# Novosmluvní Boží lid

> Sermon from 2 April 2023, 1 Petr 2:1-10, Miroslav Čížek (in Czech). Recording of the Sunday service of the Baptist church in Olomouc – listen online or as a podcast.

- **Date:** 2 April 2023
- **Preacher:** Miroslav Čížek
- **Bible passage:** 1 Petr 2:1-10
- **Duration:** 32:47
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2023-04-02-Novosmluvni-Bozi-lid-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2023-04-02-Novosmluvni-Bozi-lid-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Transcript (Czech)

*automatic, may contain errors*

[0:00] Dobré ráno vám všem. Dnešní slovo nebude nějak originálně pojmenované. Název bude jednoduchý Novosmluvní boží lid. Pokračujeme dál v prvním listě Petrově. A kdo si chcete najít, tak bych prosil, abyste otevřeli Biblii první list Petru v druhá kapitola prvních deset veršů. První list Petrov, druhá kapitola, verš první až desátý a budu číst z českého studijního překladu. Odložte tedy každou špatnost a každou lest, pokrytectví, závist a každou pomluvu. A jako novorozené děti mějte touhu po nefalšovaném mléku božího slova, abyste jim vyrostli k záchraně. Jestliže jste v skutku okusili, že pány dobrý. Když přicházíte k němu, kamení živému, jenž byl od lidí zavržen, ale před Bohem je vyvolený, vzácný.

[1:06] I vy sami, jako živé kameny, jste budováni jako duchovní dům ve svaté kněžstvo, abyste přinášeli duchovní oběti. Příjemné Bohu skrze Ježíše Krista. Proto stojí v písmu, hle kladu na Sionu kámen úhelný vyvolený vzácný, kdo v něj věří, jistě nebude zahamben. Vám tedy, kteří věříte, je v zácností, ale nevěřícím je to kámen, který stavitelé zavrhli. Ten se stal kamenem úhelným a kamenem úrazu a skalou pohoršení. Ti narážejí, protože jsou neposlušní slova, k tomu také byli určení. Vy však jste, rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid určený k božímu vlastnictví, abyste rozhlásili mocné skutky toho, jenž vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla. Vy, kdysi nelid, jste nyní lid boží.

[2:07] Vy, kdysi neslitování, jste však nyní došli slitování. Tak tolik k tomu dnešnímu textu, ke kterému budu zase, nebo opět mít spíše poznámky, protože by to bylo zřejmě na dvě hodiny, tak je ten text našlapaný. Ještě se dotknu toho, co bylo minulé, kde jsme vlastně řešili záležitosti, které zhrnují svatost a bratrská láska. A vlastně ten první verš tak trochu na to ještě reaguje, ten první text dnešního textu, kde je řečeno odložte tedy každou špatnost, každou lest, pokrytectví, závist a každou pomluvu. Předchází tomu právě ta bratrská láska. A je-li mezi námi bratrská láska, tak máme udělat právě to, co nám tady v tom první verši radí Petr, abychom všechny tyhle zlé věci opustili.

[3:11] Všimněte si, že tam nejsou skutky, že tam jsou pouze myšlení, případně slova. Ono to dosouvisí s tím, že my v božím lidu ty skutky sami proti sobě tak úplně nekonáme. My se tady úplně nerveme, úplně jakoby ty zlý věci v božím lidu nedotahujeme až do skutku. Ale v oblasti myšlení a v oblasti slov tam i někdy padáme. A zvlášť, když o něco jde, vzpomněte si na poslední zborovou schuzi, zanedloho budeme mít siest delegátů, tak to jsou přesně ty místa, kde ty skutky chybí, ale ta slova kolikrát ne. A myšlení to je úplně jistý, že ne. A Petr viděl, o čem mluví. Tak prostě nás upozorňoval na to, abychom i tyhle věci, i to myšlení nedobré, zlé, a i ty slova, abychom si na to dali pozor.

[4:17] Když se člověk obrací ke Kristu ze světa, tak samozřejmě je potřeba jistě skutků, ale v božím lidu to tolik jako nehrozí. Takže pozor na myšlení a pozor na slova. A sami dobře víte, že i slovy si dokážeme poubližovat. A takové dobře měřené slovo, plné lsti, je tady ta lest, nebo nějaké té špatnosti, tak dokáže pomluvy. Pomluvy, to sami dobře víte, co dokážou pomluvy udělat. Takže pozor na to. A na druhou stranu tady říká Petr, a jako novorozené děti mějte touhu po nefalšovaném mléku božího slova. To adjektivum božího, to tam je dodané, kurzivou, to v textu úplně není, v řeckém. Tam je to slovo logikos, ale ono se to vztahuje na konecké Kristu. Vy znáte z Janova Evangelia to slovo, které se stalo tělem, nebo to slovo bylo Bůh a tam je to logos.

[5:23] Takže pokud to slovo je logikos, logické, rozumné, ale také vztahující se k Kristu, tak úplně v pohodě překladatelé tam můžou dodat to božího slova. A jako novorozené děti máme skutečně takhle k božímu slovu lnout, k tomu nefalšovanému. Dneska už je možné být jako i pro muže u porodu, a tak pokud prostě ten porod prostě dopadne jako dobře, tak velmi záhy dochází k tomu, že to dítě, jak to říct jako eufemisticky, je napojeno ke zdroji. Toho prostě nefalšovaného, poctivého, kvalitního prostě mléka. A je to přirozená jakoby součást toho nově narozenýho človíčka, které to nemusíte nějak jakoby učit. To prostě jenom navedete správným směrem a ono se přisaje a je to to první, co dělá a je to úplně přirozený.

[6:28] A tak mám za to, že asi Petr někam tady směřuje, že jako novorozené děti máme takhle jako lnout, prostě mít touhu po tom nefalšovaném mléku. Nepančovaném. Na Moravě se kdysi víno tak trochu pančovalo, dneska už to není pravda, konkurence je neskutečná, veliká, ale kdy se se dělávaly takzvané druháky, někteří chemici dělali i třetíky, o třetíku se vůbec nebudu bavit, ale druhák to bych vám popsal, jak se jako vyráběl, to na Moravě každý věděl, jak se vyrábí druhák, tak dneska už to nepřichází jako do úvahy. Ale to nebylo to poctivé prostě víno. To bylo nastavené, to bylo falšované, to bylo pančované. A to byl minulý režim. Dneska už to takhle nepřichází v úvahu. Takže máme skutečně přistupovat takhle k božímu slovu.

[7:31] Ne je to nějak ředit, ne je to nějak falšovat. A dneska se hodně ředí boží slovo, dneska se hodně falšuje, kdečím nejrůznějšími moderními trendy a my skutečně musíme přicházet ke slovu nefalšovanému, poctivému, tak, jak ho máme v textu. Tak, jak ho máme v Biblii. A mimo jiné, to je jeden z těch důvodů, proč procházíme i po pořadě boží slovo tak, jak leží a běží. Jo, jako výkladovým kázáním, prostě tak, jak leží a běží, protože chceme nefalšované, poctivé, kvalitní boží slovo. A ne, abychom tam vnášeli jenom svoje myšlenky a nebo nějaké moderní trendy. Někdy hrozí to kazatelům, že se z biblického textu jenom odrazí a letí a letí a člověk neví ani, kam letí a kam doletí. A vlastně ten biblický text slouží jenom jako odrazový můstek. Tak, tak to je docela jako riziko, takže na to musíme dávat pozor. Takže zpátky k textu, zpátky k Biblii.

[8:36] Jestliže tedy v skutku jste okusili, že pán je dobrý. Tam je jenom taková drobnost, která stovává. Českého překladu jako není zřejmá, to slovo dobrý, alespoň v tomhle případě, tak se řekne řecky chrestos a od toho máte jenom změnu jednoho písmenka, máte chrystos, takže pán je dobrý nebo pán je kristus. A v tom originálním textu ten, kdo prostě to četl, tak hned mu to jako automaticky naskakovalo, že pán je dobrý, pán je kristus, ale to je jen taková drobnost. Když přicházíte k němu, kamení živému, jenž byl od lidí zavržen, ale před Bohem vyvolený, vzácný, i vy sami jako živé kameny jste budováni jako duchovní dům ve svaté kněžstvo, abyste přinášeli duchovní oběti. Tak to je takový trochu protimluv, kámen živý, kámeny většinou jako by příroda neživá nás, když si učili v prvouce, tak v tomto případě Petr mluví o kamení živém, jímž je sám Kristus.

[9:46] A i my máme být těmi, kdo jsou těmi živými kameny v té duchovní stavbě, v tom chrámě, v církvi. Vlastně před rokem někdy jsme mluvili o chrámu, vlastně, že církev je i chrám, chrám boží. Když se podíváte na stavbu chrámu, tak vlastně každý ten kámen tam má svoje místo a kdyby některý kámen chyběl, tak tam prostě je v té zdi díra. A na některých místech by se to mohlo začít úplně potom drolit a sesouvat. Prostě každý z nás má v té duchovní stavbě svoje místo. A to místo není identické, není stejné, ale přesto každý z nás v té budově má svou úlohu. Já jenom malinko se dotknu takové věci z našich životů nebo z našeho osobního života.

[10:49] Ze stavby, když jsme stavěli nebo opravovali, generálně opravovali jako rekonstrukci naší malé modlitebny ve Znojmě, tak jsme tam oťukávali omítky úplně jako dokonalé, stoprocentně. A v té modlitebně jsme pak nechali jednu tu stěnu přiznanou, to staré zdivo a spárovali jsme ho, protože se nám to zdálo jako škoda to zase zaházet maltou. Když se podíváte tady dozadu, tak tam máte taky přiznaný kousek zdi a když se podíváte, tak ty staré cihly nejsou úplně geniálně kalibrované na milimetry, tak jak dneska, když stavíte z itongu, tak to máte na milimetry, tak ty staré cihly skutečně nejsou takhle na milimetry a každá ta cihla, když se na ní podíváte, tak je ve skutečnosti jiná. Jako i barvou, i tvarem, někde chybí prostě rožek, někdy chybí kůz rožku, i takhle jako z dálky očividně je vidět, že to není úplně stejný, každá ta cihla.

[11:56] A vlastně jediným řešením, jak to spojit, je vlastně ta malta, to pojivo. To je to spárování. Tady to také někdo velmi poctivě spároval. A to byla neskutečná práce. My jsme museli nejprve tedy tu starou maltu jako z toho dohloubky tři centimetrů, možná i víc, jakoby vedlabat. A to jsem dělal já, moji kluci, a myslím si, že to byla asi nejhorší práce na celém baráku, protože jsme byli jak sněhuláci, jak když mlináři, úplně jako bílí. Máte maltu i jako v nose. Když pak smrkáte, tak máte rovnou maltu a škoda to vyhazovat, to zrovna můžete spárovat. A nechtěl bych vidět naše plíce, jak vypadaly v té chvíli. Já teda mimochodem to velmi vřele doporučuji takovouto práci. U nás na Moravě se tomu říká, aby lidi věděli začít toho loket.

[13:01] Tak je dobře, když v tom vývoji psychickém Našich akoratolestí dojde i k tomu, že zjistí začet toho loket. Vřeli doporučuji tady volomouci, jestli máte tu možnost, tak to dětem dopřejte. Říká se tomu práce a ona sama jakoby vychovává. Ale já se vrátím zpátky k tomu, co jsem měl na srdci. Tak vlastně potom ten náš šikovný zedník Petr, jsem mu za to vděčný, tak to potom několik týdnů spároval, byla to docela náročná, práce a vypadá to podobně tak, jak tady v té modlitevně, akorátže celá stěna, nebo dvě stěny. A vlastně tím spárováním dorovnáte všechny ty nerovnosti a všechny ty disharmonie, které tam jsou a nakonec je to nádhera, originální nádhera. A tím pojivem je bratrská láska. To je to, co jsme rozebírali minulé, minulý týden.

[14:02] Jenom ta bratrská láska dokáže vyrovnat ty nerovnosti, ty disharmonie, to, kde by to nesedělo, to, kde byste nikdy z toho tu stěnu bez té malty nedokázali prostě postavit, z toho starého nekalibrovaného zdíva. Takže my potřebujeme v božím lidu, v církvi, skutečně bratrskou, sesterskou lásku, která je tím pojivem, že ta stavba, nebo ta zeď, že drží pohromadě. Je tady řečeno, že jsme také svatým kněžstvem. K tomu se v zápětě ještě dostanu, to bude v té druhé části, tak to nebudu teď rozebírat. Ale to kněžstvo přináší duchovní oběti. Když řeknu oběť, tak okamžitě vás napadne starý zákon, starozákonní oběti, takové ty krvavé oběti velmi často, vlastně v té starozákonní bohoslužbě, v chrámě. A my víme, že tou definitivní, prostě plnohotnotnou, dostatečnou obětí je pán Ježíš, který se obětoval na křiži.

[15:10] Za týden si to budeme připomínat při největším velikonočním svátku. Ale to neznamená, že my dnes, jako novozákonní boží lid, jsme úplně bez obětí. Tak to prostě jako není. I my, když přicházíme před živého boha a jsme tím kněžstvem, nebo jsme tím duchovním chrámem, tak přinášíme duchovní oběti. Tak jestli někdo si myslíte, že jsme úplně prázdní a že nemáme vůbec nic a nepřicházíme vůbec s ničím, tak je to jakoby omyl. My máme skutečně přinášet duchovní oběti. Netaháme ty teleta, ty kozlíky, nic takového. Ale duchovní oběti máme přinášet. Obětovat nejprve sami sebe. Římanům 12. kapitola, ty první dva verše. Nedávno jsme o tom mluvili. A trochu konkrétněji. No náš čas. Už to, že přicházíme v neděli do božího lidu a přicházíme prostě na bohoslužbu, tak je to čas, který dáváme pánu.

[16:18] A není to jakoby marnost. Není to marný, jalový, prázdný čas. A to dokonce, i kdyby si tady neslyšel žádnou převratnou novou myšlenku. Tu neděli zrovna. Jako my to máme rádi, abychom vždycky slyšeli něco převratného, úžasného. A někdy se stane, že prostě nic nového převratného nezaslechneš. Ale přesto je to duchovní prostě jako oběť pánu. Že jsem tady, pane, já jsem tady kvůli tobě. Já tě chci chválit, já tě chci vyvyšovat. A už to, ta oběť chval, je to, co přinášíme pánu. To je ta duchovní oběť. Ke konci bohoslužby mimochodem tady potom koluje, co si ani nevím, jak to pojmenovat, nástroj na naši sbírku. No, to je také oběť. My máme prostě konat dobročinnost. Máme prostě podporovat boží království i z našich peněženek.

[17:21] Nebo z našich zdrojů. Dneska to funguje prostě peněžně, že jo? Nepřinášíme prostě pytel, ječmenů. nebo něco podobného, ale prostě máme to přes ty finance. Z našich životů, z těch zisků, tak přinášíme pánu duchovní oběť k dobročinnosti a k tomu slouží ta sbírka. Takže buďme si vědomi, že to je také oběť. A takhle bychom mohli pokračovat. Prostě je celá řada věcí, modlitby naše, přímluvy. A teď nemyslím jenom v neděli ve sboru, ale jestliže i v týdnu jsi připraven, ochoten se přímluvat za potřebné, za bratry a sestry, za nějaké těžké situace. K tomu účelu máme ty modlitby, které jednou za měsíc tady máme vytištěný nebo vám přichází mailem, ale nejenom tak, i mezi sebou si tak jako spontánně řekneme, jaké máme potřeby a co se nás týká. K tomu jsou i ty skupiny, ty menší kroužky, kde se scházíme, také se tam můžeme modlit, přímluvat jeden za druhýho. A to je také duchovní oběť.

[18:37] Přímluvy jeden za druhýho. A tak by se dalo pokračovat. Takže my nechodíme před Boha úplně zprázdno. Dáváme sami sebe, svůj čas, své finance. Jeden bratr v Banský Bystrici to vždycky charakterizoval, že vlastně je potřeba, aby i ta naše peněženka byla znovu zrozená. Že znovu zrození se týká i toho našeho bankovního účtu a nebo ty peněženky. Že to není jenom jako věc deklaratorní, že to vyslovujeme, ale že se to musí projevovat ve všech ohledech života. Takže to jsou ty duchovní oběti, které jsou příjemné Bohu skrze Ježíše Krista. Přes Božího Syna i ty naše oběti, které by sami o sobě byly nedokonalé, tak jsou prostřednictvím Pána Ježíše jako Bohu příjemné. A je tady řeč o tom, že Boží Syn je vlastně tím, úhelným kamenem, vyvoleným zácným.

[19:41] O tom jsme také mluvili, možná před rokem, o tom, co to je ten úhelný kámen. Tam jsou takové ty dvě představy. Jedna je takový ten takzvaný klenák, když máte gotickou klenbu, tak to je takový ten poslední prostě kámen v té klenbě, na kterém vlastně vysíjí nebo prostě do kterého se opírá celá váha té klenby. A kdybyste ten klenák z té klenby vytáhli, tak celá ta klenba se zřítí. A je to teda neuvěřitelné, mimochodem, kolik ty klenby vydrží. Ve Znojmě je takový vyadukt železniční a směrem na Břeclav. A to je z takových cihel, co vidíte tady, vystavěný do klenby a udrží to celý těžký vlaky. Tak jsem se nedávno právě nad tím poděvoval, jak je to úžasné, to, co ti staří odcové vystavěli a dodnes to drží a udrží to celý těžký vlaky. A přesně v tom vrcholovém místě máte tu jednu cihlu, do které se opírá celá váha celé té klenby.

[20:49] Ale daleko lepší představa je úhelný kámen, že to není ten poslední, ale naopak, že to je ten první. Že je to ten první, který, když děláte základy, tak to je ten první kámen, od kterého se všechno odměřuje. A teprve na tom je ten základ, to jsou ti apostolové proroci, a na tom základě je potom stavěná celá ta duchovní stavba církve. Takže ten úhelný kámen, asi lepší výklad je, že to je ten první kámen, od kterého se všechno odměřuje. A tady tím úhelným kamenem byl ustanoven pán Ježíš Kristus od živého boha. Ale pro ty, kteří nevěří, tak je to kámen, kteří stavitelé zavrhli, prostě ho odkopli, odhodili. A všimněte si, že dodnes to tak je. Že dodnes, když vyslovíte jméno Ježíš Kristus, tak to rozčísne společnost.

[21:50] Titulky vytvořil JohnyX. Prostě máte tady zástup těch, kteří vděčně přijímají jméno Ježíše Krista, nejdůležitější bytost a postava a osobnost celých dějin. Čas od něho odměřujeme, myslím jako letopočet. Ale pak máte celý zástup lidí a v této zemi mimořádně velký zástup lidí, kteří, když jenom uslyší jméno Ježíš Kristus, tak je to provokuje, irituje až k zhuřivosti. Prostě odkopli jméno Ježíše Krista. Jsme se o tom s Ježíšskou bavili nedávno, že i u nich ve škole ona tu a tam využívá těch příležitostí Vánoc, Velikonoc, už se to zase blíží, kdy vlastně jako v rámci té výuky ve škole přináší Evangelium, tak jako, že to nikdo nemůže relativizovat. Prostě nakonec to máme státní svátky a nakonec je to vlastně úplný základ naši civilizace, na tom stavíme, tak je to taková dobrá příležitost využít těch Vánoc a Velikonoc i k evangelizaci příměřeně v rámci toho školství. Zuzko, příměřeně.

[23:05] A pak tam je třeba kolega, který vlastně křesťanskou víru tam úplně veřejně před dětskama haní. Pro Zuzku, nebo pro nás je jako úžasné zjištění, že dětska vlastně ze školy, ona je třídní, takže vlastně z té třídy stojí za Zuzkou. To znamená za tím, co ona tam přináší, proti tomu, který to tam celý haní. Ale my tak přemýšlíme nad tím kolegou, proč takhle jako úplně ho to dráždí, proč úplně takhle jako až do jakési vnitřní zuřivosti, jenom když vyslovíte jménu Ježíš Kristus. Skutečně stavitelé zavrhli tento kamen. Pro nás je to kamen úhelný, úplně je to nejdůležitější v našem životě a oni ho zavrhli, ale tím si moc nepomohli nevěřící, protože tím, že ho zavrhli, tak ten kamen tam neustále někde překáží. A ti stavitelé chodí kolem té stavby a pořád toho někdo klopítají. Jako jde, chce stavit nějakou jinou stavbu, nějakou babylonskou věž a jde kolem toho a vždycky do toho prostě jako o to brnkne, chtě nechtěje, vždycky o to zavadí.

[24:14] Že prostě jim to tam překáží. I když ho zavrhli, tak o to prostě klopítají, dokonce je to kamen úrazu. Nebo dokonce skála pohoršení. A je tady řečeno, v tom osmém verši, ti narážejí, protože jsou neposlušní slova, k tomu také byli určeni. Je potřeba se dotknout, k tomu také byli určeni. Lehce jsme se dotýkali vlastně před zvědění nebo před určení i minulé, nebo možná předminulé. Tak zase se dotýkáme toho tématu, k tomu také byli určeni. Ale teďka otázka zní, k čemu byli určeni. To je takový trošku jako oříšek, vykladačský. Tam máte to slovo k tomu. To je v řeckém textu vstažné zájmeno ve středním rodě, v neutru. A teď ale otázka, k čemu se to vstažné zájmeno vztahuje.

[25:17] Jestli se vztahuje k tomu, že byli určeni k tomu, aby byly neposlušní slova, anebo jestli se to vztahuje k tomu, aby naráželi. Tak já osobně si myslím, že správně je ta druhá varianta. Že hospodin nikoho nepředurčil k tomu, aby byly neposlušní slova. To je naše rozhodnutí. Byť gramaticky by to byla varianta, ale teologicky si myslím, že to nesedí. Takže hospodin nikoho jako nepředurčuje k tomu, aby byl neposlušný slova. Prostě nám je kázáno evangelium a my máme tu možnost se rozhodnout pro nebo proti. A je samozřejmě tragický, když se člověk rozhodne proti. A když v tomto postoji zůstane celoživotně až do konce. A když se rozhodne, že bude neposlušený, slova, tak potom je určen k tomu, že bude narážet.

[26:18] Že neustále prostě bude narážet, až nakonec skutečně jako narazí. A je určen k tomu, že potom ten kámen, který zavrhl, tak se mu stane prostě skalou pohoršení a skalou úrazu. A je to duchovní zákonitost. A skutečně jako, když vyslovíte jméno Ježíš Kristus, tak pomyslně se společnost jako rozčísle. Určitě tu zkušenost máte. Ještě když budete mluvit o Bohu, tak není takový problém ve společnosti. Ale v momentě, jak řeknete jméno Ježíš Kristus, tak to začne jít skřit. A to je duchovní záležitost. Deváty, desáty verž. Vy však jste rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid určený k božímu vlastnictví, abyste rozhlásili mocné skutky toho, jenž vás povolal, ze tmy do svého podivovodného světla. Tady bych se zastavil hlavně u toho královské kněžstvo. Nemůžeme se věnovat úplně každému detailu, ale tohle je důležité, to královské kněžstvo.

[27:20] Když se podíváte do starého zákona, tak tam byly tři takové úřady. Tam byly kněží, tam byly proroci a tam byly králové. Od toho momentu tedy, kdy bylo zřízeno království. Předtím byly soudcové, nebo období soudců, a poté od krále Saula bylo období královské. Takže ještě jednou proroci, kněží a králové. A v Izraeli nebylo myslitelné, aby to bylo jako by spojené, že král bude současně knězem. A když se jeden o to pokusil, tak za to byl teda jako velmi přísně pokárán a potrestán. Takže králové je jedna linie a kněží je druhá linie. A nespojovalo se to. Na rozděl třeba od jiných pohanských národů, kde to kolikrát bylo spojené. Pán Ježíš Kristus, když přichází na svět jako boží syn, tak spojil tyhle tři úřady všechny, v sobě.

[28:24] On je tím prorokem, on je tím králem a on je tím knězem, dokonce veleknězem. Nikoliv podle toho starozákonního principu z kmene Levi, on je z kmene Juda, ale on je tím knězem podle řádu Melchisedokova. A spojil v sobě všechny ty tři úřady. A tady dokonce, my, kteří se odvozujeme od Krista jako novozákonní boží lid, novosmluvní boží lid, tak jsme také královské kněžstvo. To je jako neskutečné, jako vysada. To je jako ohromná věc, že jsme královské kněžstvo. Odsud, mimochodem, to je taková poznámka jenom, Martin Luther vlastně přišel s tím svým učením, které dodnes přijímáme, učení o všeobecném kněžství, že my všichni jsme kněží, že už nepotřebujeme žádného kněze, myšleno jakoby lidskýho, v podobě starozákonní, ani novozákonní.

[29:31] Duchovního nenazýváme ani knězem, na rozdíl od římských katolíků, tak prostě pro nás kazatel není kněz a neslouží jako žádný prostředník mezi tebou a Bohem. Nic takového. Ty máš skrze Krista otevřený přistup k Bohu. To je ohromná velká věc. A každý, kdo patří Ježíši Kristu, kdo mu vydal život, kdo v něj uvěřil, tak je tím knězem a má přímý přistup, pochopitelně skrze Krista, ale ne už skrze nějakého lidského prostředníka, přímo k Bohu. A přesně z tohoto textu, z té druhé kapitoly vychází Martin Luther při tom svém všeobecném kněství, kterým vlastně jakoby zatřásl s tou římskokatolickou naukou při té reformaci. A už se blížím ke konci. Tam se dotknu jenom toho, že mi kdysi nelid A nyní jsme ten lid boží, nyní jsme ten novosmluvní boží lid.

[30:41] Ten výraz ne-lid, to naráží na to, že pohané byli vlastně Izraelem nebo Židy chápání jako ne-lid. V hebrejštině máte spojem am a to slovo am znamená lid. A ještě když tam dáte člen určitý ha-am, tak to znamená ten lid. A toto, když Izraelec řekl, tak myslel na Izrael. Lid se vztahoval jenom na Izrael. On byl lid boží. On byl ten vyvolený lid boží. A všichni pohani byli pouze gojim, gojové prostě, pro národy. A trošku v tom je jako i taková handlivá, prostě pejorativní nádeh. Tak oni jsou ten lid a zbytek jsou gojové. Tak dodnes prostě se ve vtipech říká gojové, tím je myšleno jako pohané, to je ten nelid. A Petr říká, vy kdysi nelid, jste nyní boží lid.

[31:48] Vy kdysi pohané, kdo jste nepatřili do vyvoleného božího lidu, tak jste se dneska stali součástí božího lidu. A vám, na které patřilo jakoby neslitování, nebyla tam milost, nebylo tam slitování, nebylo tam milosrdenství směrem k vám, tak nyní jste došli slitování. A tak snad nám v tuhle chvíli, alespoň trochu dochází to, jaké velké věci se v Ježíši Kristu staly nám, nám, kteří původně nepatříme mezi Izrael, že se dnes můžeme nazývat božím lidem, že dokonce jsme královským kněžstvem, a že máme tu výsadu přinášet v duchovní oběti. To není ujma, to je výsada. A já věřím, že i v tomhle duchu jste dneska přišli na bohoslužbu. Amen.

[All sermons](https://baptisteolomouc.cz/en/sermons)

---

HTML version: https://baptisteolomouc.cz/en/sermons/20230402/novosmluvn-bo-lid · Last updated: 2026-10-15