# Jóšijášova reforma

> Sermon from 31 July 2022, 2 Pa 34. - 35., Miroslav Čížek (in Czech). Recording of the Sunday service of the Baptist church in Olomouc – listen online or as a podcast.

- **Date:** 31 July 2022
- **Preacher:** Miroslav Čížek
- **Bible passage:** 2 Pa 34. - 35.
- **Duration:** 35:00
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2022-07-31-Josijasova-reforma-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2022-07-31-Josijasova-reforma-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Transcript (Czech)

*automatic, may contain errors*

[0:00] Dobré ráno vám všem. Já jsem hledal nějaký jednoduchý téma. Máme prázdniny, tak takové jako uvolněné. A nakonec jsem se teda rozhodl pro Jošiášovou reformu, z druhé paralipomenon, takový odpočinkový téma. A minule jsem tady měl teda premiéru, co se týká jako prezentace. A dneska teda nebude, protože čeho je moc, toho je příliš. Takže dneska to bude pouze akusticky. Pokud si chcete najít biblický text, tak to bude druhá paralipomenon, 34. kapitola. A v podstatě až do 35. kapitoli, ale nebudeme číst všechno, bylo by to poměrně dlouhé čtení.

[1:08] Tak přečtu od prvního do sedmého verše. Druhá paralipomenon, 34. 1 až 7. Jošiášovi bylo 8 let, když začal kralovat. A kraloval v Jaruzalémě 31 let. Činil to, co je správné v hospodinových očích, chodil po cestách svého oce Davida a neuchyloval se napravo ani nalevo. V osmém roce svého kralování, ještě jako mladík, se začal dotazovat na slovo boha svého oce Davida. A ve dvanáctém roce začal očišťovat Judu a Jaruzalém od posvátných návrší, posvátných kůlu a tesaných litých model. V jeho přítomnosti strhli oltáře bálů, oltáříky pro vykuřování kadidlem, které byly nahoře na nich, pokácel posvátné kůly, tesané i lité modly a rozstříštěl napadrť a rozházel po hrobech těch, kdo jim obětovali.

[2:18] Kosti kněží spálil na jejich oltářích. Tak provedl očistu Judy a Jaruzaléma. V městech kmen Manasusova, Efraimova a Šimeonova až po Neftalýho a v okolních pustinách zbořil oltáře, posvátné kůly a tesané modly rozdrtil napadrť. Po celém území Izraelském pokácel všechny oltáříky pro vykuřování kadidlem. Potom se vrátil do Jaruzaléma. Když se podíváte na vlastně tu řadu judských králů, tak můžeme zjistit, že Jošiáš, vlastně jeho praděda, byl král Chyskiáš. Král Chyskiáš byl zbožný panovník, příkladný, kterého máme v úctě, kterého respektuje boží slovo, ale po Chyskiášovi přišel Chyskiášův syn Menaše a poté jeho syn Amon, což byl otec malého Jošiáše.

[3:33] A když bychom četli ty příběhy krále Menaše a Amona, tak bychom zjistili, že to byl úpadek judského království, duchovní úpadek. A to až do takové míry, že v Izraeli, nebo teda v judském království, kde měl vládnout hospodin, kde se mělo žít podle jeho slova, kde se měla respektovat jeho smlouva, tak upadli do takového temného modlářství a pohanství, že dokonce tam prováděli až jako lidské oběti. Něco naprosto nemyslitelného, něco, co naprosto odporuje božímu zákonu. Až taková doba temna přišla vlastně v době těch předcházejících králu před Jošiášem. Bylo to období nějakých 60-70 let, kdy umlkli i proroci.

[4:38] Skutečně taková jako doba temna. A to, co jsme četli, tak po svém otci, který vládl jenom krátce, tak nastoupil na trůn malý Jošiáš, četli jsme, že mu bylo 8 let. Tak si dovedete představit, jak vypadalo jeho kralování na počátku. 8 lety chlepec. Jaké to bylo kralování? Jaký mohl být král? Pochopitelně byl spíše zatím hloutkou a za něj vykonávali vládu nějací místodržitele, poradci. Prostě ti, kteří drželi je reálně moc v rukách. A zcela jistě pokračovali v tom nastoleném trendu předcházejících králu. Mimochodem teda je velmi smutný, jak je vůbec možné, že po úžasném králi Chiskiášovi nastoupil jeho syn, který mohl až takhle hluboce padnout.

[5:41] To mě vždycky nad tím jako rozum stojí, ale je to boží slovo, je třeba brát to jako realitu, velmi smutnou realitu. A to, co je smutná realita u toho Menašeho, tak u toho Jošiáše nastává úplně zase druhý zvrat. A to je zase úžasný, že po tak bezbožných, temných králech nastupuje Jošiáš jako chlapec a čteme, že v osmém roce svého králování se začal dotazovat na slovo boží. Tak když si se čtete 8 a 8, tak máme nějakého zřejmě 16-letého mladíka, který došel do věku, kdy hledal svou vlastní cestu, svou vlastní identitu a začal se rozhodovat pro boží slovo.

[6:44] A to je ale úžasný ukaz. Z té temnoty je tady 16-letý mladý král, který se začíná duchovně probouzat, který se začíná dotazovat na boží slovo, který začíná hledat Boha. A tak je to možná i pro některé z našich mladých inspirativní nebo inspirace, že i v mladém věku je možné vydat život pánu, živému bohu, je možné začít hledat jeho slovo a jak si rozsévat a zakládat na úžasné věci, které se pak během lidského života můžou odehrát. A to je přesně případ krále Jošiáše. Zcela jistě to nebylo pro něj úplně jednoduchý. Kolem něho temnota a tady ten člověk se začíná duchovně probouzet a musel zcela jistě nejenom v sobě uvnitř probojovat nějaké ty duchovní bitvy, ale dřív nebo později nastal čas, aby bojoval i vnější bitvy.

[7:51] Jen tak mimochodem, asi sám o sobě by těžko obstál, musel mít i nějakou podporu a tady si dovolím poukázat alespoň tak jako hrámcově na knihu Sofoniáše, prorok Sofoniáš. Přečtu první kapitola, první verž, jenom ten úvodní verž, kde je řečeno slovo hospodinovo, které se stalo Sofoniášovi, synu Kůšího, syna Gedaliáše, syna Amariáše, syna Chyskijášova, za dnu judského krále Jošiáše, syna Amanova. Trošku komplikovaný to, co jsem teď četl, je tady poměrně rozsáhlý rodokmén, ale podstatné jsou tam dvě záležitosti, že Sofoniáš začal prorokovat začal prorokovat. Juckého krále, Jošiáše, vystoupil prorok. Mimochodem, velmi inspirativní, pokud si přečtete ty tři kapitoly doma.

[8:56] Nepoďte je proroctví, které mluví přesně do této doby. A berte to jako i určitý návod, jak číst proroky. Vždycky je dobrý si proroky zařadit i chronologicky, zařadit si je do doby, spojit si je s králem, v které době on vládl. A dost možná to proroctví k vám bude mluvit novým způsobem. Protože vždycky ten prorok mluvil nejprve k té své vlastní generaci. Pochopitelně řada proroctví pak dosahuje nebo sahá až ke Kristu, nebo dokonce do naší doby, nebo dokonce až do druhého příchodu našeho pána Ježíše. Ale ta první linie těch proroctví, netroufnu si říct úplně na 100%, ale jako z velké části, z velmi výrazné části, sahá směrem k té první jejich generaci, k současníkům. Takže na scéně je Sofoniáš, který začíná prorokovat, tak zcela jistě to byl jeden ze spojenců toho mladého krále Jehošiáše.

[10:07] Ještě si všimněte, že v rodokmenu toho Sofoniáše je nakonec Chyskiáš. Není tady nějak moc specifikovan, o jakého Chyskiáše se jedná, ale když se podíváte na ten nepříměřeně dlouhý výčet v rodokmenu, tak nám to docela asi jako napovídá, o jakého Chyskiáše se jednalo. Proč by tam byla řeč o otci, dědovi, pradědovi a prapradědovi? Z největší pravděpodobnosti, a tak se i literatura jako zhoduje, že se jedná o judského krále Jehošiáše. Na co z toho vyplýval? Že byl příbuzný Jehošiáše, že to byl člen královského dvora, spojenec. 16-letý mladík se začal dotazovat na boží slovo a pochopitelně, když hledáte boha, když hledáte boží slovo, tak dřív nebo později začnete duchovně vidět, prozřete a začnete i něco dělat.

[11:24] Nejenom poslouchat boží slovo, ale přirozená reakce na to, že vidíte, rozumíte, slyšíte božímu slovo, takže začnete podle toho konat. A je tady řečeno, že vlastně ve svém 12. roce vlády, to znamená 12 plus 8, 20 let, měl 20 let, už je to mladý muž, tak začala jeho reforma. Očista, Jeruzaléma a Jucka. A skutečně vzal to od podlahy. To, co jsme četli a případně, kdybyste četli dál, tak to byla radikální reforma, hluboká a skutečně jako to byl oddaný člověk pro boží slovo, pro boha samotnýho a nesměřoval se s žádným kompromisem. Když budete porovnávat druhou Paradipomenon a druhou královskou, kde máte vlastně paralelní text týkající se tohoto králu Jošiáše, tak se dostanete do určitýho sporu, který nemá jednoduchý řešení a ani já ho tady nevyřeším v tuhle chvíli, ale nabídnu alespoň možné, možná pravděpodobné, jako vyřešení.

[12:48] Když porovnáte tu druhou královskou, tak ve skutečnosti tam je řečeno, že ta reforma jeho začala až v 18. roce jeho vlády. To znamená v jeho 26. letech. Když to ta druhá Paradipomenon mluví o 12. roce jeho vlády. Takže nějak nám tady nesedí. 6 let. Určitě to, co teď řeknu, tak není definitivní řešení, ale možná to bylo i tak a dovedu si to i představit, že ta první fáze byla částečná, ne úplně hluboká, myslím, ta první fáze reformy a toho očišťování a ono to odpovídá i tomu, že člověk, když začne hledat Boha a začne vidět a začne podle toho konat, podle toho, co je mu zjeveno, tak dost možná přichází pak další zjevení, přichází další slovo, přichází další poznání, rostete v poznání, rostete ve zkušenosti s pánem a jste vedení na hlubinu, do hloubky.

[13:57] Takže já si dovedu představit, že v tom osmnáctém roce vlády, který tedy v té druhé paralipomenu také figuruje, tak došlo k druhé fázi nebo k nějaké ještě možná hlubší fázi jako reformy, té očisty. Dost možná, že to souviselo i s vystoupením dalšího proroka. Další zajímavá věc, když se podíváte do Jeremiáše, první kapitoli, první dva verše, tak tady čteme vlastně, kdy Jeremiáš byl povolán za proroka, tehdy ještě jako mladík, a ty první dva verše jsou následující, nebo první tři. Slova Jeremiáše, syna Chilkijášova, z kněží v Anatótu, v zemi Benamínově, k němu se stalo slovo hospodinovo za dnu judského krále Jošiáše, syna Amonova, ve třináctém roce jeho králování. Takže hospodin povolává mladíka, mládence Jeremiáše do služby.

[15:01] A povolává ho kdy? Ve třináctém roce králování krále Jošiáše. Já jsem říkal, že ve dvanáctém roce začala ta reforma, ve třináctém roce povolává hospodin Jeremiáše a v osmnáctém roce reforma pokračuje a jde do hloubky. Je zajímavé si uvědomit i tu chronologii, i to časování, to fázování. Tak to může být i v našich životech. Když začneš hledat živého Boha, tak ruku v ruce s tím přichází nové poznání, nové zkušenosti, otevřou se nově pro tebe a pro tvou službu dveře a ne všechno je hned od počátku. A hospodin může do tvého života povolat a poslat nové lidi, nové přátelé, nové spolupracovníky.

[16:07] A to tě znovu obohatí. A znovu ti to dá hlubší vlad. A tak, jak v případě mladíka, tehdy ještě mladíka, Jošiáše, který se rozhodl hledat Boha, tak i tak to v našem životě jako může být. Že už to prvotní rozhodnutí pro živého Boha otevírá dveře. A s každým dalším růstem, s každou další poslušností v našem životě, s každou další zkušeností a horlivostí se mohou nově a nově otevřít dveře. A nové dimenze vztahu. A nové dimenze služby. A to je na tomhle příběhu jako nesmírně poučné a inspirativní. V tom osmnáctém roce vlády se Jošiáš rozhodl opravit chrám, který byl poničen. Nejenom, že byl zavšiven tím bálismem a tím pohanstvím a modlářstvím. A to do té míry, že představte si, že i v Jaruzámském chrámu existovala kultická prostituce.

[17:12] Jestli máte trochu ponětí, o co šlo. Prostě navštěhování prostitutek a ještě v té temnotě si lidé mysleli, že tím ctí snad nějak jako nějaká božstva. Až takováto temnota. V Jaruzámském chrámě. Kromě toho, že Jošiáš tenhle chrám a Jeruzalém a Jucko očistil od všech těchto nepravostí, tak začal chrám opravovat. A při té příležitosti, když byl chrám opravován, tak byla nalezena kniha zákona v tom 18. roce vlády. A ta kniha zákona se dostala až před krále, který si nechal předčítat a to, co slyšel ho, hluboce zasáhlo v srdci. Z největší pravděpodobností bylo čteno z pátekního Mojžíšovi, z Deuteronomia. A vzpomeňte si, když čtete nebo když otevřete Deuteronomium ke konci, tak tam máte ty požehnání a kledby.

[18:20] A dost možná právě tohle Jošiáše hluboce zasáhlo. A vedl ho to k pokání. Roztrhl šat, činil pokání, plakal před Bohem. Viděl skutečně tu bídu svého národa, viděl, že soud je blízko, že boží soud je blízko. Měl také tu zkušenost, která se týkala severního Izraela. To severní království izraelské. Tak víte, jak v této době dopadlo. Ono je potřeba si říct ještě možná také chronologicky, kdy ten Jošiáš panoval. Tak panoval v letech 640 až 609 př. Kr. Mimochodem z toho můžete přesně ty letopočty odvodit. V kterém roce, kdy se co stalo. To si můžete doma udělat časovou osu a skutečně si to zařadit a porovnávat si to a skutečně na konkrétní rok to přímo můžete zařadit.

[19:24] Ale zpátky k tomu všeobecnému přehledu. Takže jestliže panoval v letech 640 až 609 př. Kr. tak je třeba si uvědomit, že to Severní království Izraelské už dávno neexistovalo. Rok 722-721 př. Kr. Severní Izraelské království bylo zničeno skrze Asírskou říši. Takže konkrétně Jošiáš dobře věděl, že když soudy hospodinovi jsou vysloveny, prorokovány, takže se taky stane. Ta zkušenost tam prostě byla. Ten Severní Izrael skutečně, na něj přišly boží soudy skrze Asírany. Byl to velmi krutý soud, protože Asírská říše byla nesmírně krutá. A Jošiáš jako měl tu zkušenost. To svědectví existovalo. Takže sám činil pokání, jak jsem říkal, plakal před hospodinem a hledal řešení vlastně toho judského království.

[20:33] A tak nechal poslat k prorokovi. Abych byl korektní, tak k prorokyni. V tomto případě, a besídka má dneska nějaký zvláštní čas, snad to není teda moje kázání o božích soudech. Nevím, jestli to je slyšet, až v herně. Asi bych měl radši zaspívat nebo něco. Ale to by dopadlo ještě hůř. Takže zůstanu radši u slova. Takže poslal k prorokyni. Jmenovala se Chůlda. Samo o sobě jako velmi unikátní záležitost, že my v dnešní době řešíme, jak je to vlastně se ženami a s jejich službou a s jejich povoláním, tak podívejte starý zákon a prorokyně. Prorokyně na scéně, která sehrála nesmírně důležitou roli. Připouštím, že to je velmi unikátní záležitost, ne úplně běžná, ale nebyla sama ve starém zákoně jako prorokyně.

[21:38] A Bůh si ji tady moc nepoužil. A já přečtu vlastně tohle Jošiášovo hledání a to proroctví této prorokyně Chůldy. Takže jsme ve 34. kapitole 21. 21. až 20. osmý verž. Viděte se dotázat hospodina ohledně mne, Ilidu, který zůstal v Izraeli a Judsku, pokud jde o slova této nalezené knihy. Vždyť je na nás velito velké hospodinovo rozhořčení za to, že naši otcové nedbali na hospodinovo slovo a nejednali podle toho všeho, co je v této knize napsáno. Chilkiaš s těmi, kdo byli u krále, se odebral k prorokyni chůldě, manželce Šaluma, syna Tokhata, syna Chasrova, strážce Rouch. Bydlela v Jerozálemě v Novém městě. Mluvili s ní o věcech, odvětila jim. Toto pravý hospodin, Bůh Izraela, vyřiďte muži, který vás ke mně poslal.

[22:43] Toto pravý hospodin. Hle, uvedu zlo na toto místo a ne jeho obyvatele. Podle všech kletep, zapsaných v té knize, které četli před judským králem. Protože mě opustili a jiným bohům pálili kadidlo a tak mě uráželi vším tím, co svýma rukama udělali. Vylilo se mě rozhořčení na toto místo a neuhasne. A králi judskému, který vás poslal dotázace hospodina, vyřiďte. Toto pravý hospodin, Bůh Izraela, pokud jde o slova, která jsi slyšel. Protože tvé srdce zjihlo a pokořil ses před Bohem, když si uslyšel, co mluvil proti tomuto místu a proti jeho obyvatelům, protože ses přede mnou pokořil a roztrhl si své roucho a přede mnou plakal, vyslyšel jsem tě. Je výrok hospodinův. Proto tě připojím k tvým otcům. Budeš uložen do hrobu v pokoji a tvé oči nespatří nic z toho zla, které uvedu na toto místo a na jeho obyvatela.

[23:46] I podali toto hlášení králi. Tak je to zajímavé proroctví, které tady v podstatě nastinuje neodvolatelnost toho soudu právě pro toho Amona a Menašeho a pro ty, kteří až tak otřesným způsobem zavedli Izrael, nebo teda to judské království s cestí do modlou služby, do pohanství. Ale právě proto, že ten Jošiáš činil pokání, upřímné a hluboké, volal k Bohu o milost, tak ten soud byl odložen. Bylo mu tady zaslíbeno, že za jeho času se tak nestane, že ten soud bude až v další generaci. A my potom víme, že skutečně zanedlouho poté, co Jošiáš umřel, tak za několik let, nebo za několik málo let, tak ten soud nakonec přišel skrze Babyloniany. Ale prorokyně tady prorokovala klid a pokoj pro jeho období, pro jeho vládu a v důsledku toho, že činil pokání.

[24:55] Zase tady je dobrá zpráva pro nás, pro všechny, když činíme pokání, když voláme k Bohu, když ho hledáme, když prosíme za odkuštění, i kdyby se náš život dostal na cestí a do sebehlubší jámy, tím nedoporučuji to, abychom do té sebehlubší jámy jako se vstupovali. Ale pokud se tak stane a člověk prostě padne na dno, tak může volat k Bohu, může prosit za odkuštění a můžeme počítat s tím, že Bůh je milostivý. Mimochodem to je zvěst pro každou večeři páně, kdy přistupujeme před něj a činíme pokání. Takže on odpouští. Že může změnit úděl toho, jak naše životy vypadají. Může pozvednout, může zachránit, může i změnit situaci.

[25:56] To je dobrá zpráva pro nás. Takže tenhle král Jošiáš dostal tohle úžasné zaslíbení. V důsledku toho potom povolává lid a znovu obnovuje, znovu uzavírá. za sebe jako za krále a za lid smlouvu s živým Bohem. Protože si byl dobře vědom, že ta smlouva byla porušená, že byla zrušená ze strany Jucka. A uzavíral znovu před Bohem smlouvu. A když se podíváte potom do 35. kapitoli, tak je tam potom to úžasné slavení hodu Beránka. Kde je řečeno, že slavili hod Beránka za Jošiáše takovým způsobem, jak k tomu nebylo od proroka Samuela. Mimořádným způsobem oslovovali živého Boha a smlouvu hospoděnovu s božím lidem. Tak tady, kdyby nás bylo pár, ve Znojmě je nás málo, tak tam bych se ptal.

[27:00] Tam bych se ptal přímo jako otevřeně. Tady je nás hodně, tak asi to bude pouze řečnická otázka. Jestli si pamatujete, jak to s tím králem Jošiášem nakonec dopadlo. Úžasný začátek. Úžasný prostředek. Téměř celých 31 let, co panoval, tak bylo požehnaných, ale umřel poměrně záhy. 31 let vlády plus 8 v 39 letech. Předčasnou smrti. Přečteme si od 35. kapitolu od 20. do 25. verše. Potom všem, když Jošiáš dal do pořádku hospodinu v dům, táhl Nejko, král egyptský, aby bojoval u Karkemíše na Eufratu.

[28:02] Jošiáš proti němu vytáhl. Nejko k němu poslal posly se vzkazem. Co je ti do mých věcí, judský králi? Dnes netáhnu proti tobě. Bojuj s jiným domem. Bůh řekl, že si mám pospíšit. Ústupu Bohu, který je se mnou, ať tě neuvrhne do zkázy. Ale Jošiáš mu neuhnul, chopil se příležitosti bojovat s ním. Neuposlechl nekových slov, která byla z úst božích. Přitáhl na plán u Megida, aby to bojoval. Králi Jošiáše zasáhli střelci. Král řekl svým služebníkům, odneste mě, protože jsem těžce raněn. Služebnici ho přenesli z válečného vozu, aby ho na jiném voze, který měl sebou, odvezli a dopravili do Jerozaléma. Zemřel a byl pohřben v hrobech svých otců. Celý Juda a Jerozalém nad Jošiášem truchlili. Jeremiáš složil na Jošiáše žalospěv.

[29:05] Všichni zpěváci a zpěvačky opivují Jošiáše ve svých žalospěvech až pod nás. To se stalo v Izraeli zvykem a dále se o tom píše v žalospěvech. Tak jeden úžasný, nadějný, požehnaný život předčasně tragicky zhasnul v 39 letech. A to proto, že Jošiáš naprosto nepřipraven se vydal bojovat s egyptským králem, faraónem, nekem, neko druhý. A to proto, že měl větší ambice, než měl mít. Sám Neko mu vzkázal, nejdu bojovat s tebou, dej si pohov. A dokonce je tady řečeno, v té knize Paralipomenon, že se odkazuje na Boha. Což o to, to je zavádějící. To by si Jošiáš mohl říct, jak egyptský panovník se může odkazovat na Boha.

[30:11] Ale ono tam je v poznámce potom i řečeno, že skutečně to, co ten Neko říkal, tak bylo z úst božích. A ještě chci upozornit na to proroctví té prorokyně Chuldy. Ta říkala, že v jeho období bude pokoj a že v pokoji ulehne do hrobu svých odců. A tady vidíte, že se stalo něco jiného. A ona prorokovala, že soud bude až později, v další generaci. Tady najednou vidíme králi Hošiáše, který se nenechal zastavit nekem, nedoptává se proroku, nevíme, jestli ještě Sofoniáš byl na scéně, nevíme, jestli ještě na scéně byla prorokyně Chulda, ale v každém případě na scéně byl Jeremiáš, který poté složil žalospěv, protože ho to bolelo u srdce, protože to byl vynikající král, zbožný král, jeden z nejlepších.

[31:18] Ale tady jsme ho našli v situaci, kdy se nedoptává, kdy ve své radikalitě a horlivosti vyběhne, kde bojovat a kde bojovat boje, do kterých ho hospodin nepovolal. Kde si na severu u Megida se zapletl do velmocenské politiky. Farao Neko šel pomoct asirskému králi, neboť asirská říše upadala a začala se vzmáhat novobabilonská říše. A byl to takový čas, který byl velmi jako vhodný právě i pro toho judského krála Jošiáše. Asirie jde dolů a novobabilonská říše jde nahoru, ale ještě není tak mocná, aby zasahovala do svého okolí. Proto mohl mít pokoj. Proto si mohl sedět v Jeruzalémě, uctívat Boha a skutečně během jeho králování mohl být pokoj. Ale Jošiáš ve své horlivosti se vydal do velmocenské politiky.

[32:23] Poblíž putuje egyptská armáda, tak čelem proti. Ambice možná obnovit až Davidovu a Šalomounovu říši. Ale to už nebyly boží plány. On měl prorokovaný pokoj pro svoje králování a potom přijde soud. On překročil vůbec svůj mandát. On překročil, boží slovo, překročil své povolání, překročil své vlastní možnosti. Překročil možnosti judského království. Kam se tam motal do velmocenské politiky mezi Egypt a Syrií a Babylonií? Takhle to dopadlo. Ten boj nebyl slavný. Ještě ani pořádně nezačal a umřel. Byl zasažen střelci. A skončil takhle neslavně. A mimochodem v tom máme také poučení. Abychom se doptávali Boha na naše životy, na naše cesty, abychom nespolehali na to, že když do posud jsem měl požehnání, když do posud jsem prošel sami vítěznými bitvami nebo výzvami, tak abych se nechopil příležitosti, tam je řečeno se chopil příležitosti, do které ho hospodin nepovolal.

[33:41] A která byla mimo prorocky slova. Mimo boží záměry. A která ho stála nakonec život. A po Jošiášovi už přichází jenom několik panovníků, některé byly vyloženy epizody a skutečně nakonec došlo k likvidaci i toho judského království právě skrze novobabilonskou říši, skrze Babyloniany. Ale to už je jiný příběh. Takže spoustu poučení je tady pro nás. Kdo chcete, tak si doma pročtěte 34. až 35. kapitolu. Kdo chcete, tak si to doplňte ještě tím Sofoniášem. Jsou to jenom tři kapitoly, které vlastně sahají nebo prorokují přesně do počátku krále Jošiáše. A mimochodem je to i dobrý návod, jak číst i další proroky. Vždycky si to nějakým způsobem spojit s tou konkrétní dobou, přečíst si to v královských, v Samuelových nebo Paralipomenon a hledat v tom ten ucelený pohled.

[34:49] Tak z mé strany je to pro tuhle chvíli všechno. Bylo to takový lehčí téma. A to další studium už nechám na vás doma.

[All sermons](https://baptisteolomouc.cz/en/sermons)

---

HTML version: https://baptisteolomouc.cz/en/sermons/20220731/j-ij-ova-reforma · Last updated: 2026-10-15