se snažila vyloudit z něho to tajemství, v čem spočívá prostě ta síla nadpřirozená, mimořádná, až po několika pokusech, kdy to ještě ustál, tak prozradil, že vlastně pokud bude oholen, ostříhán, tak ztratí to boží požehnání, které na něm je, které souvisí ne nějak magicky, prosím vás, z vlasy, ale právě s tím, že to byl zasvěcenec.

[26:47] Že to byl člověk, který od dětství, od mládí, od narození byl bohu zasvěcen. A vlastně symbolem toho zasvěcení byly právě ty vlasy, které nebyly stříhány. A ona toho zneužila, nechala ho tam, nebo uspala ho a vlastně nechala ho tam ostříhat, oholit. A čteme tam, že to je, prosím vás, 16. kapitola, 16. až 21. verš. Tenhle úsek asi přečtu. Když ho po celé dny obtěžovala svými řečmi a dotírala na něho, že z toho byl až k smrti unaven, otevřeli své srdce do kořán a řekli ji, nikdy se nedotkla mé hlavy břitva, protože jsem od života své matky boží zasvěcenec. Kdybych byl oholen, má síla by ode mne odstoupila. Zeslábl bych a byl bych jako každý člověk. Delila viděla, že ji otevřel své srdce do kořán a poslala pelištejským knížatům vzkaz.

[27:51] Tentokrát přijďte, neboť mi otevřel své srdce do kořán. Pelištejská knížata k ní tedy přišla a přinesla sebou stříbro. Ona ho uspala na klíně, zavolala jednoho muže a dala ho oholit sedm pramenů vlasu na jeho hlavě. Tak se stala příčinou jeho ponížení. Jeho síla od něho odstoupila. Křikla, Samsoné, jdou na tebe pelištejci. Procitl ze spánku a pomyslil si, dostanu se z toho jako dosud, jako dosud vždycky. A pouta se třesu. Nevěděl, že hospodin od něho odstoupil. Pelištejci si ho zmocnili, vypíchli mu oči a odvelekli ho do gázy, kde ho spoutali dvojitým bronzovým řetězem. Ve vězení musel mlít. Tak tady je ten moment, kdy Samson spolehal na to, že se z toho dostane tak, jako vždycky.

[28:51] Ale tady se odehrála hodně důležitá záležitost. Hospodin od něho odstoupil. On znal svoje požehnání, znal požehnání hospodinovo, které na něm bylo, spočívalo. Znal svoje jako dary, svoji mimořádnost, kterou mu Bůh svěřil, daroval a počítal s tím tak nějak automaticky. Že vždycky to tak bude. Že ať dělá, co dělá, ať se chová, jak se chová, že vlastně to je tak nějak automatický a vždy to při něm bude. Ale sponč se podle toho tedy takhle choval. A tady se stalo, že boží požehnání od něho odstoupilo. Že hospodin, sám hospodin od něho odstoupil. A tak se stalo to, že byl zajat, že mu vypichli oči, že ho odvedli, spoutali ho bronzovými řetězy. A tady bylo jeho ponížení v tom, že vykonával ženskou práci, že někde prostě ve vězení musel mlít mouku. A dokonce, když potom byla jakási slavnost pelištejská, pelištejci sloužili božstvu jménem Dágon, tak tam měli takovou slavnost, kde přišlo skutečně velké množství lidí.

[30:07] A když se rozjařili, opili se, rozjařili se, tak chtěli vyvést Samsona a chtěli si s ním pohrávat. Je velká otázka, co to mělo znamenat, to pohrávání. Já mám za to, že šlo až o nějaké sexuální zvrhlosti. A ten Samson v bídném stavu, který neviděl, neměl oči, bez boží milosti, bez božího požehnání, bez síly, tak... v této chvíli udělal to nejlepší, co mohl. On činil pokání. On volal k Bohu. Uvědomil si svůj stav a volá k Bohu, aby ještě jednou se k němu hospodně přiznal. Aby ještě jednou projevil své požehnání a aby mu dal svoji přízeň. A známe to všichni z besídky, ten příběh. Samson tam vlastně jako se vzepěl vůči dvěma sloupům toho pelištejského chrámu.

[31:09] A je tam svědectví biblické, že vlastně v tom čase, kromě toho, že umřel on sám, tak s ním zahynulo dalších tři tisíce lidí. A je tady biblické svědectví, kde je řečeno, že napnul sílu a dům se zřítil na knížata i na všechen lid, který byl v něm, takže mrtvých, těch, které usmrtil umíraje, bylo víc než těch, které usmrtil zaživa. Myslíte si, že to byl boží plán pro Samsona, aby při jeho smrti, kde v podstatě svým způsobem zlikviduje i sám sebe, aby umřelo více božích nepřátel než během celého jeho života? To nebyl boží plán. Samson určitě proměškal, promrhal, proplítval svůj život.

[32:14] Boží záměry se Samsonem byly úplně jiné. A skutečně hospodin mu dával mimořádné dary, mimořádné požehnání a mimořádnou přízeň. Dokonce, i když měl žízeň po jednom tom zápase nebo po jednom tom boji, tak hospodin na jeho modlitbu vyvedl co? Ze skály vodu. Jako čtěte knihu soudců. Až takováto znamení tam nenacházíte. To je na úrovni Možíše. To je na úrovni Eliáše. To je prostě mimořádná boží moc. Že jenom jakoby pronese taký povzdech k hospodinu a hospodin vyvede vodu pro Samsona. A tady ten Samson s takovými zaslíbeními, s takovými proroctvími, s takovou boží mocí takhle promeškal život. Že nakonec oslepen někde ve vězení při své vlastní smrti zlikviduje víc božích nepřátel než během celého svého života.

[33:23] Hlavně, že vynášel vrata, hlavně, že vynášel veřeje, hlavně, že tam prostě řešil nějaké žabomiši války ohledně třiceti svých nějakých tam společníků kolon svatby, ale vůbec nenaplnil boží plány a boží záměry. Asi tušíte, kam směřuji. Tady přirozeně se jako nabízí otázka i do našich životů. Jsme boží děti, jsme boží služebníci, jeho milost nás provází, jeho požehnání nás provází. Každý z nás má nějaké dary od Boha. Přirozené, nadpřirozené ve smyslu duchovních darů. Každý z nás má nějaké možnosti. A jenom na nás, jak s tím, co nám Bůh dává, co do nás vložil, jak s tím hospodaříme, jak s tím nakládáme.

[34:24] Jenom na nás, jak se stavíme k božím plánům ve svém vlastním životě. A dobře víte, že je možné na tom dobrem základě stavět ze vzácných materiálů, nehořlavých materiálů, které obstojí i před božím soudem, zlato, stříbro, drahé kamení. A nebo můžeme stavět z dřeva, slámy, sena, papíru, nebo co si tam chcete dosadit. Z materiálu, které nemají velkou hodnotu a z materiálu, které prostě neobstojí před žárem. Jenom na nás, jak stavíme na tom základě, kterým je Kristus. Jestli stavíme dobrou stavbu z dobrých materiálu, anebo prostě ten svůj život nějak proměškáváme, jestli dary, boží požehnání nám protýká mezi prsty, jestli ztrácíme. A já bych si moc přál, pro vás i pro mě, abychom stavěli z toho nejlepšího, co můžeme.

[35:29] Abychom to, co hospodin do nás vložil a ty plány, které nám zjevil, které nám zjevuje, abychom dokázali naplnit. Abychom mohli pánu sloužit jak nejlepě dovedeme. Vším, co máme. Vším, co nám dává k dispozici. Aby to boží požehnání při nás se projevovalo v nejvyšší možné míře. Abychom nebyli lidmi, kteří jenom spolehají na to, že to nějak tak jako projde ten život. Že nějaké dary máme, tak jako ten Samson na ně nějak spolehal. Každý z nás ví, kde má silné stránky. A zjistíte dřív nebo později, že na to tak nějak jako můžete spolehnout. Že když jste výřeční, tak prostě na to můžete spolehnout. Když máte jako nějaký jiný dar, tak na to můžete spolehnout. Ale to je přesně cesta, kde je možný takhle jako promrhat život. Je třeba Boha poslouchat, je třeba ho následovat, je třeba vstupovat ještě do většího požehnání, je třeba ho neustále hledat, chodit po jeho cestách.

[36:33] A nežít život křesťanský jen na půl plyno, s takovým nějakým spolehnutím na nějaké obdarování. Kazatel, pokud má nějaké vzdělání, pokud má aspoň trochu nějakou retoriku, tak to taky vždycky uhraje. Hudebníci, kteří se kdysi naučili hrát a umí zpívat a mají nějaký hlas, tak to taky tak nějak jako na půl plynu můžou uhrát. A takhle můžeme jít po všech těch obdarováních. A my třeba ani jako církev nemusíme rozpoznat, že už to není ono. Že to je na půl plynu, že něco jako by chybí. Nemusíme to ani rozpoznat. A předtím bych chtěl varovat, protože to byla cesta Samsona. Daleko inspirativnější je cesta Timotea, který na začátku měl minimální předpoklady, které ale maximálně využil pro pána. A druhá epištola Timoteovi, to je ta poslední epištola Apoštola Pavla, chronologicky, tak Pavel skutečně ho měl za toho nejvěrnějšího.

[37:38] Za toho, na kterého se mohl skutečně jako spolehnout. A nebyl to ten, který měl úplně jako nejlepší předpoklady pro službu. Ale ten naplnil boží plány ve svém životě. Na rozdíl od tohoto Samsona. Dobrá zpráva je, ale tak trochu riskantní. Že i ten Samson, když se podíváte do listu židům, jedenáctá kapitola, třicáty druhý až třicáty pátý verž, tak je považován za hrdinu víry. Je počítán mezi starozákonní hrdiny víry. A on jako s vírou ale skutečně jako problémy neměl. On měl jiné problémy. Když se podíváte, tak list židům, jedenáctá kapitola, třicáty druhý až třicáty pátý verž, kdy autor listu židům říká, Mám ještě pokračovat. Vždyť by mi nestačil čas, kdybych měl vypravovat o Gedeonovi, Bárakovi, Samsonovi, Jeftovi, Davidovi, Samuelovi a prorocích, kteří svou vírou dobývali království, uskutečňovali boží spravedlnost, dosáhli toho, co jim bylo zaslíbeno.

[38:50] Zavírali tlamy lvům, krotili plameny ohně, unikali ostrí meče, v slabosti nabývali síly, vedli si hrdinsky v boji, zaháněli na útěk vojska cizinců. Ženám se jejich mrtví vraceli vzkříšení. Tak vidíte, že v tom seznamu je i Samson. Že tedy i nová smlouva se tohoto Samsona dotýká. A riskantní je to v tom, že i tento člověk, který tak nějak svůj život v mnohém jako promarnil. tak přece jenom je počítán mezi boží služebníky, mezi hrdiny víry. A ta dobrá zpráva je v tom, že člověk, když činí pokání, tak Bůh je milosrdný a odpouští a člověka přijímá. Byť by to bylo v té nejtragičtější chvíli. Samson, který už byl bez očí, to nebyl boží plán, aby Samson někde byl v chrámě pohanských božstev a tam byl někde jako bez očí. Ale v tomto stavu, když se rozpomíl na hospodina a volal k němu a činil pokání, tak Bůh se k němu přiznal a odpustil mu.

[39:57] A je tady zahrnout skutečně mezi hrdiny víry. Tak v tom je dobrá zpráva pro nás. Jestli si uvědomuješ, že ti život protýká mezi prsty, tak dobrá zpráva je, že když člověk činí pokání, že je hospodinem milostivý. Že tě může znovu postavit, že tě může znovu obnovit, posílit, že dává druhou šanci ze své milosti. Tak v tom je dobrá zpráva pro nás. Amen.

[All sermons](https://baptisteolomouc.cz/en/sermons)

---

HTML version: https://baptisteolomouc.cz/en/sermons/20220703/samson-v-p-d-a-triumf · Last updated: 2026-10-15