# Prachy v prachu

> Sermon from 26 February 2023, Matouš 6:19-21, Jakub 5:1-6, Miroslav Čížek (in Czech). Recording of the Sunday service of the Baptist church in Olomouc – listen online or as a podcast.

- **Date:** 26 February 2023
- **Preacher:** Miroslav Čížek
- **Bible passage:** Matouš 6:19-21, Jakub 5:1-6
- **Duration:** 29:34
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2023-02-26-Prachy-v-prachu-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2023-02-26-Prachy-v-prachu-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Transcript (Czech)

*automatic, may contain errors*

[0:00] Dobré ráno, bratři a sestry, já rozhodně nebudu Petrovi fušovat do řemesla a do odbornosti, to bych si jako nedovolil, neboť nejsem odborník na ekonomiku ani ekonomii, jsem tak na úrovni mírně poučeného lajka, ale přece jenom něco málo bych k tomuhle tématu tady chtěl z božího slova, z biblického hlediska říct. Vy máte rádi, když kázání má nějaký svůj název, tak jsem přemýšlel, jak to pojmenovat a napadlo mě výstížné slovo, prachy v prachu. Já teď dopřeji šárce tak minutu na překlad, ono by to chtělo asi nějaký idiom nebo něco podobného. A mimo jiné teda využiju ten čas napřeklad a chci ti šárko poděkovat za tuhle službu, kterou tady děláš, užitečná a potřebná v našem společenství.

[1:09] Stačilo to napřeklad? Takže prachy v prachu. Kdo chcete, tak si prosím otevřete Matoušovo evangelium, šestá kapitola a budou to jenom tři verše od devatenáctého do dvacátého prvního verše. Je to v rámci toho textu, který je nadepsán v ekumenickém o zabezpečení života. Matouš šestá kapitola od devatenáctého do jednadvacátého verše. Neukládejte si poklady na zemi, kde je ničí mol a res, a kde je zloději vykopávají a kradou. Ukládejte si poklady v nebi, kde je ničí mol ani res, kde je zloději nevykopávají a nekradou. Neboť kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce.

[2:10] Takže pouhé tři verše na tohle téma. Možná jenom tři slova, které tady přece jenom osvětlím z hlediska řeckého jazyka. Tak ten výraz vlastně ukládat si poklady, nebo naopak v tom negativu neukládat si poklady, tak tam je řecké slovo tesauridzein, které znamená ukládat, ale také zhromažďovat, hromadit, uchovávat. Ono je dobře si to takhle říct, že skutečně nejde jenom o nějaké takové hromadění majetku, ale že v podstatě cokoliv v tom směru, kde si tvoříme rezervy a kde v tom očekáváme, že máme své zajištění, že by to snad bylo to, co zajistí naše životy, tak to všechno směřuje sem. Potom to slovo, které je od tohoto slovesa odvozené, podstatný jméno, že tesauros znamená buď místo uložení skladiště sípka, pokladnice, ale od toho odvozeně také ta sama uložená věc, to znamená poklad.

[3:29] V tomhle případě také klidně můžete myslet na nějaké ty naše rezervy. A ještě třetí slovo, ať tu lingvistiku máme vyřešenou, tak tam, jak máte výraz mol a pak rez, tak to slovo rez, tam je řecké slovo brosis, které znamená něco bez společnosti nebo ve smyslu jakoby jídla, ale v tomto smyslu spíš v úvozovkách sežerání, a není nutně myšleno na rez, ale cokoliv, co sežere. Takže klidně to může být nějaký neurčitý hmyz, který likviduje zásoby, ale v moderním slova smyslu si tam můžete dosadit cokoliv, co sežere. Naše poklady a naše zásoby a naše rezervy, takže to může být klidně třeba ta moderní inflace, které se klidně za chvíli vrátíme.

[4:33] Takže pán Ježíš varuje v tomhle smyslu a já si dovolím přečíst slovo ještě také jeho bratra, bratra podle těla z Jakubova listu a tam pátá kapitola od prvního verše do šestého verše a jako z toho bude naprosto patrný, že Jakub, bratr páně, byl skutečný jako takový chastník, takový řízek, který... No, uvidíte tu dikci. A nyní vy, boháči, plačte a naříkejte nad pohromami, které na vás přicházejí. Vaše bohatství zhnělo, vaše šatstvo je molě rozežráno, vaše zlato a stříbro zrezavělo. A ten rez bude svědčit proti vám a stráví vaše tělo jako oheň. Nazromáždili jste si poklady pro konec dnů. Hlem zda dělníků, kteří žali vaše pole a vy jste jími upřeli, volá do nebes a křik ženců pronikl ke sluchu hospodina zástupu.

[5:40] Žili jste rozmařile, hýřili jste na zemi, vykrmili jste se pro den porážky. Odsoudili jste a zahubili jste spravedlivého a on se proti vám nestaví. Já bych si taková slova vůbec jako nedovolil říct zkazatelný, pokud by to nebylo boží slova. Ale Jakub, bratr páně, si to dovolil, tak z toho důvodu jsem si to dovolil i já přečíst. Jako takové rozvedení toho, co tady pán Ježíš říká v tom Matoušové evangeliu. Je samozřejmě rozumné a správné a věřím tomu, že i biblické, abychom nějakým způsobem pracovali a abychom nějakým způsobem mysleli i na zadní kolečka. Myslím si, že to bychom v písmu také jako našli a doložili. A každý text musíte vykládat, interpretovat písmem. Písmo se vykládá písmem. Takže našli bychom zcela jistě v písmu doklady, podklady pro to, že je dobré myslet na zadní kolečka.

[6:50] Vzpomněte si na Jozefa Egiptského. Ale tady je varování v tom, abychom na to nespolehali, aby to nebylo něco, k čemu přikládáme své vlastní srdce a aby to byla jakoby ta jedna jediná a poslední jistota našeho života. Protože ten text nám jasně odhaluje to nebezpečí, jak je to vrtkavé spolehat prostě na rezervy, na poklady, na nějaké zásoby. A všichni to známe z našich životů. Já jsem nedávno přemýšlel nad tím, jak je tady řečeno, že zloději vykupávají a kradou. A asi vás napadne taková ta klasická představa, že prostě se někdo vloupá do vašeho domu nebo bytu a úkladným způsobem si tam vezme to, co mu nepatří. A my se snažíme bránit. Například tady v Lípě máme alarm. Někteří možná máte alarm také doma. Nebo pořizujeme různé trezory a podobně.

[7:54] Sem tam někdo třeba určitou rezervu zakope. Vzpomněte si na film, kde Rudolf Hrušinský nevěděl, kde měl pak tu slivovici najít. Potom prokopal půl zahrady a nemohl slivovici najít. Takže to nám někdy hrozí, když hodláme věci zakopat na zahradě. A takové ty lidský rady, kam schovat, aby zloděj nenašel, tak to znáte třeba do mražáku. Já se přiznám, že jsem jednou přijel na Jílovou a mražák prostě normálně byl roztečený do půlí kuchyně. Prostě v paneláku to vyhodilo někde elektriku a mohl jsem celý mražák vyházet, všechno, co tam bylo. Tak žádný poklad jsem tam teda uložený neměl. Takže to je ten mražák. Přemýšlel jsem v mých podmínkách v příměticích ve Znojmě, když jsme měli nějaké rezervy, tak třeba jsme odjížděli na dovolenou, tak co s tím, jestli do sklepa to někam schovat.

[8:58] A nebo my jsme měli takového jako velkého psa, on měl tak až 50 kilogramů, tak se mi zdálo, že nejlepší řešení by bylo to dát pod jeho boudu. Že aby přišel zloděj a odstěhoval boudu našemu psovi, tak to by se mu fakt nepodařilo. Tak člověka napájde jí různé způsoby, aby zloděj nepřišel a nevykopal a nevykradl. Ale víte co, dneska ti zlodějové jsou daleko sofistikovanější. Už jsem na začátku naznačil tu současnou inflaci. Zloděj není jenom ten, který v noci s nějakou baterkou přijde vykrádat do bytu. Zloděj může být klidně za určitých okolností dokonce i stát. Vzpomeňte si na druhou světovou válku, kdy třetí říše takzvaně arizovala, jestli vám to něco říká.

[10:00] Prostě normálně ukradla majetek židům. Arizovala. Nechtěli to nazvat krádež, tak to nazývali arizace majetku. Vzpomeňte si komunisté. Rovná se zlodějové. Tak komunisté tomu říkali znárodňovat. Tak je takový eufemismus pro krádež, pro zločinost. Vzpomeňte si v 50. letech na měnovou reformu. Jedna ku 50. Co jiného je to než krádež. Vzpomeňte si na odsun Němců. A teď nechci úplně hodnotit Benešovi dekrety v tomhle slova smyslu, ale asi připustíte, že i celá řada naprosto nevinných lidí přišla o majetky.

[11:01] Celých rodin, včetně děti. Kde odešli jenom s nějakým ranečkem odsud. Na základě, jak se tomu říká, kolektivní vina. Nebyla to zlodějna, nebyla to krádež. Takže myslím směrem k těm Němcům, kteří nebyli kolaboranti, kteří se nespronevěřeli. To by byla trošku složitější debata, to by bylo na historickou přednášku, ale myslím si, že i v tomhle směru se stala celá řada nepravostí. A moderní inflace? Rok 22, inflace přes 15%. Letos možná plus mínus budeme někde na deseti. Za dva roky 25% majetku uloženého někde v penězích. Není to nic jiného než zlodějna. Pokud někde máte ve strožoku nasyslováno, pokud někde máte stavební spoření, pokud někde máte penzijní při pojištění, víc to rozevírat úplně nebudu, zase to nechám na Petra, na třeba jeho přednášku, tak za dva roky máte 25% hodnoty pryč.

[12:12] Co jiného je to než zlodějna? A není tak úplně imaginární. Vždyť před pár desetilatími vlastně peníze se oddělili od zlatého standardu. To je ta bankovka, dneska není krytá vůbec ničím, jenom mou a vaší důvěrou ve stát. A kvantitativní uvolňování, co jiného to je než zlodějna? Zase nebudu to úplně tady nějak politologicky rozebírat, to nechám jiným, ale i tímto způsobem je možné prostě okrádat obyvatelstvo. A už jenom čekám na to, že někdo zavede nějakou nepřiměřenou solidární dáň a už jenom čekám na to, že některé progresivisty na... padne dáň z dědictví třeba ve výši 50%.

[13:14] Jenom na to čekám, že s tím to někdo přijde. Takhle geniálně je prostě okrás obyvatelstvo. My s Filipem vedeme doma i právnické diskuze a Filip mě teda jako utěšoval, že něco takového by přes ústavní soud neprošlo a jmenoval i konkrétní osobnosti, které by stály jednoznačně proti tomu, tak mě to těší, že ještě pořád žijeme ve státě, kde i na velmi slovutných a významných institucích jsou osobnosti tohoto druhu, ale je v tom jistota. Nemůže se ústavní soud proměnit za 10, za 15, za 20 let. Takže zlodějové nejsou jenom ti, kteří jdou prostě s nějakým šprhákem, takzvaní kasaři v minulosti, ale zločiným může být dokonce i sám samotný stát, který se chová jako zloděj vůči svému vlastnímu obyvatelstvu. Nic novýho pod sluncem. Celé 20. století toho je příkladem.

[14:15] A nemůžeme spolehat na lidský poklady, nemůžeme spolehat na zlato, stříbro, nemůžeme spolehat prostě na nějaké rezervy, do kterých bychom vkládali svoje naděje. A ještě mimochodem je u toho jedno velké nebezpečí. Kromě toho samého, o čem jsem teď mluvil, tak ten 21. verš říká, neboť kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce. Ono to má ještě, ty poklady, ten majetek, to bohatství, má ještě takovou velmi zvláštní jakoby gravitaci. Nějakou takovou tu dostředivou sílu, kde to přitahuje mé a tvé srdce k tomu samotnému pokladu. A na to si musíme dát velmi dobrý pozor. Já si uvědomuji, že Bůh, náš Pán, může vést některé jedince i cestou skutečně podnikání, tak jako si dobudu představit, že může vést někoho i cestou politiky, že to může být Boží plán pro někoho konkrétního.

[15:26] Osobně si myslím, že to je velmi riskantní cesta a že k tomu musí být zvláštní Boží vedení. A podle mě to není úplně běžná záležitost. A všem těm, kteří prožívají povolání k tomu, aby byli podnikateli a aby touto cestou sloužili Bohu, tak chci říct jednu větu. Pokud tě k tomu Bůh vede, nebo pokud někoho hospodin k tomuhle vede, tak předpokládám, že to je za nějakým konkrétním účelem, který je Bohu libý. A myslím si, že v takovém případě dávat z majetku v úvozovkách pouhé desátky, takže to neodpovídá Božím plánům a záměru. Protože desátky to je standard pro každé Boží dítě. Na základě starého zákona, nikoliv z nového zákona. A já mám za to, že co se týká těch desátků starozákonních, byť nový zákon to nepotvrzuje, tak si myslím, že alespoň teda ve svém životě to tak mám nastavený, že to je takový odrazový můstek jako standard pro to, že nemám být pod starozákonním člověkem.

[16:47] Že naopak proto také nenecházím někde oporu ani v novém zákoně, abych byl pod tímhle standardem. Ale vrátím se zpátky těm podnikatelům. Prostě myslím si, že pokud hospodin vede někoho tímhle záměrem, touto cestou a vyznává to jako Boží plán pro svůj život, tak s tím musí být spojený ještě něco zvláštnějšího a mimořádnějšího. Já bych rád k tomu i nějaký osobní příběh. Jak jsem říkal, my s ženou jsme už dávno, když jsme ještě jako studenti uvěřili v Pána Ježíše, tak jsme přijali ten princip desátku. jako dobrý, jako moudrý, jako rozumný pro naše životy a tak jsme tehdy i z takových těch obvyklých brigád a z toho, kde jsme prostě nějaké zdroje dokázali jako studenti utržit, tak jsme jako věrně a s radostí a dobrovolně přinášeli pánů jako desátky s tím, že samozřejmě to byly malý částky, tak jak to u studentů prostě jako bývá.

[17:57] A já si pamatuju na takový moment, kdy jsem doma našel jako nepotřebný určitý majetek z mého života, dneska je to taková úsmivná historka pro mě, ale kdysi dávno jsem byl rybář, teď už zase jsem rybář, ale kdysi dávno jsem jako děcko byl rybář a já jsem si na ty pruty vydělal svou vlastní činnosti, vozil jsem železo do sběru a když jsem někde viděl kus železa prostě v Mikulově, tak bylo moje a hned jsem valil prostě do sběru a utržel jsem prostě nějaký peníze a pak jsem si za to koupil rybářský prut. No a pak když jsem uvěřil jako někde ten osmnáctiletý a teď jsem to tam viděl na té půdě, ty starý pruty, tak jsem to vzal a odnesl jsem to do bazaru, tam jsem to zpeněžil za nějakou malou částku a pak s radostí a s vděčností jsem celou tu malou částku odnesl do zboru, jakože chci podpořit Boží království. To nebyla žádná velká částka.

[18:57] Ale celý jsem to chtěl dát pánu, prostě jsem to tak prožil a s takovou jako vděčností a radostí jsem to pánu dal na jeho dílo. Tak jenom pevně doufám, že to církev nepoužila na toaletní papíry do modlitevny. Ale i kdyby posloužil jsem svatým věřícím. I kdyby. Prostě takový úsměvný příběh z mého mládí a dodnes to tak mám, že považuji za čest a za určitou podstu pro mě, že se můžu podílet i svým majetkem na růstu Božího království v jakékoliv podobě, v jakýchkoliv potřebách církve a Božího království. Patří to i do těchto potřeb. A skutečně jako tuhle poctu a tuhle čest si prostě jako nechci nechat vzít. V tomhle směru k tomu ukládání pokladu v nebi chci přečíst jeden citát mého jednoho z nejoblíbenějších autorů a to je John Wesley, probuzenecký kazatel 18. století.

[20:15] Nic lepšího jsem doposud nečetl k této tématice, než to, co teď budu číst. A on k tomuhle říkal takovou radu. Získej vše, co můžeš, ušetři vše, co můžeš a rozdej vše, co můžeš. To jsou tři krátké větičky. Lepší kázání v této tematice jsem nikdy nečetl. Ještě jednou získej vše, co můžeš, ušetři vše, co můžeš, rozdej vše, co můžeš. A o mnoho úžasnější je ještě to, že on sám podle této zásady žil. A on se během svého života v podstatě mohl stát velmi bohatým člověkem. On byl zajištěný tím, že vlastně byl kazatelem univerzitním. On byl placený jako univerzitní kazatel v Oxfordu.

[21:16] A to nebyla sice velká částka, ale stačilo mu na to, aby celý rok z té částky žil. A on během svého života napsal mnoho knih, mnoho publikací, jich se vydalo tisíce. A on z toho, co vydal, skutečně mohl zbohatnout a mohl se stát velmi bohatým člověkem. Ale on sám se choval podle té zásady, kterou jsem tady četl. A je až jakoby dojemné, když si uvědomíme, že vlastně on, když... dokráčel na konec svého života, a na tu dobu byl docela dlouhý ten jeho život, přes 80 let, tak to, co po něm zbylo jako dědictví, tak to by člověk odnesl ve svých vlastních rukách. Jeden talár, jedna stříbrná ležička, jestli si to pamatují, no moc toho prostě nezbylo. Ta pozůstalost po něm skutečně byla úplně zanedbatelná, a přitom to mohl být velmi bohatý člověk, ale on všechno, to, co získal, tak hodně z toho, nebo naprostou většinu z toho ušetřil a mnohé z toho, nebo většinu z toho rozdal.

[22:29] Takže to, co kázal, tak také žil a o to je to pro mě cennější. A čemu se divit, že se k tomu Bůh přiznaval, že se k jeho životu nesměrným způsobem přiznal. A tady ten John Wesley si pamatuju z jeho denníku, že i po mnoha letech, on tam byl takový pedant, on tam píše a říká, že vlastně i po mnoha letech má pořád stejné výdaje. Tak jak jako mladý měl nějaký rozpočet pro svůj osobní život, tak i za desítky let měl pořád stejný rozpočet. Že náklady na jeho život jako by nerozšiřoval. Tak nevím, jestli jsou to zásady, které jsme schopni my naplnit a ani nic takového tady jako by nechci vám předkládat. To byla osobní cesta Johna Wesleyho, která mě velmi jako inspirovala.

[23:32] V každém případě alespoň pár rad, které nebudou rozhodně vyčerpávající a myslím si, že je na pánu a na duchu svatém, aby mluvil ke každému z nás zvlášť a že cesta každého z nás může být tak trochu jakoby jiná v tomhle směru, ale ukládat si poklady v nebi. Někde se říká, že čas jsou peníze. My můžeme investovat náš čas. Už jenom to, že si vyhradíš víc času na společenství s Bohem, víc času na modlitbu. Už jenom to, pokud bychom využili to, co nám zase stará smluva doporučuje, a to je ten sedmý den oddělený k odpočinku pro společenství s Bohem, kde se nebudeme honit za starostmi tohoto světa, ale alespoň ten jeden den, jednu tu sedminu času svého života budeme nějakým způsobem dávat pánu, budeme hledat vztah s ním, budeme mít čas na modlitbu, na rozjímání, budeme mít čas na to, abychom se zastavili v životě.

[24:46] Tak už jenom to je investice do Božého království. V tomhle směru chci připomenout z knihy Zjevení, snad na povzbuzení, kde v té páté kapitole, když ty čtyři bytosti a čtyřiadvacet starců padlo na kolena před beránkem a každý měl loutnu a zlatou nádobu naplněnou vůní kadidla, což jsou modlitby Božího lido. Vlastně ty naše modlitby, to naše společenství s Bohem, to naše rozjímání, ty naše přímluvy, tak ty modlitby Božího lido, chcete-li modlitby svatých, tak vlastně to je ta vůně kadidla, kterou nám odhaluje kniha Zjevení, že tak je to vzácný vlastně v Božím království. Takže to je první rada, kterou bych tady chtěl přinést. Skutečně darovat, investovat svůj čas pro pána a pro jeho království.

[25:50] Se může patřit také služba. Služba každého z nás, jakéhokoliv druhu. Služba pro Boží království. Zase ten čas investovaný pro něj. Tak je to ukládání si pokladů v nebi. Pozor na to, že ty poklady v nebi nemůžeme chápat nějak záslužněcky. To není, že skrze toho, si získáme přístup do nebe, nějak jako v tomhle smyslu záslužnicky, tak takhle určitě ne, ale přece jenom vidíte, že je možné investovat do Božího království. A tam, kde máme poklad, tak tam máme i srdce. A ještě taková drobná věc, kterou mám dlouhodobě na srdci, zatím je to písnička budoucnosti, ale já mám na srdci dlouhodobě něco takového, jako růst Božího království skrze zakládání zboru. To už jsem tady naznačil, někteří o tom víte už trochu víc.

[26:50] A je to něco, co se dotýká mého srdce jako dlouhodobě, už desítky let. A já si dovedu představit, a kež by hospodin svůj lid takhle vedl. Něco takového jako nadace, něco takového jako nadační fond, nebo možná jiná forma, ta forma není teď úplně důležitá, kde by Boží lid a případně třeba i ti bohači z nás mohli podporovat úplně napřímo takový nějaký projekt, který by sloužil k misii a k zasevání prostě evangelia a zakládání zboru v této zemi, která je pustá. Která je pustá od jihu až na sever, od západu na východ. A že by to byly zdroje, které by byly určené především na tuhle misii a na tohle zakládání zboru. Sám bych rád, a považoval bych to za čest, sám bych rád do něčeho takového přispíval a přispěl i ze svých nebo z našich majetků.

[27:53] A kež by hospodin dal, aby něco takového někdy vzniklo. Víte, já mám tu a tam příležitost mluvit i s bohačími lidmi a pamatuju si jeden rozhovor ve Znojmě s jedním bohatým člověkem. A to byl nevěřící člověk. A my jsme spolu mluvili o různých věcech, protože on věděl, že jsem kazatel a tak jsme se bavili i o věcech majetku. A on říkal, víte, pane Číšku, já s ním stejně jenom dva stejky. Víc stejně nezvládnu než dva stejky. A říkal, a víte, jako pozamek kolem vělky, když má víc jak tisíc metrů čtverečních, víte, jaká je to dřina. A jenom tu trávu sekat, jako nikomu to nedoporučuji. Pozemek maximálně tisíc metrů čtverečních. Nebudu jmenovat jeho jméno, ale věřím mu a bral jsem si to k srdci, že to je něco, co vychází z konkrétní praxe. Takže skutečně boží slovo je moudré, je dokonalé a když se podle něho budeme chovat, tak neprohloupíme.

[29:02] A chci vás zvát k tomu, abychom investovali čas, peníze, zdroje do božího království. A když se podíváte na konec téhle kapitoly, tak nebo téměř konec, třicátý třetí verš, hodně důležitý verš, který stojí za to si zapamatovat, třeba i z paměti, kde pán Ježíš říká, hledejte především jeho království a spravedlnost a všechno ostatní vám bude přidáno. Amen.

[All sermons](https://baptisteolomouc.cz/en/sermons)

---

HTML version: https://baptisteolomouc.cz/en/sermons/20230226/prachy-v-prachu · Last updated: 2026-10-15