# Znaky zralosti

> Sermon from 30 April 2023, 1 Petr 3:8-12, Pavel Mečkovský (in Czech). Recording of the Sunday service of the Baptist church in Olomouc – listen online or as a podcast.

- **Date:** 30 April 2023
- **Preacher:** Pavel Mečkovský
- **Bible passage:** 1 Petr 3:8-12
- **Duration:** 31:50
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2023-04-30-Znaky-zralosti-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2023-04-30-Znaky-zralosti-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Transcript (Czech)

*automatic, may contain errors*

[0:00] Tak, bratři a sestry, římané nebudou. Já vím, že to je velké zklamání, ale nená se nic dělat. Budeme pokračovat v prvním Petrové, třetí kapitola. Tak jak probíráme tento list Petru. A kdo jste tady minule byli, tak jste slyšeli těžké téma o podřizování se, manželství. Jsem rád, že to nemusím rozebírat tady já, že to padlo na mírka. A já myslím, že se to dobře ujál. A můj text je ze třetí kapitoli, osmý až dvanáctý verš. Ale dřív, než se na to podíváme, tak bych chtěl, kdybyste se podívali do druhé kapitoli, do jedenáctého verše. To tady nebudete mít napsaný. A jako dřív, než budeme číst ten text, tak co jenom, aby jsme to tak nějak dali dohromady ty věci.

[1:03] A v té druhé kapitole, jedenáctém verši, tam to začíná takovým krásným oslovením. Milovaní. Milovaní Bohem. A když to píše Petr, tak milovaní Petrem. Možná i Pavlem. Milovaní. A teďka píše vlastně o tom, jakým způsobem máme my jako křesťané, kteří jsme uvěřili, žít. Protože člověk, když vlastně žije bez Pána Boha, tak má nějaké zvyklosti, má nějaké postoje, nějak jedná. A potom uvěří a ty věci se mají měnit. A potom celý ten zbytek až do toho osmého verše se týká jednotlivých postojů. Postojů k vládě. Postojů ke státu. Postojů k nadřízeným.

[2:04] V práci. Ve škole. Možná v kroužku. V oddíle. A potom mluví o rodině. Rodinné vztahy. Pak mluví o manželství. Žena, ký má postoji muži, muž k ženě. A dneska je takový sumář na konci. Ale to podřízené postoji podřízenosti a té pokory, on o tom mluví několikrát, je právě zakotvený tím, že člověk je ochotný uznat boží vůli a vlastně uznat boží řády. To nejde jenom tak. Protože tam je napsáno, podříjte se kvůli pánu. Takové přece vůle boží. Všichni milovaní. On říká, všichni milovaní, ti, kteří jste vstoupili do nového vztahu s Kristem, podříjte se kvůli pánu tím novým pravidlům, těm novým věcem.

[3:10] A potom o tom mluví. A dneska je to takový, kdyby vrchol toho, takový sumář. A já jsem to nazval znaky zralosti. Že když člověk tady ty věci všechny jako projde, tak to tak dává dohromady a potom říká nakonec. Nakonec všichni jednejte tak a tak. Takže pojďme se teď asi přečíst z třetí kapitoli osmý až dvanáctý verš. Jestli to tam máme. Takže čtu. Nakonec pak. Je takový sumář tady toho. Všichni buďte jedné mysli. Soucitní, plní bratrské lásky. Milosrdní, pokorní. Neodplácejte zlý za zlé, ani urážku za urážku.

[4:13] Naopak žehnejte. Kdyžte byli povoláni k tomu, abyste se stali dědicové požehnání. Chceš-li milovat život a vidět dobré dny, zdržu jazyko. Zlého, arti od lstivých slov. Odvrac se od zlého a čin dobré. Hledej pokoj a usiluj o něj. Oči páně hledí na spravedlivé a jeho uši jsou otevřeny, mějich prozbám. Ale tvář páně je proti těm, kteří činí zlo. Nakonec pak. Potom všem dává to dohromady, že nakonec je tady devět charakteristik zralosti. A to jsou věci, o kterých dneska budeme mluvit a já bych chtěl bych ho na konci i v proběhu toho se udělali takové vyhodnocení, jak na tom jsme. Protože ta zralost, to je proces. Nemůžete být takhle zralí. Všichni chceme být takhle zralí. Nebo chceme mít tu trpělivost, teď hned.

[5:15] Ale to roste. A ten proces to dospívá někdy bolesný. Právě apoštol Pavel v Židům píše o dospělosti. říká, dospělost je, to je něco, kam máme směřovat. To je něco, k čemu máme dozrát. A píše o věřících v listě Židům a říká, oni jsou staří ve výře, ale nejsou zralí. Jinými slovy, vy můžete chodit deset, dvacet, třicet, kolik to mám, čtyricet. Čtyricet let od církve, možná víc. Abych se nepřidával, počkej. Ale určitě to tak bude nějak. Možná vlastně víc. Abych si neubíral spíš, takhle to je, no. A nemusíte být dospělí. Jako smutné, že člověk může znát všechno, chodit dlouho a neroste v těch věcech.

[6:21] Když máte dítě a ono nějak neroste, má nějaký ty, že jo, podle těch tabulek, to nefunguje, mluví později, nebo běhá později, nebo něco, tak nejdeme k doktorovi, že jo. A co s tím je a vyšetřete ho a tak dále. Ty tabulky jsou takové flexibilní. No ale když v těch desetí už třeba nemluví, tak to už je podezřelé, že jo. Zkusme dneska přemýšlet o tom, jak na tom my jsme. Kde my jsme? Děkuji za vsuvky, ale reklama nebude. Je málo věcí žalostnějších, než věřící, který se třeba nedokáže sám živit. Studovat slovo. A poštol Petr dneska o tom hodně mluví. Mluví o tom profil té křesťanské dospělosti. Tak pojďme se dneska podívat na těch devět věcí. Těch věcí určitě může být víc, ale o čem tady Apoštol Petr mluví.

[7:26] Tak tou první věcí je buďte jedné mysli. Buďte jedné mysli. Jedna mysl, jednota. To slovo je harmonie. Originále. Jo, zkuste si představit takový velký orchestr. Různé nástroje, různí lidé, ale když jsou dobře se cvičení, tak to ladí. Je radost je poslouchat. Je radost je vidět. A tím, co vlastně Apoštol Petr, mluví k církvi, mluví k věřícím, mluví k nám. Říká tím, buďte jedné mysli. A pán Ježíš, 17. kapitol, Janově se modlí. Říká, aby všichni byli jedno, jako ty oče ve mně a já v tobě. Aby oni byli v nás. Aby tak svět uvěřil, že jsi mě poslal. Slávu, kterou jsi mi dal, dal jsem jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno.

[8:28] Já v nich a ty ve mně, aby byli uvedeni v dokonalost jednoty, aby svět poznal, že ty jsi mě poslal a zamiloval jsi mě jako mne. To je zajímavé, za co se Ježíš modlí a co říká. On se modlí za jednotu, aby... ... ... ... Lidé uvěřili, že ty jsi mě poslal. Aby svět uvěřil, že ty jsi mě poslal. Když k tomu svět uvěří, když budou jedno. Aby svět poznal, že jsi mě poslal. Ta jednota v církvi, jednota ve sboru Bratrské jednoty Baptistů v Olomouci, je svědectvým pro svět. Aby byly jedno, aby byly harmonicky, aby byly vyladěny. Jednota neznamená uniformitu. Znamená právě spolupráci uprostřed těch rozdílů. My jsme jiní. Ne vždy se zhodneme na tom, jak ty věci dělat.

[9:31] Ale máme se zhodnout na tom, co dělat a proč to dělat. Na těch podstatných věcech. Jednota skrze uctívání poslušnost překonává naše malicharné, často okrajové rozdíly. Těch v zásadních věcech jednota. Nepodstatných svoboda. Orchester, harmonie, spolupráce. A tady je důležité slovo úcta a respekt. Když nesouhlasím s tím druhým, můžu nesouhlasit, tak ten svůj nesouhlas musím náct s úctou a respektem najevo. Buďte jedné mysli. Moje otázka je, jestli usilujeme o tu jednotu. Ne o prosazení. Za každou cenu toho mého stylu. Tím, co začíná. Buďte jedné mysli. Aby svět poznal, že ty jsi mě poslal, říká Pán Ježíš. Ta druhá věc je to slové sympatetik.

[10:35] Soucit. Doslova je to společné cítění. Vcítění se. Buďte jedné mysli. Zkuste se vcítit jeden od druhého. Soucit. Víc než sympatie. To závisí na ochotě jako zapomenout na sebe a jako vcítit se do těžkosti a možná trápení, bolesti druhých lidí. Často je to zahradné osobní oběť. Znamená to vstoupit možná do zármutku druhého člověka. Sympatie nebo ten soucit a sobectví nemůžou vedle sebe existovat. Galackým je napsáno, neste břemena jedni druhých a tak naplňte zákoň Kristův. V Římanům je napsáno, radujte se s radujícími, plačte s plačícími.

[11:35] To vcítění se a přemýšlet, jak já můžu pomoci, praktická pomoc. Neste břemena jedni druhých. Každý máme břemena. Někdo těžší, někdo lehčí. Přemýšlet, jakým způsobem já mohu projevit to vcítění se. Jak ten člověk se má, co potřebuje. Si pamatuju, kdy se stala taková těžká událost naší rodině. Tak ještě ten večer někdo zazvonil a přinesl nám jídlo. A pak další lidé začali nás starat o naši rodinu. Měli soucit s námi. Praktická pomoc. Neste břemena jedni druhých. Buďte jednotní, buďte soucitní. Ta třetí věc je bratrská láska. Samozřejmě sesterská může být. Milovat se navzájem.

[12:38] Pán Ježíš říká tady toto. Dává vám nové přikázání, abyste se navzájem milovali. To je Jan 13. Jako já miluji vás, abyste se i vy navzájem milovali. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci. Budete-li mít lásku jedni k druhým. Co je zajímavé tady na tom? Dává vám nové přikázání. Počto tam říká, že to je nové. To je staré. To je vdru. V starém zákoně to je přece napsáno, miluj, miluj prostě hospodina, svého boha, miluj z celou srdce a tak dále, a tak dále. V čem je tohle nové? Nové v tom, že to říká Ježíš a dává nový standard toho, co to znamená milovat jeden druhého. Říká, znamená přines oběť, ochota dávat, čas, energii. Říká, obětující se láska je znakem znovu zrození.

[13:39] To je jako něco, čem my musíme přemýšlet, co to znamená. A poštol Jan v první právě pištole 3.14 říká, my víme, že jsme přešli ze smrti do života, to znamená, že jsme znovu zrození, neboť milujeme bratry. Kdo nemiluje bratra, zůstává ve smrti. Strašně těžký text. Víme, že jsme přešli ze smrti do života, neboť milujeme bratry. Kdo nemiluje, zůstává ve smrti. Říká, jako znakem znovu zrození je láska jeden k druhému. To není jednoduché, protože jsme jiní. Někteří tam jsou sympatičtí víc, někteří méně. Rosteme v té bratrské lásce. Je to to nové přikázání, je tam ten nový rozměr.

[14:39] Když se rozhlédnete po místnosti, já vás tak pěkně vidím, když se tak nevidíte, tak my tvoříme tu rodinu. Velká část jsme tady rodina, pokud jsme věřící. Čeká, máme milovat jeden druhého novým způsobem. Jednota, soucit, bratrská láska. Další je milosrdenství. Čtvrtý, ten znak, je milosrdenství a doslova to znamená být dobrý uvnitř. Znamená to laskavé srdce. Je to něco podobného jak ten soucit a je to spíš takové jako projevení něco vnitřního. Já přečtu, pán Ježíš měl takové srdce a přečtu jeden verž, má to už 9, 36, kde je napsáno, když viděl zástupy, byl nad nimi hluboce pohnut, protože byli utrápení, sklíčení jako ovce, kteří nemají pastýře.

[15:48] Je to takové laskavé přijímající srdce. Je to takové to vnitřní stotožnění s člověkem v těžkostech. Předtím to bylo víc, a to možná je to praktické, tady je to takový ten hluboké pohnutí. Být dobrý uvnitř. Za páté, pokora. Pokorný duch. To nám asi jde, že o tom můžeme přeskočit a můžeme jít dál. Jestli někdo modlil, pane Bože, děkuji, že jsem tak pokorný. Toto je pokora. Jak jsme na tom s pokorou? Pokora není falešná skromnost. Ale jako pícha je nezávislost na Bohu, pokora naopak je si uvědomění mé závislosti na Bohu ve všem.

[16:50] Pokora se projevuje toho sloužit. Více než nechat si sloužit. Pokora se projevět tím, že všechno nemusí být prostě podle mě. Nemusím dostat všechno chci, všechno prosadit. Musí to být podle toho mého stylu. Pokora znamená taky, že jsem ochotem přímo na pomenutí. Snes kritiku. Protože si uvědomuji, že nejsem dokonalý. A to právě v tom společenství. Protože znova, jako poštol Petr mluví k nám, k těm milovaným, které... který tvoříme tu rodinu, aby jsme rostli v té pokoře. Je to vnitřní síla, která vychází z mé hodnoty ve vztahu k Bohu. My chceme být ti, kteří naopak, chceme, aby to bylo často podle nás, aby to bylo tím způsobem, jak já si představuju, prosadit se zdravé sebevědomí je možná často až nezdravé.

[18:03] Ale Apoštol Petr v té další kapitole píše, všichni se oblečte v pokoru jeden vůči druhému. Neboť Bůh se staví proti pišným, ale pokorným dává milost. Všichni se oblečte v pokoru jeden vůči druhému. To není, říkám, něco falešného, ale jsem si vědomý, že nejsem dokonalý. Jsem si vědomý, že dělám chyby. Jsem si vědomý, že možná moje názory nejsou úplně ty nejlepší. Jsem ochoten přijímout kritiku. Jsem ochoten dávat. A podřídit se. Jako pokora, nebo podřízenost bez pokory je téměř nemožná.

[19:03] Pokorný duch. Šestý znak. Odpouštějící srdce. Se píše, abychom neupláceli zlé za zlým, ani urážku za urážku, ale naopak žehnali. Mluvíme pořád o církvi, mluvíme o nás. My nejsme dokonali. A Ježíš říká, běžte dál, než jenom, že nebudete odplácet. Říká, o nás vyzývá, abychom milovali ty, kdo nám třeba křivdí. Abychom žehnali těm, kdo nás třeba úrazili v něčem. Když je vaší odpovědí dát požehnání místo urážky, tak je to neklamné znamení, že rosteme.

[20:04] Je krásný verž při slovy v 15. kapitole, kde je napsáno Vlídná odpověď odvrací rozhoršení. Kdežto slovo, které ubližuje popouzí kněvu. Vlídná odpověď odvrací rozhoršení. Kdežto slovo, které ubližuje popouzí kněvu. Jako zkusme přehodnotit někdy takový tu naši obranu za každou cenu. Ne, to není možný, to jsem neudělal. Ale počkej, ty jsi udělal tam to. A hned se bráníme. Když cokoliv nám kdo řekne, tak hned musíme něco vyargumentovat. Vlídná odpověď odvrací rozhoršení. Možná můžeme říct, budu o tom přemýšlet. Možná na tom něco je, nebo možná to vidím jinak, ale teďka nebudu se s tebou o tom hádat. Vrátíme se k tomu později. Víte, někdy aj v církvi je to prostě spirála, která se roztáčí, protože chceme prosadit ty svoje názory.

[21:09] Někdo to musí ukončit. Vlídná odpověď odvrací rozhoršení. My to můžeme udělat. A jsme k tomu vybízení. Neodplácejte, ale naopak žehnejte. Ten další znák, o tom jsem měl celou biblickou hodinu, a to je jazyk. Ovládání jazyka. To je jako jednoduchá věc, že jo? To nám všem dobře jde. Je to zajímavý, ten Jakub píše, nikdo z lidí ho nedokáže zkrotit. Nikdo z lidí. My potřebujeme... ...tu boží sílu k tomu, abychom se zdrželi od věcí. Abychom se naučili zdržovat od pomluv. Od předávání těch neuvěřených komentářů. O tom, aby jsme přemýšleli, a já s tím prohrávám někdy, nebým nějaké hloupé prostě poznámky.

[22:15] Některé hlouposti napadnou hned a nejhorčitě, když je občas řeknu. A pak zraním jako lidi. O vládání svého jazyka. Mluvili jsme o tom. Mně se strašně líbí zase jeden verž přísloví 16. kapitole. A je to něco, co mě hodně oslovilo. Je napsáno 16. kapitole 27, 28. Je napsáno, ničema vyhrabává zlo. Na jortech, jako by byl spalující oheň. Ničema vyhrabává zlo. Jinými slovy, my můžeme být těmi, kteří prostě připomínají ty špatné věci. My na každého můžeme něco vyhrabat, ale my to nemusíme dělat. My můžeme přemýšlet, protože v tom slovu je obrovská moc. My jsme mluvili o tom moc jazyka. Vy můžete toho člověka pozvehnout, pozbudit, posílit, nebo můžete srazit.

[23:23] Ničema vyhrabává zlo. Na jortech, jako byl spalující oheň. Nemusíme vyhrabávat věci. Tak jsme přemýšlet naopak, jak druhého pozbudit. Jak druhého mu dodat odvahu. Pozbuzení je dodání odvaji. Jo, líbí se mi, jak jsi udělal to a to, nebo všiml jsem si, že jsi se rozdělil s tím a s tím. Nebo jsem vděčný za to, jak jsi nachystal to a to, nebo děkuji za to. Jednoduše poděkovat, ocenit. A neudělal to dokonalé, samozřejmě, můžeme to kritizovat. Ale dejme si na to pozor. V našich ústech je obrovská moc. Ovládání jazyka. Proradný člověk vyvolává sváry. Klevetník rozlučuje důvěrné přátelé. Říká Bible.

[24:24] Ty drby, ty neuvěřené věci, jako můžou zničit přátelství. Dejme si na to pozor. Poslední dvě věci. Za osmé život v čistotě. Odvrát si od zlého, čím dobré. Je to o morální čistotě. Když ty lidé vlastně, jak jsme o tom mluvili minulé, když oni se stali křesťany, tak věci, které prostě dělali, když byli nevěřící, najednou přestávali dělat. Odvrát si od zlého, čím dobré. Morální čistota. My jsme hodně ovlivnění věcmi kolem nás. Tlačí se to do nás. To, co nám bylo jasné před 20 lety, dneska i v círky se to spochybňuje. Ale já se ptám, je pán Bůh jiný? Změnil se. Mění se jeho standardy? Dneska je opravdu moderní, na mládeží všude všechno spochybňovat.

[25:24] Ale pokud Biblia je jasná, tak je jasná. To nejde nějak okecávat. To, co pán Bůh po nás vyžaduje, je pro nás dobré. I kdyby tisíc názorů bylo proti. A uvědome si, my jsme nositeli toho božího obrazu. Takže naše slova i činy by právě měly odrážet toho, kým je Ježíš. Máme se odvrátit od zla a koná dobro. Nejenom, že nemáme věci dělat, ale máme začít něco nového dělat. Odvrát se od zlého a čín dobré. Život v čistotě. Ta poslední věc. je usiluj o pokoj. Hledej pokoj a usiluj o něj. Usmíření. Být mírotvůrce. Jak je to důležité v té rodině?

[26:27] Jak je to důležité v tom našem společenství? Hledej a usiluj o pokoj. Někdo ti ublížil? Nesměšnil tě? Pomluvil tě? Dotkl se tě? Je to normální. Stává se to. Ale, a ty to cítíš, že něco není v pořádku. Je tam nějaké napětí. Hledáme pokoj a usilujeme o něj. Kusíme o tom přemýšlet, jestli náhodou není tady v tom společenství někdo, s kým máme napjatý vztah. Protože to, pokud není pokoj, tak to zase může brzdit náš růst. A tady se píše o tom, abychom hledali a usilovali o ten pokoj. Abychom byli aktivní, abychom vyšli a něco udělali.

[27:30] Abychom zkusili přinést pokoj do těch vztahů. To nikdo neudělá za nás. Ani nikde není záruka, že ten člověk bude reagovat pozitivně. Řekne, jo, jo, tak jasný, dobrý, všechno smazáno. Ne, vůbec je to, a já mám několik zkušeností. Nebude to tak. Ale Bible píše, v Říjmanom 12. kapitolu 18. verště, je napsáno, je-li možno, pokud na vás záleží, žijte se všemi v pokoji. Je-li to možné? Tak něco udělej. Něco málo, aspoň prostě přijď a řekni, jo, cítím, že se něco jako stalo, jestli jsem něco udělal, mluvám se, nebo jestli to, řekni mi, proč jsi naštvaný. Je to na nás, to nikdo neudělá. Je-li možno, pokud na vás záleží, žijte se všemi v pokoji.

[28:32] To je výzva. A pak to končí a poštovalo Petr v tom 12. verši, proč je to důležité, abychom rostli v té zralosti. A tam ve 12. verši napsáno, vždyť oči páně hledí na spravedlivé. Jeho uši jsou otevřený jejich prozbám, ale tvář páně je proti těm, kteří činí zlo. Říká, oči páně hledí na ty spravedlivé. Jeho uši jsou otevřený prozbám. Pokud chceš, aby tě pán Bůh slyšel, musíš růst té zralosti. Pokud zůstáváš v něčem zlém, tam je napsáno, tvář páně proti těm, kteří činí zlo. Bůh se staví proti pyšným, ale pokorným dává milost. Co chceme? Milost? Nebo to, aby se proti nám pán Bůh stavěl? To asi nikdo nechce.

[29:32] Já byl rád, kdybychom nakonec udělali takovou inventúru. Abychom se podívali na ty všechny oblasti a řekli si, jak si vedeme. Jestli jsme v tom jako batole nebo jako puboš a nebo rosteme ke zralosti. V jakých oblastech jsme méně zrali? V čem potřebujeme růst? Můžeme se na to podívat? Tak znova to ještě přečtu. Jednota, soucit, bratrská láska, laskavé srdce, pokora, odpuštění, ovládání jazyka, čistota a usmíření. Zkusme teďka si to projít. A možná uděláme ještě takovou věc, že poprostím ještě ten další slide, ten poslední, se tam je vidět.

[30:35] Tam jsou pasáže, které nám můžou pomoci, když najdeme něco, v čem jsme slabí, tak si to možná vyfoťte a možná si pak, nebo si to zapište. V čem potřebujeme růst a možná tady ty verše nám ten další týden pomůžou, abychom se mohli posunovat tady v těch jednotlivých věcech. Takže teďka nechám chvilku čas, aby jsme si to prošli, udělali si takovou inventuru, jak na tom jsem, kde jsem, jak rostu. Jestli rostu do zdrálosti, nebo jsem někde zakrněl v nějaké oblasti. A to se týká nás všech, to se týká mě, to jsou výzvy, které člověk potřeba si neustále připomínat. V čem se můžu posunout. A pokud je něco, v čem jsem ještě batole a potřebuji se posunout, tak se zkusme ty verše na nich podívat a znovu o nich přemýšlet.

[31:39] A poprosit Pána Boha, aby nám pomohl, abychom rostli ke zralosti. Aby jsme odráželi jeho samotného. Amen.

[All sermons](https://baptisteolomouc.cz/en/sermons)

---

HTML version: https://baptisteolomouc.cz/en/sermons/20230430/znaky-zralosti · Last updated: 2026-10-15