# Církev v Antiochii

> Sermon from 29 January 2023, Sk 11:19-26, 13:1-3, Miroslav Čížek (in Czech). Recording of the Sunday service of the Baptist church in Olomouc – listen online or as a podcast.

- **Date:** 29 January 2023
- **Preacher:** Miroslav Čížek
- **Bible passage:** Sk 11:19-26, 13:1-3
- **Duration:** 30:35
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2023-01-29-Cirkev-v-Antiochii-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2023-01-29-Cirkev-v-Antiochii-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Transcript (Czech)

*automatic, may contain errors*

[0:00] Dobré ráno vám všem. Chtěl bych poděkovat chválici skupině za chvály, za práci. Včera jsem tady viděl, jak pečlivě připravovali, chystali se. Tak si myslím, že je to cená záležitost, když služebníci prostě slouží pánu a přináší to užitek na jeho slávu i nám jako círku, jako společenství. Tak děkuji vám za to. Chtěl bych dnes mluvit z knihy skutků a poštolů. Kdo si chcete otevřít Bibli, tak můžete prosím otevřít 11. kapitolu skutků od 19. do 26. verše a pak ještě 13. kapitola od 1. do 3. verše. Skutky a poštolů 11. kapitola 19-26 a pak 13. 1-3 a budu číst z toho českého studijního překladu.

[1:11] Ti, kteří se rozprchli před soužením, které nastalo kvůli Štěpánovi, prošli až do Fénicie, na Kypr a do Antiochie. Nikomu nehlásali slovo boží jen židům. Někteří z nich byli muži z Kypru a z Kyrény. Ti přišli do Antiochie a mluvili i k helenistům a zvěstovali jim pána Ježíše. A pánova ruka byla s nimi, veliký počet lidí uvěřil a obrátil se k pánu. Zpráva o nich se donesla k sluchu církve v Jerozalémě i vyslali Barnabáše, aby prošel až do Antiochie. Když tam přišel a uviděl tu boží milost, zaradoval se a pozbuzoval všechny, aby s rozhodným srdcem zůstávali u pána. Neboť to byl dobrý muž, plný ducha svatého a víry. A značný zástup se přidal k pánu. Pak odešel do Tarzu vyhledat Saula a když ho našel, přivedl ho do Antiochie.

[2:13] Stalo se, že celý rok zůstali ve společenství církve a vyučili značný zástup. A v Antiochii byli učetnici poprvé nazvání křesťany. V Antiochii byli v místní církvi proroci a učitelé, jako Barnabáš, Šimon zvaný Čarný, Lucíos Kyrenský, Manahén, společně vychovaný s tetrarchou Herodem a Saul. Když konali službu pánu, postili se, řekl duch svatý. Oddělte mi Barnabáše a Saula k dílu, k němuž jsem je povolal. Potom po postu a modlitbách na ně vložili ruce a propustili je. Tak to, co jsme četli, tak se týká církve v Antiochii. A já bych chtěl z toho textu vytěžit, vydolovat několik myšlenek. Určitě ne všechny, těch myšlenek je tam celá řada.

[3:15] Ale nejprve ještě tak nějak obecně směrem ke knize Skutky a poštolu. Když se podíváte na knihu Skutky a poštolu, tak to není v pravém slova smyslu ani jako kniha, která by popisovala dějiny církve, první církve, protože mnoho tam toho chybí. A je to spíš kniha, která popisuje nesení evangelia, šíření evangelia z Jeruzalema do Jucka, do Samarska a vlastně až na sám konec země. A v té knize vlastně ty předěly i najdete. A když se podíváte na tuhle část, kterou jsme četli, tak vlastně v tom postupu evangelia už za sebou máme šíření evangelia. V Jeruzalémě, v Jucku, dokonce už i v Samarsku. To je osmá kapitola skutku, kde Filip káže evangelium v Samaří. A vlastně jsme v té poslední části, která tady někde se zahajuje.

[4:18] Začalo to vlastně obrácením Cornelia a jeho domu. Tam Petr poprvé kázal Evangelium Pohanům, následuje povolání Saula Starzu, který se stal později Apoštolem Pohanu, to máte devátou kapitolu skutku, a teď jsme právě při zakládání zboru v Antiochii. A ten je velmi zvláštní, protože ten se skládá jak z křesťanů ze Židů, tak především z křesťanů z Pohanu. No, ve městě Antiochie, nebo v Antiochii, byla židovská komunita, takže je naprosto jistý, že v tom společenství zboru byly i křesťané ze Židů, ale přece jenom už je to město, které je za hranicí, řekněme, Izraele nebo Palestiny. Já jsem přemýšlel, jestli vezmu mapu nebo ne, ale už si to nechci dovolovat.

[5:18] Vím, že při mém prvním kázání tady, že to vzbudilo u některých jako úlek, tak do toho úplně nepůjdu. Takže to zkusím aspoň popsat slovně a vy, kteří máte rádi mapy, tak buď se koukněte do svých Biblií, anebo si to doma potom dohledejte. Antiochie, o které mluvíme, to je ta Syrská Antiochie, tak je na sever vlastně od toho dnešního Izraele, nějakých pětset kilometrů severně od Jerozaléma. Bylo to Syrské město a dneska je to ale součást Turecka. To je v podstatě jího, východní, ten cíp Turecka. A to město tehdy bylo ohromný. To nám možná úplně nedochází, že to bylo třetí největší město římského impéria. Po Římě, po Aleksandrii, tak byla tahletá Syrská Antiochie. A podle odhadu některých, a to je střizlivý odhad, tak měla tak půl milionu obyvatel v té době.

[6:24] Někteří říkají možná až 800 tisíc, takže ten rozmezí je půl milionu až 800 tisíc obyvatel. Jenom pro vaši představu, Praha ve středověku měla pár desítek tisíc obyvatel. Jako ve středověku, ne ve starověku. Třeba třicetisíc obyvatel. A ve středověku Olomoc, tak to si ani netroufnu. To bylo prostě pár tisíc lidí. Takže ohromný město, úspěšný město, bohaté město. Stojí za to teda ještě říct, že těch Antiochí bylo asi 16. My v písmu známe ještě Antiochii Pysickou, tak abychom to nepletli a nezaměňovali. Když pak čtete skutky dál a probíhá první misijní cesta, tak Pavel vlastně s Barnabášem sloužili i v Antiochii Pysické a to je jiný město. Takže tahle Antiochie Syrská, tak se stala vlastně takovým tím prvním významným silným zborem, kde většinu zřejmě už i měli křesťané jako z Pohanu.

[7:32] A v každém případě to byla výborná základna pro případný domácí zbor, který by mohl vysílat misionáře. A ono se to v zápěti i stalo. Bylo to dobrý i z hlediska počtu obyvatel, řekněme toho etnického složení, ale i toho poměrně strategického postavení. To město je 30 kilometrů od pobřeží středozemního. A vlastně přístav Seleukie, to je přístav, který přináležel k té Antiochii, tak je 30 kilometrů vzdálenou od města. Takže jako vyloženě výborná jako situace pro případnou misii, která v zápěti poté se skutečně stala. A není úplně od věci, a je to taky dobrý a vhodný, že to město je kulturní obchodní centrum, z toho plyne i určitý bohatství. A když je to město bohatý, tak se dá očekávat, že třeba i ti křesťané, třeba i ten zbor může být bohatý a může mít skutečně jako předpoklady na to, aby podporoval misii a podporoval prostě i další.

[8:43] A to se skutečně i dělá. Kromě té misie jako takové, vzpomeňte si, že když potom byl ohlášený, prorocky ohlášený hlad po celém světě, tak taková poznámka v Antiochii okamžitě zareagovali, že udělali sbírku na pomoc jeruzalemskému zboru. Protože ten jeruzalemský zbor, ten Jeruzalem jako takový, byl rozhodně jako chučí proti té Antiochii. Tak to je pár reálí k tomu městu jako takovému. Takže vidíme, že je to město, je to zbor, kde bylo kázáno jak židům, tak i helenistům. Když se podíváte do toho 20. verše, tak tam máte helenistům, což přeložíme jednoduše jako řekům. Takže vlastně i pohanům. Zde bylo kázáno evangelium. A hospodin se k tomu přiznal mimořádným způsobem. To není úplná samozřejmost, protože to byla určitá i odvážná, mise těch křesťanů, těch služebníků, kteří zakládali ten zbor, že se tak nějak jako svobodně, odvážně pustili i do misie směrem k pohanům. A Bůh se k tomu přiznal.

[9:58] Pánova roka byla s nimi a velký počet lidí uvěřil a obrátil se k pánu. A ta zpráva se dostala i do jeruzalemského zboru. A tak, jak bylo zvykem, tak vlastně jeruzalemský zbor vyslal někoho, kdo měl zkušenost, kdo byl schopen ty věci jakoby posoudit a kdo tam mohl prospět a posloužit, případně něco i korigovat, a vyslali tam Barnabáše. Barnabáš, pozdější vlastně spolupracovníka poštola Pavla, pozdější i apoštol Barnabáš, misionář, tak my jsme četli na začátku skutků o něm. Byl to nějaký Jozef z Kypru, který to jméno Barnabáš potom dostal jako syn útěchy, takže to je takové jako svým způsobem prorocké jméno, nebo jméno, které vyjadřovalo jeho charakter, jeho povahu, jeho službu, jeho vliv.

[10:59] A byl to jeden z těch, který neváhal, když se obrátil, tak prodat pole a složit to pod nohy apoštolu. A tento služebník, který tedy vyrůstal v Jeruzalémě, tak byl poslán, aby to, řekněme, nějakou vizitací, prostě navštívil, prohlídl, okoukl a případně tam nějak prospěl a zasáhl, pokud by bylo potřeba. A co se stalo, ten Barnabáš, když tam přišel a když viděl, co se děje, tak je řečeno, že se zaradoval, pozbuzoval všechny, aby s rozhodným srdcem zůstávali u pána. A máme tady i určitou charakteristiku jeho života, jeho charakteru, možná i povahy. Neboť to byl muž dobrý, plný ducha svatého a víry. A následek toho všeho je řečeno, značný zástup se přidal k pánu. Takže ten Barnabáš byl dobrý muž, dneska bychom řekli dobrý chlap, dobrý týpek, ještě by možná byly i jiné slova, které by to vyjádřili.

[12:10] Nejde mi teda o to muž, nebo chlap, nebo týpek, ale o to slovo dobrý, o to adjektivum, přidavné jméno dobrý. To je velmi široká množina. Těžko říct, co přesně to znamená, čeho přesně se to jako dotýká. Ale my to potom máme ještě upřesněný nebo rozšířený, plný ducha svatého a víry. A boží slovo o něm říká, že skutečně jako jeho život, jeho službu, vyznačovala plnost ducha svatého a víry. A to svým způsobem nějakým způsobem jako charakterizuje i to slovo dobrý. Myslím si, že i dnes potřebujeme v církvi zdravé, požehnané osobnosti, o kterých bychom mohli říct, že jsou dobrí bratři, dobré sestry. a z toho vyplývající plní ducha svatého a víry.

[13:13] My se někdy trochu bráníme mluvit o požehnání v církvi v souvislosti s lidmi. A já tomu rozumím, protože chceme, a je to tak správně, aby veškerá sláva připadla Bohu. Ale ono, to požehnání potom jde i skrze lidi. My si na to musíme dát pozor, aby ta sláva připadla jenom Bohu, ale chci říct jenom tolik, že je požehnáním a je potřebný a je důležitý, aby v církvi byly bratři a sestry, o kterých je možné říct, že jsou dobří, plní ducha svatého a víry. A je to požehnáním i pro Olmoucký sbor. A je třeba, abychom takové osobnosti mezi námi měli. Měla by to být ambice a motivace nejlépe nás všech, abychom se stali takovými to křesťany. A je to kupožehnání společenství. Abychom hledali ducha svatého, abychom otevírali svůj život duchu svatému.

[14:17] Aby skutečně živá víra bylo něco, co charakterizuje náš život. A tenhle Barnabáš, ačkoliv tam původně byl vyslán na vizitaci, tak když viděl ten sbor, když viděl to společenství, když viděl, co se tam děje, a on k tomu i prospěl a přispěl, že to nějak jakoby i zapadlo, ta jeho služba, že to nějak prospělo tomu sboru, že se k tomu prostě Bůh přiznal, tak se rozhodl, že v tom sboru zůstane. A nejenom to, vyhledal Saula z Tarzu, vzpomněl si na tohoto křesťana, který se v deváté kapitole obrátil k pánu, kterého už předtím právě Barnabáš uvedl v Jeruzalémě mezi Apoštoly. Právě Barnabáš byl tím, kdo Saulovi prospěl a sehrál tam takového toho mediátora, protože církev se ho bála, a on byl ten, který jako první nějakým způsobem rozpoznal a uvěřil, že to je autentické, že to je poctivé, že to je pravdivé, že to je upřímné, a toho Saula z Tarzu uvedl mezi jeho poštoly v Jeruzalémě.

[15:33] A teď si na něj znovu vzpomněl, zašel pro něj do Tarzu a uvedl ho do toho antiochyského zboru. Čteme tam, že tam celý rok potom spolu sloužili a vyučili značný zástup. Čteme tam také v tom 26. verši, že učetníci právě v tomto městě byli poprvé nazváni křesťany. My všichni se nazýváme křesťany, tak v antiochy tehdy poprvé učetníci vlastně byli takhle oslovováni. Přijali tohle jméno, křesťané. Je potřeba k tomu říct, ale že ten výraz křesťané, který máme v textu, tak to už je jako zas trošku jazyková přesmička češtiny, protože my vlastně to jméno odvozujeme od slova křest, ale v řeckém textu není slovo, které je odvozené od slova křest, ale od zlova kristus.

[16:40] Takže skoro by bylo lepší do textu dát k kristovci. A v tom studijním překladu to je alespoň teda dole v poznámce. Lépe kristovci. Někdo by možná řekl, že to je hra se slovy, ale není to tak úplně. Ten, kdo je kristovec, tak to je ten, kdo dal celý svůj život pánu Ježíši Kristu, kdo s ním má osobní zkušenost, kdo s ním má osobní vztah a kdo ho následuje. Jeho životu se stal Ježíš Kristus pánem a králem. Vládne jeho životu. Ten, kdo byl pokřtěn, tak to ještě nutně neznamená, že všechno... To, co jsem teď řekl, se na něj vztahuje. Obzvlášť, když mluvíme v souvislosti se křtem nemluvňat, tak máte celou řadu lidí, kteří kdysi dávno prožili cosi, co nazývají křtem, a já jim to nechci brát v žádném případě, ale život tomu neodpovídá.

[17:48] Stalo se to jenom pouhým prázdným politím, bez nějakého většího dopadu na jejich život. A nevedou křesťanský život, nenazývají se kristovci, ale kdysi dávno byli prostě v kostele nebo v církvě pokřtěni. Takže to je ten rozdíl mezi tím slovem křesťan a kristovec. Samozřejmě já nemám ambici, abychom teď kvůli tomu měnili češtinu a zvyklost. Takže se považuji za křesťana. To je jenom pro porozumění. Když se potom podíváte do té třinácté kapitoly, tak tam už máme vlastně Barnabáše a toho Saula Starzu mezi těmi, kteří tvořili takový ten vedoucí tým v tom antiochyským zboru. Je tady jmenováno pět bratří, o kterých je řečeno, že byli proroci a učitelé.

[18:51] Není úplně jasný, jestli všech těch pět byli proroci a učitelé, anebo jestli někteří byli proroci a někteří učitelé, anebo ještě jinak, nějaká jiná kombinace. V každém případě tady máme pět nějakých vedoucích toho zboru, významných osobností, kteří sloužili v tom místním zboru v antiochii. A když konali službu pánu a postěli se, a zase je teďka otázka, jestli se to vztahuje jenom na těch pět, anebo na celou tu církev v antiochii. Pokud bych si mohl typnout, tak si myslím, že se to týkalo celé církve. Ale z tohoto textu to nelze úplně vyvodit, protože je to pár poznámek takových obecných. Spíš bych usuzoval z toho, že potom, když se Pavel s Barnabášem vrací do antiochie z misijní cesty, tak vydávají počet celé církvy. Tak si myslím, že i to, co tady čteme, to oddělení a potom to vyslání, že se muselo týkat celého toho zboru, že to byla veřejná záležitost, že to zřejmě nebyla záležitost jenom toho úzkého týmu těch pěti lidí.

[20:09] I těžko si to představit, že když z těch pěti lidí vlastně to slovo Ducha Svatého by se týkalo dvou z nich, tak jestli ti tři by to přijali to slovo a vlastně by pak na ně vzkládali roce a vysílali je, je to asi málo představitelné. Takže mám za to, že se to týká celé církve. V každém případě, když se vraceli, tak skládali účty celému zboru v Antiochii. V rámci té bohoslužby promluvil Duch Svatý, o tom jsme teď už mluvili, a je tam to sdělení, oddělte mi Barnabáše a Saula k dílu, k němuž jsem je povolal. Je vlastně velmi zvláštní, když je tam řečeno, že Duch Svatý řekl. My ani nevíme, jak to proběhlo. Asi je velmi pravděpodobný, že skrze nějakého proroka. Možná právě z toho týmu, ale nevíme. Jenom taková malá odbočka, když Duch Svatý řekl, tak z toho vyplývá, že Duch Svatý je třetí osoba Boží Trojce a že se nejedná jenom nějaký vliv, ale že je to bytost, že to je osobnost.

[21:23] Protože jenom bytost, osobnost může mluvit. Jenom bytost můžete, nebo osobu můžete, můžete jí lhát, můžete jí zarmoutit a jenom prostě osobnost, osoba, bytost může mluvit. Takže to je jen taková poznámka k tomu velmi zvláštnímu slovnímu spojení řekl Duch Svatý. Závět. Je tady řeč také o tom, že součástí té bohoslužby je půst. O tom víc mluvit nechci, bylo to téma biblické hodiny, ale vidíte, že Pravní církev opravdu používala půst, ale ne půst pro půst. Nebylo to samoučelný, nebylo cílem se jenom postit, ale byl to průvodní jev pro modlitbu a pro bohoslužbu. Ale vidíte, že hospodin se k tomu přiznal a mluvil. Takže půst je skutečně doporučení hodný.

[22:25] Dokonce pro celou církev, pro celý zbor. No a když rozpoznali, že boží vůli je oddělit Barnabáše a Saula k dílu, tak po postu a modlitbách na ně vložili roce a propostili je. A vlastně následuje první misijně cesta Barnabáše a Saula. Saula, který v zápětí je označován nebo jmenován jako Pavel. To je ten Pavel, Apoštol Pavel, Apoštol Pohanu. A když byste procházeli potom skutky dál, tak byste viděli, že první misijně cesta Apoštola Pavla začíná v Antiochii a končí v Antiochii. Druhá misijní cesta začíná v Antiochii, končí v Antiochii. Vždycky skládá účty tomu zboru. Třetí misijní cesta začíná v Antiochii a končí v Jeruzalémě, kde se Apoštol Pavel stává vězněm a byl potom vlastně odveden do Říma.

[23:29] Takže ten antiochijský zbor byl nesměrně důležitý. Při čtení skutku Apoštolu to možná můžete jako tak nějak zapomenout, nebo tu zůstane zakrytý, ale ten zbor byl nesměrně důležitý pro misii a pro Pavla se stal takovou jako základní bází, takovým základním výchozím táborem pro ty misijní cesty. To znamená, že ani Apoštol Pavel nebyl žádný solitér, který by neměl žádný domácí zbor, ze kterého by nevycházel, kde by neměl podporu, třeba i finanční, třeba i modlitevní a kde by neskládal jako účty. A do té doby nevíme o tom, že by Apoštol Pavel měl nějaký jiný zbor. Ale tento antiochyský zbor se stal jeho domácí místní církví, domácím zborem. I pro Barnabáše se stal domácím zborem, i když Barnabáš původně sloužil v Jerozalémě. Tak já už pomalu skončím tady ten biblický, nebo lebe řečeno tady toto povídání ze skutku Apoštolu a chtěl bych ještě takovou možná osobní poznámku.

[24:35] Já jsem o tom všem teď mluvil především z toho důvodu kvůli tomu antiochyskému zboru. Mě to tak jako zasáhlo v týdnu znovu a určitě nelze udělat nějaký rovnítko mezi antiochí a Olomoucí, to si nemůžu dovolit. Ale přiznám se, a to už je teďka trošku osobní z mého srdce, že jeden hlavní důvod, proč jsem tady v Olomouci, proč jsem vůbec přišel jako kazatel, je ten, že od samého začátku jsem měl naději, snad i víru, ne úplně jistotu, že tenhle zbor je, nebo může být, může být místem, odkud můžou vycházet další služebnici, že to město Olomouc splňuje určitý charakteristiky na to, aby bylo výchozím místem pro misí do širšího okolí, do širšího regionu. Nechci to úplně přehnat, jakože do České republiky celé, ale minimálně, jako je to krajské město, tak ten kraj Olomoucký, myslím si, že takhle by bylo možné pohlížet a skutečně jako ty cíle nemusíme mít úplně jako malé.

[26:02] Když se na vás dívám, tak je nás tady celá řada na české podmínky poměrně velký zbor. Když se na vás dívám, tak celá řada... a se tě zváhněště podmínky. Ještě si to užiju, tu minutku. Když se na vás tak dívám, tak skutečně jako celá řada šikovných, talentovaných, obdarovaných lidí, snad i dobrých lidí. Rozhodně minimálně máme hledat to všechno, to, co jsme u toho Barnabáše viděli, ale já, když se s váma setkávám a mám s váma rozhovory, mám s váma rozhovory, tak prostě slyším příběhy, slyším záležitosti, které mě zasahují, které mě oslovují, kde skutečně Bůh ve vašich životech jako jedná, jednal a jedná i nyní. A to všechno dává naději. Je to určitý předpoklad, že skutečně boží dílo tady neskončilo mezi námi, že hospodin s námi počítá.

[27:10] Že má pro nás svoje úkoly, svoje poslání, že tady můžou noví lidé být povoláváni do služeb, že noví lidé můžou prožívat nový věci, tak jako tam v té Antiochy, že hospodin řekl, Duch Svatý řekl, ukázal na dva bratry, a ti byli vysláni. A chtěl bych vás jako pouzbudit k tomu, že je požehnáním, když zbor nemyslí jenom sám na sebe, ale když myslí na širší misi. O tom jsou celé skutky Apoštolu. Když prostě to místní společenství kouká víc došíře, nekouká jenom na svůj vlastní život. Nekouká jenom prostě na to, co je teď. A je požehnáním od Boha, když zbor může pak i vysílat. Ten antiochyský zbor pochopitelně ztratil. Ztratil Varnaváše a ztratil Aboštola Pavla.

[28:11] Ale bylo to pro ten zbor požehnáním je vyslat. Boží dílo skrze ně mohlo růst. A jsem si jistý, i když to tam jako nečteme, že pán povolával v tom zboru další. Jinými slovy, že to byla taková líheň. A když byste se měli možnost potom podívat do církevních dejín, tak skutečně to tak bylo. Ten zbor antiochyský potom pokračuje jako i v druhém století a ve třetím století a tak dále. Třeba ve druhém století tam vyrostla významná osobnost Ignác Antiochysky. Mimořádný jako církevní otec. Vznikla tam škola. Antiochyská škola teologická, která ovlivnila ranou církev. Takže ten zbor byl dál požehnaný. Vyslal, ztratil, ale získal. A to je taková zvláštní jakoby boží matematika. Takže možná si myslíte, že když mluvím o tom, že je třeba jako vysílat další, tak tam může být takové to ochranitelské, tak jak ta kvočnatý kuřátka.

[29:23] Ale to je požehnaní. To je krůstu. A já bych si moc přál, aby tenhle zbor, tuhle mentalitu, jako by měl, rozšiřoval, nějakým způsobem ji uváděl v praxi. A já mám tuhle naději. A když se dívám na vás, tak je tady docela dost bratří a sestr, které hospodin může povolat. Jestli dovolíte, já se na závěr pomodlím. Drahý pane Ježíši, my ti děkujeme, že ty jsi pánem církve, že ty jsi ten, kdo buduje, kdo povolává, kdo také vysílá. Děkuji ti za každého bratra, za každou sestru v tomhle zboru, za každého, kdo tvoříme tuhle rodinu. A pane, tak já se modlím v tuhle chvíli, aby i ten náš zbor byl prospěšný nejenom pro město Olomoc, ale i pro širší region.

[30:24] Pane, prosíme tě, aby jsi tady povolával další služebníky. Na svou žen, do služby. A třeba i do misie. Amen. A třeba i do služby.

[All sermons](https://baptisteolomouc.cz/en/sermons)

---

HTML version: https://baptisteolomouc.cz/en/sermons/20230129/c-rkev-v-antiochii · Last updated: 2026-10-15