# Víra přináší naději i tam, kde by naděje nebylo

> Sermon from 19 March 2023, 1 Petr 1:1-12, Miroslav Čížek (in Czech). Recording of the Sunday service of the Baptist church in Olomouc – listen online or as a podcast.

- **Date:** 19 March 2023
- **Preacher:** Miroslav Čížek
- **Bible passage:** 1 Petr 1:1-12
- **Duration:** 31:57
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2023-03-19-Vira-prinasi-nadeji-i-tam-kde-by-nadeje-nebylo-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2023-03-19-Vira-prinasi-nadeji-i-tam-kde-by-nadeje-nebylo-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Transcript (Czech)

*automatic, may contain errors*

[0:00] Dobrý ráno, bratři a sestry, tak dnes budeme mít slovo z prvního listu Petrova s tím, že jsem to kázání nazval Víra přináší naději i tam, kde by naděje nebylo. Ale nejprve, než se ještě pustíme do samotného textu, vzhledem k tomu, že začínáme vlastně po pořadě biblickou knihu první list Petrův, tak alespoň pár věd k té knize jako takové. Jak již nadpis knihy napovídá, tak autorem tohoto listu je apoštol Petr. Někteří liberálnější teologové s tím mají tak trochu problém s tímhle listem. Mají problém s tím, že by to snad Petr mohl napsat. Jeden z těch důvodů je, že to je v celku hezká řečtina a mají tak jako problém s tím, že by prostý rybář, kde si z Galilé je, tak mohl znát takhle jako řecky.

[1:11] Tak to si myslím, že je v celku jakoby chabý důvod k tomu oponovat vlastně tomu autorství. Z prostýho důvodu. Za prvý, tenhle list vznikl asi někdy kolem roku 64 po Kristu, tak to už máte nějakých jako 30 let poté, kdy ten prostý rybář už nebyl rybářem. A za 30 let, jako uznejte, se může odehrát mnohé. To se může naučit jako i, a teď nechci křivdit Petrovi, to se může naučit jako světový jazyk i skutečný špalek. A nechci křivdit Petrovi, já si myslím, že on žádný špalek jako nebyl. Takže za 30 let skutečně je možný se něco naučit. To za prvé. Za druhé, zcela jistě měl kolem sebe další vzdělené lidi.

[2:13] Mohl používat nějakého sekretáře, tajemníka, ať už to nazveme jakkoliv, dokonce to mohl psát podle pokynu Petra nebo podle diktování Petra někdo jiný. Tak to je další řešení. A jen tak na okraj, když se podíváte do církve Kristovi i dnes, když mezi námi někdo uvěří v Pána Ježíše a vzejde z prostých podmínek, ne z prosté, ale prosté jsem řekl, z prostých podmínek, prostě z nějakého prostředí, kde mu nebylo úplně tomu člověku na růžích ustláno a nebylo mu dáno mnoho od společnosti nebo případně od rodiny, tak takový člověk, když uvěří v Pána Ježíše, tak mnohdy jsme svědky toho, že velmi rychle se ten člověk zvedá. Ještě to řeknu jinak. Hospodin toho člověka pozvedá. Zbláta špíny z nějakého dna, tak vidíte neuvěřitelný růst toho člověka, progres prostě, pokrok.

[3:21] A já to vždycky velmi rád jako v církvi tohle vidím. Prostě lidi, kterým nebylo dáno, o které byste nezavadili, od kterých byste nic nečekali, tak během pár let z nich vyrostou třeba úžasné obdarované, inspirující osobnosti. A tak tomu bylo v první církvi a tak je tomu i dnes. A mimo jiné, na takovýchto prostých lidech z počátku Pán Ježíš Kristus postavil svou církv. Takže není radno lidi poceňovat. Tak to jenom k tomu prvnímu listu Petrovu. Někde kolem roku 64 byl ten dopis napsán, psal ho, máme tam poznámku z Babylona, ten Babylon je jenom zákrytný jméno pro Řím. Takže Petr už byl v Římě a z největší pravděpodobnosti jsou to listy, první list Petrov, druhý list Petrov, jako už těsně před koncem jeho života.

[4:22] Petr podle tradice v Římě umřel mučednickou smrtí. Tak, můžeme se podívat do první kapitoli prvních dvanáct veršů a budu číst z toho českého studijního překladu. Takže, kdo si chce najít, tak první list Petrův, první kapitola, prvních dvanáct veršů. Petr, apoštol Ježíše Krista, vyvoleným příchozím, rozptýleným v Pontu, Galácii, Kapadokii, Azii a Bytínii, podle předzvědění Boha Otce v posvěcení ducha k poslušnosti a pokropení krví Ježíše Krista. Kež se vám rozhojní milost a pokoj. Požehnaný Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nás podle svého velikého milosrdenství znovu splodil k živé naději vzkříšením Ježíše Krista z mrtvých. K dědictví nezničitelnému, neposkvrněnému a nevadnoucímu, uchovávanému v nebesích pro vás, kteří jste mocí boží střežení skrze víru k záchraně, která je připravena, aby byla zjevena v posledním čase.

[5:37] Proto jásáte, i když jste nyní nakrátko, jeli to nutné, zarmouceni rozličnými zkouškami, aby osvědčenost vaší víry, vzácnější než pomíjející zlato, jež je zkoušeno ohněm, byla nalezená k chvále slávy a cti při zjevení Ježíše Krista. Ať jste ho neviděli, milujete ho. Ačkoliv ho ani nyní nevidíte, věříte v něho a jásáte nevyslovnou radostí, plnou slávy, docházejíce cíle své víry, záchrany duši. Tuto záchranu horlivě hledali a po ní pátrali proroci, kteří prorokovali o milosti pro vás připravené. Zkoumali, na který nebo na jaký čas ukazoval duch Kristův v nich, když předem svědčil o utrpeních určených Kristů a o velké slávě, která přijde po nich. Jim bylo zjeveno, že ne sami sobě, nejbrž vám sloužili těmi věcmi, které vám nyní byly oznámeny skrze ty, kteří vám přinesli evangelium v duchu svatém, poslanem z nebe, věcmi, do nichž andělé touží nahlédnout.

[6:51] Tak je to 12 veršů, trochu delší oddílek, tak zcela jistě neprobereme úplně každý detail z toho textu. Ale hned na počátku se podíváme, komu ten Petr vlastně píše. Máte tam vlastně adresáty, kteří jsou rozptýlení v pěti, nebo tady to je vlastně ve čtyřech, raz, dva, tři, čtyři, ve čtyřech, v ekumenickém mám za to, že v pěti provinciích, jedna z nich, Dopontu, Galácie, Kapadokie, Asie a Bytynie. A tak přece nám pět. Když se podíváte do mapy, tak těch provincií, které tady jsou jmenované, tak všechny se nachází v dnešním Turecku. Vlastně ten polostrov Mala Azie, severní oblast Turecka, to znamená to Černomorské pobřeží. Já to říkám schválně, protože je dobře se podívat do skutku Apoštolu, do šestnácté kapitoli, kde vlastně Apoštol Pavel vyrazil se svým týmem na druhou misijní cestu.

[8:07] A tam máme verš šestý a sedmý, takový docela záhadný, nebo záhadné slovo, kde je řečeno, poněvadž jim duch svatý zabránil zvestovat slovo. V provincií Ázii procházeli Frigii a krajinou Galackou. Když přišli až k misi, pokoušeli se dostat do Bitinie, ale duch Ježíšův jim to nedovolil. Nebudu to číst dál, vy dobře víte, že vlastně Apoštol Pavel potom byl veden skrze vidění, nebo skrze sen, byl veden. veden k tomu, aby překročili vlastně s evangeliem na evropskou půdu do vlastně dnešního řecka. A tady čteme, že Duch Svatý zabránil a Duch Ježíšův jim nedovolil. Že Apoštol Pavel a ten tým chtěli misijně sloužit mimo jiné v té bytínii, to byla jejich vize, to byl jejich plán, prostě hospodin to nedovolil.

[9:13] A v tom prvním listě Petrově najednou čteme, že Petr posílá list adresátům přesně do těchto končin. To znamená, že hospodin se postaral jiným způsobem, skrze jiné služebníky, skrze jiné misionáře, aby evangelium dorazilo do těchto končin. A po Pavlovi chtěl pán úplně něco jiného. Po Pavlovi chtěl, aby evangelium dorazilo na evropskou půdu z toho dnešního uhlu pohledu. Taková poznámka jenom do našich životů, ať už životu celého našeho společenství, ať už našich osobních životů. Prostě někdy se může stát, že hospodin něčemu, po čem toužíš, co plánuješ, co vidíš jako dobré, dokonce jako bohulibé, prostě tomu zabrání, prostě to nedovolí. A může nás to rmoutit, může to být tak, že tomu nerozumíme v ten daný čas.

[10:14] A tady máme náhled o x let později, a vidíte, že to mělo svůj smysl. Že prostě pán chtěl Pavla někde jinde, a o tyhle končiny se postaral hospodin evangelizací jiným způsobem. Takže jestli se stalo v posledním čase, že hospodin něčemu zabránil ve vašem životě, tak se tím nermuďte. Prostě tak to někdy je, a hospodin je jednat našimi životy, a ne všechny naše plány a touhy se naplní. Nemusíme tomu rozumět, možná tomu jednou porozumíme, možná třeba ani neporozumíme. Potom v těch prvních dvou verších je docela závažná záležitost, která stojí za to, abychom se jí dotkli, vyvoleným a potom podle předzvědění Boha Otce. Píše křesťanům, které nazývá vyvolené, vyvolené jak? Podle předzvědění.

[11:15] Tak tady se případně můžeme dotýkat velmi choulostivého tématu, které souvisí s těmito výrazy, předurčení, predestinace se tomu říká teologicky, i když tady není přímo to slovo předurčení, tady je to slovo předzvědění, vyvolení. I my jsme vyvolení podle předzvědění Boha Otce. Ale chci jasně odmítnout takovou tu predestinační nauku kalvinistů, takovou tu extrémní v tom slova smyslu, že je všechno předem určeno a že vlastně ti, kteří jsou předurčení k záchráně a ke spáse, tak ať dělají, co dělají, tak nakonec dospějí ke spáse. A ti, kteří jsou předurčení do zatracení, pro zatracení, tak chudáci, ať dělají, co dělají, tak nakonec stejně skončí v zatracení.

[12:24] Je potřeba říct, že to sám Kalvin takhle neučil. Já jsem od něho přečetl knihu takovou tu stěžení prostě jeho publikaci instituci a takhle to tam u Kalvina není. Ale potom jeho následníci, učedníci, které nazýváme kalvinisty, tak ti to dotáhli až do těchto kontur. A tak na to řeknu takové to nekorektní české přirovnání, že poturčenec horší turka a papeženci horší papeže. Takže nechci křivdět Kalvinovi, ten to přesně takhle neučil. Ale jeho potom další, jako následníci to dotáhli do téhle roviny. Asi jednou, pro vždy to tady chci také jako tohle učení vyřešit, tak si přečteme první list Timoteovi, 2. kapitola, 3. a 4. verž, kde Apoštol Pavel se vyjadřuje následujícím způsobem.

[13:28] První list Timoteovi, 2. kapitola, 3. a 4. verž, kde říká, to je dobré a vítané u našeho spasitele Boha, Boha, který chce, aby všichni lidé došli z pásy a poznali pravdu. To je jasný biblický text, který nám odhaluje, že boží vůli je, aby všichni lidé došli z pásy a poznali pravdu. Pravdou je, že hospodin stvořil člověka podle svého obrazu a k tomu patří i svobodná vůle člověka, nebo do jisté míry svobodná vůle člověka. A tudíž my se rozhodujeme pro Krista nebo proti Kristu, my se rozhodujeme evangelium přijmout nebo odmítnout a hospodin si nestvořil jako svůj obraz loutky, zmanipulované loutky. Hospodin zariskoval, že stvořil svobodné bytosti se svobodnou vůlí.

[14:32] A tak přesto, že jeho vůlí je, aby všichni lidé došli z pásy a poznali pravdu, protože poslal svého syna, pána Ježíše Krista, aby umřel za hříchy celého světa, všech lidí. Tak přesto, že to tak je, přesto, že je z pása připravená pro všechny, jenom natáhnout ruku a vzít, jenom prostě pozvat Ježíše do svého života, tak člověk má svobodu k tomu se proti Bohu postavit. A to je ta tragédia, že člověk má svobodu říct Bohu ne, se všemi důsledky. A když takhle se zachová, tak hospodin do toho nezasahuje. Když se člověk rozhodne proti Bohu, tak v podstatě má právo prostě se vydat touto cestou. Druhý text, druhý list Petrův, takže potvrzuje to nejenom Pavel, ale potvrzuje to i Petr. Druhý list Petrův, třetí kapitola, deváty verž.

[15:34] Tam je to trochu v jiných souvislosti a trochu je tam řeč o jiných záležitostech, ale přece jenom tuhle pravdu vyčteme i z tohoto textu. Pán neotálí splnit svá zaslíbení, jak si to někteří vykládají. Nýbrž má s námi trpělivost, protože si nepřeje, aby někdo zahynul, ale chce, aby všichni dospěli k pokání. Hospodin si nepřeje, aby někdo zahynul a jeho vůli je, aby všichni dospěli k pokání. A je to dílo Ducha Svatého, který neustále, nebo často, nebo vícekrát, mnohokrát prostě přichází k člověku a dotýká se jeho nitra a usvědčuje z hříchu. Například skrze naše svědomí, ale i jiným způsobem. A snaží se člověka přivést k pokání, protože pokání je ta jediná cesta, jak člověk může se obrátit a stát se božím dítětem.

[16:42] A u tohoto díla od samého začátku z boží milosti stojí Duch Svatý. To je jeho dílo. Usvědčit svět z hříchu a oslavit, nebo ukázat, svědčit o Pánu Ježíši Kristu. Takže takhle to je s predestinací, s předurčením. A já jsem Bohu vděčný, že předurčil, že jsem se narodil do metodistické rodiny, kde je o predestinací, o předurčení jasno. Takže a myslím si, že u nás, u baptistů, to vidíme podobným způsobem. Že takovou tu extrémní predestinaci v našich kruzích prostě nepřijímáme a odmítáme. Ale zpátky k tomu textu, takže vyvolení podle předzvědění. Tam je slovo prognosis, od toho máme to naše prognóza, předzvědění.

[17:43] No, je to tajemství. Je to tajemství, že hospodin zná dějny ze předu i ze zadu, že zná všechno, že je vše vědoucí a že on dopředu ví, kdo jsou jeho. On dopředu ví, ale vůbec jako říct dopředu, jak to k hospodinu vůbec můžu říct, on není poddán času, on je mimočas a prostor. Čas je jenom stvoření. A tady se nám už vaří mozky, tady stejně končíme při našich úvahách. Vždy to všechno, celý ten prostor a časoprostor je stvoření. Před stvořením světa věděl, jak to je a jak to bude. Víte, tady nám nezbývá nic jiného, než před Bohem pokleknout v úctě a v respektu, protože to jsou věci, které nás přesahují. A je to jenom takový náznak, náhled do těch tajemství, která tajemstvím stejně zůstanou.

[18:44] Takže podle předzvědění, to znamená Bůh věděl předem. Ještě k té predestinaci, k tomu předvrčení, takovou pomocí může být taková ta metafora, kde máte vlastně dveře, jakoby vstup do domu nebo do nějakého prostoru, který můžeme nazývat Boží království. A vlastně přede dveřmi máte pozvání, vstup do Božího království, prostě přijmi Pána Ježíše Krista a v momentě, kdy projdeš dveřmi a otočíš se, tak vzádu na těch dveřích, ale už zevnitř, je vítejte vyvolení. Vepředu je pozvání, udělej rozhodnutí pro Krista, vstoupíš dveřmi, otočí se a vzádu na těch dveřích je vítejte vyvolení. To je pouze metafora, samozřejmě každá metafora pokulhává. To je úplně jasný. Tak jestli dovolíte, tak se od těchto tajemství a těchto výšin posuneme o kousek dál.

[19:50] A máme tam řečeno, že vlastně z Boha jsme znovu splození. Podle svého velikého milosrdenství znovu splodil k živé naději. Znovu splodil, můžete říct i znovu zrodil. Řecký sloveso nerozlišuje mezi ženou a mužem. Prostě splodit i rodit je jedno sloveso. Takže klidně tam můžete dosadit jako znovu zrozený, nebo znovu zrodil v tomto případě. K čemu? K živé naději. Jakým způsobem? Vzkříšením Ježíše Krista z mrtvých. Tady máte ten protipol, živá naděje a vlastně vzkříšení Ježíše Krista z mrtvých. Život, smrt. Tím, že Ježíš byl vzkříšen z mrtvých, tak jsme splození k živé naději, k životu. Ještě k tomu znovu zrození. Kdo patří pánu Ježíš Kristu, kdo mu vydal život, kdo prožil to dílo Ducha Svatého, tak je znovu zrozen.

[20:58] A to je ohromné dílo, které se stalo v našich životech. To je boží dílo. Na nás bylo pouze říct Ježíšovi ano. Jakoby pozvat ho do svého života. A to všechno ostatní potom učiní sám Bůh, Duch Svatý, který způsobí to, že se staneme nově narozenými bytostmi. A tam se nejedná o to jenom, že se myšlenkově nějak přikloníme k nějaké nauce. Tam se nejedná jenom o to, že podstoupíme nějaký rituál, že tady odkryjeme pódium a půjdete pod vodu ve jméno Otce i Syna i Ducha Svatého. říkáme tomu křest. Tam se jedná o to, že skutečně Bůh způsobí, že se staneme novými bytostmi, novým stvořením. A to není jenom mentální příklon. nějaké nauce. To je opravdu to, že to, co se nám dříve líbilo, a to byl hřích, tak je nám dneska odporný. To, co nás dřív absolutně nezajímalo, nelákalo, nepřitahovalo, a to je boží blízkost, boží přítomnost, to je boží slovo, tak nás dnes stáhne, přitahuje, láká. Když jsme tady měli dneska chvály, požehnaly chvály, tak je to něco, v čem vám je dobře.

[22:18] Protože se setkáváte s živým Bohem. V té jedné písni bylo řečeno, ať jakoby nevidíme, tak přesto je mezi námi přítomné, máme s ním společenství. Protože jsme nejenom tělo, nejenom duše, ale také duch. Jsme duchovní bytosti. A máme společenství v lidském duchu s živým Bohem. A když tohle se stalo v našich životech, a máte o tomto svědectví, že se to stalo, tak vlastně jsme dědicové. Je tam řečeno, že se to všechno stalo nebo k dědictví nezničitelnému, neposkvrněnému, nevadnoucímu, uchovávanému v nebesích pro vás, kteří jste mocí boží střeženi skrze víru. Každý, kdo následuje Ježíše, každý, kdo se rozhodl prostě pro boží království, kdo mu vydal život, tak je bohač.

[23:21] Je vlastníkem a bude vlastníkem neuvěřitelného dědictví. A takového dědictví, o které nelze přijít. Nedávno jsem tady kázal o tématu, kde jsme mluvili, že zloději vykopává a krade a takové ty poklady pozemské, zase je to velmi aktuální, všimli jste si, že několik bank krachlo a vypadá to, že krachnou další. Že skutečně jako poklady tohoto světa nejsou zajištěné. A tady máme záruku toho, že když patříme Ježíši, tak máme jisté dědictví, které je nezničitelné. Já bych řekl v tomhle případě i neukradnutelné, neposkvrněné, nevadnoucí. Je to všechno uchovávané v nebesích a je to bezpečné a je to jisté. A každý boží dítě je skutečně bohač.

[24:22] Bohač v těch nejlepších a nejvýznamnějších hodnotách. Je tady řečeno, že všechno, nebo my samotní, jako celé to dědictví, ale i my samotní, tak jsme střeženi skrze víru boží moci. Sám Bůh svou mocí nás chrání, nás střeží a tím nástrojem je víra. O víře je v tomhle textu několikrát řeč, třikrát nebo čtyřikrát. Teď jsme u toho prvního výrazu, skrze víru. Já už bych se dotkl potom i toho dalšího odkazu, to je sedmý verž, aby osvědčenost vaší víry, takže je zase druhý výraz týkající se víry, potom tam máme osmý verž a tam není teda to podstatné jméno víra, ale je tam sloveso, ačkoliv ho ani nyní nevidíte, věříte.

[25:31] A poslední to místo je devátý verž, docházíte cíle své víry. Takže vidíte, že v těch dvanácti verších máme čtyřikrát řeč o víře a naše víra je něco nesměrně důležitýho, je to dár, který Bůh do nás vložil, skrze víru máme přístup do Božího království, skrze víru v něj jsme zachráněni a spaseni a je to ten jediný prostředek, jak je možné mít společenství s Bohem. My Boha nevidíme. Boha jsme nikdy neviděli. Nakonec je to tady i u toho Petra řečeno. Ať jste ho neviděli, milujete ho. Ačkoliv ho ani nyní nevidíte, věříte v něho a jásáte nevyslobnou radostí, plnou slávy. My jsme Boha nikdy neviděli a vidět ho nemůžeme. Je to pro naši ochranu. Kdybychom ho viděli, tak to nepřežijeme.

[26:31] Takže ne skrze vidění. Tváři v tvář, až jednou, ve slávě. Ale během tohoto pozemského života náš život s Bohem není založený na vidění. Není založený ani na nějakém vědeckém poznání, na nějakém prostě empirickém přístupu. Je to skutečně skrze víru. A díky Bohu, že to tak je, skrze víru má k němu přístup každá lidská bytost. Ten nejprostší i ten největší génius. Kdyby to bylo na základě nějakého vědeckého poznání, tak šanci mají jenom vědci. A co mi prostí lidé? Ale víra je ten nástroj, který umožňuje i těm nejprostším, aby přistupovali k Bohu. Jednou jsem slyšel krásné přirovnání. Vlastně víra slouží jako, když budeme teda v oblasti energetiky.

[27:33] Představte si, je darnou elektrárnu Dukovany. To je ohromná energie. My se znovýma vidíme ty komíny tam a od dětství si vybavují, že kdyby to bouchlo, tak je po nás. Tak to je něco, co nás celý život provází. Ohromná energie, mimochodem je to elektrárna, která zásobuje 20% spotřeby elektrické energie České republiky. Jako to je neuvěřitelná prostě energie a moc, která se tam skrývá. A s tou elektrárnou ten náš domeček v Přiměticích je propojený skrze dráty. Odpuste mi, že to říkám takhle jako neodborně, říkám tomu dráty. A vlastně ty dráty k tomu jeden bratr, kazatel, přirovnal tu naši víru. Vlastně víra to je ten prostředek, jak já jsem propojen, spojen s živým Bohem. A jak jistě uznáte za vhodné a za správné, prostě víra v tomhle slova smyslu je nesmírně důležitá.

[28:40] Je to to propojení mě samotného s živým Bohem. Proto tady ten Petr vlastně tu víru takhle zdůrazuje. Cíl naší víry je záchrana spáse duše. Díky Bohu za to, že už zde na zemi můžeme žít v jistotách, v naději, že už nyní chodíme a žijeme na pevné půdě, že to svědectví je v nás. A zase víra je to, čím si jako můžeme na tuhle jistotu a na tuhle naději jakoby sáhnout. Víra přináší naději i tam, kde by naděje nebylo. Ještě se dotknu toho, co tady Petr uprostřed toho textu zmiňuje, a to je, že křesťané byli zarmouceni rozličnýma zkouškama.

[29:45] Rok 64, po Kristu, doba císaře Nera a poštol Petr zanedlouho poté umřel mu četnickou smrti a bylo to období, kdy křesťané byli pro následování, pro svou víru. A mnozí to zaplatili i na svých životech. A z toho všeho vyplývalo to, že skutečně jako mnozí byli zarmouceni, že byly těžkosti před něma, výzvy, zkoušky. A tenhle dopis mimo jiné je dopis jako potěšení, naděje, povzbuzení. Že když to musí být, tak je to ale nakrátko. Všechny ty pokušení, ty skutečnosti, Zkoušky, ty těžké časy jsou nakrátko a je dobré si to připomínat, pokud prožíváš teď nějaký těžký čas, nějakou zkoušku, něco, co je pro tebe nesmírně těžký, tak je dobré si připomínat, že to není náš věčný úděl, že je to nakrátko, že to někdy musí být, že to je součást výchovy, že i ta naše víra je zkoušena, vždyť je vzácnější, než to pomínitelné zlato a i to bývá zkoušeno v ohni.

[31:14] A vždycky, když jsme v těch zkouškách, tak si to prosím připomínejme, že to není náš věčný úděl, že přijde čas, kdy ta zkouška skončí. Ta zkouška má svůj začátek a má svůj konec. Je to součást výchovy, je to součást zkoušení naší víry, ale má to svůj konec a čeká nás sláva, čekají nás úžasné záležitosti. A na tomto místě bych tedy chtěl skončit. Takže hlavní myšlenka, která je současně i název toho kázání, víra přináší naději i tam, kde by naděje nebylo. Amen.

[All sermons](https://baptisteolomouc.cz/en/sermons)

---

HTML version: https://baptisteolomouc.cz/en/sermons/20230319/v-ra-p-in-nad-ji-i-tam-kde-by-nad-je-nebylo · Last updated: 2026-10-15