# Dívka z Nazareta

> Sermon from 24 December 2023, Lukáš 1:5-19, 26-38, Pavel Mečkovský (in Czech). Recording of the Sunday service of the Baptist church in Olomouc – listen online or as a podcast.

- **Date:** 24 December 2023
- **Preacher:** Pavel Mečkovský
- **Bible passage:** Lukáš 1:5-19, 26-38
- **Duration:** 22:09
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2023-12-24-Divka-z-Nazareta-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2023-12-24-Divka-z-Nazareta-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Transcript (Czech)

*automatic, may contain errors*

[0:00] Tak dobré ráno vám přeji, čtvrtá adventní neděle, čtyři svíčky, stromeček a tam velký dáreček. Já nevím, jestli jste to mě všimli, když jste přicházeli. Velký dárek, takhle asi veliký, takhle tlustý, velký nápis muži. To jsem si musel všimnout, protože to se mně v životě nestalo, že bych dostal něco takového. Tak mě to zajímá, kdo to má na svědomí a tak se budeme těšit, jestli to někdo objasní o tom pozromáždění. Tak uvidíme. Nicméně dneska je čtvrtá adventní neděle, jsem měl kázat minulé, ale nějak to nešlo. Jsem rád, že Měrek zastoupil a dneska zastupuji já jeho zase. Tak to máme vyměněné. Já bych chtěl dneska mluvit, když vidíme Betlém, vidíme ta mudrce, vidíme Josefa, vidíme Ježíšem, malé děťátko, Marii, tak se mluví skoro o všech a já bych chtěl dneska mluvit o Marii.

[1:06] O ní se málo káže. A takže chtěl bych mluvit o divce z Nazareta. Jakým způsobem ona tady ty věci všechny zpracovávala a přijímala. a co se můžeme z toho naučit. Ale na začátek, protože Vánoce jsou takový čas zázraků, tak bych si dovolil přečíst takový jeden krátký vtip o zázracích. Dva faráři diskutují o tom, jestli se dneska dějí zázraky. Ten první to popírá a ten druhý však naléhá na něj a říká, o jednom mohu vydat svědectví. Šel jsem na procházku do lesa a najednou přede mnou se objevil velký medvěd. Já jsem udělal kříž a hlasitě jsem říkal, vejme noce, jsi na ducha svatého. A medvěd se dal hned na útěk. Ten druhý farář se na něj podíval a říká, to není žádný zázrak. Ten medvěd dal nohy na ramena, protože si myslel, že začínáš kázat.

[2:07] Takže doufám, že dneska nikdo neuteče, když se podíváme na ten příběh. A příběh narození pána Ježíš je taky spojený s příběhem narození Jana. Zachariáš, Alžběta, Jozef, Marie, Ježíš. Takže dřív než budeme číst ten text, tak já bych možná to promítl teďka. Já ho nebudu číst celý, musíme, můžeme dál. A jenom řeknu něco krátce o Zachariáši, Alžbětě. A se podívneme, až budeme číst potom o narození pána Ježíše. Takže Zachariáš, Alžběta, manžele, Zachariáš je kněz, starší. A ktějí mý děti. Oba jsou staří, Alžběta je neplodná a oba se modlí. Celý život se modlí, aby měli dítě. Nakonec se stane to, že pán Bůh je vyslyší, stane se ten zázrak.

[3:07] A Gabriel, anděl Gabriel, přichází k Zachariášovi a říká mu to, co se stane, že se mu narodí syn, ale Zachariáš neuvěří. Říká, to není možné. A končí ten text, protože Zachariáš neuvěřil, tak o ně měl. O ně mějíš, nepromluvíš až do dne, kdy se to stane. Protože plněvač nevěřil mým slovům, která se svým časem naplní. Takže to je příběh Zachariáši, Alžběty, jenom krátce. A my se k tomu dostaneme. Bůjeme to porovnávat trošku. A teďka se podíváme a budeme číst Lukáše 21. kapitoli, teda 1. kapitoli 26. až 38. verž. No možná dneska večer budete číst taky. Takže, třináto, můžeme dál? Tak, výborně. Když byla Alžběta v šestém měsíci, byl anděl Gabriel poslán od Boha do galilejského města, které se jmenuje Nazarét.

[4:08] Paně zasnoubené muž jménem Jozef z rodu Davidova, jméno té pany byla Maria. Přistoupil k ní a řekl, buď zdrává, milostí zahrnutá pán s tebou. Ona se nad těmi slovy velice zarazila. Zila uvažovala, co ten pozdrav znamená. Anděl jí řekl, neboj se, Maria, když si nalezla milost u Boha, ale počneš a porodíš si na nášu jméno Ježíš. Ten bude velký a bude nazván synem nejvyššího. A pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida. Navěky bude královat nad rodem Jákobovým a jeho království nebude konce. Maria řekla andělovi, jak se to může stát, kdy než jí s mužem. Anděl jí odpověděl, se stoupí na tebe duch svatý a moc nejvyššího ti zastíní. Proto i tvé dítě bude svaté a bude nazváno syn Boží. Hle, i tvá příbuzná Alžběta počala ve svém stáří syna a již je v šestém měsíci. Ať se o ní říkalo, že neplodná, neboť u Boha není nic nemožného.

[5:11] Maria řekla, hle, služebníce páně, staň se podle tvého slova. Anděl pak od ní odešel. I tady v tomto textu se vlastně zmiňuje Alžběta, zmiňuje se její neplodnost. A příběh o narození pána Ježíše je spojený právě tady s tím příběhem, i narozením Jana. Co mají společného? Pojďme se podívat dál na ten slide. Jak u Zachariáše, tak u Alžběty, tak u Maria Jozefa jistá paralela. A oba dva tady pály nemají dítě. Zachariáš a Alžběta, protože jsou staří, a Maria Jozef, protože ještě nejsou manželé, protože spolu nežili. A oba děti se nakonec narodí, ale takovým zvláštným způsobem. Nestandardně, možná zázračně. A já bych se chtěl podívat víc na ty reakce. Jak reagoval Zachariáš, když přišel Gabriel k němu, anděl Gabriel, jak reagovala Marie.

[6:19] Takže prvně ten Zachariáš. Člověk, který, podíváme na ten další, člověk, který je knězem, který poctivě slouží pánu Bohu, který se modlí, který dává naději druhým, který zprostředková boží vůli. Člověk, o něm ještě napsáno, že žil bez úhoně, spravedlivě, před Bohem. A když ho naštiví anděl s radosnou zprávou, tak Zachariáš mu neuvěří. A proto zůstane několik měsíců němý. A pak je tady Marie, která se za nic nemodlí, nic nečeká, na začátku se bojí, ale reaguje jinak. Ona nereaguje hned pozitivně, protože se ptá, jak se to stane, když nejsem vdaná. A on říká, neboj se. To se má stát, stane se to tak. A poté Marie reaguje slovy, jsem služebníce páně, staň se podle tvého slova.

[7:21] Je to zajímavé. K obou dvou přichází anděl Gabriel. A každý reaguje jinak. Kněz je zaskocen, nevěří. A je to zajímavé. On se celý život za to modlí, za svojí ženou. A když je modlitba vyslyšená, tak tomu neukáže uvěřit. Chci důkaz. A na znamení své nevěry, on je mní. Marie je taky zaskočená. Bojí se taky, jak Zachariáš. Protože andělí říká, neboj se Marie. Ale Marie nechce důkazy. Ona se ptá jenom, jakým způsobem Bůh naplní to slovo. Protože žiju bez muže. Ona se připravuje teprve na manželství. Maria se ptá, co mám dělat, aby se boží zaslíbení mohlo naplnit. Mám jít za Jozefem, rychle se s nima kouženit. Co mám dělat? Anděl říká, nedělej si starosti, Marie.

[8:22] Tomu, co chce Bůh učinit, nepotřebuje žádnou lidskou pomoc. Jenom tvé ano. Stačí, abys řekla ano. A je napsáno, místo tvého snoubence ti zastíní moc nejvyššího. A zajímavý ta reakce. Jsem tvá služebnice. Chci dělat, co ty chceš. Že o tom přemýšlíme. Zkusme o tom jako přemýšlet chvilku dál, vypadá jako kdyby Lukáš, ten příběh to jako zamotal. Kdo jiný než kněz by měl reagovat slovy, kterými reagovala Marie? Starý kněz, Zachariáš, má mnohem výzkušenosti s Pánem Bohem než ta Marie, než nějaká mladá dívka. Ten zná Bibli, ten zná to, že Pán Bůh vyslýchá, zná celou Bibliu a zpaměť, je božím služebníkem, důvěřuje mu, pozbuzuje k víře druhé, nebojí se, to byl jeho popis práce. A přesto to nepřijímá, nepřijímá to tak jako Marie, nepřijímá boží vůli.

[9:33] Tady je takové možná tajemství, o kterým chci trošku mluvit. Velký muž Zachariáš, starý zkušený borec a mladá dívka Marie. Zkusme to porovnat. Někdy my si myslíme, že právě na tom pódiu světa a církve by měly být ti velcí borci. To jsou ti důležitý. A my kdy přehlíšíme ty maličké. Ale často je to opačně, že o těch maličkých se máme co nejvíc učit. Ty jsou často pro boží plán klíčový. Velmi často zveme na to pódium pomyslné lidi, co něco dokázali, co jsou velcí, co jsou profesionálové. A něco nám uniká. Protože pán Boh posluzie lidi ještě jinak. Protože pro pána Boha jsou i jiní lidé klíčoví než pro nás.

[10:36] Víte, my si můžeme často říkat, já jsem jenom matka v domácnosti, já jsem jenom nějaký dělník, já jsem nějaký zaměstnanec, student, já jsem jenom to a to. Vím, že mi pán Boh mě miluje, ale přesto jsou tady důležitější, co hrají první housle. A ten příběh Marie tu matematiku zcela otáčí. Pán Boh právě jde za tou Marii. A Marie reaguje úplně jinak než ten Zachariáš. Takže přištěl jeden citát od měho oblíbeného spisovatele, Andri Nowena, který říká tady toto. Máme někdy problém uvěřit, že spása vzešla ze zbytku Izraele. Máme problém uvěřit, že něco dobrého vzešlo na neznámém místě. Máme problém uvěřit, že Bůh je Bohem, který přišel s naprosto nenápadným způsobem, stál se služebníkem.

[11:38] Hodně svých činů posluzujeme podle toho, jak jsou vidět. Přemýšlíme, jaké jsou nejnaštěvovanější filmy, nejprovádánější knihy nebo auta. Tolik se snažíme, abychom byli vidět, nebo aspoň naše děti. Že nás ani nenapadne, že něco neznámého, nenápadného nebo skrytého může mít svou cenu. Pán Bůh se dívá jinak na nás. Pán Bůh neposluzuje někoho slovy, ty jsi jenom. Víte, to slovo jenom často si možná říkáme o sobě. A to je otázka, jak vnímáme sebe. Od čeho odvozujeme naši identitu. Což jsme, jsem měl na mládeží program o chození, to bylo asi před měsícem, tak jsme o tom hodně mluvili, o tom chození. A jedno z těch důležitých věcí je, aby člověk mohl být správnou osobou a chodit se správnou osobou, je otázka zdravého sebevědomí.

[12:43] Dívat se na sebe, jak se vidím. Od čeho posluzuji svou identitu. V té západní svět, a v něm žijeme, je takovou velkou soutěží. Pořád soutěžíme. Kdo má víc? To víc vydělává. Možná kazatelé můžou soutěžit, kdo má větší sbor. A jeden kazatel říká, víte, vždycky na konci roku dostáváme jako pastoři brožůrku. Na již poslední stránce je taková tabulka šílená, kde se dočteme, jak moc bory rostou či narostou. A někteří od toho odvozují svoji identitu. Pán Luch si vybral jenom Marii. Dí obyčejnou dívku z Nazareta. Naše hodnota je v Kristu. A dokud to nepoznáme, tak pořád budeme něco řešit. Pořád se budeme porovnávat.

[13:43] Když se podíváme na další ten slajd, tak jak se máme dívat na sebe? Jenom krátce, znova. Můžeme být dva extrémy. Přeceňovat se nebo podceňovat. My často se podceňujeme. Říkáme si, já na to nemám. Ale Biblia říká, každému z vás říkám na základě milosti, která mi byla dána. Nesmýšlej výš, než jako mu určeno, ale smýšlej to sobě střízlivě. Podle toho, jakou míru víry udělil každému Bůh. Ani výš, ani míň. Bacha na píchu, bacha na poceňování. Pokud jste uvěřili v Pána Ježíše, tak vaše identita je v něm. A nejste jenom dvojtečka. Máte co dát. Každý z nás. Víte, když se vrátíme k Marii. Anděl se s ní setkal, tak ta slova s ní zatřásla.

[14:46] Ona se bála. Anděl ji říká, Marie, neboj se. A poté, co je to jí bylo zvěstováno, po přemýšli o tom, co slyšela, tak řekne takovou tu silnou větu, která říká, jsem tvá služebnice. A když se podíváte do toho originálu, tak je to zoslova jsem tvá otrokině. Zkuste o tom přemýšlet chvilku. Zkusme o tom přemýšlet. Ono se to dobře řekne, jsem tvá služebnice, nebo jsem tvá otrokině. To se dobře řekne, ale hůř se to žije. Jako přemýšlejme o tom, co to znamenalo ten otrok, když to řekla. Jednalo se o člověka, který musel být plně k dispozici svému pánu. Jeho vůle byla omezená. Jeho svoboda byla omezená. Nemohl mi žádné plány, protože za něho rozhodoval někdo jiný. Byl na něm závislý existenčně.

[15:47] Židé se lišili od říjmanu jenom v tom, že nesmíli otroka zmrzačí nebo usmrtit. Ale bylo to stejný ten princip. A pro naše vnímání světa, kdy svoboda jednou z nejvýše ceněných hodnot, se to těžko přijímá. Jsem tvá otrokině. To je strašně děžké. Představte si, jak ten otrok mohl uspět. Jaký měl úspěchy. Byl jenom nástrojem k tomu, aby uspěl jeho pán. Ne on sám. A toto přesně říká Marie. Jsem tvá otrokině. Toužím potom, aby uspěl pán. A další citát, jenom ten, který tam není. Od dětství se nám vštěpuje, že uspět v tomto světě naší povinností, říká Henry Nouwen. Život je prezentován jako řada bitev, ve které musíme buď zvítězit, nebo prohrát.

[16:48] Když zvítězíme, tak naplněme ty očekávání. Když prohráváme, tak mohou za to naše nedostatky. Víte, když Marie řekne, že jsem tvá otrokině, vyznává, že vládu nad ní má hospodin. Že jeho úspěch bude i jejím úspěchem. Byť by to na světě nikdo neocenil, a ona samotná úspěch neměla. Je to hodně silné, to, co ona říká. Jsem tvá otrokině, jsem tvá služebnice. A ještě se dovolím cito. A to naposledy jsou tady dva citáty. Ten největší paradox obsažený v písmu říká, že skutečnou svobodu získáme, jestliže se ponížíme a zřekneme sama sebe. Boží cesta je cestou ponížení. A Michael Quiss, další křesťanský spisovat, říká, jednáš-li podle svých instinktů, máš svobodu zvířete.

[17:53] Jednáš-li podle svých citů, fantazie, máš svobodu člověka raněného, omezeného hříchem. A jestliže jednáš podle boží vůle, máš svobodu božího dítěte. Síla tvého přilnutí k otci je mírou tvé svobody. Já vím, že to je tam hodně silné ty věci, ale tady se mluví o dobrovolném otrodství. Marie se dobrovolně rozhodla, aby uspěl její pán. To stejné ukázal pán Ježíš. A to je ten poslední verš, co chci říct dneska. Pán Ježíš přišel, aby sloužil. On se narodil, aby zemřel za nás. To je ten dár, který přinesl. Pán Ježíš říká, amen, amen, pravím vám. Jestliže pšeničné zrno nepadne do země a nezemře, zůstane samo.

[18:56] Zemřeli však, vydá mnohý úžitek. Kdo miluje svůj život, ztratí jej. Kdo nenávidí svůj život v tomto světě, uchráněj pro život věčný. Kdo mě chce sloužit, ať mě následuje. A kde jsem já, tam bude i můj služebník. Kdo mě slouží, dojde ctí od otce. Teď dneska budeme slavit narozeniny, nebo narození Krista, tak se radujeme z toho daru. Ale taky můžeme přemýšlet, jak je náš postoj k tomu, co slyšíme. Co vidíme? Jestli jsme ochotní být nástrojem božích rukou, tak jako Marie. Jestli jsme ochotní přistoupit na ty podmínky, které klade hospodin. Říká, můj úspěch bude i tvým úspěchem. A tím se stává Marie svobodnou. A už na ní nepanuje strach.

[19:59] Já si myslím, že každý z nás máme oblasti, které možná potřebuje nově pánu bohu devzdat. S důvěrou, že on si s nimi poradí. Že mu nemusíme radit. A řídit ho, co má s tím dělat. S důvěrou, která s ním má strach, možná křečovitost. Že Bůh nám něco bere. Jsem tvá otrokyně. Co se můžeme z toho naučit? Tři takové věci. Ta první věc je, pán můh si používá obyčejné lidi k neobyčejným záměrům. Moži měřitka jsou jiná. My si možná myslíme, že my se na nic nehodíme. Nebo se hodíme jenom na malé věci. Vůbec to není pravda. Pán můh si používá obyčejné lidi k neobyčejným záměrům.

[21:00] Ta druhá věc je, dívejme se na sebe správně. Ani se nepřeceňujeme, ani se nepocenujeme. Každý máme co dát. Každý máme jiný dár. Každý jsme jiní. A můžeme se obohatit. Jsi důležitý. Hlavně se tolik neřeš. Ta třetí věc je, co dělá Marie. Odezdej věci pánu bohu s důvěrou. On ví, jak si s tím poradit. Ona se ptal, jak se to může stát. Neží s mužem. Říká, nech to na mě. Já to zařídím. A ona se přestala bát. Pán Bůh s ním má strach. když mu ty věci odevzdáme. Co nám se dívka z Nazareta říct? Hle, jsem tvá služebnice, stan se mi podle tvého slova.

[22:06] Amen.

[All sermons](https://baptisteolomouc.cz/en/sermons)

---

HTML version: https://baptisteolomouc.cz/en/sermons/20231224/d-vka-z-nazareta · Last updated: 2026-10-15