# Obětování Izáka

> Sermon from 9 July 2023, Genesis 22:1-19, Miroslav Čížek (in Czech). Recording of the Sunday service of the Baptist church in Olomouc – listen online or as a podcast.

- **Date:** 9 July 2023
- **Preacher:** Miroslav Čížek
- **Bible passage:** Genesis 22:1-19
- **Duration:** 35:20
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2023-07-09-Obetovani-Izaka-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2023-07-09-Obetovani-Izaka-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Transcript (Czech)

*automatic, may contain errors*

[0:00] Zdravím vás všechny, takhle z rána, i všechny posluchače u aparátů a příjmačů, nebo vysílačů, nebo jak to vlastně je. Pavel naznačoval, že máme prázdninový režim a od pohledu to tak skutečně vypadá, ale náš pán žádný prázdniny nemá. Pán již říkal, že nebeský otec stále pracuje a tudíž je třeba, aby i o prázdninách znělo boží slovo. A tak i když máme prázdniny, tak nás čeká docela těžký biblický text. Obytování Izáka, to není úplně jednoduchý a už vůbec ne prázdninový. Ale tak mám to na srdci, tak si prosím najděte, kdo chcete, kdo můžete.

[1:06] První Možíšovu, neboli Genesis, 22. kapitola, od prvního do devatenáctého verše, z českého studijního překladu, nadepsáno obytování Izáka. Takže Genesis, 22. kapitola, první až devatenáctý verš. Po těch událostech se stalo, že Bůh Abrahama zkoušel. Řekl mu, Abrahame, on odpověděl, tady jsem. Bůh řekl, nože vezmi svého syna, svého jediného, jehož miluješ, Izáka, a jdi do země Moria. Tam ho obětuj jako zápalnou oběť. Na jedné z hor, o ní štipovím. Abraham vstal časně ráno, osedlal osla, vzal sebou dva služebníky a svého syna Izáka, naštípal dřívy k zápalné oběti a vydal se k místu, o kterém mu řekl Bůh.

[2:16] Třetího dne, když Abraham pozvedl oči, uviděl v dáli to místo a řekl svým služebníkům, zůstaňte tady s oslem a já s chlapcem půjdeme až tam. Pokloníme se Bohu a vrátíme se k vám. Potom vzal Abraham dřívík zápalné oběti a naložil je na svého syna Izáka. Vzal sebou také oheň a nůž a šli oba spolu. Tu Izák řekl svému oci Abrahamovi, oče. Abraham řekl, tady jsem, synu. Izák řekl, zde je oheň a dříví, ale kde je beránek k zápalné oběti? Abraham odpověděl, Bůh si opatří beránka k zápalné oběti, můj synu. A šli oba spolu. Když přišli na místo, o kterému řekl Bůh, Abraham tam postavil oltář. Připravil dříví, svázal svého syna Izáka a položil ho na oltář na dříví.

[3:17] Pak vztáhl roku a vzal nůž, aby zabil svého syna. V tom na něho zavolal hospodinu v anděl z nebe. Abrahame, Abrahame, odpověděl tady jsem. I řekl, nevztahuji roku na chlapce a nic mu nedělej. Protože teď jsem poznal, že jsi Boha bojný. A že jsi mi neodepřel svého syna, svého jediného. Abraham pozvedl oči a uviděl, že se jeden beran zachytil za rohy v houštině. Šel, vzal toho berana a obětoval ho v zápalnou oběť místo svého syna. A Abraham pojmenoval ono místo, hospodin opatří. Odtud se dodnes říká, nahoře hospodinově se opatří. Hospodinův anděl zavolal z nebes na Abrahama podruhé a řekl. Při sobě jsem přísahal je hospodinův výrok, protože jsi učinil tuto věc a neodepřel jsi mi svého jediného syna. Proto tě jistě požehnám a tvé símě velice rozmnožím.

[4:22] jako nebeské hvězdy a jako písek na mořském břehu. Tvé símě zdědí bránu svých nepřátel. Ve tvém semeni si budou žehnat všechny národy země, protože jsi mne uposlechl. Pak se Abraham navrátil k svým služebníkům a vydali se společně do Beršeby. A Abraham bydlel v Beršebě. Takže text, který jsme četli, tak hned v prvním verši začíná tím, že Bůh Abrahama zkoušel. A k životu s Bohem patří i zkoušky, o tom jsme už mluvili. A ne, že bych vám to přál o prázdninách. Čas zkoušek. A určitě v tomhle smyslu jsem ten text nějak neplánoval. Není to tím inspirováno. Určitě vám přeji odpočinek a to, aby to byl dobrý čas. Ale kdyby náhodou, tak zkoušky prostě patří k životu víry.

[5:29] Tady zcela jistě šlo o naprosto těžkou, mimořádnou, extrémní zkoušku. Ještě než se pustíme do samotného textu, tak je potřeba, abychom si něco řekli k lidským obětem jako takovým. Protože tady vlastně dostává Abraham Pokyn, aby obětoval svého syna. Což znamená lidskou oběť. A pro mnohé lidi by to bylo dneska naprosto jako skandální, nepřijatelný tenhle text. Tak jenom pár myšlenek na zamišlenou. Je třeba myslet na to, že jsme ještě, nebo tedy Abraham, jeho příběh je ještě před zákonem. Ještě neexistoval psaný biblický text v žádný podobě. A přikázání Možišova zákona, které jsou naprosto jasná, které zakazují lidský oběti, tak ještě neexistovaly.

[6:36] A okolní národy, pronárody, které neustále se nořili víc a víc do hříchu, myslím teďka ve smyslu jako stvoření člověka Adama a Evy a bez hříšného a dokonalého světa, tak vlastně bezbožné pronárody klesaly hlouběji a hlouběji v hříchu, chcete-li v degeneraci a tak skutečně jako obětovali lidi. To je známá věc. A není to jenom starověká záležitost. To je jenomověká záležitost. Indiáni a všelijaky ty národy, které žili v podstatě v době kamene, i když ve 20. století, tak toho byli schopni. Takže to není jenom starověká záležitost. A v této době žil Abraham a tudíž neexistoval ještě psaný biblický korektiv.

[7:37] Ten zákaz ještě nebyl vysloven. I když všichni boží lidé, když si vzpomenete na Noého, když si vzpomenete na další osobnosti, které byly před Abrahamem, tak pochopitelně nikdy žádné lidské oběti nevykonávali. Ale říkám, že to ještě nebylo zapsáno. To je až Možišov zákon. Pokud chcete, tak je to Deuteronomium 18.10. Je to víckrát v Možišově zákoně. Ale vybral jsem záměrně tento text, který mluví o těch praktikách okolních národů kolem Izraele, které byly pro hospodina naprosto nepřijatelné v podstatě ohavností a mezi nimi jsou právě i lidské oběti. A potom tam následují nejrůznější okultní, chcete-li, ezoterické praktiky. Tak tam v 18. kapitole o 10. nebo o 9. verše je následující. Až vstoupíš do země, kterou ti dává hospodin, tvůj Bůh, neuč se jednat podle ohavností o něch pro národu.

[8:45] Ať se u tebe nevyskytne nikdo, kdo by provedl svého syna nebo svou dceru ohněm. Věžtec, obírající se věždbami, mrakopravec, ani hadač, ani čaroděj a tak dále. Je tam celá řada těch ezoterických okultních praktik, ale na počátku je řečeno, ať se u tebe nevyskytne nikdo, kdo by provedl svého syna nebo svou dceru ohněm. Je tady jasný zákaz lidských obětí, které praktikovali ty okolní pronárody. A hospodin to nazývá ohavností. No jo, ale tohle je takhle zapsáno nebo dáno až několik století po Abrahamovi. Tudíž Abraham nežil v Možišovi zákoně a přichází podnět k tomu, aby šel a obětoval svého jediného syna a Abraham to rozeznal jako boží hlas a byl hotov a byl připraven se podle toho zachovat.

[9:48] Tak to jenom na vysvětlenou, kdyby náhodou dneska někdo zaznamenal hlas, který by ho vedl nebo chtěl vést k obětování člověka, tak okamžitě volám psychiatrii. Jako okamžitě. Prostě my už jsme úplně někde jinde, jenom aby jsme tomu rozuměli. Nejenom, že máme Možišův zákon, ale máme prostě nový zákon, novou smlouvu, máme prostě slova pána Ježíše. A jsme úplně někde jakoby jinde. Teologicky nebo epochálně, když to takhle řeknu. Tady jsme v situaci ještě před zákonem. Takže buďte v klidu. Nikdo z vás nikdy takovýto pokyn už nezaslechne. A pokud ano, tak je to na psychinu. To říkám autoritativně teologicky zkazatelný. Ovšem, přece jenom zajímavá věc, zajímavá, ale velmi tragická.

[10:53] Znáte soudce Jivtácha? Kniha soudců, už jsme po Možišovi zákoně. A Jivtácha, soudce, který v listu židům je jmenován mezi hrdiny víry. Člověk, na kterého dokonce se vstoupil Duch Svatý. Který ho zmocnil k tomu, aby vedl část kmenu Izraele, ty zajordánské kmeny, do boje. A aby si vybojovali zase svobodu. Tak tady tenhle Jivtácha, i když je tam dokonce o něm řečeno, že na něj se stoupil Duch Svatý, aby je vedl k tomu boji, k vysvobození, tak v zápěti poté, téměř chvíli poté, pronesl jeden velký nesmysl.

[11:53] Já to radši najdu, ať to tady nemusím parafrázovat. Je to soudcům 11. kapitola, 29. až 31. verš. Tu spočinul na Jivtáchovi duch hospodinův, a on táhl Gileadem a Manasesem do mispy Gileácké, a z mispy Gileácké táhl proti Amoncům. Jivtách složil hospodinu slib. Vydáš-li mi Amonovce opravdu do rukou? Ten, kdo mi výjde naproti zvrat mého domu, až se budu vracet v pokoji od Amonovců, bude patřit hospodinu, a toho obětuji v zápalnou oběť. Všimli jste si, že předtím bylo, že na něj se stoupil duch svatý, nebo duch hospodinův, duch boží. A v zápětí poté pronesl takový nesmysl. A po vítězném boji, pamatujete si, kdo mu vyšel vstříc? Jeho jedna jediná dcera. A neštěstí bylo na světě.

[12:56] A podle tradičního výkladu, ke kterému se tedy já přikláním, tak pak došlo skutečně k této oběti. A ta dcera to... Přijala. Nad tím rozum stojí. To je po můj Žišově zákoně. Taková hloupost a taková neznalost božího slova, že jich vtáh, ačkoliv na jednu stranu požehnaný boží muž plný víry, na kterém spočinul duch hospodinův, tak vynesl takový nesmysl, takovou hloupost, kterou pak naplnil. Jedno poučení z toho plyna. Nikdy není možné stavět ducha hospodinova proti znalosti písma. Dneska se hodně operuje naplněním duchem svatým, slyšíte to i z mých úst. A já v tomhle smyslu patřím také mezi ty, kteří touží po duchu svatém.

[13:59] Ale to neznamená, že máme zanedbávat písma. Duch svatý a písmo patří k sobě. Duch svatý nikdy nepovede k něčemu, co je proti písmu. Nakonec on sám inspiroval písmo přece. A tak toužíme-li po duchu svatém, je to v naprostém pořádku, ale nezanedbávejme biblické poznání, nezanedbávejme písmo, chodíme do písma, abychom neupadli v podobné nesmysly a hlouposti a bludy jako i vtah. Přestože je chválen písmem jako muž víry. List židům 11. kapitola. A přestože prožil naplnění duchem k tomu danému úkolu, samozřejmě jsme ve starozákoně době, tak ho to neochránilo před jeho vlastní hloupostí a neznalostí.

[15:01] V tomhle ohledu. Tak to je jen takové poučení, když už mluvíme ještě o těch lidských obětech, tak jsem to vzal tak jako globálně i vůbec se znalostí písma jako celku. Další věc, kterou je potřeba si vysvětlit nebo kterou je dobré zmínit, tak když se podíváme zpátky do toho textu, tak hospodin, náš pán, řekl Abrahamovi, aby šel do země Moria. My úplně nevíme, co to je nebo kde to je, tolik znalostí jako přesných úplně geografických reálí k tomuhle pojmu nemáme. V tomto případě tedy země Moria. Ale když se podíváte do druhé Paralipomenon, nebo letopisu třetí kapitola, první verš, tak je tam velmi zajímavý poznatek, který už jste možná slyšeli.

[16:15] Šalomoun začal budovat v Jeruzalémě hospodinu v dům na hoře Moria, kde se hospodin ukázal jeho otci Davidovi na místě, které připravil David na humně Ornána Jevusejského. Takže tady najednou máme zase pojem Moria, v tomto případě ne země, ale hora. V té druhé Paralipomenon není jmenován ten příběh Abrahama s Izákem, to obětování. Naopak je tady připomínka vlastně zkušenosti s Bohem, kterou prožil David, kde vlastně na humně Ornána Jevusejského prožil ty úžasné věci, záchrany, v rámci toho soudu, který tehdy pro Davidův hřích přicházel. Ty souvislosti úplně nebudou rozebírat, bylo by to nadlouho, ale tam došlo vlastně k záchraně.

[17:15] A když to dáte dohromady jako syntézu, tak podle tradičního výkladu, a já se k němu přikláním, tak ta hora, nebo ta země Moria, to je vlastně chrámová hora. To je vlastně to, místo, kde Šalomón postavil chrám, kde předtím David prožil zvláštní zkušenost s Bohem a ještě předtím hodně dávno Abraham právě se svým synem Izákem. Takže velmi zvláštní souvislosti, které je možné dát takhle syntézou biblickou dohromady. A teď už k tomu samotnému příběhu, který jsme četli. Pro Abrahama to byla velmi těžká zkouška. Čteme, že vlastně k tomu místu jde v podstatě tři dny.

[18:15] To znamená, že ta zkouška nebyla úplně krátká. Nebyla to zkouška na minuty nebo na hodiny. Byla to zkouška na dny. Dostal jasný boží pokyn. Situaci měl velmi těžkou. Neexistovalo písmo. Vycházel jenom z toho, co prožil, co slyšel, co zaslechl. A teď v tom zjevném rozporu, lidském logickém rozporu, jde několik dnů. Okamžitě poslouchá. Okamžitě se rozhodl konat. Ale je to logicky proti sobě. Syn zaslíbení. Ten, skrze kterého má povstat národ a národy. Národ jako písku na břehu moře.

[19:17] Jako hvězd na nebi. A teď toho jednoho jediného, v tomhle smyslu jediného, když je tam řeč jediného, tak nemyslete na to, že tam jde jako o kvantitu. Abraham měl pochopitelně i Zmajle, neměl jediného syna. Ale v tomhle smyslu jediného, toho zaslíbeného, tak má obětovat. Protiklad. Nedává to logiku. Polickův za to úplný nesmysl. Ale Abraham slyší boží hlas, ví, že to je boží hlas a jde konat. A v této zkoušce prožívá tři dny. Dvě noci. Znáte to, když něco prožijete a druhýho dne se probudíte a už pochybujete o tom, co bylo včera? Nebo to znovu přehodnocujete?

[20:18] V noci nebo večer před spánkem jste se nějak rozhodli a ráno je všechno jinak? Poté, co si dáte kávu nebo jiný nakopávač do toho dne, tak najednou zase jiný pocity a jiný zápasy a znovu to přehodnocujete a nezbláznil jsem se. Bylo to tak? Rozuměl jsem tomu správně? Byl to vůbec boží hlas? A takhle jdete dál a další noc a znovu se probudíte a znovu. A žádné vysvětlení. Jenom tento jasný pokyn a žádné vysvětlení. Velmi těžká zkouška. Třeba se mi to zdálo. Vidíme, že ho to nevedlo k rezignaci, že ho to nevedlo ani v spouře vůči Bohu a šel dál. Třetího dne kouká a vidí horu Moria. Nebo zemi, Moria. Vidí ten kopec. Všimněte si, co tady Abraham, když se rozchází s těmi služebníky, co jim tady v tom pátém verši říká.

[21:32] To je docela klíčová záležitost. Zůstaňte tady s oslem a já s chlapcem půjdeme až tam. Pokloníme se Bohu a vrátíme se k vám. Vrátíme se k vám. Onožné číslo. První osoba plurálu. Ne, vrátím se k vám, ale vrátíme se k vám. Vyznává, je to vyznání víry, ale to jeho vyznání víry v tu chvíli nemá řešení. On nevěděl, jak to bude. On nevěděl, co bude následovat. Pořád je v tom rozporu, pořád je v tom nelogickém napětí. Ale v každém případě naznal, usoudil něco zvláštního a vyznává, že vrátíme se k vám. Pomocí nám bude list židům.

[22:35] Když se podíváte list židům, 11. kapitola, tak tam máme od 17. do 19. verše následující slova. Vírou Abraham obětoval Izáka, když byl zkoušen. Ten, který přijal ta zaslíbení, obětoval jediného syna, o kterém bylo řečeno, z Izáka bude povoláno tvé símě. Usoudil, že Bůh je mocen křísit i zmrtvých. Proto ho dostal zpět jako předobraz. Tady máme odpověď inspirovaného božího slova, k čemu Abraham dospěl. I když ten samotný text, který jsme četli, tak je velmi zvláštní, velmi zajímavý. Tady je řečeno, že obětoval Izáka.

[23:38] I když ho fakticky, fyzicky neobětoval. Ale přesto to rozhodnutí, které byl připraven dotáhnout až do konce, kde ho hospodin na poslední chvíli skrze anděla zastavil, tak tady už je charakterizováno jako oběť, že obětoval. A je tam minulý čas, který má dosah do přítomnosti a dál. A vlastně v celém tom procesu té zkoušky Abraham usoudil, že Bůh je mocen křísit i zmrtvých. Neznal rozuzlení, ale byl skutečně připraven fyzicky obětovat a věřil, že Bůh může Izáka vzkřísit z mrtvých. A toto bylo pro něj rozuzlení, že platí jak to, že skrze Izáka povstane národ a že jich bude jako písku na mozkem břehu a jako hvězd na nebi, tak to, že bude teď Izáka obětovat.

[24:54] A že je pak na Bohu, kterýmu sice nedal vysvětlení, ale aby své slovo, které vypadá po lidskůvzato nelogicky a protichudně, aby to naplněl. A znal svého pána, znal živého Boha a věřil mu. A usoudil a dospěl k tomu závěru, že je mocen křísit i mrtvé. Ačkoliv takovou zkušenost Abraham ve svém životě neměl. Byla by to úplně nová zkušenost. Bylo to něco nepoznaného, co do té doby nezažil. Co by překonávalo jeho dosávadní zkušenosti a jeho dosávadní poznání. Zajímavý je, že to slovo usoudil. Pro lingvisty řeknu, že tam je určitý tvár slovesa logidzestaj. Logi. Tam je to logos, ta logika.

[25:55] že Abraham v tom všem našel jakousi logiku. Našel v tom boží logiku, která odporuje lidské logice. To, co vypadalo a znělo jako naprosto to nepochopitelný, nepřijatelný, neakceptovatelný, nelogický, tak najednou v tom našel nějakou boží logiku a byl ochoten a schopen poslechnout. A nevzepřel se. A přiznám se, že ještě ráno jsem si napsal následující. Poté, co jsem ráno vstal a dal jsem nakopávač, tak přišlo následující. Víra není slepá a hloupá, víra je logická, nikoliv pozemsky a lidsky logická a teď doplňuji, nikoliv dňábelsky logická, ale božsky logická.

[27:01] A toto je možné pouze ve vztahu s Bohem a ve víře. Usoudit, pochopit, porozumět, přijmout. A v tomto smyslu je Abraham pro nás velikánem. Nikdo z nás se nedostane do podobné zkoušky. To už se nestane. Na druhou stranu zkoušky přichází jiného druhu, jiné kvality. Abraham je pro nás v tomhle vzorem a příkladem, ale i my, pokud se dostaneme do nějaké zkoušky, tak zkouška je od toho, aby prověřila naši víru. A znovu říkám, naše víra nemá být slepá a hloupá. Ve vztahu s Bohem můžeme přece jenom nahlédnout, prohlédnout, pochopit, porozumět. Nemusí to být hned, nemusí to být předem, může to být někdy dokonce i zpětně.

[28:01] A někdy dokonce, možná až na věčnosti. I tak to dokonce může být. A přesto Abraham věřil. A počítal s tím, že Bůh je mocen křísit i mrtvé. Tak tolik poznámek k tomu textu, který jsme přečetli. Je tam toho mnohem víc. To můžete ještě rozvíjet při nějakém rozjímání doma. A já ještě ten moment, jakési aplikace řekněme. A to je, že Abraham měl co si a ne co si toho jediného milovaného obětovat. A může se stát i v mém a v tvém životě, pokud už se tak nestalo, tak se to může stát, že hospodin tě může vést k tomu, aby si něco obětoval. Když jsem říkal, že život víry je provázen i zkouškami, tak je také ale provázen i obětí nebo oběťmi.

[29:10] A na to nenajdu biblický text pro tebe nebo pro mě. To je čistě ve vztahu s Bohem. A v životě každého z nás je to naprosto originální a speciální. To, co řekne hospodin jednomu, nemusí říct druhýmu. A není to nějaký schéma, ale může tě vést k tomu, aby jsi mu dal něco v oběť. To se může stát. Může se to týkat tvých představ o svém životě. Může se to týkat nějakého koníčku, nějaké záliby. Může se to týkat v podstatě téměř čehokoliv. Ať nemluvím tak jenom teoreticky, tak když mě Bůh povolal, ještě ne do služby, ale tím směrem, jako k duchovní službě, tak to znamenalo pro mě úplně převrácení mých představ o mém životě.

[30:10] A byly věci, které jsem musel obětovat. Své ambice, své cíle. Já jsem byl vždycky člověk jasných cílů a ambicí. Vždycky. Jsem to mě narýsovaný. A musel jsem to prostě překopat. Musel jsem to dát v oběť. Úplně to položit na oltář. A nebylo to jednoduché. Co se týká koníčku zrovna tak? Co se týká majetkového finančního zabezpečení zrovna tak, konkrétně příklad, když jsem odcházel z dráhy, kde jsem jako drážný dělník posunováč tehdy v devadesátkách měl plat nějakých 8,5 tisíce. Vy, kdo si to pamatujete, to byly krásné platy tehdy. Učitele měli třeba 7 tisíc tehdy. Takže já jako dělník na dráze jsem měl víc než učitel. A když jsem pak šel do misionářské služby, nebo misijní služby, tak jsem spadl z 8,5 na 5,5.

[31:13] A žena otěhotněla, přišel na svět tady tenhle chlapec, pak ten druhý. A s tímhle platem prostě byla to učita oběť. Prostě služba pánů znamenala v tom momentě pro mě, prostě vás neberte to jako schéma, abyste se nelekali. Služba Bohu je úžasná. Ale pro mě to tehdy znamenalo sešup finanční. A tak no a co? Neexistuje jenom pražská šunka, že jo? Existuje i Godaj. A bratislavský salám. Prostě šlo to. První smlouvu, kterou jsem dostal, tak byla na tři měsíce na dobu určitel. A znamenala přestěhování do dalšího města. Znamenalo to víru. Přestěhovat se na misijní pole se smlouvou na tři měsíce. Já to teď tady neříkám jako nějakou výčitku mým tehdejším zaměstnavatelům.

[32:15] Já jsem to naopak bral z radosti jako příležitost. Jako výsadu. Mě ani ve snu nenapadlo o tom přemýšlet nějak negativně. Já jsem nadšený do služby. A povedlo se a díky Bohu církev mě pak dala smlouvu na dobu určitou na půl rok. A pak na rok a na rok a na rok. A několik let jsem byl furt na dobu určitou. Takže služba pánů život s Bohem může být spojen se zkouškami, někdy i s obětí nebo s obětmi. A tak jestli máš situaci, zkoušky, nebo je něco před tebou, co může znamenat jako oběť, tak se toho nelekej. Patří to k životu s Bohem. Má to východisko. A Bůh to požehná.

[33:16] A nenechá tě v tom. Vždyť víme, že z Izáka skutečně nakonec přes Jákoba a přes jeho syny povstal národ. A ten je tady dodnes. A hospodin se nazývá jménem Abrahamovým, Izákovým a Jákobovým. A v tom, co se tehdy odehrálo v té zemi nebo na té hoře Moria, tak to byl předobraz budoucího chrámu a nakonec předobraz oběti Božího syna za nás ze všechny. Protože hospodin si vybral nakonec beránka. I v té chvíli, kdy tam byl ten beránek v tom křoví, ale i mnohem později, kdy poslal svého syna a Jan křtítel, když ho viděl, tak řekl, hle, beránek Boží.

[34:27] A pán Ježíš skutečně byl obětován jako Boží syn. Reálně, skutečně, tělesně, fyzicky, ale třetího dne vstal z mrtvých. A mimochodem i ty tři dny máte u toho Abrahama. Tak jako později to máte u Jonáše. Zajímavý, jak i v těchto detailech je písmo prorocké. Takže pokud někdo máte těžký čas, nebo někdo máte před sebou rozhodnutí něco obětovat a vnímáte to, že vás k tomu Bůh vede, že vás k tomu volá, že to po vás Pán chce, tak přijměte dneska to slovo jako povzbuzení do osobních životů. Amen.

[All sermons](https://baptisteolomouc.cz/en/sermons)

---

HTML version: https://baptisteolomouc.cz/en/sermons/20230709/ob-tov-n-iz-ka · Last updated: 2026-10-15