# Každý jsme důležitý

> Sermon from 22 January 2023, Ř 12:3-16, Pavel Mečkovský (in Czech). Recording of the Sunday service of the Baptist church in Olomouc – listen online or as a podcast.

- **Date:** 22 January 2023
- **Preacher:** Pavel Mečkovský
- **Bible passage:** Ř 12:3-16
- **Duration:** 25:20
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2023-01-22-Kazdy-jsme-dulezity-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2023-01-22-Kazdy-jsme-dulezity-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Transcript (Czech)

*automatic, may contain errors*

[0:00] Dobré ráno, bratři a sestry. Já se tak budu pěkně opírat tady, takže myslím, že bych to mohl nějak dát do kupy. Já jsem včera vlastně večer, jsme přijeli z Malenovic konference chlapů, kde nás bylo asi 115 chlapů z celé republiky, od Slovenska až po Liberec. A možná ještě z Prahy tam byly a možná ještě dalších. A je to vždycky takové vzácné. Zvlášť, když předtím byl covid a pak to bylo omezený, tak jsme měli převíst možná 30 dalších chlapů, by se tam klidně přihlásilo, ubytovalo, ale už nebylo místo. A je to něco speciálního. Speciálního, takhle se sejí dohromady a přemýšlet a diskutovat a modlit se a zpívat. Kdybyste viděli, jak radostně ti chlapi dovedou zpívat a tančit téměř. Takže u té písničky jsem si vzpomněla ten tanec.

[1:01] Takže tak, já jsem rád, že tady můžu stát. Aspoň těch 20 minut. Potom úraze a když jsem tady byl minulé, tak samozřejmě někteří říkali, já už asi vím, o čem budeš kázat. Máš přece takový pěkný téma jako ten palec, tak dále. Pak někteří ještě přišli a měli ještě horší poznámky a říkali, z minulé kázal, že všechny věci spolupracují k dobrému. Tak co dobrého ti to přineslo? Jsem říkal, já jsem si odpočinul aspoň. Nemusel jsem nic dělat, ale ono to je jako těžké. Ono to je těžké, když jste ho berlých a ani ten hrníček si nepřinesete. Takže ono zase ten odpočinek, už to stačilo. Takže díky bohu, že můžu chodit a bude to trvat ještě několik měsíců. Víte, ono, taková malá část těla, jako je palec, když nefunguje, jak vás to omezí, jak vás to paralizuje.

[2:05] A možná si řeknete prostě jako, to je jenom taková malá část, ale když jsem tam mluvil s panem doktorem, říká, ono se to léčí stejně, jako kdyby jste měli zlomenou pánev. To je úplně stejné. Stejný tlak, stejná náročnost, stejná závažnost, stejná nosnost. To je na šest měsíců. Všechno v tom těle je důležité. A ty jednotlivé části vytváří prostě ten celý organizmus a každá ta část je důležitá. A když vám něco nefunguje, jak má, tak to poznáte. A Biblia o tom mluví. Biblia o tom mluví, že my jako církev jsme živý organizmus. A skládáme se z jednotlivých částí. Každý z nás tam hraje určitou roli.

[3:06] A já bych chtěl o tom dneska mluvit. Že každý jsme důležitý. Nevím, kdo je z vás palec. To nevím. Nevím, kdo jsme tady v tom těle. Ale všechno je důležité. Takže já bych na začátek, nebo já bych chtěl přečíst říjmanům 12. kapitoli. Od 3. do 3. do 16. verše. Říjmanům 12. kapitola 3. a 16. verš. A to bude naše téma. Každému z vás říkám na základě milosti, která mi byla dána. Nesmýšlejte výš, než je komu určeno. Ale smýšlejte o sobě střízlivě. Podle toho, jakou míru víry udělil každému Bůh. Jakově v jednom těle mnoho údů, a nemají všechny stejný úkol, tak i my, a či nás mnoho, jsme jedno tělo v Kristu a jeden druhému sloužíme jako jednotlivé údy.

[4:09] Máme rozlišné dary podle milosti, která byla dána každému z nás. Kdo má dar prorockého slovaťo, užívá v souhlasi s vírou. Kdo má dar služby, ať slouží. Kdo má dar učit, ať učí. Kdo dovede pozbuzovat, nech potřeba. Kdo rozdává, ať dává upřímně. Kdo stojí v čele, ať je horlivý. Kdo se stará o trpící, ať pomáhá z radosti. Láska nech je bez přetvářky, ošlivte si zlo, hlněte k dobrému. Milujte se navzájem bratrskou láskou, v úctě dávejte přednost jeden druhému. Horlivosti neochabujte, buďte vroucího ducha, služte pánu. Z naděje se radujte, v soužení buďte trpěliví, modlí bávy trvalí. Sdílejte se s bratřími v jejich nouzi, ochotně poskytujte pohostinství. Svalávejte dobro na ty, kteří vás pro nás sledují dobro a ne zlo. Radujte se s radujícími, plačte s plačícími. Mějte porozumění jeden po druhého. Nesmýšlejte vysoko, ale věnujte se všedním službám.

[5:09] Nespoléhejte na svou vlastní chytrost. Takže to je ten text, na který mi se chtěl zamyslet. A začneme hned s tím pochopením, tím klíčovým, to je třetí verž. Kdo jsme? Kým jsme? Jak se na sebe díváme? Každému z vás, každému z vás, říká poštol Pavel, na základě milosti, která mi byla dána. Nesmýšlejte výš, než je komu řečeno, ale smýšlejte o sobě střízlivě. Střízlivě. Takové slovo, které používáme, když člověk střízlivý není, že jo? Nemá ten správný odhad. Jiný překlad je rozvážně, rozumně. Dívejte se na sebe tak, jako skutečně jste. Nemyslete si ani víc, ani míň.

[6:12] Buďte střízliví tady v tom. Protože jsou dvě nebezpečí. Ta první nebezpečí je, že se přeceňujeme. Že si myslíme o sobě víc, než jsme. Díváme se možná na druhé lidi, a toho, jako my Češi, moc nemáme, my se spíš podceňujeme. Ale ta mladá generace, oni to se přeceňují, takže to se nějak vyrovnává. Můžeme se dívat z patra na druhé lidi. Nejsou tak dobří, nejsou tak obdarovaní, nejsou tak viditelní. Dokonce v Novém zákoně jeden chlapík, Diotrefe, si myslel, že je největší borec, že bez něho by to ten zbor tam úplně zaniklo. A poštol Jan píše, teda říká, něco jsem již o té círky psal, ale Diotrefe, který si o sobě právo být mezi nimi první, nás neuznává. Jako jsou lidi, kteří si myslí, že jsou ty největší borci, že bez nich by to neexistovalo.

[7:16] A v tom 16. verši, potom, jak jsme četli, mějte porozumění jen druhého, nesmýšlejte vysoko. Nejsme nadrazení, nejsme víc. Máme rozdílené služby, ale všichni máme stejnou hodnotu, všichni se máme dívat střizlivě na sebe, nepřeceňovat se. A pak je ta druhá věc, což je pro nás, jako pro Čechy, více taková, k tomu inklinujeme. Taková ta falešná pokora. To podceňování. Já na to nemám. Když se někdo zeptá, jako jestli můžete něco dělat, pomoct, já na to nemám. Zeptej se tam toho. Já nemám žádný dár. Já nemám žádné schopnosti. Ten můj život je prostě takový jako divný. Co mám nabídnout? Možná, kdy lidi přemýšlí, jsem takový bezcený, nepotřebný. Na nic se nehodím.

[8:18] Podívejte se, kolik je tady obdarovanějších lidí. Těch se zeptejte. To je lež. Víte to? Protože v 1. Korinským, když to tam můžeme dát, v 1. Korinským, 12. kapitola, tam mám ten slide, a mi napsáno, pokud jsi uvěřil v Krista, jsi obdarován a máš něco, co můžeš nabídnout. Je tam napsáno 1. Kor. 12, 5, 6, 7. Jsou rozdílné služby tentýž pán, rozdílná působení moci, ale tentýž Bůh, který působí všechno ve všech. Každému je dán zvláštní projev ducha ke společnému prospěchu. Každému je dán zvláštní dár ducha ke společnému prospěchu. To není vůbec pravda, že nemáš co nabídnout. V tom těle je tolik potřebných věcí. Některé nejsou vidět, některé jsou malé, některé jsou hodně vidět, jako ta hlava třeba tady, ale některé nejsou.

[9:28] Tým naším úkolem je přemýšlet, co můžu nabídnout. Co mi pán Bůh dal? Čem mě obdaroval? Jak se můžu zapojit do toho těla, aby dobře fungovalo? To nemusí být žádná křeč. Takže přemýšlím, dívám se, naslouchám a zkouším. Bez toho, že to budete zkoušet, to prostě nepůjde. Jestli tě pán Bůh zachránil, jestli tě postavili do tohoto společenství, do toho sboru, tak ti dal taký dáro. Dal ti něco, co můžeš nabídnout. Jak můžeš obohatit druhé lidi, jak můžeš budovat. Takže začíná to tím, přemýšlejte o sobě, přijměte se rozumně, střízlivě, inteligentně, rozvážně. Ani se nepřeceňujte, ale ani se nepodceňujte. Co to prakticky znamená? A tady je právě, když potom budeme číst v tom čtvrtý, pátý verš, v tom Římanu, v té dvanácté kapitoli, tak tam je obraz těla.

[10:38] Jako je v jednom těle mnoho údu, nemají všechny stejný úkol, tak i my, ač nás mnoho, jsme jedno tělo v Kristu, jeden druhému sloužíme jako jednotlivé údy. My jsme vzájemně propojení. My jsme potřební. Potřební. Když se podíváme na ten obrázek, který je potom dál, na ty orgány. Podívejte, kolik těch orgánů tam je. Já jsem jim některé vybral. Nevím, kdo z vás je slinivka a tak dále. Můžete si vybrat, co chcete být. Teďka to je volný výběr. A kdybyste náhodou studovali tu medicínu, tak víte, jak to prostě tam je všechno propojené. Jsem měl jeden předvěd na škole, jsem dělal ty lékařské přístroje, tak to mě zrovna bavilo tady to. Jak je to všechno logicky, když něco nefunguje, nebo jedna věc se prostě pokazí, jaký to má vliv na ty ostatní. Představte si, že prostě spíte a najednou ty játra si řeknou, jako já se cítím omezovaný jako žaludkem, prostě, jak končím spolupráci.

[11:48] Já prostě nebudete dostávat nic jako od nás. Nebo si řeknou prostě ty játra, my jsme nepotřební. Stejněčím moc nepřispívám, však to zvládnou i bezemně. Cokoliv. Představte si jeden orgán, který se na to vykašle. Co se děje? No je tam nemoc. Špatně to funguje. Protože ty játra, který měli něco dělat, nedělají. Z různýho důvodu. Já vím, že to je hloupé, vymyšlené a tak dále, tak to prostě nefunguje. Ale když to přeneseme na ten obraz, tak to takhle funguje. Jestliže to tělo má zdravě fungovat, tak každý orgán je důležitý. Každý z nás je důležitý. A každý z nás má nějakou funkci, která v tom těle je nezastupitelná.

[12:51] A toto je důležité si uvědomit. Ne, že jsme nepostradatelní a že to nikdo jiný nemůže udělat. Může, o nás může někdo nahradit a my už se můžeme zase posunout dál. Ale je důležité, abychom byli zapojení. To je klíč, aby jsme přemýšleli, kde nás Pán Bůh chce mít. Ani se nepřeceňovali, ani se nepodceňovali. Já znova teďka přečtu s 1. Korintským, z 12. kapitoli, kde je napsáno tady toto, 12. kapitol, 20 až 27. A znova, jo, ve skutečnosti, jo, dejme tam zpátky ten obrázek, ano. Dejme ho tam chvilku, jenom to poslouchejte ten text. Děkuju. Ve skutečnosti je mnoho údů, ale jedno tělo. Oko přece nemůže říct ruce, nepotřebují tě. Ani hlava nemůže říct nohám, nepotřebují vás.

[13:56] A právě ty údy těla, které se zdají být méně významné, jsou nezbytné. A které pokládáme za méně čestné, těm prokazujeme zvláštní čest a neslušně je zahalujeme. Jak to naše slušné údy nepotřebují? Bůh zařídil tělo tak, že přehlíženým údům dal hodnější čest, aby v těle nedošlo k roztržce, ale aby údy hodně pečovali jeden o druhý. Trpili jeden úd, trpí spolu s ním všechny. Docházeli slávy jeden úd, všichni ostatní se spolu s ním radují. Vy jste tělo Kristovo a každý z vás je jedním z jeho údů. Se podíváme dál na ten slajd, tak to je přesně tak důležité. On říká, vy jste tělo Kristovo. To není, že možná jsme, nebo že někteří jsme a někteří nejsme. Ne, vy jste tělo Kristovo a každý z vás jedním z údů.

[15:00] To patří do společenství, znamená někud daleko víc, než sem jenom chodit. To znamená zapojit se do toho těla. Protože existuje přímé spojení mezi aktivním zapojením do té služby, do toho těla a naším duchovním růstem. Jako pokud nebudeme zapojení, tak se nebudeme rozvíjet. My potřebujeme jeden druhého. Tam je napsáno, abychom pečovali jedni o druhé. Trpíli jeden, trpíme všichni. Raduje se jeden, radují se všichni. Nemůžeme říct, já vás nepotřebuju. Oko nemůže říct, že ho nepotřebuju. Já jsem taky chtěl říct tomu palci, že ho nepotřebuju. Že to zvládnu bez něho. Houby nezvládl. Díky Berlin jsem to tam zvládl se posunovat někam. Prostě potřebujeme to. A toto je důležité, abychom si uvědomili. Kde se nacházím v tom těle? Ne, jaký jsem ten orgán, jsem vidět, nejsem vidět, malý, velký.

[16:03] Ale jestli se zapoji, jestli tam jsem. A díky tomu můžu růst. Jak vzájemně fungovat? To je zbytek právě toho, když Apoštolom Pavel mluví o tom těle. Tak říká, využivejte, kdo má dar služby, ať slouží, kdo učí, ať učí, kdo pozbůže, pozbůže a tak dále. A tady právě v tom šestém a osmém verši je napsáno, abychom používali ty dary. Každý ten orgán má specifickou úlohu. Každý z nás je speciálním většem, který může sloužit dál. Jsou různé testy na různé duchovní dary, ale jenom přemýšlejte spíš ne o nějakých speciálních věcech, ale o tom, jaké máte obdarování. A není to obdarování, je to o tom zkoušení, je to o ochotě se zapojit, vyskoušet ty věci.

[17:04] Nikdy to nejde. Já klidně můžu vyskoušet, zpívat. Ale vím, že by to bylo naposledy. Takže jsem ani nepůjdu. Jako u sebe reflexi mám zase. Stačí zpívat tam dole. Ale jsou pak další věci, co člověk zkouší. Zkoušel jsem mnoho věcí. A postupně se to tak posunulo k vyučování, moudrosti. A to není tak, že to je na začátku. Víte, já jsem koktál. Na střední škole jsem měl obrovské problémy. Jsem nikdy nechtěl vystupovat. To bylo to poslední, co bych chtěl udělat. Pak jsem šel na vysokou školu, zapojil jsem se do studentské služby a oni řekli, abych měl přednášku. Stres, jak, no, musí mít slušnej.

[18:06] Těžké to bylo ty věci. Ale pánu si to použil nějakým způsobem. Obrovský trémy, stresy, vlastně tady, jako výjít nahoru, jo. Ale člověk to zkouší. Někdo to rozpozná, někdo vás pozbudí. A pánu si to používá. Každý z nás má něco, co může dát. A potom na závěr ten na poštel Pavel od toho desátého verše právě mluví o tom, popisujete nový druh vztahu, jak to tělo funguje. Jak v tom těle ty orgány spolupracují. A právě přečtu pár jako veršů. V desátém verši je napsáno. Milujte se navzájem bratrskou láskou. V úctě dávejte přednost jeden druhému. To znamená, jo, ta otázka je, mám lásky plné vztahy s jinými v tom těle.

[19:12] Mám úctu k druhým lidem. Aby to fungovalo, tak je potřeba fungovat jinak. Mám úctu. Třináctý verš. Sdílejte se s bratřími v jejich nouzi a ochotně poskytujte je po hostinství. To znamená zase, jo, další oblast. Praktická pomoc. Dívám se, pozoruju, co druzí potřebují. Tam je napsáno, trpí jeden út, trpí všichni. Jsme po hostiní. Můžeme pozvat jeden druhého na oběd, na náštěvu. Můžeme nějak prakticky pomoct. Sdílejte se s bratřími v jejich nouzi, ochotně poskytujte po hostinství. A třetí věc, co tam je, radujte se s radujícími, plažte s plačícími.

[20:12] Co je jednodušší? Plakat s někým nebo radovat se s někým? Dovedu se upřímně radovat, když se někomu daří, z úspěchu druhých lidí, v jejich službě, v životě, nebo říkám, škoda, že to nepotkalo mě. A nebo, že spletl. To mělo být o kousek dále, jako to požehnání. A jim pláčeme s plačícími občas. A někdy mám těžkostí se radovat. Dovedu projevit soucit lítos, ale opravdový, když má někdo těžkosti. A já vím, že to umíme. Já jsem to zažil. Naša rodina to zažila. Díky vám plákali jste s námi i radovali se. Víte, my se to učíme. My se učíme žít jeden s druhým.

[21:14] To nejí tak, že to jde takhle. Už to umím. To vžaduje čas. Vžaduje taky ochotu. Vžaduje to zdravou sebereflexi. Že jsou věci, které nedělám třeba dobře. Tady je potřeba měnit. Ještě vás někdo pozbudí, někdo ji napomene. Říká, víš, tady to možná přeháníš. A já vím, že to někdy dělám. Si musím dát pozor na svoji pusu. Některé věci bych neměl říkat. A učinu se to. Takže přemýšlejme nad tím, nejenom kde jsme, že jsme důležití, ale jakým způsobem já buduji vztahy s druhými. Víte, to je zajímavé, v Biblii v Novém zákoně je jenom 50 veršů, kde se mluví, abychom třeba pozbuzovali jeden druhému, ta fráze jeden druhého.

[22:14] Pozbuzujte, napomínejte, pomáhejte, odpouštějte, vyznávejte, přijmejte. Jeden druhého. Proč? No protože toto je znak toho, že je mezi námi Bůh. A to je poslední verš, co bych přečetl v Janově, 13. kapitole, je napsáno, nové přikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali, jako jsem já miloval vás. Vy se navzájem milujte. Podle toho poznají všichni, že jste moji učedníci. Budete-li mít lásku jeden druhému. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci. Budete-li mít lásku jeden druhému. To přitáhne lidi. Jak jste o tom přemýšlet? Jak o sobě smýšlím? Rozumně, střízlivě?

[23:14] Znám svoje obdarování? Jsem si vědom faktu, že jsme údy jedno těla, že se navzájem potřebujeme. Jak je prostě důležité ta jednotlivá část. Já když jsem nemohl chodit sem do sboru, víte, jak jsem byl vděčný, že jsem si mohl zapnout ten počítač a divat se online. Děkuju prostě Šimonovi a všem těm vzadu. To je obrovská práce zatím. Mám vztahy, ve kterých se projevuje úcta, praktická pomoc, soucity, radost. Tak jak a poštol Pavel o tom mluví. A pak největší výzva možná, chci rozšířit ten okruh toho zájmu. Vždyť to tam nemám ani, no. A to tady mám, to je hodně důležitý, jo. I na těch chlapech, kdy jsme teďka byli, bylo tam 115 chlapů, tak máme tendenci se někdy zhlukovat, někdy s těma, co už jsme viděli, známe, ale taky jsme s klukama říkali, aby jsme na ten oběd, aby jsme šli a našli si někoho nového.

[24:27] Takové jsme to nezrealizovali, ale mluvili jsme celou dobu o tom, protože jsem to zapomněl, protože stárnu, to je hrozný. Ale i v tom zboru, jako nechcete rozšířit ten okruh, úplně zase posunout se dál, protože my všichni tvoříme to tělo. To nemá cenu spolupracovat, jenom ty dvě nohy tam u sebe. Seznámte se i s rukou, i s těma játrama, kteří tam jako travujou pořád. Pán Bůh je ten, který nás dali do tohoto zboru, který nás vybavil jedinečným způsobem a chce, abychom zdravě fungovali a přinášeli mu radost. Amen.

[All sermons](https://baptisteolomouc.cz/en/sermons)

---

HTML version: https://baptisteolomouc.cz/en/sermons/20230122/ka-d-jsme-d-le-it · Last updated: 2026-10-15