# Vysvobození od moci hříchu

> Sermon from 11 September 2022, Římanům 6:1-14, Miroslav Čížek (in Czech). Recording of the Sunday service of the Baptist church in Olomouc – listen online or as a podcast.

- **Date:** 11 September 2022
- **Preacher:** Miroslav Čížek
- **Bible passage:** Římanům 6:1-14
- **Duration:** 27:25
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2022-09-11-Vysvobozeni-od-moci-hrichu-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2022-09-11-Vysvobozeni-od-moci-hrichu-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Transcript (Czech)

*automatic, may contain errors*

[0:00] Dobré ráno vám všem, mrtři a sestry. Probíráme knihu List Římanům, takže kdo si chcete najít, tak je to dnes List Římanům, šestá kapitola, od prvního do čtrnáctého verše a budu číst z českého studijního překladu. Takže List Římanům, šestá kapitola, první až čtrnácty verš. Co tedy řekneme? Máme zůstávat v Říchu, aby se rozhojnila milost? Naprosto ne. Jak bychom my, kteří jsme v Říchu zemřeli, v něm ještě mohli žít? Což nevíte, že my všichni, kteří jsme byli pokřtěni v Krista Ježíše, jsme byli pokřtěni v jeho smrt? Skrze křest jsme byli spolu s ním pohřbeni ve smrt, abychom i my, tak jako byl Kristus skrze slávu Otce vzkříšen z mrtvých, vstoupili na cestu nového života.

[1:03] Neboť jestli, že jsme se stali s ním srostlými, tím, že jsme mu byli podobni ve smrti, jistě mu budeme podobni i v zmrtvých stání. A víme, že náš starý člověk byl spolu s ním ukřižován, aby tělo hříchu bylo zbaveno sil a my už hříchu neotročili. Vždyť ten, kdo zemřel, je zproštěn hříchu. Jestli, že jsme s Kristem zemřeli, věříme, že spolu s ním budeme také žít. A víme, že Kristus, když byl vzkříšen z mrtvých, už neumírá, smrt nad ním už nepanuje. Neboť smrtí, kterou zemřel, zemřel hříchu jednou pro vždy. A život, který žije, žije Bohu. Tak i vy se považujete za mrtvé hříchu, ale za živé Bohu v Kristu Ježíši našem Pánu. Ať tedy hřích nevládne ve vašem smrtelném těle, tak abyste poslouchali jeho žádosti.

[2:05] Ani hříchu nepropůjčujte své údy, za nástroje nepravosti. Ale vydejte sami sebe Bohu jako ti, kteří byli mrtví a ožili, a své údy vydejte Bohu za nástroje spravedlnosti. Hřích nad vámi nebude panovat. Vždyť nejste pod zákonem, ale pod milostí. Tak tolik z božího slova od Apoštola Pavla. Hned na začátek musím přiznat, že ten text je mimořádně obsáhlý, náročný a vyžadoval by několik dní přípravy. A těch několik dní jsem neměl. Takže alespoň tentokrát. Měl jsem na to několik hodin. Takže si netroufám říct, že to, co tady budu předkládat, že bude ucelené, propracované kázání, spíše to budou poznámky. S takovým dosahem potom prakticky. Když jsme doposud probírali ten list Římanům, tak jsme se zabývali hodně pojmy, jako je ospravedlnění, milost, vlastně spasení z víry skrze milost, otázka milosti a zákona.

[3:28] A to jsou takové ty nejzákladnější záležitosti Evangelia. Ale proti tomu byla celá řada lidí, oponentů a poštola Pavla, která namítala, no jo, ale když je všechno z milosti, když je všechno zadarmo, jako dar, když je všechno skrze víru, tak jak je to potom s hříchem? Nejste potom, a já to řeknu moderně, křesťané, nejste potom příliš free? Není to tak, že si pak děláte, co chcete? Že si žijete, jak chcete? A co s hříchem? Jak je to s hříchem? A právě tady na tomto místě, v šesté kapitole, se tomu apoštol Pavel jako podrobně věnuje. A na všechny tyhle domělé, nebo i skutečné námitky, které se vyskytovaly proti Pavlovi, a tak i plet. A tak i plet. Konec. a později v církvi i proti Pavlovým žákům a skutečně i ty tendence takové příliš svobodomyslné se vyskytovaly v církvi, tak Pavel se tady s tím vyrovnává a říká na tu otázku, co tedy řekneme, máme zůstávat v říchu, aby se rozhojnila milost?

[4:47] Říká naprosto ne, říká jednoznačně ne. Jak by mohl hřích vládnout v životě božího dítěte? Podrobně to tady rozpracovává. Od toho třetího verše to modeluje na, chtělo by se mi říct, obrazu křtu, ale nejenom obrazu křtu, ale na skutečnosti křtu. Já se přiznám, že když jsem ten třetí, čtvrtý verš četl, a my jsme baptisté. Pro nás je křest jako nesmírně důležitá záležitost. Máme ji v názvu. A přiznám se, že po dlouhých letech jsem si uvědomil, že křest vodou v určitých ohledech chápu až moc symbolicky.

[5:49] A že ve křtu je mnohem víc, než jenom symbolická záležitost. Když se podíváte na ten třetí verš, což nevíte, že my všichni, kteří jsme byli pokřtěni v Krista Ježíče, jsme byli pokřtěni v jeho smrt, skrze křest jsme byli spolu s ním pohřbeni ve smrt, abychom i my, tak jako byl Kristus skrze slávu, otce vzkříšen z mrtvých a tak dále. Je tam řečeno skrze křest. Ve křtu se skutečně něco i reálně odehrává. Je to tak trochu tajemství. My teď probíráme na biblickém vyučování a na domácích skupinách druhou svátost ve Čeře páně. A tam jsem také brojil proti tomu, že by ve Čeře páně měla jenom symbolický význam. A mluvil jsem o tom, že sice nedochází k nějakému přepodstatění chleba a vína, ale že skutečně Kristus je přítomen.

[6:51] A málo kdy mě docházelo takhle jako úplně reálně, tak jak právě teď při tom čtení těch veršů šesté kapitoli, no jo, ale při křtu je to zrovna tak. To také není jenom symbolická záležitost. Samozřejmě, že při křtu je mnohá symbolika. Ale není to jenom symbolika. Reálně se něco odehrává v duchovním světě a v našem životě. A tady tyto verše to jednoznačně potvrzují. A tak, ačkoliv jsem baptistický kazatel, tak jsem si tak trochu uvědomil při studiu tohoto místa, že jsem ještě hobby baptista. Trošku se zahambením to říkám. Ale na druhou stranu, berte to i jako takový impuls k hlubšímu studiu. Třeba i tady toho třetího, čtvrtého verša, a jak je to s tím naším křtem, že křest není jenom symbolický potvrzení něčeho, co se odehrálo v nějakém vyznání.

[7:52] Ale k tomu se v zápětě ještě dostaneme. Takže ten křest je skutečně jako velmi hlubokou záležitostí, kde jsme s Kristem ponoření, to slovo pokřtění znamená ponoření, do jeho smrti. A jsme s ním pohřbení a vlastně z tohoto úhlu pohledu jsme umřeli hříchu. A povstává nový člověk. A ten nový člověk už není pod moci hříchu. Taky, jak bychom mohli dále otročit hříchu? Jak bychom mohli dále žít pod hříchem? Vždyť jsme vstoupili na cestu nového života. Šestý verš. A víme, že náš starý člověk byl spolu s ním ukřižován, aby tělo hříchu bylo zbaveno. a my už hříchu neotročili. Takže vidíte, že při tom, když jsme vydali život Pánu Jiží, když jsme uvěřili v něj, tak došlo i ukřižování toho starého člověka, toho starého já, že to je jako velmi hluboká operace.

[9:06] Aby tělo hříchu bylo zbaveno sil a my už hříchu neotročili, abychom nebyli otroci hříchu. Co mě překvapilo, to je také novinka, z toho několika hodinového studia, že jak je tam to slovo tělo hříchu, tak já jsem tak nějak na první dobrou očekával, že tam bude řecký výraz sarx, který velmi často a poštol Pavel používá jako výraz tělo pro lidskou padlou přirozonost, pro toho hříšného člověka. A na tomto místě není slovo sarx, ale je tam slovo soma, což mě docela překvapilo. To slovo soma známe ze somatologie, to je skutečně jako tady tohle tělo. Tak mě a poštol Pavel teda jako velmi překvapil na tomto místě, že mluví skutečně o tom těle, které vidíte, který je před námi. Aby tohle tělo, které vidíme, tak bylo zbaveno sil a my už hříchu neotročili.

[10:11] Vždyť ten, kdo zemřel, je zproštěn hříchu. Já bych se na tomto místě malinko dotkl záležitosti učitele biblického probuzeneckého kazatele, kterého jsem si nesmírně vážil, z jeho teologie jsem vyrůstal. Dodnes si ji velmi vážím. Možná tak trochu, proto jsem hobý baptistický kazatel, protože to byl metodistický jako učitel. John Wesley. A tento John Wesley, když učil o těch záležitostech, které probíráme v listě Římanům, tak nazýval o spravedlnění, termín, který jsme rozebírali, tak nazývá o spravedlnění o spravedlnění vysvobození z viny hříchu. Jo, když člověk jako uvěřil v Pána Ježíše, dal mu život, obrátil se, tomu říkáme, tak v listě Římanům máme pojem, že jsme o spravedlnění z víry.

[11:21] Nebo skrze víru. A John Wesley to nazývá, že to je vysvobození z viny hříchu. To znamená, že vlastně tobě je připočítána spravedlnost Ježíše Krista, a je země z tebe snět ten šat starého člověka, toho hříchu. A vlastně všeho toho, co s tím souvisí. To znamená případného odsouzení a případného trestu. Věčného zatracení. Jo, je nám připočítána vlastně spravedlnost Pána Ježíše Krista. Jsme při oděni do jeho spravedlnosti. Že Otec se na nás dívá skrze spravedlnost Pána Ježíše. a že vlastně tento pohled je a bude určující i na posledním soudu. Že když se takhle boží dítě postaví jako ospravedlněné boží dítě, vlastně prohlášené za nevinného, před Boha Otce, tak bude zachráněn. Přešel ze smrti do života.

[12:22] Nepodléhal soudu. To znamená, že byl vysvobozen z viny hříchu. To je toho spravedlnění. A to, o čem tady čteme v té šesté kapitole, tak není jenom otázka o spravedlnění, ale to je otázka toho, že člověk už není otrokem hříchu. Že vede nový život. Že vlastně ten starý člověk je ukřižován a chodí v novotě života. A John Wesley tohle nazýval posvěcením a posvěcení charakterizoval jako vysvobození z moci hříchu. Nejenom z viny hříchu, ale z moci hříchu. To znamená ne, že pro hřích člověk nebude zatracen, ale že už nemusíš řešit. Že ten hřích, který tě ovládal, nebo který mě ovládal, tak já jsem byl skrze Kristovu krev, skrze moc boží, která se projevila v mém životě, která se projevila právě i při křtu.

[13:27] Už vždyť jsme to tam četli, třetí, čtvrtý verž. Tak se projevila tak, že už nejsem otrokem hříchu, že už nemusím řešit. To neznamená, že už nikdy nezřeším. Všichni to známe, že se někde zapomenu, zapomeneš, že se projeví nějaká slabost, únava, že člověk prostě něco opomine z nějakého důvodu a padne, a se lže, a pak platí to, že v pokání přicházíme k pánu a on nám odpouští, on nás očišťuje. Ale mluvím o tom, že už nemusíš. Totiž otrok hříchu je ten, který musí, který musí řešit. Protože vlastně ten hřích je pánem nad člověkem. To je ten otrokář. A člověk je otrok a musí. Chtěj nechtěj, musí. Je nesvobodný a musí. A John Wesley říkal, že posvěcení je, že dochází k vysvobození z moci hříchu.

[14:31] Že ten hřích už nad tebou nevládne, nepanuje. A vracím se zpátky do šesté kapitoli a Pavel říká, no taky, jak by také mohl vládnout. Vždyť si byl ukřižován spolu s Kristem. A dokonce i tohle tělo, které vidíme, tak, jak jsme to tam četli? Tak jsem se trochu ztratil. Pomůžte mi. Zuzko, pomož mě, zachraň mě. Ty to nemáš ráda, ale zachraň mě. Sedmý ver, řekl. Vždyť ten, kdo zemřel, je zproštěn hříchu. Ne, ne, ještě dál. Dneska si mě nezachránila. Řešil jsem tam záležitost toho těla. Ten studijní překlad, ten to má v jedné guči, takže teď jsem se v tom trochu ztratil. Tělo hříchu, ano, kde to je? Koliká ty? Šestý, děkuju. Tak, o kousek vedle to bylo. A víme, že náš starý člověk byl spolu s ním ukřižován, aby tělo hříchu bylo zbaveno sil a my už hříchu neotročili.

[15:38] Že dokonce tady to tělo, které vidíme, které bylo zajaté hříchu, tak aby už hříchu neotročilo. Jsou věci vnitřní, jsou věci vnější, jsou věci chemické. Takové ty záležitosti viditelné jakoby hodně řešíme. Proto moc nemáme smilování jakoby ve sboru. To je nikotin, to je alkohol, to jsou jiné chemické záležitosti, kde i tělo je otrokem tady těch závislostí, tady těch chemických látek. A i sem to směřuje, to, o čem mluvím. Boží dítě, které je posvěcené, kde dochází k posvěcení, tak bývá zbaven vlastně i té moci hříchu, to znamená i v těchto závislostech. A na biblickém vyučování ve středu tady byl takový spontánní rozhovor, diskuze je na začátku ještě. No, diskuze, mluvil jsem hlavně já.

[16:39] Ale vzešlo to z nějakého impulzu, z nějaké otázky, právě v záležitosti kouření a nikotinu. Tak jenom příklad. Skutečně, co si vybavuju ve svém okolí, tak dřív nebo později nakonec všichni ti lidé, kteří zápasili s touto závislostí a přikláněli se k pánu Ježíši, tak z toho byli vysvobozeni. Z boží milosti. Díky Bohu za to, že on je mocen takhle silné vazby skutečně lámat a vysvobozovat a měnit. Říkal jsem tady ve středu, že v některých případech to bylo jak lusknutím prstu. Třeba i u silných kouřáků. Že opravdu z minuty na minutu odložili poslední cigaretu a kouříli. Ale bylo by naivní si myslet, že vždycky tomu bylo takhle, v mnoha případech to byly těžký boje, týdenní, měsíční, někdy možná i léta, ale nakonec všechny, které si já vybavuju, a teď bych je mohl jmenovat, ty obrázky těch tváří si vybavují, tak nakonec všichni z toho byli vysvobozeni.

[17:51] Někdo zázrakem nadpřirozeně, rychle, tak jakoby z milosti téměř zadarmo, někdo po těžkém boji. Otázka zní proč? Nevím. Někdy hospodin dá zázrak, někdy je potřeba projít nějakou výchovou, nemám na to úplně odpověď, ale radostná záležitost je to, že všichni nakonec z toho byli venku. No ten nikotín, ten je cítit, ten je vidět, tak to všichni moc řešíme, ale pak jsou vnitřní záležitosti a také velmi bolavé a také zničující a devastující a ty už tolik třeba neřešíme. Příklad dnes, v dnešní době je velmi aktuální záležitost pornografie, závislost na pornografii. To není něco, čím se tady chlubíme a to není něco, co je vidět a na to nepotřebujete popelníčky někde na kraji zboru. A přesto jsou to věci, které sužují lidi, trápí lidi a má to také tendence zotrčovat a ničit.

[19:02] A znovu říkám, že Ježíš Kristus je mocen jako boží syn. Vysvobodit nejenom z viny hříchu, to znamená, že nebudu odsouzen, ale přesto třeba padám každého dne znovu a znovu padám. A je to smutný a je to takový život jakoby nevítězný, ale přesto nebudu proto odsouzen. Ale on je mocen dokonce vysvobodit z moci hříchu, že už nemusím. A já jsem dneska o tom chtěl tak trochu mluvit i v té praktické rovině, tak snad vám to úplně nevadí. Mohli jsme tady rozebírat velmi teoreticky ty pojmy, které tady jsou a je jich tady celá řada. A buďte v klidu, list Římanů má 16 kapitol a ty pojmy, my se k ním ještě dostaneme. Jeden po druhým. Pavel se jim věnuje jako velmi intenzivně v celém listě Římanů.

[20:03] Ale já jsem chtěl dneska i do té praxe, aby to nebylo jenom o teorii a o definicích. My skutečně nemusíme, nemusíme otročit hříchu. Ale není to samozřejmost. Není to úplně jako automaticky. Není to jenom tak, že se přiznáš k pánu Ježíši a tím je všechno vyřešeno. Některé věci musí jít do hloubky. A potom po svěcení musíme také toužit, také ho hledat, vyhledávat. V milosti nebo z milosti do něj každého dne vstupovat. Volat k Bohu, někdy možná křičet k Bohu. Někdy možná až křičet k Bohu. Že to je pro nás něco, co nám velmi leží na srdci. Že to není samozřejmost. A že to nikdy nebyla samozřejmost. Tak doplním i ještě dvěmi texty. Jeden je od Apoštola Pavla z prvního listu do Korintu.

[21:09] Třetí kapitola, první až možná třetí, čtvrtý verš. Kde v tom velmi zajímavém listě korintským křesťanům, kteří v mnohem byli na výši duchovně, kde je řeč o duchovních darech a o velkých věcech boží moci. Tak ale ve třetí kapitola jim říká, alespoň tedy některým, já jsem k vám, bratři, nemohl mluvit jako k těm, kteří mají ducha. Nejbrž jako k těm, kteří myslí jen po lidsku. Jako k nedospělým v Kristu. Mlékem jsem vás živil pokud. Krm jsem vám jíst nedával, protože jste jej nemohli snést. Ani teď ještě nemůžete. Neboť dosud patříte světu. Odkud je mezi vámi závist a svár, nelist toho, že patříte světu a žijete jako ostatní lidé. To je velmi palčivá kritika korinských křesťanů, nebo alespoň některých z nich.

[22:16] Kdy Pavel jim říká, jako vy nejste zralí, vy jste nedospěli v Kristu. Vy ještě nesnesete jako stravu dospělých lidí. Stále ještě mléko potřebujete. Nemohl jsem k vám mluvit jako těm, k těm, kteří mají ducha. To je docela silný výrok. Jinými slovy, vy už jste měli být daleko úplně někde jinde. Jako v té škole, pánově. To je, jak kdybyste propadli několikrát do první třídy. Představte si to, že půjdete na základní školu a budete tam pět let a budete neustále propadat do první třídy. Tak ono by se to v našem systému nestalo. Dostali byste se do rukou moje ženy. Ono se to nějak jmenovalo v minulosti, dneska se to nějak jmenuje, ale ten obor se jmenuje speciální pedagogika. Dostala by se vám speciální péče. A díky bohu, že to máme, že taková možnost existuje.

[23:21] Ale zpátky k tomu, o čem tady mluvil Pavel. No prostě, kdybyste propadli pětkrát v první třídě a neustále se trvávali někde v první třídě, tak jako něco není v pořádku. Jako tak to být nemá, že jo? V křesťanském životě. My nemáme zůstávat neustále na začátku, jako ty nemluvňata. Nepoužitelné v reálném životě. Další místo. Druhý místo. Tentokrát list židům. Autor listu židům. A je to v podobném duchu. Pátá kapitola od jedenáctého verše. O tom by bylo mnoho co mluvit, ale je těžké vám to vyložit, protože nejste ochotni slyšet, za takovou dobu už byste měli být sami učiteli. A zatím opět potřebujete, aby vás někdo učil a becedě boží řeči. Potřebujete mléko, ne hutný pokrm. Každý, kdo potřebuje mléko, protože nepřivykl slovu spravedlnosti, je jako nemluvně.

[24:23] Hutný pokrm je pro vyspělé, pro ty, kdo mají cvičením své smysly, vypěstovány tak, že rozeznají dobré od špatného. Takže autor listu židům ale velmi podobně. V podobném duchu. Už byste dávno měli být někde úplně jinde. A proto ten Wesley mluvil o posvěcení. Díky Bohu, že jsme o spravedlnění zadarmo skrze víru v Kristu. Ale my máme hledat i posvěcení. A nejenom hledat, ale do něj vstupovat. A naše životy se mají skutečně jakoby měnit. A já chci tady vyznat, že s boží milosti a s boží moci je to možné. A to, o čem jsem tady dneska mluvil, to není výzva k tomu, abychom teďka dřeli jako koně. Abychom vyvinuli neuvěřitelný mentální výkon, že se začneme nějak buddhisticky nebo nevím jak jakoby proměňovat. Je to všechno jenom z milosti. A všechno to je skrze víru.

[25:25] Ale máme kam růst. Víte, milí baptisté, ono to není jenom o tom, že uvěříme v Pána Ježíše, přijmeme křest, odhalíme tady podium a zažijeme tu úžasnou slávu. A ona je, my jsme to tam četli, ve třetím, ve čtvrtém verši. Ona to je úžasná záležitost. Ale to není konec. To je začátek. Jako před námi je celý život duchovní. A my máme kam růst. Pokud si prošel první třídou, tak následuje druhá, třetí, čtvrtá, pátá. A poštol Pavel nechtěje nám toho příkladem. Z něho vyrostl požehnaný boží služebník, který byl schopen pak vyznat, že nežijí už já, ale žije ve mně Kristus. o něm bylo mě poználeží. Konec. Konec. To se nestane samo sebou. Máme do čeho vrůstat, máme co přijímat každého dne. A jestli ty naše životy jsou nudné a jestli je nudné přicházet na neděli, když všechno známe, tak trochu je problém možná v nás.

[26:33] Pořád je kam růst, pořád je do čeho vstupovat. Pán má pro nás připravené neustále nový věci. A to naše obrácení ke Kristu, to není jenom nějaký myšlenkový příklon k němu. A pak teda křest, že ho veřejně vyznám. To je mnohem víc, znovu zrození je mnohem víc. To je skutečně jako, že jsme ukřižovali toho starého člověka a vydali se na novou cestu životem. Tak já už se chybím ke konci. Berte to jako povzbuzení, že pro každého z nás má pán připravené úžasné věci, velké věci, i když chodíš s pánem už 20 let, nejsme na konci a berte to jako výzvu. Amen.

[All sermons](https://baptisteolomouc.cz/en/sermons)

---

HTML version: https://baptisteolomouc.cz/en/sermons/20220911/vysvobozen-od-moci-h-chu · Last updated: 2026-10-15