# Domácí skupiny jako prostředí vztahů a důvěry

> Sermon from 21 August 2022, Skutky 2:41, Miroslav Čížek (in Czech). Recording of the Sunday service of the Baptist church in Olomouc – listen online or as a podcast.

- **Date:** 21 August 2022
- **Preacher:** Miroslav Čížek
- **Bible passage:** Skutky 2:41
- **Duration:** 30:17
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2022-08-21-Domaci-skupiny-jako-prostredi-vztahu-a-duvery-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2022-08-21-Domaci-skupiny-jako-prostredi-vztahu-a-duvery-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Transcript (Czech)

*automatic, may contain errors*

[0:00] Dobrej ráno, rád vás vidím po delší době. Robert kladl otázku, proč jsme tady. Jsem přesvědčený, že naprostá většina z nás by vyznala, že kvůli živému Bohu. Totiž našeho lidského ducha, který je v nás, neboť my jsme i duchovní bytosti, může naplnit jedině Bůh, nikdo jiný. A je to záležitost víry, je to záležitost společenství s Duchem Svatým, kterého nevidíme, kterého nemůžeme nahmatat, ale přesto je mezi námi přitomen Pán Ježíš v Duchu Svatém, nebo skrze Ducha Svatého. A kdyby tomu tak nebylo, tak nevím jak vy, ale já bych tady určitě nebyl.

[1:00] Bylo by to hrozně málo se sejít jenom jako společenská událost. Jenom jako lidské společenství. I to je dobře, ale věřím tomu, že jsme přišli kvůli Pánu a On je mezi námi přitomen, je připraven s námi být, k nám mluvit, skutečně nás pozvedat, inspirovat, dávat zjevení, prostě nás žehnat, naplňovat. Chtěl bych připomenout to, nebo tak nějak jako trochu se ohlédnout, že je to zhruba rok, co jsem tady, za pár dnů a jsem moc vděčný za to, že jsme ten rok společně prošli. Jsem vděčný za vaši spolupráci, všech spolupracovníků na všech úrovních prostě toho díla, toho sboru tady a těch složek a těch úkolů a těch rolí a povinností je skutečně mnoho.

[2:09] Když jsem byl teďka týden v Benátkách, tak přicházely takové vášnivé zprávy, protože blíží se nový školní rok a všelijakých povinností a tak se omluvám, že jsem na to neodpovídal, ale vnímal jsem to skutečně a chci vás jenom uklidnit, že jsem si také vědom toho, že začíná nový školní rok a že je před námi spoustu práce a že každá ta úloha je nesmírně důležitá, jestli je to služba dětem, jestli jsou to chvály, jestli je to dorost nebo mládež, zcela jistě evangelizace, nechci zapomenout na úklidy a tak by se dalo pokračovat, všechno je to nesmírně důležitý a věřím tomu, že to společně zvládneme, ale úplně to nejdůležitější je, abychom byli skutečně ve společenství s Bohem. Abychom od něho čerpali i do té služby, i do těch povinností, které jsou před námi, protože bez něj bychom to nezvládli.

[3:15] Sám za sebe říkám, že bez něj bych to nezvládl. S jmenem závislí, potřebujeme jeho požehnání, potřebujeme jeho vedení, potřebujeme boží zdroje. Já bych chtěl dneska mluvit o tom, co tak nějak jako je před námi v ten nový školní rok, nebude to úplně výklad konkrétního biblického textu, bude to spíš taková možná motivační řeč. A když se podíváte do skutku Apoštolů, ani nemusíte hledat, protože to bude takový jako výcudc několika veršů průběžně, tak ve skutcích Apoštolů od začátku vidíme situaci, kdy byl seslán duch svatý a vznikla ve druhé kapitole skutku vznikla církev. A tehdy v Jeruzalémě v podstatě následkem Petrova kázání nastalo ohromné probuzení.

[4:15] Když se podíváte, nebo když se zaposloucháte do toho 41. verní. té druhé kapitoly, tak tam máme úžasnou zprávu, kde je řečeno následující. Ti, kteří přijali jeho slovo, byli pokřtěni a přidalo se k ním toho dne na tři tisíce lidí. Takže v důsledku toho Petrova kázání a mnohem víc v důsledku toho, že byl seslán Duch Svatý, tak nastalo probuzení. Tři tisíce lidí v tom čase zareagovalo na Evangelium a vydalo svůj život pánu Ježíši a stali se účedníky. To je poměrně jako velká masa lidí. Ale to není všechno. Když se podíváte do čtvrté kapitoly čtvrtého verše, tak zanedlouho poté i v důsledku toho, že nastala služba apoštolů skrze divy a zázraky, ale pochopitelně kázáním Evangelia rovněž, tak čteme, ale mnozí z těch, kteří slyšeli Boží slovo, uvěřili, takže jich bylo již na pět tisíc.

[5:32] To je ta čtvrtá kapitola, čtvrtý verš. A do třetice ještě jedno místo, ještě pořád jsme v Jeruzalémě, šestá kapitola, sedmý verš. To je vlastně při tom, kdy bylo voleno sedm diakonů, sedm jáhnů, tak ten sedmý verš, který následuje hned po té volbě, tak říká následující. Slovo Boží se šířilo a počet učetníků v Jeruzalémě velmi rostl. Také mnoho kněží přijalo víru. Není tady konkrétní číslovka, ale četli jsme tři tisíce, pak následně pět tisíc a tady čteme, že počet učetníků v Jeruzalémě velmi rostl. Pochopitelně si netroufnu jako tvrdit, jestli všichni ti křesťané v Jeruzalémě zůstávali nebo se potom rozešli, takže si netroufnu tvrdit, jestli v té chvíli v Jeruzalémě bylo pět tisíc, sedm tisíc, deset tisíc, to si netroufnu, ale zhodneme se na tom, že to asi nějaké tisíce křesťanů už byly.

[6:46] A to už máte ohromné společenství, nás se tady někdy sejde sto a už máme asi i problém se znát jmény, znát svůj vlastní příběh, znát svou situaci, modlit se jeden za druhýho, ale přece jenom tady byla situace několik tisíc křesťanů. Takových pět tisíc, to máte moravský krumlov, to je, kdyby se celý moravský krumlov sešel, tak je to úžasný, je to velký společenství, ale opravdu tam už osobní vztahy je nereálné budovat každý s každým. To není možný. Takže každé takové větší společenství potřebovalo, i tehdy potřebovalo, prostě nějak jako prakticky řešit vztahy, potřeby, pastířskou péči, ale třeba i večeři páně, nějaký účetnický model, nějaké vyučování.

[7:55] Je to záhadou, jak to celé zvládali, neměli mikrofony, neměli aparatury, nás je tady sto, potřebujeme techniku, tehdy možná několik tisíc lidí a zvládli to bez veškerý ty techniky, ani si to nedovedeme představit. Ale já teď nechci řešit to velké společenství, které se odehrávalo možná někde v chrámě. Čteme, že v Šalomónově sloupový. Je třeba myslet na to, že církev tehdy neměla žádné kostely, žádné modlitebny, to bylo nerealistické a ještě hodně dlouho neměla. A tak kromě toho, že se scházeli v chrámu, kromě toho, že se scházeli na volných prostranstvích, tak se scházeli také po domech. Zatím se zpátky do 2. kapitoli 42. verše, kde je řečeno. Vytrvale poslouchali učení a poštolů, byli spolu, lámali chléb a modlili se.

[8:58] Potom od 46. do 47. Každého dne pobývali svorně v chrámu, po domech lámali chléb a dělili se o jídlo s radostí a s upřímným srdcem. Chválili Boha a byli všemu lidomilí. A pán denně přidával k jejich společenství ty, které povolával ke spáse. Tak tady máme o tomto svědectví, že skutečně se scházeli učeníci v chrámu. To bylo to velké společenství. Ale máme tady svědectví, že se scházeli také po domech, lámali chléb, dělili se o jídlo, modlili se, prostě měli společenství. A to byly ty malá společenství. Já si teď rozhodně netroufnu tvrdit to, že to, co nazýváme domáci skupiny, nebo domáci skupinky, že je identické, že je totožné, že to je snad nějaký ekvivalent toho, co tady čteme.

[10:08] To si rozhodně netroufnu říct, ale snad budete souhlasit, že každý dům má svou omezenou kapacitu. Každý dům má jen určitou možnost pojmout snad desítky lidí. Víc ne. A tudíž to byla malá společenství. Taková, kde už se ti lidé mohli znát jménem, kde mohli sdílet svou víru, kde mohli podávat svědectví jeden druhému, kde se mohli modlit jeden za druhého, kde si mohli vzájemně sloužit. Další svědectví, které máme ve skutcích Apoštolů, je 5. kapitola 12. až 14. verš, tak ještě to přečtu. Mezi lidem se rukama Apoštolů dálo mnoho znamení a divu. Všichni se svorně schádzeli v šalmounově sloupoví a nikdo jiný se neodovažoval k ním přidružit, ale lidi chválil a ctil.

[11:09] A stále přibývalo mnoho mužů i žen, kteří uvěřeli pánu. A potom 42. verš, dále učili den co den v chrámě i po domech a hlásali evangelium, že Ježíš je mesiář. Tak zase svědectví, že se scházeli v chrámě, ale také po domech. I ta malá společenství, i ty malé kroužky, jestli to mělo 10 nebo 50, netroufnu si jako určit, ale byly to malé kroužky nebo menší kroužky. Je řada věcí, řada potřeb, které ve velkém společenství jsou neřešitelné nebo těžko řešitelné, těžko realizovatelné. Chtěl bych připomenout ten biblický verš, kdy pán Ježíš říká, kde se dva nebo tři sejdou, tam já jsem u prostředních.

[12:13] My to velmi často používáme jako takovou větu, která nás má potěšit, kdy se nás sejde málo. Vás se to tady tolik netýká, ale u nás ve Znojmě, bych to mohl citovat jako každou neděli. Jako i potěšení, že přece jenom to má smysl, se sejít i v tom malém kroužku a je to takové to biblické opření se o to, že ano i tak, jako je pán mezi námi přítomen. Víte co, my tam nemůžeme hrát na nějakou atmosféru. My tam nemáme kapelu, která to spustí a pozvedne nás duševně. My jsme i duše, člověk je tělo, duše, duch. I ta duše má svůj význam, ale jako u nás ve Znojmě, jako duševně, to moc jako daleko nedotáhne. Takže my tam potřebujeme opravdu jako... ... To duchovní slovo, a skoro bych to citoval každou neděli. A díky Bohu, on je dobrý a to slovo skutečně platí.

[13:15] Ale platí i pro velké společenství. To není jenom pro ty malé kroužky. Ale hlavně, on je přítomen ve svém lidu. Nám to kolikrát nedochází, my to právě máme jako takovou potěchu pro ta malá společenství, ale on je přítomen ve svém lidu. Tam, kde se prostě boží lid sejde a ve víře je otevřený pánu, tak on opravdu je přítomen. Je to duchovní skutečnost a máme svědectví po tom, že vyslýchá naše modlitby, že nás chrání a že nás posouvá, že nás buduje, že nás inspiruje, že nás posvěcuje, že nás zmocňuje. A je to neuvěřitelný boží dár pro nás. Můžu srovnat takovou záležitost, byli jsme na dovolené v Benátkách, a já jako jsem milovník architektury a umění, tak abyste mě rozuměli to, co teďka budu říkat, tak já mám velký respekt vůči starým mistrům.

[14:20] A tak jsme byli v galerii prostě Benácké a teď koukáte na ty originály Tiziana a Boše a Belliniho a Tintoreta a dalších. A tak jsem čekal, co to se mnou udělá. A tak jsem se snažil, jako pozorně jsem koukal, dával jsem tomu čas, dával jsem tomu prostor a mluvím jako ten, kdo má velký respekt k renezačním mistrům a k architektuře. Ale nic? Jako lepšího člověka mě to neudělalo. Vy, kdo máte vnímání jako umělecké, buďte v klidu, příště zase podu do nějaké galerie. Není to žádný despekt vůči umění, ale prostě to, co zažíváme s Bohem, je nesrovnatelný. Tam, kde opravdu on je přitomen a sítí našeho ducha a žehná nám, tak to je nenahradětelný.

[15:23] A děje se to i ve velkých společenstvích, i v těch malých společenstvích. Další slovo, které bych chtěl připomenout, které teď už bude směřovat možná daleko lépe do těch malých společenství, protože v těch velkých zhromážděních se těžko realizuje. Neříkám, že je to nemožný, ale těžko se to realizuje. Tak Jakub, pátá kapitola, šestnáctý verž. A tam je... Chvilinku, než to najdu. A tam je... Vyznávejte hřichy jeden druhému a modlete se jeden za druhého, abyste byli uzdraveni. Velkou moc má vroucí modlitba spravedlivého. Neříkám, že je to nemožné ve velkém zboru. Ale zkuste to. Zkuste to ve velkém zboru. Není to úplně jednoduché vyznávat hřichy jeden druhému. Totiž na to, aby člověk mohl vyznat hřichy jeden druhému, potřebujete atmosféru duvěry.

[16:27] Společenství, kde jste spolu už něco prošli. Kde jste spolu už něco prožili. A daleko lépe se tak koná v malém společenství. Není důležitý, jestli to nazveme domácí církev, skupinka, skupina nebo jakkoliv jinak. A je tady zaslíbení, že pokud tak budeme konat, tak budeme uzdraveni. Tam je za účelem, abyste byli uzdraveni. Chtěl bych připomenout také službu skrze duchovní dary. Zas ve velkém společenství se tady na pódiu vystřídá skutečně jenom několik těch, kteří slouží. Většinou je to určitý okruh lidí, kteří více méně jsou pořádi stejní. Z pochopitelných důvodů to nějak nekritizuju. Prostě to velké společenství má určité limity.

[17:28] Nemám nic proti nedělnímu společenství, abyste mě rozuměli. Ale co se týká duchovních darů a co se týká takové jako té služby, kde každý se může nějak zapojit, tak zase daleko vhodnější na službu každého z nás je to malé společenství než to velké. Pochopitelně i tady platí to, že se můžete jakoby zvednout a přijít dopředu k mikrofonu a říct svoje svědectví, nebo tady můžete zaprorokovat, nebo můžete vzít kytaru a zaspívat nějakou novou chválu. Pravdou je, že za ten rok jsem toho ještě svědkem nebyl, ale určitě to možné je. Myslím si, že to není žádný ani psaný, ani nepsaný zákon, že opravdu to možné je, že k tomu otevření jsme, ale z logických důvodů tak nějak ty stupinky a to pódium je takový jako určitý limit, že to není tak jednoduché se zvednout a jít sem dopředu. Zase přece jenom to malé společenství, kde je nás méně, kde je jakási důvěra, kde společně prostě se známe, tak je jednodušší na to, abychom podali svědectví, abychom zaprorokovali, abychom zaspívali, abychom si vzájemně sloužili.

[18:43] Vzpomněte si první list Korinským, 14. kapitole, 26. verž. Co z toho plně, bratři? Vzpomněte si, když se zhromažďujete, jeden má žálm, druhý slovo naučení, jiný zjevení odbaha, ještě jiný promluvy ve vytržení a další to vyloží. No, ve vytržení. Jinými jazyky. To je zase tady ekumaničti se o něco pokoušeli. Takže každý, jaký má dar, tak tím může prostě posloužit na té malé skupince. A je to velmi vhodné a je to velmi dobré společenství, je to velmi dobrý prostor, aby člověk sloužil jeden druhýmu a zvláště, když to třeba někdo zkusí poprvé. Že ještě třeba ani neměl tu smělost a odvahu a jakoby stoupnout a pokusit se prostě něco říct nebo prostě podat svědectví, nebo něco přinést, posloužit bratřím a sestram.

[19:44] Tak ta malá společenství jsou v tomhle daleko jakoby vhodnější. A ještě bych připomněl asi poslední text, dalo by se o tom mluvit daleko více. Ale ještě jeden verž, který ukazuje na takový, ten i lidský rozměr, který nechci v žádném případě jako zanedbávat a ani ho podceňovat. To, co budu číst, samozřejmě jakoby primárně nesouvislí s nějakýma malýma skupinkama. Ale chtěl bych poukázat, že i tento aspekt se na skupinkách může dít, nebo na skupinách, nebo v těch domácích církvích se může dít a je velmi přínosný, je požehnaný a potřebujeme ho. Je to text ve skupcích 28. kapitole od 15. verše budu číst. Na konci skutku od 15. verše. Odtud jsme šli do Říma, tamnější bratři dostali u nás zprávu a přišli nám naproti až ke třem hospodám.

[20:54] Někteří pak až kapěvo tržišti. Když je Pavel spatřil, vzdál díky Bohu a nabil odvahy. To je situace, kdy apoštol Pavel jako vězeň přichází do Říma a myslete na to, že nedlouho předtím na ostrově Malta bylo ohromné boží požehnání, kde Pavel mnoha lidem sloužil k víře, také skrze uzdravování. Dalo by se říct, že tam nastalo něco jako probuzení nebo takové rozvlažení duchovní. Že člověk by si řekl, přece Pavel musel být v té chvíli úplně v sedmém nebi. Že musel být nabitý energií, že měl na rozdávání. A opak je pravdou, přijíždí nebo připlouvá do Říma a... Skutečně jako asi jeho dušička v té chvíli byla malá, ale sponěn z toho, co tady čteme, tak vidíte, že po té, co se setkal s bratřími, tak nabil odvahy.

[22:06] Že i ta lidská rovina má svoji váhu. Prostě přišli mu vstříc, vynaložili úsilí, přišli mu vstříc, vydali nějakou energii, obětovali svůj čas a svoji námahu a projevili mu vztah a projevili mu prostě jako účast. A on, když ji viděl, po lidsku vzatlo, člověk člověka, tak vzdal za to díky Bohu. Bylo mu to nesmírně vzácný. Pozvedlo ho to a nabil odvahy. Nezapomínejme i na tuhle oblast, že i jako bratři a sestry si vzájemně sloužíme i svou lidskou přítomností. Úsměvem, dobrým slovem, lidským vztahem, něčím, čím můžete projevit něco hezkého. Já na to tolik talentovaný úplně nejsem, ale moja žena je rozhodně talentovanější a mnohé sestry i bratři v tomto sboru jsou v tomhle směru jako mimořádní.

[23:13] A je to také velmi dobré do těch našich společenství. A slouží nám to a Bůh si to používá. Tak nevím, jestli jsem vás alespoň malinko povzbudil, jestli jsem vás alespoň malinko namotivoval, že by bylo dobré, že by bylo vhodné, že je to přínosné v tom novém školním roce vyhledávat i menší společenství. V menších kroužcích, kde se můžeme modlit jeden za druhého. Protože ty potřeby máme. Každý z nás něco řeší. Zdravotní problémy. Otázka výchoví našich dětí. Jejich škola. Jejich vývojové záležitosti, které nás mnohdy trápí. Oblast zaměstnání. Sami dobře víte, kolik v této oblasti máme výzev a trápení a bojů prostě v zaměstnání.

[24:15] Někdy i těžkých věcí. Otázka vztahu v rodině, v manželství, v širší rodině. Otázka existence. Myslím teď jako finanční nebo materiální. Krize před námi. Finanční záležitosti. Nevíme, kolik bude plyn stát, kolik bude stát elektřina, možná to na vás doléhá. Takový ty existenční starosti. Tohle všechno reálně žijeme, tohle všechno se nás dotýká, tohle všechno v těch malých kroužcích můžeme sdílet a jeden za druhého se v tom modlit. Vzájemně si sloužit, rozvíjet svoje obdarování, učit se v tom stát. Je-li třeba vyznávat hříchy, hledat posvěcení, uzdravení, starat se o nové lidi. Nové lidi, kteří uvěří v pána nebo lidé, kteří jsou na začátku.

[25:15] Kde mají růst? Kde mají prostě se rozvíjat? Já mám za to, že pokud bychom se smířili s tím, že se potkáváme jednou za týden v neděli, a to ještě jenom někdy, vždyť i z Benátek se dá sledovat bohoslužba Volomouci. Jinak mimochodem, Pavle, moc krát děkuji, že si kázal o odpuštění. Melmě si toho cením. Takže i zdálky můžeme sledovat bohoslužby, ale mám za to, že pokud zůstaneme jenom u těch nedělí a ještě občas, takže to povede k živoření. Že to je tak, aby člověk jakoby duchovně neumřel, ale těžko se bude rozvíjet a těžko bude sloužit a těžko bude prospěšný Božímu království. Je to fakt tak, jako na nějaké živoření. Takže chtěl jsem vás pozbudit v tom novém školním roce, zkusme v tomhle tak nějak jako nově vykročit.

[26:24] Amen. Já tady zůstanu. Máme večeři, páně. Bude to asi jednodušší. Mělí bratři, mělé sestry, já bych přečetl na začátek to slovo ustanovení z prvního listu do Korintu, kde Apoštol Pavel v 11. kapitole připomíná korintským křesťanům. Já jsem přijal od pána, co jsem vám také odevzdal. Pán Ježíš v tu noc, kdy byl zrazen, vzal chleb, vzdal díky, lámal jej a řekl. Toto je smětělo, které se za vás vydává. Točíňte na mou památku. Stejně vzal po večeři i kalich a řekl.

[27:25] Tento kalich je nová smlouva, spečetěná mou krví. Točíňte, kdykoliv budete píti na mou památku. Je úžasné, že si dnes můžeme připomínat, že pán Ježíš, boží syn, který přišel v podobě služebníka v lidském těle, dal sám sebe za nás, za hřichy celého světa, to znamená za hřichy i mé, i tvé, abychom byli ospravedlněni, abychom byli očištěni, abychom vzali jeho spravedlnost skrze víru, protože On vzal na sebe naše odsouzení, naše zatracení, naše proklatí a nabídl nám a otevřel nám cestu koci. Právě tím, že budeme přijímat chleb, tak si připomínáme, že dal své tělo za nás a tím, že budeme přijímat víno, tak je to znamení toho, že prolil svou krev za nás, svou drahocenou krev a také je to znamení nové smlouvy, nové smlouvy z milosti, skrze víru, kde přijímáme spasení zadarma jako dár.

[28:48] A já bych v tuhle chvíli chtěl dát příležitost, abychom v tichosti před Bohem dali prostor Duchu Svatému, aby nás případně oslovil, případně i obvinil, abychom mohli vyznat své hřichy našemu pánu, abychom dříve, než budeme brát chleb a víno, tak abychom mohli skutečně si vyřešit a vyrovnat věci mezi mnou a pánem. Mějme teď chvíli, každý sám v tichosti, já ji pak ukončím. Když vyznáváme své hříchy a činíme pokání, tak je dobré si připomenout, co říká Boží slovo, kde je v prvním listě ano vyřečeno následující. Jestliže vyznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti.

[29:49] Všechno to, co jsme vyznali, všechno to, co nás obvinovalo, všechno to, co nás prostě vnitřně trápilo a vyznali jsme to pánu, rozhodl vhodit do moře zapomenutí. Nahlíží na nás jako na spravedlivé a jako na čisté skrze krev svého syna. A to je úplně to nejvíc, co si na tomto světě můžeme přivlastnit, na čem můžeme mít účast.

[All sermons](https://baptisteolomouc.cz/en/sermons)

---

HTML version: https://baptisteolomouc.cz/en/sermons/20220821/dom-c-skupiny-jako-prost-ed-vztah-a-d-v-ry · Last updated: 2026-10-15