# Pokrytectví versus Opravdovost

> Sermon from 16 July 2023, Matouš 6:5-8, Pavel Mečkovský (in Czech). Recording of the Sunday service of the Baptist church in Olomouc – listen online or as a podcast.

- **Date:** 16 July 2023
- **Preacher:** Pavel Mečkovský
- **Bible passage:** Matouš 6:5-8
- **Duration:** 21:16
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2023-07-16-Pokrytectvi-versus-Opravdovost-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2023-07-16-Pokrytectvi-versus-Opravdovost-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Transcript (Czech)

*automatic, may contain errors*

[0:00] Tak dobré ráno, bratři a sestry. Většinou, když tady vždycky si stoupnu, tak se potím. A je to jedno, jestli to je jaro, zima nebo cokoliv, ale dneska je to obzvlášť. Takže, ale věřím, že jste na tom podobně, no. Akorát nestojíte tady vpředu. Já bych dneska chtěl mluvit na téma, které není oddechové, není prázdninové a chtěl bych mluvit o opravdovosti a pokrytectví. Takže bude to z Matouše z šesté kapitoli a budeme čí za chvíli od pátého do osmého verše. Ale ještě předtím, než o tom budeme mluvit, tak když se podíváme na takový kontext celé té šesté kapitoli, tak tam je právě to, co ty pasáže mají společné. A to je pravá a falešná duchovnost.

[1:01] Opravdovost a pokrytectví. A já bych chtěl dneska, aby jsme o tom přemýšleli. Jak na tom jsme my? Jestli to byl problém jenom lidí v tom novém zákoně a my s tím nemáme žádný problém, my jsme v pohodě. Ale zkusme si odpovědět na tu otázku, nakolik jsme opravdoví, skuteční, reální, v našem jednání, v práci, v církvi, doma. Na čem nám vlastně záleží? Jaké jsou naše motivace? To, co vlastně není vidět, to, co je v srdci. Na co se zaměřujeme? Na ty mnější věci? Jak vypadáme? Nebo na ty mnitřní věci, jak nás vidí Pán Bůh? Takže já bych chtěl, aby jsme dneska o tom přemýšleli a jsem vytvořil takovou tabulku srovnání falešné a pravé vlastně duchovnosti z těch jednotlivých veršů z té šesté kapitoli. Takže je zajímavé, že v té šesté kapitole, my se podíváme jenom na jeden, to je ondíl, všichni ty pasáže začínají stejně.

[2:05] Nebuďte jako pokrytci. A ještě, když se podíváme na tu tabulku, jako krátce, to slovo pokrytec vlastně v originále v té řecko-řemské kultuře znamená herec. To byl jeden herec, který měl více roli a on si přendával ty masky jenom. A Pán Ježíš v těch evangelích je strašně drsný tady k těm pokrytcům. Říká, běda vám zákonící farizeové pokrytci, podobáte se obíleným hrobům a tak dále. A nebo tak navenek, zdáte se lidem spravedlí, uvnitřte samé pokrytectví a nepravost. Je to zajímavé. Pán Ježíš je v tom tvrdý. Bacha na to pokrytectví. A já bych chtěl jenom dneska se zaměřit jako na modlitbu. A tu jednu pasáž. A abych to odlehčil, tak asi znáte takový starý vtip v době komunismu.

[3:08] Tatínku, co je to ten pokrytec? To je člověk, který napíše knihu o vědeckém ateismu a pak se modlí, aby se dobře prodávala. A je to pro děti? Pepíčku, kdo je to ten pokrytec? A Pepíček se zamyslí a říká, prosím, to je chlapeček, který jde do školy a předstírá, že má radost. Takže i tak z té druhé strany se to tam dá takhle vidět. Ale když se podíváme na tu tabulku, jestli to tam můžeme dát celou, tak ta falešná duchovnost se zaměřuje na ty vnější věci. Když to je ta pravá duchovnost, tam jde o ty vnitřní postoje. Motivace. Ta falešná duchovnost hlavně udělá dojem na lidi. Co si o mně myslí lidi? Co si o mně myslí lidi ve zboru? V práci.

[4:08] Ta pravá duchovnost se zaměřuje na vztah s Bohem a službu jemu. Odměna. Ta falešná duchovnost má, co si lidé o mně myslí. Té, té, prostě jsem dobrý, nebo špatnej. Než to ta pravá duchovnost, ta odměna, že člověk může růst ve službě a ve stahu s Bohem. To dneska opustíme tady ty věci a podíváme se konkrétně na verše z té šesté kapitoli, pátý až osmý verš. Tak, a když se modlíte, nebuďte jako pokrytci. To je ta jedna pasáž, která se tady toho týká. Takže dneska se tím budeme zabývat. Když se modlíte, nebuďte jako pokrytci. Ti se s oblibou modlí v synagogách a na nárožích, aby byli lidem na očích. Ámen pravým vám, už mají svoji odměnu. A když se modlíš, vejdi do svého pokojíku.

[5:11] Zavři za sebou dveře a modlíš se k svému otci, který zůstává skryt. A tvůj otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí. Při modlitbě pak nemluvte na prázdno, jako pohané. Oni si myslí, že budou vyslyšení pro množství svých slov. Nebuďte jako oni. Vždyť váš otec ví, co potřebujete dříve, než ho prosíte. Jaký je rozdíl mezi pokrytectvím a opravdovostí modlitbě? Chtěl bych mluvit o takových čtyřech věcech, čtyřech bodech, na co se můžeme podívat. Takže ten první bod je nemodli se jako pokrytci. To je ten začátek, kde je napsáno, když se modlíte, nebuďte jako pokrytci. Co dělají? Modlí se s oblíbou v synagogách, na nárožích, aby byli lidem na očích. Amen pravým vám, už mají svoji odměnu. Jak tomu můžeme rozumět? Tady není kritika veřejné modlitby, že bychom se neměli modlit ve zromáždění veřejně.

[6:14] Protože jak pan Ježíš, tak potom v Novém zákoně se o tom mluví. Ježíš se modlil na hlas, modlil se veřejně a křesťané, kteří následovali vlastně Ježíšova příkladu, dělají to neustále. A naopak, jako množství z nás máme problémy se modlit veřejně. Prolomit tu bariéru. Tak o co tady je? Co znamená, nebuďte jako pokrytci, co se modli s oblíbou v synagogách, na nárožích, aby byl lidem na očích. Ten problém je následující. Když se modlím sám před sebou, ať už proto, že v tom mám zalíbení, nebo proto, abych udělal dojem na druhé. Já se vlastně modlím ne k Pánu Bohu, ale modlím se, abych vypadal dobře. Aby ta skladba byla pěkná. Aby lidi řekli, ten se tak krásně zbožně modlí. Problém je, že ten člověk, který se modlí, tak sám sebe hlavně slyší.

[7:17] Naslouchá sám sobě. Sám sebe jí vyslýchá v podstatě. Pěkně a zbožně jsem se modlil. A to zjištění mu často stačí. A Ježí říká, ty lidé mají svoji odplatu. Oni se modlí ke mně. Oni se modlí prostě, aby byli slyšet. Májí tu svoji duchovnost, obdiv, možná úctu, respekt u druhých, jak se krásně modlím. Ale Ježí říká, protože se sám sebe zvyslyšel, tak mě nevyslyší Bůh. Protože se sám odměnil, tak mě neodmění Bůh. Takže ta první věc je, jako nemodlí se pro lidi. Nemodlí se kvůli lidem. Pán Bůh v tom nemá zalíbení. On stejně vidí do srdce. Nemusí to být květnaté modlitby, až tě o tom budeme mluvit. Ta druhá věc je, modlí se k otci, ne k sobě nebo lidem.

[8:26] A on to tam převrací. Říká, když se modlíš, vejdi do svého pokojíku, zavří za sebou dveře a modlí se ke svému otci. Říká, ten důraz je, modlí se ke svému otci. Vypráví se takový příběh, když byl Morris, asistent prezidenta Johnsona, Byl jednou požádán, aby se modlil před jídlem, v rodiném pokojí Bileho domu. A když se ten Morris začal modlit, tak ten prezident ho přerušil. Říkal, mluv na hlas, Bile, mluv na hlas. A ten duchovníc východního Texasu se zarazil u prostřed věty, aniž by zhlédl a odpověděl, já jsem vás neoslouval, pane prezidente, já jsem mluvil ke svému otci. Když se modlíš, modlíš se ke svému otci. Víte, ta modlitba, to je jako prozba dítěte, obrácená k otcovskému srdci.

[9:29] To je úpřímné, to je osobní. Je to bez nějakékoliv okázalosti, obdivu, bez jakékoliv formálnosti. Aby to bylo krásně. Představte si, že by za vámo přišlo dítě, třeba náš Kuba, a přijde a říká, milý otče, rád bych ti přednesl tuto věc. To on neřekne, teďko já chci to a to, teďko prosím o to a o to. To není žádný projev. To je opravdové, upřímné. Pán Boh mě má rád, já jsem jeho dítě. A ono chce, aby jsme s ním mluvili. Mysleli by tady k tomu jedna důležitá věc. To není o tom, že by ve skupinkách na veřejnosti byla ta modlitba špatná. Ale kdo se modlí více na veřejnosti, než v soukromí, tak ukazuje, co je jeho motivaci.

[10:29] Modlitba ve společenství měla být takovým vrcholem toho ledovce. Vrcholem našeho soukromého modlitevního života. Co mě strašně líbí. Když já pravidelně se modlím doma, ke svému otci, v tom pokojíku, tak to bude můj vztah s nebeským otcem. A potom na té veřejnosti je to přirozené, když můžu mít různé zábrany. Ale lidi, kteří se více modlí veřejně, než doma, tak je otázka jich motivací. Modlí se k otci, nejak sám k sobě, nebo k lidem. Ta třetí věc je, modlí se srdcem nejenom ústy. Při modlitbě pak nemluvte na prázdno, jako pohané. Oni si myslí, že budou vyslyšení pro množstvých slov. Někdy mluvíme s pánem Bohem, jako kdybychom psali projekt na ministerstvo. Já nevím, jestli jste někde psali projekty, jsem to dřív psával, pomáhal psát.

[11:35] Tak, kdo to psal, tak ví, kolik tam je té omáčky. Kolik tam prostě je, já to říkám, o kecávaček. Co ty úředníci potřebují. Ty prostě, ty slova, ty fráze. Člověk musíme někde na to kurz, aby to správně použil. Aby to zaujalo. Ruku na srdce. Jako nemáme my takové fráze, které posíláme pánu Bohu. Takové ty naše omáčky, pořád okola. Jsi velký, úžasný a to, to, to, to, tamto. A to není špatné. Ale když se to opakuje. Když je to pořád okola. V různých náboženstvích jsou ty opakovačky. I ve starém zákoně vidíme ty báloví proroci, pořád něco opakovali. V dalších náboženstvích je to pořád okola. A pokud tam není ten význam, tak je to množství slov. Opakovat stejné fráze, slova.

[12:36] Uměle to prodlužovat. Jako kdybychom mysleli, že pána Boha nějak ukecáme. Nějak ho umluvíme. A říká, jako nedělejte to. Nebudete vyslyšeni pro množství slov. Jak se modlil David. Panebože pomož, kdy k tobě volám. Kde seš? Jak dlouho budeš vyhlížet, panovníku? Jak se dlouho budeš na mě? Hněvat, přijď, byl úpřímně otevřený, krátce. Robert Higgs ve své knize Nelehký život muže, jsem si musel koupit, říká, jako kazatel jsem taky bojovala s takovou opravdovou modlitbou. A jednou, když jsme se modlili s ženou, tak ona předložila množství jak modlitelník předmětu, za děti, potřeby ve sboru, těžkosti, které nás čekají a tak dále. Všechno to vyjmenovala, a jsme to vyjmenovali a pak se ona začala modlit.

[13:39] Dlouhá, květnatá modlitba, plná zaslíbení, citaci, veršu a tak dále. A pak přišla řada na mě, říká ten Robert. A já jsem se modlili, pane, potřebujeme peníze. Pane, náš syn zlobí, udělej s ním něco. Pane, potřebuju moudrost při řešení problému ve sboru. Amen. Manželka se na mě podívala a říká, tak to je všechno? A on říká, tak nepokryl jsem všechny ty předměty v tom seznamu. No, ale zakazatelnou se modlíš prostě tak dlouho, tak věť na tě. Proč se tak nemodlíš aj doma? A on říkal, jsem se naučil semináři. To, jak se skutečně modlím, to je právě, jak se modlím doma. Říká, modlí se srdcem, nejenom ústy. Vynechme ty okecávačky někdy. Pán Bůh se nás slyší, on vidí, co potřebujeme.

[14:43] Jak se modlím? A ta poslední věc, ta čtvrtá věc je, modlí se za to, co potřebuješ. To je něco, co mě hodně zasáhlo. A v tom osmém verši napsáno, nebuďte jako oni. Vždyť váš otec ví, co potřebujete, dříve než ho prosíte. Váš otec ví, co potřebujete, dříve než ho prosíte. Mě jsem to spojený s otázkou, jestli se vůbec modlí, když pán Bůh to ví, co potřebují. Ale ta největší výzva je, co vlastně potřebují. Ne, co chci, co bych rád, co si myslím, ale co skutečně potřebují. Jaké jsou moje potřeby? Vím o tom. Osobně přiznávám, že jako někdy to nevím. Někdy si myslím, že to vím, co potřebují. Ale pak zjistím, že to třeba není tak.

[15:45] Že jsem si myslel, že až budu mít toto, tak se stane to a to. Není tomu tak. A Biblia o tom mluví. Říká, duch přichází na pomoc našim slabostem. My ani nevíme, jak a za co se modlit. Ale sám duch se za nás přimlouvá nevyslovitelným mlkáním. Římanou 8, 26. Pán Bůh ví, co potřebují. Otec ví, co potřebují. Ale my to nevíme. My si myslíme, že kdybychom se stalo to a to, měl to a to, tak to je to přesně ono. My nevidíme dál, k čemu to je. Ale pán Bůh ví, co potřebujeme. Jako přemýšlejte, jsem měl jako kamaráda, který byl dlouho sám a chtěl se oženit. A říkala si, toto je ta moje potřeba, toto zrovna potřebují. Tak mi to byl, že splním. A modlil se.

[16:45] A nic se nedělo. Po měsících. Prostě jako makal na tom. A pak říká, pane Bože, já se snažím žít pěkně. Dělám všechno, co chceš. Ale ty myslíš, ty jsi mi to nedal. Tak já s tebou končím. Dělal takový obchod s pánem Bohem. Říká, pane Bože, já se budu modlit, dělat všechno, co a dej mi tady, co potřebují. Ale pán Bůh, jako kdy mu říkal, vidíš, teď se jasně ukazuje z tvého jednání, že ty potřebuješ úplně co jiného. Ty se nepotřebuješ oženit. Ty se potřebuješ zpamatovat. Chtění versus potřeby. To je tvoje chtění, ty to nepotřebuješ. Víte, někdy je to tak, že pám už čekáš, přijdeme vlastně na to, co skutečně potřebujeme. On nám to dá.

[17:46] Rádi bych ti to dál, Pavle, ale ty to nepotřebuješ teďka. Není to pro tebe dobré. Nebo chci ti to dát, ale nejsi na to připravený. Pořád se modlíš za něco jiného. Nebuďte jako oni, říká Ježíš. Ježíš, ty otec ví, co potřebujete dřív, než ho prosíte. Možná bychom se měli modlit, pane Bože, ukaž mi, co vlastně potřebuju. Možná sobě sám nerozumím. Nevím, co je pro mě to nejlepší. Mám své představy. Modleme se, aby pán Bůh zjevil, co potřebujeme. Co potřebujeme, aby ten náš život se možná posunul někam. Co potřebujeme, abychom rostli. Co potřebujeme k tomu, abychom mohli být světlem. Abychom mohli sloužit lepším způsobem. Abychom mohli dělat pánu Bohu radost. V Filipským 4.19 je napsáno Můj Bůh vám dá všechno, co potřebujete.

[18:50] Ne, co chcete. Podle svého bohatství, slávě v Kristu Ježíši. Dá nám všechno, co potřebujeme. To, co potřebujeme, dostaneme. Co je jeho vůle. A někdy ta naše vůle musí ustoupit. Musí možná zemřít. Naším cílem při modlitbě není získat to, co chceme. Možná nám to někdy pán Boh dá a říká, tak tady to máš. A pak my zjistíme, že to není to nejlepší. Někdy přemýšlej o tom, co pro nás má pán Boh. Co skutečně potřebujeme. A to souvisí s tím, jak jsme ve svém srdci. Jak moc jsme opravdoví. O co nám jde. O tom, o ty mnější věci. Jak vypadáme. Nebo co si myslí o nás. Nebo co si o nás myslí pán Bůh.

[19:51] Tak když to zopakuju. Říká, nemodlete se jako pokrytci. Modli se k Bohu, ne k lidem. Modli se ze srdce. A modli se za to, co potřebuješ. To je ta výzva. A nakonec možná přemýšlejme nad tím, kde jsme té naší opravdovosti. Jestli jsme někde v polovině. Jestli máme větší tendenci. Přemýšlej, co si myslí lidé. Nebo co si myslí pán Bůh. Kde se nacházíme. A možná tady to léto je pro nás i takovém zastavení. Budeme mít vít času. Možná být s pánem Bohem ve stišení. A nechat, aby pán Bůh promlouval do našeho srdce. Aby řekl Pavle, ty potřebuješ tady to změnit. Nebo ty se potřebuješ posunout v tom a v tom. To běde víc o ty věci, než tady o ty věci.

[20:53] Možná potřebujeme takové zastavení. Každý z nás. Tak mým přáním a modlitbou je, aby jsme byli opravdovým. Aby nám šlo to, co si myslí pán Bůh o nás. Ne, co si myslí lidé. Aby jsme mohli růst v poznání jeho samotného a ve službě jemu. Amen.

[All sermons](https://baptisteolomouc.cz/en/sermons)

---

HTML version: https://baptisteolomouc.cz/en/sermons/20230716/pokrytectv-versus-opravdovost · Last updated: 2026-10-15