# Nezanedbávej svůj dar milosti

> Sermon from 15 October 2023, 1.Timoteovi 4:12-16, Miroslav Čížek (in Czech). Recording of the Sunday service of the Baptist church in Olomouc – listen online or as a podcast.

- **Date:** 15 October 2023
- **Preacher:** Miroslav Čížek
- **Bible passage:** 1.Timoteovi 4:12-16
- **Duration:** 29:59
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2023-10-15-Nezanedbavej-svuj-dar-milosti-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2023-10-15-Nezanedbavej-svuj-dar-milosti-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Transcript (Czech)

*automatic, may contain errors*

[0:00] Dobrej ráno vám všem. Včera jsem byl u rodičů na návštěvě, slavili jsme tátovi sedmdesátiny a dostal jsem úkol pozdravovat vás. Mám pozdravovat i v Olomolci, tak vyřizuji pozdrav od taťky, který je pravidelný divák nebo posluchač našich bohoslužeb. Kdo chcete, tak si prosím otevřete první listy Moteovi. čtvrtá kapitola od 12. do 16. verše a budu číst ze studijního překladu. Takže první listy Moteovi, čtvrtá kapitola od 12. do 16. verše. Nikdo ať tebou nepohrdá pro tvé mládí, ale těm, kdo věří, buď vzorem v řeči, v chování, v lásce, v duchu, ve víře, v čistotě.

[1:07] Než přijdu, věnuj se přečítání, napomínání, vyučování. Nezanedbávej v sobě dar milosti, který ti byl dán skrze proroctví se vzkládáním rokou staršovstva. O to se starej, v tom buď, aby tvůj pokrok byl všem zřejmý. Dávej si pozor sám na sebe a na učení. K tomu se trvávej. Neboť budeš-li to činit, zachráníš jak sám sebe, tak ty, kdo tě poslouchají. Tak budeme pokračovat opět té řadě, týkalící se z odpovědnosti. A v tomhle případě tedy z odpovědnost ve službě, za službu nebo za užívání darů, které nám Bůh dává ke službě, k dispozici.

[2:08] Nazval bych to Nezanedbávej v sobě dar milosti. To kázání se tak klidně může jmenovat. Nezanedbávej v sobě dar milosti. To je vlastně to nejzásadnější v tom textu, ten jasný pokyn, který Pavel jako duchovní otec předává svému synu ve víře, Timoteovi. Na začátku mu říká, nikdo ať tebou nepohrdá pro tvé mládí. Tak my úplně přesně nevíme, kolik Timoteovi bylo let v této době, kdy Pavel píše Timoteovi tenhle dopis. Když se podíváte do jednotlivých komentářů, tak v antické době se počítalo až do 40 let, že je člověk jako mladý. souvisí to nebo souvisilo to s možností bojovat nebo s nějakou tou povinností k boji, nebo říká se tomu období boje schopnosti.

[3:13] Takže úplně přesně jako nevíme. Takže není úplně nutně očekávat, že v tuto chvíli, když mu Pavel píše dopis, takže by to byl snad třeba 16-letý mladík. Tak to není nutné úplně očekávat, ale přesně nevíme. Zajímavý je, že tady Pavel dává Timoteovi pokyn, nikdo ať tebou nepohrdá pro tvé mládí. Logicky by se očekávalo, že se ten pokyn dá přece tomu sboru, ve kterém Timoteus sloužil. Z největší pravděpodobnosti v tomto případě sbor do Efezu. A Pavel to tady ale nařizuje Timoteovi. Je pravda, že někteří říkají a počítají s tím, že ten dopis zřejmě mohl být i čtén veřejně v tom sboru v Efezu konkrétně tedy, ale já osobně si myslím, že mnohem víc je to pokyn pro samotného Timotea, což je takový zvláštní paradox, jak to vlastně ten Timoteus mohl jako zajistit, aby jim nepohrdali pro jeho mladý věk.

[4:19] No hned to, co následuje. Vlastně aby byl vzorem všem těm, kteří věří a teď jsou tam ty oblasti jmenované. To znamená, když budeš vzorem pro ostatní, pro ostatní bratry a sestry, pro sbor, ve kterým žiješ, tak si zajistíš i přes mladý věk, tak si zajistíš to, že to nebude pohrdáno, že budeš brán vážně. Nebudeš takový jako zborový šašek, tak jak ve třídách vždycky byl nějaký jako třídní šašek, tak jestli tě tahle oblast trápí, jestli se to týká třeba tebe, a je tady řeč k mladým lidem, tak asi bych měl trochu jako pozvednout zrak, ale nebudu vás úplně trápit, tak cesta je být vzorem v řeči, to znamená ve slovech samotných, v chování, v jednání, v životě, v lásce.

[5:29] Studijní překlad má i hranaty závorce kurzivou v duchu, to znamená ve věcech ducha svatého. Je to kurzivou, protože tuhle poznámku vlastně mají jenom některé rukopisy a ne ty nejvážnější. Ve víře, v čistotě, ve víře, tam je slovo pistis, což studijní překládá ve víře, ale ono to znamená i věrnost, takže dá se říct úplně klidně i ve věrnosti, nebo také spolehlivost. Takže my potřebujeme i tu věrnost a i tu spolehlivost a k mládí, když prostě patří spolehlivost, tak si získáváš prostě opak toho, co je pohrdání. Tak je třeba na to myslet a o kousek dál, Pavel říká Timoteovi, o to se starej, v tom buď, ať je tvůj pokrok, aby byl tvůj pokrok všem zřejmý.

[6:33] Ten pokrok se samozřejmě netýká jenom těch věcí toho 12. verše, ale i těch dalších, které následují, ale jako je mým a tvým úkolem skutečně na to dbát, abychom rostli. Rostli v duchovním životě ve všech těch oblastech, které tam jsou uvedeny. Ještě jsem zapomněl na tu čistotu. Ta čistota je kultický pojem, tam nejde o hygienu. I když je na hygienu, je třeba dbát. Ale na první místě nejde ani o hygienu a v tomto případě ani o kultickou čistotu, i když je to pojem vlastně z té kultické oblasti, ale zřejmě tady Pavel myslí na první místě oblast morálky, morální čistotu. Celé té šíři, kterou si dovedete představit. Prostě máme dbát na čistotu v osobním životě i v oblasti morálky.

[7:36] Než přijdu, věnuj se přečítání, napomínání, vyučování. Přečítání. Taková zvláštní věc jsem nad tím přemýšlel. My čteme boží slovo při bohoslužbách, alespoň tedy před kázáním tu a tam někdo i ve chvalách, nebo ten, kdo vede zhromáždění, tak přečte boží slovo. V každém případě nakonec, když máme požehnání, tak čteme pravidelně boží slovo. Je to neoddělitelná součást našich bohoslužeb, aby bylo čteno boží slovo. Možná nám to dnes tolik úplně nedochází, ta důležitost v tom smyslu, protože všichni máme doma Biblii a ne jednu, ale několik překladů Biblé. Všichni v naprosté většině umíme číst a máme možnost tedy doma číst a vřele povzbuzují, abychom tak dělali, abychom četli boží slovo.

[8:43] Ale... V první církvi to nebyla úplně samozřejmost. Ne každý uměl číst, to nebylo automaticky, to nebylo samozřejmé. A v každém případě málo kdo měl doma vlastně jako papirus nebo případně pergamen s písmem, se starým zákonem či novým zákonem. Takže církev opravdu četla při bohoslužbách, byla to důležitá součást bohoslužby a lidé si to zapamatovali, učili se to jakoby v poslechu. Ne z toho, že četli, oni sami, ale z toho, co bylo slyšeno v církvi. A odtud možná i narážka na Lizřímanům, že víra je zeslyšení. Jako ne z čtení, ale zeslyšení. Protože, říkám, ne každý měl doma písmo a ne každý uměl číst.

[9:46] Takže bylo čteno ve sboru a z toho, jak bylo naposloucháno, tak se lidé učili a poznávali písmo ze společného čtení. Pak je tam napomínání v tom studijním překladu. V ekumenickém máte kázání, tak to napomínání je skutečně ten přesný překlad. Tam je slovo paraklesis, což znamená pouzbuzování nebo napomínání, nebo také třeba potěšení. Takže ten ekumenický, když tam dává kázání, ale i další české překlady tam dávají slovo kázání, tak už je to taková autorská myšlenka, jak to dále překládat. Takže napomínání nebo pozbuzování. A vyučování. Takže Timoteus měl za úkol i vyučovat, a je to velmi důležitá část celého tohoto oddílku.

[10:51] nakonec je řečeno, aby vlastně se trvával jako ve zdravém učení, nebo v učení. Takže Timoteus byl povolán k tomu, aby ji učil. Z největší pravděpodobnosti měl učitelské obdarování a povolání. Ten čtrnáctý verš nezanedbávej v sobě dar milosti. Tady právě není řečeno, o jaký ten dar se konkrétně jedná. Je tam dar milosti, tam je to slovo charisma v řečtině, takže to už vám napovídá, ale není to blíže určeno. Takže je to něco, co Bůh dává ke službě, co není jako vrozený dar, co není jako člověku dáno tím, že přijde na tento svět jako tělesně. Ale je tady řečeno dokonce, jak se to stalo, nebo kdy se to stalo.

[11:55] V případě tedy Timotea. Ten dar mu byl dán skrze proroctví se vzkládáním rokou staršovstva. Prostřednictvím proroctví, nebo nějakého prorockého slova, které bylo provázeno, doprovázeno skládáním rukou staršovstva. Takže z toho je evidentní, že to je duchovní dar. Že to není něco, co bylo v Timoteovi jaksi od narození. Jako třeba poslouchali jsme chvály, tak člověk má třeba od narození nějaké hudební cítění nebo prostě obdarování talent v tomhle smyslu, který potom je potřeba rozvíjet. Tak tady šlo skutečně čistokrevně o duchovní dar. A dost možná právě v té oblasti učitelství. A bylo to Bohem řečeno tak jako dost napřímo skrze proroctví a starší potom se vzkládáním rokou to doprovázeli vlastně modlitbou.

[13:00] Nebo žehnáním. Tady malinko odbočím u toho... Konec. Proroctví, protože zhodou okolností tento týden jsme byli v Brně na setkání moravských kazatelů, tak jak dvakrát ročně máme. Ty distrikty, nebo jak to říct, BJB jsou na třech místech, tak my z Moravy plus kousek východních Čech se scházíme dvakrát ročně jako kazatelé na půl dne k takovému rozhovoru, k modlitbám. A zhodou okolností jsme měli tedy téma služba žen v církvi. Tak vidíte, že jsme v jednom duchu, v Bratrské jednotě Baptistů, že to bylo téma, které jsme řešili září na našich biblických hodinách. A v té souvislosti tam byl čten i ten text, který jsme rozebírali z prvního listu do Korintu, kde je řeč, jak se ženy mají případně, nebo měly v Korintě, jakoby chovat při modlitbách a prorokování.

[14:08] A teď se to tam začalo jako malinko košatit. A byla taková tendence odbočit od toho tématu, že to prorokování bylo takový, jakože najednou jako téma. Jak je to vlastně s tím prorokováním? Tak tam byla taková otázka, co je vlastně dneska jako prorokování. Co to znamená dneska? A tak jsem tak jako tam slyšel některé ty podněty nebo myšlenky a tak nemohl jsem vydržet, tak nakonec jsem řekl, že prorokování je prorokování. A proroctví je proroctví. Jak kdyby nám dělalo nějaký problém prostě, prorocká služba, jako kdyby to snad bylo něco jenom pro starý časy a dnes si s tím úplně nevíme rady a hledáme, co by to tak jako snad mohlo být. Někteří tam mysleli, že vlastně kazetelská služba je dneska to proroctví. No a já vás můžu ujistit, že mnoha kázání s proroctvím nemají vůbec nic společného. Žel teda i moje někdy. Že to není rovnítko.

[15:16] Jako samozřejmě prorocký dar se může projevit i při kázání. Proč ne? A kež by to tak bylo, kež by všichni kazatelé, kež by všichni kazatelé měli prorocké obdarování, ale to vůbec není rovnítko. Takže takový nějaký jako přesmičky, že dneska je to vlastně kázání nebo něco podobného, tak ne. Prorokování je prorokování, proroctví je proroctví. Mimochodem, když zůstanu ještě v té odbočce, tak v mém životě to bylo poměrně důležitý. Já jsem jako několik proroctví dostal do svého života a jedno z nich bylo teda naprosto jako zásadní. Vy, kdo chodíte na biblické hodiny, tak to víte, že jsem i ten obsah toho proroctví jaksi zjevoval. Tady to dělat nebudu. Prostě chodíte na biblické hodiny. Tam se jako něco rozvíte. Aspoň je to tak jako myšleno, že biblické hodiny u nás jsou postaveny tak, aby se tam člověk něco rozvěděl. Takže chodíte na biblické hodiny.

[16:18] Ale jenom řeknu tolik. A představte si tu drzost, že to nejzásadnější proroctví do mého života přišlo skrze ženu. Tak to jenom se zase vracím k tomu tématu. Ta drzost, prosím vás. Doufám, že jste je rozuměli, že to je v úvozovkách, že to je legrace. Pro posluchače u těch komplů, tak toto je můj styl humoru. Takže to byl teďka humor. Malinko ironie v tom. Cynismu se teda vyhybám. Tak to byl jako humor. Takže ať to řeknu polopatě, to proroctví bylo velmi důležité v mém životě a já si toho nesmírně vážím, protože jako potvrdilo jakési moje vnitřní prožívání a vnitřní prožívání je vždycky velmi důležité. Je to to první, že prožíváte Boží řeč a že nějak vy si uvědomujete, že vás Bůh volá, ale jakou je pomoci, i když to zvenčí někdo potvrdí. Když to přijde nějak jako vnějštně potvrzeno.

[17:28] Když to přijde nějak. A v tomto proroctví a prorokování je jako nesmírně důležitý a dobrý, takže já si sestry, která tehdy prorokovala, jako vážím. Takže to, aby bylo jasno. To je k té službě žen v církvi. Tak. A ještě teda, když jsme u toho prorokování, tak nový zákon jasně říká, abychom hledali. Abychom prostě hledali duchovní dary a nejvíc prorocké slovo. Takže teď je to parafraze, co říká, musel bych to přesně najít. A první list do Korintu, čtrnáctá kapitola začátek, pak i ke konci té kapitoli. Takže my potřebujeme, aby Bůh mluvil a aby mluvil i tímhle způsobem. Takže zpátky, proroctví je proroctví. Skládání rukou, taky velmi důležitá záležitost. Tu a tam praktikujeme i zde. A jsem za to rád, že ty, které povoláváme do služby, tak se za ně modlíme i ze vzkládáním rukou, což je výraz i duchovní autority a je to něco, co je v písmu jako jasně daný a jsem rád, že tomu tak činíme.

[18:41] Pavel říká Timoteovi ten dar, nebo to charisma, nezanedbávej. Prostě když ti je od Boha dán dar, samozřejmě i ty přirozené dary, ale teď myslím na ty duchovní dary, tak je naším úkolem, tak jako i Timoteovým úkolem bylo, ten dar jako nezanedbávat. Prostě ho nezakopat někde. Ale rozvíjet. Rozvíjet ve všech možných ohledech. V mém případě to například bylo, že jsem počasem pochopil, že by bylo dobré i studovat. Na začátku jsem si myslel, že vystačím jenom s tím jako darem. Ani ne tak, že by to bylo z mé hlavy, ale tak vyrostl jsem v tradici ve sboru, kde se na dary hodně kladl důraz a na ta studia už tolik ne. Tak počasem jsem pochopil, že by bylo dobře to doplnit i studiem. No tak jsem zainvestoval. Tak jsem se v tomhle směru jako by vydal.

[19:45] Jen tak pro zasmání. I na začátku skutečně jsem hodně počítal s tím darem jako takovým, podle tradice našeho sboru. Tak jsem přišel na kazatelnu a ještě jsem nevěděl, co budu říkat. Když byly kázání. Dneska už to tak nedělám, buďte v klidu. A byla modlitba před kázáním a já jsem se modlil a sbor se modlil a já jsem ještě pořád nevěděl, co budu říkat. A myslel jsem si, že to je ta správná zbožnost. To je ta duchovnost. Díky Bohu asi z toho nebyl nikdy úplný prušvih, ale prostě dary existují. Ale počasem jsem pochopil, že je moc dobře to doplnit i studiem. V jiné oblasti. Měli jsme tady chvály, chváliči. Když vás Bůh povolává do chvál, tak je to dar od něj, je to úžasný, ale je dobrý cvičit a trénovat. Je dobrý se třeba naučit i noty.

[20:46] A je dobrý třeba i ten zpěv někam ještě posouvat. Teď tady teoretizuju, to je oblast, která se mě netýká, ale je dobrý v tom něco dělat. Je dobrý zainvestovat. Minimálně chodit na zkoušky, ale opravdu třeba i si zaplatit učitele, nebo prostě se rozvíjet v té oblasti. To se týká všech duchovních služeb. Sloužíš mádeži, sloužíš dětem, tak tomu věnují pozornost. Tak rozvíjej ten dar. Rozvíjí se ten dar samozřejmě tou službou samotnou, tím, že sloužíš. Ale i klidně tím, že se necháš poučit od jiných, kteří jsou dál. Ať už je to literatura, ať už jsou to konference, ať už jsou to semináře, jakýmkoliv způsobem. Prostě rozvíjej. Rozvíjej obdarování, které ti Bůh dal. Ale já se ještě vrátím, možná ještě o stupínek níž. Protože někdo si možná v tuhle chvíli říká, no jo, ale mám já nějaký dar vůbec?

[21:50] Žádný mě. nebo nějak to úplně nerozpoznávám, tak chci tě ujistit, že každému božímu dítěti hospodin dává nebo chce dát dary. A že je máme hledat. A že máme v tomhle směru k Bohu přistupovat, žádá toho. Má to být něco, co nám má ležet na srdci a v čem máme být zodpovědní. A ta zodpovědnost se projevuje v tom, pane, jaký máš se mnou záměry a plány? Co mi chceš dát? Kde mi chceš mít? Tak to je to první. Že, pane, já ti chci sloužit. Člověka, kterého služba vůbec netrápí, úplně ho umí, tak na co by měl nějaké duchovní dary vůbec? Proč by vůbec měly být dány jako nějaké dary? Takže to první je prostě hledat svoje místo v božím království, doptávat se pána a v horlivosti opravdu k němu přistupovat a hledat.

[22:56] Dávat mu prostor. Pane, já ti chci sloužit. Ukaž mi, co je tvoje vůle pro můj život. Kde mi chceš mít? Zjev mi to. Dej to rozpoznat i bratřím a sestrám. Církvi. Takže to je možná ten první bod, pokud ještě nemáš jistotu v tom, co je vůbec jako pro tebe od pána. A to, že něco máš, neznamená, že nemůžou přijít ještě další věci. I v tomhle směru chci povzbudit. Vzpomeňte si na Saula a Barnabáše. Saula Starzu nejprve sloužili jako učitelé a proroci. Teprve později se reálně stali apoštoli. Třináctá kapitola skutku, kde v Antiochii duch svatý povolal, církev to rozpoznala. Také tam bylo proroctví, nebo prostě zazněl ten hlas. Církev to rozpoznala, skládali na něj ruce, nebo na něj ruce a vyslali je ke službě.

[23:59] A nebyli apoštoli hned. A nejprve byla ta služba učitelská a možná prorocká, nebo prostě proroci to byli a učitelé. A teprve potom, později a nějakým vývojem, prostě dostali další službu, nebo další pověření. Takže i naše životy se můžou vyvíjet. Neustrňme na místě. Jestli máš nějaký dar od Boha, je to úžasný, tak ho rozvíjej, ale to neznamená, že se tvůj život nemůže rozvíjet. Že nemůže hospodin dát něco dalšího. Že se nemůže otevřít nějaká další etapa v životě. Takže to berete jako povzbuzení v tomhle směru. Ještě k tomu Timoteovi. Timoteus byl zřejmě nesmělý člověk.

[25:01] Ne, že by to souviselo jenom s jeho mládím, to možná také. Ale mám za to, že to byl určitý jeho i povahový rys. A poštol Pavel v tomhle směru k němu mluvil. A nejenom k němu, ale i k bratřím a sestrám ve sborech. například v 2. Timoteovi 1. kapitola 6. až 8. véraž. To ani nemusíte hledat, to tady jednoduše přečtu. Proto ti kladu na srdce, aby zrozňacoval oheň božího daru. Je tady zase řeč o božím daru. Kterého se ti dostalo v skládání mých rukou. Neboť Bůh nám nedal ducha bázlivosti, nejbrž ducha síly, lásky a rozvahy. Nestyď se tedy vydávat svědectví o našem pánu. Ani za mne jeho vězně se nestyď. Nýbrž snášej spolu se mnou všechno zlé pro Evangelion. Tak je tady řečeno, že vlastně Bůh nám nedal ducha bázlivosti.

[26:06] Dost pravděpodobně bázlivost byla něco, co se Timotea skutečně... jako takový povahový rys. A naopak dostali jsme ducha síly a je tady řečeno, aby se nestyděl. Ten stud může taky souviset s určitou bázlivostí. Když se podíváte do prvního listu, do Korintu, 16. kapitola, 10. až 11. verž, tak to je vlastně v tom oddílku osobní plány a pokyny. A poštola Pavla, a tohle se netýká, že toto není pokyn pro Timotea, ale to je pokyn pro Korintský zbor. A je tam řečeno, přijde-li Timoteus, hleďte, aby byl mezi vámi bez obav. Vždyť koná dílo páně stejně jako já, ať ho nikdo z vás nepodceňuje. Aby byl bez obav, aby ho nikdo nepodceňoval.

[27:06] Takže ten Timoteus prostě zřejmě v této oblasti byl slabší, nebo byla to určitá jeho slabost. A možná v tomhle duchu můžeme nahlížet i na první list Timoteovy 5.23, kde je řeč o jeho častých nemocech a hlavně vlastně o ten žaludek, který tam je zmíněn. To je tak trochu spekulace, to samozřejmě nemůžu doložit, ale mohla to být i psychosomatická záležitost. Jako víte, že oblast žaludku, dneska o tom víme trochu víc než tehdy, myslím z toho medicínského hlediska, tak klidně to mohlo souviset i s tou psychosomatickou oblastí Timotea. Ale to není jistý samozřejmě, to se můžu pouze domnívat. Takže Timoteus, politskup za to, měl určité slabosti, nevynikal asi přirozenou nějakou sílou, ale hospodin mu dal dary, dal mu dar a to výrazným způsobem.

[28:20] Za Timotea se hospodin stavěl, Pavel mu připravoval půdu, jak jen mohl, i v těch zborech, kde Timoteus měl sloužit, ale je tady jasně řečeno, a to je ta zodpovědnost Timotea samotného, o to se staraj v tom buď, aby tvůj pokrok byl všem zřejmý. Ten pokrok v tom životě, v těch oblastech, které jsem zmiňoval, to je ten dvanáctý verš, ale i v tom nakládání s tím povoláním, s tím darem, aby i tahle záležitost byla všem zřejmá. Že prostě roste. Že roste i v té službě, že roste i v tom používání toho daru, aby to všichni mohli vidět. To byl jeho úkol, to byla jeho zodpovědnost. Dávej si pozor sám na sebe a na učení. V tom se trvávej. Takže i my máme být v oblasti našich darů, které nám Bůh svěřil, které nám dává ke službě, tak máme být zodpovědní, je to naše zodpovědnost.

[29:25] Vzpomněte si na to podobenství o talentech. A je to náš úkol, jak se zachováme v této oblasti. A tak přijměte pouzbuzení k tomu, že nejsou všechny dny u konce, že se můžeme rozvíjet, že Bůh má dostatek moci na to, aby v těch darech, které máme, tak, abychom mohli sloužit, aby byly k požehnání jeho církve, jeho díla a aby se případně i nový věci otevřeli. On může dát nový věci do našich životů, do našich zborů. Amen.

[All sermons](https://baptisteolomouc.cz/en/sermons)

---

HTML version: https://baptisteolomouc.cz/en/sermons/20231015/nezanedb-vej-sv-j-dar-milosti · Last updated: 2026-10-17