# Vánoční rébus

> Sermon from 18 December 2022, Jan 1:1-18, Miroslav Čížek (in Czech). Recording of the Sunday service of the Baptist church in Olomouc – listen online or as a podcast.

- **Date:** 18 December 2022
- **Preacher:** Miroslav Čížek
- **Bible passage:** Jan 1:1-18
- **Duration:** 21:13
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2022-12-18-Vanocni-rebus-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2022-12-18-Vanocni-rebus-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Transcript (Czech)

*automatic, may contain errors*

[0:00] Dobré ráno vám všem. Tak mě napadla myšlenka, já bych chtěl taky červený světlo. To berte jako legeraci, prosím vás. To, že jsme měli scénku dorostu před kázáním, tak trochu za to můžu já. Je to ze dvou důvodů. První důvod byl ten, že jim to dalo hodně práce a já bych chtěl, aby to prostě bylo jako v takovém tom lukrativním času bohoslužby, nikoliv až někde na konci. A druhý důvod je ten, že vlastně stvárněli takovéto tradiční poselství Vánoc z Lukášova Evangelia a já budu mít dneska netradiční text. Takže jsem potřeboval, aby tady zaznělo na začátku vlastně to stvárnění klasické tradiční Vánoční.

[1:01] Jinak pokusili jsme se, pokusil jsem se o to, aby to dnes bylo tak jako Vánočně, proto tady máme stromek, proto to máme nějak jako vyzdobený, o to se postarali další z tohoto sboru. Ten stromek je tak trochu nakřivo, tak v tom nehledejte, prosím vás, žádné prorocké znamení, nic takového, ani nějaký skrytý jako symbol. Prostě se nám s Filipem líbil a takhle to prostě dopadlo. Ale je to příroda a ono tehdy v Betlémě taky nebylo všechno jako dokonalé, to si buďte jistí. Ono, když Marie měla putovat v devátém měsíci těhotenství a pro Ježíše, který se narodil, tak se nenašlo místa, kde by spočinul a v podstatě ty jasličky, které tady měly být nějak jako znázorněny, tak to je ještě moc hezká romantická představa. Ono to bylo normální maštál, bylo to normální koryto a vlastně už narození božího syna od samého začátku bylo spojené s utrpením a s nepřijetím, protože se pro něj nenašlo místo, které by odpovídalo vlastně tomu, že přišel král Izraele a boží syn na tento svět.

[2:18] Tak, kdo si chcete prosím vás otevřít boží slovo, tak je to Janovo evangelium, první kapitola. Od prvního do osmnáctého verše. Janovo evangelium, první kapitola od prvního do osmnáctého verše. Pro dnešek zůstanu u ekumenického překladu. A to kázání jsem nazval Vánoční rébus. Vánoční rébus. Právě proto jsem potřeboval, aby zazněla ta tradiční představa. Na počátku bylo slovo, to slovo bylo u Boha, to slovo bylo Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest. V něm byl život a život byl světlo lidí. To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila. Od Boha byl poslán člověk jménem Ján.

[3:21] Ten přišel proto, aby vydal svědectví o tom světle. Aby všichni uvěřili skrze něho. Ján sám nebyl tím světlem. Ale přišel, aby o tom světle vydal svědectví. Bylo tu pravé světlo, které osvěcuje každého člověka. To přicházelo do světa. Na světě byl, svět skrze něj povstal, ale svět ho nepoznal. Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastního nepřijali. Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se božími dětmi. Ti se nenarodili, jako se rodí lidé, jako děti pozemských otců, nýbrž narodili se z Boha. A slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, jako má od otce jednorozený syn, plný milosti a pravdy. Jan o něm vydával svědectví a volal.

[4:22] Je ten, o něm jsem řekl, přichází za mnou, ale je větší, protože tu byl dříve než já. Z jeho plnosti jsme byli obdarování my všichni, milostí za milostí. Neboť zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda se stala skrze Ježíše Krista. Boha nikdy nikdo neviděl, jednorozený syn, který je v náročí otcově, nám o něm řekl. Tak zřejmě pročtení k Vánočnímu příběhu, anebo doma, když potom budete mít Vánoce, tak byste tento text nevybrali. V každém případě je to začátek Janova Evangelia. A Jan, který napsal Evangelium někdy ke konci prvního století po Kristu, jednu generaci po Lukášovi Evangeliu a možná víc směrem k Matoušovu Evangeliu, tak už neměl úplně potřebu popisovat takovým tím vypravickým, popisným způsobem narození Ježíšovo, protože to už existovalo. To už bylo k dispozici.

[5:32] A tak vlastně záležitosti narození spasitele popsal teologicky, trochu i filozoficky, a ještě to dal do takového rebusu, když se na to podíváte, tak je to velmi zajímavý text a vlastně ten klíč k tomu rebusu je až téměř na konci toho textu, kde je řečeno, a já tím začnu, ať je to hned jednodušší, milost a pravda se stala skrze Ježíše Krista. A z celé té souvislosti vlastně je jasné, že všechno to, co jsme četli, celý ten text je vztažen, je vztahován na Ježíše Krista. A je z toho zřejmé, že Ježíš Kristus je tím slovem. Protože čteme vlastně potom v tom čtrnáctém verši a slovo se stalo tělem. Takže Ježíš je tím slovem, které se stalo tělem a vrátím se znovu k tomu prvnímu verši a tam je řečeno takové to záhadné, na počátku bylo slovo, to slovo bylo u Boha, to slovo bylo Bůh.

[6:43] To je hodně silný výrok, to je hodně silné prostě vyjádření k Ježíši Kristu, který hned na počátku Janova Evangelia je vyjádřen nebo označen za samotného Boha. Je tady několik souvislostí, jedna starozákonní a pak jedna filozofická. Tak ta starozákonní. Když slyšíte na počátku, tak co vás napadne? Kam byste šáhli? Někteří napovídáte, jestli správně odezírám z úst, tak je to hned první verš starého zákona, celé Bible vlastně, v Genezi. Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. Zemi byla pustá a prázdná a nad propastnou túní byla tma, ale nad vodami vznášel se duch boží. I řekl Bůh, buď světlo. Tak to pokračuje.

[7:44] Takže tady je jasná narážka u Jana v Janově Evangeliu. Hned na počátku je řečeno na počátku. A že na počátku bylo slovo. A je to narážka na tu Genezi. A vlastně, když se podíváte do té Geneze, tak hned v tom prvním verši máte slovo Bůh. Bůh Otec, který je stvořitel, který je zatím vším, za celou existenci. Hned v zápěti ve druhém verši máte ducha božího. Protože duch boží se vznášel nad vodami. No a když se podíváte do toho třetího verše, tak je tam řečeno I řekl Bůh, buď světlo. Kde Bůh tvoří slovem. Výrokem. Řekl a stalo se. Takže tady máte tak nějak v zákrytu syna, který je tím svět. slovem. Protože hospodin tvořil slovem.

[8:50] A v Janovi Evangeliu je hned poté řečeno, všechno povstalo skrzeně a bez něho nepovstalo vůbec nic. Takže vlastně v souvislosti s genezí, apoštol Jan říká, že to slovo, které bylo samotným Bohem dokonce, vlastně věčné, od počátku, ale ne od počátku, od věku až na věky, a v zápěti potom říká, no ale to je Ježíš Kristus. A to slovo se stalo vlastně tělem. Stalo se něco jako nesmírně zajímavého, ale také paradoxního, že Bůh přišel v podobě člověka, přišel v těle v Ježíši z Nazaretu. A to je vlastně náplň Vánoc. To je ta podstata Vánoc, která je tak nějak zakrytá, mnohým je zakrytá a bez zjevění a bez víry je naprosto nepochopitelná a neuchopitelná.

[9:57] Víte, já jsem projel s filmem Ježíš dva okresy, možná. Spoustu měst a vesnic. A ten úžasný film Ježíš podle Lukášové evangelie, jestli si na něho pamatujete. V devadesátých letech to byl nejnavštěvovanější film v českých kinech. A tehdy po revoluci na základě toho filmu uvěřila celá řada lidí, kteří neznali Boha, tak na základě toho filmu uvěřili. A vždycky, když jsem s tím filmem někam přijel, tak jsem prožíval takové vnitřní napětí a drama, protože když ten film šel, tak jsem si uvědomoval, ale to je tak jako nepochopitelné a vlastně jakoby nepřijatelné pro člověka, jenom pokud to sám Duch Svatý, sám Bůh, když to člověku vysvětlí, když mu to vyloží, když mu to zjeví, tak to pro člověka může být přijatelný. Jinak je to úplně zakrytý a člověk se jakoby míjí.

[10:59] A ono i v době Ježíšově, když Ježíš přišel, tak vlastně celá řada jako lidí ho nepoznala nebo odmítla. To máme ten desátý verš. Na světě byl, svět skrze něj povstal, ale svět ho nepoznal. Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastního nepřijali. Tak trochu to tady bylo znázorně nejčástečně i v tom dorosteneckém příběhu. Ta půdoba, nevím, jestli to byl Farizeus nebo kdo to byl, nějaký rabín. Byl to Farizeus? Martin Farizeus. Tak Farizeové byli vedle něj, byli světky divů, zázraků. Vždyť byli světky toho, že Ježíš vzkřísil Lazara. A co na to? Jak na to reagovali? Poklekli, vzdali chválu, vzdali čest božímu synu, ne, chtěli ho zlikvidovat.

[12:03] A pro jistotu i Lazara zlikvidovat. Takže to, aby člověk viděl v Ježíši z Nazareta, toho božího syna, který se stal tělem, a vidět v něm spasitele, vidět v něm samotného Boha, protože to slovo bylo Bůh, to potřebuje zjevení. K tomu člověk nedospěje jenom sám o sobě. To potřebuje výklady Ducha Svatého. Trochu té filozofie, aby jste přišli obohacení i z tohoto oboru, nebojte se, bude to jenom chvilka, tam je to slovo, slovo, nebo ten výraz, termín slovo. To se v řečtině řekne logos. A ten výraz slovo logos tady není vybrán Janem jako nijak náhodně, protože když se podíváte do řecko-českého slovníku, tak...

[13:06] Děkuji. Ten výraz Logos má celou řadu možností překladu. To není jenom slovo, to není jenom výrok, to není jenom tvrzení. Ale to je také smysl, to je také řád, to je také plán. To má celou řadu dalších významů, řekl bych několik desítek významů. A řecká filozofie s tím pojmem Logos velmi pracovala. Stojická filozofie s tím velmi pracovala. Vůbec celá ta helenistická filozofie existuje filon aleksandrijský filozof, který dokonce dospěl do té fáze, že vlastně pracoval s tím pojmem Logos a dokonce dospěl k závěru, že ten Logos je personifikovaný prostředník mezi Bohem a člověkem. A to nebyl křesťan. Takže Apoštol Jan, když využil toho řeckého termínu Logos, tak naráží na starozákonní tradici, ale směřuje i k řecké filozofii.

[14:12] A chce tím říct, že v Ježíši je vlastně úplně všechno. To Logos máme v těch vědních oborech, nejenom teologie, ale také třeba psychologie, třeba taky logika. Když je něco logické, tak tam máte to Logos. Prostě všechno bytí, veškerá existence, všechno, co je logické, všechno to, co odpovídá jako nějakému řádu, to, co odpovídá nějakému božímu plánu, tak je v Ježíši. A současně je to Vánoční rebus. A je to zahalené, a je to nepochopitelné, a je to nepřijatelné, a je to urážlivé, pokud vám to sám Bůh nezjeví. A pokud, když teďka mluvím, a sám Bůh to nezjevuje, tak je to plná marnost. Ale současně, jestliže to je pravda, tak sám Bůh je mocen ti to vysvětlit. Je mocen ti to právě tobě ukázat, vysvětlit, zjevit.

[15:16] A někdy končí slova, a někdy končí možnosti člověka. Tak jako Jan přišel, aby podal svědectví. A podal úžasný svědectví. Jan Krtitel je myšleno, jo? Podal úžasný svědectví. A zástupy k němu přicházely. A on odkazoval na toho, který jde za ním, ale který ve skutečnosti byl před ním. A zase tady končíme. Jakže za ním a přitom před ním? Zase to vyžaduje zjevění ducha svatého. Jan jim to nebyl schopen jako vysvětlit. Zástupy to přijali, následovali potom Ježíše, no farizejové, Martin? Farizeus Martin a další, tak to prostě nepřijali a nepochopili. A vedlo to až ke kříži. Ono to bylo dokonce nepochopitelné i pro učetníky sami. Těch dvanáct, co chodilo s Ježíšem.

[16:17] Když řeknu dvanáct, pro koho z nich to bylo tak jako největší problém nakonec? Pořekadlo. To je nevěřící Tomáš. Nevěřící Tomáš. Chodil s ním tři roky. Viděl vzkříšení Lazara. Viděl vzkříšení vlastně toho syna na jimské vdovy. Viděl utišení bouře. Viděl rozmnožení chlebu a ryb. A nakonec, když přišlo to, k čemu Ježíš směřoval, protože přišel v těle právě proto, aby na kříži vzal hříchy celého světa na sebe, to byl hlavní účel toho, proč přišel boží syn v podobě člověka v lidském těle, že se stal tělem, abychom my neskončili v zatrcení. To byla jediná možnost, jak nás zachránit a spasit. Že ten, který to vzal za nás, na sebe, tak ten Tomáš byl světkem toho všeho, patřil do okruhu dvanácti, přece to měl chápat, ne? Přece to měl rozumět.

[17:19] A pak se stalo, že vzkříšený Ježíš se zjevil jenom několika z nich a Tomáš nebyl u toho. Ti s jásotem oznamovali, že Ježíš byl vzkříšen. A co tam Tomáš řekl? Dokud neuvidím, dokud si je nesáhnu, tak neuvěřím. Týden na to znovu apoštolové pohromadě, učetnici pohromadě, Tomáš mezi nimi a vstoupil mezi ně vzkříšen Ježíš a přistoupil k Tomášovi a řekl mu, tady jsem, šahni si. A Tomáš už ani nepotřeboval šahat. Víte, co tam vyznal? Ten nevěřící Tomáš? To největší vyznání, jaké je možné. Můj pán a můj Bůh má před sebou Ježíše, boží syn, který přišel v těle, v podobě člověka a on před ním klečí a vyznává můj pán a můj Bůh.

[18:29] I ten první výrok pán je hodně silný. Když máte v hebrejštině vlastně to jeha-veha, což z úcty židé nevyslovují a místo toho všude říkají Adonai, proto my dnes ani pořádně nevíme, jak ty čtyři písmena vyslovovat, tak všude, kde je v hebrejském textu tady to, co oni říkají Adonai, to jeha-veha, tak v řečtině máte místo toho Kyrios. V řeckém překladu Staré smlouvy, v Septuagintě. A Kyrios je pán. Takže když ten Tomáš vyznal můj pán a můj Bůh, tak vyznal to největší vyznání, jaké je vůbec možné. Ten nevěřící Tomáš. No ale potřeboval na to zjevení Božího syna. potřeboval na to zjevení od Boha. Policku mu to nebyli schopni vysvětlit. Mohli vykládat do nekonečna, ale my jsme ho viděli. My jsme ho zažili. Vlastně Tomáš jako.

[19:30] Týden ještě žil tady v tomhle. Než mu to sám Boží syn vysvětlil. A bylo to pak velmi rychlý. Takže zpátky k tomu, co tady dneska říkám. Já vím, že vám to nemůžou vysvětlit. Že to může vysvětlit jedině je Duch Svatý. Ale dobrá zpráva je v tom, že On je, že je mocen, že skutečně je Bohem, že Páne Ježíš je skutečně Božím synem, že skutečně o Vánocích přišel, že si to právě dnes připomínáme a že On má tisíce způsobů, jak ti to může vyložit, jak ti to může zjevit, jak ti to může dát poznat. A pokud někdo má té pochybnosti, to není nic nenormálního. Tomáš v těch pochybnostech také byl. A pokud máš pochybnosti, pokud ti není něco jasné, doma oslov živého Boha.

[20:32] Upřímně a úplně jednoduše. Jestli seš, dej se mi poznat. Jestli seš, dej mi jistotu. Vylož mi to. Říkám sám doma, protože člověku může být stydno někdy v takových chvílích i před sebou samým. Ale zkus to a udělej to. V upřímnosti. Oslov samotného Boha. Svými slovy. Nepotřebuješ na to žádné naučené modlitby. A On má tisíc způsobů, jak ti to může dát poznat, zakusit, jak ti to může předat. Amen.

[All sermons](https://baptisteolomouc.cz/en/sermons)

---

HTML version: https://baptisteolomouc.cz/en/sermons/20221218/v-no-n-r-bus · Last updated: 2026-10-15