# Duchovní krize Eliáše

> Sermon from 17 July 2022, 1K:1-18, Miroslav Čížek (in Czech). Recording of the Sunday service of the Baptist church in Olomouc – listen online or as a podcast.

- **Date:** 17 July 2022
- **Preacher:** Miroslav Čížek
- **Bible passage:** 1K:1-18
- **Duration:** 34:56
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2022-07-17-Duchovni-krize-Eliase-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2022-07-17-Duchovni-krize-Eliase-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Transcript (Czech)

*automatic, may contain errors*

[0:00] Dobré ráno vám všem. Všimli jste si, že jsme zpívali minimálně dvě slovenské písně. A mám z toho radost, protože je úžasný, když je mezi národy mír a pokoj. A že můžeme svobodně zpívat i slovensky, a nikoho z nás to aspoň teda doufám, v srdci jako nedráždí. A je to milost, není to samozřejmost, podívejte se na země bývalého Sovětského svazu, podívejte se na země bývalé Jugoslávie. A tak si toho jako nesmírně cením, že je mezi našimi národy pokoj. Je to tak, bratře? Pokoj a mír. A je to úžasný, že můžeme i slovenským jazykem zpívat, chválit našeho Boha. Předpokládám, že kdybychom zpívali anglicky, takže zrovna tak, jako bychom to prožívali. Že je mír a pokoj mezi námi.

[1:06] Tak dneska budu mluvit z první královské. Kdo si chcete najít, tak je to první královská devatenáctá kapitola. A budu číst od prvního do čtrnáctého verše. Je to takové téma, které nevím, jestli je úplně jako vhodný na prázdniny. Jedná se totiž o takovou duchovní krizi Eliáše. Na druhou stranu, já jsem měl minulý týden dovolenou. A jakmile se dovolená chýlila ke konci, tak jsem měl taky trochu krizi. Takže minimálně pro mě to je aktuální. A pro některé z vás to za chvíli může být také aktuální. A když tady vidím paní učitelky, tak myslím, že ke konci srpna může něco takového také nastat. Takže může to být dobrý téma i pro prázdniny.

[2:09] Takže 1. královská, 19. kapitola od 1. do 14. verše, nebo do, pardon, do 18. verše. A budu číst z ekumenického překladu. Achab oznámil Jezábele vše, co udělal Eliáš, že poběl všechny bálovy proroky mečem. Jezábel poslal ke Eliášovi posla se slovy. Ať bohové udělají, co chtějí. Zítra v tento čas naložím s tebou, jak ty si naložil s nimi. Když to Eliáš zjistil, vstal a odešel, aby si zachránil život. Přišel do Beršeby v Jucku a tam zanechal svého mládence. Sám šel den cesty pouští, až přišel k jednomu trnitému keři a usedl pod ním. Přál si umřít. Řekl, už dost, hospodine, vezmi si můj život, vždyť nejsem lepší než moji otcové.

[3:12] Pak pod tím keřem ulehl a usnul. Tu se ho dotkl anděl a řekl mu, vstaň a jes. Vzhlédl a hle v hlavách pod popelný chleb, pečený na žhavých kamenech a láhev vody. Pojedl, napil se a opět ulehl. Hospodinův anděl se ho však dotkl po druhé a řekl, vstaň a jes, máš před sebou dlouhou cestu. Vstal, pojedl, napil se a šel v síle onoho pokrmu čtyřicet dní a čtyřicet nocí až k boží hoře Choreb. Tam vešel do jeskyně a v ní přenocoval. Tu k němu zaznělo slovo hospoděnovo. Bůh mu řekl, co chceš Eliáši? Odpověděl, velice jsem horlil pro hospoděna Boha zástupů, protože Izraelci opustili tvou smlouvu, tvé oltáře zbořili a tvé proroky povraždili mečem. Zbývám už jen já sám, avšak i mě ukládají o život, jak by mě o něj připravili.

[4:15] Hospodin řekl, vyjdi a postav se nahoře před hospodinem. A hle, hospodin se tury ubírá. Před hospodinem veliký a silný vítr, rozervávající hory a tříštící skály. Ale hospodin v tom větru nebyl. Po větru země třesení, ale hospodin v tom země třesení nebyl. Po země třesení oheň, ale hospodin ani v tom nebyl. Po ohni hlas tichý, jemný. Jakmile jej Eliáš uslyšel, zavinul si tvář pláštěm, vyšel a postavil se u vchodu do jeskyně. Tomuhla spravil. Co tu chceš, Eliáši? Odpověděl. Velice jsem horlil pro hospodina Boha zástupu, protože Izraelci opustili tvou smlouvu, tvé oltáře zbořili a tvé proroky povraždili mečem. Zbývám už jen sám, avšak i mě ukládají o život, jak by mě o něj připravili. Hospodin mu řekl. Jdi, vrať se svou cestou k Damašské poušti, až tam přijdeš, pomažeš Chazajala za krále nad Aramem, Jehua, syna Nymšího, pomažeš za krále nad Izraelem, a Elíšu, syna Šáfatova z Abel Mecholi, pomažeš za proroka místo sebe.

[5:29] Kdo unikne Chazajalovu meči, toho usmrti Jehu, a kdo unikne Jehuovu meči, toho usmrti Elíša. Ale zachovám v Izraeli sedm tisíc, všechny ty, jejíž kolena nepoklikl před bálem, a jejíž ústa ho nepolíbila. Tak je to poměrně známý příběh. To dnešní kázání bude trochu vyžadovat určitou znalost písma, kterou tady nebudeme moct dopodrobno úplně jako rozebírat. Minimálně ten příběh jako Eliášův. A tak nějak na úvod si řekneme pár jako realií. Tak tomu příběhu předchází Eliášův zápas na Karmelu, kde Eliáš slavně zvítězil nad faleštými proroky Bála a Aštarty nebo Ašery. A hospodin se tam mimořádným způsobem přiznal, jestli si to vybavujete, k Eliášovi, kde tu jeho oběť vlastně sežehnul oheň z nebe a tímto zvláštním nadpřirozeným způsobem se Bůh přiznal k Eliášovi a Izrael pochopil, alespoň v tu chvíli pochopil, že hospodin je Bohem, nikoliv Bála.

[6:50] A jak jistě víte, tak následovalo poté, že Eliáš ty falešné proroky, říkáme tomu eufemisticky, fyzicky zlikvidoval. Prostě je normálně pobyl. Takže velmi nehumanistický způsob zacházení, ale tak jsme ve staré smlouvě, tak s tím počítejme. A tímto způsobem vlastně porazil v tu chvíli ten bálismus, který na tomu Karmelu prostě jako celá ta elita tohoto kultu se tam zhromáždila. Jinak, když si podíváte Karmel, tak to je vlastně na pohoří, na pobřeží středozemního moře, vlastně tak jako na severu Izraele. A je tady řeč o královně Jezábel, tak k tomu si něco málo také řekneme, abychom tomu porozuměli. Jezábel byla dcera sidonského krále, Edbála.

[7:56] Sidon to bylo městské království v takové oblasti, kterou nazýváme Fénicie. O Fénicii jsme tady už mluvili. To byla velmi vyspělá civilizace. To byly vynikající mořeplavci, jestli si to pamatujete. Vlastně v té době úplně jako nejlepší mořeplavci celé doby. Od nich se učili potom i Řekové a Římané. Teď ti Féničané vyráběli úžasné lodě na svou dobu a vlastně kolonizovali celé středozemí. Nejprve Kypr, pak Krétu, Sicílii, Severní Afrika, Kartágo, to byly Féničané. A dokonce až Kamsi do Španělska. Takže to byla velmi vyspělá prostě a to byla velmi vyspělá prostě. Takže to byla velmi vyspělá. civilizace, která z toho světského hlediska, z toho hospodářského hlediska jakoby převyšovala samotný Izrael. Naopak Izraelci, jak dobře víte, tak žádní velcí mořeplavci nebyli.

[9:00] Pro ně moře bylo nepřátelské jako území, že on jako nepřítel. Tam sídlí ten Liviátan, tak Izraelci byli takoví suchozemci. Já jim rozumím, já taky nejsem nadšený jako z moře nebo z oceánu. Takže Izraelci, pokud někdy chtěli něco přes námořnictví, tak právě spolupracovali s Féničany. Ať už to bylo za krále Davida, ať už to bylo potom za Šalomovna. A ta Fénicie ovšem byla velmi nebezpečná, protože to bylo pohanské království, navenek velmi úspěšné civilizačně, ale uctívající Bála a ty Ašery a předjaké ty Aštarty. A vlastně když ten král Achab si vzal za ženu tady tu Jezábel, tak se dal dohromady i s tím náboženstvím.

[10:06] A skrze tu Jezábel vlastně tady ten bálismus pronikal do Izraele a získával navrh. Četli jsme, že prorok Eliáš si tam stěžuje před hospoděnem, že vlastně jako povraždila všechny proroky, že zbývá už jenom on sám. Což tedy nebyla ale úplná pravda. Byl to takový Eliášův jako pocit, ale v každém případě skutečně ty proroky jako likvidovala a byla tam ta tendence úplně službu Bohu vymítit a nahradit i bálismem. Tady si prosím vás dovolím takovou jako odbočku, takový určitý exkurs, vůbec jako to slovo bál, teda v ekumenickém překladu se dvěma A, baál. Měli jsme takovou jednu sestru ve Znojmě, která čerstvě uvěřila a pak četla pořád o těch bálech a ptala se mě, měla takový strach pak chodit na zábavy, jestli problém jako s bály, jasně, na bály, na zábavy ve smyslu bály.

[11:16] Takže se bála, aby na bálu nepotkala bála. Tak jsme jí to museli vysvětlit, že to je prostě pohanské božstvo, jsou tam teda dvě A, ale aspoň teda v tom ekumenickém, ale pokud někdo čte kralickou, tak opravdu může mít strachit na zábavu. Jinak upozornil, že ta sestra byla vdaná a chodila ze svým manželem normálně na tancovačky, takže to nevnímejte jako nějaký úplně okamžitý hřích, ale z tohoto důvodu měla obavy vstoupit jako na zábavu. Tak jestli někdo smýšlíte stejně, tak skutečně tady jako nejde o zábavu a o tanec. Docela chápu, že je to teďka problém to přeložit do angličtiny. Celou tu větu, o kterou jsem se tady pokoušel. Když tak pozhromáždění. Ten bál to bylo vegetativní, takové přírodní, jakoby božstvo, které alespoň ti pohané jako v něm vyhledávali jakoby plodnost, pravidelnou úrodu a proto z těchto důvodů jako uckývali právě tohoto boha.

[12:31] Pochopitelně to nebyl jediný bůh. Ti féničané sloužili jako vícero božstvům. Ale toto bylo obzvlášť oblíbené božstvo, protože právě zajišťovalo úrodu a plodnost i člověku, vzhledem jako k potomkům. Takže Taizabel byla velmi energická žena, taková jako hodně dominantní, zcela jistě i schopná. A kromě toho, že zaváděla tohle falešné nábožené, do Izraele, tak ona přinášela i nebiblickou představu kralování. V Izraeli král byl vždycky služebník jako boží. V žádném případě to nebyl absolutistický panovník, který mohl dělat na co si vzpomněl. I on byl pod autoritou, i on musel poslouchat boží slovo, i on musel poslouchat přikázání.

[13:32] A vždycky to bylo tak, že nad ním je ještě král hospodin. Když to tady v těch pohanských národech král byl téměř stotožněn s bohem samotným, například Egypt, farol je přímo božstvem, ale i tyhle národy jako Féničané nebo potom Mezopotámie, tak měly hodně blízko k té představě, že vlastně vůle krále je vůle boží, že je mezi tím rovnítko. A i tuhle představu záváděla vlastně do Izraele. Vzpomeňte si, když Achab měl obavy se jaksi postavit proti nábotovi, po jehož vynici toužil, protože měl obavy jako z hospodina nějakým způsobem, který je nad ním. Pořád to je taková ta služebná role krále. No a když je zábel viděla, jak tam Achab jako někde řeší to, že by tu vynici chtěl a bylo mu líto, že se k ní nemůže domoct, tak ona řekla, no dej to mě do rukou.

[14:38] No a ta napsala dopisy, dokonce to zapečetila Achabovým pečetidlem a nábota prostě zlikvidovala a bylo. Prostě to je představa kralování v těchto pohanských jako národech. Moje vůle je to nejvíc, co je, to je skoro jako božský slovo a kdo je víc. A tohle přinášela do Izraele. Měli spolu děti a ty potom pokračovali touhle cestou, podporování toho bálizmu a měli spolu dceru, která se jmenovala Atalia, jestli vám to něco říká. A ta Atalia se potom provdala do judského království a stala se královnou v Judsku. A tahle Atalia, vlastně jako prodloužená ruka toho bálizmu a té své maminky Jezabel, nebojím se to nazvat jako i duchovní mocnosti, tak začala přinášet ten vliv také do judského království.

[15:40] A potom, když její manžel umřel, a potom také její syn umřel, nebo prostě padl v boji, tak tahle Atalia se prohlásila sama královnou, sama vládla šest let a jak jistě víte, tak vyvraždila celý královský dvůr, nebo všechny ty Davidovce. To znamená, že touto cestou hrozilo, že celý Davidův jako rod vymřel. Zůstal jeden jediný malý chlapec, Joáš, a toho zachránili vlastně velekně z Jurada a jeho manželka. Tak toho zachránili před tím, aby Davidův rod nebyl jako vyvražděn. A nástrojem tady toho vybití Davidovcu byla Atalia, dcera Jezabel. Takže asi pochopíte, že ne náhodou dokonce slovo Jezabel nebo jméno Jezabel se nachází až v Novém zákoně.

[16:46] Když se podíváte do knihy Zjevení, tak tam máte, teď jsem se malinko ztratil, ve druhé kapitole, pardon. List do Tiatir od 18. verše, druhá kapitola od 18. verše a já budu čistě dál ažou 19. Vím o tvých skutcích, lásce a víře, služby a vytrvalosti, vím, že tvých skutků je čin dál více. Ale to mám proti tobě, že trpíš ženu Jezabel, která se vydává za prorokyni a svým učením svádí mé učeníky, mé služebníky ke smělstvu a k účasti na modlářských hostinách. Dal se mi čas k pokání, ale ona nechce se odvrátit od svého. Hele, sešlu na ní nemoc a do velikého soužení uvrhnu ty, kdo s ní cizoloží, jestliže se od jejich činů neodvrátí a její děti zahubím. Tak dneska nebudeme rozbírat knihu zjevení, ale vidíte, že ten pojem, to jméno Jezabel, má skutečně jako velký dosah a i dnes je to pro nás synonymum manipulace, nadvlády, když dneska někdo řekne, že tam vládne duch Jezabel, tak to je manipulace, nadvláda a vychází to vlastně z tohoto starozákonního příběhu.

[18:12] Tak to by bylo Kezabel. On sám, Achab, tady vypadá, jako by to byl takový typický podpapučák. Je fakt, že ona byla dominantnější, ale on byl poměrně schopný panovník z hlediska světského, ještě možná tuhle informaci k tomu řeknu, on byl synem Omriho, když se podíváte do první královské a tahle dynastie byla velmi schopná stavitelsky. Oni to severní království skutečně, nebo ten severní Izrael skutečně jakoby povýšili i vojensky, i hospodářsky, postavili město Samaří. To je jejich dílo, oni byli stavitelé této pevnosti, tohoto hlavního města. Sám Achab si postavil dům ze slonoviny, takže evidentně úspěšný, bohatý panovník. A sám vystavěl několik měst. Takže byť tady v písmu vypadá jako podpapučák, ale ono je to spíše z duchovního hlediska, ale on byl poměrně i schopný panovník.

[19:22] Tak vidíte, když boží lid začne pošilhávat po světě a když začíná potom jako nějakým způsobem přejímat způsoby světa, tak nakonec z toho je ohrožení samotného božího lidu. Samotného božího království. Nakonec přežil jeden jediný Davidovec jako chlapec. A tak, takže Davidův rod nevyhynul. Takže z toho plyne i určité poučení pro nás samotné. A máme tady toho Eliáše, který utíká před tou Jezábel. Ten, který těsně předtím vyběl stovky falešných proroků, který prožil mimořádným způsobem vítězství, kdy se hospodin nadpřirozeně přiznal ohněm, tak najednou uslyšel tady tu hrozbu od Jezábel a utíká.

[20:22] Utíká ve strachu a bojí se o svůj vlastní život. Čteme tady, že vlastně prošel tím Izraelem až dolů na jich. Beršeba, to je úplně samý kraj, jižní kraj vlastně Izraele. Tam zanechal mládence a šel jednu cestu do pouště a chtěl umřít. Najednou tady vidíme velikána Eliáše v totální krizi. Byt připravený umřít. Hospodin poslal anděla, který ho vlastně probudil a mluví k němu a zase se dějí nadpřirozený věci. Nejenom to, že viděl anděla, to už samo sobě je velmi nadpřirozená věc. Nevím, jestli jste se někdy setkali s andělem takhle, já tedy ne. Ale kromě toho tam, kde si v poušti i u hlavy našel podpopelný chléb a láhev vody, další nadpřirozený jako ukaz.

[21:29] Eliáš pojedl, napil se a usnul znovu. Tak anděl znovu probudí a říká, pospěš, máš před sebou dlouhou cestu. Jistě jste si všimli, kam Eliáš směřuje. Je to hora Choreb? Hora Choreb je synu... s horou Sinai, můžete říct Sinai nebo Choreb. Když se podíváte na mapu blízkého východu, tak Sinaiský polostrov. Doma jsem se ještě tak nějak jako lajcky snažil dopočítat, kolik je to kilometrů, tak vzdušnou čarou to může být nějakých 300, přes 300 kilometrů, možná i víc. A teď otázka je, jestli šel rovně úplně, anebo nějakým způsobem oklikama. Takže někde mezi 300-400 kilometry. A velmi nehostěnou krajinou. Další nadpřirozený úkaz, Eliáš v síle toho pokrmu, který od hospodina dostal a toho nápoje, tak jde 40 dní a 40 nocí.

[22:38] To jako není v síle žádného člověka. To jako je nemožný, abyste prošli touhle krajinou bez jídla, bez pití, prostě 40 dní a 40 nocí. Další nadpřirozený úkaz. Mimochodem, 40 dní, 40 nocí půst, také nám to něco připomíná. Mojžíš, když byl nahoře právě kde? Právě na Senaji. A sám pán Ježíš potom, když vlastně byl pokoušen na poušti, tak také 40 dní, 40 nocí. A Eliáš směřuje právě na ten Sinai nebo na ten Choreb. Z jakého důvodu? Tak jeden z důvodů je naprosto jako praktický, že to je opravdu mimo jurisdikci, prostě je zábel. To je naprosto jistý. Ale druhý důvod, a myslím si, že je daleko jako vážnější, že to je právě to místo, kde byla uzavřená Sinaišská smlouva. Že to je právě ten počátek.

[23:40] Že to je právě ten základ. Takže Eliáš se jaksi ubírá k základům. Základům Izraele, k základům svým. Tam, kde to hospodin všechno s Izraelem jaksi uzavřel, tam, kde hospodin k Izraeli mluvil, tak právě tam přichází. A teď co tam čteme? Že když hospodin k němu mluví, proč jsi přišel, co tady pohledáváš, tak tady říká větu, velice jsem horil pro hospodina Boha zástupu, protože Izraelci opustili tvou smlouvu, tvé oltáři zbořili a tvé proroky povraždili mečem. Zbývám už jen já sám. Avšak i mě ukládají o život, jak by mě o něj připravili. Tak když tohle Eliáš pronesl, tak hospodin skutečně velmi mocným způsobem tam demonstruje svoji moc, svoji autoritu a Eliáš tam zažívá to, co zase tu zkušenost my nemáme většinou.

[24:48] Tam máte to země třesení a tam máte ten oheň. Co to tam ještě bylo? Jaký ten úkaz? Tři šti skály, vítr, silný vítr, vychřice. Takže nadpřirozené úkazy, přičemž je řečeno, že v těch úkazech sám hospodin nebyl, že to byl jenom projev jeho moci a až poté hlas tichý, hlas jemný. A ačkoliv Eliáš prožil do této chvíle tolik neuvěřitelných úkazů, tak pořád to nezabralo. Pořád to nezabralo. Když tam potom Eliáš znovu poté vyznává, tak vyznává úplně tu stejnou větu nebo to souvěti, které bylo předtím. Schválně si to doma pročtěte, je to totožný to, co říkala předtím. Ani ta demonstrace boží moci nepomohla.

[25:48] My také máme někdy své krize, ale určitě známe to, že jste v takovém stavu, který nazýváme tak jako lidově debka nebo prostě takový nějaký stav neúplně vábný, kdy vám je těžko, kde se točíte jak v praťce, jak kolovrátek, ale pak zažijete, že k vám hospodin promluví nebo se něco odehraje, nějaká zkušenost, někdy třeba i něco nadpřirozeného a rozkrizeného. Kvítí se vám. A jak kdyby to bylo pryč? Najednou, jak kdyby ta mlha nebo prostě ta situace byla pryč. Přitom na venek se nic třeba ani nestalo. Je to jenom prožívání u vás uvnitř. A úplně si uvědomíte, no já bláhovi. Jako co to bylo za situaci? Čemu jsem tady hodinu, dvě, den, dva jako podléhal? Co to bylo za stav? Možná to znáte. Ale všimněte si, s Eliášem ani tahle chvíle jako nepohla. Vyznává úplně to stejný jako kolovrátek. Tolik neuvěřitelných jako úkazů prožil a on pořád dál vyznává to, co vyznává.

[26:53] Totálně rezignace. Deprese. Tady bychom mohli nasazovat různé psychologické pojmy. Deprese, ADZ, komprese. Jenom kontroluji, jestli spíte. Ještě vleze. Takže různý psychologický pojmy, které dneska používáme. Prostě bylo mu nesmírně těžko a byl v koncích. Byl v koncích s fyzickými silami, čemu se divit. Byl v koncích duševně a zdá se, že i duchovně. Že byl prostě na samé hranici svých možností, to, co dneska nazýváme vyhoření. A hospodin, když slyšel, když vnímal, že jak si s tou situací už není k pohnutí, tak říká, jdi, vrať se svou cestou k Damašské poušti.

[27:53] A vlastně tam potom dává pokyn, aby pomazal tři lidi. Chazáele, krále vlastně nad, to byl sírský král, Jehua nad Izraelem a Elíšu jako proroka místo sebe. A víte, jak to dopadlo? Tady z těch třech pokynů měl pomazat tři muže a nakonec pomazal jenom Elíšu. Už nebyl schopen ani pomazat ty dva předcházející za krále. Jenom Elíšu. A nakonec, když byl potom pomazán Chazáel a Jehu, tak ani Elíša u toho nebyl. Ale prorocký učedník. Nadráze jsme tomu říkali, když jsem tam dělal posunovače, že to je takový ten zákon padajícího. Prostě už ani Elíša tam nešel a skutečně tam poslal svého učedníka.

[28:56] Ale v každém případě Eliáš nebyl schopen tohle naplnit. A když se potom podíváte dál, tak sice ještě některé příběhy pokračují. Ještě tu a tam Eliáš něco mimořádného prostě jako vykoná. Nebyl to konec jeho života, ale nakonec to směřuje k tomu, kdy Eliáš je hospodinem vzad a jeho úkolu se potom ujímá skutečně Elíša. Proč to tedy celé takhle rozebírám? To proto, že i takový to velikán, jako je Eliáš, tak měl svou krizi. A dokonce takovou krizi, ze které se už úplně ani nevzpamatoval. Že už to nebyl úplně ten Eliáš jako Eliáš na Karmelu. A přesto všechno nám to písmo nezastírá. To si nesmírně na písmu vážím.

[29:58] Že i ty největší velikány ukazuje v pravdě, v realitě. Úžasný svědectví je také to, že přesto je to velikán. Přesto to je jeden z největších, ne-li největší prorok, největší prorok staré smlouvy. A vzpomeňte si, když pán Ježíš nahoře proměnění se setkal, s kým se setkal? S Možíšem a s Eliášem. Přes tuto krizi, přes tento moment, to byl velikán, boží služebník, plný víry, kterého si ho způsobili. a ani na toho Eliáše se hospodin nedívá skrz jednu krizi, ale dívá se na něj jakoby pohledem celého života. A v tom je dobrá zpráva i pro nás, že hospodin se dívá na celý náš život. A nějaké škobrtnutí, nějaká krize nemůže změnit to, že se na nás hospodin dívá vcelku.

[31:04] A tak nevím, v jaké situaci jste vy, jestli někdo prožíváte nějakou krizi, nějaký těžký čas, možná i duchovní krizi. Tak jsem chtěl dnes přinést slovo po vzbuzení. Jsem si dobře vědom toho, že když je člověk v opravdu vážné krizi, tak nestačí po vzbuzení bratra, sestry ani kazatele, že je potřeba to probrat s hospodinem, tak jako Eliáš. A v řele tu každému z nás doporučuji. Možná se někdy musíme vrátit až k základům, ke svým vlastním základům, pomyslně na ten Sinai. A v každém případě to udělejme, v každém případě otevírejme svůj život Bohu i v těch nejtěžších situacích, i tehdy, kdy vyznáváme to, co vyznáváme, i když z nás jde třeba něco, co není úplně příjemného, i když můžeme vyznávat, co není úplná pravda. A my to v té chvíli nevidíme.

[32:04] Protože hospodin si připravil sedm tisíc těch, kteří nepoklekli a nelíbali bála. A to ten Eliáš v té chvíli nebyl schopen vidět. Ale v každém případě i s tím svým prožitkem, i s tím, co v nás je, tak přicházejme k pánu. Nejhorší je, v takovém stavu se v učí hospodinu otočit zády. A to ten Eliáš neudělal. Takže z toho berme poučení. Dnes budeme mít večeři páně. Je to taková výborná příležitost, kde můžeme přijít takový, jak jisté, před našeho pána, vyznat mu celou pravdu, tak jak to je. A kde on s námi může jednat. Kde k nám může mluvit, kde nás může posílit, kde prostě nějakým způsobem se můžeme obnovit. A tak i tuhle příležitost využijeme. Dneska budeme mít večeři páně. Ale ještě než budeme číst text týkající se večeře páně, tak přece jenom ještě malinko navážu na to kázání.

[33:12] Víte, jak to dopadlo s tou Jezábel? Ten král Jehu, nebo ten muž, který byl pomazán za krále a stal se v severním Izraeli králem ten Jehu, tak vjel do toho hlavního města bez nějaké velké přípravy. A tam byl Jezábel, která vykoukla z okna, použila veškerý make-up načančaná. A ten Jehu bez nějaké velké přípravy. Tam zareagoval, kdo je se mnou? Vykoukli dva, tři dvořané a řekl, zhoďte ji. Oni zhodili a bylo to vyřešeno. Ta mocnost, která otravovala Izrael a Judsko, tak tam věl jeden Jehu, který ani neměl nic přípravenýho nějak extra. Kdo je se mnou? Zhodili a bylo vyřešeno. Na základě prostě božího slova. Takhle to někdy je, když hospodin se postaví proti mocnostem.

[34:15] Takhle to někdy je, když se postaví proti věcem, které otravují naše životy. My si myslíme, jaká to je sofistikovaná mocnost a jaký musí proběhnout zápas. To může být lusknutím prstu. Kdo je se mnou? Padla a bylo vyřešeno. Když takhle hospodin jedná, tak to se může stát, může se to stát i dnes. Může se to stát i dnes při večeři páně. Takhle padl komunismus. Vůbec jsme netušili, že takhle lusknutím prstu může padnout. Když hospodin řekl dost, dost. Díky Bohu za to.

[All sermons](https://baptisteolomouc.cz/en/sermons)

---

HTML version: https://baptisteolomouc.cz/en/sermons/20220717/duchovn-krize-eli-e · Last updated: 2026-10-15