# Konec všeho se přiblížil

> Sermon from 21 May 2023, 1 Petr 4:7-11, Miroslav Čížek (in Czech). Recording of the Sunday service of the Baptist church in Olomouc – listen online or as a podcast.

- **Date:** 21 May 2023
- **Preacher:** Miroslav Čížek
- **Bible passage:** 1 Petr 4:7-11
- **Duration:** 27:00
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2023-05-21-Konec-vseho-se-priblizil-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2023-05-21-Konec-vseho-se-priblizil-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Transcript (Czech)

*automatic, may contain errors*

[0:00] Dobré ráno vám všem. Na kontaktu pro mladé jsme měli téma Dary Ducha Svatého. Včera jsem měl online skupinku a měli jsme téma Dary Ducha Svatého. Aniž bych úplně to ovlivňoval já. A když jsme tady zpívali, i to, co tady Tomáš říkal, tak mě jako přišlo, že je dobře si připomenout slovo z efeským 5. kapitola 18. verš nebo druhá část 18. verše. Buďte naplňování duchem. Nebo v duchu. Myšleno duchem svatým. A my skutečně nemůžeme žít ze svých vlastních zdrojů.

[1:02] To je nerealný. Skutečná novozákonní, novosmluvní, skutečná novozákonní pravá bohoslužba nelze bez Ducha Svatého. On je třetí osoba Boží Trojce. Byl seslán na církev. My jsme chrámem Ducha Svatého a my potřebujeme jeho přítomnost. Nemůžeme Bohu sloužit jenom ze svých zdrojů, ze svých sil. Kdo žije ze svých sil, nemůže se Bohu líbit. A protože to tak je, tak já teda ještě připojím třetí modlitbu a pozvu Ducha Svatého do našeho společenství. A vřele vám doporučuji, aby každý z nás to udělal i osobně. Abychom Ducha Svatého znovu pozvali, aby nás naplnil, aby nás naplňoval, protože to tady je v biblickém textu. Buďte naplňováni duchem.

[2:04] Ne jednou, ne kdysi dávno před 20 lety. A nově a nově a nově. Drahý pane, my ti děkujeme za tohle společenství. My ti tady chceme sloužit jako živému Bohu. A víme, že nevystačíme ze svých sil. Že ve svých životech nemůžeme žít ze svých sil. Potřebujeme tvoji přítomnost, tvoji blízkost. Prosím tě, Ducha Svatého, přijď do našeho sboru. Jednej mezi námi. Mluv do našich srdcí. Naplňuj nás. Prosím tě za každého z nás. Prosím za sebe, abychom se tak otevírali tobě a aby ty si mohl dělat nový věci v našich životech. Ty jsi dárcem požehnání. Ty jsi ten, který oslavuje Pána Ježíše. Ty jsi ten, který zasahuješ lidská srdce. Který voláš k pokání. Který způsobuješ to, že si člověk může znovu zrodit. A my tě tak zveme do našich řad. Do našich životů znovu a znovu. Buď tady osloven.

[3:05] Amen. Na pořadu dne máme první list Petru v čtvrtá kapitola od sedmého do jedenáctého verše. Budu číst z toho českého studijního překladu. Takže první list Petru v čtvrtá kapitola sedmý až jedenáctý verš. Konec všeho se přiblížil. Staňte se tedy rozvážnými a střízlivými k modlitbám. Především k sobě mějte vroucí lásku, neboť láska přikrývá množství hříchů. Buďte jedni k druhým po hostiní, a to bez reptání. V dare milosti, podle toho, jak je každý přijal, si služte navzájem jako dobrí správci rozličné boží milosti.

[4:09] Mluví-li někdo, ať mluví jakožto boží výroky. Slouží-li někdo, ať slouží ze síly, kterou poskytuje Bůh. Aby byl ve všem oslavován Bůh skrze Ježíše Kristus. Jemuž patří sláva a moc, na věky věku, amen. Tak ten oddílek, který budeme rozebírat, tak začíná konec všeho se přiblížil. Jako slovo konec obvykle nemáme úplně rádi, ale Petr už v prvním století po Kristu počítal s tím, že konec se blíží. Někdo by si řekl, haha, rok 2023, tak za prvý. To sloveso, že se přiblížil, tak je tam v řeckém textu, v perfektu. To je minulý čas, který se odehrál v minulosti, ale stále trvá a je tady naděje, že bude ještě pokračovat.

[5:17] To znamená, tam není nutně řečeno, že to musí být za rok, za dva, za tři. Pro angličtináře tak je to vlastně velmi podobný čas, z toho řecké perfectum, tomu anglickému předpřítomnému. Present perfect tense. Podobná logika toho řeckého jazyka. Takže ano, jsme samozřejmě blíž ke konci, než byla doba Apoštola Petra. Když se podíváte kolem sebe, tak celá řada znamení už se naplňuje, některá ještě ne. A my úplně nevíme. Jenom abych vás teda navnadil, Tomáš se mě v pátek na obědě ptal, co bude na zborovém pobytu, jaký téma. Tak už jsem na to teda přišel, Tomáši. V pátek jsem ještě nevěděl, teď už vím. Říkal jsem si, co nabídnout lidem, kteří pojedou na pobyt, aby je to třeba případně i bavilo nebo zajímalo, a ti, kteří třeba nepojedou, tak aby ho něco přišli.

[6:27] Aby je to trošku mrzelo. To mi odpustit, prosím vás, teďka. Já vím, že jsou různý objektivní důvody. Ale samozřejmě ten, kdo tam jede, tak aby něco měl. Takže chci mluvit o těch věcech posledních, takzvaná eschatologie. A řeknu tam tak trochu svůj názor na antikrysta a tisícileté království a na vytržení a můžeme pak o tom případně tam jako i diskutovat. Tak to jenom, aby, kdyby náhodou ještě někdo chtěl napobyt, tak tohle se chystá. Ale tento slovo konec, no my se reálně toho konce nemusíme dočkat. Toho všeobecného konce. Ale když se nedočkáme toho všeobecného konce, tak nastane můj a tvůj naprosto konkrétní konec. A ten se blíží.

[7:30] Ten se blíží. Já jsem si dal tu práci, že tak jsem přemýšlel nad lidským životem, nad tím údělem, jestli umím dobře počítat své dny, jestli umím vykupovat čas. A jen tak pro zajímavost jsem se podíval na dožití, nebo věk, čas života velkých božích mužů, velikánů. Počínaje Martinem Luterem, konče slavným evangelistou Moodym. A možná vás překvapí, kolik let se dožili. Tak Martin Luther se dožil 62 let. Dneska si očekáváme tak 80, že jo? Někteří. 62 let mu bylo bohem vyměřeno. Jean Calvin, nedožitých 55 let.

[8:31] Jan Blahoslav, jehož si budeme připomínat pětisté výročí, nebo připomínáme si pětisté výročí narození, člověk, který mě velmi inspiroval, sloužil jsem v Ivančici. Byl to vlastně můj předchůdce ve službě a v tomto sebevědomí jsem skutečně v Ivančicích chodil. Když jsem přišel za panem starostou, tak jsem řekl, že jsem tady nástupce a že jsem tady kazatelem jednoty bratrské. Já jsem byl tehdy kazatelem jednoty bratrské. A že jdu obnovovat jednotu bratrskou. Pan starosta nabídl čaj a pak jsem tam chodil na čajové dýchánky pravidelně. Zval mi potom do ODS, ale to se pak nestalo. Takže Jan Blhoslav, mimořádný člověk, překladatel písma nového zákona, který se stal pak součástí Bible kralické, biskup, zakladatel školství, 48 let.

[9:34] A velmi komplikovaný život. Častý nemoci a utrpení. A člověk by si položil otázku, proč? Proč, pane, bylo by logicky, aby ten člověk tady byl déle? Podle lidské logiky. Proč? Další služebník, mimořádný, George. A někteří říkají Whitfield, někteří Whitefield. Donalde, Whitefield nebo Whitfield? How to pronounce? Whitfield. Thank you. George Whitfield. Nedožitých 56 let. Mikuláš Ludvík Zinzendorf, psáno Zinzendorf, ale německý čteno Zinzendorf, hrabě, biskup jednoty bratrské, obnovené jednoty bratrské, vlastně jeden ze zakladatelů ochranová, a misie celosvětové, to je obnovené jednoty bratrské, nedožitých 60 let.

[10:38] To už jsme tedy v 18. století, jo? Whitfield, Zinzendorf, 18. století. Luther Calvin, blahoslav, to jsme někde do 16. století, nebo kousek předtím ještě, u některých. Charles Spurgeon, 57 let. Dwight Moody, 62 let. Mám tady naproti tomu, aby to bylo tak nějak jako objektivní. John Wesley, přes 87 let. Ale kolem 50 let v jeho denníku je poznámka, že byl nasmrt nemocný a loučil se ze světem. Že měl za to, že končí jeho život kolem 50. Hospodin protáhl ještě jeho život. Janámo Skomenský, ten poutník, který zažil smrt svých manželek a smrt svých dětí a ten, kterému zhořelo v lešně téměř celého dílo, tak mu bylo dopřáno 78 let.

[11:47] Tak aby to bylo v nějaké objektivní jako realitě. Co tím chci říct? Umíme počítat své dny. Konec se blíží. Nevím, jestli to je pro vás dobrá zpráva, jestli to je součást Evangelia, to, co teď říkám. Mladý člověk, mladí lidé nahoře, tak času je na zbyt. Svět patří nám. A je to pravda. A ze srdce vám to přeji. A je to čas, kdy člověk čas rozhazuje vidlema. A den není žádná míra. Ti, kteří dokráčeli ke 40c, tak už by měli spozornět. Padesátka v medicíně znamená moment, kdy se chodí na pravidelnější, hloubkovější vyšetření preventivní. V showbusinesse to neuslyšíte.

[12:49] Ale medicína ví. Pro ty z vás, kteří jste ještě nevydali svůj život pánu Ježíši. A říkáte si, máme čas. Jak to víš? Jak to víš, že máš ještě čas? Někteří říkají, na smrtelné posteli vydám život Bohu. O jaký smrtelný posteli mluvíš? Jako kde máš záruku toho luxusu, že bude smrtelná postel? Doulí a padnou na zemi do sněhu. Jestli tohle myslíš jako smrtelnou postel, bez nějakého času, bez nějakého rozvahy. Není čas. Není čas. Je potřeba se smířit s Bohem, je potřeba mu vydat život, je potřeba mu sloužit, je potřeba vykupovat čas a počítat své dny.

[13:50] Petr říká, konec všeho se přiblížil. A protože se přiblížil, ať už ten všeobecný, jestli se ho dočkáme, já spíše tedy počítám ve svém životě s přirozenou smrti, než s tím všeobecným koncem, ale kdo ví, kdo jsem já, hospodin rozhoduje, On je pánem, staňte se tedy rozvážnými a střízlivými k modlitbám, protože se konec blíží. Staňte se tedy rozvážnými a střízlivými k modlitbám. Je tady povzbuzení, je tady i napomenutí k modlitbám, k modlitevnímu životu. K životu s Bohem, k chození s ním. A všimněte si, že to není jenom o emocích. My máme moc rádi, když přijde záplava z hůry. A přijde to i přes emoce. Taková ta horlivost, taková ta vroucnost. A je to nesmírně důležité a potřebujeme to.

[14:54] Ale tady je řeč, staňte se rozvážnými, střízlivými. Není to jenom o emocích. Je to také o rozumu, o racionalitě, o dobrém uvážení a o rozhodnutí vůle. O přeřazení priorit a dát prostor modlitbám. Na co teď naražím? Nemůžeme žít s Bohem jenom z nějakých drobečků. A prosím vás, rozumějte mi dobře, teď to nechci mluvit, že to je o nějakých zásluhách nebo o nějakém výkonu. Ale my potřebujeme chodit s Bohem, my potřebujeme čerpat z jeho blízkosti přítomnosti. A to vyžaduje si prostě opravdu ten život nastavit tak, že hledáme jeho blízkost za přítomnost. Že opravdu dáme prostor té modlitbě. Střízlivě, uvážlivě, že to rozmyslíme, že skutečně tomu dáme prostor v životě.

[15:57] Protože když to takhle nenastavíme, tak se může stát, že žijou jenom z nedělních zhromáždění a za chvíli už ani z toho ne, jednou za měsíc, pak pětkrát za rok přijdu na bohoslužbu. A nejde o tu bohoslužbu, nejde o nějaký lidský výkon, ale o život s Bohem. Abraham, jsme mluvili na biblické hodině, že chodil s Bohem. A Izajáš skrze ducha svatého označil Abrahama za přítele božího. Chodit s Bohem. Dostal povolání k zemi zaslíbené, tam o reálně nepatřila, ale kudy chodil, tak co dělal v tom Kénánu Abraham? Všude stavil oltáře a vzýval Boha. Takže modlitby. Nechte se pozvat do společenství modlitevních, na skupinky, tam, kde můžete sdílet život, tam, kde se můžeme přimluvat jeden za druhýho, tam, kde se můžeme vzájemně povzbuzovat, napomínat, tam, kde budeme rozhohňovat naše životy.

[17:13] Nenechme se dostat do pozice jenom živoření, jenom papání drobečku, že pak ani není služba, pak ani nemůžeš být prospěšný. Pak ani nemůžeš být přínosný. A když už jsme u toho, tak zrovna se mi to včera hodilo, tak jsem si pracně vypsal tady takový citát nebo citáty. Koukal jsem na dokument Olgy Somerové, jmenuje se to Michal Kocáp, Roker versus politik. Díval jsem se, protože to je jeden z mých nejoblíbenějších jako umělců, na kterém jsem vyrostl. Kdo nevíte, tak pražský výběr. A kromě toho také také ministr a politik a jeden z těch, kteří se zasloužili o pát minulého režimu, takže ho mám ve velké úctě. A pokud by náhodou nikdo neviděl, tak on vyrostl ve farářské rodině.

[18:21] Jeho otec byl farářem Českobratrské církve evanglické, Alfred Kocáp. A byl tam takový úsek, takový záznam, kde vlastně jeho otec, farář, někde na konci svého života a Micháel prostě u maminky, u táty, sám Micháel už starý kořeň a trochu bilancoval svůj život a tata tam promluval k němu. Ty se musíš zamyslet nad smyslem žití. Proč jsi se zrodil? Proč tedy jdeš k závěru? To je ten konec, jo? Zda všecko to, co jsi dělal, můžeš si zodpovědět a co ti zbývá. Tam to skončil. Táta mu dával pořádnou sodu. Jsem říkal, to musím zapsat. Tak jsem to zapsal a tady vám to dneska chci přečíst.

[19:22] Tyto otázky si klaďme všichni do našeho života. Tak budem pokračovat. Především k sobě mějte vroucí lásku, neboť láska přikrývá množství hříchů. Tak láska je ta největší hodnota, je to ovoce Ducha Svatého na prvním místě, že jo, list Galackým 5.22. A v rámci společenství mezi námi je spoustu nedokonalostí, spoustu hříchů, spoustu prostě pádu. My, co stojíme v čele, tak to na nás vidíte možná tak jako v přímém přenosu, protože jsme hodně na očích, jsme nedokonalí, jsme omilostnění hříšníci, určitě máme lnout k dokonalosti, ale ta dokonalost v božím lidu ještě není. A láska je to, co přikrývá množství hříchů. To neznamená, že se hřích má přehlížet.

[20:26] Že se z hříchu nemá činit pokání. Že se nemáme omlouvat. To tím není řečeno. To určitě máme dělat. A dneska bude i příležitost k tomu předvečeří páně. Ale pokud se milujeme, tak si dokážeme odpouštět a opravdu přikrývat. Napadl mě takový ten obraz z rodiny. Rodiče směrem k dětem. Rodiče zažili mnohokrát děti celhat, řešit. A muselo přijít na pomenutí. Musela přijít výchova. Ale svojí láskou to prostě přikryli rodiče. Ty děti nejsou zavržený. Nezavrhli jsme své děti. Já, když jsem byl kluk, tak mnohokrát jsem to prožil od svých rodičů. A vím, že jsem milovat. A doufám, že my všichni jako rodiče dokážeme napomenout, ale dokážeme také milovat a láskou přikryt.

[21:28] To stejný potřebujeme v božím lidu. A když potom jsme svědky něčeho, tak máme odpouštět. A neje toho rozmazávat. A neje toho člověka tady zašlapat a zničit jeho pověst a totálně ho zlikvidovat. Co není potřeba veřejně, tak nemusíme veřejně říkat. Mezi čtyřma očima. Nejde-li to, tak máme na to ty pravidla, které pán Ježíš písmo říká. Ale láska přikrývá množství hříchů. A je tam řečeno vroucí láska. Dole v poznánce vytrvalá láska. Buďte jedni k druhým pohostění, a to bez reptání. K té pohostěnosti jenom pár slov. Ta doba, kdy píše apoštol Petr, tak už začínalo velké pronásledování křesťanů. A církev křesťané byly, nebo dostali se mimo zákon.

[22:31] Do jisté doby římané nahlíželi na křesťany jako na židovskou sektu. A od jisté doby už bylo zřejmé, že to není pouhá židovská sekta, ale že to je nějaký nový kvas. A římané začali pronásledovat velmi záhy. Za císaře Nera začalo pronásledování v Římě. A samotný Petr to pak odskákal na fyzickým životě. A to byla situace, kde nebylo kam se odkázat. K nějakým lidským soudům, k nějakému štědrému sociálnímu státu. Nějaký dávky, nějaký důchody, nic takového neexistovalo. A bratři a sestry byli závislí na tom. A zvlášť, když potom třeba někdo to zaplatil na životě. Představte si to, otec z rodiny, zůstanou děti atd. Ale prostě církev byla odkázána sama na sebe. A ta pohostinost tehdy byla mimořádně důležitá. A je to hodnota, která má se trvat i do dnešních dnů. Dary milosti podle toho, jaký každý přijal, si služte navzájem jako dobří správci rozličné boží milosti.

[23:36] A už jsme tady u těch darů, u těch darů Ducha Svatého. Dary milosti, charizmata. Duch Svatý je dárce, my ty dary máme, nebo můžeme mít, nebo máme je hledat. A poštol Pavel k tomu říká, hledejte, usilujte o vyšší dary. Hledat, co máme z těch duchovních darů, samozřejmě každý z nás má i ty přirozený dary, ale i ty duchovní dary. Duch Svatý dává a chce dávat. Máme o to usilovat. Máme hledat. To je zase odkaz na ty modlitby. To většinou není tak, že člověk jde a že to na něho nějak padne tak úplně mimo, že vlastně ani neusiluje, netouží, nezajímá ho to, žije si svůj život a že najednou přijdou velká obdarování. Skutečně je to tak, že člověk hledá, že volá, že se modlí, že je v životě s Bohem, že chodí s Bohem. Proste a bude vám dáno, hledejte a naleznete, tlučte a bude vám otevřeno.

[24:40] Neboť každý, kdo prosí, dostává a kdo hledá, nalézá a kdo tluče, tomu bude otevřeno. A znovu upozorňuji, že to není o výkonu na první místě a že to není za zásluhy. Já tady teď neučím katolicismus. Všechno je to boží milost. A z boží milosti nám hospodin chce dávat, ale my s ním máme chodit. My se mu máme otevírat. My se mu máme dávat k dispozici. A potom, jako ti dobří zprávci, máme takhle vzájemně jeden druhému sloužit. Rozličná boží milost. Různé pravy boží milosti. Rozmanitost. Mluvili někdo, ať mluví jakožto boží výroky. Sloužili někdo, ať slouží ze síly, kterou poskytuje Bůh. Takže pokud někdo mluví, boží výroky, to je boží slovo. Ne nějaké lidské filozofování, ne nějaké rozumování, ne nějaké lidské chytrosti, ale boží slovo na prvním místě.

[25:45] A ta služba, ať je ze síly, kterou poskytuje Bůh. Z božích zdrojů. Žeho jsem se nestačil podívat doma. Zapomněl jsem na to, na tu sílu. Teď nevím, jestli tam je dynamis nebo energie, ale ať je to tak, či onák, jedno i druhé je dobré. Ať už je to zboží energie, nebo je to zboží dynamis, všechno je dobré. Otevírejme se boží moci. Zběť na výročení. Děkuji. Božímu působení, Boží síla. Aby byl ve všem oslavován Bůh skrze Ježíše Krista, jemuž patří sláva a moc na věky věku. Amen. Dost možná, toto měl být závěr listu Apoštola Petra. A to, co pokračuje, tak tam se odehrál určitý zlom, možná právě v těch dějných záležitostech, možná právě v tom pronásledování.

[26:47] A o tom třeba příště. Ale to všechno, o čem jsem teďka mluvil, ať je na slavu Boží, na slavu jména Pána Ježíše Krista. Tady bych skončil. Amen.

[All sermons](https://baptisteolomouc.cz/en/sermons)

---

HTML version: https://baptisteolomouc.cz/en/sermons/20230521/konec-v-eho-se-p-ibl-il · Last updated: 2026-10-17