# Cvič se ve zbožnosti

> Sermon from 8 October 2023, 1.Timoteovi 2:6-10, Miroslav Čížek (in Czech). Recording of the Sunday service of the Baptist church in Olomouc – listen online or as a podcast.

- **Date:** 8 October 2023
- **Preacher:** Miroslav Čížek
- **Bible passage:** 1.Timoteovi 2:6-10
- **Duration:** 26:03
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2023-10-08-Cvic-se-ve-zboznosti-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2023-10-08-Cvic-se-ve-zboznosti-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Transcript (Czech)

*automatic, may contain errors*

[0:00] Dobré ráno vám všem. Církev není spolek, není komunita, není divadlo, ani kino, byť to kino tady kdysi bylo. Ani to divadlo, byť tady máme pódium, ale jsme dům boží, jsme tělo Kristovo a každý z vás je toho součástí. Každý z vás, kdo věří v Pána Ježíše jako svého spasitele Pána, tak je toho součástí. Tvoříme to jedno tělo, kde hlavou je On a On je tady přítomen, zvláštním, duchovním, neviditelným, přesto reálným způsobem. A buďme si toho vědomi, jenom to určitě vzácný. A bohoslužba není o tom, že tady vepředu na pódium se někteří ze sboru o něco snaží a pokouší.

[1:03] Tak jenom, aby v tom bylo jasno, že to není tak, že tady se něco děje a zbytek je jako posluchačstvo nebo pasivní účastníci. Ne, my jsme dům boží, jsme tělo Kristovo a všichni se podílíme na bohoslužbě. Všichni jsme toho součástí. A každý, kdo patří Pánu, tak s ním má vztah, má s ním společenství a v tu neděli to tady vyjadřuje. Pochopitelně každý třeba trochu jinak. A v tomhle smyslu jsme závislí na Duchu Svatém, který chce Ježíše oslovit. Takže církev je víc, než jenom to, co je lidským zrakem vidět. A to je dobrý si připomenout. Já budu pokračovat v tom tématu zodpovědnost na základě prvního listu Timoteovi v tuhle chvíli.

[2:06] Zodpovědnost v různých oblastech lidského života. Dneska to bude zodpovědnost v oblasti zbožnosti. A tak, kdo chcete, tak si prosím otevřete první Timoteovi, čtvrtá kapitola od šestého do desátého verše. A budu číst z českého studijního překladu. První list Timoteovi, čtvrtá kapitola od šestého do desátého verše. Když budeš toto předkládat bratřím, budeš dobrým služebníkem Krista Ježíše, živeným slovy víry a dobrého učení, které jsi osvojil. Světské a babské báje odmítej. Cvič se pro zbožnost. Tělesné cvičení je užitečné pro málo věcí, avšak zbožnost je užitečná ke všemu, neboť má zaslíbení nynějšího i budoucího života.

[3:09] Věrohodné je to slovo a zaslouží si plného souhlasu. Proto se namáháme a zápasíme, že máme naději v živém Bohu, který je zachráncem všech lidí, zvláště věřících. Tak hlavní myšlenka toho celého textu, který jsme četli, tak je vlastně pokyn, rada a poštola Pavla Tymoteovi, cvič se pro zbožnost. Tady je trochu možná zmatek, protože když se podíváte do jiných překladů, tak se tam objevují jiné předložky. Ekumenický překlad má cvič se ve zbožnosti, studijní má cvič se pro zbožnost, žilka například cvič se k zbožnosti. A já jsem to chtěl dát jako název v kázání, ale jak to teďka vyřešit?

[4:13] Tři různé předložky, každý překlad tu překládá jinak. Tak jak rozhodneme o tom, co bude název toho kázání? Jsou v tom nějaké rozdíly vůbec? Cvíč se bezbožnosti, cvíč se pro zbožnost, cvíč se k zbožnosti. Dneska jsme takový malinko, asi tím počasím nebo tlakem, malinko tak nějak při zemi, tak nevím, jestli to mám trošku rozproudit. A nejlepší, jak to rozproudit u batistů, je o tom hlasovat, ne? Cvíč se, tak to taky je projev cvičení, ne? Tak jestli si zacvičíme, jestli rozhodneme o názvu. A tak proč ne? Tak, milí bratři a sestry, rozhodujeme teď historická chvíle. Rozhodujeme o názvu kázání. Bude to let a potom na internetu, docela důležitý.

[5:15] A pokud nad tím někdo pochybujete, tak to pojmete, prosím vás, jako cvičení. Takovou rozcvičku. Tak, kdo je pro název Cvič se ve zbožnosti, zvedně ruku. Kdo je pro název Cvič se pro zbožnost, zvedně ruku. Tady to prohrává. A Cvič se ke zbožnosti, kdo je pro tenhle název, tak zvedně ruku. Někteří do toho cvičení dávají jako svoje pravidla. Takže já tak jako pouhým pohledem mám pocit, že rozhodlo to, co je v ekumence, Cvič se ve zbožnosti. Cvič se ve zbožnosti. Tak to prosím zaznamenejte, tenhle historický ukamžik do zápisu, potom necháme kolovat prezenčku. Ještě to ověříme, jestli ty počty sedí.

[6:19] Tak, název kázání Cvič se ve zbožnosti zvítězila ekumenka v tomto případě. Jsou v tom drobné niance v těch předložkách, ale plus mínus je toho skoro stejný. Nebudu vás tady úplně jako lingvisticky trápit v tuhle chvíli, protože stejně se lingvisticky ještě trápit budeme. Tak, slovo zbožnost. Další záležitost, která není úplně jednoduchá. Když říkám, že je to zásadní slovo v tom textu, a když bych tady teďka řekl, řekněte mi, co je to vlastně zbožnost, tak jsme u dalšího problému. A zase, když se podíváte do nejrůznějších komentářů, tak zjistíte, že každý ten autor myslí úplně na něco jiného. Tak tady si neodpustím to lingvistiku, tady trochu se toho otknem. Takže řecky se to řekne Eusebeia a když to rozložíme na dvě slova, tak to první EU, to je třeba v Evangeliu, EU, Evangelion, tak to znamená dobrý, jo, v Evangeliu dobrá zpráva.

[7:27] Tak tady je taky na začátku to dobře a ta druhá část toho slova je od slovesa, asi nemusím říkat řecky, jak to je, ale vlastně uctívat. Takže je to složený slovo, které znamená jakoby dobře, správně uctívat. Takže zbožnost je všechno to, čím je dobré, správné, živého Boha uctívat. A to nám trochu pomáhá, co by ta zbožnost tedy mohla být. Minule jsme mluvili, minulou neděli, o modlitbě. Je to ono? Patří to do zbožnosti? Určitě. Ale zbožnost je víc, než jenom oblast modlitek. Tam patří do té množiny toho víc. Před chvíli jsme tady chválili Boha. Je to zbožnost? Patří to do zbožnosti? Určitě.

[8:28] Co takhle třeba půst? Zrovna tak. A když se mluvilo o církvi, společenství božího lidu, tak účast na společenství, je to zbožnost? Je to součást zbožnosti? Určitě. Když si vzpomenete na skutky apoštolů, tak tomu patřilo, že byli spolu. Dokonce každý den. V tom společenství se odehrává například večeře páně. Je to zbožnost? Účast na večeři páně? Lámalý chléb? Je to zbožnost. Co takhle svědectví? Jeden druhýmu. Co takhle služba? Jeden druhýmu. V církvi. V rámci toho společenství. To je také zbožnost. Co takhle oběť? Týká se to protestantů?

[9:32] Nepopulární slovo možná? Patří to do zbožnosti. I oběť patří do našich životů. Co takhle dobročinnost? Charita. Taky pro zbožnosti. Také to patří do zbožnosti. Jinak mimochodem někteří autoři, když mluví o zbožnosti, tak to mají téměř jako synonymum. Dobročinnost Charita. A já si myslím ale, že to patří do té zbožnosti, ale že zbožnost je víc, že to není jenom dobročinnost Charita. Ta dobročinnost je důležitá. Já si tady dovolím takovou jenom poznámečku, protože tu a tam na to narážím, že vidím heslo, a teď nebudu říkat kde, nebudu říkat kam se, kde se strefuju, ale vidím heslo desátky, desátek, a vidím tam třeba pětset korun, desátek.

[10:38] Tak, když jsme o té lingvistiky, tak desátek znamená desátý díl, od slova deset, a to je tedy přísně vzato lingvisticky, tedy deset procent příjmu. Takže to je jenom jako tak na okraj, že pokud to není desátek, tak lépe nazývat to dar nebo cokoliv jinýho, ale jako desátek má jasnou definici, co je desátek. To vás nějak nepobavilo. Tak já zkusím pak nějaký vtip, ať to je zase jako... Takže dobročinnost a Charita. Také prostě projev zbožnosti. Zbožnost není samotný vztah. To je projev toho vztahu. Důzka tady na tím teď pochybuje.

[11:40] My jsme o tom doma měli diskuzi, tak asi se ta diskuzi úplně neujala. I tak je to v božím lidu. Někdy i v rodině, někdy i v manželství. Takže budu říkat svůj názor tedy. Ten samotný vztah, v tomto případě vztah k Bohu, je založený na čem? Když řeknu vztah, rovná se, tak co bychom k tomu dodali? Víra. Ale já bych dal na první místě láska. Víra to je ten komunikační kanál. Víra to jsou... To je ta propojenost. Ale ten vztah, to je láska. Prostě miluj hospodina Boha svého, z celého srdce. A tak dále. Láska, to je ten vztah. Chcete-li ještě jinak definici lásky? To jsme taky doma řešili.

[12:42] Protože co je to vlastně láska, že? Tak jsme tam měli teda velký spor o jedno slovo, a to je přichylnost. Tak jsem pak k méženě dokázal prostě linguisticky, že i přichylnost rovná se láska, že to je z definice. Ale určitě to není to první slovo. Tak už jsem některé z vás pobavil, tak je to dobrý. To první bych asi řekl, Když řeknu náklonost, přitažlivost, když řeknu přitažlivost, tak hned naskakuje erotická přitažlivost, tak to není myšleno. Jakákoliv přitažlivost dvou bytostí, přitažlivost, tak je láska. Ale zůstaneme u toho slova láska, tak to je vlastně podstata vztahu s Bohem a zbožnost je potom projevem. To jsou pak projevy toho vztahu, té lásky. Pokud chybí vztah, pokud chybí láska, tak projevy jsou úplně k ničemu.

[13:42] Ale úplně k ničemu. Vzpomeňte si, když zůstaneme třeba u modlitby, tak ten zákoník a celník. Oba se modlili, a jedna modlitba byla přijata, druhá byla sice krásná, možná to byla nádherná básnička. Úžasná dikce, vytříbená za ty roky, ale úplně prázdná. Prostě nevyslyšená, byl to úplně prázdný k ničemu. Takže pokud chybí láska, pokud chybí vztah, tak i ty projevy, to znamená sama zbožnost, je úplně k ničemu. Druhý listimoteovi, třetí kapitola, pátý verš, tam apoštol Pavel říká o určitých lidech. Budou mít vnější formu zbožnosti, ale její moc jim bude cizí, od takových se odvracují.

[14:44] To je přesně to, o čem teďka mluvím. Prostě pokud chybí ta podstata, pokud chybí láska, pokud chybí vlastně moc té zbožnosti, a to je ten vztah, to je ta láska, tak budou mít pouze vnější formu zbožnosti. To úplná prázdnota je tu k ničemu. Vzpomeňte si, že ve starém zákoně dokonce hospodin se vymezuje vůči modlitbám a vůči třeba obětem Izraela, se mu to hnusí. Takže je potřeba ta podstata, je potřeba srdce, je potřeba nítro, je potřeba vztah. A teprve potom vlastně ta zbožnost, to jsou ty vnější projevy, formy toho nítra. Tak na to si musíme dát pozor. Ale přesto tady Pavel říká, v té zbožnosti se cvič. Nebo tedy pro, nebo ke zbožnosti. Se cvič.

[15:45] To je docela jako zajímavé, že vlastně to není něco konstantního a neměného. Že je možné v tom se cvičit. Že je tedy možné v tom růst, nějak se rozhojňovat. Zřejmě kvalitou, zřejmě i kvantitou. Že na tom můžeme nějakým způsobem pracovat. A okus dal v tom textu, Pavel říká, proto se namáháme a zápasíme. Že v tom je usilování, že v tom je námaha. Že v tom je aktivita a činnost. Proč? No protože máme naději v živém bohu. Máme naději v živém bohu, proto se namáháme. A Pavel říká, Tymotovi, cviť se v tom. A je možné se v tom cvičit. Reaguje tady potom Pavel, dál to rozvádí.

[16:45] A říká, tělesné cvičení je užitečné pro málo věcí, avšak zbožnost je užitečná ke všemu. Je užitečná ke všemu, protože má zaslíbení pro dočasný život i pro ten budoucí věčny. Tělesné cvičení je užitečné pro málo věcí. Tady se někdy dělá mezi námi křesťany chyba. Ten rozpor není všechno a nic. Tady je řečeno všechno a málo. Takže není řečeno, že to tělesné cvičení je na nic. Ale je na málo, je pro málo. Protože vlastně se týká jenom těch věcí dočasných. A my, kde pěstujeme prostě živou víru, tak na to někdy zapomínáme, někdy si tam dosazujeme spíš to nic, než to málo. Já si pamatuju na jednoho bratra ze studii v Liberci, když jsem byl na biblické škole, tak on říkal, že když přišel vlastně jako do církve úplně z nekřesťanského prostředí původně, takový vysportovaný kluk, a když se rozlídl po církvi, že z toho měl šok, když viděl bratry a jejich těla.

[18:11] Takže tam prosím vás není nic, tam je řečeno pro málo věcí. Takže je určitě dobrý do jisté míry cvičit. Upozorňuji teda ale na to, že na prvním místě tedy tady Pavel nemyslí jako tělocvík nebo sport, ale mnohem spíše tady myslel na jakousi askezi tehdy. Ještě k tomu slovesu cvičit. Jenom když ho řecky řeknu, tak už vám budou naskakovat asociáce. Tam je slovo, které se řekne nebo zní gymnázein. A od toho podstatné jméno gymnasia. Je to cvičit nebo cvičení. Dokonce původně cvičit nahý. Doznáte antiku. Tak nevím, jestli odtud potom tu školu nazýváme teda gymnázium. Byť s těmi studenty nahota teda také cvičí.

[19:14] Ale tady šlo o jiné cvičení, co máme v písmu. Takže máme cvičit se ve zbožnosti. Tymoteus na tom má pracovat, má to držet ve zřeteli. Nebo na zřeteli. My, kteří máme rádi sport, byť na mě už to není tak vidět. Nebo vy, kteří máte rádi sport. Pravidelně cvičíte. Dáváte tomu pozornost, dáváte tomu čas. A tak se řekne, dávej tomu třeba půl hodiny, hodinu denně. Třeba takový cvik, co teď hybe Evropou. Cvik na zadek? No dejte si to heslo na internet a uvidíte, co vám vyjede.

[20:16] To je evropský téma. Půl hodiny denně. Jedna čtyřiceti osměna dne. Jedna čtyřiceti osměna života. A jiný a jiný cviky. Já neříkám, že necvičit. Ale jestli, že dáváme pozornost tělu, a je to asi v pořádku, protože máme jenom jedno tělo, a je to užitečné pro málo, tady říká Pavel, tak o to víc máme dbát na tu zbožnost. A máme na to myslet, a máme na to myslet každý den. Jak je to s námi? Nevěnujeme víc pozornosti tomu pozemskému cvičení, které je pro málo věcí užitečné, než těm věcem, které mají zaslíbení pro dočasnost i věčnost?

[21:17] Můžu vám říct, že s přibývajícím věkem, a pozoruju to na sobě a pozoruju to i na ostatních, že čím více nám přibývá let, tím více si uvědomujeme, jak je ta zbožnost mnohem, mnohem důležitější a jak ty věci pozemské, ne, že by byly bezvýznamný, to tady není řečeno, ale jak nejsou tak důležitý, jak se v Evropě myslí. Já si pamatuju, Babičky, jak to takhle bylo? Prostě s přibývajícím věkem více a více pozornosti věnovala písmu, modlitbě a všemu tomu, co se týká ducha a snažila se nepropásnout ani minutu. Tak je mi to vzorem a myslíme na to. Vyhybej se nebo odmítej světské a babské báje.

[22:18] Tam je slovo mýty, to báje, tam je v řeckém textu mýty. Prostě řeči, slova, myšlenky, které jsou prostě scestné a jsou k ničemu. To, co nás ovlivňuje. To, co bere naši pozornost. To, co nás může prostě odvádět od toho hlavního. A on tady probíhal skutečně boj o naši mysl. Pavel říká Timoteovi, že je živený slovy víry. Že je živený nebo vychovávaný, je v ekumenickém, slovy víry. Zase slova. V tomto případě slova víry a dobrého učení a protipol světské, babské, stařecké, hloupé, senilní, dětinské, infantilní prostě keci. Které prostě nás ovlivňují a dávíme si pozor, jako čím se živíme. Protože nás to ovlivňuje.

[23:20] A my jsme přece ti, kteří mají naději v živém bohu. A proto se namáháme a zápasíme. A chtěl jsem v tomhle směru povzbudit. Desátý verš. Bůh je zachráncem všech lidí, zvláště věřících. Možná trošku jako na první pohled, na první čtení matoucí. Náš pán je skutečně zachráncem, nebo spasitelem celého světa. Přišel proto, aby zachránil svět, aby spasil svět. Ale to není myšlenka univerzalismu. To znamená, že každý bude spasen. Ta možnost tady je pro každého. Ta nabídka tady je pro každého. Ale skutečně jenom skrze víru je možné dospět ke spáse. Pochopitelně z milosti. Ta nabídka tady je, ale víra přijímá. Víra tento dar do svého života přijímá.

[24:25] Takže to je třeba si uvědomit, že záchrana není automatická, že je třeba ji přijmout skrze víru. Proto tam je to slovo zvláště věřících. Já bych se na závěr toho dnešního kázání chtěl pomodlit v tomhle směru. Tak jestli dovolíte, tak se můžeme stišit a já se pomodlím. Já ti chci, pane, poděkovat za to, že jsi zachráncem. Jsi zachráncem, který nabízí spásu celému světu. A děkuji ti také za to, že se nám dostalo tvého slova, evangelia, dobré zprávy o záchráně v tobě, v pánu Ježíši. A děkuji ti, pane, že byli ti, kteří nám o tobě řekli. Děkuji ti za to, že jsi poslal Ducha Svatého, který to stvrdil a stvrzuje v našich srdcích. A chci tě, pane, také prosit za nás, za všechny, abychom mohli v té zbožnosti, v těch projevech vztahu k tobě, růst do kvality i do kvantity.

[25:35] Abychom se mohli rozohňovat, abychom mohli být horliví, abychom mohli být ti, kteří skutečně běží a následují tebe. A tak tě prosím, aby i to dnešní zhromáždění, ta dnešní bohoslužba, to dnešní společenství, aby k tomu bylo prospěšné a užitečné. Buď tady mezi námi vyvýšen a oslaven a my tě tady chválíme, pane. Amen.

[All sermons](https://baptisteolomouc.cz/en/sermons)

---

HTML version: https://baptisteolomouc.cz/en/sermons/20231008/cvi-se-ve-zbo-nosti-2 · Last updated: 2026-10-15