# Nestydím se za víru v Ježíše

> Sermon from 28 May 2023, 1Petr 4:12-19, Miroslav Čížek (in Czech). Recording of the Sunday service of the Baptist church in Olomouc – listen online or as a podcast.

- **Date:** 28 May 2023
- **Preacher:** Miroslav Čížek
- **Bible passage:** 1Petr 4:12-19
- **Duration:** 25:55
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2023-05-28-Nestydim-se-za-viru-v-Jezise-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2023-05-28-Nestydim-se-za-viru-v-Jezise-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Transcript (Czech)

*automatic, may contain errors*

[0:00] Dobré ráno vám všem, vítám vás na dnešní domácí skupince v komorním prostředí, ale tak jako tak počítáme s boží přítomností a blízkostí a jistě, že přejeme boží blízkost a přítomnost i všem těm, kdo jsou na akcích dnes. Skoro jsem na rozpadcích, jestli vůbec mám kázat, protože to, co tady bylo dneska při chvalách, za což děkuji, tak to bylo tak jako skoro zhrnutý kázání. Podle toho textu, který právě teď budu číst, takže mě to docela jakoby vyfoukli. Takže první list Petru, čtvrtá kapitola, dvanáctý až devatenáctý verž.

[1:01] A budu číst ze studijního překladu. První list Petru, čtvrtá kapitola, dvanáctý až devatenáctý verž. Milovaní, nedivte se té výhni zkoušek mezi vámi, která vám nastává, jakoby se vám dálo něco divného. Ale když máte podíl na Kristových utrpeních, radujte se, abyste se stejně radovali a jásali i při zjevění jeho slávy. Jste-li tupení pro jméno Kristovo, jste blahoslovení. Neboť na vás spočívá duch slávy a moci, duch boží. Ať nikdo z vás netrpí jako vrah, nebo zloděj, nebo zločinec, nebo jako pletichář. Jestli, že však trpí jako křesťán, ať se nestydí, ale slaví Boha v tomto jméno. Neboť je čas, aby soud začal od domu božího. Tedy jestli, že nejprve od nás, jaký bude konec těch, kteří jsou neposlušní božího evangelia.

[2:09] A jestli, že je stěží zachráněn spravedlivý, kde se ukáže bezbožník a hříšník. Proto i ti, kteří trpí podle boží vůle, ať v konání dobra svěří své duše věrnému stvořiteli. Tak, jestli si pamatujete, tak já jsem minulý týden v neděli říkal, že dost možná Petruv list původně měl končit jedenáctým veršem. A celou dobu, co tady ten první list Petruv procházíme, tak mluvíme o tom, že byl psán těsně před vypuknutím pronásledování křesťanů, které bylo tentokrát už organizované římem. Předcházející pronásledování ještě nebyla organizovaná římem, a pokud byla, tak to byly sami židé, kteří pronásledovali křesťany.

[3:11] Vzpomínáte si ve skucích na to jedno pronásledování, kde všichni se rozprchli z Jeruzaléma, kromě Apoštolu. A mimo jiné důsledkem toho bylo rozšíření Evangelia široko daleko. Ale to nebylo pronásledování, které by organizovali řím nebo římané. Tady je na scéně už císař Nero a blíží se státní pronásledování ve městě řím a další císaři potom po celém římském imperiu. A dost možná, když tady Petr chtěl končit ten svůj dopis, tak právě to pronásledování vypuklo. A tak měl potřebu ještě pokračovat. A proto píše to, co jsme četli dnes. Milovaní, nedivte se v té věhní zkoušek mezi vámi, která vám nastává. Jakoby se vám dalo něco divného. Z největší pravděpodobnosti už to vypuklo. A Petr tedy reaguje aktuálně do té situace.

[4:15] A říká tam velmi zvláštní věc. Když máte podíl na kristových utrpeních, radujte se. To vypadá úplně bláznivě, nepochopitelně, skoro až nepřijatelně. A člověk by si řekl jako teoreticky, teoreticky to se to jako řekne. Ale on Petr sám prošel pro následování. Právě na počátku, ve skutcích v páté kapitole, čtyřicátý a čtyřicátý druhý verž, tak tam stojí psáno, zavolali apoštoli, poručili je zbičovat, zakázali jim mluvit ve jménu Ježíšovu a pak je propustili. A oni odcházeli z velerady s radostnou mysli, že se jim dostalo té cti, aby nesli potupu pro jeho jméno. A co dělali dál? Dále učili den co den v chrámě, i po domech hlásali evangelium, že Ježíš je mesiáš.

[5:17] Takže když odcházeli zbičovaní, a ono to asi nelechtalo, předpokládám, tak odcházeli s radostnou mysli, že se jim dostalo té cti, aby nesli potupu pro jeho jméno. Takže Petr tady nemluví jako teoretik. On měl šrámy na svém vlastním těle a on už měl tu zkušenost pro následování, včetně toho, že u toho vnímali zvláštní radost, která nemůže být z člověka, ta nemůže být z těla, to není možný. Jako když jste zešvíhaný, tak to prostě nejde. Aspoň teda, když já jsem byl v životě zešvíhaný, a jako že jsem byl, tak jako radost zavala. Ale toto je něco jiného, protože v zápěti se dočteme, že ten, kdo je tupen, nebo pronásledován, když tady dodám v této souvislosti, pro jméno Kristovo, ne pro jakýkoliv zločin, nebo pro jakoukoliv neposlušnost, což bylo v mém případě, ale pro jméno Kristovo, tak je tady řečeno, jste blahosloveni, a v tom případě je tady řečeno, neboť na vás spočívá duch slávy a moci, duch boží.

[6:42] Proto je možný, aby člověk v takové nepochopitelné chvíli prožíval i radost, která není z člověka, protože na něm spočívá duch slávy, duch moci, duch boží. A přece ovoce ducha svatého je co? Láska a na druhé místě radost, či jo? A to není jako z člověka tahle radost, o které se teď bavíme. Takže ono je to tělesně vzato nepochopitelné a nepřijatelné, ale duchovně to funguje. A Petr to tady káže, nebo píše, zaznamenává ne jako teoretik z nějaké teologické fakulty, z katedry, ale jako ten, který měl šrámy na svém těle. A poštol Pavel, když byl sesilasem ve vězení, po té, co byli seřezáni a měli nohy v kládě, tak jenom co se vzpamatovali, tak co dělali?

[7:43] Chválili Boha. Zase to není možný člověka. To je naprosto nerealistické, že z lidských sil by tohle Pavel sesilasem byli schopni. Ale já předpokládám, že to, co tady Petr píše, že je opravdu zaslíbení pro všechny boží děti, že v takových chvílích a situacích na božích dětech, na křesťanech spočívá blahoslavenství, pokud je to pro Krista, ne pro náš hřích, pro naši hloupost, ale když je to utrpení pro Krista. Že opravdu na nás spočívá duch slavy, duch boží. A to je zaslíbení, se kterým se dá počítat. Proč se tak děje? No děje se tak proto, že nejsme ještě v božím království. Domáci skupinka.

[8:45] To patří k domácí skupince. Děje se tak proto, že jsme na ještě nepřátelské půdě, ještě jsme pořád v boji a nejsme ještě tam, kde už nebude ani slza, kde nebude bolest, kde nebude žádné útrpení. Je proti nám zlostník, nepřítel, Pavel, který nenávidí jméno Ježíš. A čemu se divit, že přichází útrpení, že přichází pronásledování, tupení, hanění. Apoštol Pavel k tomu říká, a to je pravidlo, v 2. listu Timoteovi, 3. kapitola, 12. verž. A všichni, kdo chtějí zbožně žít v Kristu Ježíši, zakusí pronásledování.

[9:50] Takže ještě jednou. A všichni, kdo chtějí zbožně žít v Kristu Ježíši, zakusí pronásledování. Nějaký druh pronásledování. My jsme teď v době, kdy žijeme ve svobodě, díky Bohu za to, jsem za to nesmírně vděčný, za minulého režimu to tak nebylo. A dobře jsem věděl na základní škole, když šla otázka, jestli věříme v Boha, že když napíšu, jestli věřím v Boha, že z toho budou následky negativní za komunistů, tak dneska, díky Bohu, jsme v období, kdy nic takového nehrozí, z hlediska státu, zatím, nikde není napsaný, že se situace nezmění, zatím, ale takové to hanění, tupení, určitý druh pronásledování prostě ve škole, na pracovišti, to můžete zažít. To můžeme zažít.

[10:50] Výsměch, posměch pro jméno Ježíše. Většinou nehrozí nějaké tělesné utrpení, možná až na výjimky, ale i to psychické utrpení je velmi nepříjemný a teď myslím obzvlášť na mladé ve školních kolektivech, kdy člověk za každou cenu prostě obvykle chce jako nějak patřit do nějaké skupiny a chce být za dobře. Mně už je to dneska docela v celku jako jedno, ale na základce a na Gimplu to tak rozhodně jako bylo, že jsem chtěl patřit do nějaké jako skupiny a v té situaci, když se přiznáte ke Kristu, tak může se stát, že jste odmítnutí. Že vlastně pro víru v Pána Ježíše Krista některých činností prostě nechcete a nemůžete si účastnit. Pamatují si na jeden pobyt v Německu na Gimplu, kde večer začali spolužáci vyvolávat duchy.

[11:53] No toho jsem se prostě nemohl účastnit. A byl to hned konflikt jakoby na světě. Hned se vyčlenujete a hned nějakým způsobem vlastně může přijít nějaký posměch nebo něco podobného. Takže je to těžký. Mám za to, že jsme zpívali, že se nemáme stydět. V té jedné písni to bylo. Že se nemáme stydět. Myslím, že ta slova tam přímo byla. nemáme se stydět za našeho pána, nemáme se stydět za cestu, kterou jdeme. V tomhle směru skutečně máme být jako transparentní a máme být odvážní. Máme být odvážní, protože podívejte se na svět kolem nás, na lidi kolem nás. Ti se nestydí za nic.

[12:54] I za věci, za které by se měli stydět, tak se dneska mnozí nestydí. A my jsme pořád takoví opatrní, abychom něco někde... nemáme se stydět. Oni se nestydí. A teď já to běru do svého života, já jsem se tak rozhodl, že se nebudu stydět. Svět se nestydí, proč bych se já měl stydět za svého pána a za svého zachránce, za jméno Ježíše Krista. Ten šestnáctý verš, tam to máme. Jestliže však trpí jako křesťán, ať se nestydí, ale slaví Boha v tomto jménu. Když někdo trpí, protože je křesťán, ať se nestydí. Nemusíme se stydět. To slovo křesťán, my se označujeme za křesťany, jsme křesťané. Je překvapující, že to slovo křesťán, které tady máme, tak je v Novém zákoně v Biblii pouze třikrát.

[13:56] Na tomto místě to používá Petr. Další místo je vlastně zbor Antiochie, antiochíský, kde poprvé byly učedníci nazvaní křesťany. O tom jsme tady také mluvili, kázali jsme na tento text. A pak je ještě jedno místo, a to je, když Apoštol Pavel už jako vězeň stál před králem Agripou. A tam vlastně Agripa potom jeho svědectví, nebo poté jeho řeči Apoštola Pavla, tak říká, málem bys mě přesvědčil, Pavle, abych se stal křesťanem. To je třetí místo, kde je tohle slovo. Takže Agripa věděl, že učedníci se nazývají křesťané. Jenom taková drobnost, už jsme o tom tady mluvili, ale my máme slovo křesťan od slova křest. Skoro by se nám to baptistům líbilo, ale v řeckém textu je ne slovo od slova křest, ale od kristus, takže kristovci.

[15:02] Ti, kteří patří kristu. Učedníci jsou ti, kteří patří kristu. Kristovci. Nemám potřebu to slovo měnit, takže klidně křesťané v tomhle smyslu. Čemu se divit, že přichází zkoušky? Protože vlastně soud začíná od božího domu nejprve. Od nás samotných. Ještě na tomto světě. Protože pán má s námi své záměry. Chce nás vychovávat. Chce z nás kvalitní materiál. Zlato, nebo prostě diamant, který se někde brousí. A k tomu je potřeba zkoušek. A ty zkoušky znamenají někdy i utrpení. Prostě, abychom nezůstávali někde na začátku, abychom nezůstávali v první třídě, ale abychom rostli ve víře, abychom rostli v poznání živého Boha.

[16:11] Abychom také docházeli k posvěcení. K svatosti. K reálné svatosti. My jsme ospravedlněni, jsme považováni za nevinné pro Kristovi zásluhy, ale je třeba také dospět k posvěcení. Posvěcení není z našich sil, není z našeho úsilí, také je to zboží milosti, zboží moci, ale není to automatická součást toho, že člověku věří. A tak je třeba procházet výchovou, tak je potřeba procházet školou a k tomu patří i ta záležitost, že je možné trpět podle boží vůle. To říká ten devatenáctý verš. Proto i ti, kteří trpí podle vůle boží. To neznamená, že utrpení máme vyhledávat. Byly úlety v dějinách církve, kdy křesťané vyhledávali utrpení. Tak to je nesmysl.

[17:13] My ho nemáme vyhledávat. A už jsem říkal, že v Jaruzalémě, když nastalo pronásledování, tak křesťané se rozprchli. Nevyhledávali to. Když měli možnost se tomu vyhnout, tak se tomu vyhli. Ale... Prostě někdy tu možnost nemáme. Někdy prostě to pro následování přijde chtěj, nechtěj, nebo to utrpení, nebo prostě nějaká ta zkouška. A v takovém případě je tady řečeno, abychom svěřili své duše věrnému stvořiteli. Ale nikdo z nás nemá trpět jako vrah, nebo zloděj, nebo jako zločinec, nebo jako platichář. 15. verš. Nemáme trpět pro své vlastní hříchy, pro svoji vlastní hloupost. A nezaměňujeme to. Pokud trpím z těchto důvodů, tak to není utrpení pro Krista. Vráh, zloděj, tak o tom snad ani nemusíme mluvit, zločinec.

[18:15] Ale ten platichář, to je takové zvláštní slovo, to je jediný výraz v Novém zákoně, na tomto místě. Dole v poznámce pod čarou, platichář, ten, kdo se vměšuje do cizích věcí. Někde také intrikář, nebo intrikán. To je záležitost, která se v církvi objevuje. Jako ty vrahy a zloděje přece jenom tady nějak neočekáváme, že by kristovci se dopouštěli těchto zločinů. Ale ten, který, a na Jiždím Moravě se tomu říká, ten, který strká rypák do cizích věcí, tam, kam nemá. To se u nás tak jako říká. Je to inspirovaný jako chovatelskou praxí.

[19:16] Můj děda choval prasata. A jak měly ty rypáky, tak tam se jim udělali takové jako drátěné kroužky, aby tolik nerily, aby nestrkali rypák, kam nepatří, kam nemá. Že ono, kdyby ryly, tak ono je to pak trochu bolí a oni přestanou. Tak odsud, prosím vás, tahle jako velmi jadrná fráze. Teda mimochodem jsem si všiml, že i dnes lidi nosí různý kroužky. Tak jestli to je podobné opatření a jestli to má sloužit k tomuto účelu, tak to klidně dělejte jako. A mám pocit, že i v církvi by se nám to někdy hodilo. Intriky, pletichaření. Ještě k tomu slovu je docela taková zajímavá věc. Tam to slovo je složené jako ze dvou částí. A ta první část toho slova jsou alotria z řečtiny.

[20:20] A tak v češtině to používáme. Hned jsem se díval do slovníku křižovkářského. A alotria jsou, teď je to citat, tak se na mě nezlobte, jo? Z kopičiny, jo? Tak to zřejmě bude odsud, předpokládám. A přečtu vám jedno zajímavé svědectví, nebo dvě. Dvě, nejprve z písma. A to je ten, kdo trpěl pro Kristovo jméno, a to byl Štěpán. A když se podíváte na ten závěr, vlastně jeho, dříve než byl ještě ukamenován, tak tam čteme, že Štěpán vlastně uzřel boží slávu. Že byl plný ducha svatého a pohleděl k nebi a uzřel boží slávu.

[21:22] To je přesná realizace toho, co tady ten Petr zaznamenal. Kdo trpí pro Krista, tak na něm spočívá duch slávy. A on opravdu byl naplněný duchem svatým a pohledl do nebe a uviděl slávu. Tam se stalo přesně to, co ten Petr tady píše. A potom ještě je zaznamená. Zajímavé svědectví ve spisech apoštolských otců. To jsou spisy druhého století po Kristu. To už je poapoštolská generace. Samozřejmě ty spisy apoštolských otců, to je pouze jako název, ale to není jako kanonický, to nejsou spisy, které by měly božskou inspiraci. Říkám až druhý století po Kristu. A jeden z těch spisů je Polikarpův list a druhý spis je Umučení Polikarpa, toho, který napsal ten list, o kterém jsem teď mluvil.

[22:36] A tady ten Polikarpos, nebo Polikarp, postaru, tak to byl biskup ze Smírny a jako stařec opravdu byl pronásledován pro Kristové jméno a byl souzen pro konzulem římským. To už bylo docela jako kruté římské pronásledování křesťanů. A když byl souzen před tím pro konzulem, tak tady ten stařík přes 80 let, tak na otázku pro konzula, který řekl, mám šelmy a těm tě hodím, nezměníš-li své smýšlení. Polikarp na to. Zavolej, pro nás je totiž nemožná změna smýšlení od lepšího k horšímu. Za to je pěkné odklonit se od špatného k spravedlivému.

[23:39] A teď zase pro konzul. Nechám tě pozřít ohněm, když pohrdáš v šelmami. Nezměníš-li své smýšlení. A Polikarp na to řekl. Hrozíš ohněm, který hoří hodinu a za maličko hasne. Neznáš totiž ten pro bezbožné připravený oheň budoucího soudu a věčného trestu. Ale co otálíš? Vynes, co chceš. A pak ho opálili. Tak tohle je odvaha. Je to kromě biblických zpráv nejstarší zaznamené umučení. Umučení Polikarpovo. Ta odvaha je neuvěřitelná. A skutečně trpěl pro Kristovo jméno a spočíval na něm prostě duch slávy. Duch boží moci. To není možné jinak, než z boží moci. A je to i historické svědectví toho, že to, co tady čteme, tak není teorie.

[24:45] A tak se vrátím k nám. Nestyďme se za Pána Ježíše, za jeho jméno, které je dňáblem nenáviděné. Je to jméno, které když vyslovíte, tak rozřízne společnost. Nestyďme se, protože svět kolem nás se nestydí skoro za nic. A pokud náhodou přijde nějaké hanobení, tupení, není to příjemný, určitě to nevyhledávejme. Ale když to nastane, tak počítejme, že s námi je Pán. Že nepotkala nás zkouška nad lidské síly. Bůh je věrný, nedopustí, abyste byli podrobeni zkoušce, kterou byste nemohli vydržet. Nýbrž se zkouškou vám připraví i východisko a dá vám sílu, abyste mohli obstát. A ještě samotný Petr v druhém listě, druhá kapitola, deváty verž.

[25:45] Pán však dovede vytrhnout zbožné ze zkoušky. A s tím počítejme. Amen.

[All sermons](https://baptisteolomouc.cz/en/sermons)

---

HTML version: https://baptisteolomouc.cz/en/sermons/20230528/nestyd-m-se-za-v-ru-v-je-e · Last updated: 2026-10-15