# Život křesťana v tomto světě

> Sermon from 16 April 2023, 1Pt 2,11-21a, Miroslav Čížek (in Czech). Recording of the Sunday service of the Baptist church in Olomouc – listen online or as a podcast.

- **Date:** 16 April 2023
- **Preacher:** Miroslav Čížek
- **Bible passage:** 1Pt 2,11-21a
- **Duration:** 25:03
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2023-04-16-Zivot-krestana-v-tomto-svete-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2023-04-16-Zivot-krestana-v-tomto-svete-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Transcript (Czech)

*automatic, may contain errors*

[0:00] Dobré ráno vám všem, já tedy budu kázat česky. I will preach in Czech language. It would be crazy to preach in English. První list Petrův, druhá kapitola od jedenáctého verše do první poloviny dvacátého prvního verše. Takže český studijní překlad, první list Petrův, druhá kapitola od jedenáctého do první poloviny dvacátého verše. Milovaní, prosím vás jako cizince a příchozí, zdržujte se tělesných žádostí, které vedou boj proti duši.

[1:06] Veďte dobrý způsob života mezi pohany, aby v tom, v čem vás pomlouvají jako zločince, uviděli vaše dobré skutky, oslavili Boha v den navštívení. Kvůli pánu se podřiďte každému lidskému zřízení. Ať králi jako svrchovanému vládci, ať místo držícím jako těm, kteří jsou od něho posíláni k tomu, aby trestali zločince a uznávali ty, kdo jedna jí dobře. Nebo taková je vůle boží, abyste dobrým jednáním umlčovali neznalost nerozumných lidí. Jako svobodní a ne jako ti, kteří mají svobodu za plášť špatnosti, nýbrž jako otroci boží. Všechny ctěte, braterstvo milujte, Boha se bojte, králem jete v úctě. Sluhové podřizujte se ve všibázní pánům, nejen dobrým a mírným, nýbrž i zlým. Je to totiž milost, snášili někdo bolesti kvůli svědomí před Bohem a trpí ji nespravedlivě.

[2:11] Nebo jaká to bude sláva, budete-li snášet rány za to, že hřešíte. Ale budete-li snášet utrpení a či jednáte dobře, je to milost před Bohem. K tomu jste přece byli povoláni. Název kázání je tentokrát úplně jednoduchý a to je život křesťanů v tomto světě. A zřejmě, když jsme to četli, tak jste si všimli, že jsem tak nějak se vrátil zase jako v textu a v čase zpátky. Myslím ve smyslu k minulé neděli, protože jsem vzal ten text, který přece jenom se vztahuje k Velikonocu. A z časového hlediska mě to nevycházelo, tak jsem to musel přehodit. Takže se vracíme zpátky a vlastně tohle předchází tomu, co jsem kázal minulou neděli. Milovaní, prosím vás jako cizince a příchozí, zdržujte se tělesných žádostí, které vedou boj proti duši.

[3:18] Je to velmi zajímavý, že apoštol Petr nás tady nazývá jako imigranty. Jako ty, kteří jsou cizinci a příchozí. Jako ti, kteří nemají v tomto světě vlastně svůj domov, svoje místo a dá se říct také žádná práva. Je pochopitelné, že to je ovlivněné tou dobou. Už jsme si říkali, že ten první list Petrův byl napsán někde do roku 64 po Kristu. A že vlastně pár let poté nastalo Néronovou pronásledování. A už je to situace, kdy i římské úřady zjistili, že křesťané nejsou pouhou sektou vlastně jako židů nebo židovskou sektou, ale že to je jako jiný náboženství. A ačkoliv židovství bylo v římském impériu nějakým způsobem...

[4:22] tolerováno, přijímáno, tak vlastně křesťanství jako takové bylo mimo zákon. A zanedlouho, pár let na té, vlastně nastalo kruté pronásledování v Římě, kde sám Petr to odnesl vlastně mučednickou smrtí. Takže z tohoto hlediska je potřeba na to nahlížet, že skutečně to byla doba, kdy křesťané neměli žádné zastání, neměli se kam odvolat, nebo blížila se doba, kdy nebylo kam se odvolat, kde bylo několik vln krutého pronásledování v Římském impériu. Začalo to tím Neronem a potom Domitian a další a další prostě císaři, tak to byla krutá pronásledování. My přece jenom jsme trochu v jiný situaci, nejsme v otrokářském režimu a v České republice nás nikdo jako nepronásleduje pro víru.

[5:22] Díky Bohu za to, já jsem za to vděčný. Nebylo tomu tak vždycky. Já jsem ještě zažil dobu, kdy křesťané byli prostě nějakým způsobem i pro následování a nikde není napsaný, že tu svobodu, kterou máme, takže bude stále. Zase může přijít nějaký režim, nějaká doba, kdy to nebudeme mít úplně jako lehké. Takže v současné době nějaká práva v této zemi máme, ale je celá řada zemí, národů, kde křesťané skutečně jsou pro následování, nemají žádná práva, stojí to i jejich lidský životy a je potřeba si to připomínat. Že i v tuto chvíli jsou bratři a sestry v Kristu, kteří jsou na světě pro následování. Ale tak jako tak, v duchovním slova smyslu, i když třeba ne úplně nutně v občanském smyslu, tak jsme cizinci a jsme příchozí.

[6:24] A naše občanstvo je v nebesích a my tady prostě jsme poutníci. To první slovo, milovaní, toho jsem si chtěl také všimnout. Ona to zní jako fráze, ale zkuste se zamyslet nad tím obsahem. Víš, že jsi milovaný. Že to, co jsme si před týdnem připomínali a uvědomovali, že Pán Ježíš dal sám sebe za nás, třetího dne vstal z mrtvých, že to bylo jen a jen z boží lásky a že to není prázdná fráze a prázdný obsah, ale že jsi milovaný. A připomeň si to. Nejsme v charizmatickém společenství, abychom to teď jako zavolali na hlas, ale skoro mám to pokušení to udělat. Ale ušetřím vás z toho, udělejme to jinak. Jsme baptisté, tak zítra, když budete doma, tak to udělejte.

[7:30] A nebo dneska, když budete doma, tak to udělejte. Třeba na té místnosti, kam chodí i císař Pán sám. Tak prostě tam, kde budete v soukromí, tak to prostě udělejte. Můžete vyznat vzděčnosti, ano, jsem milovaný. Jsem Bohem milovaný. Bůh se na mě skrze Krista dívá skutečně ve své lásce. Máme se zdržovat tělesných žádostí, které vedou boj proti duši. To slovo duše, to je to známé slovo psyché, odtud psychologie, tak znamená za prvý duše, za druhé život. Takže máme se zdržet všeho toho, co je pozemské, ve smyslu padlé. Tam je to slovo sarkikos, to je prostě to, co se týká těla, tělesné, pozemské, hmotné, ale ve smyslu jakoby padlé, v takové té padlé lidské přirozenosti.

[8:34] Říkám to schválně takhle obsáhle, protože někdy některé ty české překlady jsou blízké tomu, jakoby se to týkalo snad jenom sexuality. Tak to ne. Může se to týkat úplně čehokoliv, co patří k padlému lidskému stvoření a co vede k tomu, že to bojuje proti naši duši a také proti našemu životu. Tak všeho toho se zdržujeme. Veďte dobrý boj, veďte dobrý způsob života mezi pohany, aby v tom, čem vás pomlouvají jako zločince, uviděli vaše dobré skutky a oslavili Boha v den navštívení. Všimněte si, že zajímavé je, že tehdy na křesťany nahlíželi jako na zločince. Byla to pomluva, bylo to neférové, bylo to nespravedlivé naštění.

[9:37] Existuje vlastně v antické literatuře, v římské literatuře, třeba historik Tacitus, který vlastně mluvil o křesťanech, ale vlastně považoval je za ty, kteří mají nenávist k lidskému pokolení. Což úplně nesmysl. Jako jestli, že jsme zažili boží lásku a pán nás vede k tomu, abychom se milovali navzájem, ale abychom milovali všechny lidi, že po lásce je poznají křesťany, tak jaká nenávist k lidskému pokolení. Prostě to bylo naprosto nespravedlivé a neférové označení, ale nic s tím křesťané nemohli udělat, nebylo kam se odvolat. Prostě jediný, co tady Petr říká, tak říká, veďte dobrý způsob života mezi pohany. A snad přijde jako příležitost, aby prohlédli, aby uviděli vaše dobré skutky.

[10:41] Tam je sloveso, které může znamenat prohlédli, že prostě nevidíte, jste slepí a prohlédnete. Aby prohlédli, že to je úplně jinak, že nejsme, nebo že nejste žádní lidé z nenávistí k lidskému pokolení, ale že to je úplně jinak. Že je v reálném životě, jako přesvědčíte, že to není pravda. Že uvidí vaše dobré skutky, nebo dobrý způsob života. Ty dobré skutky, to se dá přeložit i jako krásné skutky. Aby viděli náš krásný způsob života. My jsme výkladní skříní Božího království. A je potřeba, aby lidé na nás viděli krásný způsob života. V našich rodinách, v našem zaměstnání, v našich vztazích mezilidských, i v našem společenstvě, i na naše církvi. V naší církvi. V našem zboru.

[11:44] Aby tak oslavili Boha v den navštívení. Ten den navštívení může znamenat samozřejmě druhý přichod Kristův, může znamenat nějaký soud, ale v tomhle případě ten den navštívení bude znamenat něco jiného. Že to bude den jejich navštívení. Že prohlédnou, že pochopí, že porozumí. Jako oslavit Boha až někde při druhém přichodu Kristově, tak to už by bylo dost pozdě. Pro ty pohany. Tam už nebude prostor na obrácení. Kvůli pánu se podřiďte každému lidskému zřízení, ať králi jako svrchovanému vládci, ať místodržícím jako těm, kteří jsou od něho posíláni k tomu, aby trestali zločince a uznávali ty, kdo jednají dobře. Nebo taková je vůle boží. Podřiďte se každému lidskému zřízení. Písmo je potřeba vykládat písmem a je naprosto zřejmé, že to, co tady Petr říká, tak má svoje limity, že to není absolutní.

[12:50] V situaci a v momentě, kdy by nás lidské zřízení mělo vést k neposlušnosti živého Boha, tak pak platí úplně něco jiného. Je potřeba poslouchat Boha, ne lidi. kalopoštol Petr. Takže v momentě, kdy vlastně to lidské zřízení by nás vedlo do neposlušnosti Boha, tak potom jsme nutně podřízení a poslušní vyšší autoritě. A to je živý Bůh. Ale v momentě, kdy to lidské zřízení, ať už je to král, prostě svrchování vládcí, místodržitele, vláda, parlament v současné situaci, tak pokud vydávají jako zákony nebo vedou společnost tak, že to není v rozporu s božími řády, není to proti Bohu, tak máme poslouchat. I když jsou nevěřící, i když jim za všechno nezatleskáme, i když je ve všem následovat úplně nemůžeme, tak ale my nejsme vedeni božím slovem k nějakým revolucím, k nějakým revoltám.

[13:59] Říkám jenom s tím limitem, kdyby náhodou to lidské zřízení nás vedlo proti Bohu. Tak tam se máme vzepřít. Tam je třeba poslouchat Boha. Tady Petr dokonce říká, že máme poslouchat, to je potom od toho 18. verše, že se máme podřizovat pánům nejen dobrým, mírným, nýbrž i zlým. A říká, nebo uslovuje sluhy, otroky. To slovo, které tam je, tak tam je slovo oiketes, to jsou domácí otroci sluhové. Myslete na to, že jsme stále ještě v době otrokářského zřízení. A ti pánové, tak to je takové docela nehezké slovo, které tam je, despotes, takže když je někdo despota, tak my to máme hned pejorativní, máme tohle hned negativní, ale v řeckém textu to je neutrální.

[15:02] Pán majitel. Takže poslouchat dobré a mírné pány bylo jistě ještě tak, jako by snesitelné a přijatelné, ale Petr tady říká, nejenom dobré, nejenom mírné, ale i zlé. A to už se u toho prostě jako křivíme. Pochopitelně, my jsme v jiný situaci. My nemůžeme úplně tohle slovo aplikovat na dnešní dobu jako stoprocentně, protože nejsme od roci. V tomhle smyslu udělám malinký exkurs. Mám tady komentář, výkladový komentář Bible od Warrena, nevím, jestli to vyslovují správně, Wiresby. A tenhle bratr, je to tedy populární jako komentář, a tenhle bratr v této slovislosti píše tenhle citát. Někdy věřící zaměstnanec na pracovišti prožívá různé nespravedlnosti a děje se mu křivda, ať už od spolupracovníka nebo nadřízeného.

[16:13] Kvůli svému svědomí to však musí přijmout a unést. Tak já si myslím, že to není pravda. A vidíte, že vždycky záleží na výkladu písma a prostě v tomhle skutečně s bratrem Vajersby jim nesouhlasím a nemyslím si, že platí, že kvůli svému svědomí to však musí přijmout a unést. Já bych řekl, že někdy ano, někdy ne. My nejsme v otrokářském režimu. My nemáme postavení otroku. To, co tady Petr psal, tak to bylo úplně do jiné situace, do jiné doby. a my jako zaměstnanci, pracovníci v demokratickém svobodném zřízení, tak zcela jistě někdy je rozumné a moudré snést křivdu, unést, nespravedlnost, ale někdy ne. A já bych si netroufil prostě napsat něco takového, co jsem tady teď právě četl, protože právě, když se křesťané budou chovat tak, jak je tady napsáno, tak se zase stanovat roky.

[17:20] To jako nemáme. Takže já si myslím, že v té svobodné společnosti musíme před Bohem jako hledat vedení Duchem svatým a někdy je potřeba pusu zavřít a někdy je potřeba se ozvat a věci řešit. A já si myslím, že máte ty zkušenosti. Ve vší slušnosti, podle práv, které máme. Vzpomeňte si na Apoštola Pavla, který měl římské občanství, nebyl v postavení otroka a on to římské občanství nejednou využil. Uplatnil, použil svoje práva, které měl. Nevedl žádné revoluce, neoplácel prostě oko za oko, zub za zub, to jako skutečně nedělal, ale svého práva prostě využil, minimálně dvakrát ve zkuších Apoštolům. A je na naší moudrosti a je na nás, abychom před pánem hledali boží vedení, kdy strpět a kdy se ozvat. Zkusím vám jeden příklad, a nebo ještě takovou drobnost a hned potom ten příklad.

[18:29] Ti pání tady, jak je v tom studijním překladu, řečeno, že jsou zlí nebo i zlým, že se měli ti sluhové otroci podřizovat, tak tam v řeckém textu je zajímavé slovo, kde to tady mám, skolios, skolios, to znamená křivý. Mně by se mnohem víc líbilo, kdyby tam bylo prostě i křivým pánům. Ne zlým tak nějak, jako obecně, prostě křivým. Prostě ti, co mají skoliozu, víte, co je skolioza, to je pokřivená páteř. Tak ti, co mají prostě charakterovou skoliozu. Já doufám, že nikdo touhle nemocí tady netrpíme, charakterovou skoliozu. Pokud ano, tak to je potřeba léčit okamžitě. Okamžitě. Ten proces léčby se jmenuje pokání. Abychom nechodili s nějakou charakterovou skoliozou. Ale ti páni prostě měli tuhle skoliozu.

[19:31] A teď už se teda dostanu k tomu mému svědectví. Nebo té zkušenosti. Když mi bylo 25 let, tak jsem dělal v Břeclavi v nemocnici sanitáře, se tomu říkalo. Lidově řečeno lapiduch. A já jsem tam měl kolegu, mnohem staršího. Víte, jak se jmenoval příjmením? Křivák. A je zvláštní, že to příjmení skutečně odhalovalo jeho charakter. A to byl člověk, který tam využíval, zneužíval mladších spolupracovníků, kolegu. Mně bylo 25, byli tam ještě i mladší kluci. A skutečně nechutným způsobem, úplně nehorázným, se k ním choval a zneužívali a využívali.

[20:33] A jednoho dne to zkusil jako i na mě. Šlo o situaci, tam bylo nepsané pravidlo, že jedna konkrétní velmi nepříjemná činnost v té nemocnici, tam bylo skoro všechno nepříjemné teda, ale jedna byla extrémně nepříjemná. Tak to ne, to byla taky ta činnost, ale nebudu přesně popisovat. To si nechám potom třeba na zborový pobyt nebo na něco ve večerních hodinách. Takže jedna taková nepříjemná činnost, kterou jsme měli nepsaným zákonem rozdělenou tak, že když jsem ji ten týden jednou dělal, tak pak už jsem ji nedělal. A já jsem den před tím tu činnost dělal. A tady ten kolega, který měl tu skoliozu, tak přišel a řekl, byš to dělat. Já jsem říkal, ne, já jsem včera tu činnost dělal, tak prostě nepůjdu. On říkal, mě to nezajímá, prostě byš to dělat.

[21:33] Já jsem prostě nešel. A tak začalo housnout atmosféra na pracovišti, telefonáty z různých oddělení. Já jsem říkal, nepůjdu. Prostě nepůjdu, i kdyby mě to mělo stát, prostě práci. Já tam prostě nepůjdu. Dneska jsi na řadě ty. Ještě půl hodiny držel dekorum a po půl hodině se zbalil a šel to dělat. Vyhrotil jsem to až do situace, to už telefonovali i doktoři z oddělení, vyhrotil jsem to až do situace, že by to mohlo znamenat ztrátu zaměstnání nás obou, až tam vyměknul a šel prostě dělat tu činnost. A nepodřídil jsem se. Já jsem nebyl jeho otrok a on nebyl můj despota. Takže to byla situace, kdy jsem prostě jako se nepoddal, proto říkám, že ten výklad, který tady je v té knize, tak prostě nesedí. A někdy se máme podřídit a podat a někdy ne. Někdy máme křivdu unést a někdy ne.

[22:33] A já si myslím, že zkazatelný na to nemůžu dát nějaký schéma, nějaký stoprocentní pravidlo. Že to každý z nás musí na tom pracovišti nebo ve svém životě jakoby hledat. Hledat moudrost a hledat boží vedení v té věci. A někdy máme unést i křivdu. Takže to je k té situaci sluhové a ti křiví. Páni, my dneska nejsme v otrovském zřízení. Neboť jaká to bude sláva, budete-li snášet rány za to, že hřešíte, ale budete-li snášet utrpení, ať jednáte dobře, je to milost před Bohem. K tomu jste přece byli povoláni. A tady ten text končí. Minulou neděli jsem tedy mluvil o tom, že Kristus je pro nás s tím božím beránkem, který nám přinesl spasení, ale také je tam řečeno, že je nám příklad i v utrpení. A i když jsem dal teďka příklad toho, kdy jsem se ohradil, tak ale náš život na tomto světě nese i utrpení a s tím musíme počítat.

[23:42] A nerado se to slyší, ne úplně příjemně se to káže, ale prostě v božím slově to máme. A život na tomto světě prostě přináší i utrpení. A dokonce je řečeno, že k tomu jsme i byli povoláni. Že skutečně jsme tady ti poutníci, příchozí, ti cizinci, že skutečně to plné občanství máme až v nebesích. A že teprve tam bude ten život, kde už nebude pláč, kde už nebude prostě bolest, kde už nebude nemoc, kde už nebude nakonec ani smrt. Takže to je to, co vyhlížíme, to je to, na co se těšíme. A každému z nás přeji boží milost, moudrost, také vytrvalost v tom, co je nepříjemné, v tom utrpení, které tu a tam přichází. A boží vedení, abychom věděli, jak žít v tomto světě.

[24:44] A netroufnu si tady zkazatelný dát nějaký stoprocentní schéma. Potřebujeme to v těch našich životech nacházet před pánem. Každého dna. A ráno, zítra, si připomeňte, že jste milovaní. Amen.

[All sermons](https://baptisteolomouc.cz/en/sermons)

---

HTML version: https://baptisteolomouc.cz/en/sermons/20230416/ivot-k-es-ana-v-tomto-sv-t · Last updated: 2026-10-15