# Vnitřní zápasy proroka Jeremiáše

> Sermon from 23 July 2023, Jeremiáš 20:7-13, Miroslav Čížek (in Czech). Recording of the Sunday service of the Baptist church in Olomouc – listen online or as a podcast.

- **Date:** 23 July 2023
- **Preacher:** Miroslav Čížek
- **Bible passage:** Jeremiáš 20:7-13
- **Duration:** 31:00
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2023-07-23-Vnitrni-zapasy-proroka-Jeremiase-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2023-07-23-Vnitrni-zapasy-proroka-Jeremiase-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Transcript (Czech)

*automatic, may contain errors*

[0:00] Dobré ráno vám všem, bratři a sestry. Já jsem ještě spočíval tak trochu ve chvále, Ivan to asi zaznamenal, jsem nečekal, že tak rychle nastoupím. Co se týká dataprojektorů, jsme už OK? I vysíláme. Mně se to totiž netýká. Chtěl jsem zavtípkovat, že mám úžasnou prezentaci, ale nemám. Pro naše americké přátelé to byl pokusovtip, který se úplně nepodařil. Totiž u nás ve Znojmě dorazil knihtisk, takže já můžu tak přibít 95 tezí na dveře kostela, to je tak maximum, co dokážu. I když takovou reformaci bychom možná také potřebovali. Než se pustíme do dnešního slova, tak bych chtěl poděkovat vám všem, kteří jste se podíleli na English Campu.

[1:06] A na mládežnickém kempu, protože to byly docela dvě těžké, náročné aktivity, za které jsme se měsíce modlili, na které jsme se měsíce připravovali a s boží milosti proběhli a díky pomoci mnohých z vás a také modliteb mnohých z vás. A tak poručeno pánu, co z toho všeho bude. Ale díky jemu za to. A vám také. Já dnes budu mít slovo, které asi není úplně prázdninové. Já jsem se díval, loni jsem měl o prázdninách Eliášův zápas, nikoliv na Karmelu, ale jeho vnitřní zápas prorocký. A dneska budu mít vnitřní zápas proroka Jeremiáše. Bude to tak trochu o depresích a vším, co je podobné těžkým psychickým stavům.

[2:09] Takže úplně to nekoresponduje s prázdninama. Ale i když po těch dvou akcích možná pro některé z nás i ano. Určitě potřebujeme odpočinek a nějaké pohlazení nebo povzbuzení. Ale než se pustíme do toho textu, který dnes budeme číst, tak máme-li mluvit o Jeremiášovi, tak přece jenom si musíme dát trochu úvod. Protože kdy jste naposledy slyšeli kázání na Jeremiáše, na proroka Jeremiáše? Za poslední dva roky to nebylo. Za posledních pět let bylo kázání o Jeremiášovi nebo na Jeremiáše? Za posledních deset let? Za existenci zboru? To jo. Jeremiáš, jo, to je ohromná, prostě rozsahem ohromná kniha i vlivem. Velmi důležitá biblická kniha.

[3:11] Jeden z velkých proroků s dosahem do nové smlouvy. Nějaké to prorocty si vybavujete na první dobrou. Třeba s dosahem až do novozákonní doby. nebo s dosahem přímo do nové smlouvy. Nebo přímo novou smlouvu, kterou prorokoval, která se potom rozvíjí v nové smlouvě. No byl to přece Jeremiáš, který prorokoval, že přijde nová smlouva. Jako velmi důležitá záležitost. Kromě jiného předpovídal, prorokoval babylonské zajetí, které jako nastalo. Předpovídal, prorokoval, že to bude trvat 70 let. Takže celá řada zajímavých věcí v Jeremiášovi. Ale mimochodem je to i vlastně prorocká kniha, která tak jako docela podrobně dává nahlédnout i do jeho života.

[4:15] Že vlastně tam tak nějak jako plasticky v té biblické knize vlastně je představen i ten jeho život a dokonce... i ty jeho vnitřní zápasy nebo ty vnitřní stavy. I z tohoto hlediska je to jako velmi zajímavý. My tady mezi sebou máme některé profesionální psychologi, některé skoro psychologi, tím myslím studenty, celou řadu amaterských psychologů. A mimo jiné teda pro studenty by bylo docela zajímavý téma na seminární práci nějaká psychologická analýza Jeremiášova vnitřního stavu nebo vnitřního života. Mě by to velmi zajímalo a kdybyste se do toho někdo pustili, tak mě pak tu práci pošlete. Mě by to fakt zajímalo. Tak Jeremiáš prorokoval asi 40 let nebo více než 40 let a vlastně na začátku je docela přesně určeno, že v 13. roce vlády krále Jošiáše začal prorokovat, nebo lépe řečeno byl hospodinem povolán.

[5:29] Když to převedeme na letopočet, tak je to 626 před Kristem. A jestli trochu si vybavujete z knih královských Jošiáše, tak to byl jeden z těch nejlepších judských králů. V jeho době nebo za jeho králování nastala o pět let později, roku 621 před Kristem, ohromná, úžasná Jošiášová náboženská reformace, nebo reforma. Obnova. V této souvislosti chci říct, že vždycky je zajímavý studovat proroky i s historickými knihami, jako nějak paralelně vedle sebe a porovnávat, nebo ani neporovnávat, spíš doplňovat. Doplňovat informace z těch historických knih do těch prorockých, protože potom to dává daleko větší smysl a daleko větší porozumění, když to proroctví máte zařazené do konkrétní doby a víte, co se v té době odehrávalo.

[6:36] Než když to proroctví úplně vytrhnete z kontextu. Jeremiáš byl povolán jako mládenec nebo chlapec, tam je hebrejské slovo, které úplně přesně jako nedokážeme zařadit, jestli chlapec nebo mládenec, tak já budu pracovat s tím pojmem mládenec. To znamená, dejme tomu nějaký teenager. A pět let už sloužil jako mladý prorok, jako mladý boží služebník, než nastala ta Jošiášová reformace, nebo reforma. To znamená, že i když to úplně nevyčteme detailně z toho Jeremiášova proroctví, tak dost možná, a já to očekávám, že měl na té reformě svůj podíl. Že byl jeden z těch, kteří z toho měli radost, jeden z těch, který k tomu prospěli a přispěli. On totiž nebyl jenom prorok, on totiž pocházel také z kněžského rodu.

[7:40] Čteme, že z Anatotu, to bylo město v Benjaminově, kmenu, takže on byl z kněžského rodu, tudíž vlastně ho známe jako proroka, ale z něho by regulérně mohl být kněz. To znamená, že patřil k té duchovní elitě svého národa a mimo jiné ta reforma vzešla právě z kněžských kruhů. Tak dost možná, že tam měl svoji roli. Jako mládenec. Rozhodně nebyl v té chvíli ta vůčí osobnost. To znamená, že vlastně ty počátky jeho služby byly spojeny s něčím úžasným, nádherným, probuzeneckým, zvanutím Ducha Svatého, s něčím, co bychom si prostě přáli všichni. Mě to malinko připomíná rané devadesátky.

[8:43] Takové... To, kdy já jsem v té době byl taky mladý a myslel jsem si, že ty probuzenecké časy takhle budou trvat jako po celý čas mého života. To jsme dělali matematické vzorce, kdy prostě zbor naroste kolik a kdy prostě se stane Česká republika křesťanskou a podobně. Když každý týden vidíte na bohoslužbě někoho novýho a každý měsíc počítáte, kdo se obrátil a každou chvíli křty a na evangelizaci se vám prostě na výzvu zvedne léz rukou. A to jsme zažili, takže trochu tomu Jeremiášovi v tomhle rozumím, že prostě když nastupoval do služby, tak to byly úžasné časy. Vzpomeňte si, že za toho Jošiáše oslavovali Velikonoce v takové míře jako nikdy do té doby.

[9:45] Tak to byla radost, to bylo opravdu duchovní obživení jako v Jucku. No jo, ale po Jošiášovi nastoupil Joachas, pak Jojakým, pak Jojakým a pak Sidkiáš. Čtyři bezbožní králové. A po Sidkiášovi konec. Babylonské zajetí. Takže začátek úžasný, jako teenager, nebo jako mladý muž. Ale pak přišli čtyři bezbožní králové a nastali ohromný problémy. Duchovně se ta země zase vrátila k modlářství, k neposlouchání božího slova, božího zákona, neposlouchání a odmítání prorockých slov, ať už dřívejších proroků, ať už současníků. Jeremiáš byl odmítán, neustále prorokoval a neustále byl odmítán, byl pohrdán, byl pronásledován, procházel utrpením, nejednou mu šlo o život, vězněn, těžký život.

[11:03] A to byla vlastně většina potom dál té jeho prorocké služby. A hned na počátku vlastně už hospodin, když ho povolává, ještě jako mladému muži říká, hle, učinil jsem tě dnes opevněným městem, sloupem železným a bronzovou hradbou nad celou zemí. Proti králu Mjudským, proti jejich velmožům, proti jejich kněžím i proti lidu země. Budou proti tobě bojovat, ale nic proti tobě nezmohou, neboť já budu s tebou a vysvobodím tě, je výrok hospodinův. Takže už na začátku mu hospodin naznačoval, byť teda začátek jeho prorocké služby byl úžasný, že přijdou těžké časy. Že vlastně bude stát proti králům. Dokonce proti jejich kněžím. To znamená, že i proti těm svým nejbližším.

[12:04] Lík pocházel z kněžských kruhů. To znamená, že půjde možná i proti své rodině, nebo proti širší rodině, nebo proti rodu. Budou proti tobě bojovat. Je tady náznak toho, že budou boje. A je tady řečeno, že hospodin z něj udělá pevného služebníka, charakterizovanýho železem a bronzem. A teď si přečteme o nějaký ten pátek později vnitřní zápas prorokův. To znamená jeho psychické rozpoložení, když nastaly ty těžké časy, ty zápasy, tak co Jeremiáš vnitřně prožíval.

[13:06] Je to 20. kapitola, od 7. verše, budu číst, zatím do 13. verše. Takže Jeremiaš, 20. kapitola, od 7. do 13. verše. Přemluval jsi mi, hospodiné, a dal jsem se přemluvit. Zdoulal jsi mě a přemohl. Po celé dny jsem jen prosmích. Každý se mi vysmívá. Sotva, že promluvím, úpím. Přivolávám násilí a zhoubu. Neboť hospodinovo slovo mi přináší jen potupu a pošklepky po celé dny. Řekl jsem, nebudu je připomínat, už nebudu v jeho jménu mluvit. Avšak je v mém srdci jak hořicí oheň. Je uzavřeno v mých kostech. Jsem vyčerpán tím, co musím snášet, dál už nemohu. Z mnoha stran pomluvy slyším, kol kolem děs.

[14:09] Udejte ho, udáme ho. Kde kdo z těch, s nimiž jsem pokojně žil, čeká, až se zhroutím. Snad se dá nachytat. Pak ho přemůžeme. Zajmeme ho a pomstíme se mu. Ale hospodin je se mnou jako přesilný bohatýr. Proto moji pronásledovatelé upadnou a dál nebudou moci. Velice se budou stydět, že nebudou mít úspěch. Jejich věčná hamba nebude zapomenuta. Hospodine zástupů, který zkoumáš spravedlivého, ty vidíš do ledvy i do srdce. Kéž spatřím tvou pomstu nad nimi, vždyť tobě jsem předložil svůj spor. Zpívejte hospodinu, chválte hospodina, protože vysvobodil ubožáka s rukou zlovolníků. Tak tady máme náhled do duševního rozpoložení Jeremiáše, který je velmi složitý. Psychologové by okamžitě analyzovali, psychiatře by stanovili diagnozu, napsali kartu a předali medicamenty.

[15:23] Já jsem nesmírně vděčný, že písmo zaznamenává i takovéto stavy, i takovéto zápasy, že nám odhaluje, že služba Bohu není vždy jednoduchá, že je spojená i s vyčerpáním, že i takový velikán jako Jeremiáš dokonce tady vyznává, že už dál nemůže, že zápasí z rezignací, že tady dokonce svým způsobem hospodinu vyčítá. Přemlouval jsem je hospodine a dal jsem se přemluvit. Po celé dne jsem jen prosmích. Odhaluje tady to napětí vnější, ve kterém žije, které bylo důsledkem společenského napětí, duchovního napětí, politického napětí.

[16:28] Vždyť prorokoval slovo od hospodina v těžkých dovách, modlářství, bezbožnosti. Jaké to prorocké slovo mohlo být? Velmi často káral. Velmi často varoval. Velmi často přinášel poselství o soudu. A ty věci se pak postupně i naplňovaly. To znamená, že byl posel špatných zpráv. A takové lid nemiluje. To platí i v současné církvi. Když se tady budeme jenom chválit, to bude radosti a veselí a usměvu. Ale běda, když přijde se napomenout. Nebo něco prostě odhalit. Tak to je oheň na střeše. A ani nám nepomůže řečtina, že tady budu tisíckrát vysvětlovat, že parakelo znamená pozbuzovat i napomínat. Pak, když jdeme do praxe, tak pozbuzování bereme, napomínání nebereme.

[17:31] To je pořád stejný. Prostě na nepříjemné zprávy reagujeme nepříjemně. A Jeremiášova služba byla naplněna hodně nepříjemným poselstvím. A tak to měli spojený s ním, že vlastně on je nástrojem toho nedobrého, co se v Izraeli děje. On s tím byl spojen. A tak ho chtěli zlikvidovat. Udejte ho, udáme ho. Čekali, až se zhroutí. Až zeslábne. Pak si je do něho kopnem. Kolikrát jsem to viděl v círku, je tady tohle. Jak nějaký služebník zeslábl, až byl slabý, tak si do něho círku vkopla. Ne ve chvíli, kdy byl silný. Snad se dá nachytat. Pak ho přemůžeme. Zajmeme a pomstíme se mu. Jeremiáš prorokoval možná v nejtěžších časech.

[18:34] A on si tu dobu nevybral. A on si svůj úděl také nevybral. Jsou časy, kdy je jednoduchý prorokovat, nebo jednodušší prorokovat. V době krále Davida takový Nátan měl situaci mnohem jednodušší. Sice musel také prorokovat nepříjemné věci třeba i králi Davidovi, po té, co David se lhal, ale přece jenom měl proti sobě Davida, který chvíli se jako vzpíral, ale nakonec zihnul a prorocké slovo přijal a činil pokání a prostě proti Nátanovi se neodvážel postavit. Respektoval ho. Prostě byla to doba, kdy bylo jednodušší prorokovat. Ale Jeremiáš byl postaven do velmi těžké doby. Zase směrem k nám, nevím, jestli jsme teď v těžkých časech, nebo jestli nás čekají ještě těžší časy, ale za svůj krátký život bych řekl, že jsme v těžší době, než v devadesátkách duchovně.

[19:38] A sloužit Bohu dnes není tak jednoduchý, jak v devadesátkách. Je to spojený s větším vyčerpáním a s menším jako by ovocem služby nás všech. Z toho můžou potom pramenit různé pocity z neúspěchu, různé frustrace. A tady bych teď mohl pozvat zase psychologa, který by to tady rozebral, co nám všechno hrozí. Všechny ty stavy, které se nás dotýkají. A jenom kdybychom tady promluvili a přiznali barvu, tak zjistíme, že ledasco z toho prožívání Jeremiáše známe. Že mu rozumíme. Když se podíváte na to, co jsme doposud četli, tak ten třináctý verš je takový happy end, když použiju angličtinu.

[20:38] Že tam máte takový ty stavy, kde to jde stále dolů, níž, do větší hloubky propadliště toho duševního patologického nebo jakého stavu. A pak se to začíná zvědat a třináctý verš je úžasný. Zpívejte hospodinu, chvalte hospodina, protože vysvobodil ubožáka s rukou zlovolníků. Na jednou z té díry, z té jámy se to zvedá do výšin. A tady třináctý verš jste na vrcholku. Toho stavu Jeremiášova. Zase se zvedá. No jo, ale on to není happy end. Když se podíváte, a já dočtu, čtrnáctý až osmnáctý verš, tak zase hluboký propad a ještě hloubeji než do té doby. Hned po tomto třináctém verši následuje. Proklet buď den, v něm jsem se narodil, den, v kterém mě má matka porodila, ať není požehnán.

[21:44] Proklet buď muž, jenž zvěstoval mému otci. Narodilo se ti dítě, chlapec. a udělal mu velkou radost. Ať je ten muž jako města, která hospodin nelítostně vyvrátil, ať z rána slyší úpěnlivé volání a zapoledné válečný povyk, že mě neusmrtil hned v mačině lůně, aby mě má matka byla hrobem, aby její lůno bylo věčně těhotné. Proč jsem vyšel z mačina lůna? Abych viděl trápení a strasti, aby v hanbě skončily mé dny. To je deprese, to je depka, to je hloubka. Ještě hlouběji než to, co předtím. Tady dokonce proklíná. Tady proklíná den, kdy se narodil, a proklíná muže, který zvěstoval dobrou zprávu o narození syna. Tehdy nebylo zvykem chodit k porodům a čekalo se na dobrou zprávu.

[22:48] Účastníci kempu už vědí, že já jsem teda dvakrát u porodu byl a že jsem přestřihoval pásku, myšleno půpeční šňůru. Tak tehdy to zvykem nebylo. A Jeremiáš tady dokonce proklíná toho muže, který nese dobrou zprávu o jeho narození. Protože narození dítě té, a obzvlášť syna, byla úžasná zpráva. Další kněz je na světě. Jak to říct zdrobněle, ani nevím jak. Knězek, to ne. Další malý kněz je na světě. Haleluja, díky Bohu za to. Dobrá zpráva. On tady toho muže proklíná. A proklíná den, kdy se narodil. Kdyby bylo na mě, tak bych tenhle text z božího slova úplně vymazal. Ale on tam je. Samozřejmě to není konec Jeremiášova života.

[23:50] Je to konec tohoto textu. Jeremiášovo slovo pokračuje dál, až do 55. kapitoly. Není všem dnu konec. Ale tady to je opravdu hlubina. To je skutečně zoufalství, to je bída, to je beznaději, to je nihilizmus prostě. Já pevně doufám a věřím, že to, co tady Jeremiáš vyznává, jako prokletí, takže hospodin nikdy nevzal vážně. Že se to nestalo. Že to je prostě štěk, ztrápené duše, který se neměl stát, ale stal se, a že podle toho se hospodin nezachoval. Mimochodem, když se podíváte, a vrátím si zpátky do první kapituly, tak je to v úplným rozporu toho, co Jeremiáš slyšel od Boha na počátku, když byl povolán, a mimo jiné, co hospodin řekl o dni, kdy se narodil, nebo dokonce ještě než se narodil.

[25:01] To je první kapitola od čtvrtého verše. Stalo se ke mně slovo hospodinovo. Je to to první, co slyšel Jeremiáš. Stalo se ke mně slovo hospodinovo. Dříve, než jsem tě vytvořil v životě matky, znal jsem tě. Dříve, než jsi vyšel z lůna, posvětil jsem tě. A dal jsem tě pro národům za proroka. Je to první, co Jeremiáš slyšel. Jak tady může proklínat den, kdy se narodil, když toto je to první, co od hospodina slyšel. A je tady řeč o matce. Je tady řeč o tom, než se narodil. Že už tam s ním hospodin počítal. Vidíte ten rozpor? Mezi tím, co vyznává a mezi tím, co o něm řekl hospodin a co platilo i v této chvíli. I v této chvíli, když vyznával tady ty nesmysly, tak platilo to, co o něm řekl hospodin v první kapitole. Jak někdy duchovní realita může být v úplným rozporu s naším duševním rozpoložením.

[26:10] A my víme, že jsme tělo, duše... a duch. A někdy jsme tak deptaní, někdy jsme tak určovaní naši duší, že se nám úplně zakrývá to duchovní a že vlastně úplně popíráme to, co o nás bylo třeba řečeno a to, jak nás vidí hospodin. A někdy je to tak zakalený, že si myslíme, že to, co prožíváme, je stoprocentní realita a plná pravda. A nemusí to tak být. A v té sejné chvíli je hospodinův pohled na nás úplně jiný, protože pořád platilo to, co tady je v prvním kapitole, co tady hospodin řekl. A proto jsem přesvědčený, že se hospodin podle Jeremiášova tady vyznávání nezachoval. A tak je to někdy i s námi. Pod palbou různých našich vnitřních stavů něco nahlížíme, nějak to hodnotíme, hodnotíme sebe, hodnotíme sbor, hodnotíme církev, hodnotíme naši zemi. Ale to nemusí být úplná pravda.

[27:26] Může to být částečná pravda. Někdy to může být ale úplný oměl, tak jako u Jeremiáše. A já věřím, že se z toho stavu probral, ale byl v téhle díře. A tak na to pamatujme, když máme těžké časy. Buďme si vědomi toho, že ano, máme duši, že prožíváme nějaký autentický prostě duševní život, který někdy může znamenat, že jsme úplně na dně. Ale my nejsme jenom duše, máme také ducha. Jeremiáš v té 20. kapitole na začátku říká, už byl rozhodnutý, že nebude připomínat hospodinovo slovo, že končí. Ale říká o božím slově. Je v mém srdci jak hořící oheň. Je uzavřeno v mých kostech. To boží slovo, to boží pověření, chcete-li novozákoně, duch svatý v nás, protože jsme i duch, máme i lidského ducha, a v nás přebývá duch svatý, je silnější než my sami.

[28:40] Je silnější než naše duše. Je silnější než jakákoliv prohlubeň a díra, kterou prožíváme v životě. A na to pamatujme, že nějaké momentální prožívání, není to konečné a definitivní, není to ani boží pohled na nás. A není to ani náš věčný úděl. A tak, jestli sedíš v díře, tak zítra to může být jinak. A když ne zítra, tak pozítří. A když ne pozítří, tak za týden. A duch svatý, který je v nás, je víc dokonce než naše duševní prožívání. A na to pamatujme, že jsme také duchovní bytosti. A on je garanten toho, že od počátku až do konce našich dnů jsme v jeho rukách. Jsme jim vedeni. On nás chrání. On nás provede. Byť někdy jsou časy těžké. Tak jako v případě Jeremiáša.

[29:44] Ale podívejte se bez ohledu na Jeremiášovo prožívání. Je to velký prorok. Máme od něj zachováno, nebo skrze něj, skrze písaře, zachováno úžasté dílo v písmu, které nás dodnes oslovuje. Které jde až do nové smlouvy. Které prorokuje i tu novou smlouvu. Byť zažil zánik judského království. Byť zažil babylonské zajetí. Ne konkrétně on, ale byl světkem toho, že babylonskému zajetí došlo. On byl odvlečen jinam. On byl odvlečen do Egypta. A tam se jeho stopy ztrácí. Podle tradice byl ukamenován, ale písmo o tom nemluví. To je pouze tradice. Ale jeho dílo je užasné. a máme ho mezi takzvanými čtyřmi velkými proroky. A na to pamatujme. Hospodin se k němu přiznal, hospodin se k němu přiznával, provedl ho celým životem a stál za ním, stál za jeho slovem, za jeho službou až do dnešních dnů.

[30:53] Jestli vás jeho slovo, jeho příběh oslovuje, tak je to až do dnešních dnů. Amen.

[All sermons](https://baptisteolomouc.cz/en/sermons)

---

HTML version: https://baptisteolomouc.cz/en/sermons/20230723/vnit-n-z-pasy-proroka-jeremi-e · Last updated: 2026-10-15