# Svědectví Ducha svatého

> Sermon from 16 October 2022, Ř 8, 9-17, Miroslav Čížek (in Czech). Recording of the Sunday service of the Baptist church in Olomouc – listen online or as a podcast.

- **Date:** 16 October 2022
- **Preacher:** Miroslav Čížek
- **Bible passage:** Ř 8, 9-17
- **Duration:** 30:12
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2022-10-16-Svedectvi-Ducha-svateho-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2022-10-16-Svedectvi-Ducha-svateho-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Transcript (Czech)

*automatic, may contain errors*

[0:00] Dobré ráno, bratři a sestry, zdravím také ty, kteří doma u počítačů sledují. A takové pozvání, pokud budete mít cestu, vy, kdo sledujete u počítačů, budete mít cestu přes Olmouc, tak jste vítáni, přijďte mezi nás. Budu kázat z listu Římanům, osmá kapitola, od devátého verše do sedmnáctého verše. Z toho českého studijního překladu. Takže list Římanům, osmá kapitola, od devátého do sedmnáctého verše. Vy však nejste v těle, ale v duchu, pokud ve vás v skutku duch boží přebývá. Jestliže však někdo nemá Kristova ducha, ten není jeho. Je-li však Kristus ve vás, je sice tělo mrtvé kvůli hříchu, ale duch je živý kvůli spravedlnosti.

[1:02] Jestliže ve vás přebývá duch toho, který vzkřísil Ježíše z mrtvých, pak ten, který vzkřísil Ježíše Krista z mrtvých, oživí i vaše smrtelná těla skrze svého ducha, který ve vás přebývá. Nože tedy, bratři, jsme dlužníky, ale ne těla, abychom podle těla žili. Jestliže žijete podle těla, je vám souzem zemřít. Jestliže však duchem usmrcujete činy těla, budete žít. Neboť všichni ti, kdo jsou vedení duchem božím, jsou synové boží. Nepřijali jste ducha otrodství, abyste se opět báli, nejbrž přijali jste ducha synovství, v němž voláme Abba oče. Sám ten duch svědčí spolu s naším duchem, že jsme děti boží. Jsme-li však děti, jsme i dědicové, dědicové boží a spolu dědicové Kristovi. Pokud v skutku spolu s ním trpíme, abychom spolu s ním byli také oslaveni.

[2:10] Tak když jsme ty verše četli, tak mnohokrát tam zaznělo slovo duch. Velmi často ve smyslu duch svatý, ale ne vždy. Je tam řeč také o lidském duchu, o našem duchu. Takže dnes budu kázat o duchu svatém, ale v souvislosti s tímhle textem, protože o duchu svatém by se dalo mluvit z mnoha úhlů pohledu. Ale chci říct to, že to je nesmírně důležitý téma. Asi znáte evangelistu Dwighta Moodyho, evangelista 19. století, velký slavný služebník boží, který přivedl skutečně tisíce lidí ke Kristu. Tak ten měl jednoho takového spolupracovníka, ten se jmenoval Torej a mimochodem také velmi poženanej člověk. A tenhle jeho kolega, když se ptal Moodyho, o čem má kázat, tu a tam se ho zeptal, o čem má kázat, na těch velkých zhromážděních, které tehdy v rámci těch kampaní evangelizačních pořádali.

[3:22] A on mu řekl o duchu svatém. A vždycky, když se zeptal, tak vždycky mu odpověděl o duchu svatém. A on už z toho byl takový nervózní mírně a říkal, ale já mám i jiná témata. On to byl poměrně vzdělaný člověk, ten Torej, teologicky vzdělaný, více než Moody. A Moody mu řekl kaž o duchu svatém. Takže skutečně kázání o duchu svatém nebo vyučování o duchu svatém je nesmírně důležitý, protože to je sám Bůh, třetí osoba Boží Trojice a bez něho by nebylo v našich životech vůbec nic, protože on je ten, který usvědčuje z hříchu, on je ten, který zjevuje milost v Pánu Ježíši, tak, aby to člověk mohl vnitřně duchovně pochopit, aby to také mohl přijmout. A proto tady... A proto tady také Pavel říká, že kdo nemá ducha Kristova, myšleno ducha svatého, tak ten není jeho.

[4:31] Skutečně křesťany se nemůžeme stát jenom tím, že chodíme do kostela. Křesťany se nemůžeme stát, protože jsme se narodili do křesťanské rodiny. Já jsem se narodil do křesťanského rodu a skutečně jako tím jsem se nestal křesťanem, božím dítětem, tím, že jsem se narodil v křesťanské rodině. Jako boží království nelze zdědit, tak nějak jako v rodu to nejde. Každý sám si musí učinit svou vlastní zkušenost s Bohem a to není možný bez ducha svatého. Tak se stalo i v mém životě v sedmnácti letech. Jak jeden bratr od nás ze školy říkal, Bůh nemá vnoučata. Má jenom syny a dcery. Jako to nemůžete nějak jako v rodu zdědit. Že babička, táta, máma, prostě věřící, tak jsem taky věřící. Tak to prostě není. Potřebujeme zjevení ducha svatého, abychom porozuměli, že jediná cesta k Bohu je skutečně skrze Pána Ježíše Krista.

[5:40] On způsobuje to, že v nás přebývá vlastně v našem vnitru Boží království. Já teď skočím až do 16. verše, protože mám za to, že ten verš s tím, o čem teď mluvím, souvisí. A je to verš, který velmi často používám a asi vy ho znáte možná i na zpaměť. V tom studijním překladu je to trochu jinak přeloženo. Je tam psáno, sám ten duch svědčí spolu s naším duchem, že jsme děti Boží. Druhý možný překlad, a mně se zdá, že lepší nebo vhodnější je, že vlastně sám ten duch, myšleno duch svatý, duch Boží, dosvědčuje našemu duchu, že jsme děti Boží. A to je přesně to, co vyjadřuje i ten devátý verš, kdo nemá ducha Kristova, ten není jeho.

[6:44] To, abychom byli Boží děti, tak dosvědčuje mimo jiné duch svatý, duch Boží. Svědectví o tom podává třeba i církev, tím, že jsi byl pokřtěn, tak to je také jakési svědectví o tom, že jsi Boží dítě. Ale já bych řekl, že to svědectví ducha, ducha svatého, tobě uvnitř, v srdci, tvému lidskému duchu, to je to nejzásadnější svědectví. To je to prvotní. Duch svatý je ten korunní svědek. Proto tam je jako to sloveso spolu dosvědčuje, tam je skutečně jako v řeckém textu, že spolu dosvědčuje, ale to jeho svědectví je to nejzásadnější. Ještě k tomu slovu lidský duch, že dosvědčuje našemu duchu, tak aby to bylo jasný a srozumitelný, tak to doplním dvěma texty.

[7:50] První liste Saloneckým 5.23, tak tam je následující. A sám Bůh pokoje, kež vás celé posvětí, a celého vašeho ducha, i duši, i tělo, kež zachová bez poskvrny až k příchodu našeho Pána Ježíše Krista. A ten verš jsem četl z toho důvodu, že tady máte to antropologické rozdělení člověka, říkáme tomu takzvaná trichotomie, duch, duše, tělo. Že člověk má tělo, to je jasný, podle těla se rozpoznáváme, máme duši, podle té se také tak nějak rozpoznáváme, ačkoliv nevíme, kde ta duše sídlí, ale přesto je, protože máme rozum, máme emoce, máme vůli, no ale pak Boží slovo svědčí o tom, že v naší bytosti je to, Tak je ještě duch. A ten lidský duch, který není ani tělem, není ani duší, tak to je přesně to místo, to je přesně ten prostor, kde duch svatý dosvědčuje tobě, pokud jsi přijal pána Ježíše za svého pána a spasitele, tak dosvědčuje, že jsi boží dítě.

[9:07] Přesně tam máš to svědectví. Přesně tam, v tomto obrazně řečeno prostoru, šuplíku, je to společenství, které máš s Bohem. Tady se potkáváš se svým pánem, tam slyšíš, vnímáš jeho řeč, jeho slovo, tam vnímáš jeho přítomnost, tam probíhá to svědectví. Pochopitelně člověka není možné takhle nějak rozřezat na tři kusy, to nejde. My jsme jedna bytost a jsme jedna psychosomatická, ještě spirituální jednotka. Abych to řekl teda hodně odborně. Prostě jsme jedna bytost, ale máme ducha. A ten lidský duch pádem člověka do hříchu tak vlastně jako umřel, zahynul. Tehdy v ráji, když Adam s Evou se vzbouřili proti Bohu, tak skutečně jako duchovně zahynuli. A člověk pro hřích je duchovně mrtvý. A při znovu zrození, to je právě dílo ducha svatého.

[10:11] Narození z hůry, to je dílo ducha svatého. To je ta obnova, kterou způsobuje sám Bůh v našich životech. Když se mu vydáváme, když se mu otevíráme, tak způsobuje, že zase ten lidský duch ožívá, že se nově narodí, že vlastně sám Bůh, sám duch svatý v tomto prostoru prostě přebývá a my jsme chrámem ducha svatého. Ještě jedno místo, které ukazuje na to, že přece jenom máme toho lidského ducha, to nenajde medicína, to nenajde ani psychologie, ani žádná lidská jiná empirická věra. O tom trochu něco ví, a stejně je to tak trochu tajemství, ale trochu o tom něco ví teologie na základě Božího slova. Tak ještě jedno místo, lidský dům, čtvrtá kapitola, dvanáctý verš, také známý text, kde je řečeno, neboť Boží slovo je živé, činné a ostřejší než jakýkoliv dvousečný meč, proniká až do rozdělení duše a ducha, kloubu a morku a je schopné rozsoudit myšlenky a postoje srdce.

[11:22] Je tady řeč o Božím slově, ale mě tady obzvlášť zajímá zase, že proniká až do rozdělení duše a ducha. Někde až na hranu mezi duši a ducha. Tak to je k tomu šestnáctému verši. A otázka je, jestli máš tohle svědectví ducha svatého. To je potřeba, aby jsi na to jasně odpověděl. Svědčí duch svatý tobě samotnému, že jsi boží dítě? To se nedá naučit. To se nedá jako nějakým seminářem tady nahradit v církvi. To vám nemůžu dát ani já svým vlastním svědectvím. Jako to není o tom, že bych vás tady vzal do nějakých svatyně svatých dozadu. Někde tomu říkají zákristy, nebo prostě do nějaký komůrky.

[12:23] A že bych vám tam pošeptal do ouška, jsi boží dítě. To žádný člověk nemůže nahradit. To svědectví ducha může dát jenom sám Bůh. Je jasný, že jsou chvíle v našem životě, kdy to svědectví je silné, intenzivní, burcující. A je jasné, že jsou situace v našem životě, kdy to svědectví ducha svatého je takové tiché, kde to i vyžaduje, abychom se my stišili, kde bychom třeba i přehodnocovali nějaké záležitosti našeho života. Takže já netvrdím, že to svědectví ducha je stále stejně konstantně intenzivní, ale v každém případě to svědectví prostě duch svatý podává. Máš tohle svědectví ve svém životě? Pokud ne, pokud nemáš ducha Kristova, tak ještě nejseš jeho.

[13:26] A teď to neříkám jako odsouzení, teď to říkám jako příležitost. Pokud ti tahle oblast, o které teď mluvím, chybí, tak ještě dneska se to může stát. Ještě dneska, když poprosíš pána, aby přišel a vstoupil do tvého života, ještě dneska se to může stát. A on má tisíc způsobů, desetitisíce způsobů, jak to může v tvém životě udělat. Protože přesně tady nastává ta otázka, a jak se to tak stane? Jak to tak asi proběhne? No, buď v klidu. On je Bůh. On je stvořitel. On má mnoho možností, jak ti to svědectví, autenticky právě tobě originálně jako dát. Pokud to svědectví nemáš, ještě dnes o to pros, aby ti to pán dal.

[14:26] Aby se tak v tvém životě stalo. Je-li však Kristus ve vás, je sice tělo mrtvé kvůli hříchu, ale duch je živý kvůli spravedlnosti. Tak tady je řečeno, že vlastně tělo je mrtvé kvůli hříchu. Tam je to slovo Soma, tady je to tělo, které vidíte. Pro hřích, pro vzpouru, pro pád člověka, tak tělo prostě propadlo smrti. A vlastně od Adama a Evy je člověk smrtelný, ačkoliv to nebyl původní boží plán. A Adam a Eva měli vyhlídky věčného života a skutečně nepodléhali smrti. Neměli podlehnout smrti, ale pro pád člověka, pro hřích člověka, tak od Adama a Evy, všichni lidé, jsme smrtelní.

[15:27] A je potřeba si uvědomit, že i my, jako boží děti, i jako křesťané, tak naše těla jsou smrtelná. To znamená, i tím znovuzrozením, o kterém jsem teď mluvil, tak my se nevracíme zpátky do ráje. Snad mě rozumíte. Že my se nevracíme zpátky, jak si před pád člověka, že by najednou znovuzrozením už i ta naše těla byla jakoby nesmrtelná, tak to skutečně není. I my, křesťané, umíráme a musíme projít tu fyzickou smrti. A když se podívám na své tělo, vy všichni jste krásní, ale když se podívám na své tělo, tak skutečně jako ty znaky, to je blížící se smrti, jako je rozpoznávám. Tady ve služební bytě na Jílové tak je taková zvláštní záležitost, tak jak v těch panelákách to prostě je, že v koupelně máte zrcadlo.

[16:30] Na těch dvířkách, těch starých jako skříně, které tam jsou. Já jsem na to teda nebyl zvyklý, odnáhlu z domu na zrcadlo. A tady, když vstupuju do sprchy, tak zjišťu, že jsme tam dva v té sprše. V té sprše je ten krásnej, a ten druhý je, tam už vidím ten poločas rozpadu. To je to svědectví, že opravdu tělo je smrtelné. A rok od roku se to jako, no tak asi nějak. Takže, a je to docela takový jako smutný pohled. Takže skutečně tělo je mrtvé nebo podléhá prostě nakonec zkáze pro hřích. A tady bych upozornil ještě na tu záležitost toho falešného učení, že nám uzdravení jako náleží. Tak i mimochodem na tomhle vidíte, že nenáleží. Že to je vždycky boží milost, že hospodin prostě je mocen uzdravovat, dává i dary uzdravování, ale to neznamená, že nám uzdravení náleží.

[17:42] Jako naše tělo prostě spěje skutečně jako k rozpadu. A to, že nebude ani nemoci, ani smrti, ani pláče, ani hříchu, ani něčeho takového, tak to nás teprve čeká v božím království, až budeme upána. A to je slavná budoucnost, to je slavná vyhlídka, ale uzdravení nám nenáleží. A tahle teologie, nevím, jak se staví k tomu poločasu rozpadu, jestli někde u padesátky už to vzdávají z tohle teologii, nebo u šedesátky. Mám takový někdy pocit, že se ta teologie odví od vývoje medicíny. Ve středověku to bylo někde u třicítky, dneska možná u padesátky, šedesátky. Nechci vás tady úplně jako znervozňovat, co se týká vašeho věku. Ale jako ve 20, ve 30 ti uzdravení náleží podle téhle teologie a v šedesátí, v sedmdesátí, v osmdesátí už asi ne.

[18:52] Chápete, o čem jako by mluvím teďka? Že přece jenom přijde moment, kdy i tahle teologie to zabalí. Jo, protože smrt přichází. No kdyby nám uzdravení jako náleželo, tak smrt nepřijde přece. Tak teď jsem se trošinku pustil do toho, s čím dlouhodobě bojuji. Ačkoliv jsem člověk, který počítá z dary Ducha Svatého a z uzdravením, tak odmítám tuhle hloupou teologii. Proč? Protože tělo je mrtvé kvůli hříchu. A ještě budeme mluvit, ještě budeme mluvit na konci o té úžasné vyhlice, která je před námi. Jestliže ve vás přebývá duch toho, který vzkřísil Ježíše z mrtvých, pak ten, který vzkřísil Ježíše Krista z mrtvých, oživí i vaše smrtelná těla skrze svého ducha, který ve vás přebývá. Tak nejenom na konci toho 17. verše, ale vlastně už tady v tom 11. verši máme tu krásnou vyhlídku.

[19:55] Že ten duch, který vzkřísil Ježíše a přebývá i v nás, v božích dětech, tak je garantem toho, prostředníkem toho, že i když my jednou prostě umřeme a to tělo, tady to, co vidíme, se rozpadne v prach, takže i my budeme jednou vzkříšeni. Že i my staneme z mrtvých. Že i ta naše těla jednou budou oslavena. A je to ohromná naděje pro všechny ty, kteří nás k pánu předešli a kteří už nejsou mezi námi. A je to ohromná naděje i pro nás, když máme třeba v koupelně zrcadla. Je to naděje, je to jistota, je to bezpečná půda, že je nám zaslíbený věčný život. A že i když probíhají ty pozemské procesy a jsou nezastavitelné, tak je tady ještě jiná moc, je tady ještě jiná bytost, která způsobí, že existuje zákon, který jde proti tomuhle poločasu rozpadu.

[21:09] A ten se postará o to, aby to s námi dobře dopadlo. A v tom je dobrá zpráva. Nože tedy, bratři, jsme dlužníky, ale ne těla, abychom podle těla žili. Jestliže žijete podle těla, je vám souzeno zemřít. Jestliže však duchem usmrcujete činy, těla budete žít. Je tady jasně řečeno, že když člověk jde podle těla, jde podle té cesty lidské přirozenosti, tak výsledek je nakonec smrt. A to nejenom ta fyzická. smrt, ale duchovní smrt, věčná smrt. Jak jsem říkal už minulé, to je to ohňové jezero, to je to místo, kde je pláč a skřípení zubů a s tím musíme počítat, že ne každý člověk, který se narodí na tento svět, tak bude v ráji, bude v nebi.

[22:18] Když tu a tam koukáte na nějaký ten pohřeb slavných osobností, obzvlášť umělci, tak vždycky posílají pozdravy do nějakého zpěváckého nebe, nebo malířského nebe, nebo vědeckého nebe. Je to naivní a milná a lživá představa. Nic takového neexistuje. Je její jediné místo. A to je u našeho pána, u stvořitele, u toho, kdo poslal svého syna za hřichy celého světa, a to jenom proto, aby člověk neskončil v zatracení. A to je to, o čem teď tady mluvím. A každý, kdo Krista odmítá, kdo odmítá tu nabídku, ten dar samotného Boha, stvořitele, který připravil tu cestu pro to, abychom byli na věky s ním, tak potom nebude v nebi.

[23:20] Nic takového jako nebe zpěváků, sportovců, umělců neexistuje. Je čas, abychom si každý vyřešili tuhle záležitost věčnosti. Jestli nemáš jistotu spasení, jestli nemáš to svědectví ducha v sobě, tak ještě dnes to řeš, prosím. Ještě dnes je doširoká otevřená brána do božího království. Ještě dnes, když budeš volat k pánu, tak všechno tohle, o čem mluvím, se může stát realitou tvého života. Neodkladej to. A nevěř tady těm nesmyslům, že existuje nějaký jako zpěvácky, sportovní, vědecky nebe. Neboť všichni ti, kdo jsou vedení duchem božím, jsou boží synové. Tak vidíte znovu opět, že vlastně ten, kdo má společenství s duchem svatým, kdo je dokonce veden božím duchem, tak to je boží syn, to je boží dcera.

[24:28] A to je vlastně i program pro náš život, abychom nechodili po svých cestách, ale abychom chodili po těch cestách, které pro nás připravil pán, pro každého originálně, pro každého v té jeho situaci. Každému z nás připravil své dobré skutky, do kterých můžeme vstupovat, tak, abychom žili na jeho slávu, abychom prospívali jeho království, abychom mohli investovat do božího království. Každý z nás investuje čas, svoje síly, svůj majetek, svoje zdroje, buď do božího království, nebo do nějakých svých záležitostí. A ten, kdo investuje do božího království, kdo chodí s pánem, kdo je veden duchem božím, to je boží syn, to je boží dcera. Nepřijali jste ducha od rodství, abyste se opět báli. Nejbrž přijali jste ducha synovství, v němž voláme aba otče. My jako boží děti se nemusíme bát, my nemusíme žít ve strachu.

[25:31] Ani před častnými věcmi, jako je inflace, jako je zdražení energii, jako je válečný, jako útrapy, všechno to jsou vážné věci, ale nemusíme žít ve strachu. Vždyť máme ducha svatého, který v nás vzpůsobuje, že voláme aba otče, že boha stvořitele a toho, který bude jednou soudit celý svět, můžeme nazývat svým vlastním otcem, svým vlastním tátou. A vzpůsobem, To slovo Abba, to je aramejské slovo, aramejský výraz, který znamená otec a znamená to jak ve smyslu úcty, dětí směrem k rodiči, tak ale i blízký vztah, důvěrný blízký vztah.

[26:38] Jedno i druhé je v tom. A když se podíváte na starou smlouvu, když se podíváte na židovství, tak sice tu a tam mluví o Bohu jako o otci, ale není to mockrát. Není to časté. A když se podíváte na páne Žíše jako na božího syna, který nám představuje, zprostředkovává vlastně Boha, tak mluví velmi často o Bohu jako o otci. A nejenom, že on sám o něm takhle mluvil, ale vede i své učedníky, následníky, své děti, boží děti k tomu, abychom Boha nazývali otcem. Vzpomněte si na modlitbu páně. V modlitbě páně první slovo, které tam máme, je oče náš. A dost možná, že právě ta modlitba páně, kterou máme v Novém zákoně pochopitelně řecky, tak původně, když Ježíš vyslovoval, tak i nevyslovoval řecky.

[27:40] Protože tehdy se mluvilo aramejský v Izraeli, v Palestině. Tak dost možná je to vysoce pravděpodobné, že v té aramejské podobě modlitby páně bylo ne to páter, ale abba, oče náš, abba. A vlastně duch svatý způsobuje, že máme vůbec tu možnost na tu výsadu Boha takhle oslovovat. A nejenom, že ho takhle oslovojeme, ale že to tak je, že to je realita, že on je naším ocem a my jsme jeho děti. A že máme i tento důvěrný vztah v tohle společenství. Jsme-li však děti, jsme i dědicové, dědicové boží a spoludědicové Kristovi, pokud v skutku spolu s ním trpíme, abychom spolu s ním byli také oslaveni. Takže když jsme boží děti, tak jsme dědicové, spoludědicové Pána Ježíše Krista a dokonce jednou budeme oslaveni. A to je dobrá zpráva v koupelně na Jílové i pro toho druhýho.

[28:45] Že bude tady tenhle, já už to teď spojím, že tady tenhle bude jednou oslaven. Že vy, kteří patříte Pánu Ježíši, tak vás čeká jednou oslavení. A že ta fyzická smrt to je jenom ta přestupní stanice. Z horšího do lepšího. Já jsem to říkal minulé na Dorostu, kde jsem používal ten obraz z Mikulova, jede dostavník do Břeclavy na nádraží, takový kodrcátko. A v Břeclavě potom přesedáte na ty rychlíky Expressy Eurocity, Berlin, Varšava, Bratislava, Vídeň, Budapešť. Všude tam se z Břeclavy dostanu. A vlastně ta břeclavská stanice, já jsem tam teda rok pracoval jako posunovač na dráze. Jsem tam dělal toho pudra, pudr. To je posunovač u dráhy. Tak to je ohromný nádraží. Tam jdete hodinu jenom po nádraží. Tak vlastně, když přijedu z Mikulova, to je vlastně ten pozemský častný život, to je to, co kodrcá, tak tam přejdete, přestoupíte do toho Eurocity a to je ten věčný život.

[29:55] A ta stanice, to je jenom ta fyzická smrt, to je jenom prostě ta přestupní stanice. Takže čeká nás oslavení. A je to pro nás dobrá zpráva, je to součást Evangelia a myslím si, že máme být za co Pánu Ježiši vděční. Amen.

[All sermons](https://baptisteolomouc.cz/en/sermons)

---

HTML version: https://baptisteolomouc.cz/en/sermons/20221016/sv-dectv-ducha-svat-ho · Last updated: 2026-10-15