# Vnitřní rozpor člověka žijícího pod zákonem

> Sermon from 2 October 2022, Řím 7:14 - 8:1, Miroslav Čížek (in Czech). Recording of the Sunday service of the Baptist church in Olomouc – listen online or as a podcast.

- **Date:** 2 October 2022
- **Preacher:** Miroslav Čížek
- **Bible passage:** Řím 7:14 - 8:1
- **Duration:** 26:24
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2022-10-02-Vnitrni-rozpor-cloveka-zijiciho-pod-zakonem-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2022-10-02-Vnitrni-rozpor-cloveka-zijiciho-pod-zakonem-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Transcript (Czech)

*automatic, may contain errors*

[0:00] Dobré ráno vám všem. Kdo chcete, tak si prosím otevřete Biblii, sedmá kapitola od čtrnáctého verše až osmá kapitola do prvního verše. Líst Římanům, sedmá kapitola od čtrnáctého verše až osmá kapitola do první verš. A budu číst tedy z toho českého studijního překladu. Neboť víme, že zákon je duchovní, já však jsem tělesný, prodaný do otroctví hříchu. Nerozumím tomu, co dělám, vždyť nedělám to, co chci, nejbrž činím to, co nenávidím. Činím-li však to, co nechci, souhlasím se zákonem, že je dobrý. Ale pak již to nekonám já sám, nejbrž hřích, který ve mně přebývá.

[1:03] Vím totiž, že ve mně, to jest v mém těle, nepřebývá dobré, neboť chtít dobro to dokážu, ale konat už ne. Vždyť nečiním dobro, které chci, nejbrž zlo, které nechci. Jestliže však činím to, co nechci, nedělám to již já, ale hřích, který ve mně přebývá. Nalézám tedy tento zákon. Když chci činit dobro, je přímě zlo. Podle vnitřního člověka radostně souhlasím se zákonem božím. Vidím však jiný zákon ve svých údech, který bojuje proti zákonu mé mysli. A činí mě zajat sem zákona hříchu, jenž je v mých údech. Já nešťastný člověk. Kdo mne vysvobodí z těla této smrti? Bohu buď dík skrze Ježíše Krista, našeho pána. Tak tedy tentyž já svou mysli sloužím jako otrok zákonu božímu, ale svým tělem zákonu hříchu.

[2:07] Nyní tedy není žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši. A nechodí podle těla, ale podle ducha. Tak tolik z božího slova. Kapitola, ke které už nebudu vyjadřovat svůj vztah, zůstanu velmi neutrální. V podstatě pokračujeme od minulé neděle s tím, o čem byla řeč. To znamená otázka zákona. A minule jsme tady procházeli celou řadu termínů, abychom té kapitole lépe rozuměli, takže já už to dneska nebudu opakovat. A myslím, že budu kázat i trochu jakoby jinak, protože některé z vás možná v jazykové analýzy dráždí a úplně vám nevoní, takže zkusím trochu jakoby jinak. Ale přece jenom alespoň malinko se některých záležitostí dotknout musí.

[3:12] Mám za to, že vy, kdo čtete písmo pravidelně, tak vnímáte, že ta kapitola je poměrně taková jako deprimující. A obzvlášť ten závěr je takový jako složitý na čtení i na výklad. Když se podíváte ten čtyřadvacátý a pětadvacátý jako verž, tak po celé té sedmé kapitole, kde těsně před tím, co mám na srdci, tak je já nešťastný člověk, kdo mne vysvobodí z těla této smrti, vyznává poštol Pavel. To je docela jako zoufalé, jako vyznání. A už se nadechujeme, pětadvacátý verž, že přece jenom jako byl nějaký happy end a přece jenom to nějak jako skončí jako dobře. Bohu buď dík skrze Ježíše Krista, našeho pána. A tak tam bychom si nějak jako představovali, že bychom skončili.

[4:15] To by byl ten happy end. Ale on následuje další ještě text. Tak tedy tentiž já svou myslí sloužím. jako otrok zákonu božímu, ale svým tělem zákonu hříchu. A takhle končí ten 25. verš. To znamená, z toho nadechnutí, z toho východiska, z toho happy endu, to klesne ještě níž. Tak to asi není úplně pozbudivé čtení. A mnohým teologům a biblistům to vrtalo v hlavě. A tak někteří dokonce přišli s takovým řešením, které vám tedy předložím, pokud někdo doma máte nový zákon od Františka Žilky, mimochodem jako v celku dobrý překlad, docela přesný, tak František Žilka to prostě vyřešil, že ty verše přehodil a bylo. Takže v jeho překladu máte list Římanům 7. kapitola a následuje verš 25b, potom se vrací k 24. verši a potom následuje verš 25a.

[5:23] A dole do poznámky prostě napsal, že to prostě přehodil. Tak i takhle se dají řešit věci. Já vám to jeho řešení přečtu. To se vám asi bude líbit. Možná si od této chvíle zamilujete překlad Františka Žilky. Tak tedy sám o sobě rozumem, sice sloužím božímu zákonu, ale tělem sloužím zákonu hříchu. Já nešťastný člověk, kdo mne vysvobodí z tohoto těla propadlého smrti? Díky Bohu stalo se to skrze Ježíše Krista, našeho pána. Dobrý řešení. Tak to je výsada těch, kteří překládají písmo. Ale nevím, nevím, jestli to je správná metoda. Tak to tady čtu, prosím vás, spíše jako kuriozitu. Já si myslím, že takhle se úplně jako s božím slovem nemá zacházet. Že si prostě překladatel to úplně v klidu přehodí. I když já si přiznám, že jsem si tady dovolil dneska také jako takovou provokaci.

[6:25] Tu jste asi zaznamenali. Že jsme četli do osmé kapitoli prvního verše. Tak to je zase moje provokace. Že jsme skončili. Nyní tedy není žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši a nechodí podle těla, ale podle ducha. To je ten happy end. Totiž možná vás to některé provokuje, ale já si to tak malinko si to obhájím. Nebo aspoň se o to pokusím. Totiž když čteme písmo a čteme podle kapitol a podle daných veršů, tak si buďte jistí, že když Apoštel Pavel psal svůj dopis list Římanům, tak ho nedělil na žádné kapitoli a na žádné verše. Totiž dělení na kapitoli to máte až několik staletí po té, co bylo písmo napsáno a dělení na verše je ještě mnoho dalších staletí později.

[7:29] Středověk ne-li novověk. A za jakým účelem proč? No jenom čistě pro pomoc, aby nám to byla pomocná záležitost. Ale Pavel, když psal list Římanům, tak psal, jak to leží a běží a žádné dělení na kapitoli a na verše tam prostě nebylo. Tím chci říct provokativní věc, ale za tou si stojím, že dělení na kapitoli a na verše není kanonické. A tudíž není inspirované. A tudíž podlehá změnám, tudíž podlehá i chybám. A mohl bych vám tady doložit, že dokonce opravdu na některých místech je to dělení na kapitoli a na verše vyloženě umělé a někdy až škodlivé. A tak se může stát, že když čtete Biblii podle nějakého schématu, že čtete tu sedmou kapitolu, tak skončíte přesně tam, kde ty verše prostě patří po tu sedmou kapitolu, oddělíte to dnem a nocí a pak další den čtete další kapitolu a přitom vám může uniknout nějaká souvislost, jenom kvůli tomu, že to čteme takhle odděleně.

[8:43] A někdy dokonce... nešikovně rozděleně. Takže dalo by se říct, že pomoci by bylo někdy třeba číst písmo v kuse, tak jak leží a běží. Nevím, jestli jste to někdy zkoušeli, ale přečíst třeba list Římanům za jeden den. Nebo Markovo Evangelium za jeden den. To znamená, to rozdělení mezi sedmou a osmou kapitolou je umělá záležitost. To tam Pavel prostě takhle nerozděloval. Já vám to ještě malinko zkomplikuji pro výklad písma. Dokonce co se týká originálního textu, tak tam ani nejsou nikde malá velká písmena. Tak, jak my dělíme v písmo, že tam třeba slovo Duch Svatý nebo jenom slovo Duch někdy máme s velkým D a jedná se o Ducha Svatého. Někdy dáme písmeno malé D a máme za to, že teda se jedná o lidského ducha. Nic takového v originálním textu není. Dokonce tam nejsou ani interpunkce, to znamená tečky, čárky.

[9:47] Dokonce tam nemáte ani otazníky, ani vykřičníky. Všechno to je jenom otázka jakoby kontextu. A překladatelé musí z kontextu usuzovat, je to otázka, není to otázka, patří tam vykřičník, končí tady věta, začíná tam někde další věta. A nebo to patří dohromady. Proč? Protože vlastně originál textu máme všechno jenom velkými písmeny. Bez mezer, bez čárek, bez teček, otazníků a vykřičníků. Všechno velká písmena. Takzvaná unciála. Takže teď jsem dal jenom na vysvětlenou, proč vlastně někdy je to na škodu věci. Pochopitelně je to pomocná věc pro nás. Ty kapitoly a ty verše. Ale někdy je to na škodu věci. Takže z toho důvodu jsem si dovolil tady číst až po ten první verš. Je to taková drobná provokace. Přiznávám. Protože máme rádi happy endy.

[10:48] Protože chceme, aby to skončilo dobře. A ona, ta osmá kapitola, velmi těsně navazuje na tu sedmou kapitolu. Ona je s ní vyloženě jakoby propojená. A ta sedmá předchází té osmé. A Pavel skutečně to psal jakoby v jednom celku. Tu sedmou a osmou kapitolu. Tak další věc, která může dělat problémy a dělá problémy při výkladu. Protože Pavel vlastně to, co tady jsme četli, tak říká v první osobě jednotného čísla. To znamená jakoby své vyznání. To znamená, že je to fakt, že Pavel tady vyznává já nešťastný člověk, kdo mě vysvobodí z těla této smrti. Je to opravdu jeho vyznání. Ten velký Pavel, ten velký misionář, který přinesl evangelium do půlky Evropy, tak najednou tady vyznává takovou hruzu, že to je nešťastný člověk. odkud mu přijde vysvobození.

[11:51] A tak někteří nad tím přemýšlejí, jestli to je reálné Pavlovo vyznání, nebo jestli to je vyznání, které se týká jeho předcházejícího života, jeho života jako farize, jako zákonníka. Tak já mám za to, že tady se jedná o jakousi literární figuru, že to Pavel modeluje sám na sobě, ale ve skutečnosti se jedná určitě o jeho bohatou zkušenost z života, kdy žil bez Krista, kdy žil jako zákonník, jako farizeus. Ale také zvědomím toho, že zrovna tak by se mohlo stát, pokud by od Krista odstoupil. I ten velký Pavel. Kdyby odstoupil od Krista, kdyby se přiklonil zase zpátky k životu starému, tak zrovna tak by to byla úplná realita jeho života. Jinak Pavel sám vlastně o sobě vyznává v listě Galackým, a to jsem přesvědčen, že je vyznání jeho duchovní reality, v listě Galackým 2. kapitola 19. až 21. verž.

[13:01] Ani to nemusíte hledat, já to tady přečtu. Vždyť já jsem skrze zátky. On umřel zákonu, abych žil Bohu. S Kristem jsem ukřižován, nežijí už já, ale žije ve mně Kristus. Život, který nyní žijí v těle, žijí ve víře v Syna Božího, který si mě zamiloval a vydal sebe samého za mne. Neodmítám milost Boží, neboť jestli, že spravedlnost je ze zákona, potom Kristus zemřel nadarmo. Jedná se mi především o tu část, nežijí už já, ale žije ve mně Kristus. Život, který nyní žijí v těle, žijí ve víře v Syna Božího. To jsem přesvědčen, že je aktuální, reálné vyznání Apoštola Pavla, jako jeho duchovní realita. Je dobrý si uvědomit, že je to vyznání v listě Galackým a vy, kdo jste četli a znáte list Galackým, tak to je list, který řeší stejnou problematiku, jako list Římanům, ale řeší ji tak jako velmi prakticky.

[14:08] List Římanům vlastně píše Pavel do Říma a vlastně je to souhrn, teoretický souhrn jeho učení, jeho evangelia, do sboru, ve kterém nikdy nebyl. Ale list Galackým je velmi prakticky, protože to píše do sborů, které založil, kam skutečně reálně přinesl evangelion a tyhle sbory přijali Krista, ale pak od Krista odstoupili a vraceli se zpátky k zákonu. Vraceli se zpátky k životu ze svých vlastních sil a Pavel je velmi kritický, velmi přísný a současně ho to velmi mrzí, protože to byly sbory, které založil a byl jejich duchovním otcem a přišli tam falešní učitelé, falešní apoštolové a ty zbory svedly na scestí. Já bych ještě k tomu přečetl Pavlovou kritiku, kterou říká vlastně těm, které jako otec přivedl ke Kristu, kterým zvěstoval evangelium.

[15:14] Tak těm Galackým v třetí kapitole říká a budou to jako výseky určitých veršů, takže to není ani celý souvislý text. O nerozumní Galatěné, kdo vás očaroval? Vás, kterým byl před očíma vykreslen Ježíš Kristus ukřižovaný. To jste tak nerozumní, začali jste duchem a nyní dokončujete tělem. Tolik jste vytrpěli nadarmo, jestliže to skutečně bylo nadarmo. Tedy ten, který vás vystrojuje duchem a působí mezi vámi mocné věci, činí tak na základě skutku zákona nebo na základě slyšení víry. A v páté kapitole o kus dál dokonce říká Galackým, Pavel, zbavili jste se Krista, vy, kteří hledáte ospravedlnění v zákoně, vypadli jste z milosti.

[16:15] Až takhle přísný jako výrok těm Galackým jako píše, protože jim tam vysvětluje, že evangelium skrze jakoby milost, skrze Kristovi zásluhy je to jediné a žádné jiné evangelium neexistuje. A pokud někdo přichází s jiným evangeliem, tak přichází s falešným učením a Pavel tam velmi ostře říká, ať takový zvěstovatele jsou prokleti. Prostě jiný evangelium neexistuje. Říká, i kdybych já náhodou spadl hlavu na beton a přišel a zvěstoval bych vám jiné evangelium. Nebo dokonce, kdyby i anděl z nebe přišel a zvěstoval jiné evangelium. Nechť jsou prokleti. Jiné evangelium neexistuje. Takže ten list Galackým je přínosem právě číst jako v souvislosti s tím listem římanům, i protože je kratší a i protože je jako praktický a je velmi reálný. Protože to, co tam čteme, tak se skutečně jako stalo v těch Galackých zborech.

[17:21] A právě proto, že si Pavel byl vědom, že se tak může stát, že se tak stalo, že ty Galacký skutečně Skutečně se dostali do této krize, skutečně se dostali do tohoto falešného postoje, tak o tom takhle mluví i v tom listě Římanům, že vlastně nejenom ten starý život, který žil bez Krista, Pavel, ale i kdyby jako apoštol, i kdyby jako služebník boží, kdyby náhodou odstoupil od Krista a začal žít ze svých vlastních sil, už jenom ze svých vlastních zdrojů, jenom z nějaké tradice, jenom z nějaké zkušenosti, tak vlastně by se zase vracel zpátky pod ten zákon. Jako to je úplně neúprostná zákonitost. Když odstoupíš od Krista, tak se vracíš zase zpátky pod zákon. Chtěj nechtěj. A tahle věc jako hrozí. Hrozí i nám, tohle nebezpečí tady je. My jako baptiste jasně vyznáváme spasení z milosti, ale milost a Kristovi zásluhy pro nás nejsou jenom proto, že jsme na počátku přijali spasení.

[18:32] Že jsme jakoby nastoupili do spasení. Že jsme se kdysi stali ospravedlněnými z víry. Ale co dál? Co náš každodenní reální život? Jako najednou žijeme ze svých vlastních sil? Najednou to bereme za své a na sebe? A bez Krista? Ze svých vlastních zdrojů? V pátek na domácí skupině u nás, na Jílové, jsme se bavili o budování charakteru v rámci toho tématu služba Bohu. A tak jsme ho trochu rozpracovávali, tohle téma, ale mám za to, že ne, úplně jsme ho dopracovali. Totiž to budování charakteru je velmi důležitá věc, kterou služebník boží potřebuje. A je to každodenní proces, to zcela jistě. Ale zrovna tak tam je ta velká hrozba, že to pojmeme ze svých vlastních sil.

[19:32] Že tak nějak zapomeneme na milost, zapomeneme na Krista, zapomeneme na Ducha Svatého a že začneme uplatňovat nějaké mechanizmy, nějaké principy, nějaká schémata, možná plynoucí z naší duše, z našich duševních sil, nějaké metody. A zrovna tak se můžeme dostat vlastně na scestí, že už jsme bez Krista. Že už to není z něj, že už to není z boží moci, že už je to jenom z našeho lidského snažení, jenom z našeho nějakého úsilí a už jsme mimo milost a už jsme mimo Krista. A už jsme zase pod zákonem. A jestli někdo u sebe takhle rozpoznáváte toto nebezpečí, tak o tom dneska chci mluvit a předtím chci varovat. A já neříkám, že tady tou lidskou cestou se nakonec někam nemůžete dopracovat. Můžete.

[20:34] Ti židé, ti farizeové, ti zákonnici se přece jenom někam dopracovali. Ale nemusí to být jenom jako židovský zákonnictví. buddhisté se také někam dopracují. Yogíni se také někam dopracují. Stojíčtí filozofové se také někam dopracují. Do nějaké jako by úrovně, po lidsku. A do takové úrovně, že pak můžeme třeba obdivovat, jaké jsou to cnostné bytosti. A že skutečně nějakých výsledků dosahli. Ale je to bez Krista? Je to zpátky zákon? A nebo zákonnictví? A nebo ten princip zákona postavený na lidských silách? A smrdí to potom na dálku. Chtěj nechtěj. Protože ten, kdo se takhle lidsky někam dopracuje, tak ve skutečnosti je v nadřazenosti, v exkluzivitě, v nějaký duchovní píše, v posuzování a odsuzování druhých, kteří nedosahují ty výšiny, které on.

[21:41] A smrdí to na dálku. Jako sláma z bod čouha. Tak takhle to je. Protože ten, který... Je celé v Kristu, ten, který žije s boží moci, ten, který se dopracuje skrze milost úžasných věcí ve svém životě, tak pak neodcuzuje lidi. A je plný milosti. A je vonavý. A lidé jsou spíš přitahování k němu, protože v něm vnímají obraz božího Sina Páne Ježíše Krista. Takže i my, měli baptisté, bratři a sestry, pokud jsme začali jako galačtí skutečně celé s Kristem, tak nesmíme zapomenout, že i po deseti, dvaceti, třiceti letech křesťanského života, pilného, pracovitého, zodpovědného, tak musíme znova tak každého rána do toho jít s Pánym Ježíšem. Skrze milost.

[22:48] Ne ze svých sil. Ne nějakým lidským mechanizmem. Ne nějakou lidskou duševní snahou. Ne nějakým výkonem. Nějakým záslužnictvím. A hrozilo tohle i v křesťanství. Já si pamatuju na jeden takový extrémní příklad z dějin církve. Nevím, jestli jste slyšeli někdy příklad nebo jméno, nebo osobnost. Šimon Stylites. Slyšeli jste to někdy. To byl člověk, který, křesťan, starověká církev, kde skutečně církev upadla do záslužnictví a zákonnictví, tak nějak se jí ztrácela boží milost. To se dělo už v 2. století po Kristu. Už na začátku 2. století po Kristu církev ztrácela boží milost a upadala do zákonnictví a upadala do záslužnictví. A tady ten Šimon Stylites žil celý svůj křesťanský život na sloupu, antickém sloupu.

[23:58] Celý život tam žil. Myslel si, že to je nějaká zbožná cesta, že si tím něco vyslouží, že se někam dostane. Si představte, že dřepíte celý život na půl metru čtverečním nebo na metru čtverečním a myslíte si, jak je to poženáná cesta, že tím se někam dostanete. Až takhle bludný prostě směry a tendence se dostaly i do křesťanské církve. Tento týden jsem četl o jednom hinduistovi, který už 10 let drží takhle ruku a myslí si, že prostě tím jako něčeho dosáhne. Zoufala ve dne v noci, 24 hodin, ve spánku, takhle drží ruku. Jako nepředstavitelný. Byl to vyloženě zoufalý pohled, ten člověk měl tu ruku už úplně jako ze sláblou, strnulou. Prostě nějaká taková metoda, že se někam dopracuje.

[24:58] No, že to je v těch východních jakoby směrech, tak tomu se nedivíme. ale jak to hrozí i nám, i v našich křesťanských kruzích. Dokonce i v našich kruzích, které zešly z reformace. Jak je to nebezpečný, jak se zase máme tendenci navracet ke starým pořádkům. Takže znovu upozorňuji nápočtila Pavla, který říká, o nerozumní Galatiané, kdo vás očaroval? Vždyť vám byl před očima vykreslený Ježíš Kristus ukřižovaný. To jste tak nerozumní. Takže dneska jsem vás chtěl povzbudit na základě té sedmé kapitoly, kde jsem tak malinko kazatelsky odstoupil. Nechtěl jsem tady rozebírat každý verž, nechtěl jsem tady rozebírat každý ten pojem, ale chtěl jsem mluvit o tom nebezpečí, které je za tou kapitolu. Proč ten Pavel o tom tady mluví? Proč to takhle velmi měl na srdci těm římským křesťanům předat?

[26:01] A tak vás zvu do dalších dnů, abychom šli s pánem Ježíšem. On je dostatečný nejenom na naši spásu, nejenom na naše... spravedlnění, ale on je dostatečný i na náš každodenní život. I na náš charakter, i na naše posvěcení. Amen.

[All sermons](https://baptisteolomouc.cz/en/sermons)

---

HTML version: https://baptisteolomouc.cz/en/sermons/20221002/vnit-n-rozpor-lov-ka-ij-c-ho-pod-z-konem · Last updated: 2026-10-15